Skip to main content

Full text of "Pamphlets on Czech and other Slavic philology"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 




vX*^^^. ^W^. 




Knihofiiai 
profcssoríiv^|^vyš§ícli realnfch i 




v Fardubioioh. 




Odbor 



Svazek 



= ; 




CSř*- 





í 




> 



1 



í. 



L 



r, 



-? y (/ 




■ » 



\ 



» .' 



Cď/rfZ , -í^. 













í^^i^SSŽsí /ítar<!/U^** 



„I /^/.ňť/k^Yr.vf/^H citKX. ^Ig. 




o genitivě 

závislém na časoslovech. 



F. Bartoš. 



"^^í'-'-!.-^ 



. / 



Gó 



V Brné 1872. 

Tiskem a nákla^iejjj }i?rh Winikera. 




if -9 KlStí 



SLluva ndrocinf jest právě lak jako básnictvo a báje národní vý- 
květeu a plodem duclia celého národu, ne těch £i oněch jednotlivcův. 
Dopřán-Ii kterému národu volný a nepřetržitý roivoj svého vlastního 
ducha, háji a zachovává takový národ svSj pCvodnl ráz i tehdy, kdy i 
literatury lidové (národních písni, bájí a povésti) vzniká literatura umělá, 
to jest, kdyí úkol, který dříve celý národ konal, převezmou jednotlivci, 
jakoby jeho vyvolenci a duchovní vůdcové. Duch národní přestává býti 
tvořivým v národě jakožto celku, působí však a tvoří dále silou zmoc- 
nénou ve svých vyvolených. Tito pak vykojeni a vypěstováni jsouce 
duchem národním, kráčejí postupně v před na dráze osvěty ku zve- 
lebení a zuilechtěni svého národu, nevybočujíce nikde z mezí duchem 
národním vytknutých a vyměřených. A národ celý postupuje ochotně 
la nimi jako ta svými praporečníky ; plody těchto vyvolencův národních 
stávají se majetkem národu celého nejen svou látkou čili obsahem, 
nýbri i svojí rormou, rozhojňujíce, zvelebujíce a Šlechtice i pospolitou 
mluva lidu v duchu ovSem národním. 

Takového blahého osudu doslalo se z národG evropských jedi- 
nétnu národu hellénskému. Jen u tohoto národu spatřujeme postupný 
a nrpMriitý roivoj ducha národního bez znavného působení cízoly od 
zpěvů Homěrových až do poidních dob Alexandrinských. Jako kdys v 
lidu celém tak působil i dále duch národní ve svých vyvolených sám 
sebou, neuvědoměle, bez subjektivné retleie, pokud se týče zákonS 
nluniekých. *) 

nfinané převzali hotovou jii osvélu hellénskou, a jich tak řeiieDi 
Ittertlnni Uassicki není nei odleskem ducha belléntkého. Že národní 
duch Nmaký tak rozhodným pQsobeitlm cizí osvéty značně se změnil a 

■) Známol iijiiU, ie loSati Protigom, loučtinlk SokritAv, prvý roieináviti 
poéil grammalický rod subilulÍT ■ inj ilovei. Sjslemiticky piitovtt* le 
inmaiiliki tepK od nfeacQ Aleiindríniliícli. 

1 




■ 4 I 



— 4 ~ 

porušení vzal, že sám s sebou v rozpor přišel, o tom nelze pochybo- 
vati. Literatura římská, jsouc květinou z luhfi cizích, zůstala lidu řím- 
skému nepřístupnou. Staré Fesceniny, Atellany a Satury byly mu za- 
jisté milejší zábavou a chutnější stravou, nežli tragoedie Attiovy a Pa- 
kuviovy, jimž ani co do látky ani co do formy nerozuměl. A tak vy- 
víjel se národní duch římský pěstovaný lidem zajisté jiným poněkud 
směrem než jakým se bralo písemnictvo řecko^latinské, a mluva lidu 
(sermo rusticus) ne nepatrně se lišila od mluvy městské (sermo ur- 
banus) i v té části, ve které se přede vším duch národní odráží a od- 
leskuje čili ve skladbě. 

Písemnictvo naše, jako novověkých národfi vůbec, vznikto pod 
rozhodným vlivem osvěty cizí. Památky samorostlého ducha českého 
z dob dávných nás dochovalé jsou bohu žel velmi skrovné. S křesťan- 
stvím šířena u nás zároveň řeČ latinská, pozdější pak spisovatelé stře- 
do věcí byli skoro všichni vykojeni ve školách duchem osvěty latinské, 
k tomu přidružil se již záhy druhý cizínský živel, německý totiž, který 
všelijak na písemnictvo naše působil. 

Pokud tedy středověké písemnictvo naše nevzniklo z pudy ducha 
národního a z kořenu jeho, potud nemohlo ihned všecky vrstvy ná- 
roda pronikati a rozhodně působiti na rozvoj ducha národního. Dříve 
musel nastati smír mezi ním a duchem národním, dNve muselo písem- 
nictvo duchu národnímu v lecčems ustoupili a povoliti, státi se látkou 
i formou národním v nejkrásnějším toho slova smyslu a velikolepými 
plody ceny nehynoucí rozehřáti a připoutati k sobě národ celý. 

Toho bohu žel nebylo dopřáno Qárodu našemu. Neblahým osudem 
zastavena téměř veškera činnost duchovni na dlouhou dobu dvfu set 
let. Když pak ku konci minulého a na počátku tohoto věku něktařf 
šlechetní jazyka svého přirozeného milovní mužové národ k novéoiu 
životu buditi a chrám národní osvěty z novu budovati ae jali, nemohli 
ovšem jinak než osvojiti si napřed dokonale vysoce vzdělaný a vytřt-^ 
bený jazyk Veleslavínův a Komenských a jich vzorem ve vŠ0iii le apra-* 
vovati a říditi. Nakolik jazyk oné doby sám zde onde vybočH b mett 
ducha národního a na kolik duch národní la dv^ sté let se směnil, 
toho nedovedli oceniti onino první křísitelé národu našeho, jsouee sami 
duchu národnímu více méně odcizeni. Nakládáno tedy a jazykeioi čes-* 
kým od těchto dob jako s jazykem mrtvým. Co nalezeno ve spisech 
spisovatelů středověkých, to uznáno za klassícké a postaveno za pra- 
vidlo vfibec platné. Přede vším pak, jak snadno pochopiti, pátráno po 



_fc,- 



— 5 — 

Tíceeh takových, kterými prý jizyk iSeský od némeckélio se liií Ty s 
velikou péči laznameaiváno a k nim opčt n opět odkazováno. A ne- 
přebranou stutlnicí takých idiotismů slnl m- preitc váím geniliv. 

Prohiráme-li se kritikami slarSícIi spisii, klerá obyčejně jen ku 
stránce mluvnicktS prohledají, opětně poLkáváine se x výtkami, že se 
nešetři genitivu, že ta a ona časoslova pojili jest s genitircm. 

Došlo konečné na to. íe nekluři spisovatelé, aby všem možným 
požadavkům vyhovčli, napořád geniliv kladli, a ejble líbilo se to, aspoň 
se proti lomu neozval nikdo! 

Jaký z toho zmatek vzniknouti může, toho důkazem Janu leckteré 
spisy tohoto století, jak starSÍ tak novější. Zvjášlf zajímavým v lom 
obledě Jest Macháčkův překlad Ciccronových řečí Katilinarxkýcli. Jest 
věru R podivením, jak úzkostlivě překladatel každému latinskému akku- 
sativu se vyhýbá, klada zaň téměř všude gcniiiv. Mnohým básníkům 
zase jest genitiv vždy vilaným, kde běží o rým. A jakoby k docílení 
vělií lahody sloliu čteme igrala virei genitiv i akkiisativ vedle sebe; 
■ Dopis ten vzbudil zasloužilého opovržení a nemalé pohoršení' (!) ') 

Dokud lid ještě iijc ve věku neuvědomělé naivnosti, dokud aspoii 
v jisté míře květe básnictvo národní, jeví so duch národní v pouhé 
čistotě v lidu tvořivým nejen v poesii nýbrž i ve skladbě, věrném to 
odlesku ducha národního, a lo dle přesných zákonů národní logiky 
ovšem neuvědomělých. Jakmile lioha ta pomine, počínají mizeti lyto 
neuvěilomélé zákony loyické z lidu, vyskytuje se nesprávná záměna a 
sněiioe forem, tím povážlivější, Čím více jazyk formami těmi oplývá. 
Zmatek taký imáhá se čím dále Km více, nepostavi-li se mu školami 



1) Bohu iel i do knih ííoinich vnikla onu rictečnů lietuidnost gentlivná, a t>k 
kul le duchovni roiToj iniiiclsle ni!! prívé lam, kdn hy >i^ nrjvíco Ifibíli a 
ivelaboTiti měl Jsou lo oiíeiD jcn výmirikj' ncřf^lní a vSak I iy odatnňmc 
co nejdfivB. To slili by bd mílo především fl harborskíin převodům fieicn- 
■kíbo Kalcrhitmu, podlo kterého ■« paiud na uéklerjch gymnaiilch vyufujt. 
K)«(fu I aibo tapoň DÍao na ukiiku; Hojom ílovjlia > lobo uenl (atr. 4S.) 
'— K 'fenu ie biide kaniti poaladni tond, ant jii loukromdho předchÍEl? 
(89.) — ApoUo1ov> vysveeenýcb intinoiovili všnds * oni jiných ibib 
- avitUi (Si.) — t;lrkcv řlDitki}-k>lolickiji:dJDÍ jeat, tnaUc jednu obít, jednu 
vlm, jedflieb sfitoitl t jedná blivy spoloíné (99.) — Církev mí po- 
• *.ficnjiei«b stIIdiIÍ a jÍD^ch prottřcdkfi svitých, nieii taká TÍdy 
•ut^ch MA (6B). -^ Pokud kníii vnitřní ilhyby neijevlme, v£d£li mu nelin 
i4i)Ii břlcbO. adpoutlíti £i1i i^drieti mi (!19). — Žilovili muti kolikrile 
tobo hflcbu unl£e] (H!). — Itk lio hřlcbu k vyjAdřcnl neanadnélio 
opovídíli? (iSS). — 

1* 




■•to^^- I 



_ 4 ~ 

a národním písemnictvem pevná hráz. ') Kdy v$dk písemnictvo národní 
samo podkopává pevné základy ducha národního, pak pracuje samo 
zmocněnou silou k úpadku ducha národního a tím ku zkáze národu 
samého. ^ 

Tomu hráz položiti mfiže jediné dSkladná skladba česká, které se 
bohužel posud literatuře naší nedostává. Skladba taková stopovati musí 
rozvoj ducha národního v celé rozsáhlosti od nejstarších památek lite- 
rárních až po dobu naái, ona nesmí ustrnouti na jedné dobé, ba vlastně 
řečeno, jen na některých úkazech doby jedné. Skladba česká musí sobě 
neméně bedlivě váímati neporušené řeči lidu jak nynější tak i té, ktetá* 
jest v národních písních z dob minulých nás došlých. *) 

Kdo na se vezme úlohu zbudovati skladbu českou, ten vydati se 
musí na sbírání potřebného k tomu staviva beze vší předpojatosti, ne- 
smí se vydávati na lov genitivfi aneb jiných jak se domnívá idiotismfi, 
nýbrž statisticky věrně a svědomitě zaznamenávati všecky vazby a obraty 
řečí které se mu naskytnou. Co se nenaskytne ani v nejstarších pa- 
mátkách ani v literatuře středověké ani v neporušené řeči lidu, eo se 
zdravému rozumu příčí, to za nečeské považovati oprávněn jest Kde 
pozná nějaké kolísání vazby tím k. p. spSsobem, že jedno a též časo- 
slovo v nejstarších památkách a v neporušené řeči lidu jen s akkusa- 
tivem se váže, v střední p*ak literatuře tu • akkusativem tu zase s ge- 



*) Jtoiit tajifté krajiny ve vluti naii, kde řeČ lidu jii iničné poniŠenl vnla. Z 
partítiYDého genítivu t chleba* vxníkl uorf nominativ (to je dobrý chleba), 
nom. plur, gen. maac. vyménčn akkusativem a na obrat (vidím vojáci, jtoa 
tam vojáky, bylí jsme tam všecky), genii plur. vymSndn lokálem (oknácb) 
aubst, gen. neutr, na i skloňuji se podle adjektiv (uhlfho), běžná jest tmln- 
viti přes nšoo* atd. To jsou úkaiy dosti povállivó, i nutupnje v té pftčioč 
naléhavá povinnost na učitelstvo, aby posnavŠi takové poklesky jaiykové ve 
svém okoli běžné, je vŠi silou vykořeniti hledělo. 1 porady učitelské měly k 
tomu třeni míti! 

*) Neberme vŠc tu na vábu příliš lehkou. Pomysleme, Že genii siog. a akk* 
plur. tvarem často stejný jsou (knihy, práva). Kterak si viájemné porosumlme^ 
budeK jeden tak druhý onak mluviti a psáti, a( o jiném nedím ? I Ve věci tak 
váiné mčli bychom nechati netčasoých Žertů a SprýmAl 

>) Písně národní jsou SYlálté důležitým iřídlem neporušené mluvy národní Kdy 
ony skládány byly, tehdy byl duch národní jeltč v plné bujarosti své síly. 
Nemějme napořád latinu na xřetelí, kde ae nám tc cviŠbách slohových nedo- 
Toluje náaledoTati vsorfl básnických. NaŠe poeaie národní jest aamorottlý vý- 
květ svěiího ducha národního. VerSe a rýmy písní národních jsou nám jistou 
lárukou, ie na nich od sběratelů mnoho měněno býti nemohlo, jak se při 
pověstech oa mnoae stalo. 



\ 



* 

t 
I 

I 




— 8 - 



oitivSiR, laiaimeni ovjem i lo, pravidlem víak položí akkusativ, tín) 
spiie, nemá-li j;eniliv íídné logické oprivnénosti. '} Kde \e vSech pe- 
riodách roxvoje Jazykového dvě vazby aneb i více jich vedle sebe na- 
lezne, neodepře žádné i nich oprávněnosti, ale vynasnaží se, aby e lo- 
gických likonů ducha národního vyložil, kdy se lé či oné vazby uží- 
vali má, jaký jest výmam a jaký rozdíl vazeb takových. Na základe 
(ak sebraného materiálu bude pak možná odvozovali pravidla víthec 
plalná a závazná, lakovým spQsobcm oživnou zákony, kterými kdys 
tvůrčí duch národní neuvědoměle sice ale přísně a dSsledně se řídil a 
spravoval. ") 

Kdybychom takovým svědomitým spíisobem aspoň několik pamá- 
tek středověké literatury probrali, nepředkládali bychom českému obe- 
censtvu opět a opět B takou apodiktickou smělostí pravidla, jako že 
■ vjecka slovesa složená s předložkami do, na, po, při, u předkové 
naii vždy s genilivem pojili (?!). Pohlédnouce jen do slovníku Jung- 
přesvédfime se a) že vétjina časoslov těch nikdy s geni- 



') V ítiL RulEOpíu k. p. Čtema jen : Podiohu «i kolem pravd ručí, Inrno bí po- 

dimj nicé, podatla li píeiilnf rucč (nikdy irukoui !| lid mluví vcímís •Po- 
dejmi íuku>, ve spisech doby slrednl Ětřmo ■Pofla) mu ruLy i ruku> (genit. 
ovíem £»tí)i). Pro£ se tedy ikkuailiv vyhtaiuje la vhybný? Bud poklidíme 
nejttarií pimitliy niSi literatury la praví, a pak nim budii volno řídili se 
jich skladbou, ivliílí kdy neporušeni tet lidu a nimi v plném souhlntu jeal 
a piseinnicivo doby slřednl jen íiilefnĚ se odebyJuje, aneb je máme ta pod- 
vríené, a pak — lo musime dokútati ! Oslalné odkazuju i!teniře, co Re tálo 
víci Ijie, k důkladnému pojednini cl. kollegy pror. Kotsuilcha v l^is. Ual. M. 



III. < 






') Gymnaiialnl nall mlidoii by se výborné posloužilo, kdyby nékolik muíú \ici 
jnalýcli le sestoupilo, kteři by ei vzíli i> úloliu, sepiali pro niíe (^mna- 
liisty mluvnice ni jednom a lémí principu lalotené, jedulm ■ lýmí smírem 
1 poNdkem vypracované, ■ lo mluvnice j«iyk) i^skího, latlnakébo a řeckého 
Kdo poviíl, ie pro vlečky témér vaiby latinské a řecké nileinou ae obdobné 
valby v matehkém jaiyku našich iíků, dovede lajiité oi:eiii(i doeah a ne- 
koneínou výhodu takové mathody. Jak farav£ učili by se Uci niíi latini i 
iei^liaí, kdyby pravidla jednajlci o slejných vécech téf doslovně «tejně míli, 
kdyby i rotvrb lálky eelé podle kipilol a pirsgraro soumfrní utporidin byl, 
« k rílinoslem a odchylkim s odůvodnénlm ivlíilí pouhíiino bylo! Pro du- 
ehovnt roavoj mlideie nifl byla by takovi melhoda neoceniteinou. 

Nyní vjík skladba nejroiifFeníjsli^h na najtich ústavech mlavnic čeakýcb i 
feské skladby vlastní niíebo neobsahuje, nepodívajíc nel krltkj nivod k 
prvním pokusilm slohovým. K lak íetíj iik ni gymnasiích českých, pokud 
na učebné kniic aileil, mílo vic n^i nic to skladby české poini. LalinskA 
pak a řeckí mluvniiic i niivoslovim ve stejných vécenb ae rQinl I 






- 6 - 

tivem 86 nepojila, b) že i ta časoslova, která se s genitívein váž^u, 
vedle genitivu i akkusativ mají, jak toho genius řeči žádá. Pravidlo 
takové, nejsouc než nékolíka percenty pravdivým, jakých smatku na^ 
tropiti muže, toho smutných' důkazů máme dosti. 

Ze všech tvarů grammatických spůsobilo kolísavé a nesprávné 
užívání genitivu nejvíce zmatku v řeči naší. Znikly pak zoiatky ty po 
vétSině jednak z hrubého empirismu a t nesprávné stilizace pravidel 
grammatických, jednak z nezřízené snahy, uvarovati se genitivem ger- 
manismu. 

Abych aspoň néčím přispěl k žádoucí rovnováze ve věci tak dů- 
ležité, podávám ct. čtenářstvu přehled genitivu závislých na časoslovech. 
Materiál sebrán jest, pokud čas a síly stačily, co nejhojnéjái, ze vlečh 
dob literárního rozvoje řeči naší. Vedle toho mel jsem (éz pilné zření 
k neporušené řeči lidu, ze které zviásté v poznámkách korrektiv jsem 
položil přílišnému genitivování. Konečné vytýkám, kde se mi toho po- 
třeba vidí, nesprávné vazby novějšího jazyka spisovného. 

Vidělo se mi pak prospěšným býti, abych stručnými- slávy. vý- 
znam genitivu na těch či oněch časoslovech závislého objasnil. Poknd 
různé tyto genitivy v jednom celkovitém významu a pojmu genitivném 
se shodují, natom nesejde mnoho vzhledem ku potřebám praktickým, 
ku kterým jsem v práci své napřed a nejprve prohlížel. Příklady ná- 
sledují v témž pořádku, v jakém časoslova položena jsou, čímž doufám 
že jsem aspoň formálně jaké také přehlednosti docílil. Za tou příčinou 
roztřídil jsem časoslova podle významu nebo tvaru na jisté kategorie. 
Ve významu nebo tvaru napřed položeného shodují se všecka následu- 
jící, tím spůsobem, jak to naznačeno jest tiskem. Jinde osmělil jsem 
se kategorie ty zvláštními názvy ty týž posi^d neobvyklými pojmenovati, 
přeje si, aby od někoho přesnějšími a příhodnějšími, ale co možná 
stručnými nahrazeny byly. Přijde nám zajisté v terminologii gramma- 
tické ještě všelicos nového tvořiti. ') 

1) K objasnění náiv& těch podotýkám toto: Privime-U snepřitel oditoupi) 
města,* nasáváme genitiv • města* genitivem odluky. Slovo to, ač utvořeno 
teprv nedávno, přijato nyní v&bec, poněvadž věc, o kterou jdt, velmi vhodné 
a stručně označuje. Ve větě > nepřítel dostoupil města t soamená genitiv 
pravý opak tobo, co znamenal ve větě prvé, totiž přiblíženi ku mětUi, dosah 
miata. Nem&ře býti zajisté než prospělno věci samé, naxnaěíme-li ten opak 
výtnamu též přihodným názvem. Jak od Časoslova odloučiti utvořeno icela 
správně > odluka,! tak nebude snad na závadu tvar •přilukai (od •přiloučtti 
•něco k čemu.« — Srovn. té£ ruské »razluka «» rozloučeni) ^- Časoslova 
•odjetí, odstoupítii a p. mohli bychom stručně nazvati •časoslova odnichu 




> 



- 7 - 

Bylo bj ovlem TihoAna bývalo promluviti úroveň o předložklcb, 
které se ku genilivu priíiňují, lei o iíaslé slřídě gcnitlvu s dativem '), 
ale lim liyb by pricií \iiea pi-iliá vírosllu a méně jířchledtiou se slala. 
Pojednám o tom svým časem zťvnibněji. 

Oalatiié >je8lli jsem ji k lé dostaleénosLi, k lomu dokon^iní, ktiTi^ž 
by na to sluíalo, nepřivedl, ale roiumnějJim a výmluvnřjšim, aby u 
lom potrubně a dokonale psali, přídinu nemalou jsem dal ; aby len. 
komuž se me tulo psáni libili nebude, sira \épa a uíiteěnčji a pDlri.'b- 
něji o tom i výmluvnčji vypsal, lo e.oi mnú ui^lnčna jest, k své po- 
moci přijma. (V. K. le Víehrd. XXII.) 



í 



I. Genitiv odluky. 

Genitiv odluky se kindv k iiazii»<-(>iii »»iob> iielio věci, 
od které se n£co odlučuje, vzdaliijv, vv í^pojiMií s časo- 
slovy, která zuanieitsji „odluku, ixlrurh od iičí-eho" ve 
smyslu buď pravém buď přeueseuéui; a toi 

1. Pouhý genitiv odluky k naziiač-eiii osoby uebo věci 
od které se podmět odlučiue, vzdaluje ve spojeoi s časo- 
slovy odruchu podniětného : 

i. Ubíhati, ujiti, utéci, ujeti, ustoupiti, usodélí — ukrásti 
se, uprázdoiti se, vydřeli se, sejíti, běhati : 

Přítele s lákavou hlavou ubíbcj, s přímým čelem objímej (Mudr. 
233). — Vyzvédače ubíbej a llacbače odbývej (Mudr. 82), — [tadosmi 
budu, ti téhož jsú uáli (Výb. I. 769). — BQb chce do mne, abych se 
vsecb hříchů amrlediných varoval a všednii^h, pokují mohu nejvíce 
abych ucházel (Bart. 357), — Blaze kdo- lomu rozumí a příčin uciiází 
(Uar, I, 31 Ď), — S ohn£m nehraj, chcrš-Ii ujíti škody (Mudr. S5S). 
Okolo močidla chodě neujdeŠ nádchy (Mudr, 36). — Osuda nehe utéci 

padmStDÍhoa I, j Ukovi, Itlcri nimifujl, le se podmél od nSíeho pryó pď 
hybuje. CjsDilovi •odTÍili, odlrhnautti a p, slula by •íiíotlaya odruchu 
'* předmítného,! coí iiismeni, íe nijaký jiredmřt od n£i^«bo pryí vidalujeme, 

(SloTi -odruch- uíívi polština). Dle léto ohdoby pojmenoval jaem iTisoslori 
• dojili, dostoupili' i'.t5a«lo<y doruuliii podmílnálio, a ůasoslovi idoilrelili, do- 
boditit í!a«OBlovy doruutau přcdcnílnébo, jeílo pravý opak onfuh in#ÍI 
') Yidjt i to jii poloieiio la pravňllo, tc •pa:i1i rauslmi!; veliké hanby ne- 
ujdel, nikoliv liaribií- ař ^e IMi n podolinýi'h ymeh oň prldárna vedle 
lebe uílví! 





-. 8 — 

(Výb. I. i 53.) — Spravedlnost v lidech bude, budou-li přidriáni» aby 
lži a lsti utíkali (Did. 138.) -- Obecných nákladfiv neutíkám (Ánth. II. 
553.) — Hofmistr ruku našicb ujede (Výb. 561.) — Úřadóv svých 
ihned ustoupiti máme (Arch. 1. 150.) — Těch kusuov i toho viebo v 
tomto zápisu položeného nikoli neustupovala (Arch. K i 50.) — Již byli 
vypustili řeč o něm, že by ustúpil pravdy (Let. 178.) — Napomenut 
byl, aby bludu ustoupil (Bart. 247). — Mnozí toho jsú ustupovali (Tov. 
37). — Sčastný, ktož mohl useděti toho nečasu pod střechu (Výb. 948). 
— My nemáme také mocí, jeáto bychom je mohli přemoci, musíme 
jich usedati na hradě (Star. Ski. IV. 277). — Radíje v smrt upadnu, 
nežli sě tak svých ukradnu (Výb. I. 153). — A ktož sě mečóv ukradne, 
ten váelik v oheň upadne (Výb. I. 1104). — Pán váem příklad dal, 
kterak hluku světa se druudy uprázdniti a v samotu ustoupiti přijde 
(Ev. Mat. 106). — Ižádný člověk nemohl se toho práva vydřteti (Výb. 
I. 973). — Vratislav tohoto světa snide a Kosma na stolec vzdnide 
(Dal. 91). — Krátký čas toho vynide, až král Filip světo snide (Výb. 
I. 1094). — Sv. Řehoř světské pochvaly běhále (Pass. 238). — Toho 
nebezpečného světa běhaje, tuto bydli (Výb. 289). — Ale tito poběhnú 
sudu, bojiece sě věčné muky (Výb. 552). — Člověk vezdy dobrého 
spieše poběhne, ve zlém jsa pak sě nehne (Výb. 1106). — Této chvály 
neběhajmy (Štít. 100). — Někteří z nás řádných mií a řádného knéa« 
štva poběhlí (Bart. 148). ^) — 

9. Odejíti, odbéhnonti, odstoupiti, odpadooati, odbyti, od«» 
amříti, odvyknonti, odpočinouti, odrodfti se: 

Syt chleba neodcházej ani v horko Iat8v (Mudr. 380). *) — I 
klenotuov odběhli (Let. 49). — I Musel jsem odběhnut na rolu pluha 
(Suš. Pis. 363). ~ Ktož práce nechce jmieti, odstúpí Boha (Štít. 110). 
[ — Odstup Lazare stolu (Suš. Pis. 20). — Příteli k vflli pravdy neod- 
stupuj (Mudr. 64). — Mnozí jeho odpadechu (Let. 7). — Když slunce 
flo na západ Trojanátí flekfiv odpadli a vrátili sě do měs^ (Troj. 284). 



>) Yolčqa chvotU běgajaO. .— Pěnijem Člověku pobigajetl dijabola. — Běgola 
Ijadije ogDJa (Nést 40. 150. 170). 

3) de, SEŮ otIcbol(ya světa aego (Neat 100). '— Čaaoalova odejiti a odbéhnoali 
nabyla nyni Týiaama éaaoalov přeehodaýeb (^ ostaviti, opustiti) a pojí se v 
řeěi obeené a osobným akkafativeni : Odeiel jn na pAl mile (8«Í. 166). — 
Odběhl seatni (Us). 



^ 



— Tím seděním vieho odbyl {Blah. 50). ') — Otcovské temS odumři, 
ale neodcháiej (Mudr. 225) — Rodiíe mne odumroli malého (Us.) — 
Jak odvyltne dévfa šotajífka? (SuS. Píb. 304). — Čeho jste navykly, 
toho odvykijte (Su5. Pis. 242). — Dnem i nocú hei přestaňte neod- 
pofiinu JlurmovJnie (Výb. I. 1081). — Odrodilý předkův svých pó- 
lo mku ! (Jiing. I. 4), — 

3. Odtrhnouti se. odvésti se, odvinouti se, odžehnalí se, 
odepříti ae^ odříci se, odpověděli se, odmlčeti se, odoechtělo 
se mi : 

Odtrhl íé véd svSUkých (Štít. 234). — Když aě loho slávu man- 
íelskébo otvedl, jest biskupem volen (Pass. 132). — Protož sě jich 
otvinu (Výb. [. 154). — Papež nikterak se toho nemohl odžebnati 
(Bart. 274). — Zrady privo sě otepřieli (Arch. I. 460). — My tisíc 
smrtí raději chceme podstoupiti, neili pravdy Boíí se odepříti (Prot. 56). 

— Odříekám sé víech priv zemských i duchovních (Výb. 1. 451). — 
Krile pekelného chutě zavrirae, neb i na krstu jsme sě odřekli jeho 
(Výb. I. 765). — Kdo se ilěho odřikí, nikoho se nelekl (Mudr. 370). ') 

— Odpoviedáš-lt se Jesu Krista svého? (Pass. 166). — Pohanských 
modl se jest odpověděl (Piss. 112). — Odpověz ié bluda svěbo (Star. 
Ski. II. 107). — Otpověi se svých diblových modl (Výb. I. .'.10). — 
Nechtěl bych dvora sě odpověděli (Výb. I. 944). — Tofao se mu ni 
ten ěas bratr Jan odmlěel (Blah. 81). — Panny se ho odkochaly (Sul. 
Pis. 28). — Zodnechtělo se mi toho (Lab. 29). — 

Potnam. Časoslova tato nabývají leprv lim, íe se slívají zvrat- 
nými, významu odlukového, sice znamenají pouze dovrjení děje a 
pojí se 8 akkusativem : Odtrhla som tri rSíičky (Zpěv. 304). — Od- 
vedl děti do pokoje. — Odiehnal bouři (Us.) 

4. Pastili se, vzdáti se, chybili (se} ebloudíti, ostati, 
přestali, sdršelE se : 

Pustil se dobrého obyčeje (Štít. 225). - Pustil se služby (Blah. 
49). — Kdo se dobytka spouilí, chleba se spoujtí (Mudr. 425). ^) — 

') Odbyti Dibjlo nyní výiDimn ČMOtloti přechodného ■ rlle se ludli ■ aUu- 
MtÍTBin; Odbuď tu isbníku (» edpriv U>.) — Miceehi by ráda dceru od- 
byl* (Jang). — )ii jiem ti odbyl pricl, úlohu, ikoujku (U> ) - Dob^TijI se 
peniie a odbfrsjl iii (Kom. Lib. 37). 
*) Zutíitm Si Fribiliny (Zpiv. 136) — Srílr ■« toho ipřjkl (U<) 
*) Sem bledl léi •odvalili se, opovlllli ae, viiíti se iiíé«fao: HliirBi odvliil se 
Tiefao nebetpeíeailvl (Birt. IS6). — Hebjli by se loho nikdy opovliili (Žer. 
Up. II. 66). — Tnitrtm ae vlil vjeliké Ikody (Stir. Ski. IV. S7S). — VI- 
liti •nicD;i Pro rieru it« íivoly vliili (Pisa. S94); méně tprlvDÍ vílili 
• teho>;,Aibydi mél ala IítoI^t, byl byob vleoh viiili hotov (Stir. SkL v "^ 



Ll*í 




tBj 








— 10 — 

— Papei Gehtiinus paperstvie pro pokoru vsdál sé jest (Výb. 

I. 456). — Hnoaí výbod a prospěchů , sé vzdávají pro Krista 
(Ev« Mat. 133). -- Ale chybil se jeho (Výb, I. 408). — Chybil jsem 
cesty (Lab« 66). ') — Snadno spravedlné oe^ty zblúdí, ktož vieoe sobě 
lidi váží jnežli Boha (Pass. 298). — Nechce té viery ostati (Pass. 34). 

— Ostaň toho zlého bludu (St. Ski. IV. 235). - Všeliké řeči nepo- 
třebné a .šeredné ostaňme ^Štít. 6). — Ost^vtež se všeho Jbluda (Kat. 
59). — Ostávejme hříchu a nepravosti (Bart 347). — NikoUv tomu 
nevěříni, aby ta těžká zimnice tebe tak lehce ostati měla (Háj. 74). — 
Přestaň té veliké žalosti (Star. SkL V. 138). —Jak svého diela pře- 
stachu a druh ot druha sě brachu (Dal. 6). ^ Sluší přestati všie ža- 
losti i tesknosti (TrQJ. 145). — . A( toho přestanou! (Žer. L./ 1. 169). 
-— Skákaní zdržeti se nemohli (Lab. 76). — ^) 

6. Dáliti se^ vidalovAii ee, eíutí m, likaovati w, krýti 
se, chovati se, varovati se, straniti se, hledéti se, slřiei se, 
vystHkatí se, ietřití se, itíiiti se, bráiýti se^ cbrAníti se, hir 
jiti se, spečovatí se, isdrAhatl se, ostýchati se, stjrdétí ^a^ 
hanbiti se: 

Dálil sé tebe (Star. Ski. II. 31). ~ Matorný vidy sé váie mar* 
nosti vzdalíje (Výb. 1. 349). — Técb skutktioy sluéi se zdaiOTSli (Antb. 

II. 58); — Neřestmi a hříchy .se Boba ctzimov a vzdahijeine (Ev. Mate 
85). -^ Neliknoval sé chudých (Paits. 515). — Dal jest Buoh romma 
dobrý úmysl, aby sé zlého likobval (Štít. 1S3). — S v. Prokop lidské 
chvály sé kryjieáe (Výb« I. 199). -^ Kio zle éiní, ten sé kryje svéta 
(Štít. 85). — Nectnostná pante éasto své vjaatoie éeiodi mosí ae krýti« 
stydiec se jí v tom (Š(fl. 99). .-^ Nerod sé jej synu krýti (iíat. 22). 

— Jeden druhého sé nomohi kryli (Star. Ski. IV. 402). — Jeiitný a 
marný kryje sé matomýeh lidí (Výb. I. 350). — Chci se na čas psoty 
skrýti (Star. Ski. V. 138). ~ Theodora jich sé pokryla (Výb. i. 283). - 
Před zástupem první bývaj, svých lidi sé nepokrývaj (Výb. I. i098). — 
Zde sé Pražan ukryjete (Dal. 40). — Kletby sé vezde chqtajte (Jkk\ 



^) Oer2a naii i ehotja adariti i v oko, i gréši sja oka. — * SiTraJtajoU aja pra- 
▼ago puti (Neat 166. 80). 

') Časoslovo minouti, nesnamené edlokv od né^éko, nýbri pohybový af. po dél 
nějakého předméUi, a váie as ledy acala správné, jak ae aynl vftbf o; (^je, a 
akkttaativem: jako přadtolka mi no (vlastně part. praes. pasa.): Minuft lea^ 
koatel, řeko (UaJ -- Gatta minkil to nekwEpaěqé moře (Jong.) — Miato »j(ti 
-00 noha noky miaa* {hx^i)^ říká ae vftbac •co.noha nohumine.* Též 
»]BÍiioiiti ae a nikýi^ • . (Ui.) 





1<5). — Chovajle s£ přeludy ďáblové (Výb. I. 201). — Skulkn sé sioe 
ohovsjí, viak sě myslí v něm kotrhaji (Vjb. I 238). — Ohovaj sé obo- 
jetoikóv (Výb, I. 1096) — Ké£ jsú ně »mrli schovali (Výb. I 366). — 
Vii BÍlú mime se křivdy cliovali (Výb. I. JI 66) — Raále sě loho 
uchovali (Arch. 1. 14). — Přísloví napomíná varovati se příliš udravých 
krmi. pKlií velikého šleslí a příliš dobrých iiili (Har. 11. 32). — Varuj 
sě takého dtela (Výb. 1. 144). — Zlí bojiece sé varovachu sé ilého 
(Výb. I. 529). — Rád bych aě toho uvarovat (Arch. I. 84). — Silněj- 
šího nehoň, straň se ho na míti (Mudr. 349). — Zlého se straň a jak 
hada ehran (Mudr. 32). — Hleď se starého Turka a mladého Srba 
(Mudr. 469). — Čím Boha lépe budele milovali, liem sě lépe budete 
břiedióv stfíeci (Šili. 37). — ReČi nekázané máte se strieci, jakož horké 
a pnkré. krmě slřehú se lidé (Štll. 111). — Sticz sé hFíecba (Star. 
Ski. I. 135). - Radit nám. jak bychom se Žid&v vystříhali (Har II. 4S). — 
Vystřihli jsú sě lé příhody (Troj. 475). — Ty se hluku Šetř (Lab. 
11^). — Štítili se jich a jako badSv varovali (Bari. 87). — Jedni 
druhých se šifitli (Lab. S4). — Kdo je v neštěsli, všickni se ho 
štili (Mud. 154). — Tu mnohý na lom pntkánie telénie se dolov 
neobránie (Výb. I. 874). — Slalky sobě shání, hříchíi se ne- 
chrání (Sul. Pis. 63). — Běd se každý chraň, nežli přijdou naň 
(Hudr. Ž48). — Toho se zpeCovat a bránil (Jung). — Ditě má se 
ostýchali starJich (Díd. (63). -- Neběž jako divý, oslýcliej se lidí 
(Mudr. 288). — Neclnoslná panie Často své vlastnie čeledi mosi se 
krýti, stydiec se jí v lom (Slil. 99). — Kdo se Boha nebojí, ten 
se lidí nestydí (Mudr. 13). — Svých siisědév, již lu béchu, sě slydieSe 
(Výb. i. 389). — Žes tak povýšený nad lidi, každý sé tebe ustydí 
(Výb. I, 873). — Divno mi. že sě toho nestydii (Pasa. 383), — Kněz 
vzal v ruce monstranci s tělem Božím, mnéje, že sl' loho Němci uslydí 
(Let. 196). — Kterak jsi smysla pozbyl. íe sě své nahoty nestydíš 
(Pass. 693). — E, eí ly jsa tak veliké knieže toho sě nestydíš! 
(Vjb. L 310). — Zastyďte sě mužie lakýoh řeči (Výb. I. 49). — Všeho 
sě jest ostyděl jako hanebný pes (Tov. 98). ') — Hanbím sa zajtrajSej 
soboly (Zpěv. 1. 300. '). 

') T. j. neílyd! «e ničeha vlče. 

I) Stjdili iti pojíme I gaDÍtÍTi 
jeilo TÍak pfcdmélu, kler^ ' 
S {isoilovcm istyilt^ti SGi 
£. 8. Tytfenjcb. 

Hlli se T]iznai!iti přlíint studu naiobo, vil« «e íasúslovo •alyd£ti se* i ín- 
slrumGntalem, ktariílo p£knů ataroi^eski viiba nynt akkuiativem i přodloikou 
• i» vjUifeai jeal; K vím tí navírá neatydlmy, neb ju ol rís vtdlioy. — 
Tú TOJQÚ poča se krll alydíti (Dil. it 176). — K.dož se JsíJSem slydíli. 
buda ai jimi vidy alydéti (Výb. I. 907). - Kdo se mnů (tydeii bude př" ' 
,- ' lidmi, budu se jiú atydSti před aodSly boiimi (álil. 18). 



n, inamenl-li lolik co •Oítýcbali, strmili ib>, 
ndi Mud budí, jaksi se vidslujetne. jest geoiliv 
ipojený genitii odluky, dle obdoby c^asoalov pod 



B 




.^i^ 



-« • •» ■ 




6. Zbýti, sbaviti 86, nlkanBli, i^oslttl se, sprostitf 
■e, sprSTiti se, obloopití se, síístiti se, sh^jlti se, sléófti se, oti' 
Títi-^se, vyanati se, apoTidati se. 

VSickni smysla tbyli (Pass. 643). — Bei Boíie pomoci 6lo\ék 
hřiecha ibýti nemuoi (Pass. 5). — Raíii lehdjr s námi býti, kdyl bude 
duli téla zbýti (Výb. L 329). — Zbyl svého bludu (Štít. 2). — Jakoi 
ni mosí pracf aneb ohDěro íeleio zbýti, takéí člověk, křiecha (Štít. 262). — 
Žiika oblehl Rabie brad a tu jesl ibyt oka druhého (Chron. 462). — 
Kdekoliv budel, leba nikde nezbudei (Mudr. 287). — Nemohl jsem 
toho zniknouli (Let. 429). — Prdce a nebeipefienstrf zniki (Žer. Zip. 
n. 171). — Knib téoh ae zhostil (Did. 151). — Zlého se iprost», a i 
smutku se ihoslíj (Mudr. 196). — PMli oa Vyiehrad a toho se zpra- 
vili před knížetem, proí fsú Lounu spálili (Háj. 42). — Krásy své sž 
ohlupuje (Troj. 5S6). — Sivlěfie sja odeida vetich^o (Nést 39). — 
Čtm te oéistijem toho, že hřejíme? (Štit. 2). — Bude-li lé člověk vjíe 
vSci očistil zde, do nebes pojde jeho duJe (Štít. 284). — Ktož se 
které víny očijtoval, ten ruce umyl (Pass. 298). — Vzeptali se modly, 
zhojf-li se král té nemoci (Šift. 10). — Ktoi se thoji nemoci, opčt 
když nemocen bude, má přijíeli svatý olej (Štít. 268). — 1 jiki sé 
uraza zhojí, inhed sé do Uher vzbroji (Dal. 100). — Sám sě bitie zho- 
jím (Výb. 949). — Tu byl s nimi. ai sě ran viech zléčil (Star. Ski. 
V. 33). — Lidé sé těch víech jkod dobře oUvili (Arch. 1. 8). — Lid- 
mila se pánu Bohu hřfcbuov svých vyznávala (Háj. 65). — Svitoboj svých 
se hříchuov vyznával (Háj. 65). Knéi dá rozbřejenie lomu, jeilo j' ae 
jemu zpoviedal hřiecha nékierého (Šlíl. 220). — Kdo zhMil břiecbem 
smrtelným, hodné jesl, aby ihned sé jebo tpovíedai (Stfi. 236). — 
Diitečno jest ipoviedsti sé i vjedních hřiechóv (Štít. 237). — Chtěl 
sě biskupovi svých hříechuov zpoviedatí (Pass. 27). — Zpoviedaj sě 
jeden druhému svých hHeohuov (Výb. 546). — 

7. Báti se, lekati se, stnhMti se, hronti ae, désiti se, 
aiasDofltf se: 

Já( se bojím ledlskýoh oepuov (Let. 40). — Kdo >e ďiřestu 
bojí, nechoď do lesa (Har. II. 48). — Cikánovy děti nebojí se jisker 
(Mudr, 222), — Kdo se vrabcQv bojí, nech prosa neiije (Mudr. 291). — 
Viichni podle phrozenie lekáme se protivného (Štít 198). — Un sé 
svýeh pHtel leée (Stir. SU. I 125). — Uleée sé ves lud TaUr lutých 
(Výb I. 5^). — i uleknu se řaěf téch (Leh. 72). — Ale ti lotři, ulekie 



se skutku toho jísti nechtéli (Har. (. 223). — Žádný at se nestraif 
price těžké a nesnadné (Žal. 26). — Obce římské předkové Hinibalovi 
nemálo se straíili (Anth. II. 135). — Slraiíný mnohýni strachuj se 
mnohých (Mudr. 116). — I vthroEJ sě lak vysoké cesty již jest poíal 
(Výb. 706). — Hroiili se tak blízkého s duchem neíislým sousedství 
(Jung. I. 55). — ' Hodné děti an! cvičení ani cviíilelc děsili se nebudou 
(Did. 85). — Čehoí jsem ji se zděsil i viichni pMtomní (Lab. 102). — 
Těch novin král Jan užasl sě (Výb. 568). — Všichni sě hrozně uiasú 
sv. Prokopa hlasu (Výb. I. 208). — Tak velikého bohatství se užasl 
(Har. 1. 19). — ') 

II. Genttiv odluky a předniětaý akkasativ osoby (nebo 
v&cl), kterou od ničeho odlučiijeme, vidaliueme; ve spo- 
jení 8 časoslovy odruchu předmitného : 

1 • Odloučiti , odtiak&onti , odnťli , odsouditi , odcJsiti, 
odačiti: 

Otěchy mě otiúčili (Star. Ski. II. 21). — Jsi otiúíen Boiieho 
líce (Výb. 1. 228). — Viichni lii jaú Boha otlůéení (Pasa. 16). — Jehož 
ho snadno odtiskú (Výb. I. 153). — Jsem ílověk vale c(Í odjatý (Výb. 
I. 158). — Odsoudili ho ctí. sUlku i hrdla (Let. 266). -- Adam byl 
odsDuien těch peněi (Žer. Záp. 11. 156). — Atak jsem byl Boha otsúien 
Past. 258). — Kdo je proto mSž odsouditi života věčného? (Pref. 
418). — NemiSžete nis toho odsouditi (Blah. 114). — Kdo neplnil 
vole Boíie bude otsúzen všeho dobrého (Kat. 37). — Lid israetský vyjed 
z Egypta byl Boha odcizen (Ev. Mat. 170). — Vojtěch chlieie lid pohan- 
ských obyčejóv otuěili (Dal. 57). — 

2. Zbaviti, BhoBtitt, Bproslití, obloupiti, obnažiti, omyti^ 
oéistiti, Bhojlti, Bxdrivití, roBhřeáiti: 

Zbav nás núze této (Výb. I. 323). — Zbavii nás, Bože, slepoty 
(Výb. L 196). — Zbavil jsi mne dvou bratrB mých {Troj. 506). — 
Zprost ny vrahův, iprosl ny stihajúciech (Výb. 1. 46). — Vjecb nás 
bludův tprosti (Výb. I. 323). — Spasitel nls vSeho hřiecba iprosd 



') Že geniliv, Itíer^ pojíme i ittot\ot»ra báti *e odluku iniineDi, to oiřejmuje 
předloik* 'Oil', kteří se drubdjr ku genitivu lomu píičiiluje: Úlů sluchi ilt 
(pOTísli ilé) DcuboiU tji (Stu 39). — Ufini to Tríib^m i Teiiků pokoru, 
bbje le od il^ch Ind (SUr. Ski. IV. S50). Pl^Jin* le pílTadnl vyoiiel* snid 
jiko pfí tuoslorí 'tljdéti lei iniilniriieQlilem, éamui aisvídíDiiti le tái ob- 
dobnt T»l>i * předloikou m: Lekám le ii tt. Nemií le » lo biti uikoli 
(Troj. 25S). — Velmi le t hlivn udeřit, tik íe jíme le lafi lekli (LeL GOB). 
Vidúc to Ué poíecbu K laů Lili (Vjb. L 410). 



E 



í 




■I 





- f4~ 

(Vý)). L 367^. -^ T^dy cie^ař z svěj 4QÍlo0ii viiej roboty zemiu xproati 
(Dal. 51). — Spasitel dábU vlie moci oblúpU . (Výb. I. 367). ^ Cl^ 
a víry jsou obA^žeoí (Troj. 418). — Srébfi ^boiie byj vyveden (Výb. 
L 1Š9). — Rád bych svého* leikébo . tiiejíefenstvie ,{)yl mlf (ieii \(P9S9. 
25). — Důle bude. omyla vseob hHeQhóy. kriteio (Slít 210).. -^. 
Hospodine móiel mé mé nemoá očistiti iP,$,s^, .4).;. — Arabové pravi, 
že kdys se vodou ze studnice Zun. řječené obmývají/ vlech h^chji|F, 
očištěni bývají (Har. U, 224). *^ ^fi^tus svój lid bři^cipóy vyhofí f 
uzdraví (Výb. I. 768), *- Prostchu jeho, aby je rozhřešil jich hřifchu 
(Star. Ski. IV. 226). — Sami mezi sebú (=druh druha) ^piqviadach^ 
i rozhřešovachu vraždy i jiných hřiechóv (Výb. I. 434). *-r V kletbě 
nemá ižádný těla Božleho přijímati, jelíž bude pe rozbřel^n (Štít. 
237).' — Papež každého' móz rozhřešiti všech hríecfcóv (Štít. 239). -J. 

3. Zachovati, uchovati, obhájiti, ostřicí, vysti^íbati: 

BSh nás zachoval smrti nenadálé. (Kam. 2). — Pán ISuoh mne 
smrti uchovati ráčil (Tov. lOt). — čehož pane Bože uchovati raj^ 
(Bart. 49). — Ohně a povodně uchovej nás Pane (Hudr. [ 391). — , 
Chcu tě tej sanuti smrti obhápti (Suš. Pis. 40). — Ostřež Bože každ(]i 
tolró (Výb; I. 246). — Král od duchovních toho byl vystřežen (Let, 
247). — A když by chtěl Buoh koho tystfieci škody, zdaliby je|)0 
nemohl vjtřieci? íŠtíl 30). — 

III. Genitiv odluky a dativ osoby (dativus eommodi y^Í 
ineommodí) ve spojeni s časoslovy: 

Brániti, hijití — odříd, odepříti, odpověděti — odnéniti 
se, odsloužiti se (komu čeho}: 

lÁ jsem tobě brántU tvého hludu i tv^. zlostí (Út.' 36). — 
Každý hospodář má brániti tšte neeti i v^bo tlého iv4 . Čeledi (Šttt 
9S). — CSitaii. inu toho pole brániti! (Uť 60)..— Sladovatei bránili 
svobody vaření pivé sousedům (Let 24Q). •^' Libo gri jelt ;tak) 
BVtt býti/ aniž rojiumím, eo by mi lobo bájilo !(Jung.) .-^Slepým U4Qf 
Turek alnužny neodpoví (Mitr. 72). — Čehoi ma odpd^í (Tivoji i51fi). -r-^ 
Toho se vám přátelsky odměníme (Žer. Záp. II. 162). — J^ ci> Vát^ 
toho odměniti neopoidinu (Žer. L. i.- 106) -— ' (Mmínfm še jemd toho 
(Žer. L. L 1 1 7): ^- Já se tobě všfm dobrým toho oďsloufím (Žer. L. 58). — 
Rád se tobl toho odsloužím (Žer. L. I. ^03). — 

JalL M pHUadi uvedeaýeb vidéti, jsou camsíovs^ která 
se -^ pojí s gěnttivem odhiky s nepátraýad jes vjsiiBkaiii buď 
složená s předložkaini (najme od a oj, bndf svratná. Avšak 




- fS - 



' kaMé jasoalovo s přťdloikiml (émt sloiené ■ gmllivem 
«e |iojí. OlaÍQo tu vždy nn v.řtté\\ milí, ie do grnitivii odluky 
klademe ten předmět, od klerélio jiný pí-eilmét o dl litujeme, 
vr.dtlajeme '^, tle ne len přfidmét, který odlučnjeme, VBda- 
lujeme. Tento jakn předmět grammatieký na otésku „koho 
neb co?" vždy se klade do akkusatJvu: Muoicm od dvúch dary 
odebrati (Zpěv. 1 94), — Odstřelil ha^lcc^ křidlo i pravú noíiůku 
(Zpěv. I. 3-i«. Srovn. pWkbily pod 6. II. I. i. 5) 

Nesprávně Jsoo tedy vaiby: 
Vaioho obšírného vylíaenf odevídáme panu N — Bfih jim od- 
pustil hřtchG. — Odhodili svých niéi'.S u p. Srovn Hospodin Mngdalené 
vUelj hříchy odpustil (Pass. 533) — Pán BQh hHťby odpustil (Erb. 
n. (89). — Na smrt mé adsúdili (P»ss. 650). — «) 

Tak pojí se jmenovité fiaioslova s předložkou o d sloieni i akkti- 
salivera, a) Kdyi znamenají náhradu éeho lim, co časoslovo prosta 
uutnenJ: Oddélal, odmlSlil, o dpi I u něho dluh svůj. odseděl lo, b) Kdyi 
od výtnam fasoslova prostého, a nimi sloíeno jesl, ruíf: Odhalili 
oponu, oilvůKatl krávu, odpeíetilt list, odzbrojiti vojsko a p. — Sv. Ger- 
man káie sobe hrob odkopali (Pass. 6I6|. 

PTAvým opakem K^nitivu odluky užívá se genltiva k 
natoařeni osoby neb vřci, ku které se nřt-u přiluíuje, 
přibllii^e: k \7tknuli cíle, ku kterému podmět poruchem 
buď bmuloým buď pomyslným (snahou, žádosti, toufaou) 
ae n«se. Pqji se tudiž 

11. Ganítiv přiloky (dosahu a čile). 
I. Pouhý genltlv pj^iluky: 
I. H časoslovy ruchu podmétného (jiiiy jeli, stoppiti, téci 
a Časoslovy popud k ruchu značícími (střeliti, hoditi, stři- 
^nolf) jsou-Ii složena s předložkou do: 

•) Gé'niliv odluky poJle loho ínulno poíinli. ře se k n^niu témSi vtdyclij při- 
Snili mílie predloika ud. 

1 Spiiovilelé doby ilíeitnl, ivlfiílí Žerallu, )iui< Cislo ^stulixo odloilli > 
leóilivem: ZflsUno na tom, iliy >s soudu odloiílo do tqlKi. — Odloieno 
JMi lé vlci do pondflki \Ítr. Zép II. U. 13). — A*íik jif podle Jung- 
fli«nno>t Slavnlku píevlldl daleko >liku»IÍE. Genitiv odluk; lo utni, ponívadi 
sa jlni nevytfkl předmíl, od nthoí te nfco odlučuje, genilit jMrtilivný Ui 
to není, jeílo le vín cel i odklŇdl. Proto jnsl logioliy oprlvoio toliko 
akkoiitiv. jehoi tíd vůbec uilvt: Odlotim robotu (Zp«T. II. 9S). — Zvllllal 
den jím adIoEil (l'ils. BKt). 




e 




» 
L 

■ 

\ 

i 

( 
I 

( 

I 

1 



— ♦« - . 

Dojití, dobébooati, dostovf iti^ dMkoctti, dokročitf, dopad- 
(^ AOttti, dosednouti, dotéci, dojeti, dobyti, dožiti, dočkati, do- 
^ 9leehjípiiti, dostíreliti, dosíci: 

Dojídá domu tobo, t nimi bíeie radoiti, oniohp (SUr. Ski* 11. 
98). ^- Pro mdlobu soiYa jsme dolli jedaé studnice (Har. II. 73). — * 
DojdeS veliké cli (Pasa. 577). f- Doili tmavých les& {8dL Pia. i 13). ~ 
Augusta zase svého prvního mfsla doiel (Blah. i 23). -^ V tom n^ieste 
plenice vznide a téboi dne plného srna dojide (Výb. L 410). — 
Krále dojide taká.řei (lir. Aoth. L 28). : — Coi věříme, naději k tomu 
méme jmieti, že toho dojdem (Štít 29). — Neminula hodina dolle 
boháée novina (Suš. Pis. 20). — Jeitě jsme cíle nedoběhli (Štít 126). 
— Dostúpichu mýta středem lesa (Výb. 1. 29). -- Kdy žalost vrchu 
dostupuje, už se radost ohlaiuje (Mudr. 197). — Troilus zmužile ho 
doskočí (Troj. 374). — Lilka nemohla klobás doskočití (Mudr. 504). — 
Slunce dokročí poledne (Výb. I. 22)« — Ne moguti dolěstí dvora 
(Nést. 77). — Dopadna já jedné bystře znějící píátélky, podal jsem 
příteli svému (Lab. 77). -^ S velikou nesnází koně dosede (Troj. 250) 
'^ Sytý vody doteče (Mudr. 190). — Než Lún dojel, už se obojí smlu- 
vili (Lei 162). - Pražští houfové řeky dojeli (Háj. 53). -* Dojeli 
jjSme Ericha (Har. L 176)« *^ Dralav dřív než Vácslava dojel, až 
rychle akoěil a koně svého (Háj. 72). — Živá hlava klobúka dobude (Výb. 
L 842). — Každého smrt dobude (SUr. Ski. I. 131). ~ Chtě královstva 
i;de dobyti,, ipóžežtam i svého «býti (Výb. 1. 146). --. Egyptský žoldán 
ostrova Cypru dobýval (Pref. 473). — Iděte, dělejte, kopejte, chleba 
sobě dobývejte, (Suš. Pis. 38) .— Dobývajtež jméně dobrého. (Dal. 20.) — 
Šedin dožil avstárých zvykflv neodložit (Médr. 223). -^ Nepořádnému 
člověku nelze dožiti iteátného veko. (Mudr. 277). ^ Prostě-lí žiješ sta 
letdožijei (Mudr. 294). •- Bayle (býlQdorosdo toho obraza (Pasa. 605).— 
Belkej éaau eo hus klasu (Mudr. 263). —< Jakýchž řeěl já doslýchaje 
počal jsem i sám vesel, býti (Lab. 52). — Nedostředlil druhé vody 
(Let. 401). rr- Vidím město, jehožto pověstného dosahá (Háj. 12). -«- ^y 



I) Čtioalova lediti, lei«tí, růfti oesaamensji sice pobybováof, nýbrž poobý 
iUt ; ale aloiena jaooee a předloikott d o aDamenaji proatomé trvání toho 
atavQ ai po doaaienl nějakého éaaoTéfao efle. Pojí ae tedy i ona s genitivem 
přiluky: Doleioli bílého doe^ doaedél rioa, doroaU avých Jat Tfm apáaobem 
HDohlo hy ae Hci: DoaUl rána t. j. atál ai do réna. A vlak doatlti jeat 
Dán nyní tdtk co obdrleti, atalo ae tndii éaaoalovem přechodným a váže 
ae Bcela aprávoé a akkuaatíTeas: Taká som naveatíéku doatal, taká aa 
ani gaidtna doatala. — Diietočky aaacochu dostaly (Zpév. L 251. 279). — 



I 



— Í7 — 



2. S časoslovy činJciini, která složena byvše a předlož- 
itou d o, a flt&vée se zutavea zvTAtaými, význainu dornchového 
nabývají. Cenitiv priluky nazDačiiJe tu cil, kterého ne podmět 
číddosIi jakoii koli (tato celou vyaaloživ) kcnečné dodělal: 

Dodělati se, dosouditt se, dovíniti se, dobrati se, dojislj 
.te, dosloužili se, domnívati se, dověděti se, dopíditi se, 
rloplati se, dočkati se, domlouvati se, doprošovati se, do- 
kládali se: 

Dodělal se cliulupy <Jung]. — Ciiím volem chleba se nedoořej 
(Mudr. 133). — Tolio ibuíiu těioe se pnn JoSl dosúdil (Let. 70) — 
Já isem se loho nedovinil (Sl.ir. Ski. IV. Í35). ~ Ten se-ilého do- 
svin (Sur. Ski. 11. 66). — Dobra sé jednoho králu ve iboíí a zlaté 
bobalóho (Star. Ski. IV. 238). — Maličko nemohu spAli ani se sniika 
dohráli (Suá. Pis. 15). — Sladkosti se nedobirej ai do hořkosti (Mudr. 
Sdl). — I cukru se lak neopatrné dívali taui, ze se na ném dilé 
nemoci dojí (Did. 85). — Po ntli kluťka »e doviješ (Mudr. 353). — 
Nebeského krSlovslvie sĚ dosliiii! (Pass. 058). — Pro veliký lid lĚla 
syna svčho dodavjti se nemohla (Pass. 504). — V torní hněve sě voia 
dotřc (Výb. I. 15-1). — Zlého sě domněl (Pass. I. 191) — Nyní se 
vjudy donnivaji vAlky (Ttart. 334). — Kdo mluví, co ví, svých vad se 
dovi (Mudr. 73), — Achdics na ni palřil, zdali by které vady mohl se 
dopaiřiti (Troj. 355). — Karabáé pravdy se dopídí (Mudr. 357). — 
Sproalný ilovék ncdovlípil se lobo (Lei. 218). — Otce nemohl jsem se 
dopUti (Bart. 20). — Kliment sv. Petra sě doptal (Výb. I. 282). — 
Tu se loho tvalébo díeléle doptali (Pass. 118). — Nepamatuje kráva 
limy, kdyí se léta dolUi (Mudr. 50). — Kdo dobré éini, lepaiho se 
dtt£U (Mudr. 28). — Chleba se nedospíš (Mudr. 4S7). — U studénky 
spoďvali, večera se dováhali (Su3. Pis. 463). — Zlý flověk na kom se 

Í milosti domlouvá, toho i pomlouvá (Mudr. 50). — Slepci doproáovali 
■e ode pána zdravého zraku (Ev. Mal. 120), — V tom se dokládají 
dc^ (Arch I. 464) — To se doneslo Křesomysla (Háj. 46), — Patrona 
Daieh* se to doneslo (Pref. 464). — 
i Umk tu pinu rioslinu (Erb. II 17), — Cenili 

I le»t-ll parliUiDj': Koolfku .loslaiieš obrobul (Erb- II, lít), 

ttn*. niduty, mlíni (biti) Va. 
Stee sUvlmo tc gcnilivem lidu neiroiumitr.lnjmi. Řakneme-1Í •doitii] jsem 
kntbj,- neponijiU ttjiitá nikdo ni jednu knihu, Nutlme-Ii pik ipiiotitete k 
Ukovfm vjliladlým vaibim nediTint< t?, i« nim ()iÍou: lObdrlel Ukovi^ho 
il,. vidy! sinjal ohou tííoiliJv jesl slejnj, proí liy mílo milí jedno 
ptads druhjiii pr^dnosl?! 

3 



e nyni jen tehdy, 
- Eloilil cblobt, 




f^^ 




(Výt 

a vl 
1. í 
85) 
Hor 



i^ 



^^ 



_ Í8 _ 



8. S prostými časoslovy Erratnými, jfehi poráeehný vý- 
znam jest „úéaslným se státi něčeho": 

Chytiti se, chopiti se, chvátiti se, uji'ti se, přijití se, 
zmocniti se, držeti se, dotknouti (se^, táhnouti se: 

Mnohých lidi lehkomyslných s^e to chytilo (Bart. 69). — Vad, 
které se nás v rnlailosli přichytily, i po mnohem odufovdnj zbyti ne- 
můžeme (Did. 32). — Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila 
(Suš. Pis. lOÍI). — Nic se jich vSak nechytila íídná rána (Lab. 128j, 
— Osiůí jsme se chytati (Har. 1. 96). — Příkladoví pak, jaké mládež 
vidí, lakové se jí chytají (Did. XV.) — Císař vida, že se oheii stavení 
chytal, sám pomáhal hasili (Har. I. 1SÍ). — Tonoucí i slámy se chylá 
(Mudr. nS). — Čechové zbraně se chopili (Prot. 121). — ChlieJe sě 
jeho chopiti (Pass. 178) — Nechopiv se sekery chaloupky nesroubíi 
(Mudr. 124). — Panna se mi hrdla chvili (Slar. Ski. V. 49). — Oba 
aé své matky chvátisla (Výb. f. 271). — Veliký had pncbváiiv sě jeho 
ruky i uštnul jej (Slít, 2). — Jaiykem nemlat, chceš-li ujmi se cepBv 
(Mudr 08). — Nemá se čeho ujíti (Mudr. i 77). — Brzo se hřiech 
přijme Ďlověka jako rez železa (Štít, 262). — Turci se Budína a Pešlé 
zmocnili (Bari. 227). — Mužie se drželi rádla (Dal. 1tí). — My se 
Krista Pána přidržíme (Blah. (t4). — Kdo se dvou břehíiv drží, oba 
se s ním snadno utrhnou (Mudr. 43). — Mufedlníci raději pravou ruku 
na ollář kladli, nežli by se obětí bezbožných dotýkali (Prot. 229). — 
Dvojího toliko dotknu (Lab. 68). — Ne vjech jejtě mých příhod jsem 
dotýkal (Lab. Pfedml.) — Arnošt odepřel, že jest stál na soudu zem- 
ském, 3 toho se táhl na pány (Dsky. I. 139). — Král mněl, by se jeho 
házeli (= házeli po něm) (Pass. 579). — 

4. S časoalovy: ptáti se, raditi se, tisatf (se^, poslou- 
chali} následovati: 

Nemocných se plávají, zdravým dávají (Mudr. 48). — Uptal se 
na něm jeho příhody i půtek všelikých (Troj. 489). — I raditi se bu- 
dou modl a kouzedlníkSv (Jung). — Bolo sa ti radit dobrých tudt (^v. 
106). — Otázal jí- otec (Pass. 32) — Poée péslúnky tázali, proi by 
se to dalo (Pass. 44). — Poíe mistrév tázati (Pass. 33). ') — Poslú- 
chajle těch novin, jež vám povédé (Výb. 1. 67). — Mé rady poslúohaj 
(Výb. I. 299). — iído každého poslouchá, zle ěioí, > kdo nik^o jeSté 



1) OUhI jich dvojí vSc. (Troj. «0). 




— Í9 — 

hSře (Mudr. Ilfl). ') — Následována >véha ujce ííndv (V]fb. I, 207). ~ 
BFecislav svého otce skutlďiv následováje (V<íb. 1.196). — Jichi jsne v 
tom obyíeji jejich nAsledoiati se neidrihali (Har. II. 86). — 

3. S časoslovy šúilosli, čáhy, snaliy: 

Žádati, proíiiti, pláti, žebrati, volali, hledati, pťleli, če- 
kati, nadíti ae, rifati, chce se mi, lačněti, žieríIí, sahali, sna- 



Ji jsem těcblo krmf áina žádal (Past. 684). — Zádata sUtku 
Umwkdbo (Žer Záp. II. 23). - NaSie přiojeídy iSdaji (Arch. 1. !0). 
— Židli o.lkladu (Žer. Záp. II. 92) — Kaidý kdo do ulice chtél prů- 
vodu Udali musel (Lab. M). — Ucklor velice íádá smrti Achillovy 
(Iraj. 2851. — Paíoví sméji darfi íádíli (Milr. 42). — Vidite, že jsem 
krii mladý, prolož prosínj vašie rady (Výl>. I. 851). — Kristus nás na- 
pomenul, abychom prosdi svých potřeb (Slít. 46). -— Prosíš moíny od 
írbráka a holi od ovčáka (Mudr 171). — Jiřík odtahu prosil (Dsky. 
1. 105). — ProSu práva, proíi poslův (Arch. I. 482. 483). — Chudí 
alroulny přeslechu ll*ass. 175). — Král sv. křln prosil (Pass. J29). — 
Na hrad přišli a noclt-hfi poprosili (Pasa. 190). — Tři panie dobrých 
mašlí plajů (Výb. I. 75). — IVoclehu ptala (Suš. Pis, 32). — K Dunajů 
přijeU, bjílrej vody ptala (Sul. Pis. 147). — Jděte si chleba iťbrili 
(Sui. Pis. iI9). — Dcera volala pomoci (SuS. Pis. 104). — Král kře- 
(tsnův hledali kázal (Pass. 580). — Kledajte králuvslvic Boíiebo (Pass. 
622). — Kvirinus řetémov kátal hledali ^Pass. 627). — Kde priva 
hl«dati? (Výb. 975). — Kovkópová hledati dala (Háj, 43). — Kroko- 
dýl v DDci ve vodě bývá a ve dne na zemi pastvy hledá (Dar. II. 184). 
Chudoby pileli moŽi svati (Ev. Mat. 59). — Božie milosti fekajme 
(Psss. 524). — Chudí na onom svílě odplaty čekají (Pass, 522). — 
I Maji TrojanSti úslaviiě čekati své záhuby (Troj. 343), — Cekali mnozi 
^ |a to vialkův i úplatkOv (Bart, 289). — Čekáme slunli^ka z oblaků 
f. Pis. 36). ~ Učiniv píile!i»rfobro nadĚj se léhoí (Mudr. 252). — 
óteiny se nadál (Lab. Có), — Ufám toho pánu Bohu (Arch. I. 132). 
■ My pinu Bobu toho dobře ufáme (Arch. I. 8). — Panu Havlovi chce 
I ae iUvy tohoto svéta (Bari. 171). — Kdyi se ti bry nejvíce chce 

') Potloiiehili. inamcnik-li •au9cul1trG> |iojl ao vŮbcc i alikuMlÍTím, inamcnMi 
tolik co •aMťTDpcfarei |iojl tc njnl toliko ■ vSonjm geniliveni, osoba ae 
klade da aWkuaallvii : Poslour.hi ipí>, huilbu. Poelcehní mé rady (Suí. Pia. 
CiB). ~ Potioební matku (Ca.) — Kdylyi byl Jeniilku poalouahal matičku 
(Brb. 1. IBS). , 




.-J 



2 



tehdy přestaň (Mudr. SS). — Ovci se chce soli a sedláku svobody 
' (Mudr, 280). — Blaženi, kteří lainějí a íiiní spravedlnosti, nebot oni 

't nasyceni budou (Ev. Mat. ó^)■ — Dávno jste krve nail ííznili, krev 
* pijte (Prol. 188). — Žák musí vídycky umění íírniti (Did. 108). — 

Tak nenasycena tvá lakotnost, že krve mé nevinné iiuií§ (Bos. 133). 

— Lid pod mocí lobo ukrutného a krve křestanské žíznícího nepřítele 
? Turka iQstává (Har. !. XXX.) — Ustalý rád pilie sahá (Výb. I. 1093). 
^' ~ Sahaj ho dévucho (Suš. 381). — Vidieie, ano jeho nikdo nesahá 
° (Pass. 283). — Vidy se toho snai (Arch. I. 35). ') — 

,i' 6. S časoalovy pomněni: 

I Pomoéli, zapotnnélí, vzpomínati, pamatovati, dbáti, vší- 

j máti si, vážiti ai : 

^: Pomněte vSi slova mého (Dal. 15). — Bůh Žehná tomu, kdo do~ 

brodiní pomní (Mudr. 49). — Takého snéhu nepomnie viec než od 
sU let (Let. 91). — Zda nepomníl slibu svého (Star. Ski. I. 183). — 

, Zapomeň Ikrtnic svého (Anth. II. 29). — Mohl jest Eapomenúti onoho 

všeho hoře (Star. Ski. IV. 175). — Stojraír byv v Němcích třináct let 
vSí reCi Ěeské zapomenul (HSj. 62)- — Však nechtě, by se klo do- 
mněl, by v čem své moci zapomnél (Výb. 1. 144). — Ludvík zapome- 
nul viery a slibuov svých, lstivé oklamal otce naáeho (Výb. 556). — 
Matka vSeck» sebe zaporoenuvši, rúcho na sobě ztrhala (Pass. 504). — 
Zapomněla jsem věnečka zeleného na stole (Suš. Pis. 450). — Isaiáše, 
Davida i jiných prorokuov zapomněl (Pass. 256). — Cožkoli íiniš, ne- 
zapcmfnaj Boha (Štít. 127). — Vzpomínati bude Boha (Star. Ski. 1. 
Hi). — Nechcem jim toho viece ničími zlým zpomíniti (Arch. 1. 190). 

— Loňského sněhu nevzpomínej (Mudr. 191). — Nezpomínej toho, co 




J) Časoslova íidslí, prosili, pliti, msjl Ijrio T«b]r: a) Čeho od koho, na kom: 
Prosila od Uabi daíďa (Zpíi. 26S). — l\buÍB Přemyslu dobitbo i dlouhůbo 
idnvl na boiich Ěídili {Háj.) — b) Kobo (ikL) za ntco, o nSco : Proilm 
vis » sválou ilmuinu (Us.) — Proiim o Irocbu mouky (Ui.) — e) Na kom 
» iii^co: Poítdal jeil ni lii ti rjátni ílověki tobo (Zikm.) 

V slovenskám nihíi poji is pyltli toUko ■ genilivem díliv^, předmei 
nedi!lílelDý vyniii se akkusitivem: Přijď i pyUj prilen i mojej ruky. — 
Hoďa jskf oělpiný pyU ručnik TyíiTin;^, — Žena pyti ČrcTlfky, muky, *oli, 
pokný i^fpec, pentličky (Zp£v. I. SI. 136. 107.) ~- Dijle mi Boio muoj to 
fo já lí prosím (ZpĚT. I. 8!). — 

Hladili 1 iickali poji «e njnl víibsc i ikkuiiliTein : Čekám milkn, bicdtm 
kloLoub. — Straka hledi irnefko (Erb. IIL 136). — Hledím p«lri*u (Zpiv. 
L S*6), — 



% 



21 



I ui pominulo {Muilr. t9ll. — Tobo se j:i pamatuji (Arnh. I. 139). — 
L ii vida jímu, puiíul jneni nůklerýcli iiamaluvuli (Ij<b. 18). — Uarius 
[ byl vždy pokojen a netbal i jediiédi vojen (Výb. I. 143). — Viímlí 
I j»te si tubo bluku? (Vs.) — Židný si d^u nevšiml (Jimg.) — 
Té káply » mfsla okolriiho potinné iirubě íobu vdif (liar. 1. 196). — 
Sv^ pfálely mnui, a olcuvých aí vai (Mudr. 339). — V^tíim ho sobě 
[ jako oka sv^ho (Mudr. 522). — ') 

7. S časoslovy branby & ostřehu: 

Krýti, chovali, hleděti, Binci, šetřiti, brániti, chráoili, 
I hájiti, nastávati, tajili : 

Ni-mcí hlav kryli po křoví (Let. 83). — C.lďtbcm móieiti viuli- 
koo poltťbu roiuméli, jíž fluvěk íivota tliovů (Stíl. 53). — Lidé mu- 
gefí BVýeh věci hleděli (Let. 5át). — CtiMilil j<<>rn ry, k I iťÍ prací svých 
Mlěli {lab. 77). — Kaídý svého bledí (ilar. I. 283)- — Každý toliko 
tytého pohodb- bledí (Lab. 29). — V í»i,ié íčci lilcď koneu (Mudr, 
I S47). — Všech bran měalských kSíala slřieci (Pass. 236). ~ Ledva 
|deaiUi 6íst pti nás biCKi: ostala, našeho íivola strťhůre (Výb, I, 433), 
1 — B6h člověka spravedlnéliu jako oka střeže svého (Slar. I. 115). — 
I 06i hospodářovy slřehou domu (Mudr 427), — Nemoudrý jest, kdo 
f ftlověkcm hýli chl£je, le vnitrních oídob ilověka vic než podsttly ielrí 
l,(t)i(l- IS). -- Přirození pilné šc<ři fiasu kaídé věci prísluinčho (Did. 
71). — Času šetřili la největší protřetelnost se pokládá (Anih. II. 353). 
{ — Muožeš-U tě viery pravým rozumem bránili? (Pass, 537). — Takí 
i ayn brániti mate>c (Arch. I. iú6). — To jsem musel ui^initi braiič 
r svého iivoli (Výb. I. 617). — Trojunští bránili avých živolQv, žen. děli 
i statkflv (Troj. 39S). — Musíme královslvie našeho a vlasti našie me- 
iem a od^niem brániti (Výb. L S69). — Snáze bylo jedni! strany brá- 
niti než obu (Let, 59), — V pranicí bohatý chrání liíka a chodobný 
r»uika (Mudr, 1C4), — Bůh zaslíbil vyvolených hájili j;.Lo zřetclnice 
oka (Pass. 219). — Patron povinen bude panQv poutníkfiv hájili a 
briaiti (Pref. H). — Hájila jsi svého mista (Suš, Pis. 64). — Neviny 
b«vé ustával (Anth. II. ZSi). — 1 jde před král toho taje (Výb. I, 240), 
I — Tobo víeho před nim Ujiti (Blah. 60), ^) 

*) 8ro*iiej: Ji li lo viecko dobíe pamaluji. — Zapomníl jsem a vis hfilku, Sí- 
tek, dailnlk {V;) — Akele uiíu tIiiI milů iibudii«me (Zpít, 1. 36). 
*) Vuba ihíjili Imi< vinikla inad i viiby •hAjIti íkudre leaa, od lesa.< nediti 
• jiiD k lesu, Uk ie bjiohom i ide míli pavoJn! geiiitir odlaky. To víak vSiiáe 
tvrdili nelio, Hoi i pomír pHluky, doaihu a dle MjitM vslmi iittionílf ■ 




L^sf 





(I 

a 
1 
S 
1 

« 

a 



- 22 — 

f 

!!• Genitiv přiluky a předmětný akkusatlv osoby ve 
apojeni s časoslovy: 

Dovésti, dochovati, ubeepečiti, zpraviti: 

Ctnosti i zde činíe krále ádastna a potom věčného královstva do* 
vedu jej (Výb. I. 763.) — Dcera otce svého dochovala smrti (Arch. I. 
i 71.) — On Konráda smrtí dochová (Let. 14.) — Dochovajic mne 
smrti, učiníš s zbožiem, což chceš (Pass. 44.) — Umysla našeho šíře 
vás naši poslové zpravte (Arch, I. 10.) — Pak tě všech těch věcí, i 
jiných zpravíme (Arch. I. 28.) — Toho jsem zpraven od Jana Kuchaře 
(Let. 194.y — Hůlka šel ku panu Lvovi a zpravie ho všeho, co v 
obci bylo pSsobeno (Let. 345.) — Skrze něho byl zpraven všech bě> 
hův (Troj. 501.) 

ZnamenAJí-Ii časoslova s předložkou do složená pouze 
dokončení déje, pojí s predmétným akkusativem: Moja dobrá 
rada, kaď sa mi pominie, kdo mi ju dodá? — Psenicku jsme 
dožali. — Už som moje milé déti dochovala. — Milá donese 
nám novinku (Zpév. U Sí61. 306.347.357.) — Než ten 
véneček dovila třikrát padla a omdlela f£rb. I. 35.) ') 

liL Genítiv přiluky a dativ osoby (dat eommody) s 
iasolovy: 

Dopomoci, pomáhati, přáti, žádati: 

Dopomoz mi zraku mého (Výb« I. 195) — Dopomoz mi toho 
(Výb. I. 290.) — Sirotkuom a vdovám pravdy pomáhal (Let. 167.) — 
Jeden jdruhému pravdy pomáhá (Výb. 1. 999 ) — Sluha, jenž jemu 
mše pomáháše kalich na kusy zbil (Pass. 672.) — Kdo nám pomůže 



nejasDý jeft» a jaký jÍDý význam genitivu toho by byl, domysliti ae nemA* 
ieme. A odtud pravé ten úkai, ie z Časoslov técbto jediné •hleděti si« 
(svého, práce) vazbu s genitivem vůbec podrželo, ana ostatní všecka, jako 
časoslova přechodná, k vazbé s akkusativem se kloní. Stopy toho nalézáme 
již v nejstarších památkách a literatura středověká taktéž dosti příkladA 
poskytuje. 

*) Dovésti a dokázati vážou se v jazyku písemném s genitivem, mluví se vSak : 
To já také dovedu, to oo vSecko dokáže. 

Donésti pojí se v nářečí moravském a slovenském f genitivem partitivným 
(•K přinésti): Doneste pivs, víds, mouky. 




loho plota plésti (Suš. Pis. 726.) — Dlouhiiho » sláléh( 
Pinu Bohu Žádám (Žlt. L. i 139.) — Prejw-li jen 
(Výb. 1. 613.} ') 

III. 



"zdraví Vstí ni 
II lolio i mně ? 



Genltiv dělivý. 

Geiiitiveiii dělivým iiaziiařuje se íioiijeiii «í«ob aneb 
véfi při slovech, která moujiiiii takuvéliu iiíjakou t-kat 
znaoieiiaji. 

Ve spojení s i-nsoslovy nevylýká se v ccsliné pře- 
ť»sto čásf ud celku íte odliiťujíci zvlááliiiiii »l<i%'eni, nýbrž 
iiazuaťuje se jen všeubetně dijeiii řaso >« to v n Vin. [tlá-li se 
však v přičíně létu děiivóho (pěnili vii ísprávně užívati, 
painatuvatl sluái: 

1. Caso.^Iovomusi nazaačuvati nějnkoii délivosť: Přibývá 
voi)y=nová ťá.sf po čAsli ji.ilnii Diérou k crlku se prilucuje. — 
Ubývá vody = čásf po čnsli jii^tau měrou od celku se odlučuje. 

a. Celek, kterého se má užíti xa gťiiiliv dělivý, musí 
býti dělitelný. To jsou pi-eHe všíni jinéiia limiihiti a hromadná, 
v drubé pak radě ab^lrakta a plurál, různým však při růz- 
ných časoslovech spůsubem. Jiná pndHtalná jen ve spojeni 8 
ěasoslovy přibývali a ubývati a. p. v jrenilivé dělivém se pojí, 
k aaicnačeDÍ částek, o kleré celek se v/.raábá a umenšuje; 
Stromu přibývá, ubylo té po té zimnici. 

3. Cásf musí býti s celkem stejnorodá, čili náleželi k 
témuž řodu věcí jako celek, a neuřciln. ,, Přidal mí peiiéz'* 
t. j. k penězům, které jsem již mél, pi-íéiiiil jislou novou část- 
ku peněz, ale ,,pj^idBl mi tri zUlé," „Xnpred nti dal dvě mě- 
řice žita, pak mí ještě peníze přidal." 

4. Musí se Určité rozoz-návati, mínén-li předmět celý 
aneb jen nějaká neurčitá částka jeho, neboť v první příčině 
klade se celek do nominativu nrbo do akkusalivu. Čeština vel- 

■) Tik khiiíi jrdci? ban komu doprajem (/ptV 1. 114) — Či bp ml niů milá 
(o peklo íiiili? Věru ti ji milý lO trdca lo prajem (ZpĚv. I, aiS.) — Kdo 
nic ntmi, prajc ú ni^i^o. kdo iiítti mi, píeje si vJecko {Hadr. 51.) — Uuili 
riem dobré pi^tl (UuJr. Í3! ) 



í 




■H 





— 24 - 

mi přísné toho rozdílu setři, naenaéajíc takto í ty nejjemnější 
odstíny myšlenkové. Jíaložil na vůz seno t. j. všecko, co tam 
bylo; naložil na vůz sena t. j. nějakou neurčitou ěásť ze stá- 
vající zásoby. 

Časoslova, s kterými se pojí genitiv délivý, inohou se 
roztříditi v tyto druhy: 

1. časoslova přibývati a ubývati, přidati a ubrati a těm 
podobná, jichž význam jest zvětšení a umenšení celku o ně- 
jakou neurčitou stejnorodou část. Genitivem naznačuje se ce- 
lek, k němuž se nějaká neurčitá stejnorodá čásf přilučuje 
aneb od něho se odlučuje: 

Bohatství přibývá, ctnosti ubývá (Mudr. 166} — Dobroty móž i 
přibyti i ubyti (Štít. 42.) — A musí každý hospodář, když mu čeledi 
a dětí přibude, poznamenané dáti (Har. II. 146.) — Vody poče pří- 
, bývati (Pass. 574.) — Stromu jak zrostem přibývá, dívaje se naň, 
neuhlédáš (Kom. Did. 70.) — Čím dále tím více vetru přibývalo 
(Har. I. 72.) — Přivětšilo se ukrutnosti (Prot. 238.) — V starosti ro- 
zumu a paměti uchází a ubývá (Kom. Did. 72.) — ^m radosti nikdy 
neubude (Anth. I. 53.) — Menšilo se toho zlého (Bart. 136.) — 

Přidaj, B«že, trpělivosti (Suš« Pis. 293.) — Osobě své přidal 
jsem pečlivosti a přispořil práce (Troj. 334.) — Bfih přidával jim dar& 
svých (Blah. 92.) — Přidaj, Hospodine, dnuov králových na dni jeho 
(Výb. I. 505.) — Lidé vždy novin přiěiňují (Mudr. 107.) — Tužby i 
tesknosti sobě přimnoží (Troj. 357.) — Žalost a hněv jemu síly při- 
množovaly (Troj. 351.) — V tu hodinu přispořil jí Hospodin hustoty 
vlasuov (Pass. 153.) — Křesomysl kázal zdi městské přidělati (Haj. 
44.) — Nepřilívej louže k blátu (Mudr. 185.) — V kalné oči písku 
nejpřisypuj (Mudr. 185.) — Mladí sobě rádi let přičítají a staří ují- 
mají (Mudr. 308.) — Bačiž zlosti umeniti a dobroty přispořiti (Výb. L 
329.) — Ukropil vody do másla (Let. 342.) — Ovsa budeš moci 
uprodati (Žer. L L 152.) — Vody ani král neujme (Mudr. 175.) — 
Tu se nám hned stravy i všeho ujalo (Mitr. 98.) — Buoh ume;ií těch 
sokóv (Výb. I. 203.) - Těch příkladóv ukrátím (Výb. I. 358.) — 
Svého bujenstvie ukrať (Výb. I. 368.) — Proto Buoh jeho dnóv ukráti 
(Výb. I. 211.) — Svého ščestie tiem ukrátíš (Star. Ski. I. 130.) ~ 
Prosí ji, aby uskrovnila smutku svého (Troj. 311.) — 

Poznám, 1. Dobře píše Jungmann (v Zápiskách) c Soudností třeba, 
aby jen zdravá potrava jazyku přibývalai, poněvadž celek sám 




. 25 — 



Lile padnutém vély, ne vialc nčjaki neurúiut £ísl j«)io. Spitné 
řeCeno jesl fKdyi slovům slabiky pNbýiil," ponévadi to ziijisld 
Inamenati md, že slovům ccl6 jedna slabika přibyla, neviiak že 
^Iftbiky c kousek přibylo. 

Poinam. 3. Jest-li ledy uriitý nějaký celek sám podmělem 
nebo predinéteni 



rodá eisí; 



vély a ne neurfiitá jeho slejnt 
je-li časoslovo s předložkou při sloiené umnoženi děje, nýbrž 
pouhý směr k néčemu, íidá lolio logtka řeči, aby se v té pHéíně ne- 
uiiralo genilivu. Taková časoslova sjou: 

Píivésli, přivolati, přibiti, přilepiti, pHváiati, přikryti, přislíbiti, pří- 
tuliti I f . 

Ci«sař viecky přitulil (Pass. 589). — Přived své přálely (Pass. 
Q86), — Svou tvář přikuklil (Pass. 584). — O poledni pokrm phjimsl 
(PMí. 497). — Poieuhu atoly ubrusy přikrývali (Pan. 615). — Bfiii 
tébo íéůné muky připravuje (Pass. 687). — 

Nesprávné jsou tedy genitivy v těchto vélách : Kdoby přivlastnil 
mu takých ctnosti? — K těmto slovflm jejlé mnohých utrhačných pH- 
illval. — Sevšad sebraných lidí sobě přitovaryší. — Abychom lulo 
aspoň jednoho ji^ikladu přivedli. — Ježiš přikládá sobe božských do- 
konalostí a vlastností. (Tot berezii', velebný pane spisovateli!) — Kře- 
staniko-katolickému náboženství co božskému víry přikládáme (Tedy 
jen něco víry ? ! ') 

Roieznávejme : Přidal mu jablek — dv£ jablka; přibral si d^l- 
nlkfi — nové dělníky; přidrobil si chleba — krajíc chleba; přimísil 
mouky — všecku ostatní mouku; přilil mu vina — dva mázy vina atd. 

Posnam. 3. Totéž pláli o éasostovech složených s předložkou 
■ u*. Odluéuje-li se dějem éasoslovným samostatný celek od jiného 
rfizného celku, a ne neuréitá nějaká Část téhož celku ; aneb xnamená-li 
6asoslovo pouze dovršení déje (ukrásti, urvati, uzdraviti, ukryli, udusili 
a p.), jest užívání genilivu nesprávné : Urazil kačeně křídlo i pravou 
nosíku (Erb. Pis. II. 66), ~ Ucho od toho hrnce jsem ulrhl (Pass, 
690). — Vráek z ríižičky jsi urvala (SuŽ, Pis, 373). — Člověk by si 
. nohy uběhal (Us.) — Kai ulice viecky uprázniti (Pass. 578). — Baylé 
Boohd nemocné uzdravovalo (Pass. 605). — Kdo mi ty dlouhé zimní 
ffaoci ukrátí (Erb. Pís. I. 75). — Urobím ti ikodu (Zpěv. I. 338). — 
'^Piris unesl Helenu. — Uhánějí před nepřítelem dobytek. 




I 



- 26 - 

Nesprávné jsou tedy genitivy t lěchto větách: C(tí ndosl, že 
jedn^ ko5ky ubylo. ~- Senát konsulovi neobmeicné moci udélil. — Staré 
privilcfie udělují národu Saskému separátního postaveni. — Své práci 
vSí ceny a hodnosti ujímá. — V rolu hřiánou uvrhni svých blegk&. — 
Proč divných úratů utrpěli Slávští národové? — Válka doroáci všech 
citů lidských udusila. — Bloudících uvedl k věínému nehes otci. — 
Učinili jsme obrovských pokrokii. — Uíiní toho. — Potloukal se ulíá- 
kami města, kde uzřel světla božího. — Vidy více urychluje svých 
krokO. 

2. S časoslovy s předložkou „na" složenými pojí se ge- 
nitir v léchto případech: 

a) Když jest předmětem děje jeho výsledek aneb to, co 
se dějem časoslovným apůaobilo, dosáhlo, nabylo, a když se 
nevytýká celý výsledek tento ve svěm dovršeni, nýbrž nějaká 
neurčitá čásf jeho : 

A ta voda není ěistá, naprSelo do ní lista (SuS. Pis.. 3.) — Když 
sněhu napadá, cesliíka zapadá (Mudr. 242). — Každé orudie, ježto 
nejma přikryvadla, nebude čisto, neb naprSí prachu a jiné rozličné ne- 
čistoty (Výb. I. 780). — Do sklepa nateklo vody (Us.) — Nabierá 
vody v kovaná vědra (Výb. 1. 51.) — Každý rád na svQj mlýn vody 
nahání (Mudr. bl.) ~- Zavolej slepičky, nahaž jim pSeničky (Suš. Pis. 
162) — Nakopaj nám hliny (Zpěv. I. 312.) — Nařežeme seěky (Suš. 
Pis. 543.) — Než jsem Irávy nažala, celá jsem se požala (Erb. Pís. 
42) — Kázal nám otec a máti trávy zelené nažali (Erb. Pís. II. 15.) — 
Nasekej doiihí teleného (Suš. Pis. 113.) — Nasela jsem marianku 
(Suš. Pís. 283.) ~ Natrhala jsem voiiavého kvítí (Suš. Pis. 277.) — 
Vyleíl na strom a natrhal fíkii (Har. I. 74.) — Kaž jablek nalřiesti 
(Výb. I. 172.) — ChlebSv, aby měli za dlouhý ěas, nabrali (Háj. 4.) — 
Kdes té smělosti nabrala (Erb. Pís. II, 18) — Nazvali si hosti (Mudr. 
499.) — Nakup damaáku drahého (Suš. Pís. 104.) — ChceŠ-M cti 
nabyli, nesmíš na jednom místě žíti (Mudr. 228.) — 

Poznám. Má-lí se však předmět celý ve svém dovršen) 
jako výsledek děje označiti, aneb není-li předmět délíteloý, 
klade se do nominativu neb akkusativn: 

Napadla rosička (Erb. Pis. i. 142 ) — Narostla nám predo dveřmi 
selená bukvička (Zpěv. 1. 83.) — Trebar mi naraslie pod oblok prblava, 
trehar mi narastíe pod oblok ladniěok (Zpěv. 1. 147.) — Nehašené vápno 




- 21 - 

Msypíli (Erb Pis. 1. t9í.) — Nasadí* m gniliaky (Zpěv. 1 183.) — 
lide SI dé*Ěc til křísu nabralo? (Zpěv. I. 73.) — A la tiaša iiilíiifa 
panna, šla na liibi hříbat sena. ") Nahrabala volýpcSku. syncdkovi 
pod hlaviĚku (Suš. Pis. 608.) — Sailíla Halenku v roli. jak ju nasadila, 
lu)«d Boha prosila (Sui. Pís, 3Í7.) — KytiĚkii natrhala (Erb, Pis. 1. 
154) Naviiav nafi téíká briemě. rabnali pryí kSial (Pasa. 550.) — 

6| Když ČMsoslova s predloikou „na" služená ^vratnými 
se 8lávaji, k naamačeni, že sp. podmét déjem čaaoslovDým něčeho 
v jÍBlé míre naplnil, nasytil: 

Nikdy se flov§k po poslech nenají koliťuv (Mudr. 429.) — Do- 
kud tuby máš, najei se chleba (MuJr, 261.) — Vidím, že se židný 
těch kratochvílí nenají a nenapije (Kom. Lab. 82.) — Naíc vraná ko- 
níňíf napily se vodičky (Suš. P. 80.) —Vina, jaké barvy nejprve le na- 
p^e, lakovou drží (Kom. Did. 52.) — Le(. sokole, do pole, naiobej se 
4úkote (Suš. Pís. 176.) — Tvé miloali. 6 múj Bože. kdoí se nasylili 
míSže? (Sui. Pis. 68.) — Nemůi žádný svých snaínoalí se nasylili v tomto 
iivolé (Kom. Did. 8.) — Navoňíi aekvilka voňav(Sho. nupaiHa se lička 
ŽBrveného (SuS, Pia. 206) — Přišla s nebes divnl vĎne, jieito sé 
všecka ieleg nemohla navoněti (Výb. I. 308) — Klcrak bych já ji 
rlda slúiila, abych se její šťastné tváři nahlédnla (Pasa. 266) — Slad- 
kých nebeskýfh (jísní se neposlouchajíc opět se tuto vrátím (Pass, 543.) — 

Podobně pruvime téí : To jsme ae toho iila namlátili! — Dosti 
sam sa nuchudil a natUůd blata (Zpév I. 120.) atd. 

Pomam. Ntisprávné jsou tedy vazhy: Mnohých jiných lákonú 
DaTrbovsI. — Kalilina uměl sobe lidi nakloňovali a. p 

Nesprávní jest lé£ vazba Časoslov naU^li a najíti s 
genitivem, klťrá se u některých »pisovalelQ pravidlem stala; jeilo 
u ^soslovy Ičuii pouhý směr na něco naxnaéuje. SlarJÍ apisovaleif i 
%d kladou zde správně akkusativ: 

Biskup naleil list (Pass. 588.) — Pěkné dětálka nalezl (Pasa. 
574.) — Najdete škrabačku. najdete roimarýn (Sui. Pis. 659.) — 
Pratcn ílatý nalezl (Pass, 317.) — Drahé kamenie nalezneme (Pass. 
693.) — Hřieíníci boiie milost nalezli (Pass. 669.) - Súsedy doma 
naleil (Pass. 615.) — Deoius tu křesíany nalezl (Pass, 611.) — Kde 
JMi tento mládenec poklady nalezl? (Pass. 585.) — Maria nalezla 
apoštoly (Suš. Pís. 50.) 



le 




*} Geoiliv líviilj 01 lupinél 




. T^ 



%w 





- Í8 — 



/ 






L 



3. Kromé uvedených jesté asi tato časoslova složená s 
geniu vem délivým se pojí; ač pojem dělitelnosti při nékterých 
není scela jasný. 

Pfijčiti: Sněmem zapovědino pfijčovati peněz zemských (Žer. 
L. I. 129.) —Páni se budou rváti, sedláci pujčte vlas&v (Mudr. 32.\) — 
P&j£ mně bílého áátečka (Sul. Pis. 337.) — Aváak též: P&jěte nám 
posádku na kvočnu. — P&jčím ti Ižici. — Peníze na úroky půjčiti 
(Jung.) — Pujč mi dva zlaté (Us.) — 

Přinésti (jen jména hmotná a hromadná): Svatý Jan kaza sobě 
piesku přinésti (Pass. 89.) — Arab přinesl nám v koši nových fíku 
(Pref. 376.) — Kázal čerstvých pstruhů v keseru přinésti (Har. I. 4.) — 
Přines chleba, vody, sena (Us.) — Tehda káza biskup vodu přinésti 
(Pass. 517, t j. tu jistou, za kterou byl dříve požádal.) *) 

Vzíti (jen jména hmotná a hromadná): Vem si stříbra, vem si 
zlata '(Sul. Pis. 14.) — «) 

Okusi ti. zakusiti, zkusiti, požívati, užiti: Boháč vína 
okusil (Siiá. Pis. 20.) — Kdo chce užiti sladkého, musí okusiti kyse- 
lého (Har. II. 21.) — Ten pak syn poturčený zakusiv svobod a roz- 
koší tureckých, vždy dále po stupních kráčel (Mitr. 5i.) — Oheň zku- 
šuje železa tvrdého (Jung.) — Což si s právem vymienil, toho jmáš 
požívati (Výb. 1. 613.) — Janík toho svého zvodu užil (Dsky. I. 170.) 
— Užij té rady (Mudr. 306.) — Uložil jsem vás dvou užiti v některých 
poselstvích (Prot. 113.) 

Avšak též: Keď to okusí, zmok ho vziať musí. — Choď na 
vandry anebo vojnu zkus. — Mnohé smutné i radostné věci zkušuje. — 
Kým si šuhaj slobodný užij tu slobodu (Zpěv. I., 10. 31. 232. 255.) 

Poznám, Časoslovo užívati pojí lid pravidelně s akkusativem, kdy 
znamená tolik co »bráti z něčeho užitekf : Učitel užívá obecní louku. — 
Vrchnost užívala obecní les. 

Pojísti něčeho (větší neb menší, neurčitou měrou) něco 
(všecko snísti.) Ssedavše s oslfi odpočívali jsme a pojedli chleba a 
vína se napili (Pref. 376.) — Chleba, syrá posvačíme (Suš. Pis. 
139.) — Biskup najprvé popela pozobal a potom jačného chleba po- 
jedl (Pass. 614.) Již jsme pojedli (= snědli) koláče (Us.) 

1) Jednoduchá Časoslova nésti a nositi pojí se vždy s akk. Milá vodu nese 
(Erb. Pis. 1. 100.) — DioTČa vodu nosi (Zpěv. I. 296) — Vstávaj hoře 
vodu nositi (Zpěv. I. 171.) — 

*) Srv. ála y neděla mouku brala (Sni. 681.), poněvadž děj trvací neoinačuje 
dělivo8ti« Tak pravíme tSlnlka přinese vody, ale Služka nese voda.« 





Potřebovati, jest třeba, potřebí, netřeba: 
Veliký pták velikého hniíiJa pnířebuje (Mudr. I65.) — Ne vSe 
doma máS, laké lidi potřebuješ (Mudr. 365.) — Vtipu třeba časem 
ale rozuoiu vždycky (Mudr. 202.) — Jak rybám rybníků a Slepůra 
štépnic, tak mládeží Škol potřebí (Kom Did. 36.) — Pravdé netřeba 
mnohých dokladúv (Mudr. 62) — 

Mluv! se však icela správné: Potřebujeme dva ilaté, tři 
vědra piva atd. — Slovensky téí: Driemká sa mi, třeba mi postelka 
(Zpěv I. (73.) 

Pomttm. Genitivero délivým jeví se též býti genitív spojený s 
£asoslo\7 nadávati, spllati a. p. Sova sikoře hlavatých nadává (Mudr. 
92.) — Tlumočník můj bláínů mi nadal (Kom. Lab, H.) — Vlastní 
svědomí jim hubenou spilalo (Jung. I. 15). — Pravice své sestře levici 
nemotornic predbaiovaia (Jung. I. 19). 

V témž smyslu jako nadávati užívá se i jednoduchého (časoslova 
dávati, které se i s genitivem i s akkusativem pojí: Rokycana haněje 
papeže anlikrislů mu dával i falešné proroky (Bari. 157). — Ne- 
vím, proč mi blázny dáváš? (Star. Ski. V. H6). 

Jeěto jednou z podstatných podmínek genitivu délívého 
jest, aby pooiér délivosli samým dějem časoslovým naznaGen 
byl, ješto pak poměr lakový nejsnáKe a nejzřejméji časoslovy 
s předložkami složenými se naznačuje: rozumí se samo sťbou, 
že počet časoslov jednoduchých, která se s geDilivem délivým 
poji, velmi skrovný jest. 

4. Z časoslov jednoduchých jsou to téměř jen časoslova 
dáti a koupiti, která se pojí s genitivem dělivým jmen 
hmotných a hromadných: 

Daj nám dívko vody (SuS. Pis. 5). — Dajíe, kmotře, vlna (ZpĚv. 
I. 265). — Daj, Bože. rosy (ZpĚv. I. 296). — Dej, Boíe. deštička, li- 
chého vělřička (Sus'. Pis. 327). — Bůh dal zuby, BBh dá i chleba 
(Mudr. 4). — Bože muoj, z vysokého neba , ked si dau zuby, daj 
žd mi aj chleba (Zpév. I. 383). — Do klobúka višeií, do kapsy kadlá- 
lek, do pravé ručenky vyíívaný šátek (t. daj, Suš. Pis. 257), — Chlěi 
j»em chleba kupili (Pass. 586). — Kupil si tabáku (Zpěv. I. 315). — 
Uilo je nás málo, proste děvčátka, aby nás stačilo (Suš. Pis. 574). 
Kde že som já bola, keif dary dávali (Zpěv. 371). — Žernovy 
samy nejedí, a lidem mouku dávají (Mudr. 55 — poněvadž nemají 
zásobu mouky, z které by jen po částech udílely). 




^ 



— 50 ~ 

Krásná panno, daj zlatého pásu, povedeme tu sanuti k městu 
(Suš. Pis. 40, daj = p&jč). — Když na koňa sedala, všeckým ruček 
dávala (= se poroučela, Suš. Pis. 107). 

Nesprávně se tedy píše: Dej jí Pán B&h lehkého odpočinutí (Od^ 
počinutí lehké dejž jim Pane!) — Katilina umluveného znamení 
dal. — Abychom příkladu dali. 

5. Ellipttcky užívá se genitivu délivého k naznačení ne- 
určité kolikosti: 

a) Když následoje věta porovnávací (jakp) neb sou- 
sledná (až): Mrch tu leže jako v lese dřievie (Výb. I. 50). — Přá- 
tel u boháčův, jako plev okolo zrní (Mudr. 234). — Kulí papírových 
jako krupobití naň padalo (Kom. Lab. 39). — Máš děvčat po světě 
jako rozmarýnu (Suš. Pis. 347). — Je tam fialy až leží (Suš. Pis. 220). 

b) V výkřiku, k naznačení úžasu a podivení: Tam je 

pokladu, pro pána krále! (Jung. I. 55). — Ten má peněz, vína, jablek, 
šat5! (Us.) 

c) Ve větách přácícii a podmínečných opak skuteč- 
nosti znamenajících užívá lid genitivu vedle nominativu a 

akkusativu, téniéř výhradně ve spojení s časoslovem býti 
a míti: Ej, kdyby bylo vínal — Kdyby bylo peněz (ale též: kdyby 
byly peníze), to by se toho nakoupilo. -— Kdyby bylo mouky, pekli 
bychom koláče. — Kebych malá vrelej vody, vypařím ti oči (Zpěv. 172). ') 

Poznám, Ze genitiv závislý na časoslovech s předložkou p o slo- 
žených všeliké logické oprávněnosti postrádá, podotkl jsem již na ji- 
ném místě (Čas. Mat. Mor. III. str. 85). Ct. muj kollega Kotsmích 
dokázal neoprávněnost jeho z nejstarších památek naší literatury (Cas. 
Mat. M. III. str. 433), důkaz to zajisté tím závažnější, čím výše sobě 
vážíme památek técb jako plodu neporušeného ducha národního. Jeho 
přílíšnosf dokazují dále i samy památky doby střední, any sobě v té 
příčině nad míru nedůsledné vedou, pojíce jedno a též časoslovo tu s 
genitivem tu s akkusativem. ^) 

Neporušená řeč lidu konečně stojí rozhodně při akkusativu a to 
nejen mluva doby naší, nýbrž i věku minulých, do kterých zajisté vět^ 



<) Též v pochybných otázkách vyškytá se druhdy psrtítivný genitiv: Padlai do 
nemoci, pán Bůh vf, bude-li ji \ice pomoci (SuS. Pis. 247). 

s) Srovnej ▼ slovniku Jungmanovč časoslova s předložkou »po« složená jedno 
po drahám. 



/ 




-^\ 



I , 



% .' 



— o) - 

šina lepších plodů naší poezre národní původem svým se odnáší. Na 
důkaz loho položím příklady jen z několika stránek Passionaiu a nč- 
které z národních písni: 

Meá pochváliv na sv. otce se sunul. — Všecky požehnal. — Pravú 
ruku pozdvihl. — Rozličné nábožné lidi k sobě pozval. — Svatů Mag- 
dalenu pochváliv dtiDíiQ se vrátil. — Dcera tvá naše bohy potupuje. — 
U víře je potvrdil. — Poiíe křesfany v hoze potvrzovati. — Ty modly 
potupili. — Ciesař ta svatá těla tu pochoval. — Položil list na hrobe 
av. Petra. — Nero lovce lovil ivěri poslal, — Mariha svú sestru Mag- 
dalenu k službě ponúkala. — Ten obraz v svém sadu postavila. — 
Pošlete tam posly. — Na lom dřevě hlavy zvierece pověsiti kázal. — 
Amator to dřevo porubiti kázal. — JoseCus slarě věci popsal. — Re- 
lě/.y pověsili. — Všecko zboží jemu pobrali. — NaŠe těla poznal, — 
Ty svaté kosti pobravše s velikou clí sciiovali. — Anděl iTábly v moře 
potopil. — Sv. Vavřinec bratru polovici mesliště postoupil. — Papež 
zákon predikalorový potvrdil {a hned na to: My toho polvidímc.) — 
Knihy požehnal. — Tento chléb nám Ho.spodin poslal. — Poručiv Bohu 
duši i umřel. — Poklady potera rozdá. — Sv. Ipolit vSie čeledi mír 
pocelovali dal. — (Pass. 519. 322. 524. 526. 548. 553. 558. 573. 
581. 590. 592. 593. 602. 605. 609. C12. 613. 624. 650. 637. 638. 
639. 640. 642. 647. 051. 656. 664. 760, 692). 

Svému ženichu ruku podávala. — Podej nám ruku (Erb. Pis. III. 
154. 1. 160.) — SyneĚek ruce ji podává. — Druhému ruku podala 
(Suš. Pis, S72' 603.) — Podaj mi ručku. — Podaj mi zrkadlo (Zpěv. 
I. 202, II. 22.) — Ale ovšem: Kdo li vody podá (Zpěv. I. 283.) — 
Slzami své líéka polejů. — Komár všecky ptáky pozval (Suš. Pis. 
236. 696.) 

Časoslova složená s předložkami ,,pro, a, z, tz, o, ob, za, 
TOK, vy, v, před, pře,'* naznaSují pouze jistý směr prostorový, kte- 
rým děj ěasoslovný se nese, druhdy též pouhé dokončení děje. Tako- 
vým dějem časoslovným zasažen jest celý předmět; nějakou dělivost 
nemůžeme si zde ani myslili. Dlužoo tedy časoslova ta, jak se to děje 
v jazycích jiných, pojiti s akkusativem. 

Časoslovo býti, není-li záporné, pojí neporušená řeč lidu i slarŠÍ 
spisovatelé s nominativem : bezpodmětná vazba s genitivem zavládla 
teprv v době nové. 

Jednoduchá pak časoslova, kteráž přechodnými zoveine (kromě 
výminek s vrchu vytčených), jmenovité i časoslovo míti s akkusati- 
vem pojiti sluší, jak se to děje v jazycích klassických a v němčině. 




— 32 — 

Dle toho posudiž každý sám, pokud správný jsou vazby následu- 
jící, které z veliké zásoby aspoň u skrovném počtu na ukázku kladu: 

Hlasatel slov těch p r ovolal. — Prohodil-li někdo o tom slova. — 
Kurius Ciceronovi všech obnayslu prozrazoval. — Nabytých pokiadfi 
prohejřil. — Bratři sjednali pravopisu Hussovu volnějšího průchodu. — 
Myšlenkám svým zjednal vědecké váhy. — V domě tom spatřil N. 
světla vezdejšího. — V několika číslech shledáváme suchopárných věcí. — 
Katilina hleděl sobě četného stoupenstva sbírati. — Kterých jsi svolal? 
— Svrhnuvše železných pánu do bláta je šlapají. — Venku švarných 
tváří zhledneme. — Nervy ztrácely citu. — Zbuřuj daremných měšťa- 
nu. — Zdvihl k severu svých zrakfl. — Činíme dotaz, zdali N. té ge- 
niální tvořivé činnosti ducha osvědčil. — Sp. Maelius novot obmýšlel. — 
Jest mi domu svého opustiti. — V Římě ostavil svých stoupencův. — 
Katilina umyslil sobě konsulu L. Kotty a L. Torquata zavražditi. — 
Zastav kroku umdlených. — V národní to pole svaté kvílkfi blahých 
zasadíme. — Pravdy, kterých v jednání zachovati máme. — Saturni- 
nus úřadu svého hanebně zastával. — Zamíří k ženě kroku. — Sed- 
láci r o zprodali svých nábytkS. — Rolí od bohatých bezprávně drže- 
ných chudým rozdělih. — Rozohnila k boji reku. — Scipío Karthagin- 
ských z Hispanie vypudil. — Katilina s sebou svých vyvede. — Vy- 
bízí svých věrných vrstevníků k jídlu. — Nežby hradů vydal, jich 
raděj poboří. — Mladší síla do obchodu vložila nového života. — 
Pře dstírali různých příčin. — Příprav Ciceronových předešel. — 
Toliko tři synové rodičů svých přežili. 

Nad světem jest vyšší božské bytostL — Za to je mi ousměšků. — 
Skutečného rozdílu jest ve tvarech děje nedokonaného. — Kde jest 
ml2(dika? Ze Suitových válečníků bylo ještě mnohých na živě. — Vidíš 
tu hvězdu, co se v modru leskne, jak by jí tam bylo jediné. — Ve 
skříni bylo věcí nejrozmanitějšího druhu. — Na druhé straně bylo sa- 
mých zahrad. — Kde koli bylo jednoho Němce. — Musí býti nad 
světem mocného tvůrce. — Může býti jednoho pravého poměru člo- 
f^ věkak Bohu, může býti rozdílných soustav náboženských. — Jest lidí 

kteří ... (fráze nyní velmi oblíbená!) 

K čemu takovýchto šperků máš? — Má silných proti smrti 
léků. — Měl přístupu do vzácných domů. — Okna byla otevřena, aby 
měl vzduch volného přístupu. — Koncert měl jednak rázu historic- 
kého jednak všeslovanského. — Chcete-Ii rníti křiklavějších důkazů. 

To ani neupírá žádný jistě kdo jen zrnka soli v mozku ml 



I 



I 



\ 




čeho káže král? — HavíFSm Vile tasit ibraní íeleuých. — Po- 
třebných pHprav chystali. — Kterak mohu nésti tílo Jkody? — 
Vy nesfte té téžké viny. — Podnik nese hojného ovoce, — Héá(an3 
na hrdle trestali. — To malých nesníží mi tropí. — Činilo mu 
to velihýi'h oblJží. — Komoii fieá oráčem klonf hrdé Šije. — Rukou 
slonf skloněného čela. — Helma tíží bujných temných kadeři. — 
Kdy lemě trpěla lěch strastí? — TratíS cliuti k dalíím výpravám. 
— Cistiích ještě slastí pila. — Lidstvo hojných sÍzí lítosti plakalo. 



Participia perf. pass, uiívá se často (mnohem častěji jeJté v ja- 
zyku polském) betpodměině: Oslavně bojováno bylo, bylo naií ialováno, 
té noci málo spáno bylo. — Jesl-li časoslovo přechodné, stojí pak 
předmět ve věiách kladných v' akkusalivm geniliv, není-li dělivý, ne- 
měl by se nikdy klásti. Poláci lak píšou: Z tfgo drzewa krzyíe ro- 
biono a z tych knyžów koáčúf slawiono. CiaTa doniesione do Gniai- 
da. Obrusy žebráno. — U nás se v takových vazbách nyní téměř 
výhradně genilivu užívá, ovSem nesprávně: Veliké váhy na to kladeno 
(bud: veliká váha kladena, aneb: velikou váhu kladeno). Rozestaveno 
Htráií (buď: stráže (nom ) rozestaveny, aneb: stráže (akk.) rozestaveno). 
Vypraveno poslů (bud: posli vypraveni, aneb: vypraveno posly). 

Správný jest tohko geniiiv dělivý: Přibráno peněz, ubráno ovsa, 
naloženo sena, dáno jim chleba a vína. 



iV. Genitlv záporný. 
Genitivu xňponiého uifvá íeStina: 

1. Hísto p«d«ié(u jÍDých jwyků ve rětácb bcspodmét- 
oých ve spojeni se zápornja časAsloveiD abýti" a aěkterýmj 
jioýnii časoslovy exíetence: 

Co je po sludynce, když v nf vody není (Suj. Pi». Hi). — 
N«ní koňOm ovsa není sena (Suš. Pís. 365). — Dobrý chléb, kdy ko- 
láč&v není (Mudr. 190). ~ Kde ryb není, plalí i rak za rybu (Mudr 
175). — Zviii lité, jako vlkův, ' líáek, medvědů, na tom ostrově, ani 
sov není, anií jsou jací zeměplazové (Har. 1. 70). — Při tom 
příslavu není žádného n^ěslečka ani vsi ani jakých domeíkfi (Har. il. 
258). — Ni mi bratra ni mi sestry (Výb, I. 36). — Kde není žalob- 




■ 34 — 



nika nen( soudce {Mudr. 342), — V kostele a v hospodě pána nenf 
(Mudr. 326). — Na kouli počálku ani koneo není {Pref. 218). — Není 
ptáfka ani krepelice (Sul. Pis, 5). — Tuloí mého bydla nenie (Výb, f. 
949). — Není ho doma (Blah. 7). — Vfiera byl. dnes nenie jeho (Anlh. 
1, 62). ') — Za času sv. Jeronýma fík len ukaiovali, ale nyní ho tu není 
(Har, I. 168). — I slunce se nékdy dvojí a tam se ukazuje, kde ho 
není (Mudr. 251). — tlířechu ano svatého Jana nikdeí nenie (Pasa. 97). — 

Mystívca zabih, hájního nebude (Suš. Pis. 233). — Když jeho 
nebude, v tobě vSe naděje bude (Dal, 63). *} 

Ač chtěnie bylo, ale moci nebylo (Anth. I. 51). — Nebylo tu 
ani komorníka ani sudího (Žer. Záp. II. 120). — Ujel preč, ídyi mne 
doma nebylo (Arch. I. 103). ") — V tu hodinu hospodaře Juliána doma 
nebieSe (Pass. 190). — Kleazar mněl, by tu byl král, ano tu nebylo 
jeho (Štít. 124). — Kdyby nebylo orSůe nebylo by boháče (Mudr. 421). 

— Není toho domu kde by nebylo trasem dýmu (Mudr. 388). — Bo- 
daj tě, luhaju, bodaj tě nebylo (Suš. Pis. 236). *) — 

Nestalo se ani jednoho ani druhého (Žer. L. I. 51). — Ale toho 
se nestalo (BUi. 107). — Toho se státi nemohlo (Žer. Sn. 125). — 
Jiným lidem nestalo se toho (Let. 416). — Kdyi pacholikuov nestane 
{^ nebude), děvečky téi právo mají (Tov. 83). *) — Takových věcí at 
se neděje (Arch. I. 114). — Aby se jemu toho nedalo (Arch. I. 55). 

— Také ve všech východních krajinách neroste lepší bavlny jako v 
tomto ostrově (Har. í 79).') — V Egyptě deště žádného nepršívá 
(Anth, ti. 156). — Azda nepršalo tej jary daidíčka (Zpěv. 1. 77). — 
A nezůstalo v zdi íádné mezery. — Neostanef žádné krávy na dvoře 
(Zikni.) — Žádného domu nezůstalo celého (pro quo dici potest: žádný 
(dům nczíístal celý — Jung.) — I v dobré vojně chleba se nedostává 

Mudr. 363). 

ti. Místo skkusatiTU předmětného* jiných jaeyků re spo- 
jení Be Eáporoými časoslovy přechodnými: 



a (Vieli. 48). 



. Vldyí 



') Srornej líali: Kto nemocen jeil, nebo v t 

jolli v nebi neJBOu (Kom. Lib. 17). 
>) SroTnej: Nevyndj odrsdlo, doiiid sv. Štípdn v ŘlmS nebude (Phi. 64t). 
>) SrOTnej: Celý týden domi jsem nebyl (Žer. L I. 170). 
*) Vidy le uilvi geníllvu v elMplick^ch viUch podmínečných r Kdyby ne bouře, 
byl bych (u jii dJtno. — Kdyby ne lebs (mtlky, bntr«, rodiíS), byl bych (o 
ffinil (U..) 
>) Srovnej: Jeilli le iiim v lom pj^eliiílii ni]t\i nestane (Žer. 1. I. 7S). 
") Srovnej: NechliJ llltii, Mud liFIdla DenirotlU (Modr. 434). 



35 -- 



'N 



Jmá jedno dědinu a statku nejma (Arch. I. 4'57). — Hladovitý 
žaludek uší neraá (Žer. L. I. 146). — KeJ nemám sklenice, napijem 
sa E kupky (Zpěv. 224). — Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli 
(Suš. Pis. 22). ~ Chudoba lichvy nezná (Mudr. 171). — Otče milý. 
neěiň mi té křivdy (Pass. 32). — Nevložil pohonu ve dsky (Arch. I. 
464). — Haj husičky, nekalte tej vodičky (Suš. Pis. 263). — Já sem 
svátků nesvělila ani pátku nepostila (Suš. Pis. 27). — I podnes pes 
nenávidí kočky (Výb. I. 626). — Priamus pochlebníkuv nenáviděl (Troj. 
i 52). ») — 

3. Misto akkusativu rozsahu v prostoře a čase: 

Jeden bez druhého nemohl hýli dne celičkého (Star. Ski. IV* 87). 

— Ani dvou celých let nekráloval (Anlh. II. 2<0). — Po ten celý čas 

mé protivníky slyšeli jste, a mne jedné hodiny slyšeli nechcete (Žal. 

J28). — Nemohli jste jedné hodiny bdieti se mnou (Pass, 281). — 

Kázali jim, aby šli z Prahy, a tří mil blíž města Prahy aby nebývali 

(Let. 460). «) 

Poznám. 1. tKdyž se zápornost toliko k jednomu předmětu táhnet 
druhý však činu jest kladného, tehdy toliko prvý genitivem se vynese, 
druhý pak akkusativem: Jiných přátel nemám nežli je. — Ano nikdež 
nic nemají než tu duši. — Nevidí nebeských věcí, než jen zemské. • 
Zikro. Nezavdal jsi mně jenom (než) ptstýnek (Suš. Pis. 597). — 
Purkrabie nemá žádných listóv súditi, než ty toliko, kteříž na peníze 
sú (Všel. 9). — Smrt žádných svých šípfi neměla, než luk toliko (Kom. 
Lab. 20). 

Pozn, 2. bK záporným časoslovům náleží též nechati (nehajati, 
nestarati se, nedbáti, negligere), zanechati: Nechajme všech nových ná- 
lezóv (Arch. 1. 8). — Zanechal po sobě dvou dcer osiřalých. — Za- 
nechal díla svého (Jung.) ^) 



^) •Nenlviděti cum accuBativo et cum genitivo: Svini, kterouž já ne- 
ná¥idím» Jung. — Sám B6h nenávidí naduté skutky (Kam. 1. 149). 

^) Srovnej: Ver 8 fÍou 2í( nebadeS ani jeden ruoČek (Zpěv. 8). 

3) Srovnej: Na peci nechala hrniecplný. — Preca já nenehám tu moju 
Aničku. — Starú já mater mám, ako £e ju neháro. — (Zpěv. I. 9. 208. 
238). — Komu bych husy saoecbala (Erb. Pía. I. 37). — Pro jednoho 
viecky zanechala (SuS. Pis. 466). — Znamená-Ii nechati, zanechati 
tolik co přestati něčeho, upustiti od něčeho, uživá se i v řeči lidu ge- 
nilivu: Nech toho (Us.) — Šohajíčku mladý zanech toho ženění (SuS. Pis. 
645). — Pakli znamená tolik co opustiti někoho (deserere, deetituere) a 
zůstaviti po sobě klade se akkusativ. 

3» 




— 36 - 



Potnam. 3. 'KdyŽ k předmětu pHIeif pFísudek z^islý. tehdy ve 
vátích liporných oba jak akkusativ předmětný lak i pKsudknvý doge- 
tiilivu ta kladou:< Ani jednoho hradu .nenalezli svnbodnétio (V)b. I. 
528). — Turci poutníky do kosieU poušlíjf před veferein a přes culou 
noc jich lam zavřených necliávajj (Pref. 388). — Nech radřji zabync 
památka těch vécí, kterých apoitol ani jnienovanýth mílí nechce mezi kře- 
sťany (Prot. 157). — Kroupy málo ktPrého skla celého nechaly (Let, 388). 
— Kaidé pani délati sluáie rukama svýma, aby jie črt nikdy nenateil 
prázdny (Štít. 106). — Muž nechal dveří nedovřených (Anth. II. 63). 

Potnam. 4. Podle obduby časoslov záporných pojí spisovatele 
staril tíž časoslovo přili a zapírali s genítivein, čehoí není slýchati v 
řeži obecné: Hospodář víeho pře! (Lei. 3l6). — VSeho tuho zapírala 
(Let. 316). — Ufiinén zrádci své jsi lapřel vlasli (Troj. 5(4), — Mui 
tobo vdeho zapřel (Pass. 169). — 

Jakj by vlastně byl původol význam genilivn záporného, 
nem' zcela na soadé. Jedni jťj považuji' za geniliv odluky, 
jiai sa genitiv parlitivný; ani trn sni onen význam v každém 
jedDotlivém případě zřejmým není, Rekneme-li: „Není vody, 
neDÍ chleba*' jest délivosC zřejmá, ale ne ve větě: „Není ho 
doma." 

To vlak jest nade vlí pochybnost postaveno ie >a) kdyi se míní 
předmét individuálně určitý (lak že by v jaiycicb užívajících rodového 
člene stál člen určitý b) Když subslantivum jest grammalickým pří- 
sudkem (nenie vezdy jaro, není zima, ieplo<, ') gcnitivu bycliom opatr- 
nřji užívati měli, chceme-lí se v mluvě vyhnouti obojelnosti a dvoj- 
srnyslnosli. Tak k. p. ve větě: 'Ten Čas nebylo knížete v Praid (Blah. 
iCí) není zajisté ten smysl, který spisovatel vyjádřiti chtěl, totiž: aZu 
jcricr Zeít war der Fiirst in Prag ntchl anwesend,* nýbrž: iZu jener 
Zejt war kein FiJrst, gab es keinen FíJrsten in Prag,< byla anarchie 
nebo repubhka. Ve vélě: iNení učeník nad mistra ani sluha nade 
pána svého (SuS. Ev. Mat. 134) genitiv zcela něco jiného by znamenat. ') 

Jii Jungraann položil o genifivě záporném ve Slovníku tuto po- 
známku: In negalivis propositionibus nominativus saepe in genilivum 
transit, in quo času negatio locum subjecli indeterminalí lenet R a- 



>) Vit pojedniDl Kolamlubovo (Ch. Uit. U. Itl. ilr. tSi). 

') Jtil-li ÍMOilovo býti pouhou sponou, sloji podniAI vidy v notninttivu: Chy- 
trost □ejsou iádné iSiry (Hudr. 108). 



riua negalio cumaccusativo, tamen etíani, itnprimifl VUlgO, 
auditur. Na doklad toho uvidí sám Jungmann 33 prikladQ akkusa- 
livu. Čerpaných vesměs le vzorných sprsovaíelů doby slřednil A íe 
ono tTulgO' není od vfercjíka, nýbrž íe již hezky iliouho u nás 
vládne, toho nejlepSim důkazera jsou národní pianě. 

Kladu zde aspoň z KolUrových Zpévanek a z Erbenových Písní 
poněkud hojnějlí sbírku akku^ativQ ve větích záporných k libovolnému 
porovnini a palřiiSnému ocenění onoho pravidla iže ve větách zápor- 
ných vidy státi musí genitiv:i 

Koho raz pochytia (Wty), tak ho diúho vrlia, až pokial v ich 
hrsti. dušu nevypusti. — Jde na koledu a netrpí btedu. ~ Moje dobré 
Časy nikdy neiabudnem. — Neumí šit íaty. — Keď jsme my tam pri£lí, 
nám ju nedala (dceru, za kterou žádali). — Ani sa krásně neoblefie 
ani cbyžečku nezamece. — Věru já nepuojdem od mojej mamečky, 
pokud mi nekupí hedhavné íalečky. — Dunaj, vodu nevylévaj ! — Čo 
mi hanu dával? Hanu It duša má, hanu ti nedávám. — Nekupuj mí 
oFeJky. • — Nemám ženu, nemám roilú, nemám košulcíku bílú. — Ani 
mi kolulku neuSijeJ ani mi perečko neuvíjel. — Já nemám frajerefku 
slálú. — Nepolievaj chodníčky, přijité k tobě milý tvój, — Nevidím 
most. — Nenavštěvuj, milý, súsednié ohlufiky. — Nech mi staré baby 
roky neíílajú. — Veselá by bola na tom naJom dvore, ke by neranili 
to srdeíko moje. — Nezarubujte nám cestu. — Neplafi, nehub sobě 
oči. — Otvárajte bránu pěkně malovánu, že si já nezlomím veněek z 
tulipánu. — Věru ly uí svoju mamoúku nenajdeS. — Já vůil nemám 
krávu. '). — Mládenci nemajú klobúky. — Já do hory nepuojdem, dřevo 
rubal nebudem. — -Já som po tri dni trávu kosil, jeStě som si éižmy 
neurosil. — Žala by ji íala, hlávku nezdvíhala. — Moja iena nemá 
sukĎu. — Nechcem ji perko, ale chcem rufiku. — Zomel mi, mlynář, 
neber mi mierku. — Já ty hušky nezastrelim. — Nič peniaze nečitau. 

— Nepoku lásku. — Daj nám luhaj, balenu ! Já vám halenu nedám. 

— Adí krok nekrofilm. — (Zpěv. I. 8. 8. 8. H. 25. 80. 87. 101. 
Í22. 127, 128. 128. 141. 142. 164. 174. 216. 221. 234. 240. 242. 
231. 281, 284. 290. 296. 500. 512. 325. 339. 346, II. 6. 23. 36. 

Prsleo nenosila. — Mé milé hrob jsem nenašel. — Kdybychom 
zapřáfali Iři sla vraných koni, tvůj zelený věueíek přece nedohoní. — 
Mlč ty ptáčku, ty lžeš, nepovídá! pravdu. — Nemám povlaky, peří do 
nich laky. — Neber si. Jeničku takovou, která je tuze pySná. — Ani 



I 




■) Srovasj: Ui nemim roboty (ZpÍT. I. 281)1 



"i 



— sá- 
to slovíčko ke mně nepramluvl. — Ji ty husy oeiabiju, — Kdybys 
byl poslouchal, nebyl byai nosii áabličku, neměl bys jablíčku. — Zda- 
liž vy mou lásku neznáte? — Jak živ jsem žádnému ákodu neudělal, 
jak živ jsem žádnému oves nespas. — Brandeburk nespálil naše ves- 
nice. — Volavu nesečou (Erb, 1 9. 20.77. U4. 15S. lU. 135. 139. 
182, II. &i. III. 81. 90. 154). — Nesmi on álapávat k našemu triv- 
nííek (Suš. Pis. 356). — Hradbu žádný neprorazí ŠLildce, větvičky 
stromu neiloroí (Kam. 1. 71). ') 




V. Geniiiv příčiny. 

Geuitivem priciny naznačujeme osobu nebo vio, která 
jest původem a podnětem n^akého pocitu buď blahého 
buď (a to castéji) neblahého. 

Původní význam genittvu toho nezdá se býti vesměs pHčinný, 
ješlo k n:iztia(!ení příčiny původně inslrumenlal určen jest; vsnikl on, 
jak i něklcrých příkladů na jevo jde, jednak z genitivu odluky jednak 
I genitivu přiluky. V Četnýcb případech naznačuje genitiv tento pouhý 
vztah, ohledem čeho výrok se propovídí, kterýžto vztah druhdy inslru- 
mentalem nebo pádem předložkovým se vyná.ší. ') 

Odtud nazývá Kriíger obdobný genitiv řecký genitiven vztahu 
(Geniiiv di^r Itolation 47. 21). Takové gcnilivy vztahu jsou k. p. 

Tohut jsem jist, že nezviiézí nade mnou meč tvůj (Troj. 308). — 
Chtěl loho sirotka jista toho statka učinili (Tov. 89). — Priamus byl 
jist sily i hrdinství Hektora (Troj. 310). — Buď toho dobře jist, žej 
mój úmysl k tobě cist (Star. Ski. IV. 51). — Jest-li kto smrti bcz- 
peíen (Výb. 1. 338). — Bezpečni byli svých živolóv i stalkóv (Arch. I. 
190), — Nťkteři odkladu netrpěliví byli (Kom. Lab. 52). — Čeho jsem 
lidem povinovat (Arch. I. 92). ~ Tomu, ktož své věci jest opatrn, 
právo jesl pomocno (Výb. I. 999). — Almužny nebuď skúpý (Výb. I. 
911). — Sv. Jakub byl jest Iváři i ví i e postavy Ježíšovi podoben (Pass. 
358). — Niíspravedlný jsi a viech svýeh Činuov ješitný (Pass. 667). 

>| Braka (rntnleU(v«) u Dichů ne byvi£e, a hned ni to: Bracl ne byvichu 
vu nifihú (Nett B) — Tak úsilnou príci jiko prvé nevedu (Antli. E 354). 

*) ZiiíiKtv^m pfikladem lEaalé ve slovanakých jaiyclch itřldy a zímEny fidt jett 
tdj. vinna, mi( ujisté tjlo vaiby: On jeat lim vinen, on jeit toho vinen, on 
jest tomu vbea [tak ni Hořava). 



GenitivD pHČiny ae užírá: ') 1. Ve spojení a časoslovy: 

Plakati, kvíleli, želeti, žalostiti, teskliti, žalovali, stéžo- 

T&tí si, litovati, tonžitl, pykati, rozlměrati se, kálí se — zže- 

lelo se mně, slitovalo se moé, jest mi líto, jest mi žel, jest 

mi hnévno: 

Plafle ženy svého smutka (Kat. 92). — Polom hříchu loho plakal 
(Žal. 133). — Neplaňte, marnieko. neplačte vy loho (SuS. Pis. SIS). ~ 
MAS čeho plakati (Výb. I. 904). — Židé pláči svého zatracenie (Výb. 
I. 398). — Trislaraa ještě živého plakachu viec než Kaedina umrlého 
(Star. Ski IV. 386). — Plakala muže I bralrii svých (Troj. 133). — 
KretenSli nesmírně svých mrtvých pláči (Har. I. 71). — Knižele Čecha 
váickni jako otce svého plakali (Háj. 2). ^) — Udiš často králova syna 
kvieleie (Pass. 229). — Kasandra kvílí smrti vSech svých (Troj. Ul). 
— Boháč želí korábu a žebrák mošny (Mudr. 164). — DévČe žbána 
želelo (Sul. Pis. 163). — Viz klerak tebe bohové ielejf (Pass. 35). — 
Želela jsem já svých černých očí (SuŠ. Pis. 347). — Ale viímež také 
čeho žalostí Jeremiáš (Štít. 133). — Udá-li se vjm zhfešiti, leskli duše 
vaše vaieho Života (Výb. 1. 506) — Mistrové přišli ku panuom kon- 
Selóta, tobo jim žalujíce (Let. 151). — I prijíždéli mnozi ku králi, ža- 
lujíce jemu svých nehod (Let. 9). — Arcikníže neráčil míti čeho si 
stěžovati (Žer. S. 8). — Sta dušička plakající a svých hříchS litující 
(Suš. Pis. 25), — Litovali předk5 svých (Kom. Lab. 51). ') — Peče 
toho Tristramovi srdečně tužiti (Star. Ski. IV, 268). — Tužím toho, že 
ne svú vinu zahynu (Výb. 1. 562). — Herkules ke vSem krilQm i vé- 
vodám jeidil, touže jim toho bezpráví (Troj. 62). — Poče toho rytieře 
srdečně pykati (Star. Ski. IV. 360). — Toho jsem se srdečně rozhné- 
vala (Star. Ski. IV. 168). — Chceš se hriechóv káti? (Výb. 1. 234). 
— Když sě poka svého hřiecha, přijde božie útěcha (Dal. 131)- — 
Kajte sáhHechuov (Pass, 415). — Zlodéjie svých sě hřiechuov pokávše 



') Pro lepil přehleil vytknu ido víecky případy genilivu přli^inj. 



*) Dcery Jeruiilemské, neplaíle 
dceři m Jeruialemiliým, bdyž 
plakati nide mnoii, tle ni t 

*) ■LilovaU u starýcb oebralo se lolil 
činajm, t. j. hledíli ponlity ii křiv 
Rgdh. I. tSI). LilOTili pojt le léí a 



1 a mů tmrí (Pm. 299). — Fin mluvit k 
> plakaly, řks: Dcery Jeruialemiké, neuhlíjle 

aamy pliíle (Prer. 361). 

tolika ve smyslu trpném, ile íasUjí jeSlI v 
u: UimG a ilibujem toho litovati* (Pil, 
akk. Ty lo bude3 lulovat (Zp«v. I. I9B). 




iiy 



I 



r 



— 40 - 

dobří byli (Pass. 42). ') - Toho sě jaj zželi vepu (Kat. 34). — 
I zželelo se toho panu Jiříkovi (Let. 153). — Králi se toho příliš sli- 
tovalo (Bari. 12). — Ó Boíe slituj se tobě toho (Bart. 144). — Tehdy 
slitovalo se toho a velmi zželelo nějakému bratru Matějovi (Bari, 160). 
— Nebude vám toho líto (Let. 367). — I bylo nám toho mnicha dosti 
líto (Har. IL 19). — Budf žel reku násile mého (Star. SkL V. 36). — 
Až mí je žel velmi toho (Výb. I. 200). — Bud toho bohu žel a dobrým 
lidem (Výb. I 974). — Musí mi Čechov žel býti, že dobré jméno* tak 
ztratichu (Dal. 136). — Až mi té nedbalosti hněvno bylo (Kom. 
Lab. 87). 2) — 

Poznám. Časoslovo mstíti, pomstiti (se} mé tyto vazby: 

a) Mstíti bezbožné == trestati, pokutovati (Jung.) 

b) Mstíti křivdy, křivdu, křivdě, nad křivdou, z křivdy. 

c) Mstíti křivdy nad nepřítelem, na nepříteli. 

d) Mstíti svých přátel nad neprátely t. j. zjednati mstou náhradu 
někomu. ^) 

Pomsti toho matko božie (Výb. I. 248). — Té veliké hanby 
pomstil (Výb. 1. 503). — Žef Buoh milostivě činí, ne ihned mstí každé 
viny (Výb. L 880). — Troilus chtěl mstíti bratra svého smrti i svého 
bezpráví (Troj. 378). — Chceš-li křivdy své náležitě pomstiti, mlč a 
snášej (Anth. II. 222). — - Nevinu jejich Buh spravedlivě pomstil (Žal. 
33). — Mstíti chtíce takovému protivenství (Jung.) — Však jsem to 
slýchával, že z hříchu neb z zlého úěinku dvakrát nemstíá (Zikm.) — 
Hleděla se nad nimi pomstiti z škody své (Anth. II. 361). — Kdyby 
Buh nad křivdami nemstil, nebyl by spravedlivý (Zikm.) — Já se nad 
tebou nemstím toho (Anth. II. 38). — Kníže Vojen slíbil, že chce toho 



^) Kajač 9Íe znamená ▼ polStiuA léŽ « vystříhati se, átítiti w ně^ho:* Czlo- 
wiek pomierny buotów s\q kaje (Urówka XIV. 14). TalOéz v starosl. B&s§- 
štago sq vsi kajuU (Mikl. Slov.) 

Odtud vazba :.ASte sja pokajemi ot& zúlobů naSich to dastl namŮ vtsja pro- 
šcnija (Nést. 105). — Káti se čím = vžiti si z nČČeho v;^stražný přiklad : 
Neměli bychom my cizím neStéstim se kajic osidlům vyhýbati (Kom. Did. 149). 

^] Mrzokowski czegoS 8\q zaruroienif. — Czego to 8ͧ Smiej|. — Stanislaw byl 
czegoi dziwnie weso/ i szczjšliwy. — Griechów žalujem. — Serduszko jej 
czegos niepokoi6 8ͧ zaczynaío (Mrówka 111. 16, VII. 74, XI. 243, XIV. 67, 
XXV. 146) — Nam sia třeba broszy starati (o groŠe. V. z Oleska 84). 

') Vladyko, místi o tu krove pravldnago sego, jakože ■afstilú jesi krove Jabel- 
jevy (Nést. 89). — Nyní slýchati: VSak já se ti za to pomstím a p. David 
Saulovi se pomstiti myslil (Anth. 11. 235). 



ikutku nid Bohovicem pomstiti (Bij. 38). — Orokles nad mateN mstil 
smrti otce svého (Troj. 486). — Mití nepravosti olcfi na dělech (Juog.) 
— Pomsti sválej Kateřiny nad nevířícím pohanstvem (Kat. 82). — 
Hospodin vjs nad vajimí protivníky pomstí (Pas>. 4B4). — Tu ciesař 
Niemcóv chtá mstili po£e s siiú do Cech jíti (Dal. 118). — ii le nad 
vámi pomstím, jako nad zjevnými nepřáleiy (Pass. 427). — 

Poznám. PříĚinným jest léi genitiv pojící se 9 časoslovem láví- 
déti: Závidél jsem jim toho (Anth. II. 20t). — Záviděli bude muĚi 
svdmu mast (Jung.) — Ml vlak časoslovo tfvidíti jeJté tylo vazby: 
Vidy vjm i toho závidíme (Pass. 495). ') — Závidéchu jej bohactvo 
(Výb. 1. 44). — Otcovským chválám závidél (Jung.) 

8. S přídavnými: radosten, vesal, Harmoncen, vdéčen: 
Toho běchu velmi radostni (Star. Ski. IV. 188). — líddný neby 
veseleji jeho pHště nežli Volivan (Star, Ski. IV. 339). — Dávamet vě- 
děti, ze jsme toho nemálo zarmúceni (Arch. I. 33). — Zli kreslené 
nikdy vdečni nebyli toho (Stit. 23). — A to se stalo proto, že jsou 
učitelů a kaiateijí věrných nebyli vděční (Bart. 171). — Budeme toho 
vždycky vděčni (Výb. 1. 857). — Vděční budeme té milostivé lásky 
(Žer. S. 4). — Píie mi o strejcech nalioh, jak velmi jich tam vděfini 
jsou (Žer. L. 1. 129). — Toho Bohu vděíni buJte (Pass. 156). — 
June velmi vděčni od tebe toho (Arch. I. 13). 

3. 8 podstatnýni : strach, tesknoaC, lílosC, áalosf, radost: 

Arcibiskup Milice do žaláře vsadil, polom vjak pro strach lidu 
zise vypustil (Prot 18). — Pro strach svých vrchních nic proti nám 
před se bráti nesměli (Har. II. 84). — Strachem smrti tak zmámeni 
byli, ie íiv-li jest čili mrtev iádný nevěděl (Mitr. 112). — Tou řečí 
se knize velice potélil, strach smrti od sebe pustil (Har. 1. 7). — Ve- 
liká tesknost toho jest měl (SUr. Ski. IV. 124). — Panoze lítost měl 
svého přirozeného jazyka Českého (Let. 195). — Měl loho žalost veli- 
kou (Troj. 284). — Toho velikú žalost otec a matka jmějechu (Pass. 
499). — Pro velikou radost toho pokladu jde (Výb. 1. 545). — Budeí 
mtti ndost sebe, iea přilel v nebeskú chválu (Výb. I. 860). — Té 
řeči Kaedin mě boře (Star. Ski. IV. 332). 



Aei. 18. H«1<t>.j 



1 ňiá tu xtfitao* t^g if«9^« lítrn (Pab. 




1 

I 

r 



- 42 - 

Poznám. V následujících větách oznamuje genitiv p5vad; odkud 

(1 ndjaký stav vzrúM (gen. originis); v nynější řeěi přičiňují se k tako- 

a. vým genitivQm pravidelně předložky od a s. : 

I- Živi býti mohli bes překážky každého člověka (Anth. 11. 234). — 

9 Pro nebezpečnost nepřítele tu cestu jsme před sebe vzíti museli (Anih« 

^ II. 318). — Nevím jaký zisk toho míti budete (Žer. L. I. 160). - 

ž* Malé škody jak veliký zisk (Žal. 130). — Který toho užitek má člověk 

Q (Pass. 5H). ') 

^ 4. II výkřiku, ve spojení s citoslovcí aneb i he» nich: 

Ó muže nikdy dosti nechváleného, jako zrcadlo se stkvějícíbo, ó 
muže právě pokorného, paprsky pravé pobožnosti svítícího! (Žal. 111). 
^ _ Ó té .nehody i (Jung. I. 51). — Aj té lahody toho svéta! (Štít. 

271). — Ach mého hořel (Kom. Lab. 88). — Ach muže hanebného, 
který v této zemi splodí mnoho zlcho! (Háj. 14). — Ach nemúdrébo 
dopuščenie ! (Dal. 138). — Ach nešCastného daření ! (Kom. Did. IX). 
Ach ouvej bídného tohoto života! (Kom. Lab. 89). — Auvech nám otce 
takého ! (Výb. 1. 204). — Ach nastojle mého hoře ! (Kom. Lab. 61). 
— Nastojte hoře mého, velikého nemalého (Výb. I. 422). — Králi, viz 
jeho skutkóv! (Star. Ski. V. 54)..— Vizte světa obludného ! (Star. Ski. 
L 113). — Běda skutku mého^al. 7). — Běda kcá{e šlechetného! 
(Dal. 152). — Běda mně těch^ pověstí ! (Star. Škl. IV. 114). — Běda 
nám tebe, milý otče! (Pass. 521). — >tBěda mně tebe, synu muoj milý 
(Pass; 504). — Ó žel radosti, ó ^žer žalosti ! (Mudr. 195). — . Škoda 
toho druha dobrého! (Q?1..26). — Škoda jest takého 'diela! (Výb. I. 
140). — Sko^a krásy/ kde. rozumu není! (Mudr. 304). — Vcčný milý 
Bože! toho mého těžkého hoře (Star. Ski. V. 120). — O milý Bože ! 
blázna takového! (Sfar. Ski. .V. 114). 

j . • 



( 

1 




V. 




^»)jÍ>án Bůh sám ná« U zlé příhody od ohne uchovili rtčil. — Tu dobře aft- 
stati oemůi^eš pro déšC a prudkost o d větru (Pref. 534. 553). 

Stará slov., ruStioa i stará čeština kladou druhdy pouhý geniův, k nazna- 
čem*' mista odkud kdo pochodí: Janatolij Césara Grada, Jagáthob Qt& Rima 
(Nést. 70). — Surovec bogalyr, po rodu goroda Suzdalja (Čel. *lov. PU. II. 
80), — STatý Domioik hítpauské zetně rodem byl (Paw. 643). — Sv. Vt- 
vřioec rodem hispánské zemS (Pass. 677). 



^, 



KUATKV PŘEHLED 



I ČÁSTI ROZBOR BÁ8SÉ: 



ZABOJ A SLAVOJ. 



m.. ms,&m. -rnsmí., 

FRorESSOHA lu cU. oÁu aiMHAaiDM AUD. v 



V\NATO Z PROGRAMMU AKADEMICKÉHO GYMNASII 
V PUAZE OD R. 1851. 




TISK ÓiŽECf ARCIBISKltPSKÉ KNIHTISKÁRNY. 




( . ■ 

I 






i 



Krátký přehled 
historie literatury éeské 



X části roibor básně: Záboj a Sla?oJ. 



Xe Dárod český s ostatními odvětTÍiní národa slovatiského 
od jakživa — pokud totiž historie stačí — v Evropě bydlel a 
TŽdy k Dárodům dle tehdejších vékáv vzdělaDějšíin náležel, nedá 
ae upříti; důkaz toho jsou — Starožitnosti Šafai^íkov;. 
Ke TŮak zajisté už v předhistorickýcfa dobách duševní rozjare- 
ností vyaikal, toho důkaz jeslit jazyk ítám. Jazyk český tak 
hlubokou a obšírnou listrojaostí nadán jest, že se zdá, jakoby 
z přírody samy vyňat, jejím otiskem byl ; a čím dále do minu- 
lostí jej sledajeme, tím, že boliatější a dokonalejší jest, ahledá- 
váme. A nejenom plodivost a rozmanitost úlvarův prírodujcb , leč 
i čas a prostor, formy to, v iiicbžto všeliké úkazy přední 
aneb jtostupují aneb se rozkládají, napodobeny jsou \..čá.»ptS(*'vé 
českém, v tom totiž smyslu, že nejen prítomnosi, JiiiuuIo!«t 
a budoucnost, jako v jiných jazycích, nýbrž i irvání, ar- 
cit i způsob toho trvání, zdali jednodobé aneb Vícedobé, 
ukončené aneb neukončené, pakli vícedobéitn, zdali ^ 
ono aneb nepřetržené aneb po přestávkách více>fliéi)é po-.' 
rozprodlonžených v čase, neb porozstavených vprostoře po- 
stupuje a se rozkládá — vše to, jakož i možnost poumíniěrií 
jednotlivých déjův v rozmanitých směrech a ohledech vytknouti 
možná vždy jedinou formou časoslovni, jakož toho Mtad 
v žádném jiném jazyku nestává. 



f 



Jaké to důmyslné a velmi tenké proměny vyznačují se spojo- 
váním časoslov s přiméřeny^mi předložkami, a sice zvláštním způ- 
sobem v spisech starpčeskycb tak, že čím více hledíme vni-* 
knouti v tento obib forem, tím více diviti se miisínie ústrojnosU 
tohoto jazyka^ jako nějakému velikému kouzlu, jako celé přírodě 
v její nesmírné rozmapitosti ! ^ 

Byla to zajisté veliká doba v národu nasém a veskrz ku 
přírodě se nesoucí, když duch jeho tento pořádek uváděl v ja- 
zyk svůj. Národ český a vůbec^slovanský více ii! uvnitř než na 
venek. I objévnje se nám hned tu, kde první paprsky d v ětla histori- 
ckého naií padají — a to sice od strany hÍ2<torikův přespolních, 
předpojatých a snad už v dobách, kde oiia.no původní rozjaře- 
nosf duševní poněkud utuchovati počínala— co národ zvedený, 
duševním lahodám^ řemeslům a obchodu nakloněný, tichý a krotkým 
co do srdce a mysli zuslechtěný, zákony vůbec se zpravující. 
Ze váak ona hlubofcá ústrojnosi jazyka a zuálechtěnost duševní 
záhy k výtvarům uměleckým, jmenovitě básfiickým Testi mus^ela 
a skutečně vedla, sn)adno domysliti se ; my vsak o tom hned 
likazy a důkazy uvedeme, ovSem z doby^ jak se zdá, už posle- 
dního prokmitáttí této vzdělanosti původní. 

Doba ta přece zlatým věkom básnictví českého jest, a po- 
kud souditi možná podlé několika drahocenných památek nás došlých, 
posud dalece nepřekonaná. Kterak se to vsak přiházelo, že ná- 
rod tak bohatě nadán od přirozeností a vesměs uměleckým tvůr- 
čím duchem proniknut, vesvém prvotiném duševním ruchu, co se 
40týa6. národnosti, poznenáhla jaksi ochabovati, v těchto pak 
několika stoletích právě ušlých tak znatfnenitě klesnouti .mohl, že 
se zdálo, jakoby hyl docela zratil paměť svou, a kdo dříve byl, 
nevěděly o tom dále poněkud řeč budiž.' 

Jako lia ukázku a spise jako na důkaz o tom, co jsme byli 
ztratili, n^. co jsme našli, objevilo se' nám z původního 
Qeskéhou básnictví několik lisíův pergamenových popsaných nej- 
spíše ku konci věku XIII., čtyři však zrovna z dnihé polovice 
|\. věku pochodícj. Skladba většího dílu ovsem mnohem starší 
jest Mezi nimi dávnov^kosti ávou především vyniká Záboj 
a Slavoj, bohatýrská báseň nalézající sé v rukopise Krá- 
lodvorském. Tento velikáncitův národních, jakové kdy byly 



• I 





ro7.v.ťli.-iIv prí4a< velikých básníkův vyAŇfini mocnOfitnu nadcbini- 
tvch. má 7,a předmét vysvobozedí vlasti z poroby a jařma ci- 
zího. Báseň ta pochází rtle důvodův Meinerta {^Archiv derGe- 
.sehichte. Fras 1819) zIX. a dle důvodŮv V. Svobody (Vydání 
R. K. od r. 1829) už 7. velkoříše Samovy, z VII. věku. Ačkoliv 
Šafařík (Gedíchte aiis Bůhrneoíi VorKeít, verdeut.scht voii Grafen 
Malhia!! Thnn) dobu tuto vůbec za neurčiteliiou pokládá ; přece 
ta »íla původního tvoření básní vanoucí, tento prales obrazův 
a óbratíiv básnických, staro7.itii08Í forem (^rammaHckých z orga- 
nického v\-YÍnování jazyka nevyvratué odiivodněuá, melrum rázu 
onentaleikélio posud umělecky nevyzpytované, ježto se nalézá' 
Jenom T prastaré básni Jelen a potoiri v Čestmíru jen poně- 
kud, konečné tajemství plná mlha, kterou zahalena jest histo- 
rická strana básné, tak sice, že nejstarší pramenové historičtí 
ovšem u velmi skoupé míře a jen od kněží horlitelfiv krefttan- 
skych nám se dostávší, ani zmínky o události té nečiní, vše to, 
tasím, na bíledni uvádí, že Záboj a Slavoj jest báseíi jedna 
z nejstarších literatury české. A poněvadž o Libušině .Soudn 
víme*), že hned z druhé polovice 1\. věku. báseň Oldřich 
ze začátků X. věku, báseň ale Čestmír bez pochyby z IX. 
věku pochodí, jednotlivé graramatické formy vsak, jakož i me- 
trnm v Záboji a Slavoji starší jsou, nežli v básních uvedených, 
poněvadž metrům t Libušině Soudu a též v Oldřichu a dílem i 
v Čestmíra ráz určité školy básnické (desílislabikový verŠ 8 ud- 
Mtavkou po čtvrté) na sobě nese, čeuiuž také prisvédčnjí skra- 
cování umělecká '" systém uvedená v L, S. se nalézající: vy- 
svítá, že Záboj a Slavoj zrovna nejstarší báseň, co do skladby, 
v litBraíiiře české jest, při čemž však věk básné Jelen ovšem 
co vůbec neurí^itelný se předpokládá. 

Dva jinochové Záboj a Slavoj, bratří aneb alespoň pobra- 
trenci dle spůsobu slovanského, rozhořčeni zlobou vraba, do 
vlasti jejich se vtírajícího za příčinou, aby luto staré zvyky a 
uávyky rušil a nové zaváděl, už dávno lajně a riizně (,,rozko- 



*) Div állesten DenbinÚIpr der bdhnuachen S[irBchf, krilixph bcleuchlol ^ 
Paul J. Šaruhk iiiid Frani Poliiokv. 



/ 



«eiii^) scháKívaU ae v lioiiténi lese^ kdežto ^ze svá cvičili ve 
sbraoi : 

Dva syny, jejd Uaáy / • 

precbíáa&esta v maska, 

vycházevasta v les \ 

taipo mečem i mJatedt. 

i ošdepem učista paži. 

Tamo pokiysta i vracesti^ se rozkosein. 
Dospěvše svoIaU stejně smejslející v lival: 

bystro spécfaáse ot muža k mužu^ 

ot silná k silou po vsickej vlasti. 
, Krátká slova ke vseni skryto rěče^ 

pokloní se bohóm, otsud k druhu spěchá. 

Následovalo spiknuiif zesnováno těmito dví^m^ bratrími aiprove-? 
děno od svolanýdi do úvakiNa sípe proti ^uziemn usilnu^ po 
v(astech se rozprostírajícímu.^ Záboj především zpěvem hledí 
rozpáliti bratry své proti vrahu vlasti, a Slavoj neopoqiín^ o. 
básnický^ vlohách bratra svého významná pronášeti slova: 

Záboj: Mužie bratrských srdec 
i jharkrených žrakdv ! 
Vám pěja rajníží zdola. ' ^ 

Pfesň jde z srdce mého, z . srdce najnížeje 
pohnižena v faori é . . 

Načež S 1 a v oj : Aj Zábbju, ty pěješ srdce k srdcn^ 

piesQii z strěda horě jako Lumír, 
ky slovy i pěniem běse pohybal 
^ Vyšehrad i vsě vlasti; 

tako ty mě i vsiu bratr ... 

Tudíž Záboj dvé písoě prospěvuje, v nichžlo pohroma na 
v]bsÍ nepřítelem ovalenou živě líčí a jako věstím duchem unesen 
budoucí vítězství nad vrahom a blahost jím opět uvedenou před- 
povídá. Po zpěvu vsak nastává rokování: 

Áj skoGJchu vsicci v dól k Záboju 
i tisčechu jej v prěsilna paži 
i s prsů na prsy, vsi kladecbu v ruce, 
véhlasno dávachu slova k slovem. 



1 



Třetí den oa to vyrazí dva sborové pod víidcuv»)lvim Zá- 
•bojovým a Slavojovým proti vrahnT 

vaiak srdce típonio králů, 

vsiak zbraň bystru na král. 
' Uojdou až k ,,niodn] vrchu,'^ kde nepřítel hlavní lábor měl: 

I vyrazi Záboj vpřed jako krnpobilí, 

i vyrazí Slavoj v bok jako krupobití. 
Záboj s Lu dekem (vůdceni voje ncpratel.sk ébo) v krntý 
boj vejde, v kterém jeden proti druhémo stojí zlobívo jako „dnb 
protiv dubu." 

Ludiek uderi sUnym mečem 

pretě trie kóie ve ščílě. ' ' 

I uderi Záboj mlatem.' ■' " . , 

otskóčí hbitý Ludiek! ' * '\ ^ '^' *;'' ' 

V drévo vrazi mlat, 

i skoti se drěvo na voj; ' ' * - 

i tríedeset jich otide k otcem. 
Lttděk v přehrozné sečí zabít jest od Záboje. Sfrai-b !*e 
zmocní nepřátelského voje v outěku : 

I by npěti vrabóm, i by' usliipati vrahOm. 

Třas Je hnáše z bojjšče, 

strach z hrdl jich vyráie skřeky. 

Koni řechce věskea leá. 

Vzhoru na koné, s koni za vrahy 

prese vsě vlasti! 
Toto vraha pronásledováat trvá celou noc, celý deu, opět 
temnou noc a „po uoci šedým jntrem." Přirazí voje až .Jt še- 
dým horám," kde dobouří pomsta jejich. Tam nad lilučkem 
vrahův smilování, navrácení se opět k modrému vrchu, pohr- 
beni mrtvol a obětování bohům za vítězství. — 

Co se dutýče péknoty básně této, jest se nám diviti nejen 
Danově celku, nýbrž i podrobnostem i jednotlivým obrazům co nej- 
více. Pojmutí naznačené události jest vpraveni smyslu slovapoe- 
tické a svědčí o vysokém stupni nadauoftti a umělecké vycvi- 
čenosti básníka, s pokud pravý básník tlumočníkem jest celého 
národu, v némžto se zldíží a vniterní život jeho zobrazuje, tedy 
o nadanosti a vycvičenosti i tohoto. Zvlást nápadný Jest tulot 



4 



péktiý poměr pěvce aároduilio ku vůdcovství lidu* Jako Pla- 
ton ve s\éin negl T^fv nohriuxv toi|m chce, aby poůzc iiiudrcové (T'Í««^«P0') 
byli krášli a vůdci lida, tak co v krásocltnéin uárodu řeckém zů- 
^8tálo přec jen poiibym postqlatem, proiiiklo v národu s^lovarisikéin ^ 
záhy jak&^i ve (skutečnost ; nebo počáteční vůdcové lidu tohoto 
byli zároveň pěvci národ ní nii^ a siCe u vysním smyslu' slova 
tobo, toti% zároveň učiteli a knézi — poměr to, o kterém se 
jesle v Čestmíra zmínka déje. Ostatně zpěvem podjímati mysl 
spukuienovcův jest pěkný důkaz o tehdejším outlocitn a. ladném 
zvyku, jaký a národů dosti zvedených může vzniknouti; váak 
tuto co pěkná episoda v hlavní děj přiměřeně vetkán jest 

Ysude nalézáme živé obrazy, a časté draniatisováuí ži- 
vost tu podporuje. Hojné ellípse a přeskoky, jako „Aj Lu- 
deče! ty jsi psrob^^ a t. p. objevují sporost^ . hospodaření 
řeční a spěchání ku konci ; touto stručností a úsečuostí bá- 
sně -R. K. dalece a pěkně se lisí od básnických pokusů věku 
XIY, nejvíce v rukopise Králov.é-hrádeckém se nalézajících, 
nápadná jest též karakteristika tří hlavních rekův. V Záboji 
převládá odvaha, čacká mysl pěv.ca s přísadou zadumčivosti, 
napotom míVnost i sílla a udatnosL Kaťakter „prudká*^ Sla^ 
voje chová^v sobě větší ohnivosi, ^np ^^měř přenálilivou roz- 
pálenost. Záboj jest vůdce a rék, Slavoj pouze rek^ vsak rek 
nadán citem člověkosti, nadšen i d e í,* nikoliv právem silnějsíl^o. 
Vyznačení karakteru Luděkova svědčí o pestrannosti a umělec- 
kém dovtipu básníkově. Ludék, vůdce ,,vrahův^' Zábojo-Slovo- 
jových, totiž neyyličuje se slovy haulivými, nýbrž co rek, jenžto 
proti Záboju zápasí jako dub protiv dubu. Vítězství mezi oběma 
dlouho jest nejisté. , ' 

Slunce preide poledne 

i od poledne už na pól k večeru; 

i váleno jesče, 

ni sémo ni tamo uslúpeuo* 
I tu, kde Záboj jako zoufanlivé pro nesnadné vítězství své 
si vyjíždí na Ludéka^ nepřekračuje meze slušnosti, a neprozra- 
zúje nikoliv surovce a to sice v době zápasu o život a smrt, 
kdežto se srdce lidské" obyčejně ukazuje býti takovým , jakým 
skutečné jest. 



Slir - 




Bvlo to velmi outlocittié vlasteu^iké tntuti v mysli basiliko- 
Té a pro karakter Zábojuv závažné, že v době iiejrozpáleDěJ- 
tiiho zápasu mezi Zábojem a Lnctěkem klade onomu do úst pouze 
vyra^ hliibokébo žalu nad vlasti: 

Aj ty vrďze, běs v tě 

čemu ty našti krev piješi! 
vedle skutečně přikrébn vyznačeni zlosti Lnděltovy: 

Aj ty zhovadilý! 

ty veliká potvoro liadóv, i 

mečem sě potykaj se innii ! 
Ostatně D&ležt byperbolní doličováni eonbojův jako z>de mezi 
Zábojem a Luděkem k zvlášt oblíbeným mh-^tům a obratíim bá- 
siiikáv R. K. Takovéto a velkou pilností vypracované obrazy, 
jakých ae právě více nalézá v R. K. svědči o příchuti tehdej- 
šího věku, a sice souhlasí poněkud s takovýmito velikáoskými 
činy tělesní síla tehdejších pokolení, kterážto, jak možná domysliti 
se dle zbraní ze starých věkův nám dochovaných, ovšem větši 
byla než v nynejšícli tělesně jaksi ochablých pokoleních. 

Živě a divné zní vypravování o outéku pronásledovaných 
. nepřátel. Opakovaná místa, jako: 

Hučie divá reka, 

vlna za v)dú se vale 
velmi mysl dojímají. Zároveň takováto pozorováni a obrácení 
pozornosti od události vypravované k výjevům přírody zastu- 
puji v této a jiných básních R. K. jako lilobu cborův v staro- 
řeckých tragediícli, mezi čímž vypravované jednání nové obraty 
na sebe bére a jako na chvat Dbíhá — jest to jaku intermezzo 
a opona v divadle. Jiná figura poetická rázu oríentalského v 
básni této a vůbec v R. K, hustě užívaná jeut souběžnost (pa- 
raliclismus), též v žalmech se nalézající. 

Tyto a podobné obraty a déjův rozpřádání svědči luŠím o 
CTÍkn uměleckém a dovtipech ano poněkud i o školách hásnických, 
čili o poměru mistra k učeníku. 

Celá báseíi jest ovšem proniknuta duchem pohanským, však 
nikoliv není bez důkazů o pěkném citu hninanitním a záro- 
veň o oddanosti a šetrnosti náboženské. Slavoj napomíná' bra- 
tra svého, aby už konečně ušetřil nepřítele, když poČal byli ue- 



\ 



1 



f 



10 

^odfiým. Modlitbon k bobtei vše M počíná a okoiiéajej celá 
bá^ef] sménije k vděku božskému; díky bohům sa vístězst^ri 
jest její vrch. • 

Nápadný jest ťéi spůsob klanění se bohům, totiž •hraiům 
jejich při naTŠtěvácby o. čemž se zmínka děje: 
krátká' slora k Tsem skryto réce, 
.pokloni ab bohánl, otsud k dmhii spěchá/ 

Způ?9ob to 9 jenžto se až posud zachoval v národě ruském. 
Báseň jest rázu hrdinského; pohhntky novějšího básnictví epi- 
ckého, jako láska ouklady tajné atp. nenalézají se tu, pouze 
cit vlastenecký jest pákou celého děje; z č<»hož viděti, že; tento 
Cit slarsí jest ú národu českého, než se obyčejně domníváme. ' 
Velmi zajímavé by ovsem bylo dověděti, se, zdali v ostatníei) 
\ ztracených dílech (zachovi4 se nám as desáfý díl třetí kuilky) 
R. K. živel čistě erotický, jakož i líčení života domácího v hrdin- 
ských básních panovalo čili nic* V ft. K. jen as na dvou, oa 
třech místech vyličoje se krása ženská, po vždy vsak eo véc 
mimo^tní. 

Básně R. R., co se týče mravní tendencí, jsou panické, ne- 
vinné jako dítka přírody. T^to přirozenost a nenucenost na(>o*- 
dobena jest i ve slohu. Skladba sad jest průhledná, úsečná, sporák 
Každý verš pro sebe tvoří celek, a jako vSplný obraz pronáší, 
n. p. „s črna le^a vystupuje skála — na skálu vystúpi ^nlný 
Záboj --'aid./^ a verš s veršem spojuje se, jako na šňůře perla 
s perlou. Tato pěkná zvláštnost jest proR. K. vesměs ^vlást 
vsak v básni Záboj a ^lavoj karakteristická. 

Mimo to jest důležito připomínání v a rit a („vze varito zvuč<^ , 
no^9 co nýstroje hudebního. Slovo to, «čitě s řeckým fia^p^t^ 
zpřízněno, na stejný aneb alespoň podobný nástroj umětedký 
ukazuje a zároveň na někdejší snad dostí úzkou nejen materi- 
ální ([geografickou} leč i duševní atýčnost národů slovanských 
ji 'řeckým. Ještě více se někdejší vzdělanosl a umělecká po- 
volanost národu našeho naznačuje uvedením Lumíra, básníka 
; v národu «ž tehdy odedávná proslulého, „ký slovy i.pěniera.běsex 
Tíohýbal Vyáehrad i Vbě vlasti.*^ ' 

A^ mimo jméno nic více o pěvci tom nám známo není^ přece 
miadno domysliti se, že takových od Boha nadchnutých básníků 



■•^ 



11 

■více řitávalo v národu naSem, ba ie někteří z iiicli ni v [tred- 
lútftorickýcli dobách bohatýrské á jiné zpévy skládali a v raj- 
hradecli velmožů slovanských prozpěvoTali, jejichž jména mimo 
Lumíra vlna časův snad na vždy odhoupala, jejichž .plody umě- 
lecké bohužel! též zmařeny json snad na vždy. mimo snad nčk- ' 
teré báané R. K., do kterýchž že i Záboj a Slavoj bez |)o- 
chyby náleží, domníváme se. 

Některé mythologické výgiitamy nalézají se v basiii nafii'. 
Vesna a Morana, význam to, staroegyptských Lsís a Osirřfíi, 
totiž vynikáni a zanikání v přírodě, ješto se až posnd ve přísloví 
zachovaly : proti Mořeně (v iilgo: maře ne) není kořene, 
In a na jiných místech se uvádějí. Poněkud i pohanské obřady 
v národě našem druhdy obvyklé baseíi líčí: 

I vyhaitie z hájeT vše krabuje-, 

i kácí bozi v cuzej vlasti, ^ 

takým sě klaněti zdé, i im oběcati obět. 

Nesměchu se bíti v čelo před bohy, 
' • ni v súniiky jim dávati jiesti, 
- I kamo utčík daváŠe krmě bolióiii, 

kamo k nim hlásat chodíváše, 

posěkaehu vsě drva atd. 
Běs a Třas co vedlejší pOslavy mythologické, jakož i . 
obětování bohům oruží pobitých vrahů, sovy a krabuje co uábo- 
ženská příslušenství též se naskytnjí. O mlatu a .ščílo, co 
staroslovanské zbrani, dílem až posud po vlastech našich hluboko v 
zemi nalezávané, zmínka se děje. Plastické představy o dnší a 
budoncíDi životě vůbec — „i ulece so dme téžka mláta, i mlat , 
i dušu vyřazi, i zanese pět siehóv u vojsku — tamO i vele duš 
těká, sémo tamo po dřevech, jich boje se ptactvo i plachý zvěř" — 
dokazuje o přvoti něm života způsobu, jakový se uaskytuje i u jiných 
národů, zvtášt pak u řeckého a římského. — Dějiště události a 
děj básni opěvovaný historicky bezpečně určiti nei'z.e, a filolo- 
gická badáúí tuto úmyslné mimo sebe pouštíme. 

Takto jsme jednou básní poněkud naznačili tvar a směr 
ostatních básní R. K., které už jen jako v lelu hodláme podot- 
knouti. Báseň Jelen co do objemu menší však co do rázu 
vnitrního i zevnějšího Záboji a Slavoji docela podobná. I Kde 



1« 

/ 
I ^ 

% 

vane duch naskrz pohanský a ona sila pnrotiuého básnickébo 
tvoření* Udák)bt z historie neznámá jest. Metrům jak<i V Záboji 
orientalské, jehož lahodu sicQ* sluchem cítili možná> jehož; vsak 
pravidlo nixiti nemožná. Pojmutí jest na prosto hásnické, ráz 
básně eligidíLý/ Pěvec vidí jelena běhati po horách, po dolinách 
a krásnýma pahorama hustý les prorážeti. To ho npomfoá na 
jinocha, přítele jeho,* kterýžto též chodíval po horách po doli*- 
nach y líté boje. Vrah jinocha obskocil a vyrazil z ného duši, 
^ dusicu, která 

sě výletě pěkným táhlým hrdlem 

z hrdla krásnýma rloma. 
Ma místě kde jinoch padl, vyrostl ,,dnbec dub'' a k dubu 
tomu béhával jelen s krásnýma ,parohama a spínal táhlé hrd|o 
vzhůru v ^listí, na dub sletovali se krakujcové a plakali jino-^ 
eha, a « 

juiiose plakachn vše děvy. > « . 

Takto básník z vidiny své navracuje se k obrazu konkrét- 
nímu, čímž se báseň v celek uvádí. 

Jiný plod básnický R. K* do doby předkřestanské náleže- 
jící jest Qestmír a Ylaslay, bohatýrská básefi, jejíž událost 
do roku 830 a skladba do téhož století alespoň patří. Zde už 
přechází verš ' orientalský v desítislabikový slovsmský ; formy 
grammatické prastaré od forem Záboje a Slavoje téměř se ne- 
uchyltjící. Kronikáři ccstí, Kosmas a Hájek, ndáloat tu- též 
uvádějí, avšak ve věcech vedlejších poněkud zjinačeně, ac ne 
zrovna v prospěch udání svých ;. událost ta jest v básni naší v kaž- 
dém ohledu uslechtilejí pojata. Kosmas dosti určitě na^ srozu- 
měnou dáváý že z pr%mene básnického čerpal a sice z pramene 
*od sitrany odporné, totiž z tábora Vlaslavova, kdežto básexi.nase 
proti Ylaslavu čelí. Z čehož jaksi vysvitá, že tehdejší doba 
velmi úrodná byla na . plody básnické, když o jedné a též udá- 
losti v tak nepnznrvých okolnostech dv*a\ prameny historické 
rázu poetického se uvádějí, z nichž jeden nachován. I v této 
básni připomínají se obřadové pohanští a náboženská-iitécha vy- 
nikající z uvědoměiií o zachování věcí božských po celém zpěvu 
jako rozlita jest. Nad míru jemný obraz jest, kdyi Vojmír ja- 
lovku koupí za kůh a sedlo, aby ji obětoval bohům svým spá- 



l« 



* 13- 

sám. Vojenská lest provedená od Čestmíra v ten spůsrtl). ie 
vtiptuě urovnaným pocliodem vojska rozinimiil jelio císla před 
okem nepřítele ijevětkrát, jest diikaz o tom, že uniéoí vojenské 
tehdy už ae provozovalo dle pravidel, průmyslně a iie hmotně. 
v kterémžto niněui Cecilové až do věku XV. a sice co do 
ifieoríe i praxí na, slovo vzati byli. 

Libn^in »o(id (Sněmy) náleží co do skladby na roz-, 
hraní mezi ^ěk pohanský a křestaiiský. O básni této při jejím 
objevení se rozličné pochybnosti povstaly hlavně přičiněním Do- 
brovského; nyní však důležitým i»pisem : „Die áltesten Denk-' 
mftler der bObiiti-schen Spradie von Paul Šafařík nnd Franz 
Palacký" (Prag 1840) nad všelikou pochybnost původnost její 
v}-zdvižena jest. Jest to báseň nejnměleji^í z tohoto věku. 
Sládá se ze dvon ziomkův, z nichž první 9 vv. a oba 131 vv., 
onen konec a tento začátek delší básně obsahuje. První krátce 
líčí. dědiční zákon staroslovanský sice bez všelikého vzletu poe- 
titíkého, ale lisečně a plně; tak n. p. hned první řádek rázné 
naznačuje život veřejný (ústavo státní}, a druhý hned na to povahu 
života domácího předkíiv našich : 

Vsiak odtívej čeledi vojevodi, 

muži pasů, ženy ruby strojá ... 
Druhý zlomek té básně jest kus opravdn poetický. Básník v 
nadšenosti »vé oslovuje Vltavu tázaje se jí, proč vlny své mutí, 
a tato, že svár rodných bratří příčina toho, odpovídá. Zároveii 
tíe tn namítá živel allegoricko-fan taštičky, vtom totiž, že družná 
vlastovica pnietěla na okénce rozložito v Libušině zlatém sídle, 
žalnjíc rodné sestře svár bratří. Karakler Libušin zvlášt velebně 
a šlechetné vytknut, dalece jinak než v Kosmu a Hájku. Ostatně 
Tíuie básní tak silný poetický dnch, tak vnadué ač prosté uspo- 
řádání, že pouze národ ještě neotřelý ze-své původní nadanosti 
a omělecké tvořivosti tuším něco podobného mohl vyvésti. Bá- 
seň tato jest jako predsjíi historie české. Nejen že velkolepé 
národní pověsti naše poněkud odíivodnění v ní nalézají, nýbrž i 
Učením sněmu naskytuje se nám pěkný obraz tehdejšího verej- 
iíího velmi vyvinutého státního života. — 

Čtoucím tyto plody básnické bezděky na mysli tane. od- 
kud to as pothodí. že tak pořídku a. tak roznč zachovaly se 






u 

9 

I » 

nám stopy rozsáhlé a dosti ztaiaeaké vftdélaiidiiti praděddv 
aasich^ kdežto ái^^á pole lúrodtiěná piody podobnými, jaksH 
aatué předpokládají jsonce j«ko • jejíck výkvětem; a tím víoe 
podivilo, že vsi;dor 4écktó výtecaýcli stvůr dnoba lidského ne- 
blaiió povésti o stiróvosti předkdv naéich se mobly roztrušo- 
vati a posud rostrasnjí. Důvody toho až v telidejsích dobáck 
dílem hledati třeba.' Kn kouei 1X« a n počátku X. věku zá- 
roveň a křesiaojs^ím zayeden je^t jazyk latinský do Coebt 
Jakož i do jiných aomi a národů. Tím se utvořila kas.la učených, 
do oíž až nikoliv pouze pKrozená nadaobst a umělost, l^c pH* 
ciaéiií, ne každéoMi k oméní a védám přirozeně povolanému při- 
stopne, uvádělo. Ačkoliv ákaz tento v historii osvěty ievropejské 
% vůbec znamenité m(sto*zaujímá» přece národu českému duševní 
chytlavostí a zároveň nadobyčepioo napodobivostí oadauéniu obr 
Kvlástní váhu má. 8nad v žádném národě neobjevila se^ tolik, la- 
tinskýeli ačencův a básníkův jako právě v národě českém, ovsem 
o lýttč literatury a osvíceiiosti národaú. Už v XIV. věku bylo se 
v tomobledtl Tomášovi ze Štítného potýkati stebdeji^m la-* 
tinfky, kteří všelikou vzdělanost v paehto míti se viděli, a ,^esto 
byzdie kiiihy české, ač i dobré, snad chtiec, aby |en sami byli 
iniidří vidieni/' praví Štítný. iLn konci XV. a v XVI. věku ta- 
kffvé množství nejlepších sil duševních v Cechách latinským ja-^^ 
zykem stvůry duchův svých vynášelo, že dle tehdejšího stano^ 
visté Germanie všeliké zvelebení věd a pěkných umění z;Cechíe 
očekávala, jakož o tom mimo jiné zmiuku činí Petru s Schot- 
tus ve svých Lncubrationibiis oratoriis et póeticis(1498). 
Takovýto dach roimenárodní ve vědádi a uměních nemohl za* 
jisté působiti blaženě v osvícenosi. a Vzdělanost i mravnost 
lidu. Klášterní život, v Cechách velmi a^husta <ijatý, tuto vý^ 
hradnost literatury latinské podporoval. 

Zároveň podléhala národnost 6esk4 velice vplyvům národ- 
nosti německé ;.Dalemilova Kronika^ spis nanejvýš tendea-* 
ční, jest v tom ohledu zřejmý důkaz/ že poměry mezinárodní 
v Cechách už tehdy nebyly velmi přízpivé národnosti čedsé, 
a nejstarší pergamea český, Libušin Soud, uvádí známou sadu:, 
„nechvaloo nám v Němcích iskat pravdu.^^ K tomu sa ještě při- 
pojí hlavní vády národu českého a slovanského vůbec, uápodo- 



» 



-bivost co se i^če cizích mravAv a énsem nedilvěr.i ve vlastní 
sily. 

Takto od počátku X. věku dvějna cizími živly — latinou a 
iiémčinoa — nužila í«e nárudiiosí če;!iká; lid vždy více zapomínal 
nu svou bývaion skvělou dobu. a co se týče krásných uiněuí, 
vždy více v zatni nčtoi^t klesal. 

Mimo to křestanství vše to, co pohanské bylo. zapuzovalo, 
čiiiiž často i' dila uniěleuká, ua kterýrh by se vztýčilř mohla 
kcásochut pokoleui pozdějších, v zapomenntí vešla, proio že po- 
hanská ijyla. (To však uebudiž o tijiiiě křesínnslví řečeno, Jehožto 
vznešený význam pro historii mravnosti i osvěty zajisté každý . 
musí uznali ; zde ze stanoviště ponze uměleckého řeč vedeme). 

Tak Kosmas sám, co kně/. a horlitel pro krestanství, minví 
o věku pohanském s opovržením, stranictví jeho toho 'druhu nej- 
lépe vysvitá z rozličných udání ohledné na události táž v písních 
R. K. opěvovaných. Však Kosmas sám kdesi na sroznměn-iu dává, 
že ani nesměl pro zápověd přímě mluvili o povéslecli pohauskvch. 
Byl však Kosmas téměř jediriý pramen historický, z něhož se 
vážily náhledy o pravěké vzdělanosti předkův našich. Nyní te- 
prv, kde rumy a hroby hlaholí, kde se nám neoceuiteluý H. K. 
a některé jiné pergameny české objevily, už jinak nám souditi 
jest o domácí starověké vzdělanosti. Nedá se upřiti, že bylo už 
v IXj a X. veku a bex pochyby ješlě dříve vyšších českých škol, 
v Dicbžto se rozličným nméníin, jmenovité zpěvu a básnictví vy- 
učovalo; pi'i čemž ovšem i tu myšléidíu připúušlíme, že před 
písmem latinským jiné písmo známo bylo v Cechách, at runy 
xde a onde na starožitinácb slovanských naleželé at i glago- 
liea od Dobrovského tak urputně odiiirštovaná ; důvod loho, ač 
fiiiino Hájka i jiný historik (bulji;arský moicfa C brabr") n tom svědči, 
jest slnpeíi básnické dospělosti a písarské vycvičeuosti v L. S. 
iia/jiačetiý- Co však škol se týče, toho důležité svědectví máme 
v legendě o idv. Prokopu nalézající se v rukopise Králové-hřa- 
deckéiii, původem svýiu už do di'evuéjších století liáležejicíin. 
W. 59 — 66. 



*) Vyliiitěao v Konat. Kalajdoviéi;: Jounu Esarcb Bolgarskij, lUoakya 18S4. 



'/ 



1 • * 

16 

,,Vidiice to roditeli ^ 

jakého synáčka jměli, 

Tzaciiii meai sobů radu 
' ^ chtie^ jej sláti k Vyšehradu, 

k mistru na slovo yzaténin 

by jej učil čtenij Tsěmn 

kdež slavné učenie běse 

v slovenském jazyce ktvěše." 
Jestli vsak ^^slavné učení v slovenském jazyce^^ nž za časů 
sv. Prokopa (totiž v XI. veku) na Vyšehradě kvetlo^ snadno 
domysliti se, že tato sláva nepovstala jako okamžepím, nýbrž 
že bezpochyby už drahná léta dříve učení to ku své slávě do- 
spívalo, a už v pohanském věká se tvořilo. Myt ovsem o této 
starobylé slávě slovenského učeni v Ce(;hách jen velmi vybledlé 
stopy nalézáme ; nebo naši pramenové historičtí pocházejí, jak 
známo, z dob, kde už latina a němčina nad češtinou vládla. 

Jinak se aťcít říci musí, že působením latinské a německé 
literatury v českou myšlenkový okres nad míru v této .rozšířen a 
zúpraven jest, ano že právě tím povstal druhý zlatý věk literar 
tury anebo spise pěkné prosy české v XVL věku ; přece vsak 
xnak původiuho tvoření na mnoze setřen a mnoho pěkných sil 
domácí literatuře tím odňato jest Zvlást ale pohromy rázu po- 
litického, jesto se shrnuly na národ ^ei^ký, a devrsily se ve válce 
na Bíle hoře (1620) na příčině byly velikého úpadku literatury 
naší. My se o tomto ťipadku dále ještě zmíníme a tento ro^- 
áfřený okres myšlenkový, který zvláštní^ vplyv měl ve vyvinutí ' 
pěkné prosy české v XVL věku přehledné v úvahu vezmeme, 
jak mile několika plodův básnických k „zlatému věku'' poesie 
české náležejících uvedeme, které ještě za časův křeslanskýeh 
vynikaly, a co do rázu a ceny své dobře k oněm dříve vyzna- 
čeným připočteny býti mohou. 

Seni především náleží zlomek básně Jaromír a Oldřich, 
8 kterýmžto R. ]£. počíná. Jest to as třetina celé básně , jak 
z proožkův pozůstalých souditi lze. Předmět její jest vyhnání 
Poianův ^ Prahy a zároveň z Cech r. 1004 na počátku měsíce 
září. Hlavní hrdina básně jest Vyhoň Dub, snad skladatel její. 
V ostatních, básních R» K. z rázností a jako z čerstvosti názo- 



re 



17 

rův v nich nazoačenýcli poznati ntožuá, že byly ^tložeay i hned 
|io událostí; v této básni však i z té okolnosti to vysvitá, že 
Jaromír ku konci i^e velebí a za ůíastného panovníka po- 
kládá, kdežto přece několik let na to od bratra »vého oslepen 
m s tr&nu ř^vržen jest; neb} I by zajisté básník Jaromíra tak 
velebil, kdyby mu tato' sinntoá katastrofa ze života Jaromírova 
už při skládání básně známá byla. 

Píseň na Vyšehrad, též Toužení nazvaná, jest píseň 
milostná do sbírky R. K. sice nenáležející, v celku však básním 
tam obsaženým podobná. Bailada Zbyboň jakož i Ludiše a 
Lubor nevztahují se bezpochyby na události určité, však co 
pěkné smyšlenky nejsou bez ceny básnické ; zvlášt tato poslední 
arovnáním a celým tvarem svým k novéjšímu věku senese. Be- 
neš Uermauóv opěvuje událost z roku 1303, tolíž pobití Sa- 
síkův v Čechách. Nejnovější báseň R. K. jest Jaroslav, ne- 
jen co se týče forem grammatických, nýbrž i co do provedení 
uměleckého. Upotřebená pravidla kritiky Aristotelovy už tn možná 
dobře pozorovati. Báseň jest čisté epická. Stránka popisní zvlást 
výtečná, o každé jednotlivé půtce jinak/vypravováno; velmi mnoho 
a vůbec zdařilých přirovnání nalézá se tu. Karaktery s pilnosti 
vylíčeny a sestaveny, což se zvlášt v protivě mezi Vesto něm 
a Vratislavem jeví, onen zrádce tento vlastenec; Jaroslav 
však ač významnými slovy vylíčen, teprv na konec co deus ex 
macfaina se objevuje a zapředený uzel spíše roztíná než roz- 
přádá. Předmět básně pro slovanstvo vůbec dfiležítý, totiž po- 
raženi Tatarův n Olomúce od Čechův a Moravanův pod vůd- 
covstvím Jaroslava ze Šteruberga, čímž uával barbarství tatar- 
ského, kterýž vzdělanosti západní Cvropy úplnou záhubou hro- 
zil, odražen a naprosto zničen jest. 

Konečné náleží do 7Jatého věku básnictví českého některé, 
písné čistě národní v R. K. se nalézající a zvláštní něžností 
a svěžestí vynikající. 

Znamenité jest^ že i v jiných niřeHeV slovanských písně 
stejného rázu odedávna zachovaly se, tak že se zdá, j^oby 
tvary písní těchto už z oněch dob pocházely, když různí náro- 
dové slovanští jednu rodino tvořili. Německý básník Gňthe Ky- 
tici sám do jazyka iiěuteckébo uvedl, dav jí ráz nplně elegický 



S 



18 . 

přeBmyknatím jedoé sloky. Koaeéně tak nazvaná Milostná pí- 
seň krále Václava co preehoď k novějším poesiím v mnohem 
ohledu hodná jest povšimnutí. 

Naskytne se nám zvláštní úkaz, porovnáme-li s básněmi 
právě uvedenými až do konce věku XtlI. zasahujícúní kterou- 
koliv báseň věku XIY. Pozorovali-li jsme v předešlých jedno- 
duchost a průhlednost skladby, stmcnost a jadrnosí myšlének, 
jest nám -v básních z veka XIV. potkati se právě v odporném 
smyslu a stejnou měrou se zamotaností a zatemněloslí skladeb, 
s rOzvlačitostí a neurčitostí myšlének. Zlatý věk básnictví českého 
proměňuje se v XIV. století v stříbrný, ba v železný. V XVt 
pak věku, který se obyčejně za klassícký literatury české po- 
kládá, kvetlo básnictví nejméně ; nebo téměř, jediný básník český 
toho věků, Simon Lomnický, byl diicb prostřední. 

Působení německých milostných básníkův tuto rozvlaČitost 
myšlének a obrazův slovních navádělo ; mimo to uvedlo v bá- 
snictví' České — rým, tento pohodlný pláštík a často klamné 
třepení litvarův prostředních, zastírající a kazící myšlénky ry- 
zosi, Napotom veliký nával přeložených pověstí a rozprav jind- 
národních Kvlást německých povstal tobo časn v literatuře če^íké; 
i zvířecí povésti (^Thiersage) zavítaly do Cech (Smil Flaškaj). 
Pokusy tyto nebyly však snafay čistě národní, a náležejí spíše 
k tehdejší literatuře evropské vůbec. Dvě písně duchovní — 
„Gospodi pomiluj ny" a „Svatý Václave" — strmí jako dva na 
zříceninách velkolepého chrámu pozůstalé sloupy ve věk tento^ 
ha až ve věk nás! ^ 

Některá báseň ze století XIV. nejlépe ukáže ráz básúictvi 
českého » toho věku: , : , 

O b*batol. 

Vizte světa obludného ! 

neniei na něm nic Jistého, 

nemóž býti co takého, 

jenžby.bylo co věčného: 

uzříš člověka' zdravého, 

velni dobře veselého, 

jakž smrt přijde viah každého, 



J 



jednoxi ději nyiiie loho. 

Tot jest hoiie ustaveníe, 

ie člověčle prlrozeoie 

svého nevie nic Mkoočeuie ; 

tak nám svědči ^vaté čtenie : 

protož lidem jest védéd 

a TŽHy Da to péči jmieti, 

aby staří jako děti, 

vždy smrt jměli Da paměti. 
' Nebo člověk zdrav jaa, chodí, 

a když jemu díc neškodí, 

na to pomněti nerodí, - 

nalit sě jmu smrt nahodí. 

A když jemu dožže roha, ' 

DŽaf<na sě hriechóv mnoha, * 

vzpomínati bude boba, 

což nečinil dubre moha. 

Kebdyž bude v boku klánie 

a o srdci zpodpierániei 

rádby plnil své pokanie, 
. když bude už nedospánie. 

Pomni na bób při tvém zdraví atd. 
HtaTiií ziídla toboto básnictví' jsou:. Rukopis Královéhra- 
decký a rukopis, nazvaný Alan, a jiné po ruznu se nalézající 
básně a spisy, z nichž zvlášt důležitý jsou: Dálemi! (rýmo- 
vaná kronika — na způsob eposu — proti národu německému 
smériijící), Alexandreis (epos o Alexandru Macedonském), 
Mastičkář (první to dramatický pokus v literatuře české). Ně- 
které didaktické a satyrické básně tohoto vékn, jako: Rada 
otce k synu, Nová rada (Smila Fiasky z Pardubic), Desa- 
tero kázaní boží, satyry o pravdě, řemeslnicích, pre- 
bojnícicb, Sedmecítina bláznóv a j., napotom pěkná (pr- 
vní) esopická bajka: Liška a džbán, a původní román: Tka^ 
dleček poměrně k nejpěknějším kusům literárním loho věku 
uáležejí. Zviášt zajímavé a livahy hodné jsou básně satyrické 
T R. Královéhradeckém vedle básní čistě náboženského obsahu 
se nalézající. Nejzdravější .satyra česká pochází právě z toboto 





f 

étrnáctébo Teka. Ukaž ten jest dáležit %% tou {ffí^oa, ie, jak 
torna historie osvěty jioj^ch národůy lící, safyra vždy nejúplněji 
a nejráznějí se vyvinaje tň, když veliké obraty myšlenkové v 
celý národ působící aneb se připravují aneb v přechva^eob svých 
se boří. Tudíž byla satyra věkn XIT. předchůdkyní silné satyry 
rázu náboženského hned na to ve věku XV. povstalé a cesta 
k náboženským obratům od Hasa zavedeným razící. Jako ná«- 
rod německý ku konci XV. a na počátku XVí. veka více no* 
tných satyrikův (Sebastian Brandt, Rollenhagen, Tho«- 
mas Murner, Dllrích v. Hutten atd.) a konečně reformu 
Lutherovu. vyvedl, tak sice i historie literatury české hned před 
Husem dosti. velké množství satyr vykazuje; a jako onde La- 
ther, Mela uch to n, Frank v obrat myšlenkový působili, tak 
i tato Hus^ Jukonbek, Jeroným. Ze stanoviště pouze lite- ' 
rárního jsou snahy tyto zde a onde stejného rázu — Hus i Lu- 
ther byli hlavními zakladateli pěkiyé prosy á dobropisu — 
jen s tím jedině rozdíleni, že celý tento proces myšlenkový o 
100 a několik let dříve proveden jest v národě českém než 

německém. 

Už v XI V« věku okazují se nám první stopy pěkné prosy 
české. T^íma ze Štítného, už tehdy, ovsem dle vzord latín^ 
skýcfa^ tak pěknou prosu si vytvořil, že až podnes, obzvlást od 
ved filosofických, hojného povšimnutí zasluhuje; ač co do věcí 
mimo někteťé překlady tehdejších filosofem skolasttckých sotva co 
podstatně pro filofii důležitého v něm najíti možná* Zároveň toho 
času počaly se pěstovati vědy v jazyku českém* ovšem dle 
stupně a vylinutí tehdejšího věku a s mnohým příkořím od strany 
latinských školastíkův. Pulkava á Vavřinec z Březové, co 
historikové, Ondřej z Dube a^ starý pán z RosenbcTka 
(vlastně Ijiiha u, něho nalezená} co znamenití právníkové aslo- 
vák Rozkochany co grammatik naskytují se. Už v této době 
klassická díla řecká, a latiniská počala se překládatí^c překlad 
Katonových distichův je snad první pokus toho dmhu^ Taková 
rozčílenosi a jemnosi vědecká, jaká se nalézá v národě českém 
už v, těchto počátcích, v žádném snad národě V'tu doba nenar 
lézala se, alespoň ne v takovém poměru a v taková sile. 



81 

Zavedeni rodit Lncenburskébo na vzdor kronice Dalemilově 
na trůn reský a takto i mravů a jazyka německélio jako lířadné 
do Cecb Iryl znameuitý obrat co se týče OHvícenoati národní 
v Cechách ; ačkoliv Karel IV. národnost čeiíkou podporovali se zdál, 
anebo skutečně podporoval. Takto »e končí první hlavní perioda 
lileraiury čeíiké. Byl to vek prvmho iiiládi — dospívání a vyvi- 
nováni všeho driihn — v první polovici především věk poesie. 
Painápté a še;!itiiácté století tvoři věk bujarého mladictvi, doba 
to revoluční v historii čej^iké — jesl to perioda druhá. Sedm- 
nácté, osmnáctí^ století až do polovice devatenáctého jest věk 
úpadku a poznenáhlého opět probuzování a novorození — pe- 
rioda třetí. 

Refoniia nábožeoská, pozvednntí stavo městského a tudíž 
i stavu iičeiiéhti priti aristokraciím všeho dnihn, řecko-latiaský 
hiiinanisinus a niiiverMÍta pražská byli hlavní činitelé, kteří pil- 
sobili ve vyvtn.tvání literatury četíké těchto dvou věkův. Výsle- 
dek toho byl utvi>rení pěkné prosy, která až posud vzorem býti 
nepřestala, co se dotýče forem grain matických a skladby sad. 
Masíme vědecké píisobení XV. a XVI. věku zvlášt z tohoto 
formálního aneb spjŠo mluvnického stanoviště pazorovati. Nebo 
věci samé, vyjma stranu jejich historickou, naznačují velmi nízké 
stupně ve vědách. Mluva česká byla tudíž už v XVI. věku lor- 
málaě dokonána, kdežto jazykové jiní o sto, dvě stě let později 
k takovémuto ustálení dospěli. My musíme na věc tu zvláštní 
váho klásti, kdykoliv řeč jest o povolanociti jazyka českého ku 
vzdělanosti vyšší. 

Nestává téměř žádného směru vědeckého, který by ale- 
spoň poněkud naznačen aneb napodoben nebyl v literatuře české 
těchto věkúv. Jen básnictví, jak se už podotklo, docela uvadlo, 
ono už odstavilo svou bujnou periodu hned v době předkrestanské, 
ačkoliv duchovni píseň a drama dosti znamenité lipravy došly, 
a první zvlášt od bratři českých pěstována nanejvejš vynikala. 

Známí historikové věku XV. jsou: Pavel Židek a Bar- 
toš písař, v XVI. věku v.vlášt Daniel z Veleslavína, Ku- 
cín, Ptácel, Konáč, Kutheii a někteří jíuí co historikové 
prosluli; Oidricli Prcfat, Jan z 1'iicho va, Matěj Hossius 
a j. co geograíově známi jsou. 'Doba věku XVI. byla v celkn 



f 

doba historie. Pokusy filosofické tohoto věku nejsoa dosti při- 
měřené s&dařilýin počátkům vědy této u Tomy ze Štítného, zvlást 
co se týče obratův slovních ; vsak přece mnohé pékné překlady 
z tehdejších po latínsku filosofoiraysích výtečníků, zvlást Řeh. 
Hrubého z Jelení všelikého povšimnutí zasluhují. Hlavnéfilo- 
sofie výkonná (praktická) pěstovala se* Pavel Žide k g^epsal 
r. 1471 Správu královskou (Sj>rávovnu), spis tendenční je- 
dnající o povinnostech královských a o politice vůbec Téz Po- 
liti a Veleslavinova náleží sera* Jan z Lobkovic zanechal 
spis pftdagogicko-filosofický : ,,Pravdivý český mentor^* a Da- 
čický o divné fabrice oudův v těle a o vysokém důstojenství 
lidského pokolení C'''^p- od r. 1574}^ spis to rastu fysiologického. 
Ačkoliv studium mathematiky povždy v Gechách se zvláštní 
oblibou se pěstovalo, dělo se to přece téměř výhradně jazykem 
latinským. V jazyku českém psaly se spisy toho druhu poaze 
pro lid směru čistě praktického, qvsem i pověrčivého dle teh-' 
ďejsího věku. Sem náležejí hojná navedení hvězdarsko-lékarská, 
velké množství kalendářů (s pojednáními), prognostik atd* Zvlá- 
štní lipravy došlo v XV. věku umění vojenské* Toho pří- 
čina záleží v tdidejsích událostech historických, v pichžto-Ce-^ 
chove vrch měli ; bylií oni nejen v theQní, nýbrž i v praxi .to- 
jenské velmi proslulí. Taktfvé spisy jsou: Zřízení vojenské 
od Hajka z Hodětína (rkp. od r. 1413}, Vlčka z Cenová 
naučení ku králi Vladislavu, kterak se maj;í šikovati 
jízdní, pěší i vozy> napotom Reh. Hrubého z Jelení Na- 
pomenutí k pánům mést Pražských, čeko potřebí jest 
k válce; též Zižkův list o zřízením vojenském (1423). 
Přírodověda však vůbec za tehdejších časů v na velmi nízkém 
fe»tupni, co se týče věd, stála ; tudíž se nemohou aoi v jazyku: 
českém toho druhu pokusy pokládati za zřídla vědecká, nýbrž 
pouze pro svou obzvlástnost zajímavé jsou. Alchymie • hojně se 
pěstovala, vsak i přírodověda upotřebená v rozličných-. směrech 
vzdělávala se, zvlást stépařství a hospodářství vůbec. Důležité 
jsou mnohé rostlinospisy (herbáře, zvlásí Tadyaše Hájka z 
Hájku, Vodňanského aj.} nejen co pokusy botanické, nýbrž 
i co navedení k lékařství prostonárodnímu* Mnoho se též psalo 
a nemocech morních, o ranhojictví (Křistan) a lékařství 



83 

TŮbec* V oboru právnickém jako tři hvězdy první velikosti 
třpytí se jména: Ctibor z Ginibarka, Viktorin Vsehrd, 
Karel Zerotin. V bohosloví vynikali především reformáto- 
rové: Hus, Jakonbek Stříbrský, Jeroným Rraíský; 
vsak i Rokycana, Hilaríus Litoměřický, Martin Ln- 
pac, Příbram, Písecký a velká řada jiných^ tak sice že li- 
teratura věku t<Ao spisy theologickými jako zaplavena jest. 
Zvlást důležitá v tom títíeůn jest Biblí Králická toho věku 
(1579 — 1893) od Bratří českých přeložená, ježto až *podties 
co nějaký kanón dobropisemnosti české platí a už tehdy hned 
odBeinese Optáta aPetraGzela, bratří českých, co základ 
první ustálené grammatíky české považována jest. 

Takovéto rozjařenx sil vědeckých a poněkud i bfisnických 
mělo příčinií a podnět ve tření tehdejších stran nábožeusko-po- 
litických a v tehdejším . ruchu živdta veřejného vůbec. Ku konci 
věku ILVL, kdežto tyto snahy vědecké i Umělecké svého nej- 
vyššího rozvinutí došly, přidružila se k tomu ještě ta štastná 
okolnost, že císařský dvůr, tehdy v Prjaze sídlící, těmto snahám 
velmi nakloněn byl, ^a sice Maxmilián II. svou svobodomyslností 
a Rudolf II. přímou a vydatnou podporou učencův. Nejhlavnější 
učenci toho věku povoláni jsou ^do Prahy. Tycho Brahe, 
Kepler, znamenití astronomové, Jesensk^ý, proslulý anatom 
Typotius, Osvald Kroll, Synapius, na slovo vzatí at- 
chymíkové, Thadeáš Hájek z Hájku, Kodicill, Byd-- 
žovský, Martin Bachácek, znační mathematíkové, Za- 
lužauíáký, Hand^schius, Hu ber, slavní botanikové, a mnosí 
jíní tvořili jako akademii učených kolem dvoru císařského se 
pohybujíc, od ného podpor a podnétův nabývající, jsouce sami opět 
mecenáši spisovatelův podřadéných. Ačkoliv nejvíce jazyk latin- 
ský byl prostředkem jejich učených prací, precese opříti nedá, 
že takovéto soustředěné působení důležité výsledky mělo i v lite- 
raturu náf odní. Jak silné i poesie, ovšem zvlášt latinská, kvetla, 
ukazuje to, že smrt Veleslavíny 50 balíkům tehdy v Praze žijí- 
cím zavdala příčinu k jeho opěvování. 

Všecek tento ruch a hlučná sláva vědectví a umění v Ce- 
cháchv přestala jakoby utai po osudné válce na Bílé hóře (1680). 
Néflftteří z učencův skončili na popravišti staroměstském, jiní 've 



84 



\' 



vyhnanství dodělávali díla svá, jako Pavel Skála se Zhoře 
a Amos Komenský, onen historik pragmatický, tenta pftda- 
gog a filosof výtečný. Nemajíce vsak politických poměrAv tebdej-* 
sího veko na zřeteli, pbnze ze stanoviště osvě^ národní «říce-- 
uinám této staročeské slávy obětovati nám jest slzu dtrpnoHti! 
Kdebychom asi nyní- stáli, kdyby se v tomto dvóustoletí, právě 
ušlém, v literatoře národní bylot pokračovalo' progresí geometrickon ! 

Všeliké památky předek vzdělanosti dásily se zúmy^^Ině ; 
nejkrásnější květy staré poesde nž dávno byly zapadly pr^ehenu 
Nechceme sice tvrditi, žehy yXVlLaXVlIL veka ani za mák 
nestávalo učenosti a nmělosti v Cechách ; ta vsak nebyla ná- 
rodni, nýbrž nejvíce latinská a německá. Jesnité ji chovali ve 
svých klášteřích, a jen to a tam prokmítala hlava mezi nimi při- 
pomínající věk XYL, jako u. p« Balbln* Na rumech rozsáhlé 
vzdělanosti národní hodlali lito postaviti chrám své sobecké osví* 
cenosti« Proto pálili knihy české, .jen proto, že české byly, né-* 
vyjmonce ani překlad české kroniky Enease Sylvia, papeže Pia II. 
Ve školách panovaly Do na ty latinské, přece v^ak časem 
vysvětlené jazykem českým ^ až pak za éaso Josefa II. jazyk 
německý úřadné áplné do českých skol zaveden jest* 

Než odvraime se od tohoto smutného úkazu v historii lite-» 
ratnry a osvícenosti dosti velkého národu. Pro nás zvláái^^ddle- 
flStá jest doba nového, vynikání a oVédoměni národního. Ta za- 
počala ku konci předešlého století* 

Když první buditelé a hajitelé národnosti české na poli 
literat4iry se objevili, byly jsou zároveň iirpeny jim podmínky, 
s kterými literatura opět mohla procitnouti. V každé totíž nové 
aneb obnovené literatoře nejprve poesie, napotom historie 
a konečně filosoiie objevojp se; v tak nazvaném klassickém 
věku všecky tři přiměřené se střídají. Tak i v novězrozené lite- 
ratuře české nejprve poesie se naskýtala. Utlačená národnost 
bylo pole, z něhož vyrostla. Takto vsak povstal jakýsi efegický 
ráz v novoéeské poesii vyniklý z citu utlačení a ze zírání v 
krásnější budoucnost. Ráz tento sice dosti zajímavý byl v době 
té, ač se říci nemůže, želry^ velikými city a myšlénkami ziirodnil 
byl pole národního vzdělání^ v nynější ale době, kdežto závory 
už padly, jenž tlačily národy po vyssím přirozeném 



í 
I 



—a^ ^^^m- 



prahnoucí, docela ztratil Týznam svůj. Nesmít ni naříkati (loesie 
česká, nýbrž k jedaání nabádati, vyšší city k svobodnému vyvi- 
nováni směhijící vzbuzovati. Povolanost a oprávněnost národu 
českého rozuiní ae nž sama sebou. Poesie česká, pokud vý- 
hradně „vlastenecká" byla, dokonala tndí-/. tilohu svou. Ačko- 
liv rozličné strany a odliky básnictví německého po velké době 
Schillero-Gflthově rozličně působily v rozkvět núvější poesie 
české, nyní však původní vyšší směr vynajíti si musí. — Co 
se dále týče vědy, tni mnohostranné namáhání spatřiti jest. 
Co do formy mluvnické vek XVI. posud není překonán, co do 
věcí dalece jsme nad něj vynikli, a zpozdilosí by to byla tento 
reální směr zastavovati iizko|irsíin a přílišným napodobováním 
ouéch skladeb starožitných. Reč jest strom, který roste mermo- 
mocí. 

To, co posud chybělo, stalo se. Jazyk a literatura česká 
masejí přestati býti pouhou libustkou jednnllivých, ony musejí 
vejíti v tuk a mozk národu, musejí v všeobecném pokroku věd 
X umění liéastenslví míti, mnsejí se stáli časti přiměřeným pro- 
středkem vzdělávacím ve školách vyšších. Výsledek toho bude 
nové, národně i čistě lidsky vzdělané obecenstvo, a tím zvýšené 
účastenství ve všelikých snahách a vyšších pákách života obec- 
ného, zušlechiéuého. — 



,( / 



I- .Tniirr: 



^^^BH^^HBI^IJ^I 


SR c^ rí ú)t 

» n 

m 
«intm bfíí)ec aet^ unbrfanntfit boijmifííifii Uttata 

■ Zt^lcimenU. 


^^^1 

^^^^^^^M 
^^^^H 

^^^^^^^1 


Í8 e n • 
©otífrieĎ Jfo&nnn ©UbacJ/ 

Dirtfwr. 






Siii ble 'abfjanblun^tn ber f. bií^m. @eftU|c^aft btr !SÍíf> 
ftnfctjíften. 

1 &£k 


"i 


1 



1: 



■^^■^ 


lká. 1 


rfn«m bijljfc noc^ unbeřanntín fciJf)mif(^R ÍReiím 7 
■ Sefíamentť. 


Bon 
íBotifrUd Sofeann SĎlobacS, 

rtflmi SibriMřířar ín 6tÍftťeirnĎoii), bn /Í11Í9I. BrfrflfiíflP 

hn S&lftnfi^aftrn in Sóbmcn 9RÍ19IÍ1Ú , uní b. 3. 

Dirťfi»r. 

1 


gii We TtttanMiingm ber E. bijfjin. ©tfínfiítoft ber íffiif. f 

fínffliiíTtín. 


?> c 8 1316, 

1^ ;ái 



f 







dltutě Zeftamtnu 



írfeS (n bof»mtf($cr &pta^ Sfid^zitbnt, unb bieí}tt 
IWD tcintra bijljmtftíjen ©ibliogcaptífn ajfentlicti angřfuljttť 
Sdflamtnt ifl in titn frút)(icn ^eitsn Cxr t>o{)inircÍ}cit JQutf^ 
ttudtrfunfl, V£rniutt){Í4abecjtvif4)en břn^a^rcR 1475 
*- 1430, p&cr 1481 r auf gaitjMi @íi(cn/ oi)ne £o« 
(amiun/ unb ol^nc aUe IQíIbcr, in 4(0 gcĎruďt 
nf(|Mmrn. 3(^ n}» fo gliidlíc^, ba^tíbe eon ^cot 
emeri(^ $)etčit, (intm 6t]orl}(rrn bet 0tíft<i 

^ajfea im S^abocíc ^ctifc, im 3. 1816, im 9So* 
natě QIÍW!) ju ci^lten. 1£)n ^tactoxt, unb bet 9íanit 
M jDtuitetft fc^eínin fi^on tange iuvot -Von eínec uiu 
% 2 iviř< 



fcá. 



i nlHritDtn '^aob , in totV^ft"^^ t>affélbe bt* 

I faxů), enfUgt gctoeftn )afé9n/ »«I man ^u Xnfang 

i fn»of»I / aU am (Sxiit trneme Sloftec ^rauígenffett 

{ ftnbef*, Sían třiffít badnn gan^ 34 Sagen^ ncbfl a)ix9 

■i - JBIatfnn von Sítgiftruiii iibec bie evangelira uab 

I Gpiftel, Don |)a(infoiintage on, Bíd auf t>en ®onntag 

') »Pi: 3Cboentr tinl> ^fl einna tlcínm Sirn^flttilt^n oom 

I . SUattc 9. n. m SJuerníonen an, <mf bečen ecjiem 

nnb bntttm S)ktte man tmmex ' bíc bunf) bíe 18nrfa(* 
buc^flttbcny uie man fte I}ter on ber Safel fie^tf aut* 
ficbnidU Signatuten etblúft., 9lttc bie (egte ia^t, 
ůbn bet fineniiOB (6S.) bt^'^- •luf "^ Stoítent/ 
ven mU^n-MÍ^fSkfllit Wtéok vát tmUt <Š.) be^eic^oet 
iff. €S«ift ertiÍKutett ^itt feiu* Sejtenjolilen , fein 
JCu toS , fo wU aný~MRe 'Omnmarlen bcc Jtopitd/ 
fcine Soneben btS .^ieron^mtit/ 'ttnb feine gcopcn ge* 
btjiÁffl SnfottgSba^ftaben. £te Ie|fera fin^ ynn 
St^tin^í£i>ňl nnt Wtt xkt^itimm ittevú uhb fungím 
^Snbeň ct^ ftSíit aaf Dm 'fut fíe teec' guriiířgílafieíwn 
VtSatMK na^géf^cfeben mAia, Séo^ dbtt ftnb ei« 
£ge mmige-'tnib~ne^e ZtifMQihx^tAtn- anf í^ren 
©fíCítíabgebttKfh ioU: bíim-^tnfíHigé bW tcíftna)*ijlfl 
»f«?>au[ní ana:ittffí^e89*pt^iiíaiiWn?leittfť(p>í 
. MnSCnfang be« ttfttnSta^tM tíét O^ťbe^tfbeft awŽ u 
iuš ip) ; f R ber típUi tt beffetbn an 8 i 1 c m v« (p) ; jaVn' 
^m9bet3ípofřřIgřfíí)l^t«(i)); nnbbttesfiťitConůBkiibe* 
■|) í í t tt «, (l))fo»Íi aod)%eim»iftťfii#íHrfíet becfřlben fieb* 
JB(iBWníUiaeégAnitřtté()J)j beJthZnfongbeťVrílntCía' 
Wfliča S o $ an R é •■ btf évongcU^ cín Qetnt^ (O [ iti^ 





juXnfrtng btr fcriíťfii Sanonica beffříbfn dn lleiafé («) gb 
brncřt. jDcr ťipořn?pí)ifrf)( Svief an bie Saobiceet 
ftt^t íjitt vot bfm Scicfc bej ^aulué an bíe S,u 
f a 1 o n i d) e r -, iinb bít 3fpoflflgtfcí}ic^tc finbet man \}iít 
nac^) brm£8ticfe b«6^au[u§ an bíe ^ebcdei:. %tx» 
nrr bicfeé míin @):tinplar be)te^t avS aoi tluoiť 
Uatttni, ' rotnn man baju baé tUtne juciiďgebljctwne 
et«*ÍKn bffi fonfi f(Í)on wrtilgttn íBlattfS S3. lí. 
mitwtínfti aaf iíbřt ©eitefínb 36 3eilcn angebradří, 
unb jtbec gan^t iSutinion entljaU ai^t IBIattei: tn ftt^. 
9Í0II UntťrfdíeibungSjei^n bemeríí man Ijier bardjau* 
bn ?>unít, (.), bfn S)0}3přIípunEt (:), un& baS 3fb. 
fonbfrungSjíidjm (:). íDíe SeL(íri^c unb ®trici)punříe 
roaim qoz nit^t gehauc^t. 3u *Sniií íínír Beite^ 
onb ofi auc^ tn bec.Qiíiftc berfrlbrti fummt folgenbcd 
JSetcfKU (») vcc,- baitn mcrbm no([;<|iceo anbíce, bít 
•af ber 2afcl ť(eňod}cn írfc^einm ,- baíb ju finbe cíner 
dfílf , balb obec bcm (Sapifcí ba(b mitbrt unten am dtatta 
be btó Slattťé angcfatocfjt bcmírft, roiř man" íé a)t^ 
btm Slat:;, rco baů evangelium Ué SalaS ati:^ 
fflpgt, unb bťfftn Jfnfang íiier auf bec Saftl íjttwvM 
Rntmt, gans ílar abnffjmen fann. íDiťfE jnjít) SeíJ 
4i(n abft ftnĎ in tem Střepbur^e bet í^raget Aiii^í, o. 
3. 1479/ wclc^íí an bec íStiftS ©traljoroecSSiblíotfwf 
tafbmaljrťř reitb, fí^r Ijauííg anaufcíffcn. 2)íe*S5«í 
falbutííflabfn finb ebcnfalls voit jcne, btc man imSHřum 
fff/íament( p. 3- 1475 fínbft, bargopcnt, nut mlt 
trai ■ Unttcfcl)iebr , ba$ fie ín bieffni metncn (Eremplate 
ctfDa< tUímr ctfi^eiiitn , aCé Jn trnei;!, unb bit S3et:« 



cá. 



(W týlMw (X) intr(ll) oft ónbRc Stínit ^t»it^ 
34>^ fí< nK jmta M itt meffH)tín, uob mif 
(tHg^ i^DHi 1. 1;, .^em Sitliot^c Voffdt mitgb 

1IH9 lUt tbmiiliiiininb igi^nitai. ttnt tn; t<^ 
tl(», ^n*^ trn Ne •Uii^Klt, oK X<Mi4ret( Dm 
IWm |i><lt«|iii8«;tKib' i4 |k ta 9W(|i B^no. t>i|t>i 

Ktnai Si^attn wigibaičlt. Wtá Uif buhiii 
Kutili, |itt<t, )ii»il, a. f. HP. ft^c gfi. Stf 
•ufiDkiK^abn (inti iiaf<>n MiUtta, aU. ia »cni 
S. 3. ». » 1475, »«ti ». 3. 1497 ► í4»8 . wfi 
■MU ^ a>f ba 30^ bitaa^ttii Ciini> 3Iii4 Me ttok 
Unbóng bn dw^obra in tíwe Mattit, btmttft moa 
«!<«, b», Ci, 4, U, h/ to, «tu, tru, ((> 
(T, «t, ij, in, in, ii^ nii ni, M, fa, ft, 
ti, r», ro, tjií ip, tj, ff, H,9, Si, ff, ||t» 
fila. ta, tt, It.tD, tu, «({ |. B. ne b< f^, 
»»Jlř, 6i>í«, «*», — ii^:iii^t^ m^i 

l»í<rí»5*' tobcití, kófcnoleT^ĎÍšIlR', '^ sUtVl' 
|Štm, -^olaítu, ítírujío, Iťu^mii, fnatu;'^ 
•(jliin, nronilepin, gí, nabity, gt; — naiib 
ÍÓiiftí) , o^ímptštj i ^ BmUjiin T (wjlífflVnift 
— )ííi(ilt, mUi. 7- .|n^»,;i»9» ]»ií(«i. ; — 
MuDCinit. iMwíi,: 1^, tPrfgi^ -r. 9<n, ^ 
bosl,"^, »jííb«>/'TlJ»iiiiÍH. r-, fclí^ ft*. 
tmltaiir, »»tiit> 'ftožT — IMrfitil-, jfitre^ 

r >^ w ■ s-* * w 






^rorpř — řtřnj. — *st\enf(t, řitní, ^r^intbl. 

-^ířmlTříjo. — jTuiU pf^ytři — afciJ^f/ fle* 
-ÍTtoT — fii > — a bralafía ff ja tlím ; — profpť* 
— 'b^íi »- ítřrotfo, po tcMe — poctn, jpoítu, 
tuíP. „^ct5 UlS roirb fiton burt^auS oagimein, unb 
^n>ar qUíHj tm EResíllcum iitec bíe Stiansdíeti unb 
Cpiftíí in meiním gEímptare gebramfřt. í. unb tf. 
ftn&ft man ebcnfall? ^iec ;. obec fein gtoftS S ifl Jiu 
fiFÍ;m, unb baí 3 °"^'"t^ ^^i^ ofi^ t)ic 6ttUt iti bo(}* 
wíftí"" 3- 2)0* !I) i|l cbw fo bargříieaí^ alé »ie 
fan 5Í. ÍE. o. 3- 1475 # wť íi" angetuljmten OTíf- 
iuitře ,b« yr^S" -Ři^e/ ». 3- 1479. iDaě 9)api« 
ip flatl unb bicfit, aud) wd^ unb g(att. X)ie ^apitn 
|eid}íR finb &d)fcníÓpFef bíe iibti; fic{r 9íofe, Jtrone, 
unb Jtieuj mít baran ftdj Ijjnaufisinbtnb«n <SiiiIangfn 
|)aben. )Die ®ucl)er bitffS neum Sleflamcntté fínb ín 
.Rapitrf, nidjt abct In S^ft|ť tingefl^eUt. jCbm an jts 
ber Sřite ř'í)( ber ííatne beá (ŽPangřlilíf n , obrr bie 
Bwennung btc iibrigťn Siídjer be6 SR. Sí. ©ie fio^ 
Siffl finb burt^ bie ®orte (g.) (ga.) ober but(^ 
bůé ganje SSort (kapitola) angebeutet. 2>ie 3at)t 
Itt StapiUi i(i oft burdj eiue lateinifc^ře Baifl, j. S. 
(gj. XXVni. bei gjíatttjaui, u. átapitoUXXV. 
tet fefbtm, obec aud) burd) bíe Sortt, aU: ^^Aopflo- 
„la qlmatjfa pocicna fe", u. f. m. ouSgebruíff. 
Přím XV, SlapM beá evangílijíen SJřaníjduí 
Ii(Jl nan: ,^apifo((i pAfmatjta" (Patt: putnacjta), 
anbju2(nfane be^SCarluS: „Qjtmie pogjane, CJIott: 
//popfani, a&f Ni: ob) fnotc^o SXaría"j fo toíe 



- 



cá. 




an^ím XVI. SiM)Ut{titiiNatl^a><:'(ottc atwn!, 
>flott:' muog),- un^ txrglctt^ti ét^tcibs ^ř^ 3)ruď« 
fitiltc mete- SSSa tbai fijion nos mit.tnta^teaiH) 
ct^dtene Stiiií(í«if b<< Slatttí e. n., au ňtlc^m 
>a« Xn,ía)iittl »att^aii6 sbg>trn((t &x, jífgř 
»n5 iioí aof tit (tliiii mi jnuitro Stih forgtnbiBortr 
iintfialtinicrtťaii; oU: aiifťec cifm 3ti|t t<t afin ■ 

gíitt! ■ . • 

alt b?(fte, _ — _ _ 
cuf ^r 2tm obieíi niíb — — ■ — — 
íuf l>« 3tm 8l(lť cjlo — — — _ 
a«f 6rt 4tm tu> 9bí — — — — 
auf b« 5ltn cjloioi -».__._ 

cuf bet 6Pen ejbro — • — ' — i — 

ouf itt 7tm" tlí b — — — — — . 
auf 6it Sten ell — — _' — — 

uno aof ber 9teB fa . — — _ ., — ; 
bonn ouf bít ttSen 3«lle b<t fai^Ua 

©eítč: '- — fbtncifo wgiff. 

«iif bet sten — e^o a tefitu (o»). 
oiif bet 3le» — ie seí á S. 
ouf bet 4íe|i — in mii ., 
ouf bet sten — oI< S, 
ouf bet 6|leij — tjeíl. 
ouf bet 'ffen, — Ote; 
ouf bet 8H» — ot .. , 
cuf bet 9ten — b. ' . ' 

UU Stttfejuna befTelítn At|>itel« |tlil«t ouf )>«« 
no(íi(ól9«nbeii aiattt ntt ben SSttten on : „a clrodli. 





••'^rM trn u".?*^ "« -"nTirS' 

»«» «'*. •^''. . .,5-,, rinftha loimlí. H<« "9 "7 

„lícVi^wpw^ tcloftenllwlc 1 1 el a t »'»' 



I0 




1 

v 







. I 



á 

r 



i, 






1^ 



«!» 



^"'^^ 



,y .. 




*s 



' /ftlntj iMune »||iir tt y ilMfa fc fftta 

■ ifli) íne raf|Tc}{aI ftnrjti gebttoo^Ic^ft a ge* 
,^iu^ {«ti(f|a pólimnúi '{atal ge&n* 
„litlo fBC n (tgila. • £i(; l|l ii kn 
„Xnflage *. 3, 1475 Mlgéblltii). Xnnm 
»ítt> btt Itett tvlebcr mcflíec mít bem fioctm.t 
"» V ! t í 9 j t a 4 « I f ( »« it t«tgt|i4t. 

t) 3m 91.3;: 0.3. 14471 iu4ttct#tiie4lii;fiK« 
intl, iiiAiU<^twiiii(ittii».3. 1498/ Hnmittte 
UiiKrfi^iig •offcIgtiittZttm! ,4t<ilii$|»if> 
„fjiuMt Í«n4t« tobtoiecimt uffit )»ii< 
„mak Mm fcHtonv gt t (^ tMi tmub 
„mt. xtHitttiíflli^UU tlUa ttnit ft 
„W» gitm 4W a iftac Mbiiikqi) 3^ 
i/afStq/M ftttiq gtbno^ i^ltba a gtta>>> {<• 
i,li4a D^imme. « tat gtka* l^((* 
,^fac nlti^ik B.i|lt mca^itflf 



4.) 3a OmitqKt R. 2. ». 3> ist8> b 4. bM 
ba Snt fíi(gntnv<|ai <uM<''t . >rMI4 
,^S(4niii( etaniu tthcacieclitnit. 
„»ffa( tbcgnanit <nw Mfloni; gtft, X 
K^blmi^ltntat n|Tii(w)>iiiiiift titla 
f^aafe gfft^ i^ebe gtbiw tfeto « gcbei 4fab 
„iin«)i) gfnc, uiiictM (UrjiS j gtbiw^o (jílu 
«t«, • M<biw^ Iali4« vciafln^ t<q«i»> 
«• 



I 








^^^^K' 


-=3^^^^l 




^^H 


> 


li 


^^^^^^1 


,fi. laf gíbňo tleli) gfme ro !ri(lu, | 


^^^^^H 


„po^tibtc na tit> Saca^etff^ k. i 


^^^^^^^1 


' unft 1 


r i^^^H 


5) trn yilfnír SB. 2. c. 3- 1527, íii 4. fint* 


^^^H 


(í^ biffí eteUe wieUťE fc uberfčét; „«nlic$ 


jrCá. ■ 


,,tiobt:Dř(ceni (auf ber ®eite : í(f»aanie) 




„gemuj bobtoreíijme, aufbecScitc; i*. 


^1 


„Ijname): »iTaf pDjiroani tvme íipjíoioo 


^1 


, „geli. 3Í djlrb ííettjj lámame, roffaf vcjfc 


^1 


^^enflroie t i ( la ;? d n i c gt : neb gcbí d^Ieb a 


^1 


„Sebno tielo mnoj9 gfmt, loff^^ni 3agt|lé ftř> 


^1 


ffi^iS 8eI»io|)0 d}leba, a ge£>not}0 talít^a po< 


^1 


„\\xDamt, (I]iít ífl: atatgebnoticlo 


^^^H 


. „gfmew^rpflu, (obermal auígřtaffm) 


^^^^1 


«aíij(< Sítfl^elfíp K." 


^^1 


Snu tUR nun bU^ oSeS <tRKt$ genatuc be* 


^^^^1 


ttaí^trt uní Bttgleit^t, ja foroo^l bie Siige becí8ii<^í 


^^^^1 


ftobcn Don biefec TLxt, fl)ílí(je in oltm rpátřcfn Síuf: 


^^^^1 


lagen gar ridjt Dorťontnířn, alá bie ganje SSacilels 


^^^^1 


tung bej /Xecteá prltft, fo fiRbet man, ba^ mein 


^^^^H 


Sjfoqilat nl^t oUein bucc^ bíe Suc^fíaben unb 3"^ 


^^H 


[^ 4™^ fonbern auc^ bucd; bieUiberfí^ung, bíe fid) von 


^^H 


H oQen fpatetn mecEIi^) untccfcfjeíbet, bcm $)tlfnei; ?{eueit 


^^^^^H 


H SřPamente B. 3- 1475, unb in ÍRiJáiidjt ber Sřtfdjirteuen 


i ^H 


H^ ^iít BOtíommenben Seidsen unb 3iertatcn, fidj bcm IPří^* 


'^^^^^^H 


^T' %i»^ bet SírageE Aii^e 0. 3- '479 felje fiarf nj* 


^^^H 


Hl 


^H 


■It^^g^^^^^ 


^^^^^H 



^nt SDo^er oerraut^e ic^, bap entiřfNr gu ^ilUn, 
ebfr ju ?íra9 bit Jíuflage bfíTřltřn pewnřífllí''* worc 
bin ill, unt) batunt fi* ouiti »o6 íltct tti řrmftí 
líiďjttt btfiimmcn liji. SSon "ii* llellri*! nií^f 
itrin , reenn man ftin Jnttt jnjif íjm bit Safjtt 1 475 
— 1480, obět 148 1, l!Í5 j"C iSíiibtíms tiniS ^tu 
Jtn etraiplattí, ceiftjt. tttó cmf Oltfe Xrt íinntt 
tonn bitfis mtin SíratS Stflommt ols bit jratijlí 
KofloSe , bie balb noi^ beni 2. J4?5 trf*Ki«n iff; 
Mjtfiijtn iwtbtn. 



" .J 


.-■ f 


Ti m 

-/I 


z. 7. 








11. 


■^ <ii 




1 i 





I.^ 



6t« 



'il 



)(:-í. 



' y,>- 



Navedeni' J^- •?. 



Ke čteni bez abecedy 

a 

ic praToptsa bez psanf, 

nebo; 

Ofsxtilý píeiclíéceulétitaiky. 

Od 



V Praxe. 

Tlakem Jana Spurného. 

184a. 



f"^ 






í 



\ 




1 




^^^k ^C^n. ^M 




některá věc jen pro svou novosl so líbi, jiná zase jen 
prolo, ze nová jest, obliby dojili nemuíe. Pověra jeSlě všude silné 
vládne. ChceS-lí tedy koho od starého škodlivého zvykn odvrátili, 
a b iiovéjšimu i pmspéinéjšimu 2pi'isobu pfichýliti, musíS mu vše- 
f překážky, pokud možno, bedlivě odstraniti. 
^ ílalá iitaoka prý neni joilě^ dosti malá pro nejprvnéjSi 
lAiiky, a pro svou nemalost jeSlé trochu drnhá na bnké roz- 
Nu dobře; tuto tedy podáváme několik velmi laciných 
uštkli, jako priprn\ii před čilankou, a jako nové upamatováni, že 
lule metoda , i^ili způíiob u vedeni ke fiteni tak lehounký, a dětem 
mQý, jako zvl.íštni jest. Již na několika mislech ipůaob ten tak 
se ulíbil, ic li, jenž ho poznali, se dívi, proč každý učilel se ne- 
postará, aby se s nim seznámil, a tim velice sobě i svým svéřen- 
n ulehčil. 

Výhoda tohoto vedeni je zajisté veliká; dité se naučí na 
česlo nejprirozenéjěi drive čisti, noili jakkoli jinak. Velikým důka- 
, le vedeni loto dilkám je pMměreno, jest to, že jeMě víecky 
děti, co jsem jicli na ten způsob udil, tak rády íeliy, že se vždy 
na chvilku tu téáily , kde Cistl měly. Pravim na tu chvilku, nebo 
se díle ze zahálka nesmi mnoho píeB ítvrl hodiny přidržovati. 
1* 




Ne mčnř inamenitĚ je to, íe dilf, nanfivSi sclinilo vedením 
ítsti, jii dříve, iieíli psáti umí, pravopisu z veliké éásti roiiijiií. 

A jak lehounce potom to jde, kdyi se dítě má uÉiti, v jint^in 
jazyku éiali. Malinké sroniání , a dítě íle již německy, a jeli po- 
Iřeba, hnedle vlasky, lalinsky ald. 

Já mám tedy nový způsob , jak se má dilé ke íl^ni vésti. 
Že nový v skalku jest , o tom bude každý svědčili , kdo ho jen 
Irochu poiná, poněvadž ho je£tě jinde neviděl, krom u některých 
mých vyuíenců. 

Mál způsob tento také neobyčejné pojmenováni, totii : Na- 
vedeni ke Clení bez abecedy a k pravopisu bez psaní. A wšak 
pojmenowáui to žádné ceny samo o sobě nemá, ale znamenitě 
ulehťcni pro uíilele i žáčka — to má něco do sebe, s Éim Iqrch 
každého rád seznámil. 

Komu by na lom záleželo, ten by se mohl íasto na ncjbližáim 
dítku p^esvédditi, že se za 'dvě léta nattči iesíj, německy, lalinsky, 
i vlasky íísLi. 

Kdyby snad někdo nějakého úalnílio vyĚwétleni si přál, rád 
se scpsatel k lomu propňjíi: přebýwá nyní v jesiiifAé uliti 
éialem 184 vedle kiiilikupeclvi Neiireilrova. 





l^ríve ueí se dité ke Člení cbce vtrati , má uměti iiHpoíi 
Jehét' slowa doliře pronášeli. Nťnui-li difě ani tolik cvičeni , mnsi 
se DČilel postarali (také liy to motala matka dobře zastflli), aby ho 
dhvc italiylo. 

Sejda se učitel ponsjprv b ditěteni , miiie si s nim pohráli, 
loklo asi mluve: VojtiSkti, vidél jsi jii někdy vojáky? Al dilé 
ff^nc, íe vidělo vojáky nebo že nevidělo, to bude zde malého roi- 
iMIii fínili; učitel niluwi taklo dále: Jestli pak jsi jii také viděl, 
jak vojáci chodivaji. (Od učitele so pKsně žádá, aby věděl, kdy 
w má řici vojáky a kdy vojáci.) Al řekne dité, že widělo. 
lUbo íe newidělo, mluví učitel dala vezma dilé za niku: 
, Pojď, budeme chodit jako vojáci. Nyiii jde r dítětem ptt svě- 
igicí TDJeiiskýni krokem říkaje každým ílápnuUm jednu služku (sy- 
tila): wo já ci tu cho di, \o já ci tu dm dj. 
^ Když se as dvakrát neb Iřil^át projde, ostane^atáti, a řekne 
dit^; Teii tUiej se mnou: vo já ci, vo já d. A kdyř to dilě 
tase několikrát řekne, dá se nui celá sadn; vo já ci tu dio di. 
•h kdyť se to naučí, vezme je k tomu, aby chodě mluvilo, jiiko on : 
vo Já ci In clm dí, vo já ci lu cho dL 

Podobních přikladli, biide-li třeba, každý učitel sám snadno 
Kt Mýde. (Naliledni do poznamenáni 1. nastr. 19.). 

pD takovém cvičeničku řokno iiíitel dále: Tec! si zase se- 
dneme, a já li něco povím. (.Sednou sí). 

Aťkni mi jeStě jednou vo já ky. Dohře. (Učitel vyndá lislck 
vo ji ky, a řekne dále): Tuhle na tom papírku také je napráno 



\ 



í 



vo já ky. Dej poior, vo ji ky; Kkej lo ee mnou: vo já ky; jedlé 
jednou vo jň ky; jen zdloiiha vo já ky. VidiS, lady je vo, tady 
já, lady ky. 

Polom se učitel láic! kde je vo, kde jň, kde ky ? To činí 
ve vSelikém pofádku; a pak malounko odpočinuv, obrati olázku 
říkaje! Co je to, co to, co to? To téí v rozličnéin pořádku. 

To vezme učitel jcSlé jeden stejný lislek (vo já ky), roiatří- 



hne ho na tri kousky 



liil 



ky , a položiv je v tom B 



mém pořádku, vedle sebe, jak fiive byly, řekne; VidiS, to je jako 
(o vo já ky. Nalo je rozhodí, a přikáže dilěti, aby je tak poloiilo, 
jak dříve byly. Nyní to dá zase číali na celém lislku, i v těch 
kouscích. Seslaví-li to ditko víckrát dobře, může byli učitel jial, 
ie lomu jii rozimii; dá-li lo jinak vedle sebe, než náleží, lu se 
uěiui pozorno, íe to neni dobře, dá to dilěli opravili, a to ac cini 
tolikrát, kolikrát bude třeba, nby to dité dobfe umělo. 

Tuto jii učilel pozná, ie bylo začato rozbéravč (analyticky), 
ale ie jii nyni se spojuje rozbíráni se skládáním (synlhetikou). 

Takovéto vedeni dítky velmi baví. lak ie vĚc, co ae jim na- 
řídí, B nejvéUi ocholnosU činí. Na týi způsob se projde s dilkami 
ja bo da, ma li na, fi ja la, a více jiných slov, jak se na lístcicU 
lU^eiaji, anebo se přidá na, a sestaví se; na vo já ky. 

Boziuni se samo sebou, ie se dítěti řekne, žo lo první ae 
čte na. S lim se opakuje předeílě, a díle se přiučilo na. Nyni 
se zase tni, kde je vo, a kde na, kde já, kde ky ald., a pak co 
je lo, co lo atd. 

Polom přcdloi jeslĚ di, povez dítěti, íe se to jmenuje di a 
ono jii bude aamo čísli: di na vo já ky. 

.S lim se ale nesmi pospíchali; nebo jestli ío dilě za tři nebo 
za člyry dni se naučilo léchto pěl sloiek (di na vn já ky) dobře 
rozeznávali, došli umí; nebol luní více, neí kdyby védélo celou 
abecedu z paměti. 

Potom řekne učitel : VidíS , lo ae říká vo já ky, tohle se ale 
říká vo já ci. To vše musí míli učitel pohotově, on si to sám na- 




psáti něho konpili múze. Koneíné si ířiď paleto tiřbo éestero abe- 
cedy (čim vice, tim lépe) v lomto přihrádkovém pořádku; 



I 



b 


c 


d 


f 


g « 


* 


h 


rh 


i 


k 


1 


e 


« 


„ 


" 


P 


q 


' 


i 


i 


■ 


1 


' 


(«) 


z 


y 


ý 


r 


i 


é 


« 


t 


" 


.1 


i 


1 


íi 


ě 


- 


U 


li 


«J 


*j 


'i 


oj 


lij 


ou 


au 



Tu máme ledy schránko ae 49ti přihrádkami, kde se schválné 
samohlásky iia pravou stranu umistily, proložc v jednoduchých 
aloikácfa vidy na pravé slrané jsou. Jednodwché složky jmenuju 
Uftoré, kleré jedinou spoluhláskou zocinaji, a hned zase samohlá- 
ekaa (a, o, n, y, c, i ní'bo á, ii, y. é, i) nebo polohJáskou (I, r) 
přeslávnji; jako jsou: jahoda, vojáky, koleuo, čepice, 
znjíce, jelenů atd.; pak; plže, vlna, brky, vilr, habr, 
hftdrnici. Sem téi iiáleiejí všecky samoli]á:aky, dělající eloíkii 




10 



"t 



(na učitku) pro sebe; jako; o lo vo, u ti ks, já í ty, e va. 
VSecky oslaliii složky jmenuju násobné složky, kamí laké Qáleži : 
aj. ej. oji uj. ou a cízi au. To všuk jen učitel raá věděti, dilkáxn 
86 o tom nic nerekne ; toby učeni jen obtiíilo. 

V přllirádce Ea v můíe stáli w , aby se mohlo to neb ono 
vžiti. Fismena q. I, x jsou pro vjplnĚni misla. Poslcdni dvě 
řady, totiž řady samohlásek se mohou zvlňSlni barvou vjznamenali, 

' k. p. červenou; a tu se ditkám brzo řekne; Tyhle známky v lěchlo 
červených přihrádkách jaou vždy na tě (na pravé) straně; vidíS: 
vo já ky, ja ho dy atd. 

To kdyi si u£ilcl zHdil, uloii dílku z jednotlivých známek 
skládati slova, která již iisli umi; potom čte dále z lístků, a dá 
čtené zase skládati, atak mádiLě neustále co inúli, a íini to rádo. 

Nčkdy miíže uóilcl sám nějakou složku , jednu nebo vicc ze 
ínámých slov vybrali, k. p. ho, vo, já, ja a lázati se : co je lo? 

Ze známých již složek se déloji nová slova ; k. p. ze slova 
jahody vezme se ho, ze slov di na vojáky ae vezme di; ze 
slova maliny se vezme ny a dá se to dítěti čistí. Dítě čte: bo 
di ny. ACkoli při prvnim fteni málo které pozná, co íello, přece 
se opakováním brzy zpamalujo, a má radosl. Že umí čisti slovo, 
kleré se Čisti neučilo. Tak zase z malina a jahoda se složí 
li lij a ald. 

Tak se den po dni něco přibírá, a nauči-li se dítě za dva 
měsíce první Iři li.sly, (o čemž pochybovali nelze) a rozimiem říkati, 
t. j. pozná-Ii vSecky v oněch slovich přicházející složky, když se mu 
jednotlivé okážou, a dovede-U jo (což nic těžkého není) podle pied- 
řikáváni složili, tut umí více, nežli dospělý slabikant; nebol Iřelí 
měsíc bude imiěli aspoň pét listů, člvTlý ještě více, a pak veznia 
čítanku, bude pomalu všecko čisti. (Viz poznamenání 3.). 

V lomto pokračování pomalounku se číni dítě pozomo, že, 
když řekne máma pr\'ní složka je dlouhá: má a druliá krátká: 
ma. Tak také bába, táta aj.; ie hádá (ou se hádá, on něco 
hddá) obé sou dlotdiě, hada (cliytih hada) obě jsou krátké. 

VSudeae nato přísné hled, al dilě rozeznává: ny, ny; ni, 





11 



tli; dy, dy; di, ili: ty lý; U, ti. ítuzdil mezi uy a nj' a t d. je 
siiadiiy A kaídérau Cecliii tnámy, a jen nedbalcc si lio ilčkdy 
nevšimne. 

ProloĚ lakě sttišno, abyso )iiied a^tví ua něj hledalo, flhy 
dítky nejen po d, I, u. ale i po jinjcli y, ý, i, i rozeznávaly. Tiioji 
rozeznárnli jest by. py, vy, my, ly, íy, ay, od Li. pi, vi, mi, 
li, li, si, jeldíoí to z vét^ £ásli jií zanedbáno. Jen misly (v 
Cechách) ruzeziiávaji je^té my, by, py, vy, mi, bi, pi, vi. a 
nikde jií ly, ay, zy, od li, si, zi. Auu jií bratrsky pravopis 
nedělá rozdilu mezi si, zi a ay, zy, a 1. d. Mělo by se alo 
vůbec a při vyuíováni ditek í\lášlě na lo více hleděti. 

Jestil jeáté možno z toho, co se dosud zacliovalo, lepSiinn 
vyhovováni se oAnfilL Mysliiii, aaí takto: 

„Veskrze skoro dobře so vyslovuje y & í, cliybně ale ý a i, 
jdikol se ý obyčejné £le, jakoby bylo ť, a i zase jakoby b\li) y. 
Tak se jen málo kde rozeznává k. p. holuby od holubi, a 
zlý (flovék) od zli (lidé). Kdo chce ledf duble ý vyslovili (k. 
p. v hrubí) vyslov dříve y (k. p. v houby). Pak vydři by lak 
dlouho, jako by bjlo byy v jeden Idns splynulo. Dej ale pozor, 
abys nevyslovil bi. Potom, abys dobře rozeznal by od bi, v j od 
vi, zdravý od zdrávi, býti od bili, zlý od zli, uznalý od 
nxBalí a I. d. Zde se ledy nmičU z krMkélio (y) dlouhé (ý) 
lyslovovatt. Naopak tolo (i, í). Kdo k. p. uoiiš vydovili dobře bili 
^tád), zkraí si dobře obě slotky, a mᣠz toho, jlnak-li lo neznic- 
nii, náleíilé b í 1 i (k. p. oni ho bili) : ní ale nevyslovíš byly (zeny 
tam byly). V néklerídi místech v Ceuhách se vyslovuje: bi, pi, 
v i, mi, jakoby před i jektej slálo: bji, pji. v ji, ni jí, a to ncui 
Spalné; Polák a Ruk skoro také tak vysluviijb." 

Nyni bude prospéšoo, vybrati zvláát né, dé, té, bě, pé, vé, 
mé a dobře v tom děti vycviíili. Na cviíeni v celých slovech a 
eaáith si vyber: ku chy né, dé li, di té; 4^ ^i l*ě ha ji 
do kuchyně; ve veliké jámě vězí pě ii vojáci. 

.Stači-li nfitel zásobou pismen, hnde nejlépe, aby aí dosud 
a jeilě dále dával složky pohruniade. I. j. aby k. p. béhaji no- 




« 



skládal ze íesti nýbrž z tri kousků; aa skládáni i jednotlivýcJi zná- 
mek je jcité doati éasu, aékcii lo právě ákoi^li nemiiže, jasUÍ se 
pulcbounku a pozorně z.ifnc; cbraíi se ale jmenovali jednotlivii 
pismcDj. Jeatliíe dilé k. p. íte se, kde sloji srt. neřikej mu : „vidyi 
je tu a, niiiíii říci sa ;" oobrí ukai mu, kde je ac, a řekni loWe 
(se) je «ft a tolile (sa) je sa. 

Hleď takó učilel na lo, abys měl hy, cby, ky, ry, » \if, 
cbý, ký, rf pohromadě, aby dílko nikdy nedělalo hi, chi, ki, ri, 
íiU hi, chi, ki, ri. O těclilo poskdnich miiioS dílčli říci. ác se 
dobře nesnesou, že se nemají rády. Tak inse se můíe psali jen ji, 
ci, či, ai, íi. ři, a ji. cí, <i. íi. íi. ři a nikdy jy, cy a U d. 

Také v několika alovich ukaž nyni složky br, pr, mr, vr, 
bt, pl, ml nld., kleré můžeš z poinamenáni 2. na straně 19.TKÍti. 
Jen se uíitel nezopomeň, a nepospíchej ; to by nejvíce ékodilo. 

Když lak dílko již heiky lozeznáv^ můžeš fící : „Vidlí, ta 
Jsou jahody, ale njiii uděláme, áby byla jen jedna jahoda, » to 
dáme mislo iřy InWe da. VidíS jahoda. Teď chci míli zaBe ja- 
hoda; lo si dámo semtft dii, vidiS jahodu, Tak se mflíc dil* 
(■vii'ili v přemnohých alovich, a ono lo rádo dělá. 

Poněvadž ale dítko la kráUý (u několik lislků nazpjimét 
UiniHi a ludy v poíornosli ochabovali bude, vezmi lislek papíru, 
lakryj mu na sliáncc, kde naÉíná jahody, maliny, ty dvě řady 
dolů, aby neiňslalo napfedneiprvni, ja, ma, fi, li, vo, ku, ald. 
pak aby ostalo ho. li, ja, li, já, řa, ji, áld. a pak jpn Iřeli, 
d a, na. I a. i a. ta ald. 

Když několikráte ly tri líslky zase projdes, biideS moci sna- 
dno na ítvriy přejíti. 

Potom se přijde k násobným složkám. 

Chlice tedy dítky převesli k násobným složkám. 1. j. je uťili. 
jak mají vyslovovali spoUiiiIiaky i tam , kde po nich samohlásky 
nenásleduji: vperme si některé slovo, kleréi podríi smyslo i 
tťhdáž , když ukoníiijici samohláska se vynechá. K. p, veime se 
ko lá íe. a kdji to děti přeílly, ondá se nebo lakryj o se e, a 
noůteli dilé dobro ko lá ř, pomiUe »e mu. 



t^ 



i 



Nyní tedy vtastné teprv lafíná hlÁskováni (Sautinntt^obc). 
VicD piikladň :pekáťp, roiiáde, mčsicc, zajíce, pa- 
Isie, n.tkoSe a i lotio pnk peká£, roháč, mčsic, 
za ji c, pa la á, na fco I, a dle Inlm: na my S, či liá S, liu- 
liÁ c, pa lá c, če pe c, ne dá g, ve de š, bo i\ ch, ie ni rli, 
le no ch, otep, posel, za polem, na ná a, s lo do In, 
studená, radost, íalosl, pitnoat, radosti, 
ve 86 lo s ti, bo le s ti. 

N)Tii miiícá dilé nauíiti: v ra be če k, a p»V srovnávej 
bra, pra, dra, vra, zra, pro, vro, dro, bro, liro ald. 

Ted !i již (litč rádo se sloíkami hraje; jelikof ví, ie x nich 
dova záloíeji. a má je jab^i kam jií uložili. 

Navykmivii dilé na to, zadně samo Jaksi hlasy jednotlivých 
inámek liledati. Jen se iičilel nepfechválnl, a tiletJ, aby ditě drive 
všecko dobře znalo v jednoduchých složkách. 

Složky, \7chazcjtci na 011, anebo aa j, jakd: za vo dou, 
pojedou, vyženou, to je háj, tedje máj. ncjlepái 
a I. d. náležejí mezi sbicné. 

Něco priU.idú je v poznamenáni na sir. 19. 

Pomoz mu též, když k. p. má čisti strom, totií st ro m, 
potom si ra ch, at re cha, st ří br ny a 1. d. 

Kdo toho pilné použije, jistě se presvédči, že učiti čisti ncni 
tak těžké, jak si dosud myslil. 



Naveíeni k ptftTOpisa. 



všecko dobré čili pravé vypsáni slov a jejich složek zakládá 
M na dobrém vyslovování, a protoii činí kdo přisněji rozeznávati 
■mi ve >7-:lovováni, lim siiáze mn bude, rozeznávati ve vypisováni 
óíE napisováni. Naproti tomu kdo o dobré vyslovováni nedbá, ten 
se bnde n.i dlouhé časy s pravopisem polykati 

Namitneli někdo. Že výslovnost vždycky nestačí, ano íe někdy 
přivé proti vysloveni se dobře píSe, jako k. p, ofazJca kdež predcc 



14 



patrné jen a (jako oláíike) alyšeti: la se odpoví, Ke právo jiiívodně 
vfíJovnoat nám ukaiujc na z, aa ulriika od tásati se odvádí. 
Tedy i zde púvodiii výslovnost #víij základ má, a tak to v skutku 
veskrz pláli. Abycliom začali od nejlchvilio, budeme poiorovati: 

RiilU BUt ItUii t kritkiiU Uui. 

Kaidý Čech xfýialé rozeznává ve mluvení delší a kialši hlá- 
sky, siJiy lo třebaK i eAm nevěděl. Kaídé dJlé rozezná pata a 
pátá, hada a hádá. Pala, hada mají samé krátké a, pátá, 
had A mají snmé dloulié á. Tak reknu-U malá, je první králké 
a, dndié dlouhé á; řeknu-li z mála, je prvni dlouhé á, druhé 
králké a- 

čárka tedy znamená délku, a jak ee rozexnává ci od n Uk 
se také rozeziiáwá. li, ý, é, i, od u, y, e, i. 

Ponéwádž ale rozdíl mezi á n a nejzřetelnější jest, proto ■ 
jsme témi idásky zabili. 

EtiMikr titúi 1 luillit. 

Ncjdriwe fii musúno všúuiiuuli koncovek slov ; a tu shledáme, 
že budeme moci a celou jUlotou Mci , které koncovky jsou dlouhé 
a které krátké. 

Pl-ede vším vezmeme zase koncovku a l.j. ona konci, a bu- 
*denie srovnávati k. p. líivá barva, slabá osoka, pilná 
iena, stiuIcnA krujins, tvrdá voda, stoletá robota, 
předlouhá ostroha, veliká motyka. 

V těchto slovich patrně slyšeti , Že prvni má vždycky kon- 
rovku dlouhou. Jako: iivá, slabá, etudená, pilná, tvrdá, 
stoletá, předlouhá, veliká, a dndiQ koncovka králkou, 
jako: barva, osoba, žena, krajíc a, voda, robota, 
ostroha, motyka. 

Tato dniliá slova s krátkými koncovkami znamenají vidy 
nějakou věc, neh osobu, a nazývaji se statná jména, prvni pak 
slova s dlouhými koncovkami znamenají nějakou ^^nstnost osoby 
neb věci, lojcsl, ukazuji. Jaká ta věc neb u.^obn jest. Řeknu-li 




k. p. drohi kniha, tu ztuuTM^nA kniha véc, a drabá iikazujo 
j«ji vlníitno^l, lo jřRt povídá mi, ie kniha licní laciná, ale draliá, 
itt je la vice pen^x. 

Poně^adí se slova a dlouhými koncovkami ku stalným přidá- 
vají, iiaiývaji se pHdauitii jtnéiia. 

Z loho si ntvofimi} pravidlo řkouce : i^alná jména mají 
krAlké krtncovky: a, o> ii> y. e, i, k. p. icna, Uťvésta, ruka, 
zlato, kolo; vidíme liolubn, mám ruku u kola, >7pane 
Václave, vezeme na lodi, házíme do vody. 

Přidavni mají dlouho koncovky: k, f, é, i, k. p_. spanilý 

W, lé. dobr olivy vá, vé, dnešní. vÉcrcjSí. cizí, dam ar í. 

Tflké odtanou dlouhé ý, ě, i, kdyf sě jim připojí lilasy: li o, 

mi, mu, m, eh; k. p. pĚkný, ným, pěkných, pěkné, pc- 

knt.'hú, nómu, dneSni, iho. imu, dncánim, ích ald. 

Dotud jsme rnzpínjWalí delši hlaij od krnUicli, filí dlouhé od 
ln'itk)'ch a Jií víme , ie á, ií, ý, é í jsou dlouhé , a, u, y, e, i 
krátké hlasy. 

^ PoaiunHtnAtií. Dlouliť i jlá njTiI nemírné, proloie pfešlo v dlouhé il ; 
pnitii se mluni a píše : vůdce, škůdce, bŮh, aůl, stůl, 
aúkoti dosud mUno vodim. škodlni, bgba, *oli, stoly. 
auH ps.ili: vůdce, ékůdcg, bůh, eůl, 3li'>I, pozdojl : 
voiidce, ákuodce. buoh. aonl, stuol. 

Jeilé dosud ae dSlé skoro vfiude koletko iwd takovlm 6. aby 
ge pozn.ilo, že povstala z č. 
Nyni třeba rozeznávali £irái od tiišich. 
Řiroké hlasy json : a, o, u, y, iidié je i, střední jako mezi 
nlBá jt? e. Zde si pamulojme, ie; Jen ve slovích, kde se dá na 
konci n nebo a poEla\nli, bude se moci psali y; osliilně nikde. 

To pláli ale jen o krátkém m, které jen tehdái místa má, 
kdyi se mluví o jedné věci neb osobě, k. p. s vysokého stromu, 
do fiirokétio VAZU, z blubokéko sklepu. 

O dlonhém ú, které jen ve mnoiném poítu prichání, to ne- 
platí; nebol to .se také píše tam, kde nikdy y státi nemuíe. Tak 
Ke k. p. mluví a piie: velikých pokojů, našich správců, ošitých 
meOů, kdežto se poj, po č nikdy y psáti nc;fmi. 




Pise pak s 



n y, zahrady^ cesty, e t r o m y , v o » y. 



lesy, slovy, protote se dá rici: žena, ienu, tflhrads, 
za ti radu, ceata, cestu, n toho stromu, do h-ého vozu. 
do 1 e s a, k 1 c a u. ' 

Z lolio se vySetrilo, ie: Vezdy se píáe; hy, chy. ky, ry 
a zase vždy: ji. ci. Cí. &i, íi, ri, a lo nejen na konci ale 
všude; k.p. hynouti, ohyidný, nohy, chyba, ucliytil, 
sira cli y, kyselý, sekyra, doruky, ryba, koryto, 
dvory; polom jinde, krajina, v pokoji, cízotA, 
moci, čistota, li Čili, na oči, Široko, práSiti, na i oži, 
nečili, nevěřili, na mot i. 

Dle dobrého i^slovení snadno se rozezná, ny, dy, ty, od 
ni, di, ti: maliny, jahody, novoty; na koní, do lodi, 
oběti, tak jako se rozezná ne, do, te od né, dě, té ve do- 
vich: padne, vede, plete, a na dné, na lede, v lelé.' 

Někteří chtějí psáti ňe, de, ie, a ňi, di, íi ml^to: né, 
d ě, lě, a ni, di, ti, a činí z cela pravidelně, jen kdyby se tím 
neprije^né puntičliováiii nezmnoitílo , a kdybychom mcli pěknčjii 
pismona dal. 

Vědonce ledy, že po h, ch, k, r nikdy ť n po j, c, {, S, f, f 
nikdy y se nepiSe, nemusinie pťi nich nikdy tepr\' na ono významné 
M nebo a mysliti. 

Tim pozonuyíi ale mushne býti, kde přijdou : p, b, v, n. 1, 
8, 1, (O. neb(j) 7de nulio přijití; pi, bi, v i, mi, li, e i, ti (fi) 
nebo p y, ii y, v y, m y, ] y, s y, z y, (fy), k. p. v koupí, na 
nebi, v krvi, na ziími, na poli, ve vsi, na mezí, (fi- 
jala, fi v koncovce nt-pHjde), sklepy, chalupy, zuby, ryby, 
dévy, krovy, stromy, do zimy, stoly, stodoly, lesy, 
lisy, vozy, brízy, (liarfy, houfy). Tu ale jsouce pozorní. 
snadno poznáme, íe jen pijstední jako sklepy, ch a 1 u p y, z n b y, 
ryby, na n a na u se dají proměniti; (jako) zuby do zubu, 
ryby na rybu. sklepy u sklepu ald. 

Nyní si zaznameiiume koncovky li a ]y. Široké ly jako 
dělaly, běhaly, psaly, seděly atd. se píše všude, kde se 




17 



n^zumcji osoby, nebo ivířata mulsVébo pohlaví ; kde se ale osoby 
nebo íviraU niužskéhu poiil.iví rozuméji, nebo Kkiiteíiié jsou, nebo, 
kde je koncovka ové u iieíivýcli, tu se piáe li. Tedy: dotny 
padaly, stromy ne kácely, stolice leiely, divky 
běhaly, kuřata ae plaSily. paní se líbaly ald.; do- 
mově padali, slrotnovii se káceli, poulnioi odpočí- 
vali, vhlítpci běhali, ptáci se plašilii kohoutí se 
prali, páni se libali. 

8 límlo li ae srovnávají statná jména iivotni rnuiská, když 
sloji na otázku kdo; to ji^i^l, ly inaji také úzké ť, «l se dají pro- 
uéniti v a nebo ne. K. p. p á n i psali, I e b a r i sekati, za- 
hradnici kopali, pláci zpívali, holuby lítali, češi 
hráli. 

Sera těi náleíi několik přidavnich jmen s krátkými koncov- 
kami, které ale vídy se sloveném býti, jsem, jsi, j est, jsme, 
jste, jsou, byl, byla, bylo, byli, byly, budu, budefif 
bude, budeme, budete, budou ve spojení jsou, a sice 
laké vidy na otázku kdo ; jako : iácí jsou zaps á n i, vy jste vy- 
maiáni, my jme zdrávi, cizin ai toho bylí žádostiví, vy jste 
byli pilni, my jsme bylí veselí, střelci toho budou bodní, 
vy budete rádi, my budeme hotovi, oni jsoti povinni. 

Nejtéíši snad leil bude, rozeznávati piídavni s krátkimi kon- 
covkami od přídavnich a dlouhými koncovkami. Tu ae musi vidy 
Uudéli na muískó pohlaví, když se mluví o jednom. Kde se v ta- 
kové pripadnosti mGžc říci přídavné bez y jako jsem rád, poví- 
n«n, vesel, zdráv, dychtiv, jsi milován, hledán, pi- 
I e it, odměny h o d c n ald., tu je v žeuakém (v jednotném) krátké 
Bi ve středním krátké o(matka jo ráda, veselá, zdráva, dítě jo 
vielio cbti v o, dilé bude chová n o). Ve mnoiném pofta t. j., kde 
se o více osobách neb věcech mlnvi , tu je pro muiská životni ■', 
pro oslalni y, (ve slředoim múíe býti y nebo a). 

Proto se pi£c: Oni (mufi) byli řádí ; ony (žcny)byly rády; 
všickni nebo vSicbni (muži) jsou pilni; véecbny nebo 



L 



eckuy (íeny) jsou p i tny. 



sá. 



18 



Tu ne polom časla moboii sejití pHdnvnf nkotičen^ i nenhon- 
(■pna v jodné pnipovidce £ili Ríidč, k. p. dobr^ hospodář jo víJy- 
ťky pilon! ztracená kniha je zns iialezciia, poslušné dilě 
bude milováno. 

Nyni Ireba jeSlé pamatovali , ie íarkované ij můie jen tam 
sUli, kde He dá proměniti v ej, ostatně se mimi klásti vSude íár- 
kovnné i, a lo nejen na konci ale vindo. K. p. veselý jinoch, 
slabý stíiřec, ciiti v j clilnpcc, pilný íák, výklad, východ, 
liýval, pýclia atd. proto ie se dá říci: veselej jinoch, si n- 
hej slAiec atd. Pak se ale musí psáti: veselí jinoši, slabi 
starci, chtivi clil.npci, pí lni žáci proto, že se nemůíe Hci: ve- 
selej jinoSi, slabej starci, pUnoj žáci. 

Pro ulehřcni ai ještě pamatujme : 1 . žo každé i, které se dá na 
e (ě> promínKi, se íáiiuje, k, p. zp/vá, vybíhá, říkala, 
bř/za, pi^ckn proto, ie sedá řici: zpěv, běhá, řekfa, 
bfoíov, pec. 2. Všecka stalná středního pohlaví mají ílr- 
kovaně/, k. p. podJcli , bfeti, dubí, vrbí, dHví, psaní, poz&Ani. 
Z těchto dvou pUtta se ptáo a dvěma čárkovanýma / k. p. d h í v i, 
kvítí proto, ie se prvý dá proměnili v e, (dřevo, květ), a druhé 
iť jo na Itonoi ^IFedního pohlaví. 

Někteří nemohou odvyknout psáti ey místo ej: to je ale 
chybné proto, poněwadž zbyteíně jest lenlyi hlas jednou tnka podruhé 
inse jinak psáti. Jii nikde se nemá psáti cy, ale v^nde ej : nijmi- 
iejSi, dělej, slHleji bejvá, smejálí ald. V tomto opraveném pravo- 
pisit je y samoliláskou , která se s jinou nikdy v jednu složku 
nespojuje; ale spojuje se jen j se i>aniohIáskamí, ot slojí před iMbo 
ta nimi: ej, a], uj, je ja ju atd. 

Následní slova mají laké y, ač příťina a některých je zaha- 
knéjáí: vy (itáměsUui); vy (ptedulovce) ; vyju, vjli; výr: vyza; 
vyile; vH, výika, \'j-soký; vjhně. výheň; vyk, ívyk, zvykali, 
odvykali ; obyíej ; (víka lépe neí vyká) ; ívyk, ivýkati ; bylina, by- 
linář, byli, býti, bych, b)*s, by, byt, iibydlí, bytný, bytelný, bytelný, 
bydleti, bydlo, bývati, bývalý, obyvatel, zbýti, zbývati, ibytek; by- 
slrý, pyl (práSek na květu), pýr, pýřeni, pýřavka; zpytovali, pytel, 



I 

i 




pytlík, pyllař, pyllák. pysk, pyskalý. pych, pýcha, pySný, pySnéli, 
pykati, lípjtóti, my (námi'stku), myjii (myji), mýti, my£, myčka, 
mýdlo, mydlář, mydlili, mylný, omyl, mýlka, omylný, hmyz, mysl, 
smysl, mysliti, myilénka, myslivec, myl, mySks, myéák, myk, smyk, 
mykati, zamykali, smýkati, smyčec, lysý, lysina, lyska (pták) ; lyk, 
polykati, lýko, lyčák (provaz z lýka), plyn (mok), plynu, plyvu, 
oplý\-ám ; mlýu, mlynář, slyfieli, slýchati, sypati, sypok (uicha), 
aypeíi, sýpka, syn, synek, sýr (sejr), sýřiti, sytiálé, syrovátka, syrový, 
ayrop, ayl, sytý, sytili, sytost, sysel, sýc (zridka misto seje), osy- 
chati, syk, sykot, syčeti, sykati. 

Poz nani enání. 

1. Kdyby se někomu nezdálo začíti o voj á čich, al 
lačnc k. p. jahody, maliny; tu máme jahody; tu máme 
maliny; tady le ži jahody ald. (Učitel tolii řekne: TuhJe 
na tom papirku také je napsáno ja ho dy ald. jako o v o j á- 
cich nn str. 8.). 

3. Bavlna, vrkají, mlsají, nemlčí, potrhá. 

3. Ttt jii bude dité rozuměti, když se mu poví o rotdilu 
mezi slaršim a novčjéim pravopisem, a pak mu ve Čtení ani týden 
pťekáikou nebude. 



cá. 



L 



\t 



i 



■ 

H ZÁPISKY 


^^^^^^^^^H 
^^^^^^^^^^^1 

^^^^1 


1 JOSEFA JUiGMMN/l. 


r^^H 


^^^^^^ (Vifintu z (^-wn).. MiixťN krAl. ČoRk^hc. r. IMTI.) 




^^y KJÍIHUWA ^^Ě 


^^^ VYŠŠÍ ŠKOLY HliLHi ^^^Ě 


K ^^ ' ^•^Ritritrpíc* ^^H 




^^^^h - \ ^^^^^Ě 


m ^\M 


^ .AÍ^ 






\ 



UtVI 



í 



I 



v červencovém sešitu p. Vlíkovy Osvřty podal u veřtynoat 
p. Fcrd. Schulz některé zápisky skaného uíence a buditele 
národní literatury Ceskij Josefa Jimj;oianna. Časopis Cech vy- 
slovil pak pochybnost svou o tom, že by zápisky ty byly z péra 
Jungniannova, domnívaje se, 2e p. Sclmlz se stal obétí jakési 
Diystitikací. Literární pře o to vzniklá pfiméla rodinu Jung- 
tuaoaovn k odevzdání zápisků jeho, jak dalece byly jeStĚ v ru- 
kou jejích, redaktoru tohoto Časopisu, aby je v ném uveřejnil, 
přejíc si při tom, aby záležitost ta docela objektivné byla ob- 
jssuéna, a aby se to stalo v tomto Caaopise. stojícím na půdě 
docela neutrální, s nímž i zvéčnélý Jungmann až do své smrti 
vstalém a velmi úzkém byl spojeni a s jehož osudy vždy měl 
n^JTřelejSí účastenství. 

K lepĚírau porozumění jak obsahu zápisků samých tak 
i pozdiíjSích jejich osudů dovolujeme si podotknouti věci ná- 
sledující. Z paměti členů rodiny Jungmannovy jakož i ze ná- 
piskft samých (zvláSté ze Článku „Blaženost víry" nadepsaného) 
jde na jevo, že zápisky ty složeny byly r. 1845, a to pfi po- 
)grta Jmogmannově v lázních Šternberských. Ccel, jakého J. zft- 
nwaenáním svým chtěl dosiihnouti, naznačen jest dle mínění 
dbUio v ěláoku „Autobiogratie-* pojmenovaném, jejž jsme hnod 
iia první místo položili. Je-li toto mínění naSe pravé, pomýÉlel 
J. na sklonku svého života na sepsání vlastního životopisu, 
z příčin však v dotčeném Článku vytčených upustil od zámyslu 
tuho, spokiijiv se jen s vylíčením některých momentů žití svého 
a B podáním některých názorů svých o věcech náboženských, 
politických, literatury vůbec a národní naší literatury zvláště 
se týkajících a t. d. J. psal zaznamenání svá na lístky, a to 







i 



'i,,: 



tak, že pravidelně na jeden takový lístek priSlo jen pojednání 
o jedné věci. Lístky ty jsou polovičky velk^ťh ůtvrt-ek arclio- 
vých, v celku asi 2Vikrát tak dloulié jako Široké, Mnohé 
z lístků tSchto jsou Číslované rukou J.-otoe, jiné pak nemají 
žádného číslování. NejvySáí číalo jest Til, nečíslovaných jest (i. 

Jak se po smrti J.-ově se zápisky těmi naložilo, komu se 
nejdříve dostaly, o tom není zpráv žádných. It. 18iJ4 byly 
v Museum českém, ne-Ii vSecky Jisté aspoň část jich. Hanka zna- 
menaje důležitost zápisků naSieh, umínil si dáti je přepsati. 
K tomu konci vyhledal — bez pochyby že ne Imz důvmlů — per- 
gamenový starý rukopis (sig. 4, H, 27) a na prázdnu vzadu 
listy {88— ICKj) přepsal skriptor musejní p. Josef Alexander 
Dunder úhlednou svou rukou obsah devatenácti takových lístků 
Čili pruhů, ukončiv tuto práci svou dne 21 list. r. lH!"i4 & po- 
znamenav pfi tom na poslťdním listč: „přepsáno, nle to není 
vSecko." 1'ouévadž v rukopise nebylo více místa, nebyly ostatní 
články Jungmaimových pamětí přepsány. Hanka opatřil pře- 
psané články v rukopise musejním tímto zeleným nápisem: 
„Zápisky z vlastnoručního rukopisu Jos. Jungmanna." l'o r. IHf)-! 
byly však vlastnoruční zápisky J. jeStě dlouhá léta v Museum 
českém, teprv když je u p. hibliotekáfe Vrtátka jeilen národo- 
Tec nás vidél, žádala za vydání jich rodina J.-ova. Nyní má 
jeSté rodina 40 kusů zápisků tich, dva z nich jsou i mezi de- 
vatenácti kusy do rukopisu mnseiiiiho přepsanými, ostatních 
17 v rukopise tomto jsoucích kusů nemá rodina již v původním 
sepsání. Není však pochybnosti, že i těchto 17 kusů jest plod 
vzácného a velkélio ducha Jungmannova, jak to i p. skriptor 
Dunder i p. bibl, Vrtátko i p. sekretář Nebeský i nápis Hankův 
dotvrzuji. 

V časopise naicm podáme nejdříve oněch čtyrycet Článků, 
jeS se nám laskavostí rodiny Jungmannovy dostaly do rukou, 
a ku konci připojíme onéch 17, které jsou jen ji'štĎ v přepise 
musejním zachovány, abychom podali úplný celek aspoň toho, 
co se zachovalo; nebot není tuSím naděje, íe by ostatek (byloí 
prý zápisků těchto jisté přes sto) u veřejnost více se dostal. 

Redaktor. 



tlil'« 



Josefn JimgmnnDk. 



1. 



Aulohioffrafie. Vlastní eví^j život popsati jest snadno 
i nesnadno, snadno. íc kařd^', Jestli ostatné pozorovatel liil- 
ekébo 81-dce a mravftv. sebe nejlépe zná; nesnadno, že necliceli 
nabotu svou ndbalovati a, veřejnou zpověd konati, k J^muž při 
tolikerých slaliostech lidské natuij velmi mnobo odhodlanosti, 
ano nestydatosti potřeba, ruh srdce a řiufiv svjch ukrývati 
a toliko líc naatavovati přinucen, fímž obraz mravní jeho ne- 
celý, jednostranný, neznalý, nepravý jest, jako kdyby maje na 
jednom líci zlý vřed nebo ohyzdnou bradavici, dal si toliko 
dmhé zdravé líce malovati. Jaká tu rada? 1'pfímnost pfíIiSni 
ukazuji? hnusnou stranu, která poborSení, nechutenství spůsob!. 
Trochu pokrytství tu nevybnutelno. Z té přííiny vlastní íivoto- 
p«y jsou na vétsím díle jenom poloviční obraify, nebo když 
oeló, jíKiu pravila a básně smíSené, 

Kdo ani jednoho ani druhého nemiluje, tomu zbývá tea 
firnetredek, když nevypisuje řivot, nébrí ze života nékteré 
částky, jako scény z dramy veliké. 



Éříci I 
rtojí 



Viehniífn. Strana ta filosofí), která vScboíství uCí. kte- 
rpí bfih svi'tcin, avét boliem jest, rozSifuje se aí k nám do 
Cech. aí tajuÉ. Že bfib jest, to i oni tvrdí, toliko praví, 2e 
ten, kdo jej sobě představuje jako bytost mimo svét, co stvo- 
fitele mimo stvoření, vystupuje toliko v jeden stupeň neplatný, 
au vidy se opSt tázati musí, odkud ten stvořitel, co jest? — 
Budit tak, ale víme-li z jejich domnéuky, co bfih jest? Že z nás 
ictúif fást boíství — každá tráva Oást božství, každá koule 
nehedá íást bníství? Bez pochyby vSo ty části jedna po di-ulié 
vznikají a zacházejí, a jakož já neznám svého píivodu, přiro- 
zení, ústrojí tClesného i duchovního, neznám konce vSeho toho 
kromě rozpadnuti se v Sástice ac. — tak zajisté ani kdo jiný 
toho zná, ani nekoneCný vesmír, kdyby tázán jsa mluviti mohl, 
říci by více mohl, neznaje sebe, mobl-li pojiti od sebe? — Zde 
stojí stSna neprubiedná! Véř ty, že svět bohem jest, věř ty. 



Zápisky 



že bfih stvořitelem svéta jest, vždy vrazíS na poslední příOinu 
neznámou, nedomyslitolnou. Že pak n6jaká b^ti musí, rozuni 
pevnfi diží. Tobé tedy, neskonCený bo4e, kdo, a co jsi koli, 
klaním se v prachu nízkosti, nehledám tebe v podobiznách ži- 
TočiSríych — ale v srdci svém. 



\ 






Blaženost viry. Když jsem byl asi šestiletý, připravili 
mne poprvé k zpovědi a ku přijímám'. Posud ještě v svém 12 
roce pamatuji s pohnutim ten blaboslavný cit, který tenkrát 
mi celé bytí mé oslazoval. Já přijav sv. hostii se cítil Cista, 
svata, blaíena, a žádal sobe, abych tu chvíli vzat byl do nebe, 
kamž náležeti jsem se celým srdcem cítil, a obával se, abych 
zůstana na světě, neprovinil se snad něčím, Čímž bych nabyté 
milosti boží opět potratil. Ó blahoslavení I kteří nikdy o pravdě 
náboženství sobě vštípeného nepochybovali, a dle nfiho se upří- 
mně řídili. Jsou spokojeni s bohem, láskou nebeskou, vira jejich 
silná činí je bezpečny ode všeho zlého, an život tento časný 
ee svými nehodami maličkost jest pominoucí jako sen, naproti 
celá věčnost s roskoSemi nevýmluvnými jich očekává. Naděje 
nemylná jasné brány nebes jim otvírá ; smrt jim přechodem 
do života, k němuž tento život jest jen příprava. Trpkosti ve- 
zdejšího bytí jsou příjemné i žádané: čím více jich zkušují, tím 
onoho věčně blahého stávají se hodnějšími. Jim trýznění hří- 
šného těla, posty a muky dobrovolné, od moudrosti světské co 
bludy považované, jsou zásluhou slabou přenesmírné odměny ! — 
Jak jiný stav jest mudrce, který se stromu vědomosti ovoce 
okusil ! Jak pěkný ráj potratil 1 

Avšak příroda nezménnýmí svými zákony neustále působí ; 
pudí, žene nás k poznáni pravdy, která svou nahotu často před 
námi skrývá, ač ve své nahotě nejmilejší jest. Věčné v ráji — 
byl-li jaký — nemohl zůstati Člověk, nebylo tam pro všecko jeho 
potomstvo prostranství. Měl-li býti člověkem, musil užívati 
rozumu, a poznávati pravdu, ku které poznáni jeho co asym- 
ptota vždy se blíži, a nikdy jí úplně nedostihne. 



Sproirfá vira a slepá. MílJ uljH jirvn! (Husák), lt<lyJ. 
nim détcm ve Ékole vesnické vyjiravoval o pádu prvního Cio- 
véka a t. d., přidával: že to pravda jc-5t. Tomu my vidy véřme, 
není-li, fitrčime to na církeT svatou, která nás tomu tak uCila — 
to je, jak dí Němec, ta pravá uLIÍřaká víra. — 



I € 



^^K 8 olei 



Fantome neduiirá u viděni ete. Mňti moje, svatélio 
obcování oso)ia, měla přeživou fantasii. Ona, kdyí nékdo n ro- 
diny umřel, duSi jeho fjak říkala) nejen vBonmiaku a v noci, 
ale i ve dne vidéla, ba i pfes pole jdúc jeho pohledu se zba- 
tHí nemohla. Při tom nduka o oíistci jí hluboko vĚtípená svou 
liru měla, prořež nejeden nebožtík od ní mSemi, postem, mo- 
dlitbami, almužnami z očistce vybaven jest. Klí lidé jí úsméSné 
přezdívali duSi£ka. Již co mladé bolři&e zdávalo se, Že jí kdos, 
a to musil býti ustraSené luysli nfkterý nebožtík, na zádech 
atdí, an ji záda v pravdu holívala. V pozdějších letech ta bolest 
litestala, v stuh' pak opravdu se shrbila. Vidno, Že od pfiro- 
xeni slabost ve hfbeté míti musila. ÚstatnČ rozumná, dobrá, 
pobožná, zpívala denné, ba celý den samé nábožné písnĎ, vĚe 
z paméti. 

6. 

Cit a duch iivočiiný. Cit jest íivot Clovéka i živoCicha 
velikého. Cítíme vSejní smysly, cítíme vnitřním smyslem bolest 
neb radost, tolika rozliíným spůsobcm neb často jen stupnĎm 
li£cí. Lehké tkysáni vzbuzuje smííih, silné bolest i smrt 
Jasnovidci citem neobyCejné napatým podivné skutky 

niakáním, zvlášté kladením listu na pupek čtou, do dálky 
riái na mile, aí jen vždy jen jako jeden předmět, o který se 
jedná. Cítíme netoliko co krásného ale i co dobrého, pravdi- 
vého jest, Cítiti jest žíti, žíti jest t^ítiti. Hez citu — cepenélost, 
i Bmrt. Cit rozšířen ve váí přírodě, i rostliny v jistém stupni 
jej mají. 

Cit sám jest toliko ňčinek moci životní bezejmenné snad 
8 olektJinou etc. příbuzné. Životni ta aíla v radosti rozproBtirá 



r 



Be do krajnosti tělesných, v bázni utíká a shromažďuje se před 
nepřítelem do vnitřku téla, k srdci, snad aby odtud tom při- 
spéti mohla, kde by toho bylo nejvíce potřebí, jakož v pravdě 
k lanínému místu krev se žene. To zpĚt couvání i v tom pro- 
spěSno, že raněním stálým méně moci životní i^de než kdyby 
Bestředěna nebyla. 

7. 

Srohofta a rornnst. Svoboda a rovnost bylo beslo Fran- 
couKŮv v první revoluci. Výraz to neurčitý, který z jedné strany 
národ v nejmoinéjší blaho, z druhé pak v neJstraSnějSi záhubu 
uvésti může. Co má býti ta rovnost? moÍDÚ-li naprosto ve 
světe? Vztahovati můíc se kjmění, moci, kpřirozeným schop- 
nostem těla i duše. Poslední tato že nemá místa, učí nás každo- 
denní zkušenost. Nenajdeš dvou lidí docela sobe rovných od 
přírody silou tĚlesnou i duSevní, tak málo jako dvou cele stej- 
ných listův na strome. Tak velikou rozmanitost příroda ve 
Bvých skutcích vfiech miluje. Pročež dobře přísloví: kolík hlar 
tolik smyslův! Jméni & moc? — Dej dnes desíti lidem stejné 
jmění i moc; učiň je cele rovné a svobodné, jsouce oni již od 
přírody tělem i dugí rozdílní, nedlouho v rovnosti jmění po- 
trvají, anobrž dle rozdOnébo jich smyslu, přičinlivosti, i pro 
vgelijaké náhody v krátce na rozličných jmění stupních je uvidífi. 
Nejmoudřejší nebo nejchytřejší z nich aneb chcefili nejsilnější 
a nejšťastnější nad jiné vBecky předči. Zámožnost, síla, vě- 
hlasnost jeho jemu přednost moci nevyhnutelně zjedná, již 
druzí hned z vděčnosti za prokázaná sobě od něho dobrodiní 
hned z nouze a jiných nutných příčin uznávati, jeho nad jiné 
ctíti, za rádce a soudce samichtíc voliti budou, bude slovem 
na krátce nebo na dlouze mezi děsiti, na počátku sobe rovný- 
mi, T každém ohledu desátníkem, a podobně mezi sty setní- 
kem, mezi tisíci tisícníkem, mezi milliony králem, necht so 
Nimrodem, nebo Arsacem nebo kýmkoli nazývá. Poněvadž pak 
příroda sama k rozdílu tomu napomáhá, nezle praví se Tšecka 
moc od boha býti. 

RoTnost tedy, může-li jaká ve svétS býti, v ničem jiném 
záležeti nemůže, než ve vSeobecné přednosti lidské, že vgickni 



Juicfi JonginaDn 



9 



človčly jsme, vSicItni rodem a smrtí sobě rovní, a co jiného 
příroda nitzi náini vyrovnala; rovni před moudrým zákonem 
a soudem; rovné povinni jeden druliému pomáhali, jeden v di-u- 
hém ČlovĚctvo ctíti, ano což vrch jest vfieho toho, jeden dru- 
hého co sebe samého milovati ; rovni sobe ve ctností b^ij. Kde 
ta rovnost, tam i svoboda panuje, svoboda totiž ne be^uzdná, 
roSíci vfiecku rovnost, uébrž s rovností rozumnou se srovnáva- 
jící, svoboda činiti to, co nikomu na ujmu, co zákonftm pří- 
rodním, božském i rozumným lidským přiméfeno. Ten právě 
Bioboden, kdo ovSem einiti chce, ale chce to, co chtíti smí, 
kdo nižádných žádostí a náruživostí otrokem není, kdo mou- 
drým a ctnostným jest, budiž on poddaný anebo vládce. 

Kdož pochybovati může, Že v takovéto rozumné rovnosti 
a 8*-obiHl6 jako každý zvláSté, tak celý národ vesměs Šťastným 
jest, pokud to, co ĚtřBtím zfiveine, podílem jest elovéka? Štěstí 
to a blahost jen tenkrát so ruSí. když bud vládce bud lid pod 
zákonem moudrým rovnosti a svobody požívajíc! z mezi vy- 
Btoupí; tenkráte národ benvládný stane se luzou nevázanou, 
prostopášnou, proti sobě zdviženou, jmění cizího žádoucí, krve- 
ííznivou, vegpolek se potírající a hubicí, nemající ani be/peč- 
nosti ani útěchy, ani blahosti. Vykroěí-li vládnoucí část národu 
z mezí rozumem, zákonem, ctností ustanovených, stane se ná- 
silnicí, huhitelkyní těch, jež by chrániti, opatrovati raéla. 



Filosofů učeno/it není vrozena, ale dobyta. Pozorují- 
címu rozliřné a mnohé lilosofftv soustavy a domněnky od ne- 
pamétných fasův až do té doby, zdá se býti vSecka filosofie — 
v<^ý bláznův d&m, kdež každý svou zvláštní poSetilostí blou- 
my, jeden mysle. Že jest bůh, jiný že má nohy slaměné a t. d. 
I to vSemoboucí bůh tak míti chtěl, a nedal nám vrozené uče- 
ziiámoati. jako nedal oděvu, abychom sami obojího 
Bobé hledali a dobývali, véda, že to nás uCiní Clověky! 



Volfaire. Voltaire má ten osud, že vůbec za nevěřícího, 
i zapřiboha rozkřiOou jsa od ruálo kohos ěítán bývá, a tak, co 



dobrého pronesl, máto komu k užitku rIouSí. Poznal jsem j^ 
poprvé ze spisu patera ZabucKníka, kteráž velmi stranné Sivot 
i BniýSleui jeiio vystavil; a tudy jsem jej aobé co Člověka 
plnébo ousměSku, zloby a bezbožnosti představoval. Změnit se 
však cele úsudek mfij, když jsem později uÉkteré jelio spisy, 
zvláfité dramatické do rukou dostal. Čím více jsem četl, tím 
více jsem se jeho ducliu, učenosti i mravným výborným zása- 
dám obdivoval. Ze by boha býti popíral, jest poubá leř,, ano 
ze vfiecb jeho spisů Čistá víra v boha vysvítá, jakož v pravdě 
viděl jsem modlitby pěkné z jeho spisů vybrané. On jest Čistý 
bobovÉrec (tbeista), a tudy ovSem každému kladného nábožen- 
ství držícímu se člověku trn v očích, a předmět nenávisti těm, 
kdož od obStnic žíti povoláni jsou. 

Rozumnější mezi nimi jsou arci jeho mínění, ale co činiti 
mají? Tučných obroků odříci se a s nouzí hodovati? Darmo, 
hlupáci naleznou se na místě jicb, tudíž toho žádati nikdo ne- 
může. Jeho pak učení, byt nejpravější bylo, vůbec vyznávati, 
bylo by netoliko nebezpečno, an lid obecný nesnadno víru mění 
a jakož pohanstva krvavým bojem zastával, tak by i křesfan- 
ství bájil — alebrž i Skodno, protože sprosták, pozbuda víry 
v peklo a nebe, a nemaje vzdělanosti mravní, svým žádostem 
celou uzdu by pustil. Pravil Voltaire: „já nevěřím v čerta, ale 
rád jsem, že v něj věří můj krejčí, aspoú mne neokrade." Ne- 
zbývá jim nic, než ukrýti pravdu pro sebe, a světu podávati 
čeho žádá. Vult mundus decipi, ergo decipiatur. Jesuitské 
pravidlo. 

Nelze příti toho, že V. někdy ousměSně vyjíždí na své 
nepřátťly, ale sluSno povážiti, jak se ti k němu měli, a že on 
toliko zbraní svou se ohání. Ciliž jejich jízlivé bány mlčením 
pomíjeti měl? A věru mohl; nebof jejich spisečky proti němu 
vydané dávno v zapomenutí pfiSly, jeho pak mistrovská díla 
8 jinými klassiky posud průchod a obdiveni nalézají. 

Ctění spisů jeho ducha podivným spůsobem povyšuje, 
a jako křidla mu dává, aby se nad obyčejnost a šalebnost toho 
světa vznášel, ono v čtenáři něžný cit šlechetnosti a krásy zplo- 
zuje, předsudky jemu odnímá, ne řečnickým přemlouváním 



V .' 



Jotcf* JunBniiinna. 



11 



^ 
h 

^ 






a deklamací, ale přirozeným rozmnováním, přísvéilCením. On 
íaato nepocliybné pravdy jen co domysly osobné, co pochyb- 
nosti, co otázky piednáSi, a Cteuáfe, aby sáin o véci přoniýĚlel, 
Tyzý»á, a to zvláStě, když o vécech víry hluboko vkofenřné 
se týkajících mluví. Jakási lehkost, ano řek) bych rozpustilost, 
zvláště co ee týče Šestého přikázání, móie jemu vytknouti se 
T některých spisech, ku pf. v povídkách ; ale byl to hlas jeho 
věku, jeho národu. Le Ságo a jiti franconzStí nejlepéí spiso- 
vatelé té samé vadě podrobeni jeou. U ného to urážUvěji v oCi 
bije, že vSecko Živě, vtipné, ostře vyráží a maluje. 

Nemá sobe nikde rovného spisovatele. U Němců Wieland 
s ním co do hojnosti a vtipu jako o závod Šel, ale jeho ne- 
dosáhl. 

Voltaire jest Siastný a vtipný básník, rozumný, nepred- 
jiojatý fíloBof, pilný historik, a nevyrovnaný stylista. Kdo proti 
jeho spisům bojuje, ten bojuje proti zdravé filosofií, krásocbuti 
a lidskému rozumu. 

10. 
Sám mifstiti. — Tořádné ufení ee Školské má tu výhodu, 
ío studující zásobu vědění svého lépe pořádá a sestavuje vče- 
lek, kteréhož 8oI}é vědom nesnadno ten, kdo všelicos, roanfi, 
beK pořádku fitá. Umili vSak tento voliti knihy jednu po druhé 
s osvojiti sobě obsah jejich, nahradí sobe hojné gkolni uCení, 
kteréž fasto jen poíátky věd a um obnáší. 

Toho se Btříci ale oběma, aby se cele nepoddali cizímu 
domnění, třeba veřejným dlouhověkým učením a věřením po- 
Wécenéniu. M&že se hlud po tisíre let udrileti a nad pravdou 
laoovati. ťžlvej kití-dý svélio také rozumu, toho božského 
liru, jejž toliko zaslepenci zatlačovati smějí. Školský učenec, 
Míniéi-li zachovati pfii'ozeného smyslu, jest při véí učenosti 
iMKlouk, jest pedant v slovích svého systému Ipéjicí, Caato jen 
T bludu otvrzelý a pravdu poznati neschopný. Odtud pocházejí 
fanatikové, kterým vždy jeStě nebe s hvězdami okolo xemé se 
tofi, kteří každého zatracují, kdo s nimi o bajkách. Čarodějích, 
iláblich a jiných mysli lidské poĚtttilostcch stejně nedrží, kteří 
v odchyl ujívíi-h se jon poněkud ud iiicli u viff lidech kacíře 



12 



k 



spatřuji, Ittefl by rádi jako nékdy jejicli slovutní předkové 
každé takové zavedeoce i se slovem psaným jojicli na liraníoi 
hořeti vidĚli. 

Odtud pocházejí soudcové dle slov ziíkonnťch i tam přísně 
pokračující, kde spravedlnost a sluSnost, kde rozum jiné radí 
a velí. U těch summum jus, Bumina injiiria. Odtud lékařové 
dle systému oblíbeného nebo ve Školách přijatého lidstvo zabí- 
jející E nejlepším svědomím. Odtud nedospěle! v každé védé 
a uraě, urputní filosofové, nepřirození básníci, jednostranní hi- 
storikové, malíři, hudební skladatelově a t. d. 

liekové více saini myslili, a proto jsou origínalnĚjfii. Ci- 
cero umem ev^m mnohé noky přesahující ve filosofii poub^^m 
téměř eklektikem jest, že příliS pilně řecké filosofy Čítal a ne 
raději svou cestou kráčel. Leibnic, Nevfton originální jsou, že 
sami více mysleli. Není ducha tvořícího čilí tak zvaného ge- 
nia, který by sám o sobě nemyslil, nébrž jen po jiných po- 
kračoval. 

Ováem í zde jakýs prostředek sám dokonalý. Ani vge ze 
sebe chtíti čerpati, ani jiných pouze následovati, nébrž rozumem 
TSe vážiti, cizí zkuSenost a vědomi se svou spojovati a jakož 
hmotnou potravu k sobě přijímajíce vnitřním ústrojím v svou 
krev a tělo obracujeme, tak cizí mySlénky a ponětí sobě 
osvojovati. 

11. 

Dennik myšlenek a výtahy % knéh. Vfiichni znamenití 
spisovatelé měli obyčej sobe výtahy činiti z knih, které Čítali. 
Aelian nejinak než s pérem v ruce čítávaK Jan Miiller, Hage- 
dom množství výpisků takových zanechali. Neméně a dle Lich- 
tenberka jeStě užitečnější práce jest, mySlenky vlastni do den- 
níku stálého vpisovati, na kteréž cestě k originálnosti dospěti 
snadněji než na první, kdež jako bychom vždy v cizích botách 
chodili, kroky mySlení svého do stop cizích stavěli, voditi se 
dávali, sami jíti nemohouce neb nechtice. Nejlépe však obojí 
Bpůsob spojiti, t. denník svých mySlenek vésti a výpisky z knih 
dobrých shromažďovati. Málo hlav jest ve světě, které by v pa- 
měti obojí ty poklady skládati a v své době užívati jich mo- 



^ 

i 






i:i 



L 



iňj; a to snad jen t niladsim vúku, kde pamJ>t f,ivCjéí a zá- 
soba její tnenSí jnst. Cíin déle tiiii potfeliriéjSi zaxnameniivAm 
tuková, pru slábnoucí síly duševně a rostoucí množství ideí ze 
i!ku^i;nO!>ti a ze ftení naliývan^cb. Když jsem vjtaliy pro slo- 
vník Cinil v mlíKUím veku. nebylo jich ovSem tak miuilio, jnko 
na konci díla celého, ale já každé slovo znal, a odkud vzato 
vúdél. kdežto uyuí Oasto slySe neb nalezna ueubjí-ťjné slovo, 
chci je do slovníku vepsati, ano tara již stojí a někdy lépe 
TysvÉtleno, než bych je nyní vysvétliti mohl. 

Má pak ahromáždéní dotíen^ ideí vlastních i cizích ten 
pmpčch, že jich dva- í vícekrát užijeme, ano po druhé je 
{mfuhúzejíci; příjemný cit máme, vidouce již bez iiamitliání 
fehrftzy po hroniadč botové, jako bychom v galerii (obrazárně) 
nexi vidénými sic a zuámými, ale vidy uám milými obrazy 
se poUdovali. A kdo sám kdy psáti ehce. kterak mu mílo na- 
lézti v zásobě, fo by toprv hledati neb vymýálcti musil. Ze 
vĚcho, co jsme kdy ítlí, co myslili, jcu to naSe jest, co sobě 
Kpfítouiiiiti každjlm Časem miJžeme. 



R'K-tltl»fixt pozornvalclů vůbec; ctnost — střed wtcs/ 
drěma krajnuxtmi a zrláitě ohledem na opilství. Každý 
čliivék jest zrcadlo, v kterém se svét tísn a jeho útvary obrá- 
řejí; každý tu samou věc z jiné strany vidí a považuje. A£ 
dám jen malý přiklad ze vSedního života. Uvida dívku, každý 
dle svého smyslu a obyřcje na ni vzhledne. Kdo hledá bohat- 
ství, cení potichu oblek a Šperky její, kdo oddán přirozenému 
[indu milosti, sliCnost tváří a postavy její s polěfiením rozjímá, 
rftiikoSník i dále své myfilénky nese, uCený mérovédec soumér- 
aost vScťb Pástek urřítě posuzuje i na klobouku dokonalou pa- 
-OiIioIh vidí; ženich patei-o její p na prstech vítězné počítá, 
& tak jiný z jiné strany ji vidí. 

Podoiině se děje při pohledu na jiné vgecko, nechť to 
bude tOlosné nebo duSevné, véc neb děj, zvyk nebo přirozenost, 
tfdy i při o|iilství. 



14 «M1*> 

Ctnost, praví Aristoteles, jost u prostfed dvou krajností, 
ježto zjevné vady, chyby, neřesti, hfichové jsou. Ale milý 
bože, kolik tu matliematických téček čili punktů od jednoho 
kraje k druhému mysliti se dá, kdo právě v tu prostřední uhodí, 
která jako jest poledne oiezi předpoleduím a popoledntni toliko 
jedno okamíení, tak mezi dvčma stranaiua zlýma v rovných 
Čárách SD rozbíhajícíma neskončené mnohé téčky v neskončené 
mnohích stupních zla po boku ctnosti se prostírají. Ctnost 
tedy dá se sice co prostřed mezi vadami mysliti, ale nikoli 
v skutku ustanoviti, poněvadž fysická linie jest hmotná ac. Na 
ětéstí nám lidem v tomto živote fysickém dostatečno, když ne- 
mohouce v pravý hod ctnosti uhoditi, jen k nému se blížíme, 
což arci křehkost a slabost naSi dovodí, jelikož z obou stran 
bliiíiti se mohouce mýliti se a jsouce jeStě podál od ctnosti, 
že jsme jí již dotkli, věřiti můžeme, zvláĚtě když néco oCi 
naSe zaslepuje, že pravého prostředku nevidíme. Tak mnohý 
jsa je£té blízek lakomství již se domnívá, že jest v pravém 
bodu dobrého hospodářství, jiný z druhé strany tam býti se 
soudí, když zboží z okna sice nehází, ale věci kupuje, kterýchž 
ani on ani dčti jeho co živi potřebovati nebudou. V tomto 
činu posledním lakomec neodpustitelný hřích, mamotratce 
pranic zlého nespatřuje. 

13. 
Kaidý člověk chybný. — Kdyby člověk od mladosti až 
do stáří svého napisoval vSecky poklesky a hlouposti, kterých 
se dopustil, měl by každý hodnou kuihu, hrubou a poučlívou. 
Nejvíce chybuje se jazykem prostořekým. Často rád bych byl 
dukátem slovo nazpět vykoupil, kdyby možné bylo ! — V tako- 
vých případnostech říkával Jsem k sobě : to jest opět kousek 
do knihy tvých hloupostí] 

14. 
Ro%dit mezi stavy lidskými. Nezdvořilost sedUká. Že 
člověk jest jako člověk, a co takový jeden di'uhému cele ro- 
ven — každý ví, ale že kromě človčctví jest také společník 
veliké obce, vSeliké rozdílnosti mezi človéky stanovící, to v ži- 



\- :^.. 



JoMirB JURK<1> H. 



15 



Yňtfi mnoho znifii\ujc. Oifianó » tom ohledu iipiprorňysmĚjSi jsou 
nArod, ii nicli pumér vilech osob jedněch k druhým na vlas 
■»yznaC«n, a dle toho epůsob zacházení jedněch s drubými do- 
konale ustanúven jest. V Evi-opé ten samý rozdíl srayílťuý, 
aí^koli v nemalém zmatku, panuje. Jsou to pfedsndky. ohlsd- 
neine-li se na přiniíieni lidské — ale jako sám svét stan'', aiiií 
kdy zahlazeny budím, dukud Slovek budo ílovřkum. Francouzi 
uvedli svobodu a rovnost ve slově ne ve skutku, an jak vy- 
já4lřila se ui-ozená jedna paní. vždy pfedce jen páni a sprostí 
děliti ae budou, jako porcelán od bliny sprostě se lióií, Dvo- 
řan úředníka menSího, úředník měStana, méStan seilhlka, se- 
dlák jwdruha lepSím, vzácnřjťiím býti ae domnívá. 1'ředauilek 
staví zdi mezi vScmi stavy rfiznyini i u téch národů, kteří 
indoegypt-skych kast nemají. 

Kdo v nízké vsi zrozen, tnn ožahavnat co Hv na soiié nosí 
jako c^c-h ze chlíva, z kterého ovce vzata. Jest to vždy ne- 
doetatek dobrého vychování, když nižSí stavem vySĚÍniu nále- 
ijtť Šetrnosti a cti prokázati neumí, a trupstvím, sedláctvim, 
hrulňanstvíra slově. 

Lid nás selsky tam zde jeStě příliš hrub. Jak doma v svém 
čclodníku (jiného příbytku téméř nemÉ.) tak v Čistém pokoji 
8ob6 vede: při jídle kosti pod stfll hází, aby ubrousku darmo 
nepomazal, ruce sobě olizuje, ze svého tahře zbytky zpět do 
mísy klade a t. d. v3e dobrosrdefnĎ. Nemá-li člověk příčiny 
jimi se co rodnými chlubiti, jako oni se jím chlubí? 



15. 
Chudě přihuzenstvtf jakové ť I sprostý Clovík má svou 
ctižádost a vždy výĚe vznésti se íádá, neb aspoň vySSím zdáti, 
jMH ne sebou aspoň nécim jiii^n. Odtud pochází, f.e, když 
'0fÍéo z nízkého rodu důstojetiství nebo cti a slovutnosti né- 
jafcé dojde, všickni strýčkové a kmotří, to jest celá ves, ba 
cété okolí o stupeň slávy a cti i)OTýáeny sebe býti se domní- 
vají, k učmu se hlásí, jím se honosí — an, kdyžby týí jakým- 
koli Bpůsolicm dobré jineno a jmění své potratil, nikdo z uicb 
I jollO by znáti neditíl. M. p. st.rji'ku, vezměte mého Hyna, vj- 



16 



Zb (lísky 



učte jej, aby byl jednou to, co jste vy! — M. p. kmotřiCkn, 
mého syna beroa mi na vojnu, vymozte mi to, abych ho ne- 
ztratil. Ty a podobné žádosti vzkládají bo, co íiv jeat, na ného. 
Jestli ženat, přijdou tetky a u^^.ivají práva příbuzenství u mi- 
lost pauí tety a rodiny, pakli bez ženy, tu ke jméní jeho již 
za Živa by rádi sáhli, nepomnícej že k nému práva jen ten- 
kráte mají, když jim je dá nebo odkáže. Smělost jidi tak da- 
leko jde, že v nepřítomnosti jeho navštívíc jej, skříně a éatniky 
mu prohledávají, a přitomen-li, zrovna o to neb ono žádají. 
Dejte mi ten áátek, dejte mi tu peřinu pauí teta, p. strýc. 
Umře-Ii, jako káně k nir.íe přiletí. Mezi dobře zvedenýrai pří- 
buznými jakás vzájemná šetrnost panuje, nikdo nikomu těžek 
rád nebývá, rov^é rovnám i bratří sobě odplácejí, do ut des, 
facio ut &cias — ale tento lid maje za základ, že bobatSi ctiud- 
Simu darovati povinen, tím více příbuznému, nic nečiníc vSe 
chtí, nikdy syti nejsúce. Živí to upíři I — Mají příčiny hlasití 
se co příbuzní, kterých ovšem J. P. strýček nemá, a jemuž 
velice obtížní jsou. Již před světem dlužen jest laskati je, jim 
co uspořil i ueuspořil zdělovati za tu čest, že úsmčSný avět 
sobě povídá: ten pán jest z nizkéiio rodu, t. my jsme daleko 
lepSil - Což tak ožasuvo, jakoby řekl: má na sobě mravnou 
vadu, má skvrnu, které smýti nemůže. 



16. 
Vieslovanxky pixemni jazyk. StarSí sousedé NSmd mo- 
hli by nám sloužiti příkladem v nejdůležitějších věcech ná- 
rodnosti i u vědění a umění všelikém. Základ obojí národnosti 
podoben jest sobě velice. Severozápadní Částka národu Něme- 
ckého dělí se od jižnovýchodoí, rovné jako slovanská severo- 
východní od západní. Ale s jakým rozdílem! U nich jediné 
nářečí liornosaské panuje co písemní jazyk ve vSech země je- 
jich oddílech, aC jiná nářečí v živote samém posud průchod 
svůj mezi lidem mají. Němec moudře myslí : píSi-lí sasky, vždy 
píSi německy, mluvím pak doma jak umím a chci. Ne tak 
Slovan. Polák praví, máui-li psáti rusky, přestanu býti Polákem, 
a tak každý svou vlastni hude. U >'ěmcův rozličnost nábo- 



Jiieefí Jirniíiiiiinnii. 17 

ženství nic nepfekáíí užívání téhož jazyka a literatury, u Slo- 
vanů rozdíl víry fini nepřestupné hranice mezi rodnjmi bratry. 
Němci majíce jediné písmo latinsk(>, ač jazyku jejich uedo- 
statečné a tudy velmi uedokcualé, kjednoté se tihnouee jim 
se spokojují a divy vněm vyvádějí. Slované i písmem na dva 
veliké dQy rozpojení tam feckjm tu latinským, a to jeSté roz- 
ličným spílsobem píĚíci a se liáíci, jako n. př. Rusové a Srbové, 
Poláci a Cechové a t. d., vždy různo lezou, jedni druhých se 
cizí. Vzájemnost literatur jejich v nových časech poněkud pro- 
buzená jest jednoty německé slabý nemnoho platný díistavek. 
Jak mnohem lépe bylo by dle N6mcův jednolio, kterého kuli 
nářečí vůbec co písemního jazyka užívatij kterýžby se dru- 
bými nářečími věěně a nesmírué bohatil a Šlechtil. To byla 
ni myšlénka a žádost v předmluvě k prvnímu vydání ztrace- 
ného ráje pronesená, kterouž proti mně uchopiv mstivý Jan 
Nqcdlý tajné policii co nebezpečnou předložil a mne tříletému 
Uýnému vyšetřováni policejnímu podvrld, z kterého jsem juu 
xákonným povinností svých ourednich zastáváním a neiihonným 
airobytím dosti cele a Siastně vyvázl. — A předce jinak smý- 
šleti nemohu. Mnedlc. můie-li u Němců při jednotě literatury 
» spisovnéfio jazyka obstáti zvláštní rozdílných ěástek vláda, 
tam pruská, tu rakouská, tam bavorská, zde wirteraherská 
a t. d., proě by u Slovanů jednoho jazyka písemního užívají- 
cích nemohli vedle sebe zachovati se rozličné politické oddíly 
BuBfiv, Srbův, Rakouských, Pruských, Tureckých Slovanů? To 
stra&dlo panslavismu, kterého se lekají neb lekati přitvořují 
■B naÉi uepřiznivci, jest výmySlek zištnosti a nenávisti, a to 
jhlč nenávisti nemoudré a slepé, která svfij pan germanismus 
mM libuje, nám pak něco jen zdaleka podubnélio nepřeje, 
hriní, a k tomu zlý svůj úmysl nás u věčném rozdělení držeti 
a podmaniti — veřejně prohlašovati se nestydí I Jsem upfímuý, 
národnosti naSí milovuý Čech, ale vSeslovanskému písemnímu 
jazyku i ěeétínu v obět přinésti hotov, véda Že kterýmkoli ná- 
řečím píšíce vždy Slované bychom zůstali, Kéž vladařové vznu- 
Saií 3 tou myšlenkou se spřizní a nám toho přeji, k Čemu nás 
pťiriula diivolala. 



TM 



■-51 » 



'< ! 



17. 

Jazyk český husitský-lL Mezi BměSným a neliodaým oru- 
žím potřebovaným od nepřátel proti řeskému jazyku jest i to, 
že joj za husitský vydávají. Co českého jest, husitské jest. Jaká 
neyĚdomost, jaká zlost v tom tvrzení 1 Čechovo v 15. a 16. veku 
mnoho ae hádaJi o náboženství; bádali, pročež byly strany 
mezi nimi, hýla strana pod jednou a pod obojí, obé sněnaem 
církevním za pravé uznané; jinýelt oddílů v náboženství ne- 
trpíno, jakož to Btálé pronásledování jednoty bratrské svédčí. 

Proč pravé husitská? že Hus také česky psal? Kde tu 
jazyk eo zsvinit? ie řosky se hádali? Hádali se i latinS a nĚ- 
mecky. V Angličanech povstal první Wikleff; ten všech roz- 
tržek pfivod. Zdaž proto angličina wiklefská? Psal i latinsky; 
tím samým právem latina nazývati se může husitskou. Jaká 
to důslednost?! — 

Husitství jméno vétmé beze všeho obsahu, leč smyšle- 
ného. Nikdy Hus nezačal nového náboženství, on ničím se ne- 
dělil od f ímské církve, leda v učení o primátu ; kdo o tom po- 
chybuje, Čti jeho spisy, zvláště postyiln. Jeho veliká chyba byla 
neopatrnost. Že proti vySšfmu duchovenstvu kázati se osmělil, 
což ovšem nemístně činil. Peal proti primátu I budiž, byl tedy 
kacíř a proto upálen. Upálen, že stál samotný bez mocné pod- 
pory; jiným větším kaciřům se to nestalo, že záštitu měli. 

Husitství daleko není tak nebezpečné římskému nábožen- 
ství jako iuteránství. Jaký tedy to nesmysl, když ti, kdo če- 
štinu zavrhují, že byla jazykem Husovým, mluví a pfSí ně- 
mecky a to sice homosasky, jazykem, který Luter první v pí- 
smo všeobecné uvedl, jazykem, kterým veliká nekatolická strana 
mluví a píSe. Vězili v kterém jazyku nekatolictví, jest ^o ně- 
mecký všeobecný písemní, jest to anglický, jest dánský, švéd- 
ský, a každý takový jazyk, v němž nekatolické spisy psány so 
nalézají. 

2e Hus česky psal, má býti proto jazyk husitský 1 Psali 
jeho odporníci také jako on česky, a tito zastávali primátu; 
rovným tedy právem jazyk ten sluje katolický I Psáno dávno 
před Husem česky ku p. Štítný a t. d. 



Ponutnont čeitiny r iirfu. StrAviv nakolik prázdijin 
fiknlnicb v Uíenských místccb némeckých, jako json Teplice, 
Karlovy Vary, Liverda, toužil jsem po nSjakém podobném mf- 
sté, kdež bycb České Iilaholj je<liné alySel a jako mezi svojjmi 
byl. Zvolil jsem Šternberk, kdež jaem před několika lety asi 
dTE dni pobyl. Jméno vSak jii samo zdálo Ee nésti Spatný vý- 
znam, kteréí na místé Btarodávnébo Oujezdce, sídla pánŮ z Do- 
nína, ke cti brabénce z rodu známého a slavného, provdané 
hraběnce z Martinic, jméno přijala. Význam ten potvrdil se 
bned při vystupování z kočáru, an hostinský přikvapiv hned 
nis pokofiametrdiiioval, a služka brzo na to zjevila 8 kystihon- 
tem oelovila. 

Což tedy není koutku v celé vlasti, kdeby se národnost 
dcr^valaV Nemftžli íádiiý Cech bez makaronismft ústa otevříti? 
Kiyí jsem jeStč byl v Litomíficícb, uřinilit se sázka mezi purk- 
mistrem BurcSem a mladým hrabětem švercem, v němž vlast 
naíe výborného syna svého oželela, íe i sprostý Cech není s to, 
I Aj néco bez némeckého slova promluvil. To tvrdil purkmistr; 
I tlxka byla nékoliko but«lii starého vína. To snadno rozhodnouti, 
r pravil on, dnes je trh, sedláci obilí přivážejí, podrae, poslerh- 
DCme rozmluvy jejich. Sotva přes práh vykroCivSe, slySi pa- 
cholka Českého volati na druha; Kde hudeS stallovatV — Víté- 
inslavné purkmistr bned zvolal: Dosti toho dtlkazu, výhra jest 
iná t Mne to sice zabolelo, ale těSil jsem so tím, že lidé do Li- 
lomířic již německých Často jezdící pokazí se ponékud, ale 
1 pouze íeských krajích, dále od nákazy mÉstské íe fistá 
ndnva so zachovává, v Čemž mne potvrzovalo i pamatování na 
roj^ inoJB místo, kdež jsem čistou mluvu Českou slýchával. 
■..Afiřnastojto, po několika letech přiSed do své rodné krajiny 
LSnUt jsem velikou prominu. Povstal tam Jáchymov (Joachims- 
thftt). Jakýsi písařík ke mně ae lined přitulil, znamenaje po 
kabátu, že musím býti z Nčmec. a švaodrkuje mnoho s radostí 
doložit: Wir sprechen hier allcs deutscb. — Myslil jsem, tys 
Kf-mec a vidíš po němečku, Oddechv sobě v kole svých pri- 
Iinzných, radoval jsem se, že vždy jeStě hlaholy tam zní uchu 

2* 



20 



Zípiíky 



iii(-mu TÍliiné. Avgak nebyla íistá ta radost. Již jim ne jako 
za starodávna kamna hfála, ale dárala hic; nebyli to ti samí. ale 
byli ttfpmJich ti lidé a t. d. a t. d. Tak i ted nalézám ve Stem- 
berce. Pozdravují sice jeStě mnozí podobno z blízkýcb vesnic 
8vým: Pochválen huií JeíiS Knstns, ale vSickni, kteří poněkud 
nad sedtekým stavem stojí, neb státi se domnívají, kteří z mč- 
BteCka neb ze zámkn blízkého, némecky pozdravují, by£ ne- 
mnoho nad to tou řeči mluvili. A co nejbolestnějšího, praŽSti 
lékaři najali sobě Šternberk, dali tam dohledané némecké, po- 
sílaji sem své praíské pacienty, a kam se Praha přenáší, tam 
němčina se valí. A tak nenalezv nikde přesného národství zvolati 
musím s starým básníkem: 

Otúina Ěeská jest ve své vyhnankyně vlasti 
{exultat in patria terra boliema sua). 
Kdybys nebyl zlotřilec á*, dal bych za pravdu tvé stvůře: 
Ist osterreichisch-deutsch. 



19. 
Čeština nová podobna školské latině středniko veku. 
Co se dalo s jazykem latinským nejpékněji rozvitým, í.e totii 
ve středním věku od filosofův a poetův vScIijak misti^ován, mé- 
nén, hojněn, dle nových a nových ideí roztahován a natahován 
a překrucován a látán jest, tak že saménu Ciceronu nesroz- 
umitelným by se stal : to s českým též. Tu od latiny, tu od 
němčiny, tu od obou pospolu změfiován, zmnožován, cizími 
slovy o své vlastní obírán, stésřiován, až i v potupu uvrbován 
jest. Koneěaě po mnohých nehodách a nátiscích z katrCe, kam 
ie uchýlil, vytahován, ale že se do nového pořádku světského 
hoditi nechtěl, rozliCné k tomu strojen a chystán jest. Stál on 
dlouhý čas na jednom místě, jaký div, že mu nohy trochu 
schromly, nebo aspofi k umělémn tanci filosofických systémů, 
vfid a um vBelijakých nejapným se stal. Než tak dlouho jťg 
spravováno, hlazeno, kláno, itipáno, nastavováno a sužováno, 
1^ aCiněn jest podobným latině Školské, barbarské, odlatiněné, 
tak že slovanský duch, který tam zde vidy jeStě ukrytý se 
ohlafiuje, nstmulý k nému hlasití se nechce. 



Juiefa JungniHi 



I 



ItozdU mezi etarSí periothu obnovujíc! se čeStiny jest, žu 
prvnéjSí obnovitelé její staré spisy sobe za příklad vystavili, 
noTéjSi na ně pastavili a je ku podivu miatruji. Zato tamti 
pevné stáli, tito s hanbou dolů padají. 

20. 

Jazyk pitetnni jrxf pallaiHum národnosti. Mluvíce 
o jazyku, o kterýž národové i jeiliiotlivó osoby rozumnii tak ve- 
lice vždy pečovali i pečuji, item&žeue rozuméti jiného neí ja- 
zyk pi&emtií. 

Ten jest jako květ celéJio Ětěpu národnosti, z kt«rébo 
krčtu plodův se nadějeme užitef-njxb. 

Ne nvSem každý pisemui jazyk, kterému se učí národ, 
hned i národní jest, nébrž ten, ktexý z národu v pravdé vy- 
kvetl. Učiti Římana řečtinu, Slovana nčmCinč, Francouze an- 
gb'(;Íiié jest cizí titrom štípili, pčstovati, sv^ vlastní planiti, 
světla zbavovati, jej vykopávati, vymítati. 

Písemní jazyk shromaíJuje véecky dobré vlastnosti ná- 
roduíLo jazyka, v£e co k bohatosti, určitosti i líljeznosti jeho 
náleží a roztrouSeno jest, on na půdé domácí vyrostá, z domú- 
cibo blaliulu potravu liero, ale jen zdravou, nezkažcnou potravu. 

Soudnosti třeba, aby jen zdravá poti-ava mu přibývala — 
pročež to přibtiáui jen od zasvěcených knčží jeho, jen od mlu- 
TDÍcky učených spisovatelů díti se musi, nemáli nákaza a rez 
Khválni naň uvozován býti. 

Tomu učiti se dlužno od dětství až do hrobu; neboí ni- 
kdy pokladův jeho nepřehledneš, nevybereš. 

On se též mění jako celá příroda, a vSak vždy také týž, 
t^bě podoben zůstává, ale zmčn nedůvoduých, nepravých, 
Škodných nepřipouští, a tím se od prostého liSi, který cizí barvu 
breo by přijal. 

Jednota literatury, jednota jazyka, jednota národnosti 
toho 2ádá, aby se písemního jazyka šetřilo co zákona, sice by 
Ic&ždá provincie, každý kraj, každé město, každá ves, každá 
rodina sviij v něčem se dělící jazyk měla, jakž to vidíme tam, 
kde není účinného a živě působícího písemního jazyka, k. p. 




jká. 



22 






T Slovanech Panonsk^ch, jen jednota písemnOio jazyka spása 
jich i Bpása naSe. 

Svatí nám buiI jazyk náfi písemní nás doĚlý, nad nějž 
lepšího Bobě ani žádati ani utvořiti neumíme. 

Jako v obci, aby kvetla, silná byla, potřebí, aby každý 
jednotník nĚco svých práv — více ménč dle okolnosti — opustil 
a celku zůstavil, an by jinak ani obec sama státi nemolila, 
nébrž se rozpadla — tak má-li písemní jazyk ee zmoci, trvati, 
zkvétati, plody nésti, musí každá Částka národa i každý je- 
dnotník svého jazyka domácího něco opustiti a z obecného uží- 
vati, musí obecný jazyk t. písemní za zákon sobě vystavěti, byí 
i sjeho vlastním ne ve vSem se srovnával. Příkladně liorent- 
Bký Vlachům, pařížský BYancouztim, saský Nčmcúm, veUco- 
ruský Busům za obecný slouží. 

Opravovati něco na písemním jazyku neopovažuj se nikdo 
z nepoBvécených 1 1 měj ho v úctě každý. 



21. 

O potřebě ěittoty jamyka. Jazyk jest druhá hlavní částka 
mýSlení, ano samo mySleaí — tak spojen nzcel — Proto i každý 
omyí proti jazyku vadí mysli v mySlení, zatemňuje ... Rozumíli 
pak posluchač z domyslu, vždy mu to nemile jako hudebníku 
&legné tony. 

Jest mezí tisícerými neduhy lidskými také částeční mrtvice 
mozku, na kterou kdo trpí, představuje sobě BÍce obrazy věcí, 
ví, co by říci chtěl, ale nemůže najíti k ponětím slov přimě- 
řených, tudy k. p. jmentye tlusté pány oc. Takovon nemoú 
nám Blížen býti vidí se, kdo na koně se Sine, an my seskočiti 
rozuměti máme 90. 

1. Jazyk jest palladium národnosti, kdo ruSí jej, ten mu 
podpora bytosti jeho bere. 

3. Každý vzdělan^'if národ počíná vychování dětí od 
mluvnictví, od známosti toho jazyka, kterého dítě k mluvení 
a psaní nejvíce potfebovati bude, nebo mnsL 

3. Vzdělanější národové obracuji hlavní zřetel k přesnosti 
jazyka svého. (Franconzská akademie, třeba byla věc prostřední 



ceny, ďalft stou jí chválu, ale cliyb proti rfaiičUnč nepřipu- 
stila). — Rusnvé i doktorát z řeči Tlasteiiskd spojené s poljia- 
třenými jazyky za naSí doby učinili (Cas. Mus. li:'4ó). 

Spisovatelé nejlepší také nejvíce st-urali se o Cietotii ja- 
zyka svého. César psal kiiilm o tom. Herder, Karaini^iii. 

4. Jest to prohřešení nestydaté proti národu nectíti íofi 
jelio a pi^zuiti ji svévolné. 

b. Bez jazyka spisovatel Tždy Épatnýin zfistávd. 

PonĚvadí potfeba jest Čistoty piseiutiiliii jazyka Ceskóho 
a nora čeština se od něho uchyluje a my ueniiívu*! Skol českjVh 
ani akademie, která by zákon správnosti usoudila a ustanovila, 
jest to věcí sborn (matiOního), kltTý má povolaní, aby k pře- 
mosti jazyka pf'ihUí.el, pronesli veřejné ř;ÍdosL, aby se se- 
psal Brus Črakého jast/ba, sloužící za pravidlo téui, kdo se pu- 
Bíitj chtf^jí. 

Vlastnosti jeho dle žádosti slovesností jsou: 

a) Poněvadž na híledni jest, že vĚecko ténifiř uchylováni 
se od správnosti fisté alovanskřho jazyka u spisovatelň českjch 
jest z té přlíiny, že německy mysliti zvyklí jhou, a tudy se 
snaží nímecká slova přiméfenjmi íeskými vyjádřiti, potřeba 
jvst, aby £)>isovateI Brusu spisy české nové aspoíi zvláítnéjáí 
progel a germanismy vytkl s doložením pravého pokaždé pře- 
kladu. 

b) Každý spisovatel upřímné smýšlející uznává tuto po- 
tf«^bR zajisté i každý snaží se čisté psáti; a vSak křehká síla 
tlovčči, okuluostj a stav literatury naší Činí, Že při nejlepší 
v&li i nejIcpSí spisovatel nčkdy klesne. 

c) Ntjfilavnějaí chyby spisovatelství naSebo jsou gernia- 
mmy ; příčina toho jest na bíledni. 

d) Kdo v staré literatuře takřka Živ jest, kdo gramma- 
tiltu v pumĚti nosí, kdo práce nelituje při každém pochybném 
slové nahlédnouti do slovníka, 7. jakého ono pramene, dostilí 

riním starých dobi-ých spisovatelů utvrzeno čili docela nově 
1 tTofcno, a tudy již samo sebou nejisto, pochybno jest !>c; kdo 
I sab6 pro svou potřebu nashromáždil zásobu mluvení spňsobQ 
) (idiotismd), kdo při každém šlové zřetel k správnosti logické, 



S4 Zápiiky 

grammatické a stylistické obrací, tomu nemámo co říci, od 
tobo sami se ui^iti chceme. 

Mluvím k objCcjným spisovatelům, kteří všeho toho pro- 
střední známost majíce v pnspéchu péra nemají kdy každé 
slovo rozvažovati, aby aspoň hlavni panující chyby a omyly 
znali a jich se varovati uméli, tĚm poiii&clca zvláštní v brusu 
dáti Be zamýšlí. 



t 



y 



Pomoci k dosaíeni íMÓmosU jazyka písemního. Co 

plátno nemocnému, jestliže mu učený lékař stav nebezpečný 
ukáže, jestli mu pravým jménem nazve neduh jeho a přesvědčí. 
Že v pravdč nemocen a snad neulečitelnč nemocen, tázán jsa 
vĚak o léky, pokrčí raraenama a vyzná, že jiných nemá, leč 
pomůželi si příroda sama. V tom stavu nachází se u nás zná- 
most písemního jazyka. Co sami dobře víme, to nám učení 
naSi tytýž opětuji, že se jazyk náS poruĚuje a kazí, že spiso- 
vatelově nemyslíce česky z toho jazyka, v kterém myslí, vSecku 
barvu a spůsob v ČeStinu přenáSejí, že knihy naĚe němčinou 
naskrze páchnou. Tím se nic nenapraví, by£ se i nejbližší a nej- 
dalSi příčiny vSecky tobo neduhu udaly a na bíledni postavily. 
Nemajíce lékárny, t níž bychme léky proti tomu koupiti mohli, 
zflstaveni jsme zhola sami sobě. Vnitřní sQa, přirozená pevná 
v6!e, víra, někdy výbornéji vzpomahají než apatéka. Sílu tuto 
křísiti, vzbuzovati, množiti, veličiti povinnost jest každého .... 



'< 



23. 
Pixemnimu jazyku čexkému uěi sphové xtaři. Nemni 
íádný, že jako se Rusům podařilo národní jazyk na místě cír- 
kevního za písemní vyvýšiti, tak nám by se zdařilo písemní 
nás zavrci a prostonárodní na místě jeho do knih a na kaza- 
telny uvésti. Velkoruský jazyk, vyjraemeli tatarismy vloudilé 
vždy jeStě slovanStějSí jest naSeho vSeduílio, kterýž pln jest 
némecko-fieských makaronismů, jejž kdyby nřjaký Karamzin 
ciditi a ku psam' šlechtiti započal, mnolio, přemnoho by mĚniti 
a na starSí spůsob uvádčti, t.j. k písemnímu jazyku Českému 
utíkati se byl by povinen. Nač to okorování, zůstaňme raději 



I 



JnsrTii JunKinnnna. og 

faned při něm, nemohouce niCeho lepSibo aní nalézti ani vy- 
mysliti, uĚme ae jemu vSím úsilím a m&jíi^e pevné dno pod 
nohama, nechtějme ee na nepcvné stavětí a teprv je sobě ha- 
titi a (IlužiU. 

Nedoukům enáze ovSem psáti, jak se v jich rodinu neb 
místě rodním mluví, neb jak se v obchodu s lidem Českým 
mluviti nauCili, než aby teprva z knih a dokonce ze starých 
Bpisňv psuti se uíili. Ale má-li býti jednota v jazyku, litei-atuře, 
nevyhnutelná toho jest potřeba, aby z pramenův hlubSich těchto 
nejen okusili a sobě pysky omočili, nébrž aby pili, žízeň uko- 
jili, aby z pokladův téch tolik nabrali, kolik jim k učenému 
životu českému potřeba. 

A vSak jak o to stará literatura? 

Pohledneme-li na rozsáhlost věku a rozmanitost doSlýcli 
nás itastnou náhodou spisflv, vidíme tu strakatost jakousi po- 
dobnou mluvě národa, písemního jazyka nemHJíciho, kdež v kaž- 
dém kraji a městě a téměř v každém domě jiný a jiný jazyk 
Uaholí. Vzezři na nejstaiši drahocené zůstatky Snéniův, Ru- 
kopisů Kralodvorského, evangelium s. Jana, pohledni na nej- 
bližší věk Alexandreidy, Dalimila, Pulkavy oc, popatři na spisy 
XV a XVI století, na díla bratří českých, Veleslavínu oc, po- 
vSimni sobě i neáíastné epochy XVII a XVIll století, aniž ne- 
odvracuj očí od děl doby nynější — jaký tu rozdíl, nemyslím 
obsahu ale jazyka co do látky a do tvárnosti (formy). Co tu 
zastaralých slov, co zastaralých forem. Chtěje svůj sloh slohem 
jejich zlepšiti, kde začíti, kde přestati, co vzíti, čeho nechati, 
an vSeho užíti již proto nemožno, že rozdílno a někdy jedno 
druhému odporno jest, čili všecko bráti, vSecko smíchati a stra- 
katinu vyvésti ze starých a nových odranek splácanou? 

Nikoli! — Tvářnost jazyka písemního, s jakou za naSeho 
věku nám se představil, nesmi méněna, nesmi formami zakryta 
neb maskována býti. Ale známost starfiích forem užitečná jest 
k rozuměni novým. Vidíme před sebou tisíciletou povlovnou 
jazyka změnu a vrostání, proč právě tu a ne jinou formu na 
so vzal, na čem každá jeho zména založena. Nabýváme světla 
ve tvoření, Bkloúuvání a užívám slov, kteréhož nám gramma- 




26 

tiká pouze nový jazyk t. j. poslední jeho nynějSí formu před- 
stavující dáti nemQže. 

Co do látky i zde nikdy neoceněnébo prospěchu ze sta- 
rých spisův nabýváme. 1'číme se výKnamu slov původnímu, 
téSíme se nálezu mnolié perly ztracené, vždy jeSlě dobře do 
vénce neb náramku se hodící, na kteréž místo jame nejednou 
cizí faieSnou perlu vložili. 

Učíme se té veliké pravdS, že jako věc ve světě tak i ja- 
tyk písemní stálé proménč podroben jest, a Že marné jest 

• eičení a solení těch, kdo jak draci pokladu národního stfehou, 

nikterak raéuiti, ničeho přidati, niíeho ujmouti nedovolují. 

i Ueíme se ale také, í.e jen ty změny, která so s ústrojím jazyka 

českého srovnají, zdařiti se mohou, vSe ostatní zůstává; uCinie 

\ Be bohatství a užívání jeho dobrému, uCíme so Češtině pravé 

a přesné. 

'■ í '*■ 

*' Co unamená u Štítného helmbreckt (ktlmbrechtiee, 

hetmbrechtný)? Slova ta Štítnému obvyklá ve Výboru z lite- 
ratury České (1845) neúplně slovem frcjomý vysvětlena byla, 
I protoře ani v staroněmeckých ani v staroCeských slovnících ni- 

kdež se nenalczala. Seč pilnost tehdáž nebyla, to později šťastná 
náhoda objevila, V knize: Geschichte der altdeutstheu Litera- 
tur... von J. Scholl. Stuttgart 1844. Díl I.str. 242 našla se 
■ zpráva o spisu poetickém v staré němčině z 13 století pod jménem 

Meier Helmbrecht von Wernher dem Garten^re. Jest to pověst 
neb historie o svévolném sedlském hejsku Helmbrecht nazva- 
ném, kterýž zastesknuv sobě uad polní prací a žádostiv svo- 
bodného života vySSích stavů proti vůli a radě svého otce, zá- 
možného a poctivého sedláka, uSel z domova a toul&v se dlouhý 

I čas mezi rytíři a loupežníky píiSel konečné navStívit svých 

a oumyslem, aby sestru svoa pro jednoho společníka svého od- 

-| * vedl. Byla sestra již e nim jíti hotova, již svatba chystána, tu 

r ; dostihla celý spolek spravedlnost a ztrestala vinoíky. 

. - I Báseň ta, jakož patrno jest, v Cechách vůbec známa byla, 

tak že jméno Helmbrecht per antonomaaiam již ne osobu 
vlastni, ale obecoS jistý charakter a sice Člověka zhqřilého. 



I 



prastopáSného, ro/pustilého, strojného, frejovnóho, nad stav 
a obyčej se vynááejícílio, pukaííenélio vyznamenávalo, a tak od 
Štítného a později ee užívalo. Oitánnli ta povést toliko v pů- 
Todním skládání iiémeckém Čili i do čeftíny přeloítena byla, 
toho nelze s jistotou určiti; snad i tu pochybnost budoucí Caa 
a ^stná náhoda vysvětlí. 

2b. 

Cognťky. Čím více kníb, di Rousseau, tím méné mou- 
drosti; čím TÍce soulož nic tví, tím méně détí; čím více fasuíkfi, 
tím méné pravé učenosti. Co tu časníkfl nyní v Evropé, s kte- 
i-ými seznámiti by se měl, kdo s Časem pokračovati míní. Jeden 
časník stačil by nám, ale ten musil by obsahovati plán k vy- 
obrazení celému a ouplnému literatury, k vyobrazení (dle Her- 
dra), v kterém by Titianova přirozenost s půvabem Correggiovym 
a s významnou vidou Rafaelovou spojena byla. Dílo, kteréž liy 
v obci ufenců důkladným dfjopisem bylo, jako letopisy Taci- 
tovy 7 politickém státu. 

Základem jeho musela by b^ti historie literatury, musil 
by učiti, na kterém stupni stojí národ, a kterého stupné mftže 
a má dokroCiti, jaké jsou jeho schopnosti, jak^ vkus (kraso- 
cit), jaký stav jeho v umách a vídát^h, proč posud výSe ne- 
vynikl a podnětu k vyniknutí nabyl. 

Mohl by takový časník oznamovati, kde které dílo nové 
na světlo vyélo, které míato v celku literatury zanímá, co k celku 
přispívá, neb co kazí a zpotvořuje, mohl by ukázati nejnutnější 
potřeby literatury, k vyplňováni nedostatků nabízeti, zváti, ne- 
uznané zásluhy pilnosti objevovati, vynikající talenta bodriti, 
iřésti, křiklouny bludné na lepSí cestu uvádčti, rozptýlená pra- 
covníky přátelským svazkem jednotiti. Neb zde a zvláště u nás 
jednoty nevyhnutelné potřeba. Naše spisovatelství jest posud 
zahrada obecná bez zahradníka, kdež každý komu se zachce 
sází své byliny, jeiUé nejedlé, zdraví gkodlivé, babylonská ma- 
tenice, žádné SkoIy, pouzí samoukové, žádná jednota, samé 
sekty, žádný celek, samé drobty, nikde tělo ústrojné, oživené, 
v£udo prvky a živlové různí sobě odporující, aniž jest, kdo by 



S8 Z*pi»ky 

vtipné Bvehlavce, mudrující kazimluvce napravoval, překladačů 
nedospélť-ch, luzu káral, a blázny moudřeti učil. 

Jazjk, krasiK-itné vědy, dějeprava a mudrctví jsou Ctyry 
částky literatury, kteréž sebe společné posilují a téměř ne- 
rozdílné jsou. Toto čtvero jako nčjaký celek mĚj před očima 
časopis náš, sud ne knihy ale ducha, neclitéj lepSiti soustavy 
ale praobraz. Posudek, nevede-Ii zpět pomysly do uřídla jich 
t. do smyslu spisovatelova, nespůsobí přesvédčeni, ale odpor. 
Což ovfem nesnadno a pracno. 



i 



20. 

Jan Nejedlý. Jan Nejedly při obnovení literatury ná- 
rodní na počátku tohoto století měl nemalou zásluhu. Horli- 
vost jeho zdála se pfevySovati váeliké očekávání vlastencův, 
avEak když doktorem i advokátem učinčn, pomalu ochaboval 
a Činnost svou v literatuře stavil, a jakž to bývá ve védách 
a uměních, že ku předu nekráčel, po zadu za jinými zůstal. 
Nicméně jsa letory kalokrevné, cti žádostiv a nechtěje slávy 
Bvé zatemniti, stal se závistiiým, podezřivým, nepřítelem cizího 
snaženi. Když Dobrovský v prammatice své uvedl rozdíl mezi 
měkkým a tvrdým písmenem i po literách s, z, c, tu již žlučí 
kypěl, ale Štítě a boje se Dobrovského, jehož jméno stačilo 
k porážce každé námitky, jen na stolici učitelské opatrně od- 
poroval. Když vSak Hanka té novoty se uchytil, tu hněv jeho 
mezí najiti nemohl, nejinak než klukem ho nazývtge. Šelf tak 
daleko, že u vrchnosti Hořeňovské, kamž Hanka rodem náležel, 
vymoci ee snažil, by soka jeho mladého co pobéhlce ns vojnu 
odvedla, což se mu ale nezdařilo. Já dlouho nepřistoupil k obno- 
venému pravopisu jen proto, abych profeesora české literatury, 
na němž se mnoho záležeti upřímnému vlastenci vidělo, neura- 
zil; ale čeho jsem se bál, neubál se. 

Vida on, že Hanka ke mn6 časem dochází a já jej přá< 
telsky zastávám, vzal mne v podezření a na mne se zavraždil. 
Náhoda nepatrná spůsobila, že míra hněvu jeho překypěla. Šli 
dva nebo tři Slováci přes Prahu do Jeny, mně cele neznámí; 
poctili mne svou návštěvou, jeho pak navštíviti opomenuli, což 



Jnin-rn Jiininini 



mnp tajno rfstalo. Náhle potkav jej, pfívétivfi jalco jindy bli- 
iím se, an tu on siamračiv se ve své tinavobarvÁ tvíVfi. nopo- 
dřkovar mne spohrzenim minul. Ztrativ přátelství tak nepevné, 
myslil jsem, ť.b svoboden jsem a dle vlastního smyslu jednati 
moliu. Pořal vycházeti časopis theologický, jeho první svazek 
mné co správnosti jazyka svéřen byl, a k němuí jsem i píed- 
mluvn vyhotovil. Působením Hanky přijata jest analogliká 
orthogralie, a sepsán námi oběma krátký Bpis o pravopisu, 
mající bj-ti přípravou té ufiníné zmény. Tím vojna veřejné 
vypukla. Nejedlý netoliko se stolice hřímal, ale i německý od- 
por tiskem vydal. Nemohla jeho brožura bez odpovědi zůstati, 
zvláAtě pro důstojnost konsistoFe, která ač nevinna v té véci, 
jte jménem jejím fasopÍB vycházel, vždy záštitou té změny býti 
se viděla. Starán jsa o to od některých přátel, napsal jsem 
odpnvéd též německy. Podobně uCinil Vinafický. Aby se spisy 
T sobi nemilé nadarmo nemnožily, snesl jsem obojí odjravěd 
v jedno a vydal pod jménem: Beleucbtung atd. Tím vzbudil 
jsem pomstu vrchovatou na sebe. Hany na mne tajně a ve- 
řejné srSely ; vybrav z mých spisečků kde mohl jakou pode- 
Eřelon průpovéd, u policie mne tajné osoíil a o mé svržení 
H prořessury se zasadil. Ale zmeblo se mu. 

Po několika letech cbtěl nás smířiti náá Puchmaycr. 
Savfitiviv mne, ptal se co proti sobě máme a proč se hněváme. 
Já řku: nic, a já se nehněvám. Nu tedy podte k němu, jest 
tam jeho bratr Vojtěch a Unévkovský. Volen jsem, di já, a Ěel ; 
ale jebo nevlídnost mne zle přivítala. Vidíte páni, pravil jsem, 
íe na mně neschází, líudte zdiávi. Opět přestávka. Když počal 
vycházeti slovník, žádal on Neureutera, by mu opatřil exem- 
jiláf na lepším papíře; já darem poslal první svazek. Byla 
nadéje, Že jej vždy jednou udobřím, ale smrt jebo vÉemu konec 
učinila. Já co přítele k hrobu provázel. 



kii 



27. 
X»iěna v literatuře, K velikému zármutku jest to vla- 
stenci nuSemu. že nejpěknějších děl básnických zlomky nachá- 
zíme na potrhaných a nedbuných papírkách, nebo na lilankách 



M 



4mIi kniltltm barlmrotiitinitk^ t» ohai áoalíáth. t HafiA 
• jíatobrn diiBij»\ití, íjd titafí dUí příkore hojnoeti TSeb'kÝch 
rfUíftiých xfrf*ň líÍHtiiHrli^cli i orulickjťh uplývali. Bylaí ne- 
Rtitatiiá ilcrlta, kdt) r^jzf J&^yk ro iipir vlutenskou miaru došil, 
kdo fuiiatiková nového nAbof-enstvE vte, co národního, úsilím 
IHttWovKlI, hubili a u v^urm nepamét uvozovali, tak £e věUí 
div Jmt, Sff n&-o nafich (aflAv doi:hováno, aafM Že ne v£ecko 
7A)iiilir-rio. Obrátili ne íiwové a potaz uCinén u pruských pro- 
tímliintftv v krdlovikó knihovní, inajíli bc ty mnohé a veliké 
toliitiity vfiťOHlavné KiiiCiti ei Mu^hnvati. Itozhodl král, aby se 
Ndlicivuly jakolto památky npHinynlii lidokébo. 

lldporniS tyto ili>))y juiNud cole nczmi^tely, anií kdy zniiz{ 
iiA proito. KaXdj vAk má hvú vlaHtiií doinnéni, které světent 
vhtilni', kafilj pPináAf jintS /kiiAmif. jiuč nálezy, jiné vkusy 
A rliiiH, jím^ mih axpofi jyiímOunň jinak vymezené vědy a umy 
» protn i iipli* jiiH^ upiny ntivé litoratury. Není pak duch lidský 
tuk iiriiNtnuiný, aby viliicky jo uhjiti mohl; jedna po druhé 
t niíviUif, R potřrtby, • pain(>ti lidsktJ mizí; jen nojvytečnéjfi 
dih\ iluohH lídttkóho několiko vdkA pFe^kt^f a jako eg)'ptslc&, 
pyvumitly ^nitftm Txvlumvali sn nlaji, at pak i ty svá dol 
jt^lmm piihlti. Murtalia iW-ta piTÍliiint. Hor. 



ihé . J 

m ■ 



.l(i-«(' titvmhiry mrpí^hhdHutelmě. Od nalezeni I 
n-Mw uui&nl ronuDOlUy m kniby a knihomy nad ■ 
K«l>ly vtixvA vmUMtA uynl AaíM st^ dwnioí jaivk ti 4 
jaaykův v ui^ |)fiNÚM. Uitlnd nikranai! mnoistTl u ) 
ixhU »|>tsA ruilií«yťb. N^liqjii^jJi t ton tmmi aeti ^9má jsou 
Nteiri. I' nivti »ptM«iai knih k hnnUa aáML Ta jii neto- 
hki> c«t» jk4i lilanAU]F «lw ui tM^Q*^ H(rb «ist«k píe- 
kW^ttimtt iwwoilM. !í<Mti tdm <VUh uvrki^i. abyrbov mt- 
u»il»x«h xtaMfcwb tfaw MWť« ilKtat ale jiijick vtinlv an- 
\l»wKo k k(**iv ldhi& tkiwtM • •«ektk« tvpn st«« «k«^M& 

•.-«. k Miii irkAKt w ikb akkolL a» wW fečt dk mc4 vstrofiU 



hti>h JnnKmnn 



31 



A o. kdybychom i takó francouzské, anglické, vlaské, bIo- 
vanské a j. literatury eeznati chtSii. a neísou ném^cké Ěpat- 
néjsí, třeba ne četnéjjí — kolik životb uám by tu třeba bylo? — 
Jako se smírní, střídmý člověk spokojuje málem potravy, ale 
jen co zdravého a chutného vybírá, tak my spokojme se ¥y- 
branými z každé literatury nejlepšími, nejuŽitečnéjSimi. nej' 
pčknéjáími spisy, ostatuíhu rádi oželice. K tomu pak i domácí 
BlovesQOBt piluč vzdůlávána dostačiti m&že. To zajisté na ten 
řas dosti, a (ta budoucí jiné potřeby, jiné pomoci, jiue spis; 
přinese. 

29. 
Hhitla normňtni. Když jsem vstoupil do německé Školy 
u piaristů v HerounĎ, desítiletý pacholík, iimčl jsem Česky Čí- 
sti, psáti a počítati, lepíval na kruchtC. vr^al tia houslích, 
a měl mnoho chutí k uCeni. UCitel byl mladý piarista, vyso- 
kého zrostu. Červeného líce, veselé tváři, nesedal ua kathedře, 
nébrž 2e málo žákův bylo, vMy po Škole se procházel drže 
v pravici rákosku loketní, jakou vyklepávají se fiaty, které 
velmi rád užíval co prostředku nejen k mravnímu vychování 
ftle i co pobudky k pilnosti a napomáhání paměti, přiCemii se 
vždy samciibó ulizoval, Nohoí který z nás odříkával lekcí, 
ítaatný byl, jestli bez klofce neb švihu nějakého vyvázl. Což 
trudito bylo, an my na vÉtSím díle pouzí Cechové, a katechys- 
tnus ijiuého jsme nepoznali) pouze německý a pan učitel pouhý 
Néracc. Já je^tě dobře projel, maje pamét čerstvou a pilnost 
neobyčejnou. UmCl jsem celé listy z pamčti, aC jsem z nich 
sctviv dvé, tři slova ťozumél. Než jednou jsem té rákosky zle 
KiiknsiL líylo parno. Vybídlo se nás několik žák6v koupati se 
1 l,il:ivce, potoku nevelkém. PííSel náhodou p. professor a skrze 
olšiny nás viděl. Konec radostí. Druhý den exekucí. Každý 
hfiSnik musil kleknouti a rozhrnuv Sosy políbiti zemi, při čemž 
p. professor uměle a cvičně jemu na zadek i-ánu svižnou vy- 
měřil, a to tuk dlouho opakoval, až dle zdravého úsudku jeho 
spravedlnosti zadosti se stalo. Já ubohý nevěděl, kde jsem pro 
stud a žalost, poznav a slyšev i cítiv po ntjprv, že koupati 
Ke v Litavce hrozný hřích jest. To mne arci zastrašilo, že jsem 
.po nčkolik let koupání v ohavnosti měl. 



ca 



89 »^ •" 

30. 
Touha po domovu. Touha po domovu jest dětem, zrlá- 
Stě v Bamotě venkovské neb dokonce v horské vychovaným 
jako vrozena. Známo jest, že horáci, jako Švícaři, i velicí 
toužením po vlastí neduživají ano umírají. Dle Zimmermanna 
(uber Einsamkeit) láska k vlasti jest láska oslova ku chlévu. 
S dovolením pana X. tím se láska ta nečiní smeknou ale tím 
BvétějSí, že i v němém stvoru se nalézá. Příroda jest nejiepfií 
ve vĚem vůdce. Co ona působí, to vSe dobré; co ji na odpor, 
to vadné zlé. Pamatuji joStč ty sladké chvíle, v kterých jsem 
ze studii co mladý hoch doma se tčSival, domů pospíchával, 
doma se radovával. Každý koutek v světnifi vítal jsem co 
starý známý, jediné ee divé, kterak se vidy menSí všecko mi 
zdálo býti, než za dětÍDstvi mého bývalo : svétnice qžSí, Bt&l 
nižlí, vge menSí, f.% já větfí vyrostl. Jeden rok na Stédrý dea 
byla tuhá zima, sníh se chumelil, vítr studený bouřil. Matka 
moje stojíc u okna pravila: Běda těm, nebohým lidem, kteří 
dnes na cestách jsou v té nehodě. Nedlouho, ajhle já tu sfcře- 
hlý ač radostný přijdu, putovav étyry míle k žádanému Ště- 
drému večeru. Za hodinu nesnáze zapomenuta I Vychovatelé I 
vy kteříž mládeží takových radostí nepřejete, srdci jejich ve- 
liké násilí činitel 

31. 
Byla to náhoda itattná, čili proařetedlnotti boitké 
skutek? — Jsou T lidském živobytí takové události, které 
těžko náhodě pouhé přičísti, nébrž téměř dlužno za skutky 
nepochopitelné prozřetelnosti božské považovati. Když jsem 
z gymnasium do logiky vstoupiti měl. Žádal jsem užiti jeSté 
jedněch prázdnin v rodném místě. Abych pak o jedinou teh- 
dáž skrovnou výživu svou nepřiSel, — vyuCoval jsem děvče 
jakés ve psaní, počtech a počátcích historie a t. d. — poprosil 
jsem přítele a spolužáka S", ku kterému mne náklonnost ob- 
zvláštní nesla, a kterémuž jsem ve Školách gymnasialnícii při 
vypracování úloh a t. d. platné služby prokazoval, aby v čase 
prázdnin moje místo přijal a mné opět postoupil. Přišed 
z prázdnin hlásím se k svému oufádku uĚitelskému svědomité 



Josefa JiingniHi 



a že ne hůře, než od mého přítele vedenému, toho jsem sohě 
svédom hyl. AvSak co mu scházelo v um6ní, to doplnil on 
Trchovatě hladkám jakýmsi chováním a příjemnjm spůsobem, 
kterým se dívce té a rodiMm — jimiž ona vládla — 9:a1fbi1. 
Odbyto mne, ře zůstanou již pfi druhu mém. Kdo vypiSe city 
tehdáž srdce mé rozdirající! Nevdéčnost a faleš milovaného 
přítele, ztráta jediné výživy, odnikud pomoc, odnikud nadéje, 
známosti mi platné nemel jsem, neznámých o pomoc prositi 
jsem styděl se — nev6da, kde tu noc lilavu skryji, kam se 
obrátím, stál jsem na Kofiském trhu u statue bv. Václava 
a plakal hořce. An tu náhle jeden ze spolužákův přibéhna 
přímo ke mnĚ, dí: „nn že vás pak nalézám, máte hned při- 
jíti k professoru, který vás hledá." Vyražen jako ze sna, po- 
spíchám a co slySím? Slova jako z nebe znějící: „chceS-li při- 
jmouti učitelství domácí, jdi k M* K*, dostaneS stravu, prádlo 
a néco na penězích měsíčně." Ten, komu kpopravé na žebříku 
již stojícímu náhle zahlesne: milost! nemůže větSí radost míti, 
než jsem já tehdáž eítil, aC jsem výhodu tu prací trudnou 
se čtyřmi bujnými hochy kupovati musíl. — Poznal jsem i živě 
cítil, že v tom pomoc vySSí mi zjevena, vytrhnouci mne z ne- 
snáze, v které jsem nikdy ani před tím ani potom se nena- 
lézal. 

Eu příteli onomu od té doby, ač jsem vždy sluSné se 
inSl, nicméně dfivěrnoBt a lásku jsem ztratil, maje na paméti, 
2e jsem já k jinému spolužáku B* rok před tím v podobném 
případku poctivěji se zachoval, a podávaného mi jeho místa 
zdvořile ee odkázal. 

32. 

Ouřad bez povolání pravého. Stav a život člověka visí 
mnohokrát na příčinách malých a nepatrných, a málo který 
Člověk všecky své kroky platnější podle ustanoveného sobe 
zákona a plánu činí, anobrž jak náhoda neb okamžitá chuť 
jim pohybuje. Málo kdo v tom ouřadu a stavu stojí, ku kte- 
rému povolám má. Já — z vytknuté mi rodiči mými boho- 
alovné dráhy vySinuv se — ne z náklonnosti, ale že něco jsem 
íždy voliti musil, nastoupil studie práv, v kterýchž teprv ten- 



■ 



1 



■i4 ^v'"^J 

krát QéjalEOu pochoutku nalézati jsem počal, kdjž jsem je 
bjl opustil, a co professor ke zkouĚce appellatorní se připra- 
voval, vždy jeŘté váliaje, kam se ustanovím. Než, mél-U jsem 
v fiobé povolání k učitelství gymuaGÍalnímu? Nikoli, jak Sivo 
mi nepřipadlo^ že bych kdy k uCitelfikémn stavu přikročil, je- 
hož co privátní učitel z mládí jsem se vrchovaté nasytil. Co 
mne pohnulo konečné k té drázeV Maličkost. Byl jsem co ju- 
rísla v posledním roce privátním učitelem logiky v domě ba- 
rona E*. Nemčl jsem v ničemž nedostatku, roél víru a vážnost, 
juki^-2 sohé jsem žádati mohl; ale v jednom mne rozeznávalo 
panstvo co Cluv£ka podlejfií třídy, aniž vím, stalo-Ii se to 
í oumyslného vyznamenání čili z hospodářství přílišného. VSichni 
oudové baronské rodiny i hosti, hyli-li kdy jací, raéli stříbrné 
Ižice, nože a vidUčky, roně u téhož stolu sedícímu cínovou 
líici a nože b kostěnými stf-enkami dáváno. To marnost mou 
mrzelo. Já uchopil so první příležitosti, abych z toho domu 
dobi-Jm Bpůsobem vyvázl. Byl konkui-a do Litoměřic na místo 
vystouplého Gauhy, já zakročil, a mezi 11 kandidáty St^tí 
mél místo obdržeti. Plat professorský byl tehdáž velmi skrovný, 
ale živobytí ne příliá drahé; právnické ouřady rad mčstských 
a justiciarň nebyly o nic vznosnější, aspoň per ías. Já čekal 
příhodného místa. Čekal, až jsem se přečokal a učitelství sobě 
oblíbil, zvláště v okolnostech tehdejších. Byli tam starSí pro- 
fessoři, stav můj zpříjemňující, zvláSté Titze, professor rheto- 
riky, a Klár, professor poetiky, onen rozumem, tento něžným 
citem výteční, oba učení, v obchodu milí ; byli tam dobří známí 
hudby milovní, s kterými jsem té duSevtié rozkoše častéji po- 
žíval; byl jsem libými manželstva svazky k místu historicky 
slovutnému upoután ; poznal jsem, že professura i pilnému 
úředníku více hodiu prázdných popřivá než snad jiný ouřad, 
a hodiny ty byly mi vítány, an jsem ke vznikající tehdáž li- 
teratuře české milosti zahořel, a všeliké pěkné plány budou- 
cích praijí sobě diMal, z nichž fl]>ět žádného jsem nevyvedl, 
než něco doct<la jiného rozdělal, co jen pomůckou mi k onomu 
býti mělo — t. slovník. Přuklady moje a maličkosti sem tam 
tištěué měly býti cvičeniiu slohu, k většímu původnímu dílu 



Jusefa Jungiiuiiii 



připraví^ ícím j ale zmnožené práce ouředni v Praze, přibýva- 
jící věk, a jiné okolnosti spůsobily, že jsem vyjma historii 
literatury a slovesuost, na jednom díle t. Slavníkn přestati 
musel. Jak malá síla jest člověka k vyvedení jen hlavnéjSích 
jeho zámyslů! 

3:í 

L'éeni xpůsob. — Obyčejná vada luladýcli uCitelfi jest 
jakás chloulm a marnost, 2e majíce učiti žáky uCenost svou 
na odiv vystavují. Tak jeden vykládaje pády samostatných 
jmen řeckých z Homera celé verSe citoval, aCkoli nikdo jim 
uerozumél; jiný maje začátky matbematiky přednáSetí, běh 
luny okolo zemé vysvětlovati poíal, čímž ovSem daleko ne- 
doÉel. Nebyl jsem ani já cele prost té chyby, když uCe první 
rok latinské mluvnici, pobrdna Školní knihou stniínĚjáí, zvolil 
jsem Broderovu grammatiku, snaže se vše na první základy 
etymologické uvádéti. Což znamenaje praefekt Š. moudrý je- 
luita, řekl mi: „netřeba žákům váebo praviti, co učitel umi." 
Podobné vykládal jsem žakůra první třídy fysifko-astronomi- 
ckou geografii (bylat to zamilovaná moje tenkrát věda). Lep£i 
t nich tak mi odpovídali, že jsem nad prospěchem jejich ra- 
dost měl Ale fas a zkuScnost uvedly mne brzo na užSí cestu. 
Postoopiv B týmiž žáky do humanitni třídy, ptal jsem ae jed- 
noho důvérně z nich, ví-Íi jeStě ty pěkné věcí o zemi a nebi 
před Čtyřmi lety ode mne slySené. Načež on upřímné odpo- 
T6dčl: pane professore, my tomu nerozuměli. Vérim, pravil 
jsem, aniž bych po druhé tu práci podnikl, a to principistům 
vysvětloval. Pravému spůsobu a návodu (methodé) jen zkuSe- 
nost a evičenost učí, kterýž má-Íi žákům přiměřen býti, cele 
podle nich spraven býti musí. Toho dovésti jest sláva učitel- 
ství. Snáze jest samému ve včdé prospěti, nežli ji učiti, 
a zvláSté neumělým rozbírati, a jako cblél» dětem lámati. Jiná 
jeité vada byla mé slávě učitelské na překážu. Pamět jest 
nevěrnice. Professor Vydra, ačkoli mnoho let čistou mathema- 
tikn přednášel, vždy přece ku každé hodině se pilně připra- 
voval. Zlaté každému učiteli pravidlo. Já neměl tolik trpéli- 
Tosti, a při zamilovaných jiných pracech tolik času, více pak 

3* 



xtv«fer 




Ir vkA 44 f <riwwtf, wú. abyf^h ^> t j^I* b^I tíníL To se mi v5ak 

>'!fíA fjpiif-AUi. hj\'i nrt/Iy, íe j*em jména a Téci přeíasto 
«;;t<^i^, /^(/-ft/ ( mrif/a pf. afmé » In chtíli, když potřeba byla, 
fMufth ^píK/ítií^m f [laméli naWtí nemohl, coí n Sioláků oe- 
^jSihnltiSit/t hf\ifi'/.t>'ink jťfTťHi » mém amění vzbozoTati maselo. 
'(f«t ťf tftliký u/it^li, Ak'»IáI[fin) ve v4em za pfiklad b^i ma- 
|(<í(miH b cbU^jMmn, ,Virmí'-n6 to mne konečné upokojiti snud 
(fiňío, í(i (nojl Hi\(i>i(: fckoro vždy mezi lepflí studenty ve vyš- 
*li li t)i'ilri<'li nAI"íi»)Í, A tak jsem v celosti ničehož nepokazil. 
Mftl t""'" "* pravidlo, vfeo rtiKum než pamét mládeže gymna- 
Nlitliil fXdCilAvuti, roí Jdiitli ne celo dobře aspoň odpustitelné 
Jimi, ÍI1 při lolik^clt vidlích Ti jirh opakováni, zkoiiSkách, pa- 
iDl^ť nntiiit NU rvli^lli muHJ. 



!% 



M. 
IHlIuPtiní fi liiska. I'ťirozenÍ byl jsem krevného, a tndy 
k iiilhivAtit diidióliii poliliivi nákluuiiý, a jestliže jsem v své 
iiiImlooM iiomldid *t) i-rlo tomu pudu prudkému, byla to zá- 
■liiliii )ip u»í »'lno«U, hU' chudoliy. Nemaje ani příležitosti ani 
plimthHlknv k vjíuVlif w tuucňin a spftsobilostem, jimiž mladý 
ttd w ol'lil»rii)'m vůIkv řini. a musojo ^•Socllen ías uĚení bad 
wl* l>wd jii^ťťh iibítovati. stal jsem so drobet tuhým, ne- 
i^twittit^fut v )i|W«Vutwti\'h a uvv^su^ opravdovým a taktika 
(■"pdattbkjfiu. NiciHvud uobyl jsem bei omVh mladýob péčí, jež 
lUviM.' iviuv^Á jKvvnaw ťanu, aCk<>tt tt^maun toho na svédomí. 
*v ^,«vti Vvl ktriv krásctf waniv^vt slíbil a ji ojxntiL Kej- 
ti\>t<;i^ w* U»ka ^vU jva {•ívdoí m* pmú a poskdai k sté 
draS-.' W.W s'lk<ti, » t>ii j»tm ;it p» -iC* bc Maoho ndostí 
* wtKsrhv t3Ů>.vtt «iíi:'. v \vUtiti jtastaí li« byl Mae máti hí 
"■i \v liv-ifflfaA-.X'* V*« v>í^'»»Ia a iv^isjíft jvfeo cw kaěn 

rt^i'^.' íi^^:tu:. xt •) jA-tO** iaíjc fit jřo» w tk 3réS!adWC 
^.t.'^ *:4,ví) "A*-** w« > vtit ^v 4 fíwtíwtfihř sůítt, 
«d<;ií S'i *1 J** ■>«»«»>» y.'.*i- Caiv"* >■'* xu iAÍ*í»ii6ft. ie 



JoMfa Junguuana. 



35. 
Vyietrotánť tajné. Přesazen byv z Lítoméfic do Prahy 
co professor rhetoriky vběhl jsem — jakožto znárnj čeeký v]a- 
steuec — v tajné vySetfování policejní, an katdý Cech vládé 
podezřelý byl. Poznal jsem tenkráte v krátké dobé svét lépe 
nei před tím po léta. Měl jsem tři zvědače tajných Brdce 
raébo citů a domnění, ale mimo to, že v pravdě nebylo, co 
by ze mne vytáhnouti zlého mohli, vSickni tak hloupé sobč 
vedli, že jsem jejich zámysl v tu chvíli uhodl. — Nejlezlejét 
a nej nebezpečné jsi byl Jan Zimmermann křižovník, spolukláSter- 
ník mého bratra Jana, scriptor při c. k. bibliothece a censor 
knih. Ten nejinak než bratříčka mne nazývaje denně téměř 
ke mně chodil, na procházky vodil, co čtu, co píši, co mlu- 
vím pilné pozoroval, příležitost dával, abycb nejtajnější svou 
mysl jemu odkryl, to co by rád byt ode mne slySel, sám pro- 
BÁíel, a posvědčím-Ii, chtivě hleděl, rozmluvu pokaždé na če- 
skou historii, na stav české zenié a národnosti, na Rakouský 
dftm, na císaře a na všecky lapavé předměty obracel. Bylo 
to Šermováni, jehož šoty vSecky Ětastně jsem zachytil Štítem 
ducha přítomného a neviny. Na konci unavený již a zoufající 
nade mnou, když se naposled loučil, ujav mne laskavě za 
raku pravil; bratříčku! jak pak dlouho jeStě bude trvati to 
panováni rakouské? — NaCež já s podobnou prítvornou laska- 
TOBtí a přátelstvím odpověděl : bratříčku I modleme se každý 
den růženec, aby trvalo věčně! — A proč? řekl on, potrhna 
sebou jako nevěřící. — Proto, dím já. Že kdybychom je dnes 
stratili, zítra nás PruSan lapne, pazoury na nás vztahující. — 
Nevěda co na to říci, divně se vrtěl a odSel — a tak mne 
vyprostil Apollo. — Druhý můj strážce byl hrabě Dejm, zná- 
mj z té strany pán, čehož ani cele netajil, praviv mí, že smí, 
kdykoli chce, bez opovězeni k JMC. do kabinetu jíti. Ten ně- 
kolikráte mne jako zlý kometa jen jako mimo dotckv, toliko 
Jednou na prádlo natáhl. Jestliž pravda, pane professore, 
řekl on, dobrý Cech nemůže býti dobrým RakuSanem? — Já 
jsem obojí, pane hrabě, odpověděl jsem. — Nemůže to býti, 




k'^^^' 






88 Zápisky 

opakoTal on a odstranil se bez daláího dotazu. I divil jsem 
se, že tím odbyta véc měla býti, a pfedce byla. — ílorSÍ byl 
vrchní komisař policejní Konrád; ten k jádru hned se dobý- 
val. Přinesa mi pro získání důvĚrnosti zapovězenou knihu 
„Animali parlanti", huboval na řízení, na dvfir, na císaře atd. 
Já Devinného hrál, jako bych, kam míří, nerozuměl, a zdvo- 
řile odpíral. Nevěda, na Cem jest, poslal svou paní manželku, 
která neobyPejnou prostořekostí haněla císaře. Já maje dosti 
té komedie zpřímil se proti ni: milostivá paní, zachovej nám 
bůh dlouho DaSeho císaře, on jistě lepSí jest Člověk nežli my 
vSickni dohromady. VrCela ona cosi proti tomu, ale rozmluvy 
bylo konec, i vyšetřování, kteréž, nepochybuji. Že se k mému 
dobrému skončilo. 

:-i6. 

Koktáni. Jedna z mých chyb byla kvapné zajíkavé mlu- 
vení, koktání (praecipitatio), jehož příčinu hledával jsem 
v ústroji chybném od přírody; a vSak Že ani v dětiském věku 
ani v dospělém stáří toho nebylo, musím to připisovati jediné 
vychováni Školnímu. V těch třídách čili klasech, kdež jsem se 
nejvíce z paměti učil, nejvíce jsem té chybě podroben byl, až 
teprv zrostlí * rozumnější sám jsem se počal v mluvě zdržo- 
vati a zdlouhavěji a lépeji mluviti, což mi se dařUo, kromě 
když násilně mysl má pohnuta byla aneb když jsem sklenici 
piva neb vína vypil, tu jazyk nestačil, a já koktal. Nejhůře 
bylo mi, když jsem česky mluviti měl, tu mysl rychlá klo- 
pejtala přes slova neohebná, nepfíručná, s těžkostí hledaná. 
NémCinu jsem více na snadé mčl, aČ ne dokonale. 

Stalo se, že jsem již filosofii studuje v prázdninách po- 
zván byl od strýce svého, kdež někteří z příbuzných jeho sto- 
lovali. Mysl jeho zahřála se veselostí obecnou, připíjením atd. 
Já počal Živěji se míchati v rozmluvu, ale mysl ubíhala try- 
skem, an jazyk vázl v tenetech; vždy mně devět německých 
výrazů tanulo na mysl než jeden Coský. Tu jedna z hostů 
v prostosrdeěné upřímnosti pronesla ta mne ohromující slova: 
Já vždycky slýchala, že jen v Otrofinovsí (odtud bylal ko- 



Josefa JungiDMini 



39 



ktaji, ale nalézám to i v Hudlicích." VSecko se zamlCelo, já 
se pýfil Iianbou a zlostí, a cítiv nedostatek materStiny hned 
jsem Bobé umínil, jí se l«'pe přiuCíti. Od té doby jsem t pravdě 
8t&l se Cechem, aspoň vůlí upřímnou. Kdyby učitelé moji byli 
ve Ěkole mne z chyby tak zjevné trestali, napomínali, ba jen 
inně ji vytkli, jisto že bych zdlouha a srozumitedlné byl se 
Daučil a navykl mluviti ; ale oni chválili, když jsem jen rychle 
úkol svůj přebreptal. Že jsem později co uíitel naopak jednal, 
a podobného breptáni řákŮm netrpěl, s dobrem svědomím říci 
smím. Neboť jsem z]f následek Škodného toho zvyku jeSté co 
muž někdy na sobě cítival. 



Vtrhavý pochltbnik. Když jsem dostal Leopoldův kří- 
íek, priSel ke mné ílovék, kterýž mne sice na ulici od ně- 
kolika let poKilravoval, ale u mne nikdy nebyl. * vicepurg- 
tnistr, lichotivě a pochlebně jevit radost svou nad piokázanou 
mnS cti, a jmenoval mne barona. Já jej dávno znal co po- 
chlebmlca a ziskuchtivého dvořánka. TJŽ, že syn jeho ne 
8 očekávaným prospěchem na gymnasiu našem studoval, u ve- 
řejné tabule haněl vSecky professory, a lžemi dosazoval, co 
ko pravdě podobnosti scházelo, tak že žaloba až k purgmistni 
O to pfiÉla. — Neztratil jsem přítomnosti ducha v té tajné 
mrzutosti, kterou jsem nad oSemetníkem cítil, a zdvořile jsem 
jej poučil, Že proto nejsem v urozenstvo, neřku-li do baronství 
povýSen, ano nemaje synů, že nikdy o cn takového státi a žá- 
dati nebudu. ZdlouŽila se tvář jeho; bylo znáti, že lituje 
omylu, a více ke mné nepřijde, což i stalo se. Pomyslil jsem 
Bobě: jaký to člověk, včera haněl, lál, dnes chválí, lísá se; 
zejtra snad škrábati a dráti bude. Co dělá, u vySSÍcli, mocných 
08ob, jestliže k nepatrnému nic nemohoucímu človíčku tak se 
chová I On as takto počítal : Tento praefektek sice sám v sobě 
nestojí mi za pozdravení, ale zdá se míti nějakou známost 
u dvora, an z ničeho rytířem Leopoldovým učiněn jest; mu- 
eím sobě jej předjíti, kdybych někdy snad skrze něho něco 
dosáhnouti molil, rsIyScv alp svůj omyl, ztratil naději a stou 



40 



UpiikY 



i vážnost koBobe všední. Já pak jej tak málo vážil, Že jsemJ 
ani návStévu jeho neodplatil, aČ bych já v okolnostech svých. 
spíSe jemu k milosti než on ke mné jíti někdy snad mohl. 

:-(s. 

A^orjř rek. 



Pro mluvu jsme a sloresnost 

dočkali zlatých fasů; 
věk Rudolfův tu nebeanost 

neznal Cechových hlasfl. 

Co se vytvoří u Němcfi- 

raodní-li jenom zboží, 
neb zplodí u jinozemcťl, 

hned se ěesky přeloží. 

Sprostí jsou to jen básníci, 
kdo mravy sprosté pějí; 

ráznějSí jsou loupežníci, 
čerti a řarodéji. 

Proč mluvou, kteréž neznáme, 
z vetchých liat& ná.s liIuSí? 

Nač ty Škváry? My děláme 
feč, která věku slufí. 

Jestli feknem — tím co sejde? - 

místo skočit vy Šinout: 
než třetí koleno vzejde, 

černé bílým bude slout. 

Z nouze, délku za prírodnou, 

přízvuk vyvolil Němec. 
Délku máme my svobodnou, 

ale pfizvukujem přec. 



Jon-bt Jungliiacma. 

A£ slavik se a. ^nička, 
od mnobjch zvelebuje; 

líbezně i zezulKka 
své ku-ku prozpěvuje. 

Nám se rozumu dostává, 
za své vfidství mějte dekl 

S vámi řas starý přestává, 
B námi obrodil se věk. 

39. 
Roimlur a. 
Pán. Jenel jdi, dej koňům píti, 
Voiíka (opilý). Dal jsem jim, VaSe Milosti I 

Pán. Předce dej. snad budou chtíti. 
Vozka. Ba nechtí, když pili dosti. 
Pán. Hle dobytek s mírou pije, 
aniž pak se kdy přepije: 
Styd se z míry v sebe líti, 
a dobytka horším býti. 

Napomenuti 

iz Q5the). 

NaC hledáš to po bezceetí, 
co na blízce u tebeV 

Chvátati jen uměj Štěstí, 
máS je vždycky u sebe. 



Skládací pťsni. 
Když vaáe díla vidím, vy vSední verSopisáci, 

péro vzít do ruky hned mi na mysli tane: 
Když vaSe díla vidím, nesmrtní písaři verSft, 

co v ruce péro držím, muě z ruky rychle padá. 



i 



Zápiaky 

Skvostná výbava, 
Aj, jak rozmanité kvítí v tvárnosti a barvě 

tam po horách, tu dolích rozseto Vesny dobou. 
Příroda jen bobatá. mileným svjm, ježto vybývá, 

tak skvostné vénovat mocna je roucho détem. 

40. 

Chodící sfon. 

Byl hoch, který se v kostele 

dával nerad najíti, 
a měl, kdy přiSla neděle, 
zlý zvyk v polích pobýti. 

Dí matka: SlyS, volá tě zvon 

a jíti káže tobé, 
budeS-li meSkaf, pfijda on 

tě odvede v osobé. 



Myslí bí hocli: zvon na včíi 

visi a neběhává, 
a jak zvyčeJDo mládeíi, 

své toulky nepřestává. 

Zvon tich, víbí bez pohnutí; 

co jen se matce snívat 
Než zvon, jaké to leknutí I 

v patách za ním se kývá. 

Kývá se čerstvě; hoch chuďas 
hrozným strachem chce mříti, 

i zdá se mu, £e zas i zas 
jej zvon klopem chce krýti. 

Než předce svou se odvahou 

obratně zlému vyhne, 
běží drahou i nedrahou, 

a2 kostela dostihne. 



Sosch Jnnginoinii- 

Již T nedali a svátek on 
umí Škodou se káti; 

nedá se, uslyfií-Ii zvon, 
osobně více zváti. 



41.«) 
Násilná rláda světská i knéiská. Pravil Wielantl, íe 
nemá íádný spisovatel péra do ruky vzíti, leda žeby bojo- 
val proti dvĚma úlilavním nepřátelům člověčenstva: násilné 
vládě světské a kněžské. Tnidno stanoviti, která z nich horSí. 
První pevnou vŮIi svou provádí pomocí brané tělesné, druhá 
světskou vládu svou ozbrojuje braní duchovní; ona vojsko 
chová oblekem značné, shromážděné tam, kde potřeba, palafii, 
bodáky, ručnicemi, děly ozbrojené; ona pouty, žaláři, tvrzmi, 
Sbenicemi vymabá porobu: tato má vojsko po různu rozlo- 
žené, mnohočetué, lid k vyplnění vfile své nebem a peklem 
dohánějící, kteréž pohnutky za silnějSi vůbec platí než ti-esty 
a odměny tělesné. Obé pokrytecky sobě vedou, tato předstírá 
bezpečnost poddan^cb, oteckou péči o tělo a jmění jich; 
tato náboženství a spasení duší, kterých aby ani jediná zma- 
řena nebyla vSecky moří a sužuje. Hrozny jsou obé již o sobě 
a vedle sebe stojící; však běda národům, když bud spor 
a válka mezi nimi vznikne, aneb když, což nejraději činí, obě 
se spojí a zdvojenou silou ubohé národy dáví. Jestli první, 
tu nejlítější vojna domácí povstává; vojín proti knězi, tělo 
proti duchu, pravověrnost proti kacířství, nebo raději do- 
mněnky odporné proti sobě válčí; nic tn není svatého, ani 
právo přirozené průchod nalézá; otec proti synu, syn proti 
otci, bratr proti bratru, svůj proti svému vražednou ruku po- 
zdvihuje. Vladaři církevní perúnem interdiktů, exkomraunikací, 
křižáctva na světské hromují; avětStí ujetím tuenjcli obroků, 
důchodů sílu jich mdlíti usilují, při čemž nevinný lid hmo- 
tnou i mravnou braní semo tamo strkán, vlečen, sám sebe 



") >Bilediijid husy ' 



aty js.i 



ilioj>i^u rnnsejulho. 



44 



Zipiiky 



^ 



stírá, liubi, clitčje sloužiti každý svému pánu, nemoha slou- 
žiti oběma. Rozumí se, že po každé obé strany co možné sílu 
tělesnou i duchovni sluěuji. Světská vláda vojsko své nějakou 
domněnkou, byt jen donucená a jak oni ději přirozená a bo- 
hem poručená poslušnost a povinnost poddaných k vladařům, 
neb smyslená a lživá povinnost k bohu byla, podpaJuje ; kněž- 
ská vláda rovné nezůstane při důvodech mravních a ducho- 
vních, ale světské rameno a hmotnú zbraní soupeřům svým na 
odpor postaviti se vynasnažuje. Když pak obé síly bud spo- 
jené, bud ve dvou k jednomu cíli, neb každá tajně sice k svému 
ale zjevné k jednomu pracují, tu již bídný národ dvojí nese, 
aniž pak naději má vyproSténí. A tak národ, nechC ony v po- 
koji neb ve sporu jsou, vždy úpí a trpí. 



i2. 
Viilek kněit podpora nábnienxlH. PohanStí knéží, na- 
lézajíce v svém náboženství Cest a dobré bydlo, zuby nehty 
drželi se jeho a bránili pruti útokiitn vznikajícího křestanstvi. 
PřijavSe toto, že onoho udržeti nemohli, jen jméno, a některé 
obřady změnili a přijali, vždy titíž jsouce. Dobré bydlo a Cest 
jim i změněná ta víra podává, pročež nemohou než zastávati, 
mohouce, jakož jest člověk vůbec k pověrám nakloněný a smysl- 
ný dověřiti se v pravdě, že nižádná filosofie nebo rozum vzdí- 
lanéjších — toho malinkého poetu mírných klidných — nezboří 
jim stavení církvi zvaného a brány pekelné nepřemohu jeho. 



■I 



43. 
Stóca boii. Nezdá se, žeby nejvySSí bytosti co záleželo 
na naSí poct£ k ní, již my náboženstvím nazýváme. Jak snadno 
mohla ona vStípiti ělověku jisté puzení, které by nevyhnutedlné 
jej vedlo ku poznání pravého boha. Ale nic toho ; nalezl Ross 
dvounohé naSe bratry na severu, kteříž ani nejmenSího zdání 
o bohu a nějaké vyšáí mocnosti božské nemají, i jest tedy 
důkaz, který od vSeobecného srovnávání se v celém světě do- 
mnění o též jsoucnosti se bére, na vahách postaven. Jestli 
jak tvrdí theologové vfie toliko k slávě božské stvořeno, vypadá 



JoicU imigniiiir 



45 



odtudí, íe stvořitel iieskonCené slávy žádostivý byl, což nikdo 
tvrditi nelinde. Ta sláva, ku kt«ré my a p. p. Jesuita vSe tak 
rádi pravíme, íe dětátne, nemfiž slavnějšího boha uCinití, a jest 
Dčkdy peníz, kterým milost jeho sobe koupiti chceme, nčkdy 
jen zástéra jiných, ne tak vzneSenýcb ňniyalů, VSiidy vyhledá 
ďovfik a podobizna jelio. 

44. 
Ifuiť iiroéiitié tiiiilo šťlřené. NoSi psychologové, snad 
nesmějíce s pravdou před theology, pFíli5 málo zřetel obracejí 
k živoficliům nstatiiím, jichžto bytost s naSí v jednom pořadí 
stojí, tak 2e jen toliko poslední olmivo řetC-zu toho jsme. 
Z toho vyplývá, že sebe vysoko, je přiliS nízko stavíme. Mysl 
naSe zajisté dokonalejší jest, ale jen stupném tím, že v naSí 
moci jest slovo {Ž.n;''»^); ostatně jejich bytost uměle, božsky 
spravena jest a úplná historie jejich dosvědčila by nám, že 
tchopnosti duSe jejích jsou tak nepochopitedlny jako naSe. 
Již co o slonech, o opicích, psech a J. naznamenáno, podive- 
ním nás naplniti a pohnouti musí, abychom jich za bytosti 
ačkoli menStho stupně, ale vždy nám podobné považovali a mra- 
vnou k ním povinnost uznali, bychom k. př, jim bolesti neěinili 
a t. d. Kdo člověka zabije, smrtí se tresce, to spravedlivo; 
ale kdo psa za živa kuchá neb jinak muCi, bud pro nabytí 
pytevné zkušenosti nebo pro jinou jakou koli příčinu, nekárá 
se, rovné jakoby jen dřevo Štípal. Jaká tyranstva provozuje 
Člověk nad zvířaty 1 V tom ohledu víra Indů o stěhování se 
duše jest chvalitebná a u nevzdělance platný d&vod, aby zvířat 
getřil, ano jim dobře činíI. Když \-idím řezníka na tele Štváti 
pekelné své cerbery, chlapa voly bičištém bíti, vozku s koněm 
tyransky nakládati, vždy mu přeji, aby Indem byl 

iix 
Fanatik nepřítel védy. Jeden mladý kněz (p. Votypka) 
psal jizlivě proti TomkovĎ historii vSeobecné a mezi jiným 
vyetavil, že tam o JežíSovi příliš málo napsáno, a primát pa- 
pežský nevyhražen a j. To jest vychovanec pražského semináře 
téméř T polovici XIX. století! — Ti páni jsou, co sami často 



46 Z»l""«'')' 

opětují: sicut erat tu principio, ita nunc et iii saecula saecu- 
lorum vždy — fanatikové, nepřátelé vědění a umění. Škoda že 
Eva nebyla bohaslovcem pražským aspoú jako p. V., byla by 
ovoce s dřeva poznání dobrého a zlého jak živa nejedla. 



Má-U tnvdřec a lidem bohům obětovati'? Bůh vložil 
v duSi naSi cit pravosti. Vše co odporuje pravé pravdě námi 
poznané, příčí se nám konajícím to. Proti přesvědčení svému 
jednati jest proudem hnánu býti, jemuž brániti se nevyhnu- 
tedlně vnitřně nuceni jsme. — Jen tenkráte, zdá mi se, smíme 
proti přesvědčeni svému jednati, když nejednání bylo by pM- 
činou nějakého zlého, k. př. pohoršení jinak věřících, V tom 
ohledu mohl Sokrat v jednoho boha pravého věře, bohům 
athénském veřejně obětovati, aby Atheňanů v ně jedny věřících 
nepohoršil; v tom ohledu může mudrc s divochy modlám jich 
poctu prokazovati, s raahometcm v meSitě, s křesťanem v clirá- 
mě pobožnost konati, jestliže jinak dříve jich poučiti nemůže 
o piavdé. 

Jesuita Leitenberger, který dlouhý tas v Americe missio- 
nářem byl, v d&vérné rozpravě 8 HakenŠmidem chyrurgem, 
když tento namítal, že uSní zpověd jest jako tortura duchovní, 
an člověk tajné své křehkosti vždy s stydem vyjevuje a t. d., 
řekl; povězte tedy zpovědníku co chcete. Dal znáti chytrý je- 
suita, že tu jedná o vyplněni zákona církevního: dobrota 
mravní že jinými zákony se říditi povinna. Jest tedy pokryt- 
ství jako lež v potřebě mravní nepravost sice, ale poněkud 
odpustitedlná dle toho p. jesuity. 



I 



47. 

Miije náboienstm. Já byl v mladosti své pobožný nej- I 
živějším citem, což ne tak ze Školy jako od matky své jsem ] 

odnesl, a po vSech proměnách z té strany mnou zběhlých zů- 
stala mně neodňatelná víra v boha, kterému (jako ŠčokŮT 
Alamontado) oddán jeem, v něj váecku naději skládaje. 



JÍL. 



48. 
Vo je*t bitlť? Jest analogie ve vSech nerostech, rostli- 
nicb, živoĚiáich; analogii tu prostřel rozum lidský až na sa- 
mého boha, připisuje jemu své jakosti vlastoí, a učiniv jej 
podobna sobe řekl, íe bůli stvořil jej dle své podoby. Odtad 
aesmiroé omyly, obrazy sličné i nesliíné bolíství u národů roz- 
liíných. NejzdravéjSí obraz božstva jest, Žádný obraz; nébí^ž 
pomysl pouhý moci jeho neakončené. — B6b jest duch ac. 
Ale jestliže duch jest, proč neustávají jej představovati vždy 
jefité v podobách nehodných; starce, holuba, žida se křížem? 
Jaká to zmatenost!.' Dobrý stvořiteli! nestojíS o slávu Červy 
tebou stvořenými tobě prokazovanou. Človék slávy chtivý jest, 
což dobře jsi zřídil, by jej tedy k dobru, ke ctnosti vábif. Ty 
však nejsi člověk, nemáS váSni na£icb, ctižádosti, by vonůl rád 
kadidlo pochlebnikův, nejsi hníviv, by se nad čím rozhorlil 
a proíeníni se udobřil, jako človék. Tebou neskončeným človék 
skončený hnouti nemi^že. Ty od věků do věků týž zůstáván 
» své véCné dobrodéjné činnosti. Že jsi, rozum dosvědčuje, co 
J9i, to nad rozum sahá. 



Co Jťst neftťí' Obraz nebe nám od mladosti líčeného jest 
takový, že dospélý rozum mu odporen býti musí. Jest to jakýs 
palác o několika poschodích, v jehož hlavním sále bůh otec 
se synem a s duchem svatým trůnuje, an jako u králův po- 
zemských mnohoCetni sluhové, cherubíni, seraííoi, angele, svatí 
Te svých státních odděleních jemu na službu hledí, s rozkazy 
jeho dolů do světa a do pekel běhají, ač péSky, nicméně 
rychlostí nepojatou; kde vSickni spasení též účastni jsouce 
věčné té blahosti, jemu tváří v tvář hledí, jemu se diví, jej 
velebí a se radují a t. d. 

Co rozum k tomu? Rozum vědomostí člověku možnou 
vzdělaný praví, že svět, který obýváme, jest nepatrná koule 
v neekončeně rozleblé prostoře, kdež podobných koulí nestejné 
velikosti bez počtu okolo sebe a spolu okolo jiných větfiích 
se otáčí, toliko s to není rozum, aby sobě neskončenost tu 
představil. Av£ak tolik pochopuje, že v neskončenosti té ne- 




48 ÍUpi>kT 

mfde hfii TxUšiního oddélení nebes, sTéta a pekk, jak si je 
staří před statoval i, jak posud sprostá víra je vidí, nébrí že 
tSe to Tdék jest nesmím^, na nejvejS moudře, oměle sloíení, 
sestaTenf, jako t malosti tak v velkosti vždy se ímlazající 
a xéřué jarf, ferstvj, živoucí. Anií zdá se, jakobr ten, tdo 
jej stvořil, mimo néj a vedle něho neb nad nim stál, jako 
bodinář nad strojem hodin nfinřnfch, nélirž musí bíU to moc 
jakás T^depfítoroná, víecko pronikající, vSecko zachovávající, 
ríerušírí, v5e omlazující, a to vSecko prostými, jednoduchými 
zákonv, kteréhož tak málo sobe představiti můžeme, jako ne- 
skonřenost samu. 






V 



pud k plozeni. l*od zachovati sebe a plodili sobě po- 
dobné tvory json dra nejsilnřjěí pudové přírody. Prvnímu se 
žádný neopírá kromě některých SálencĎv, u kterých rozum 
TÉřnémi jinými ohlnĚen ; druhý pud co sama příroda o mno- 
hých národův i mudrcův ve vážnosti k. př. lingon u bramí- 
nův a t. d., u jiných, zvIáStě co křesťanství mravy duchovněj- 
šími učinilo, za nečistotu, za neřest, křehkost, hří£nost se poklá- 
dá: starý Ut prý Adam v člověkn řili pokušen! dábelské. OvSem 
neobmezené se oddání tomu pudu mnoho zlého v tovarySstvu 
lidském stropiti může, a sama příroda články rodicí v tajné 
místo ukryla : ale chtíti pud ten řlověku vzíti, udusiti, jest 
neemysl, jako jiné ókcmy živofiSné chtíti staviti. Příroda tak 
dobře semeno plodkí jako krev a jiné mízy potřebné z pokrmu 
tvoří, odlnřuje, a k úíelu ji stanovenéinu vodí. Jejího veleni po- 
■lovcbati oetnlíko přirozené ale i potřebné jest. Lékaři dovo- 
zují, že mírné scházení se s druhým pohlavím k zdraví pro- 
rjiftao i potřebno. Sadu tu za rektorátu prof. Mích. Šnstra 
chtď zastávati kandidát mediriny. ale -llDr. Bretfeld a konsi- 
Btoríalm sssesEor se opřel z toho důvodu, tchy katolické kněž- 
btvo ženiti se chtílo a t. d. 1'rolifthl atiy nesmj^slný, nepřiro- 
zený, tyranský, nemravný «Akon ln-xíenstvi (lehofem VII. daný 
se neruSil a vážnosti uflnitil. trpí^ti miiM sama příroda vde- 
moudrá, pud jiýf poUftřnvftti, aimh mdřji pokriisky tutlati 
a pioti ni tiVJnA hri-Aitl dlufnul Cfrknv ntóc tu samu věc 



jedněm ťu svátost dovoluje, druhým cit uečistutu zakazcyp. 
O pomatenosti lideki] — P&kuA jest Milionová chvála man- 
želství. 

úl. 
I'apei,iitfu. ťravil kdosi, že komoiníkovi avému nikdu 
není brdina. Olovék jiným jest v unifoimĎ. jiným v nedbalkách. 
Proíež historie domáciho žití velkých pánův jest velmi sprostá. 
neslavná, ba fasto nepěkná, pohorSlivá. Ne bex příčiny zapo- 
Tézeny jsou tajné liÍBtorie kabinetň, k. p. Kateřiny II, M. Te- 
rezie, Ludvíka XIV a j. Ale uejhorĚí ze vSech jest historie 
pt4)ežův, za ktei'ou s>e celč katolictvo styděti muaí. Byli mezi 
nimi také hodní mužové, ale iícM poíidku; na vétSim díle 
rq'dil jimi zlý duch žádostí po vládé nebo po rozkoších. Není 
zbrodně, která by se nebyla nékdy na dvoře Jejich Svatostí 
fáchala, nevyjmoui- ani trávení, cÍ7.oloŽstva, krveprznéní. Kdo 
snésti může pýcliu, kterou ke králům a císařům se mívali, 
dokud mohli ? Politika jejich ocelová neustoupila nikdy o vlas. 
Ze pak jich duch svatý neřídil, dokázali urputným odporem 
každému novému nálezu ve vědách piíírodnich k. pf. souatavé 
téles nebeských, nad niž nic nebesnějáího neukázáno Clovéku. 
Ubohý Galilej byl mučedníkem té veliké pravdy. Dvůr římský 
jest jedna z nejvčtSích překážek rozvíjení se pěkného květu 
v£d a uméní. Protestanti nás katolíky dávno předstihli, protože 
u nich mysliti mezi hříchy se nepočítá. Český národ tu krá- 
snou dobu, v které odtrhl se od papeístva, v uměnícli nade vše 
Evi'opany vynikal, nikdy pak více neklesl, jako když jezuit- 
stvfj nad ním vítězilo. 

Čeština na Moravě. Morava má zvláštní osud, že kněž- 
stvo její vysoké veždy jeSté páchne tou nenávistí k slovanské- 
mu jazyku, jakouž vyznačili se za času Crhy a Stiachoty Sol- 
nohradStí arcibiskupové a poslanci jejich němečtí, litupgie slo- 
vanské zhoubcové ukrutní. NynějSí arcibiskup Olomúcký ze 
slovanského ja/yka jen smích si tropí; biskup Brněnský (Šaf- 
gočj litý jazyka Českého nepřítel zapověděl seminaristílm svým 
íeské a vůbec slovanské knihy čísti, ač veliká knčžstva jeho 

4 



I 



50 ^'V''^y 

částka v pouze slovanských nsadách působiti má. Pfičiněním 
týcbž duchovnícli vysokých pastýřův spůsobeno to. že v celé 
Moravé i na praslovanské Hané školy německé za naSícb dná 
se zavedly. Maji oni tu samou filosofii co naSi čeStí úfedaíci, 
že lépe jest, aby se lid uCil jim rozuměti než oni jemu. Český 
jazyk jmenují oni vzneStsni duchovni husitským, což jestli tak 
dalece pravda, Že husité jej vzdělávali v svých půtkách nábo- 
ženských — tím více pravda jest, že ten německý jazyk, jehož 
oui se drží, jest jazyk luteránský, au Lutr saskou němčinu 
spisovnou vůbec učinil. Opět příklad chybné filosofie lidské, 
kteréž ani svatá theologie napraviti nemůže, byť se nad ní co 
iNid služkou vyvySovala. Jest tém pánům finiti o spasitedlnou 
tniii, v které lež vypadá jako pravda, a ve tmií každá kráva 
stcjnS černá. Rozumí se tma křeeCanatva poddaného, jim samým 
nějaká zlodějská svítilna vždy zbývá k potfebě domácí, anií jim 
svétlo fikodno, rovně jako jedovaté knihy censorům. O Šalebný 
pokrytský, ouskofiný světel 

53. 
Pýcha panská. I^dé, kterým urozeni, bohatství nad jiné 
výhody popřálo, majíce váecky prostředky ke vzdělání dncha 
svého, když jich užiji, jsou v pravdé ozdoba lidského pokolení, 
jimž se tisícové jiných, třeba stejnými dary přírodními nada- 
ných vrovnati nemohou. Byli vždy a jsou tací n vSech. národfi 
jakož i v naSem milém českém, na kteréž hrdým býti národ 
právo má. Ale nžfvfýfli bohatství a přednosti sobě náhodným 
urozeoím podané ne ke vzdělání ducha, ukrocení mysli a uten- 
čeni mravAv, anobrž oddajíli se pýSe a marnosti, tu již nic 
nesnesitedln^Sího nemůže mimo né nalezeno býti. Hraběnka 
B* rozená kněžna P — dáma fraocouzskou hladkoBt m^icí 
a povrchní mnohých umění a věd známost, srdce v sobě dosti 
dobrého, velikomyslná, ale na urození své nad míru pyjfná, 
nemiufc vlastní rodiny a k příbuzným ne dosti srdeČnoBti, 
vedle pejska vychovala sobě chudou dívku, dajíc ji učiti 
vSemu, co slečny vySSího rodu ozdobuje. Byla dívka ta dcera 
zahradníka v její službě postaveného, kterouž syn onředníka 



{>! 



Tjitího, jÍBoch TzdélAnf a co piivní ouf«dnik od brabéUt 
aň^aoreaý, ji od mládí miltuid a miloTán jsoad, v niftnielstri 
požádal. Odkázáno jej s tím, ,že brabčnka dcery sluze nedá* ; 
dívka sobe vzíti musela &anc. cliudéiio u vj-ltnaost^í hrabete. 
Lidi Detirozené |>ovažovala za. jKtloviCaé lidi. aiiil jejich štítím 
neb nečtéetim vele pobuula se; jen pokud jich nevyhnutedloou 
potřebu mřla, Ic nim se blííila. I" přítomnosti její mluviti 
o néjakém mčátaiiu neb sprostém človéku bj-|o bj- urážkou ne- 
odpustitedlnou ; rozmluva jen baronů, hrabat, knížat & vySSích 
nad né týkati se musela. Kdu z urozenstva jen ponékud byl 
populárním, ten t jejich oi^ích so zahazoval ; neurozenec osob 
?7aokébo lodu vtčné dalokjm býti měl. Jednou při stole, 
k nčmuž Iirabé mne domáríbo svýc-h syuovc&v U(^it«le pfj- 
pouštěl, bjla řeí: o mladé brabinc« K". ktea-ž ctuosti mnohé 
TérnÓ Ii6ila, konečné přidadouc ; také prý na fortepiané dobře 
lirajei nevím pravdalí to; kdo ji slyšeli Otázka ta vůbec po- 
stavená zdála se dáti každému právo k odpovědi. Já tedy 
osmdlil se říci: V. Exc. ona výborné bri^e. S podivením ná- 
ramným a satirickým úsměškem hraběnka na to: odkud to 
víte? — Já při jtuím koncertu na houslích hrál. Zamlčula se 
na hodnou chvíli a já již drzosti své litovati počínal, ana ruz- 
mlnvu na jiný předmět obrátila. — Náleželo k mému úřadu 
skonteskou čisti francouzskou knihu, a co potřeba vyslovovati. 
Hela konteska zlý obyčej, te hlavu nízko do knihy strkala. 
To pozúrujic teta její, pravila mné: bCo ji to trpíte?" Já chtřje 
Činiti, co povinnost kázala, prosil jsem kontceku, by radčjt 
ruka e knibou nazdvibla, pridaje, že sluSno, aby méné ušle- 
chtilý oud vzneSenčjSímu na službu byl. Načež paní trpce 
a pohrdavé: my nejsme zvykly sobě sloužiti. Nelze bylo ohra- 
diti se 6 strany výrazu toho, polknul jsem v tichosti ee za- 
rdénim to poučení panské. Bylbych snad se uhrousil časem na 
takovém brusu, ale nebylo mi tolik Štěstí. Jednou připravuje 
mladá hrabata k veřejné zkouSce, i jii i oni byU jsme unaveni 
na duchu ; péstoun jejich, abbé francouzský, nedohlížel dosti 
bystře. PfiěedSo ke stolu, stáli jsme po vojenská ku poclé 
jianstva, um livRbí^Tika nir/.utým okem měřila všecky, zvláštů 



-*. ^ 



52 "pi"''y 

pak synovce, a k starému hraběti pravila; hle jak stojí, jako 
sedláci, vyžeň ty vychovatele 1 Td moudřejší hrabe v tu chvílí 
ueučiníl, zvláSté před zkouSkou, ale což jí bezpochyby nejmi- 
lejší bylo, změnil plán a dáti je umínil do akademie Terezín- 
ské s nov^m přispélým, hladkým Francouzem, a já zbylý o dům 
dále se stěhoval. 

54. 
Postavení éeitiny ku vládě. Postavení české národoosti 
a vztahy její k zemské vládé jsou posud pocliyhné a nepří- 
jemnó. Vláda iičinccká k u&nadaéni Gobů správy vždy pracuje, 
aby národy sobě poddané pomíchala, poněmčila. Uveddi do 
Skol i kancelářů němCiuu nechce zpět postoupiti, a každé 
hnuti a vznikání národnosti ji nemilé jen dotud pHpouStí, 
dokud úmyslňm jejím neškodné hýÚ se zdá. Mnohé stýskání 
a žaloby na útisk dějici se lidu a mravnosti jeho nedostatkem 
nčeni národního to vymohlo, že učinila otázku, proč němčina 
tak Spatný vznik má v Cechách. Referent Tvrdý ukázal na 
Spatný Bpůsob nčeni toho a navrhl, aby se na čeSUnu Stěpo- 
vála němčina. Dovoleno tedy, aby v 1 a 2 třídě normální, kde 
toho potřebí, německá grammatika £esky se vykládala, ale v 3 
třídě již vSecko německy se píednáSelo. Tím velmi málo spo- 
moženo čeStině, aniž pak pomoženo jí býti mělo. Neumělost, 
liknavost učitelův normálních drží se raději svého starého 
spůsobn nesmyslného. Na gymnasiích poručeno, aby mládež 
čeStíně se také učila, ale stalo se to tak, Že nikdo toho ne- 
Setři], a kdo Setříti poněkud chtěl, od litých nepřátel České 
národnosti mučedlníkem se stal. ObmýSl^í někteří vySSího rodu 
vlastenci žádati reálních Skol v Cechách ponhých. Nebudeli 
míti čeStina právo své u úřadů politických i judiciálních, nic 
to nespomůže, ano na Škodu bude ubohé mládeži, která v něm- 
čině snad méně utvrzenou se stane než rodilí Němci, a tak 
zkrácena bude. Kanceláře české budonii, ty Školy samy od 
sebe následovati budou pro nevyhnutelnou potřebu. Prozatím 
žádostivo jest, aby každý studující stal se ve školách obojího 
jazyka vědomým, potom alespoň z Částky ta urputilost něme- 
cká k Cechům by přestala. Neujmeli se Ceátiny brzy Šlechta, 



Joícfí Jiingiii«i 



53 



Tjdy udujena bude. Ale SlecktaV Jeden, dva dobře HmejSlejicí, 
osm, deset bud rovnoduSnů hledí, bud zjevní jsou nepřátelé. 
Ditríclistein ^apovédčl svým ouredníkům obírati se čeStinou 
pod ztrátou služby 1 Lobkovic své napomenul, aby si jí hledéli, 
aíe kanceláře naskrz všechnéch jich jsou německé, odtud ouře- 
dnictvo nčniecké i se svfmi paními i dcerami. Méétan pozem- 
skÝ (Tenkovskí) dle Praby se řídí, a ta témSř pouze německá. 
Sedlák podle měSfana kráčí, jak daleko mů£e. Již v pravdě 
Némec každý kout v Cechách vyámejditi může a doma ae býti 
domní. Vláda rakouská udělala mistrovský kus v tom ohledu. 
Co předešlí věkové krveprolitím a násilím na Pomofí dovedli, 
to ona po tichu pod pláSt^ni otcovské lásky zjednala v svých 
knyinách slovanských, a na cestě té jest, která ji koneCně 
kcíli dovede. Snaženi naSe vlastenské jest takové, jak nám je 
naSi Kémci představují, dobře míněné ale neplatné, marné ; chy- 
tfqfií mezi námi bud nepigí nic, bud německy. My blázni jeSt^ 
bojujeme ten nerovný boj, my proti proudu ploveme, kdežto 
I h&ry nátisk ustavičný nás tíží, z dŮlu netečnost, rovnoduSnost, 
Dechuf, ano k ponémíení se sklonnost národnost hubí. Nic- 
méně, dokudž sila stačí, neustávejme brániti se i:áhubé; za- 
jdeli národ, at nezajde naSí vinou; at věk budoucí jinak než 
my smejfilející pozná, že Český Slovan nebyl naskrze zrádcem 
nad sebou, že i naSo Tbermopyle ncjedníni mžikem vzato jest. 
Krajští úřadové a po nich vrchnostenské kanceláře jsou pravé 
tvrze a pevností némCiny. Cechům ani Čísti nedovoluji pod 
listěrou, že t^'né společnosti jsou zapovězené. Divadlo Němci 
toulaví vSude otvírají, českých ouřady nikdež nedovolují, ani 
Btálýcb ani chodných, Hrajeli kde několik milovníků jednou, 
dfAkrát — roztrubují to mladí po vSech dennících, o něme- 
ckých neustále hrajících mlčí, a tak sami se Sáli. Kam to jde? 
K ntěáení mé sklíčenp dnSc ! 



55. 
SuUtein, Fařiiek. Mezi zněmčovatele Českého národu 
náleží také Kindermann. Ten byv kaplanem na panství hra- 
běte Bouquoi, uěiněn od ního děkanem za Imbičku. kterou paní 



54 



Zápisky Joa«fa Jangminna, 



hraběnka svému pánu za ten skutek glibila. On přiAiněníiu 
svým o uvúdčDÍ normálnich Skol německých vydobyl Bobá 
Slechtictvi — pod jménem von ííchulsteiii a biskupství litoměři- 
cké. Parízek, kteiýž sobě osoboval tu Cest, říkávaje: leh bin 
der Mann, der die dentaeho Sprache in die Schulen eingeluhrt 
hat: byl jen jeho pomocníkem. Onen byl kovaný Němec 
A pravý Českého [národa] nepřítel, druhý rozený Cech, ale 
obojetný vlastenec. I'rvnimn M. KožiSek (Pelzel) hrobní nápis 
tento učinil: 

Zde leží hrobník národa Českého: 
Vlastenci vys .... se na hrob jeho. 
Drubého Štěpánek co Čecha i^ivotApigem ohvalným poctil. 
Jiná blava, jiný smysl. 

51j. 
Cixař h'raiitiii'k jokýť Vec/iúm. Císař František jezde 
po Cechách, kdyí mu CcSti sedtáci jazykem svým přirozeným 
na jednom místé radost svou jevili, k provázejícím ho vysokým 
ouředníkům pronesl svou spokojenost, připojiv ta slova: Icb 
liebe die Pankerts nícbt — ty lidi v jiný národ se přetvořujicí. 
Avšak týž monarcha při jisté dvorské slavnosti, když ve vSech 
zemí jeho jazycích jemu ke cti řeči a básnč předneSeno, česky 
přednésti nedovolil. Byla tobo nejiná příčina než ustavičné 
sočení Němcův čuskýcb na své krajany a ziStná pilnost poli- 
cejního úřadu pražského, který Cechy co odbojniky a nespo- 
kojence jemu představoval. Chováme hada za ňadry. 




:á. 



y 



Původ slova -lať 




tJ6ená rozprava prot. Mat. Maial; 



Jak řteiUrťun invch ufetivch rozprav loámo. 
vjloíil jsem na lí*. strio^ ifosleduítio spisu svého 
pŮTod a v^zDam pořekadla: ,až ho tedeu Uartioa* 
a ofandS se spola-proli uOřDcAm juiouárodDÍm, ze- 
proti B«rlín^kvmu Obermfillerovi. jenž se 

2K>víiíl jak oproti tiitié tak plavnému krajanu mému 
oll^TÍ vyvozovati kmen slovansky jiříiuo ze fcmeue 
odtiuéfao čili ^Isk^ho <:ili vl!Lsk>'íin. Toho uetréba 
' nfípomínati torno, kdo zná 4. strájiku mého Ihore 
■nebo 10. řá^lek m^ li.Vn,'. nwiln .1 ilM-ké ^ram- 

matice Btiti,iki.'..'..\ k.h- j n ,, k;izal, žt- 

Fubjek-t íili podniét v frenilivé sUti muže 

Po opětovaném výři té prolnátií íililedal jsem, 
že podraět v dative, akkusativé. vokative, lokále, 
instrumentále a \\ihec v každém pádě státi může, 
j.-n kdvž se ho užívá tak, jak jsem první ukázal 
ua 417. stránce své Krammatiky. AvSak všem těmto 
p.nlraétiini vévodí poUmět genitivny, jsa podle aJov 
álavného skouniatele jazyka naSeho p. iíaráťiše věd 
lak důležitou, že nám odrazila políratrené .Slováky. 
A ťím více je pravda, Je vydokuuřený skla- 
(iatel mluvnice p. Žiliimont šfalíjřm hláskám staro- 
buliiarakvrn íili cyrill-skym čili staroslovanským, t.)tiz 
i-ru a jeři, nerozuměl tak, jak podle Dohrovského 
a" voále mé úvahv v .Kroku" na str. 213 měl a 
mohl tím více bije do ocí ukutek ten, jeito jsem 



to dokázal třikrát po sobě, ponejprv, podruhé a po 
třetí. Že svaty Cyril vynašel azbuku, vf se mnou 
Bualajev (viz jeho skladbu iia stránce 104) anebo 
Puchmayer s Hankou, kteří rukopisu Kralodv. ani 
tak nerozuměli, jako já s MikIo»i£em a jin^Fmi muŽÍ 
vysoce vzdělanými (viz Musej. 185G atd.)- 

Na kolik je pravda, že Sleicher, MikloMÍ a 
Šaťařík, jemuž jsem dne 13. ^rvence 1854 svou 
knihu věnoval, původnícli sídel Slovanstvu nehledali 
na ostrovech tichomořských, tím více je jisto, že 
slovo ,nav" (viz Dalimila) nemá původ ani v g<5t- 
Stině ani v slovenštině, alo že Je to pouhé nedopatření 
kteréhosi spisovatele, kter^, jak jsem dokázal na 
atr. 17. svého 13. spisu, omylem napsal nav na 
místé naí. 

Že mají Uusové přízvuk, upírám tím méiié, 
Um je jistější, že i-uské e paterého významu nemá 
(viz Lomonosova), a čím je pravdě podobnější, že 
Bulhaři původně za Donem seděvĚí dne 15. íervence 
roku 500 po Kr. do Moesie vtrhli a za 5 měsíců 
& 13 neděl po tomto vpádu slovanský jazyk přijali. 
(Viz mou Obranu.) Že jsem nečetl llabelais čili 
Kablésa, abych v jazyku našem podle slov Čelakov- 
ského (viz mou úvahu v Musejníku) nebarbaril, 
nechávaje slovo podstatné ncskloněiiým, je tím 
více nepravda, čím víc je stvrzeno, že čísti 
umím a že jsem v držení 50 archů výpisek ze Slo- 
venských novin Bobulových, o nichž jsem podotkl, 
že tam roku lStJ5 stála na druhé stránce nesprávná 
forma bék čili jak Kusové od pátého století vyslo- 
vují byk aneb jak podle Šafaříkových LesekOmer 
Srbi říkají bik, aČ jsem se já e Vukem nejednou 
proti tomu ohradil. 

Vfiak při takové nyní panující ve všech slo- 
vanských kmenech nevědomosti i mužů slavných a 
veleuftených jaký div, že nikdo nepochopil náležitě' 
toho, co jsem ve své úvaze o vokativu Utevském 



Imoneal o nosorkich vůbec. Tomu diviti se jest 
I tfiD více, i^ím je aiiáméjSÍ, ie iioaovky ze slovan- 
I Steny až lio samo portugalřÍHy vnikly, tenkrát, když 
1'Ootoíi- přiiioali 8 aebou do Spanél řecké písmeno x 
§{ili nynější španéUki- cli. Jsou zajisté nosovky čili 
B|iaaaU>3 jakísi zvuky uepovstávajfcf v nose ale jmde, 
v«vítá z učenídi skoumání slavného fvsiologa 
Ke, jenž nosovky z jakóUogi přístroje vylinovati 
■ Však o tomto důmyslném náletu v oboru 
psVého zvukoslovi jindy. 
■Wívo než o .lati" obšírněji promluvím, vidí 
|3e mi zňhodno, abych vyvrátil náhled těch. kloří 
I niJvaiíiijí slovo toto za germánské. Není ono ani 

S' rin;iii8ké ani vand-álské, jakkoli .Augab. allg. Zei- 
ng' r. l8fU na str. 891 tvrdila, že je goíátina 
I TMidáiíinS mi tak prfbuznA jako jazyk turecky uy- 
InéjSÍ nad mívu zkažmú valaStinE. (Viz mou úvahu 
i o znamenité knize; O příbuznosti jazykův holandsko- 
f frnncouzBko-baskick^cli.) Soudný ft*nůř m6jz mne 
loinlavena, íe píĚu ve slovĚ .baakickí" po hrdelné 
lllUgce íili hrdelnici měkké i; je to netoliko zvyk 
^loveuslqř, ale také rusko-polak^, fili vědecky řečeno, 

KoUko-kaSubsko-maloruaky, Ěím více je pravda, že 
Jlyta maloruSUna za Vladimíi-a bv. uynějSí nosovek 
iabaveiié bulharStiiiě asi tak příbuzná jako nářeél 
I lianácké valaaki-mu. Viz mou rozpravu ve Sbornících 

I vídeňské akailemie dne S. srpna 1859. 
ě Těm, kteří se domnívají, že neumím chrvatsky 

lati charvataky, radím předevSím, aby si přeíetli 
I Kujiievuika, kde najdou mou ceiym témřř svétem 

I překládanou úvahu o nosorkáeh vJ5e jmenovaných. 

I Kdo ČL-tl se umou lilubokomyaiiiou úvahu mého 

přitelo a uiVoého badatítlc v jazycích madarsko- 

l iiramejgkjfch, vyaokoučenélio pana SaSnĚ, ten ví ae 

f mnou. Že vynechání rozdělovačích - znaků fili in- 
terpunkcí na titulní stnině MikloMřovy .Slaiische 

I Bibliolliek" m nestalo ani náhodou aui nedbalostf 



ká. 




sazeřovóu čili jak Poláci nesprávně říkají zecerorou, 
nýbrž ie je to plod ufeno-TMeckého bádání v oboi-u 
glottiky 3. ne glossiky, jak napsal jakási neznalec 
onehdy do .Wanderera,' nefetSí patrně 81. str. mé 
grammatiky. Celý ničený svĚt shoduje se se mnou v 
tom, že znaky ouy na jednom francouzském románu 
také scházejí, aíkoli vyšel dva dny před MiklošiCovym 
zvukoslovím. (Viz mé úvahy ve Slovenskách novinách 
a jinde.) A Ěfm více je pravda, co slavný Sleicher 
na str. 817. svého Compendium praví, že kořeny nékdy 
s kmeny souhlasí, tím je jistější, že já pravdu tuto 
ani před 17 lety neupteil. 

Jelikož se ale jeStŽ nikdo mimo mne (viz 
.Osvětu") nepokusil, vyložiti Ětenářům věci neznalém, 
který ze slovanských jazykův bude všeslovanak^m, 
a poněvadž nejedni slov mých neuvážili, jak by 
měli a mohli, opakuji zde naposledy, že bulhar§tina 
ani stará ani nová na jazyk vsesiovanský pov^Sena 
býti nemůže. Kdo íetl v erammatice Cankova na 
straně 149. aestý řádek zdola větu: ,Kakvó húbavo 
5tú vidira tam?" pruavědÉil se na své oři, že jí 
nerozuměl. Druhá, vážnější věc |e, ze není nikoho, 
kdo by na se vzal tu práci, povyšovati jazyk zvuko- 
slovím a tvaroslovím tak chatrný na orgán slovanské 
vzájemnosti. {Viz Saf, národopis a mapou ve futrále, 
stránka 41)., pátý řádek svrchu.) 

Mohutné ni5tině (viz Musejník r. 1864, sv. 
II., sti-ánka 18!).) nebylo by se dostalo obránců 
Šafaříkovi a Vuku St. Kai^adíiéi podobných, kdyby 
nebylo mého Slánku: , Výsledky histor. jazykozpytu 
a mluvnice ruská," jejž jsem četl ve SpoleCnosti 
nauk due 2. května 18tJ4 a jenž má U)to heslo 
čili motto: ,Opinionum commenta delet dies, uaturae 
judicia eontirmať íili v českém překlade : komentáře 
zahlazuje den, rozsudky však potvrzuje. 

7i tohoto vidí soudný čtenář zvláštností mého 
slohu; najmě vidí, že neužívám Slovákňm docela 



neíninit^ spojky pak (vii pfedraluva k mimu Zniko- 
1.I0VÍ, str. 4.):" za to váak najde We tu v íetných 
mýÁ ípisíeb slova; iiapokon. o-sožiti, zdajně a pod., 
V'.' li f nužuju 8 niiiohýnii krajany la iiojlopSí 

ii. -li. .|«'k.jeiiÍodiuieiié Sloviky k nám za uedlouho 
jiíM!;... (Viz poznámku m str. 213. mého Zvnkosloví, 
Liiv.' M. oliraíuji proti tiěkterj'm novotářům pf&ťoím 
luěk^ na místě mékky.) 

Však ani mohutná niStiiia nebude podle míbo 

I -iinlii jazykům vSeslovanským z téchto dvou pfííiu 

ilnihdy samohláskou latevreiiý peĎ konOÍ 

. .-kou, jak jsoni iiesřfslněkráte ukázal; za 

■ 7,iiá ruStina samohlásek 1 a r, aspofi podle 

Co do národního básnictii pověděl jsem v 
.ííavítĚ". jak ge k němu odnáSfm a vytknul najmě 
K. J- Eriíeiiu nešetniost, s jakou si poífual při 
iŤopisování písní národních, bera na místó brkováho, 
,i!( měl a mohl, pero ocelové a staré. 

Nemohu se zdržeti, abych neopakoval slova 

l-í'.-"*;))'! básníka a krajana svéb.o KoUára, která 

; I té příležitosti napsal. Řekl jsem tam na 

;1 t., že Erben se zachoval k písním národním 

■ ii li uoŠetrně, njbrf. asi tak jako ,déti, kteró 

i(. íituiluice, z nii ae napily, házejí kamení a smetí.' 

Dokázal jsem tuším, že není větního neznalce 
nit^lio Zvukosloví nad p. Seberu, jenž aby smysl a 
víznain tócbto mjJcb .-(lov náležitě uvážil, tímto se 
■-\zý\'L 

Jak známo, jím rád vařené raky, kteří bjívají 
;i.jíUe slov Okena íerveuí uu znamení, íe ae stydí, 
;iio pan Šebera, ač jsem bo pětkrát zvukoslovné 
ivařil, neuměl se aui zafervenat, 

O vjfklad slova laE pokoušeli se přede mnou 
!i\BO'ií nejen historikové, nj^brž na slovo vzatí alovo- 
.qiytci, jako Kopilar, jehož životopis najdeS v prvním 
svazku ,,Slavische Bibliothek* od Miklo&ií* anebo 




v Erbenové bohužel zaniklém .Obzoru', kde najdeš 
taký kritiku mé skladby fili syntaxe. VĚak nežli 
přejdu k podrobnějšímu záhadného tohoto slova 
lýklaUu a rozboru, ti^eba vj'vrátit náhled mnohycli, 
jakoby byl slavný zpytatel zvířat a králíků pan 
Darwin první byl pronesl důležitou ve zvukosloví 
vétii : samohlásl^ jsou kůže a chlupy každého jeříkem 
zatevřeného png anebo slova. 

Proti tomu se ohrazuji tím více. Čím více je 
pravda, že jsem já první onu větu vynašel a dokázal. 
(Viz dnihou stránku mého kvartového, Grégrem 
tištěného a mou vlastnoniíní korrekturou na í první 
stránce opatřeného, důkladného latinského saísu o 
skupeiúnáich souhlásek. Stojí 3 zl.) 1 

Nolze upříti, že doktor Leopold Geitlerv (viz 
jeho starobulharskou fonetiku stránka (31.) jinak o 
stupňování hlásek smýšlí, než na přiklad já ^viz 
mou gramm.). Však že se tam o lati ani slov'em 
nezmínil, vím netoliko já než se mnou všichni; ti, 
kteří jako já éetli životopis Brandelflv ve Slovníku 
naučném, do uéhož jsem podal mnoho vzácných, 
takořka epošných Článků jako o nosovkách at<l. 
(Viz Slovník naučný.) 

Toto dílo jedná o matematice asi tak, jak 
jsem naznačil v předmluvě ku své grammatice, kde 
první srovnávám poměry hlásek s logarithmy, 
ačkoliv dobře vím se slavným Gaussem, že jsou 
logaritmy jacísi mocnitelé (viz Šimerku, faráře ve 
Slatině, anebo c. k. 5fc. radu MoČnfka, nyní rytíře.) 

Celý svět ani Pataf^oňany nevyjímaje ví se 
mnou, že je vysokoučcný p. doktor MikloŠič (viz jeho 
Vitae sauctorum) rytířem a ze jsem mu já již 
nejednou rukavici hodil. Kdo tvrdí, ie pan rytíř 
mou nikavicí nezdvihl, jeSto prý mne za filologického 
plebejce považuje, ty odkazuji k svému Manku v 
.Politice' pražské, kde první podávám etymologii 
slova ,Praha* a kde ukazuji, ie mne svět za prvního 



•* v N^JM 



.i, 



_ 7 — 

tilolo^ nejeu slovanskéko, nýbrž i maďarského j 

povazuje. A íím více mají pravdu ti, kteH slovo liSka | 

odvozují od literatura a ne naopak, poněvadž Keinhard { 

Fuchs přivandroval z Némec do Francia a potom 1 

z Frdncie do Němec, tfm více je známo, že něraacký ! 

básník Glichesčro nepojal smysl své bisné tak jako ^ ilíTá 

ua příklad já v predslovu své. grammatiky, kde ■Jl.í*. 

každj nepodjat,^' aioha múmu diviti ss musí. • • 1 

A nakolik vím, že jeden uíeny vykladaiS při ! 

iilově lat myslil na slovenské .látro," což já již před 
pěti lety vyvrátil, ukázav ve svém i-ukopisiiém 

olovníku bernoláťiuy abucutstiny, že dotčené ,látro' , 

ueuí nic jiného než latinské latro i^ili lotr (viz ! 

lotra); natolik jsem presvědĚeii o hluboké pravdě I 

slov arabského básníka Haririho, Kiickerteni tak 
dobře proloženého, že se téměř mému Iboři vyrovná, ' 

jenž dí ve sv^cb Hakámech čili Besedách: .Snáze ; 

jest nemíti neměvSímu, než puzbyvSímu," kterouž \ 

propovídku slavný Oelakovsky, muž jiuak velice ] 

zasloužilý, ale ve zvuko^iloví nad míru slabj a toliko ', 

jako Mojžíš jeho zaslíbenou zem viděvSí (viz mou I 

recensi v Mus.) omylem do svého Mudrosloví pojal. , j 

Kdo četl ostatně na str. 821. zaniklého právě i 

Časopisu: .Oesterr. Wocheuschrift fur Wissenschaft ' 

mid Kunat,' jenž ae bohužel zavrženého mnou s 
Grimmem Švabachu přidržoval, (viz mé Zvukosloví 
str. 7.), ten ví, co tam napsal řečeny již Obermuller : 
.Die Zigeuner waren indess einst bochgebitdet und 
hatten lange Jahrtausende vor den Kelten oder gar 
vor den Deutseheu Schrift und Cultur' etc. Tomu 
odporuje se mnou každý, kdo zná cikáuy ua příklad - ' 

tak dobře jako já a řim více ji3 ziiámo, že teprve 
Puchmajer cikánům grammatiku sepsal, ačkoli za , ■ 

t«ch pĚt neděi, co s cikány na faře obcoval, nemohl 
se jich jazyku přiučiti tak dobře jak by mél podle 
mých slov, vytištěných ve Slovenských Novinách 
na atr. 709. 



1 



"^^^ 



L> 




is^m 



■i 



•-•_■**•*,_ -^.ir-.- 



' - w *'L^' 



— 8 — 



\ 



I I 



r 



Při této příležitosti uemohu pominouti mlčením, 
abych nepověděl učenému světu, jak nyní ode dvou 
let smýšlím o poměru cyrilice k písmu glagolskému 
čili hlaholskému. Bohužel nepodařilo se mi jako 
jiným mužům slavným a vysokoučeným najíti nový 
pramen ve věci této tak důležité; prov&zea jsa 
toliko pochodní důmyslu svého, dopáfaral jsem se, 
že věc mévSí druhdy jednu, má vlastně dvě stránky, 
že anebo podle slov Šlajchera (Formenlehre der 
kirchenslav. Sprache str. 32.) hlaholice z cyrilčiny 
povstala, anebo podle pana Jezbery ve Varšavě 
naopak cyrilice z hlaholštiny původ vzala. Co nej- 
dříve ukážu, jak se stalo, že Slajcher mnou tolikkrát 
poražený za své pratvary z Bus ruble dostal, a proč 
jsem já ani jednoho ruble ^něpolučil/ jak říkají 
Busové na místě .neobdržel.'' 

Z tajného archivu přepsal a do novin dal 

Fr. Vymazal. 



Otištěno z .Mor. Orlice* ze dne 18. ledna 1873. 



> 



Tiskem akc. mor. knihtUkáray a nákladem vlastním. 



.« 



SStíerlegung 



analoaifi^aotttiogrflťťr^itn 

^ c u e r u n g e n 



bo^mtf^cn ©prad^c, 



t. i. Statii, etbriillílítRi unt íffrntlíitnn $(eFt[fw btr bE&nlfi^r 



9)rafl, 1828. 

©.íruiíl in bft e«aim(if4(n éuAíinitm)), In ®tl. ín.ia* Jt(o|Jrt. 
9ito. ynS. 



jká. 






j\xx naí}trn Srroíípng unb Síurbígung Ux Tni ťmi^tn 
[a^rtn aufgcbracblen anaUgirclKn Sltuerungen iii 
cr bobtnífttitR £)ttboarapb\e bUtbet un$ ®eltr 
miitit V\t JLingjt oon einem Unt^cimnnttn unt«T itm Sittl: 
} fiDfaiCu a proinčnaci) pruivcpifu U^ií}o, nt ^t%t, ÍS'2S. 
■fttiicntne edjrift. Eie tcabfíAIílc ÍUcuerung biťfct Ib^u 
anufen anulDgifcdcn Srt&ogropliie rotil nad) c, f, j m ben 
naloaen (Sl)n[iíí)cn) giiUcn (íalt tí3 bi3 jcgl ublifíien y (9) 
fn i (i), Cdim (iatt ttS SSinberoccIeS i) (et, eiiam) axtií 
ni, unb am ^nfange fiiuS íBorteé flnlt beS gtCijiIofTf^ 
m t> ciii ojfencS u Ijaben. n) 

©ine [fte ílíiicruni) , tie mťin bťoeinct Sprac^e cor' 
•ĎmcniBill, foli ťinc nylljiwnbigř , rooijre aSeríiefiřtung, 
^e @tIeÍíitcruTig unb tincn cnifcdicbenen 'ÍSia^tn fíit bie 

jDíc Uiitiájtigfťit, Snjcífiuibrigfeif , gdjiíDliÍjfeit linb 
nPallijaftigfcil biefer oline ^Jíollj voigenommencn analo: 
ir* í otlbograpbiftten Uleuerungen er&eUfl 
tlS fúCgenber íDúrfitKung: 
I) 69 reai utfpriingli* bít) ber gefifffeung ber boijinií 

fc^en Srl^Dgrapljie gnii.^ iviUCuljTlidír ob mon naá} 



■) Zat nojiDUnd trafr|Tá otifipsrafie frffwtiiiifd fe í anaiď 
flirfaii iDt ipfTítti sinčni, fcomř Je PO J, (, í flflfcj i 
tpoqtu ei, etiora, ttjíi) jj, iia juíilitu pof (loipo laipřdíř 
V Uair, iSciic 7- 

1 ■ 



L< 



ká. 





li • 


ten fiarten otcr nad) btn wřl^eu (flBrTlgcn) 



littlůuteu cln i (i) otcr ^ (é,) felicn touBtí; unb To 
ro.K e3 auá) iPÍrEIid) tet Jňll bci) řeii olttn !BiSí)mcti, 
bic naít) ben Ijarlcii 9J)tilkiuleii cin i, Hli* ten n-dďcri 
(fllilTigcn) dn 9, ja foflfit nocti @ulbiln(en nnij) ten 
fiaiten unb puffigcn bait i, balb ip U^ttn. TLWtxn 
fpSter, ňíS tiie bSdmif^t Sptntfje grtíltrt, ixrfíínftt, 
unb Dervf>afommmt ivutbe, rooQte man fíc^cTt Unteri 
fc^iifte, ft|lt sianiniatifalifcl;t ©runtni^e t)in^4)tli(6 
ber Crl^ogiap^te ^a6tn , unb man balte fn tem tlofs. 
fif^en Seitafler, b. 1. im rt^Sieíjnten Sntirbunbcrte, 
tso biť b6I)niif*í ©pra(be in ber grogítn ÍBIiiibf rvar, 
ben oitbogTd))l)ir(f)en @tbTAu(^ beS i unb 9 gennu fr|l« 
flefe^t, unb feit birfíT 3eit dat mon buril) Sabi^ui' 
berte btefe atigemein Ijerríctií nbe í:it(b">3"PÉiÍe 
b'\i ouf unfcre 2t\ttn buribgrbctibS beobacbtet, oUe 
řtafTifíJjín aibetn unb ©ťttiftin ^aben |í* barnaiíí ge* 
, ricl)tet , unb net ňiirbe ei na^tn bcfjaujjten ju yvoís 
íen, bag unfete SBotettern, reeltbe unfere SDIuttítrvra* 
ů)e úuf ben |)i>4Peti (Siab bet gTammalilalifdjrn Sliutts 
fommendtit bra^iten, unb f^Ibe olS bi( im gonjcn 
átSnlgreiíbc ÍBiibmen fjetrfdjenbe fprai^ín , ture 
Don ibnen auSgebiltrte ©pmitie Drtbogra^jbifilí ju 
f(t)teiben ntibt vcrlionben b^itlen, unb nlr, tbie ^oá)* 
lúoimenf bie raii von tdtien baS gutc íSodmiTcbc (cr« 
nen mufíen, {le ifgt in ber £:'tl^ogra))t)<e btlebrtn unb 
juSíťdjt roeifen foUten? 
2) S(i Wífí orl&ograi>biríbf 9íeuerung ni*! t i d) t i 3 ; 
benn mon gtiinbet jTe auf eine X n a I D g í e (€d)ieib3bn( 
litbCrit); aUetn unferr berocíbrle riaffifcbe £)iIt)Dgiapl]ie 
griinbftfiií ouf eine langd fť|lgtfr6teSíbíeÍ 1" 
tíflít: 9ífl4) c, f), 4, í, r, T. j reitb immet ein « (ý) 
gefcbritben; ba nun eine @(breibre<]e[ cinc aiigmciue 
S8oif4)Tift ift, nac^ sxIí^eT bie iffititter einer iSpia^e 




gcícbiicbcil irterten, fa 1(1 fií tie h í ttfctenbť, unií 
(5 raiiŘ i&r cint řnlijí^cnilťíjcMŮť kS dl t c i fí a it a 1 o .4 i (| 
wfMjf tocnigtr gii[lc, nlá tie Sicgcl untcr fidj btgrcift, 
itnC ipclcbe nui bie ítuS nahrne t>Dii ber ďieget 
ma^l, n>ettt}tn, utib bícji um To m(br . ndl lit 
Xndlo^ie tiur btv bcttiUrTijniniie unb ber crficn %u3e 
6ÍI6UI13 bít ©pracfje (níJjt abcr noil) btvcttS gtfílici)enťr 
^uSbiltutig) bnS SSer^iiiťvTlidje iit ber icpradjc bffiimmen 
tann. Zba fcllijl bie Sínnlo^le ifl ciiieni Ijijbeni Sifetie 
UiiternioTfrn, bicrcS ifi btr @ d; t e i b ti e b i a u dj, ivcl* 
(ber tiae miid) tet Snbeariff fflmmili4ier voti mtm SíoU 
le ongetiomnienen @4):ei[)aR<iIí3Ítii i{l. £>\t ^nato^ie 
bal folglid) ba nicbB (U tfiuii , \vo iet @ dj r ei b i; e^ 
brauct) fiton entCdiieben f}ctti &iU^t, jfbacV ntctii jU> 
flcftanben, bag bieFe ©Artibiinnloijií na* c, f, j eiti 
> (i) íu fíSen, ^Ia| grcifen Eijnnle unS foUtf, fs miigte 
ftailíCbe oucb nacb h, cb, í, r ^lott fiiiben , iscU au4) 
brv biercn cíne gldcbt analogie oíi-r @cb[C'(>'Í'}"lÍ'%'<ií 
obnjíiltet, alfo : luíji, n)r4i, fiifi, njčtti ic. im ílorni* 
tiiilio iifib aJocfllÍP teS^piuí-iIí uiibtlií-itr Dinge erficr 
Iíťclinůtion, um jugicidí bie 3íccuf.iti?í uiíb 3iifttu« 
mentaUEnbungen: luljv, irrdjt), fufij, njctrij, ju unter< 
f*fibín, reeil bie wanbelbaren SliitiaLitc i), á), t, r je^t 
niítjt incbr im 91ominalio unb Sjocarii) beS ^lural^ bei) 
ben utibclcbícn mSnnlidjen Siiigcn nor btm i, wíe uot 
2íltřt3 , in ibrc ccnuanbíe j, {T, c, t tibcrgcljcii, man 
fů^t al\o nidjt: luji, rar[íi, Clicí, yoleci, račtři ;c. ; ja 
eS miipti: fugar na* b, 1, m, p, m, bcij bcn ^auplivi)r= 
tem unlitlcbter mannlidjfr 23í:igc bicrctbť Sc()i'eií)aiia> 
loiife ím 3ííminali» unb aíoc;iiio beS ^!iit,i13 btoh 
aáitft tcetSen, alfo: lubi, foli, loaii, flropi, tom, Io= 
w\ K. ism fetbe auci) oom ^ccuFatio iiiib Síp^umt"' 
líil: tubo, F0I9, lomi), (íroiJv, li>nn), [i)n>u, ju untcr: 
f4ieíbrn, tS niitbe alfo Cciii @iibc ber ďleuerun]] fttjn! 



Ivá. 



Sle ettvaige @inn)enbuiig, bag ber líccufatio beti '>JIo: 
minatia ^ier oertriit, ífl untí^itig. 

3) .giůt biefe ©djrřibiieueriin^ ř e í n e n I i t e r a t i f di e n 
átved, gai (einen ďlu^en in ber hHmU 
f(t»cn 6pca<(re; benn man (ann ^o(I) nic^t baS i> 
auS unferet ®ptaá)t auimtrjen , unb nutum foUte 
man aucd bt(@! SSaS ^at benn bieg q ben @4ireil)' 
ana[ogi|ten Selbt gettian t — @8 Kípirt im ®iitct))* 
fiten, ifl aQtn flaDifctien, ja 1>exina^e allen eurDpďtfdíeR 
6pra4en eigrn ; biefe ^nalogiftm otbiauclien e6 ja 
felbfl nact) f, j in ben Ubiisen ni^t anatogen %^í.t«, beij 
ben S)«línotionen ber .^auvt* unb Seproiirter tc, Ii}n< 
nen eS alfo nittt aui ber bij^mirt^en S^srafiie verban> 
ntn ; eS Ijt bann elnerlri), ob man eS eínigrma^C me^r 
obtr neniger gebraucbt , beronbetS ba eft fet^r gut <Er* 
Ief(fiterung ber bií^mlfc^en £)rt^osra)>bie bient. ' 

4) Siefe Sleuerung erfi^nert bebeuttnb bie olrno 
()ln nit^t Iei<t»te bSíímifctie j&rt^ograpiíie i fie maá)t Sícr* 
mrrung, Vbneigung nnter ben Sernenben, l{t in ben iSf* 
fentlii^en 6iJtimir4)en @cf)u[en unb Uberbau))t be? Aei* 
ncni anmenbbar, btr nic{}t genaue Jtenntnig ber bb^mi' 
fcben ®Tammatl( ^at , um bie anulogen gaQe genau 
unterf^dben ju (onnen, bager ifire Xnnienbung um fo 
rctwieiiger t(t , ba fie fo oiele Xuinabmen ^at , a(S ed 
grammatitalffite íRegeIn gibt, in roelt^en biefe 7(na(o< 
gie @tatt fínbct. SBle [ei4)t I^ fiingegen unfere aílgei 
melne (lofrifttie ®cl)reibrege( : Slac^ c^ f, j roírb im^ 
mer eln 9 (?) flefeí (! 

5) Siefe @((reibanaIo3l|len , inSgemein Sotttlen genannt, 
fiifiren fUr ii)ie analogie feinen ®runb an, au3 nxdíiem 
ein 'iRugen, eiiie Srlei^titeiung ober fon^ etnaS @uteS 
fur unfere Spinele ju erfe^cn xcia.ii\ ja fit gf|leben 
felbfi in ber ^c^cift @. 15 bie @4)nierigreiten biefer 




9íctiťrun3 cin. b) Títlíín ouS frlgenlien fflftjfiJletm et= 
iittjt man fíe no* Ceiitliťbír : iilitp, fila- f<)t( rpIo|l» 
fira (eetSctrotfel), f^r, f^ra^tct JtofOi 'ofofi (Nom.) 
íofof? (Acc. unb Instr.J, lofond) (Local), fijn, tjufp 
(ii6» bi( 4tt £)tcCÍnaiic>n), ijufi (t>U @ňnre, ubnbit3te 
2>íflliiafion), fjufi (mljeci.), boji (miisc. pí.), bofp {pí. 
fein.), bofi (]»oin, pl. iriasc. concr.), bof? (nom. sín^.), 
fufi5(nom.sii.2.), řuridiotn.i.l. mase), pfi (nom. pl.), 
jjfi) (acc. unb instr. pl.), to pfid) (Loc. pL), íefí (nom. 
pl-Xf^ii (ík^íuciít), «)oji) (nom. pl.), rooji, fte fuíjren 
(verbum), jifl ic. SBte líicfierlicf) luiírc e3, wenn bíe 
©efirorgfr oIS SdjufenauffcĎír, lie SBeamten atSSot* 
jiefe^fe fiir fic6 eine untcre, iinC fiit bíe 
©c^uUii unb ifcre Uniergebene njíeter 
efiií anScre boijmifclje Srí ijogrfliJbie ba* 
ben fo(l(cn ^ S8a$ miirbc mnn oon í^nen, roaS von un* 
fmr epTodje tenřeii? — — 

Cie jíeige bíipiiíirfe řUffír*< OttbO" 
gtavbie i(í Iti^it unfi f,ifi(ic^, ouf feiien ffirunbfifeen 
(jíttaut, fo bog eíii jeSťS .fiint) in ber ©tíjule fílbe oljne 
©ctUBierigEtít btgteift, Caljec fonnte (íe auiíř in i&tem 
Urfptunge U\i)t unb mií gutem gortgange ín ntlen ©cl)U« 
tin eingcfiiůrt roerben, wíí biefj oljnefjin ber erfolg bť 
TOieS, befonberS ba in břn fiiiíjetn Seiíen por ber attg(» 
meinen einfutitung biefet f [ af ("if cijcn čine f(*iDnni' 
Eenbe iinb bepnabe H)iufiií)r!icbí Síci^irrtjreibung btjianb ; 



b) 3fri)fcíSr(jitřg(TitiímÍira (o jmijfu, ftrr^j i jli) 6^ti mfiif, 
mlřlmt) i'príiniciiéi>r(6p3caft( pnfuí íiněiti jři fetiiti la, 
jf umoiomáitini gi tu ÍTřuí mU6íj fe mřoli. 
Jo poiitíut proipba b^ii iitfijí, neiijli iiíilřl 
R> IkiDu SI rojtijl itn ma(^ tvuOvčlIiti: .a reiTaf lafo* 
iDij iiťitcl (igilíé aiit gcbiié AittbcuMiT' 
(bogcafíc biJÍIabně ntitiuj. 



•Icá. 



bÍe!eSi3*ř ffit Si&r&iinliertcn ottgemein 
cíngefUůrte EUffifc(ře bal ticfc 2Burirlii geF(^Ia= 
gfii, ijl jur íSeirDhnIjeit, uii6 fu ju fcgcn ^ur imeDten 
9Iatur tnaSíaionín @[aotn, cie ft4 i^ter in íBo^men, 
aRa()tfn, Uitgein, roo bag i&iftimif4e^«Tr(6t, bcbitttcn, 
gmoibtn, unb berln; aagemcint auf guten @iunben bts 
tuticnbe IiÍbU<fte ©civabn&eUen tnactien in ber 
€))i(ict>e-finetíRation cin ©runbgtfe^ m6, ntíá)t& m(t»t 
angegiifftn, um fo ntnígec but^ etmaí f^atrct ju b(> 
Dbattitenbed erftgt mciben fod ! — 

JDa^er fagt Ibtlung im 4t(n X^irílt ^mti gtam^a* 
tÍf(f)<EiUif(b(n SBoitetbucbeS @. 1690 von betu fBntbftof 
b«n 9 ; „SS bot alfo bie gigur (q) n)irl[i<i> eiaen ®cunb, 
unb (Jnm (Srunb, ber fo vcía^llic^ getvil ni^t ijl, alS 
vítlt glauben, bie biefeé 9 iiberad vecbanntt, unb burc^ 
i auSgtbru(řt rolffen noQen. 34) ^tfye ba^er nicbt ein, 
waS man bdmit eifparen ober baburd) geminnen ivitt. 
Qi ifi f ine befanntf Stt^el, bag ftcb tin SB e r n ii n f t [< 
get offnc ÍSlotf) n\t Don etner unfcbabli> 
a^tn nnb unf(t»uIbi9eR ® etvD^n^cit entferc 
iien foK, am neiiigjten in beiSprattie, wd bie SQers 
Hung b(S SonoentioneUen fc[b|l ín bet iOtIbograpbie 
fonoffl bie Siii^eit, alS mijgliijfftejtlarijeit, {loiet. ÍRcuc 
tungm biefet HU ^abtn, mit bem Smintilion )U rcben, 
teinen anbem @iunb ú(9 iDsoIentiam c^aaudaia et fri- 
Tolam io parris jactaDliam." 

S)'\t anmagenbeS3e^au))tung, mit ntláttx ber tlnge* 
Rdnnie einem Scb"'* melcbei ber S^uliugeRb ben fdfteiba 
onalpgiftben Unteirdjteb ju ertlaren níibt imStonbeTevr 
tine DoUfommene Jtenntnig auát ber IlairifAeti 
iOit^ogropbie obCpricbt, i{l URgegiiinbct, ouffaU 
Icnb, nnb gugleiit) ein rebeiiber SemeiS, búf, vwnn nac^ 
M Ungewannten elgenem @e|Iii'nbnifTe cin SýuQfbrer 
bieFe S^teibneuerang ft^met obti gnr ni^it begreift, 



bit Si|)ulEiTi6« um fi) minbK \tlbt ju bfgríiftn im 
©lantí fřijn merteti ! Uiit alt foU ctft 6« Seutfcbe, 
tíE baDmifd) Itrnt , bítlcp ©djupitiiflEdlcn btmta i 

ffloiiU OlfO CíCltV 'JííUCCUt^Etl í — 

C, 2>icfe ©dřtcibiwactunsj i|t Bein jiotbenín ÍUfri' 
fttjen Seitiiltcr unfetet Spradje unb Citei 
ratur 9<ini entijcťitn; Cínu jtttt (lucl) noíj fo lue* 
ris in un[(re íiteratot eirigeroei&lť iiiug uni}([tl)eu[ bcřtm 
lutt, Ca& eine i£pracl3f, tie voii 3)i;innErn Ui bíjlíii uiiO 
itiniltn ©ffc&mais unt Der íitupleii ^uStiilřung iii itjí 
Ht JBiutljc auf fíilť ^runCfii^c gcbnut, im gaiijeii^ii. 
niOieidje al5 b řtifclj cub gtfprodjcn wutCe, in 6« 
íUe ©taacS', břftnlliite u"b ^tiBiitunterbíintlungcti gej 
Vflogcn tporcen, dtif Ccren Sr^altung mi ^liiSbiltung 
unfcíc Slietfabren voiiiigltft) ďCíiďfiďlC "otjincn, roie 
(S tet řanttaflfíiílUB rom Saljte 16'^ bemtiUt, 
tog einc foldje ©pro^e geivip poriiijili;^" unb tíc^Ií* 
gřr gcfprodjen unO gffíljridíen reurte, oB iefet, fis fic 
nidjt mcl)ř fi) aUařiiuin i(i, unt> Cur* 3íi'oírI)alltii(íe 
trrobfiinf. SÍBir mii^ta nun 6te guicn SdjrifKn unfť. 
ter aiurelíern flciĚig Uffii , iljten aiíiirtíruorratl) btniiť 
gin , nac^ i||n(n unfíin ©lpi bilben, it)rf S3at!n cerfcl: 
grn (uícljt dbti cíne ganj neuč irri^c einfcblogcti) uiiD 
fluS ítiní« unfíre SBorlítbiiclřer octfajTín. Utib luctr 
nurte imn bíljauplín (collfn, ta^ unfcce Eeljrer, lie 
iijtt ajiutterfprndjc \ů oullEoinmeii fonnten, fdij^tiic^t 
i)rtí)09i>i»!)iíd) i" fiijríibm ver(lait6ení — Siefc ElaíTis 
fdje firthugropljio iin Elafíifditii Scitalltr gfgriintíct, burd) 
toitríffliée, unb biii(iá)llid) ber otiňgcicitíjnet gultn 
©piatbe biá jcgl unertcicljten aseclť but* Sabrbunterí 
|e gtbciUnt, natt ívgar n>cgen ibrer ^OTjiittlicbFeitcon 
bcn ^eruiten angtnommen unb in ijffentltiljcn ©(buUn 
tinf)(fiittl n>Dtben , i;nb nirb bis íjtate auf aúen iifs 
fcnt(ici)cn Selitanfiallcn in ÍBuljmen, líRatiren unb Un^ 



lká. 



(^ern, mo bas SBii6mir({ie ^ttif^í, vtirgetragrn atíb ans 
gcTOenbťt. lílUin auf ťiiimni fid f5 fcit íinigřii 3nlj= 
ren meljrerín ©(brEibliífligeTi cniirciet fluS íJtcufutíít 
útcr au5 ^riibclntcr Síndjfi&mfuiijt cín , iri Ccr bi<[iinie 
fiíten (SrammaiiE ©rillfri ju fangtn, unb fflBe al&^ro' 
fcuft i&rtd OtiflcS tn bic sr(H)Tt( Stlt gu feeen, um 
|i(|) bemttlbat, unb E>nj UnnlfTeRbtn uni) Qnerfatirnen 
vi(U(ict)t cinen 9Ia(rnirn (U madítn — , írbo(f) felbfl bie« 
fe rifinUi^e 9Ieuetung i|t nicbt if)ie Srfinbung ; b e n n 
fic cntUtintfn f>' ouS bem dturriftťen ; 
ber ÍRufTc gtĎrauitit na4 c, f* i (^« C, 3) ein 1, 
(H); aQtln nlr ÍS9^mcn &raucf)en (i niitt auS bem 
StuiTifitcn ju tntletintn, um fo nKni^tt unferc Svrnctie 
an bie ruffifctie anju[(t}ini(gen, ^ranbttB ba unfcre^íc 
(btnfpractie untei aQtit i^ttn tlabif^cn Si^ivcjtnn a m 
fiU^eflen Derfíintrt morben, unb (Sngjt 
»0T bei lufrift^cn ben f)'ó^^4n Otobber 
gramma ti!ii[if4cn VuSbilbung trteíctit 
^at, nit broui^tn alfa (dnen ÍRUďgang ju madjen. 
— Xtnbnungfn o^ne 9Iotf) fodtn in feíner &pxaáic 
ttorgenommen iverbtn, ba^er Toat Mclung o): 3" 
bc Ifenberung in bei @ranimatifr ivenn 
fU tiittit fiblettteitilngs notMcoblg ijl, 
btlngťtne^rectiabcn a(S Studen, (řéift 
9Rt0biaucti, bU fn^on entf^iíbtne, buT(f) riafftfíic Ser* 
fe r<it 3«tirtiunbtrtni gebeUiate unb aflgtmiín gangbaf 
Tc £}rl^ogr<ip|)it bmá) ťmt^áit SUtunun^a umiínbtrR 
i^u noam; bofiei feit bitfen r(b>'íb[i4tn 9I(utrung(n \v 
vide Jtlascn von gtlt^rten, einftcbteooUen, itotriotifitl 
gut geltnntm unb febt gemagiaten StSnncra gffil^rt 
iverben, nctctie i^itm0nufe gtmaft offen tifUren, baf 



c) 3n in HJortr&e jiir 4. auffníe fdni 
Vlil. 



Orammatir. 6. 



It 

tntí^ birfc Siťuercr unf«re teine GíťttienfpMiíie in iljt 
TCffl gnnjtii Utníanj]t »TE)ott)tn, t\uá} btrlct) un6i>l;mis 
fit* ©ttniflcB, tenen bie ítfií lořftntlidjc Siflenfdjaft 
hntr Spidcfií : tieSítrllanblicbíeii iitiC S e u ť 
1 1 ct) f e i t mangtlt, bíe ^ilbuiig ba 3udcn^( bic 3itt< 
iiáiUit, SRtW^ion unD tni ail^tmúnt 3Sol]( nii^t E)C> 
foTbíTt, fonbtrn unitrgialicn tveiCcn, unb bog cinim* 
ieten gťbilttien ffliíljmen tit bij&mifctw Sitetatur cer» 
bLigt getnac^l , uiib ibr Suffeimfn I)irbur((j ftebemnit 
iinb 9if;il?rtft njirb. — ©elbjl ^€ti Xbbe 3ofcpí) 
Sobtoreffu fngt iin jronten Sanbe bet bbůmifdjen 
ijTiO miiljrifi^En LMtírntur, 'prog, 17S0. iii bet apologie 
fiii Cie alti, einmal ongenonimene, in 
gatij Submtn ul>ticbe bobniifcijt Crtfjo* 
gropljic ©eite III gotgenbca; „'JiicljtS í(l in 
bft^btlologie vcrbtrbltcber, a I i unniif^t 
91 1 u ť t u n 9 ř n ; mdjts ijingegcn (nviinfýlidjft, niílilS, 
iňi bie griínbltijjen ^enntiiifíe b«r Spradjen mebr bti 
fiírterle, olStie fiiite ©teicljfotmigEeit in bet 
£)rlbi}íltap()ie. Sabuiů roitb ber Sefer t:i Stanb 
ňtW. nuclí fíit 300 Snljten getrucete íBiidjet of)ne 
€(()iDÍeiigfeit jit lefeti; unb foQ bieferSíoťl^eil vicUtidjt 
f)icr iiiítít in ÍBctraiijUing romiuen ? íenbert icmaiib 
in ber angenommenen Ettíjogrnipljie , fo muĚ er trití)* 
ligeSriinbe fiit fií^ feaben; uicbt ctma nur bicfen, «iei[ 
man aucf) fo , ro i e e r b e n E t , gul fíi)ríÍ6en íiínnte. 
Sieg £oi) babtn nBe unfíre ©praAle&rer pon $eler 
Sjel unb íBencg Cptat bi3 ouf jofepb SRofentboIírn, 
baS i(l, Dom 3abre 1533 biS I"í), gemein , bag fie 
bie ortbogrnipljifdjen Stegeln mcijtenS auB flnffifýen 
SBiidjetn objltaíjírlení folgliii) UDn Cem ®ewl>()nli« 
č)tn unb angeticmmenen nidjt lei^E abgingen^ @ie 
fctltinen ben ®runbr<t^ beS Varro: iiigi cum erit ne- 
cesse, secjuar ín caeteris reliita inala exeippla befolgt ,^u 



ítá. 



14 



bet oon flrobti Unmtffcnfifit , cber t>on ungcittb^nlidjcT 
íBo3()ei(, unb eS njiitbe fdjeinen, řag cín berltt) aňřiifd) 
unfiibtg fícb m ber flúffir^en bbljmtrctlin Siteiatuc ú-- 
nen a^íungémerlíjen Síatjmcn ju crnjerbín, «on bet 
Seibenr^afi btS niebrigcn S^r^dje? ^etrúbtn, fid} cuf 
ben Siuinen unfcrCT Httxatm cttiebeii, obět befceU uom 
@(ijle beS 9íeÍbeS baS fla)yif4ie íBoíiniifiie gťrii begra* 
btn, uflb init feiFffjTten, bem <9eniu§ ber bul;mtfcben 
@))rúd}e tviCtTJtTebenben ©runbfngen, gcp|t ouf @i« 
gcnbunfei cber etinnige aitberf llb^iáit, gegen gute, 
nugUtte unb actit bbbniifcbe SBerfe aufireteii wnlit, um 
AUf bitfe %xt Itiijjtei unb fidjerer feincn aQenfaliígen 
Snbjroci ju erríiiíien: nlletn bieg luiirbcn Sdjlnngeii 
feijn, welcbe in bie geile beipeii, bie {le bocI) nic^t oer« 
giften ťonnen. 
9. ©el&ií bie Díutfí^en, beren íínjafel lueit griiger olS 
ber íBiJfíinen i9i duben jívai bet] iljrer nod) juncb^ 
nienben@)>rai:t)Cu[Cur gcgruiibetere ^(enberune 
gen , olĚ biefe (í"b , in ibrer Crtbograpljie Bornťtjmeii 
xoo&tn. Qi iporen 9Ranner oeti' entfttiebenen Xalen* 
len unb auSseieii^nttem SSetbienlte um bie brutfdje 
Qprná)t unb Siteratur : SBielanb , Síínf^d , Nibelung 
ic., unb bocf) na^m bie beutrcbf SRolton biefe ^Kenbemn* 
gen nj(f)t an ; \a tit\t gele^rten ÍRSnnn tiegen von 
itiren angefongenen @(i)reib'9Itueiungen db, unb fie 
f*2iníťn fi* ui*t f8 ifffentli* ju beřenv 
n e n. @o ^ptitíit Xbciung in ber Sorrebc ju fetnem 
flrammatíFi*.řritiWen íBiirtťrbu** Seite V; „Sffioé 
bit £)rt(»e9ia)>&it bttiift , fo iiMt i4, alS iá) &íef($ 
íiBoiteibuifi snfing , felbfl nod) ODn ben Sormt^eilen 
cinsenommen , tinltí ba| bie Sílbung unb Vuebilbung 



1^ 



vorjúgtiiti obec unlet bet Stegieruns Subolpb brf 
^we9ttu pout 3o(>tt 1577 bil >6ii. 



Í5 

bCT BpToáie ein SJcrf tur @4}rifttlt(I(T fr^, t|)cilS ober 
aa4)f (<!& bit £>tit)iK|TQ|)tlt< fliif Hí @lomDlogÍc ge^Ttin: 
tet weitcn tniiiíť. 3(> rocUtt řiiijfr ouib tin ©djiirf' 
inn iUT Todcnannlen Sttitbtigung řrr @))ia(bc bcplra^ 
gen, itMnÍ>iflfii$ nicinfm £iit))}ltiti auát frintn ti^tnfn 
(S<tn<li g'[*'n, unb ctiaubie mír ltt\}tt maa^t orlto: 
gtflipbifítJť Siíucrungtn, unb glaubíe SBunlcr, wif 
itíjTlicíi iá) fieauS tcretítnclígií bnrcífen fiJnnlř.íJiacljí 
mfllš dis i* liťfer in bie epradje eitijubringín ginij: 
i^iiít tvuite, Inntí i(6 cinrcben , Cag b<i$ SJcrMenji 
Ur €6i:ift|l<U(i um bít ^pToájt Jti fjon} enbetn itn& 
HHÍ[ n)i4tiftttn eiiiáeii břjifSe, olS tu 9ií ueruns 
i)cn, ivdcbc atiů) ber U iiwif fenb fte ouS' 
( i n II í n E fl n n. Stb íam clfo oon bitfcn Síeuerungen 
ftbr ba!6 jiirijtf, unb iá) feoffe, bag biciřiiigen ^tttřii, 
ojtltbř mít borauS tín fo gicgeS ÍBcrbretlitn maíjttn, 
fub nunmcbi inittřr mil mir duÉfcbnen loerfín. 3(í 
wiinftte Hut, bag fíe eben fo gcUljrig fepn, unb itire 
npit metl uriJ^ein Xbmciífcunjjen oi>ii tet 8fn;o(inIi*eft 
Srtbograpbie fllíidjfoUS ůblt(5tn niligtn, bomit (S nittu 
audb iffon tbnrn (jeipe, toie totl im eBangdio: „bag 
pt aJíiiden fiiugcii, unb ^ameíile Bťrfdjluířen. " 
0. ©i( ^>i)l)'en fílbfi fiimmcn mit un§ ffiiilímíii biítin in 
iSřiet ÍDnljogrnpbie iibítein, ínbtm fie iiartj c, f, s "« 
t) feljcn ; bie etltrnung ber pobinifcfjín epra<te roirb 
unSi8i)bmen, Ht roit mit bcn goblén bur^jbaS SíaatS* 
baiib naber ocríniiijft finb, erlíidjlert, unb fcit líuá; 
íidjt in borlige SlaatSbienfie anger"!" ju iretben ctí 
iiffnít, babit roir um fo wfnigcr ©runb Ijaben, ui-.ž 
ron bein ?)obIiiif*en ju íiennen. 
JI. Ume^t bot bfr Ungenannfe, tn cr Seite 12 la^t d), 
baf e5 ubeipliffig xnixt, jrolfctien offenem u unb ge- 



d) 6» (í íňnitíiiébo o boi^íe le. 



'ká. 



L^L 



fdjtofTtnf m w im ©ctrcibín dnen Unfcrfiíjirt ju 
ntadjcn, neil man ín bet ^u^f))ra(t)e brfTetben nuc^ 
řeinen Unterfdjicb macliř." Sutdj bín alltiniflcn @e= 
brouťt bíS oiftncn u entfleljt UnbcutlidjEeit unb 5Ker= 
wirrung in ber &ÍJIjmir4)fn Spraije, befoubttĚ bcp bm 
írmenbín: jjDuíiti, pouřeni, pouřosnli , ijouřiíjíinj, 
neučeny, níujitrínij, ncu&ůfpti, neujiii jc, nis 2>op» 
(jettťiut ou auSgerprDcien í}at eS feinen recljlen <£inn, 
maá)t ť\e biibmifdie Tluífpradje grub uiib liiiijťrlicl) ; 
Qber aI5 itufpSíIbfilautc o unC v bcfoiibťriS ňuSgffproi 
á)ťn , madjt cS [(tíS biifimircfje SEort bcullicb unc per* 
tlnnMiib , imb boS ©robe unb Siíct)írlicbe ivirb (lifbc^ 
íeniiiťbcn, alfo mit gffí^Iofteiiřm u: puťíili , jjecčcnj, 
nePíitcčný, neučenp ic. (Utn fo Unrecjl bat ber Un= 
gcnnnntf, bap, »cil ba3 gefcbloJTcne o im granjijfifdjfrt, 
©nglifiijen unb Eeutfíben nicbt criftirt, eS oudj im 
SBobmifcbcn nicijt crijliren folKc ; benn biífe frcmbtn 
EipTncfřeii (jobcn nidjt berltv ÍEíijrter wie roír í85ljn'"if 
fcrncr gfbtnutfien fií bnS gffcblofTcne d nlS einen SRits 
laui , unO ni0( atí einin SiDCdf. 

SBaS berrelfte Ungtnanntc Selte 11 megm brt flaoU 
r^en (au4i tufTIfttten) 1) (jeir), unb €eite Í3 wegen 
anbetn SSudjfiaben fagt, namlíd), bag fiatt g r^-a/t/tn) 
cín g , jlatt wia (íe^igim g) eln i, fiatt (9 ein :$, ftatt 
ou (au) eln ů, unb anftatt í, g , J unb dr tinfatbe 3u> 
gc gebiauíbt mtiben foUten, bit man nabrrttifiitlltb erfl 
roiebei eifíitbtn, ober rosf)! goi auí bem ÍRuffi> 
fiben tntlctinen fotíte (benn ba^ln mag voabx* 
ftbeinlid) bit Senbenj beí Ungenannten ge^ien , ba bíe 
ÍRuffen biefc einfacben Sligc in ibm BpTaá)t (aben: 
mt), ui (§) , ni (pí X (*)) , fo ijl btcfc ®tiae IS. 
iítrlidt , Dcibient íeíne mannlictic ÍSiiibiftung , unb 
man miigltbaS gan^e flaffircbe ScfiTtibgtbSube trn 99ij^ 
míft^tn ein{liirifn, um ^^ bet luffif^en Sctiteibait ju 



17 

no&íTn, wotut* (iiic nníslore unb unfínniá* SSerTOir« 
Tungcntjlfibtoivuttt. ^alíáj ifi t<r »oii bem Ungcnann* 
tíB ©ietc 9 angífUtjrK Ealj c) : (SS ftij řttlí al[« 
jeniťineíRígel, tjg jťtíé lon^e á im flímcíiim 
íťbíli irit tt) fluňgcrprtuttcii mrtc ; (S mcbtn ba grunb* 
fdlfc^c, biS inS Sit(tcr[id)í seCcutctt íBeiifpicle an£)e* 
fiibrf. ÍÍIIeiti řic flůfíifdje ^^rlljograříiic fagt, bíig 
noít) í, f, i immtr ťin 10(19) gcfdjtieben luftbe; nidjt 
cber tflg fid) baS p (v) nacb c, f, j im gemeiiitn 8eben 
in ep nufljjfcn luffe; í8 ipirb bleg Sífogt, bag beu betl 
concrtteti SííjiuiirUrn in b(r gtmtincn SlJlscijíitt bet 
{Biibme fa|^ nllgemtin baS Gnfuéjcicljcit 9 ín ei) auflofít 
liín SifKuinenlfll bíS E^ingulnra ítuSflcncmiren, unb 
ta^, ntna nad) b, C, m, )?, ra (nidit aber tiai^i c, f, 
3) búS ij fícb auf trgeiit) tiuc ^rt im namlicticn SGoť 
ie buř* bie auftimminrtĚuns eUi Sblcilutig in bm 
®oipi)cIlaut cí) «ufIiSftn líťgt, tn9 ba m r) (1)3 flifc^rlř* 
ítn Wítbe *). aBir oernieifen bafjít ttti Unacnonntrn 
fiii bie £in[i4]t biefcT 9íf(;cí. 

€b(n fi) Unrfc^I \}at bet Un^eitaiinte, bag buS { 
(llatE I)) im Síominalio bfg $luraI3 bie lInbeuC()^fíi^ 
(enebmc í benn bié jelit (labcn roir £i)i]mcn unS alle 
titulliclj reiflanbeii, unb tle £ieutr<f}cn, Salciner, l^rani 
jofen, unb aiitcrc fflolfet Ijoben meůt ttrglcicbEn gii3c, 
TOo íie gleiE^ť gi)(bcncnbungen bei; bcn Srcltiiationeti 
Ijaben : SJíenfcíen, SiítKr, homines, lusus, ftuclps, elc. 



c) SBfTtabrciié prairíMo gril, jc tůjii UauU ^ a« (trtHiai 

mluirriii fe irDjToniiigc gafo tp, ic. 
•) ©i»(iř! ©lunbfápr itt biíimi(itřii ffirúnunaiíf cen 5. 2IT. 
qjeljer, iPnig, 1798. 6. 15, S- is4 iirifc tóbinifíte 
Otaminoiir C011 3. SlfficMi), qjrag, 1804, ©. 60 nnfr 
61. 5. lil. I. 1. unb 15. (85. S- 971). 
2 



:kú. 




18 

(1. 4. 5. GnCung); bunii ipSre bíefít iiid)l5bebeatenttc 
Unffrríljieťí ber b(og im ©djreiben unb nidjt tni Spce« 
á)tn beo&Lic&tet roerbín fonnte, burd) ein grofieS Cpfer, 
niímlicí) burel) bie Srfiiroerung tec ganjen bi)^mifc|jen 
£)ttl)ogr.ii3l)Íí críiiuft, unb cá i|1 tiiie !UernunftregcIi 
©aS říeinere Uibel i|l tím (jrígern Dorjujitljeii, 

Siiílíeiíicf) iinm.i(Tcne ijl eS , bň§ bír Ungínannte eS 
nagt, eincti domeniuS in btr bjjljmifdíen £)rtbo3ra|3^Íe 
Bírbeííein ju iroIIřnJ — Ěr fiiat amar unter íitiít íin« 
fctitinenbfn S3(fct(eibf nljtit <Seitc i4 ga, bog bitr» i^itireib* 
Snberung senngfQgig fei) , unb ni^it Ijaufig Doifominc! 
%btT eben bt^niegen, raeil biefc ^enberunu bem.Ungtnann< 
ten a"i"df^3'3 ""^ unbebtutenb fi$efnt, f^fl matt au^ 
lelne berlei) fcfiiiMli^f Steuerungen eornebmen, neletí; 
baburcb, ob fie 'óittx Dbtt feltener oorFommen , fn i^rec 
ffitrentieit nidft beffet werbtn; benn elne i<l)ltáHt @a> 
(((, nenn |íe aai) nur rlnmat vorfommt, bleibt f(f)Iet1)t, 
nnb YDlrb buTtb ble vocFontmenbe ®eltenl)eil ni<tit gut, 
12) iDiept Sleuerungen fínb gegen bte ge^rfiíge , melete alS 
gut unb jnjeťtraiigig befunben, felt jcber on ber biefísen 
^oi^fi^ule unb an ben ^ffenttí^en Se^ranjlalten Qrleljit 
unbvorgetragennerben; ti f^eintairo, bag biereTteut* 
Tcr ber btf^eijenben &rbnung juniiber eine Spaltung 
loeranlaffen ntoKen, bfe fťineSrařgS fUt anfere řiferatut 

břilfam wnre 1 SBÍir fí^en telber ! iefjt fcbon, bof 

W meiften miC biefen analoflifi:^ « ortijogropbifdien 
Stfuerungen errdjienenen ScijriftcR, mt\<bt tiberbie^ 
von graiiimatifalir<ttn Sebtern unb von @ermanifmeit 
{ttogen , unb burd) ibren Wt<bttn ^ttí abfcbreden, 
tdeilS mil neuen ouf blogrB Seraldripo^l otine aSt Stt* 
gel gebUbeten, IbeilS mtt fremben aui anbern flaDíriften 
íDiaIfcten (cor^UsliCtl auS btm 9lu|nrcben) obnt ÍRotft 
cntle^nlcn SBiSTtetn, um guti, aQgemein ilblitfie bo^> 
mircirc iu DeTbiSngtn, Angefiidt ^nb , bít (titi IBij^mc 



Ldl 



íírflt^t! es ftbíínt, beg fciefc ©(tmbticuerungen nut 
Bíorbcirllun^řmiltel fínb, unti tag man bie Ví|i(I)t t;a> 
lir unftrc atiSgřbilCíK , aUgtmcin etrfi;inHt(j)e ©pra* 
^t umjuifnCfm, iai t^otije bUIjmifct^t iSptíi4))]ft)Čiubt, 
lai nnf Uteinir^em unb gtie^irctten 
©UtQitibotťn fo brrrticb aii5(iebíl6et ijl, 
Lubwotfluf mnn in 6ír íBilbung foid 
fijjTciten folltc, nad) unb ndcb iimíujlíírjen, unt> 
cnlTOtSír tnil tinem tet iibtigeri flaoirdjcii BiaUttc ju 
anial[jamirfn, otet eine gatij neuč Spratfcí einiufu6» 
tfn, bie irtod) ftin BiJtime, ja nit()( einmfll tiřfeííeuít 
rtr uníereiiiťtnřcr oetilfljEn ! — 

UibiigcnĚ bielljcn tiffe Sleueret aHe i&re Sraflř jur 
SBetbrřitung tiefer ÍRcuerung auf; iá) retU ni*t ter 
aUitlťl, beren iie fťdj ^icju becienín, (rmS&ncn ! — 
fie itellen jntat fdne ^fivatí broucben, ouctř fo!l bie 
ti5í)(tige (flalíifdje) Crl^ograp^ie iii Ěen Stljulm iiiro> 
lange be^be^itillcn wecten , biS bie tel)xn iíjxe (angebs 
lid)) oerbeíferte wiitben erlerní íjaben, 
tonn iveibc a[Ie§ Iei(&t wcrben, ic. ^\>ů) mit 
TOO^cn íSre cígeneii 2Boite (Seils 16) berU^tn: „tílt 
ob|tuv Toffedo najílj , jaitiaioiina bubi^ ice fftola'4) pofas 
wabnj orrůogrnfie , ojb? {e u£ilele'optaji)ené 
90UÍÍIÍ; a|)Otomn)fítcřofnabnofcube; — 
lobře (trpiee on)i, Etcnjmre pří pou^etratrfíe' jú« 
flóraali libi." Sie beeifern fi4i, reenn fie SteUen niiS altem 
(Iflfíifitcii bo()niif*ín SÍBerEen anfiiljceii, ober flflnjc ílSet- 
tt nacbbrucTfn Ijfíe", biefe 'DleuerungĚoriliograiJ&ie bat. 
in atifjutKfímen, um bcn UnFtinbtgen unb aucti iiJTm 
anbSngern gtiiubcn ju mocben , ta§ ticfe aftťji íBerře 
bereil5 mit berteij Crlhograpíiie gefcíjtieben, ober qu 
trucft ronríti. unt fo lofien ficEi llnfSnger, ober iene, bie 
nodí nidjt tiff in bie ^cnnítiig tet biJbmifcben Spraje 
ctngetiungen fiitb, ober niiírt ©{[egenijeit ^atlen \i^ tíneS 



iká. 



__# 



■717. 



1 1 

4 



'20 



i 



ř 

t 

# 

■ 






I 



f 

i 

I 



* 






I 






r 

r 



SSeffern unb 9ti(t»Hgern ju ilbcr)eugeti, ober bencn f)\c* 
)oon bie tiac()t()eiHgen golgen unferer Siteratur ni4t ein* 
Ieu4^t€n, auf etne untpidf u()rlt4e TLxt glei4)fam me dtt 
MinbeS SSerf^eug tenfen, interSRe^nung, ba^baSSReuCr 
mi( e§ ncu tfl,' imb »cU t& auS ber {Kiuptflabt teS 
Jt9mgrtid)3 úuSge^et, bem 3(ítm oIS wenigct ®uten 

Dorjujie^en fep t 
Š)a nun au8 b>jií angffu()r(ett ©tiinbeit einleudi^tet, 

ba^ biefe fc(^reifHin^ogifcbeti Sleuerungen unrtcbftgf \á)ai>* 
Ucbr. i»edmi^nj, unnugrfu^bie Sernenben erfc^vperertt) 
ttnb abfct^reďenb ftnb, fo fann man fte m4)t.biaigen, 

I um fo toentger núcbúbmen , bo^er ftnb fie a\6 tinflatt* 
baft ju t)erwerfen.^ unb bie feit 3flbrb«nberten bcjlc^ 
^enbe bewadrte turfifcbe iDrt()ogta))t)te 
Alá baš foflbare Srbe unferer Sorcítern nod^ ferner 

,iíOrí.u^«metfe ju ftebrau^en, unb jenc, weíd^e 
entiteber an^ irtígen 2(nftcbten, ober auS fatfc^em S^r? 
gei^e, omS Un»ijí^nbcít ^ ober ani Uiberrebung, ober 
fonft auá; sefíttiger mi falfcířer SSorfpiegelung biefer 
(^c^^rčibnéuerung ®tt)íx geben, ober oieKetcI^t gar auB 
bioffem 5D?ut6n)ílIert bcrfelben onbangen, frcunb* 
f(^a{tíi4>burcb oban3efuí)rte ©rilnbe mít 6«nfí* 
tnutí) ttnb í&elaffcnbeít bea SBejTern unb Slicb* 
tigern ju belebren^ bie Srirenben ouf ben recbtert ffirg 
}u roeifen/ bamtt Unreťe n^teberoUffeimenbe t^aterlanbis 
fctie Siteratut, fiir welcbe toit áíle úI§ gemeinfame @ob' 
ne unfereS ÍSáteríanbeé mit gtnírflcbt fraftlg mitwirřen 
foden^ burcb sn)eďmafrige íBemubungeni burťb gute, 
mifelicbei \)erflSnblicbe unb rein. 6o6nnfcbe^ bem Z^itQd* 
fle úngemcffene SBerře jenen ©rab t)on Sodřommeníat 
erreicbe, bef i^r einen wlirbigen ^íag neben onbern auf^ 
gef(arten 9lationen únweifen Fontrte, we(c^e§ ))orjug(ic^ 
but4l bie Sintradj^t beforbert. tbcrbcn tann. 



li 



čeština v Opavsku. 

Rozprava historicko-gramatická. 



Napsal V. Prásek. 



V OLOMOUCI. 

Nakladatel Vlád. Žákovský. 

EuéhtiBkJďoa Kramáře a, Prock&/ky. 

1877. 



y. 



/ 






^ M 



čeština v Opavsku. 

Rozprava hístoricko-gramatická. 

Slovem Opavsko míníme tu část nynějšího Rakouského i Pruského 
Slezska, kteráž druhdy pode jménem Holešicko jakožto zvláštní župa se 
sídelním hradem Holasovici, později s Hradcem, pod správou knížat čili 
markrabí Olomuckých i markrabí Moravských stávala, ve 13 stol. však 
z Moravy vyzdvižena jest, aby se v úděl dostala knězi Mikuláši, knížeti 
Opavskému, kterýž jakož známo byl synem krále Přemysla Otakara II. 

Přirozeným způsobem chceme pode jméno Opavsko zahrnovati i 
všecky enklávy Moravské, nebof jakožkoli tyto na veliké části před za- 
ložením knížetství Opavského již byly majetkem biskupským a tím při 
Moravě zůstaly, tož předce některé později teprve od knížetství Opav- 
ského k Moravě se dostaly.*) Ostatek nelze nijakým způsobem oby- 
vatelstva z vlastního Opavska od obyvatelstva z enkláv různiti ; jinak 
činíce pochybili bychom asi tak, jakoby někdo mluvě o řeči moravské 
obyvatele ze statků biskupských od obyvatel z jiných statků pozemských 
různiti mínil. 

Mluvíme tudíž jedním slovem o té části Pruského i Rakouského 
Slezska, kteráž jako dříve k zemi Moravské náležela, tak dosud ještě 
pod biskupství Olomucké hledí. 

V tom tedy Opavsku že čeština platnost měla docela jinou než 
v ostatních částech jak Rakouského tak Pruského Slezska, toC tuším 
pochopitelno, nebot Opavsko na užívání češtiny od Moravy a Čech se 
neliší, anobrž déle než v samých Čechách a na Moravě ji zachovalo 
jakožto jedinou řeč zemskou. V ostatních pak krajinách jak Rakouského 
tak Pruského Slezska náležejících do knížetstev Slezských, kteráž 
časem od Polsky se odloučila, čeština teprve zavládla, když knížata 
Slezská krále České za vrchní pány přijali. A jakož druhdy na hra- 
nicích severních Opavských panství Přemyslovcův končilo, tak na týchž 
hranicích počínalo se panství Píastovců: pro ty příčiny bude řeč mlu- 
vená na středokratách dvou živlů, polského i českého, velmi zajímavá, 
nebof nemohlo beze styků zůstati : odtud zdánlivou jakousi podobu 
nářečí Opavského k polské řeči vysvětliti lze. 

O nářečí tom dosud, kolik mně známo, nikdež obšírněji a zřením 
také k dějinám jednáno nebylo, ačkoli spor o to nářečí dosti důležitý 
vznikl, anož se dokazovalo, že Opavské nářečí nejen češtinou není, 
anobrž spíše jakousi z obou jazyků polského i českého michaninou : a 
tudíž ke spisovnému českému jazyku práva že nemá. 

') Roasin „ves kanoynióí z Olomúce^, jak se psalo r. 1434 dostala se od kní- 
žetství Opavského zpět k Moravě r. 1362. Slatina byvši zbožím manským 
k Fulueka náležitá, prodána jest od knížat Minstrberských i s Fulnekem 
Janovi rytíři z Žerotína, kterýž ihned všecko to zboží r. 1475 do desek s. Mo- 
ravských vložil. 

1* 



Již zasloužilý professor Faustin Ens, kterýž ve spise topograficko- 
historickém „das Oppaland*) 4. sv. Wien Carl Gerold 1836" o nářečí 
Opavském se zmiňuje, nazývá je „zwittersprache". Jeho výrok bude 
tím památnější, ponévadž on první a na ty časy nejdůkladněji v dějiny 
Opavské vniknuv, na toto své mínění důvod historika důstojný a mno- 
hému snad i pochopitelný podal. Pravit on doslovné na str. 38. sv. 3. takto : 

Ihre Sprache, die wasserpolakische ^) genannt, steht so wie das 
Land, in welchem sie herrscheud ist, zwischen der bóhmischen und pol- 
nischen in der Mitte, doch ist sie letzterer mehr befremdet. (?) 

V poznámce pak praví dále: 

„In den altesten Zeiten sprach man hier ganz pol- 
nisch und mancher altpolnische Ausdruck, der selbst im 
eigentlichen Polen erloschen ist, hat sích in hiesiger 
Zunge erhalten. (?) Erst als Schlesien unter die Oberlehensherr- 
lichkeit von Bóhmen und dadurch mit dessen Volk und Sprache in engere 
Verbindung gekommen war^ mischten sie bohmische Aussprache und Worte 
in die polnische Sprache, wodurch die Zwittersprache entstanden ist." 

Jakož viděti, Ens zakládá svůj úsudek o nářečí Opavském na 
chybné důmince, že Opavsko kdysi ke Slezsku a tudíž k Polsce 
náleželo a samo polskou krajinou bylo, avšak jakož nikomu nelze 
dokázati, aby Opavsko k Polsce kdy bylo náleželo, (nemluvíc o časné 
okupaci do Břetislava,) tak odvážlivo bude tvrditi, že v Opavsku prvotně 
se mluvilo polsky. S onou chybnou důminkou vleklí se novější histo- 
rikové, napořáde vycházejíce od toho, že Opavsko na díle v Rakouském, 
na díle v Pruském Slezsku počítáno nalezli: proto také na příklad 
KneifeP) ve své topografii Rakouského Slezska nám spíše podává 
dějiny knížetství Vratislavského, nikoli dějiny naše. 

Netřeba tuším dlouho o tom polemisovati, nýbrž poučnější budou 
slova toho muže, který nejprve ona domínku vyvrátil, vyvrátil diploma- 
tářem Moravským. 

Položíme tuto slova známého Bočka z God. dipl. Mor. I. v před- 
mluvě na str. XYIII. propověděná. 

,,Fabulae qnoque deOpaviensi provincia, quam quon- 
dam Polonicum ducatum fuísse, íere omneš historici 
tradunt, meo diplomatario refelluntur, in quo ab anno 
1031 — 1261 fere centenae literae luculentissime probant, Opaviense 
territorium Moraviae provinciam fuisse, donec a. 1261 ab 
Otakare ab hac separatum et filio notho Nicolao patrimonium designatum 
fuit. Simili módo, quae de Quadorum in ducatu Opaviensi reliquiis in 

') EnaoTa „Oppalanď* nelze rozoměti tak, jak na§ema „Opavsku^ : jednat on 
toUko o knižetstvi Opavském a Krnovském, pokud r. 1742 k Rakoaskému Slezska 
dána jsou a také o té Části Nisského knižetství, kteráž v Rakouské Slezsko za- 
hrnuta pěst, kdežto o enklávách Moravských a o Pruských částech druhdy k Moravé 
náležitých nemluví. 

') Tato přezdívka vyskytuje se již konec předešlého století a sama sebou za pře- 
zdívku se jeví, jelikož složena jest ze slova německého a slovanského (lépe řečeno 
formy slovanské^. O výklad její mnozí se již pokoušeli (viz Op. Týdenník 1876 32.. 33.) ; 
když ale mužové učení neostýchají se té přezdívky v knihách a mapách pokládati 
(Czoernig na mapě ethnograiické položil ji Polák&m Téáínskym a po něm také, což 
nám s velikým podivením jest i prof. Kořistka] třeba toho velice litovati. V Opavsku 
nemá ta přezdívka platnesti žádné, ponévadž Ua sám řeč svou jmeni\je smoravskou.^ 

') z roku 1804. 



historiís legimus, somnia šunt habeDda. Teutonorum fere omneš coloniae 
et locatíones, quo tempore initium ceperint; diplomatice demonstrari 
possunt etc." 

Z toho ovšem na jevo jde, že Opavsko nikdy, až kam naše zprávy 
sáhají, k Polsce nenáleželo, avšak proto předce netřeba za pravdu míti, 
aby hranice politická s národopisnou v jedno byla spadala. 

Tu třeba nám opět k listinám samým přihlédnouti a z nich, což 
by nám jasnějšího o tom světla podávalo, sestaviti. 

O řeči v ty časy nemluví se i nezbývá nám leč památky ze 
starých těch dob, to místní a osobní jména, prozkoumati a z jich po- 
doby rozhodnouti, zdaž polská či česká jsou. 

Než se o to pokusíme, obejdeme hranice staré severní Moravy, 
aby laskavý čtenář, vezma mapu prof. Šembery k ruce, poznati mohl, 
o kterou krajinu nám běží. Nesmíme si sice troufati, abychom hranici 
severní, jaká za Břetislava byla, ustanoviti dovedli, avšak podobá se, 
že hranice v jedněch toliko místech podstatněji pošinuty jsou, to tam, 
kde nynější enkláva Moravská nejseverněji do bývalého kníž. Opolského 
zabíhá. 

Možná tudíž, když kněz Otík, kníže Olomucký r. 1107 s volí vrch- 
ního knížete Českého Svatopluka 8 lánft na poříčí Osoblažském ke ko- 
stelu Olomuckému vzdával, že toto krajiště bylo od Slezska k Moravě 
postoupeno. (C. d. M. I. 193.) 

A. r. 1229 papež Řehoř IX. nařídil biskupovi Krakovskému a pro- 
boštům Pražskému i Krakovskému, aby konečně o hranice diecesí Vra- 
tislavské i Olomucké spor na dobro uklidili. (C. d. M. II. 215.) 

Konečně r. 1233 opět slyšíme, že spor o hranice Moravské a Polské 
dosud trvá a to právě při řece Osoblaze i Prudníku. (C. d. M. II. 251.) 

Posléze r. 1255 připomíná se, že biskupovi Olomuckému Brunovi 
za škody, kteréž kněz Vladislav, kníže Opolský, nájezdem do statkův 
biskupských v Osoblazsku učinil, tři vsi Kle zín, Toman i ce a Šonov 
(in „Polonia^ sitas) v náhradu zastaveny nebo vzdány jsou. (C. d. M. III. 
198. 209.) 

Toto vše ukazovalo by k tomu, že v pošinutí hranic toliko při ny- 
nější enklávě Osoblažské věřiti lze, ostatek že středokraty České i 
Polské říše ustáleny zůstávaly. 

Důležitější jest listina z časův Přemysla Otakara II. zachovaná, 
jak se čte v Palackého Formelbůcher na str. 300, 1) ^Nos Otthacarus 
etc. Ut inter nos et illustrem principem dominům V(ladislaum) in 

clytum ducem de Opol vigeat debitae dilectionis sinceritas, con- 

cordiae unio : ecce lim i tes sivé ne tas terrarum, super 

quibus inter nosetipsum, et clarissimos progenitores 
utriusque nostrum, jam dudám vertebatur materia que- 
stionis, taliter duximus distinguendas, videlicet, quod metae terrae 
Moraviae et ducatus Opolienais a terminis epíscopatus Yratislaviensis, 

scilicet in villa, quae Lypa nuncapatur, incipiunt et abinde in 

Viliam BogunO nominatam praedicti ducis Opoliae protenduntur " 

Z této listiny ovšem patrno jest, že beze sporův o hranice nebylo, 
avšak nepodobá se k pravdě, aby bylo tuto o podstatnou nějakou změnu 
běželo ; spíše dáme za pravdu, že poddaní obou panovníků tu tam o 

') Bohanin zz Bohomin = Oderberg. 



nějaký kus pole hraničný se přeli a ochrany každá strana u svého 
aneb krále aneb knížete hledali. Jak pozvolna takové spory se vyřizovaly, 
seznáváme z pozdějších časů ; vždyf r. 1568 kněz biskup Vilím P r u- 
sinovský nemálo JMCaK. nabíhati nepřestával o nějaké n^ole^, 
k nímž se poddaní z knížetství Opolsk^o „natahovali^, a vyřízení 'ko- 
nečného dočkati se nemohl. 

Že takové malicherné věci dlouho na průtazích zůstávaly, bude tím 
spíše pochopitelno tomu, kdož ví, že na uklizení jejich, postředníci z ne- 
stranných knížetstev a krajův volávání a obesiláni jsou, tak že druhdy 
mnoho vody uplynulo, než „přátelé z obou stran" o rok se dohodli, a 
ještě více, než se na místě sešli. Zajímavý v té příčině jest spor mezi 
p. Jiříkem Sedlnickým z Choltic na Polské Ostravě z jedné a mezi Mo- 
ravsko-Ostravskými z druhé strany, kdež vlastně jen o užívání společné 
jedné struhy běželo, a předce za mnoho let k místnému konci přiveden 
býti nemohl, ačkoli dva biskupové po sobě následující u dvou císařův 
za vyřízení prositi nepřestávali. Co tedy v 16. století pochopíme, to 
můžeme tím spíše k časům dávnějším a všelijak nepokojným přenésti, 
tak že ono Jam dudum" lehko vysvětliti lze. A že se mluví jen o hra- 
nicích a mezích, nikoli „super v i 1 1 i s^, patrno jest, kterak toliko 
běželo o jakousi rectifikaci, jakož na př. za biskupa Olomuckého 
Dětřicha r. 1297. hranice Moravská s knížetstvím Těšínským potud 
se opravila, aby což řeka Ostrava na které straně ubrala a uplavila, 
druhému na zisk nebylo. V listinách, jež nám o této rectifikaci zprávu 

dávají, stojí zřejmo udáno : Nos Theodoricus facimus mauifestum, 

quod orta jam dudum inter nos ex una parte et inter illustrem do- 
minům Mesconem, ducem Tessynensem, materia questionis ex 
gravidiscordia suscitata, super metisetterminis 

apud Ostraviam pro eo, quod fluvius idem Ostravia'), qui deberet 

metas Poloniae et Moraviae distinguere, non perpetuo cursu per 
unam viam ducitur, sed fluctuans aliquando antiquum locum sui 
transitus deserens invenit novum cursum et aliquotiens agros, campos, 
prata vel rubos ant s i 1 v a s spectantes in Moraviam vel Poloniam 
circumambit etc. Cod. d. M. V. 72. 74. 

Tím jsme dokázati mínili, že v listině Otakarově, kterouž Ko- 
pecký^) k r. 1256 pokládá, není řeči o podstatnou nijakou hranice 
Moravské ke knížetství Opolskému změnu, nýbrž že toliko o rektifikaci 
nějakou se jednalo ; pokládamet tudíž za pravdu, že hranice severní 
nehledíc k některým opravám nepatrným ode dávna ustálena byla, jakož 
napotom od r. 1377 změny žádné takořka po 600 let napořáde po sobě 
sběhlých až do r. 1742 se nestalo. 

Kdyby v dotčeném krále Otakara 11. formuláři místa hraničná byla 
vyjmenována, bylo nám za naší potřebou ona místa toliko vypsati, než ne- 
dochovala se nám listina sama. Pročež jsme odkázáni k listinám roz- 
manitým aneb starším, než onen formulář, aneb novějším. Z novějších 
nejdůležitější jsou z r. 1377 listy dílci knížat Opavských v registrum 
Sti Wenceslai v Praze chovaném obsažené a v Cod. dipl. Silesiac VI. 

') z té listiny ^jevno je, že řeka nyni „Ostravica'' jmenovaná, slouti má 
„Ostrava'^, nebot po ní nazvány jsou jak Moravská tak i Polská Ostrava. 

') Regesten zuř Geschichte des Herzogthums Troppau v Archivu ftír Oester. 
Gescliichte sv. 25. 



na str. 195—201 otištěné. V těchto listech jsou takořka všecky osady 
knížetství Opavského (kteréž toho času na několik dílů roztrženo jest) 
vyjmenovány. Komu by tedy na tom záleželo takto z různých listin 
hranici severní ustanoviti, snadná práce bude z Kopeckého regest k dě- 
jinám kníž. Op. učiniti, my však posloužíme laskavým čtenářům lépe, 
když podle mapy lieutenantův Wielanda a Schubarta v Norymberce 
u dědicův Homannových r. 1736 vydané hranice obejdeme, nebot zají- 
mavé bude zvěděti, jak se věci co do mnohonásobných části měly na 
krátko před roztržením starého Opavska na část Rakouskou i Pruskou. 

Počnouce tedy od oseku Odersko-Ostravského pojmenujeme všecky 
osady hraničně takovým způsobem, že osady starého Opavska písmem 
ležatým, osady Slezské obyčejným vypíšeme. Že však Opavsko za 
těch dob hrozně rozerváno se jeví osadami jednak k bývalému kní- 
žetství Opavskému, ke knížetství Krnovskému aneb Moravě 
vlastní náležitými, dodáme do závorky (o), (k) a (m), což znamenati 
bude: osada knížetství Opavského, knížetství Krnovského a enkláva 
Moravská. 

Od knížetství Těšínského sousedily osady: KoUov (o) — 
Hrušov ; od knížetství Ratibořského: Šilherovice (o) — Bohunín, 
Hať (o) — Rudršvald, Rožkov, Ovsiště (o) — Křižanovice, Boleslav Ck) 
— Tvorkov, Bořutín (o) — Benkovice, Ghřenovice (o) — Bojanov, Sa- 
mařovice (o) — Lekartovice, Lancovice, V. Petrovice (m) — Komice, 
Tlustoniosty (m) — Makov, RaJcov (o) — Polské Kravaře; od knížetství 
O p o 1 s k é h o : Děhylov (k) — Štíty, Bavorov (k) — Matějův Keř, Děť 
marov (o) — Dobroslavice, Šonborn (o) — Hrudyň, Jakubovice, Lištice 
(o) — Milice, Damaškovice, Kazimír, Královice (k) — Berndov, Kyťlice 
(k) — Šonov, Klezín, Pomorčovice (k) hí Štundorf^) (m) — Radslavice, 
Něm, Pavlovice (m) — Loskovice, Hlinka (m) — Křížkovice, Vysoká 
(m) a Bartoltovice (m) — Kunčice, Jindřichovice (m), Janovice (m) — 
Nýdek. Od knížetství N i s s k é h o sousedil za starodávna kraj Sucho- 
mlatský (Cukmantel) druhdy ku knížetství Opavskému náležitý až po 
řeku tuším Bělou, kdež osada Česká ves nejposlednější stopu po českém 
obyvatelstvu ukazuje. Od Such o mlatu na jih až po horu Sněžku 
(Altvater) po rozvodí řek Opavic a řeky Bělé západní k Nissku 
hranice šla. 

Nyní přicházíme již k tomu, abychom podle charakteristických 
hlásek poznali, jakou řečí za starodávna v Opavsku námi ohraničeném 
se mluvilo. Z těch připatříme nejprve k hlásce li a g. 

Při jménech osobních pozorujeme li ve slovech těchto: 

R. 1183. Hirdeta (daroval Johanitům Hrobnickým statek přede 
Hradcem), Jméno Bohuš vyskytuje se od r. 1280 napořáde a sice 
1282, 1290, 1293, 1295, 1373. (Na listině knížete Mešká, knížete Opol- 
ského ovšem k r. 1239 Bogusa). 

R. 1288. Bohdalus a Hodislaus. 

Přídomek pánů zDrahotuš nemění se od r. 1337 počínaje nikdy; 
tak 1361, 1373 Bohuš de Drahotuš až do 17. století. 

O Prof. Šembera píáe: JÍ2bečko{?). 



8 

Jméno Hřivnáčův zHeraltic píše se jižr. 1371 Hrzibenacz. 

Potok Hozdnice píSe se již r. 1224 Hosnicz a opět tak 1372. 

Jména osad: Ho szicz vyskytuje se velmi často: 1222, 1250, 
1265, 1269, 1270, 1288, 1289, 1365, 1373, 1377 atd. až do časů ny- 
nějších, kdež M. i V. Hostíce dosud trvají. 

Prvotné Golensici v 9. století a později ovšem též s hláskou 
g se píše, aler. 1218 již Holaschicz, opět 1234, 1238, 1240 (potom 
ovšem zaniká, poněvadž Hradec a Opava přejaly důležitost starého 
sídla župního), ale r. 1377 píše se zase Holoschowicz a tak až do 
dneška Holasovice, jakož i osada druhá Holaso vičky. 

Ves Hlavnice slově 1250 Hlawenicz, 1265 Labenicz, 1270 
Hlamniz. 

Osada Heroltowicz od r. 1330 napořáde aneb Heraltice 
nebo Heroltice se píše a sice 1331, 1340, 1349, 1377 a dosud 
ještě slóve Heraltovice nebo Heraltice (proti polským Gieral- 
tovicům). 

R. 1377. vyskytují se osady : Hulczín, Elhota, Elhotkau, 
H r a b i n vedle Robin, Požeha, Hněboschicz = Hněvo- 
štice (r. 1288 Heroschisdorf ), Hradschan, HošCalkovice, 
Strachowicz = Strohowicz (nyní Strahovice). 

Skupenina bl náslovná sesula se v 1 při jméně Hlubčicích, kteréž 
již r. 1269 Lubeschicz a potom ještě bezpočtukráte tak se píše, 
kdežto r. 1281 zřejmo Hlupchiczhc psáno ; i řekneme, že z č es k é 
formy německá forma Leobschiitz (kdež za starodávna již Němci 
byli) vznikla, jakož i při osadě Hlubojatech Laubias jest. Sku- 
penina gl se udržela při osadě G 1 e m k a u (Hlinka). 

Skupenina gr náslovná (místo hr) jsouc i němčině i latině pří- 
hodnou, jakož při mnohých osadách Gratz, Graetz, Gratzen 
patrno, ne tak snadno v listinách německých a latinských jinak se ob- 
jevuje a předce již r. 1250 píše se Hradec z secus Opaviam a opět 
1289, to důkaz, že skutečně jméno osadé dotčené takto se vyslovalo, jakož 
až dosud. A když osady Hrabině a Hradčance také Robin 
a Radschen (oboje r. 1377) šlovou, to důkaz, že odpadlo náslovné h. 

Ve středosloví vypadává mezi samohláskama hláska li. Tak píše 
se r. 1259 Bochuwalewicz osada jež Bohuchvalovy Čili 
Bůchvalovy slově. Ves Bohdanovice psaná r. 1270 B o h- 
danowiz slově ve dskách zemských vždy Bohdanovice, ale 
lid mluví Bodanovice, kdež německy Boydendorf se píše. 
Druhá téhož jména ves v listině latinské psaná 1218 Bogdanowe, 
1283 Bohaczindorph, 1368 Bohdano wit z, 1377 Bodanow 
aBodanowicz má jméno německé B a d e w i t z, kteréž z české 
formy tak vzniklo, jako z Vojanovic Vř^anowitz. Jiná ves B o- 
huslavice odr. 1280—93 velmi busto jmenovaná, slově r. 1377 
Boslavice, nyní v řeči obecné Bůslavice, kteráž forma nikdy 
by byla nevznikla z polské formy Boguslawice. 

K témuž původu ukazují formy Rossan, Rosan (1377) nyní 
Rosen, že vznikly z české formy Rohozany. Jméno Krausy (1377) 
lehko vysvětlíme ze jména Krabují, kteráž osada v 15. neb 16. stol. 
zanikla. 



z těchto více než 20 příkladův patrno jest, že hláska li již v ty 
doby, kam naše listiny nejstarší sáhají, v Opavsku se mluvila. 

Naproti tomu udrželo se g při jméně Hrobniky i ve formě 
německé. Grobnik = Groehnik i při osadách Grosse = 
Hrozová nazvaných, a r. 1377 čteme Rogaw (nyní Rogau) = R o h o v, 
E g i 1 a u (nyní Éiglau) =: Déhylov a Malgot. Poslední osada 
stála kdesi mezi Pomorčovici a Kytlici. 



* 



Hláska Q a její zástupcové. 

Na jménech osobných: 1183 Hirdeta, 1234 Mile ta de Gradec, 
1288 Svatoslav, 1288 Svato bor, 1331, 1334, 1357 Slavata, 
syn Slavatův, 1349 a 1377 Svatomír. 

Na jménech osadních. Jak jsme již zpomenuli, čteme v listině 
z 9. století G o 1 e n s i c i (to v ty doby, kdy náš Svatopluk Zwe ni- 
ti hold a podobně se píše), ale r. 1198 již in circuitu Golasiz^), 
1201 in provincía Golasizch, 1213 in Góle s si cen ci provincia, 
1218 in Holachiz, 1229 in Golesisco, 1234 in Holachiz, 
1238 in Holacensi districtu, 1234 in Holascensi diďtrictu. 
(Od těch dob, jak již řečeno, jméno to zaniká), ale dosud ještě ve jmé- 
nech Uolasovice, Holasovičky trvá s formou českou. 

Ves Svatoňovice slově 1377 Svatanoveicz německy Sva- 
tonsdorí =z Schwansdorf. Podobně i jméno osady B o I a t i c 
= B o 1 e t i c jen s českou formou se nám objevuje a sice 1250 L o- 
1 a t i c z (přepsáno místo B o 1 a t i c z), 1265 Bolaticz ar. 1270 
zase Bolaticz. 

Proti tomu čteme r. 1281 Lysenticz, 1283 Lisenticz, 
1296 Lysinticz, 1377 Leisenticz a nyní ve formě německé: 
Leisnitz. Z toho patrno, že když Němci nedaleko té osady se usa- 
dili, že nosovka se ještě slyšela. 

Při druhé osadě, kteráž i Posudice iPosutice i Postíce 
a Postíce slově, zřejmo se vidí, že r. 1377 Posenticz a později 
iPostenticz se píše, tak že bychom ^ z nynější formy německé 
Posnitz na nějaké Posudice aneb Pošetíce hádati měli, k 
čemuž formy Poštice aPoštice (přípodobou vzniklé) by ukazovaly. 

Třetí osada nad samým Krnovem slově 1377 Tyrmancz, Tir- 
mancz i Trmantz, nyní Túrmantz i viděti ze všeho, že v ní 
nosovka zachována jest a že podoba toho jména asi Tr matice byla. 
Česky slově Trmantice. 

Jiná ves D ě h y 1 o v u Bavorova píše se r. 1340 na listinách 
daných v Ratiboři „Dgehilhau'' a „Dzengilow", 1377 Egilaw nyní 
po němečku Eyglau = Eiglau. 

* 

Hláska 4 a její zástupcové. 

Na jménech osobných. 1222 Szudek, 1280 Zudico, 1282 
Zub, 1283 T r u t v i n, 1288 N u z e r i u s. 

*) Na též listině; Bracizlai (Břetislav). 



10 

Na jménech místních. 1062 Luche = Luk. To jméno týká 
se osady L u k a v c e aneb Louky. Že v obojích slovech nosovku 
hledati třeba, není pochybnosti. L u k a v e c (r. 1377 L u k a w i c z) 
znamená asi tolik, kolik most, srovnej Kloster Bruck=Loucký 
klášter. 

Ves Kouty, v obecné mluvě Kuty zvána, píše se r. 1381 Cchuth, 
1282 K u t h a opět K u t h, 1283 C u t h, 1377 Kut, jakož dosud ještě 
slově, kdežto německé slovo Kauten takově z české formy vzniklo, 
jako u Vratislavi jméno města C a n t h z polského K q t y povstalo. 

Taktéž 2 osady zároveň r. 1289 D u 1) n i c y e jmenované k české 
formě ukazují a obě německou formu Taubnitz z české vzaly řeči ; 
jedna leží u Krnova, druhá u samých H 1 u b č i c. 

O ves S ů d i c e, kterouž někteří vykládají na C ů d i c e, mohl by 
býti spor, avšak něm. forma náslovným z: Zauditz spíše ukazuje ke 
formě S ú d i c e. Ta osada jmenuje se již 1330 S u d i c z. 

Osada ťTvalno 1247 zpomenutá a dosud tak jmenovaná nemá polské 
podoby, jakož jí ani při jméně Úblo (1377 Vbla) nepozorujeme; při 
prvním jméně nosovka zastoupena jest hláskou u, při druhém možná 
že též. Poslednější slově po němečku A u b e 1 n. 

Proti tomu pozorujeme, že Z u b ř i c e, kteréž u lidu našeho vždy 
tak se nazývají, dvakráte psány byly: Sanvriz (1281), ale již r. 
1377 Suberitz, kdežto nynější německé jméno Sauerwitz, tedy 
z české formy vzniklé, k tomu ukazuje, že váhy onomu S am v r i z 

nesmíme přikládati. 

* * 

* 

' Zbývá nám ještě přihlédnouti ke skupeninám s hláskami r a 1, 
po nichž taktéž poznati lze podobu českou, aneb polskou. 

Na jménech osobných : 1062 Drisislau, 1 140 D r z 1 a u (I) 
de G r a d e c z, 1183 H i r d e t a, 1234 P y r c o s e, 1234 P i r c o s, 
1234 Dyrzislaus filii Pyrkos, 1280Dirsco, 1283 Dirschlaus, 
1329 Dirslaw a též 1340, 1357. Ze na těchto jménech máme sku- 
peninu českou, nikoli polskou, totě zjevno. 

Na jménech osadních ; 1240 K y r n o w ; 1256 D i r s i s 1 a v e, 1270 
D riscowi z (Držkovice později zaniklé, nyní Dtirstenho^; jiné Drž- 
kovice píší se: 1280 Dirscowitz, ar, 1377 jedna jejich čásf Dres- 
co wicz, druhá Dirskowicz. Ves Drslav psána r. 1256 Drsizlawe, 
1329 Dirslaw. Osadu Vršovice podobněž píší 1288 Wirsowicz, 1362 
Wirszowicz, 1377 Wirschawiz. Ves Vrbka psána r. 1377 
Wrbca. Osada nyní T rank au zvaná vzala původ z českého jména 
Trnková (dle prot Šembery). 

Neméně poučno jest pozorovati, kterak se snažili písaři naše sku- 
peniny české nahraditi ; aby napsali naše P 1 š f, psali r. 1255 Putsche, 
1277 Pulgs, 1377 Pulicz; německy slově ta ves Piltsch. Zpome- 
nuto budiž, že Vladěnín německy B laděn sluje; i tato forma uka- 
zuje k české podobě ; z polské formy bj bylo asi nějaké B 1 o d e n nebo 
Loden, jakož z polského města Wlodislaw učiněno jest Loslau. 

Z toho všeho tuším nade vši pochybnost jasno prosvítá, že v 
Opavsku již za časů nejdávnějších, což z listin najevo vychází, česká 
řeč nikoli polská vládla. 



11 

Kdybychom podobnéž za hranice diecese Olomucké přešli a z listiii 
i tam jazyk stopovali, nalezneme hned při sousedních již vesnících formu 
rozhodně polskou. Bylo by jistotně zbytečno, abychom se o té věci šířili, 
jakož jsme neopomenuli i v té příčině se přesvědčiti. *) 

A právě z okolnosti té, že osady za hranici diecesanskou nejen 
polská jména drží (Lokartowice, Loncowice, Mozorow, La* 
niec, Wronin, Grudyň, Goszcz^cin (Kostenthal), Grodzisko, 
Wr oblin, Šono w a j.) ale i osadníci, jakož z listin ukázati lze,*) 
polská jména mají, nelze nám věřiti, aby hranice politická s ethno- 
grafickou byla v jedno spadala. 

V té příčině podobá se nám, že právě v těch místech, kde o hra- 
nice spory trvaly, t. j.. kde Osoblažská enkláva právě nejdále zabíhá 
na sever, polského obyvatelstva přibráno býti mohlo. K tomu když při- 
činíme, což jsme při jménech polského pozorovati mohli, totiž jméno 
vsi Lisenticz, jméno Malgo t (osada u Pomořčovic někde zaniklá), 
dále jméno Windorf (kteréž po česku sice Vídov se píše, ale 
jistotně uosovku v sobě zachovalo), konečně pak nápadné jméno osady 
Glemkau, kteréž r. 1736 se píše Klombkau, (ač po česku Hlinka 
jmenované), tož nelze nám, leč věřiti, nesáhal -li polský živel hlouběji 
do bývalého Opavska, tož jistotně trvalý účinek na obyvatelstvo v tom 
okolí jevil. 

Abychom však dále se o věci té nerozepisovali, řekneme, což o 
středokratách obojího živlu soudíme netoliko z téch tuto položených dft- 
vodův, ale i z jiných, *) jakéž při práci jiné, historickém těch osad po- 
pisování, se zjevuji, že totiž za hraničně osady živlu českého pokládáme 
od Bavorova počínajíc na západ : Hrobníky, Žabčice, (recte 
Žávišic), Trnkovou (?), Koberno, Povelice, Device, 
Vysokou, Suchomlat (Gukmantl) až po Českou ves. 

Co se pak jiných jmen, při nichž znaky polské se jeví, týče, dají 
se obzvláště jména Dzengilow, Sanvriz, Posenticz i Tyr- 
m a n t z docela dobře vyložiti. Jakož první ono jméno na listině dané 
v Ratiboři se naskytuje a osada na samé hranici postavena jest, 
že písař napsal jméno, jak je častěji jmenovati slýchával. Podobněž i 
při jménech ostatních bude, jakkoli polskými osadami nebyly, což 
dokázati lze z těch časů, kdy ještě v nich moravsky mluvili. Jméno 
Sanvriz naskytuje se na listině od měštana Hlubčického pode- 
psané; by Mi Polák, nemohl jinak psáti. V osadě Posenticz psané, 
dosud lidé mnozí „moravsky" umějí; při tom jméně nepochybně analogie 
se jménem Lysenticz účinkovala, aby při jméně něm. nosovka 
zůstala. Při tom ovšem třeba pamatovati také na to, že nosovka hláskou 
t znamenitě podporována jest, jakož právě při jméně Zvirentibold 
znamenáme a jakož při maďarských jménech Szent-Miklos aj. 

') y listině na př. z r. 1239 knížetem MeŠkem dané, kterouž GoczlauB, 
ze statku Yodlownich převorům y Hrobnikách Bogušovi a Potrco (Piotrkovi) 
v Makově statek pakýsi vzdává, Čteme hned 4 jména polská. 

Z Cod.dipl.Sil.il. na str. 13. Mozorow, 14. Mozurow, 16. Ilospencin, 
17. Wlocisborio, Wlodislai, Zbronowicze, 19. Colenda, 56. Ghwalenticz, 
a j. m. ra. Viz také C. d. M. U. 251. 

') Z Cod. dipl. Sil. II. sestavili jsme imena několika Dobroslavských osad- 
níků: Kogumil 11; Dobrong 11; Miíong 11; Gorcicaz 23; Piotr Malý 63. 

') Y Osoblaze nyní německé plno polských jmen se zachovalo: Mroske a j« 



12 

pozorujeme. Na týž poslední zpftsob vyložíme nosovku i ve jméně 
Tyrmancz-Trmantice. Dodáno budiž, že nad sousední s Trmautici 
vesnicí, nad Vratišovy, kopec Hůlberg t. j. holý slově. 

Z toho ze všeho na jevo vychází^ že ethnografické středokraty 
obojího živlu k pravdě podobno od nejstarších dob se zachovaly tak, 
jak se nám z části dosud jeví a na mapě prof. Šembery naznačeno 
nalézáme. Zdaž v kraji poněmčeném rozhraní takové skutečně bylo, 
jak jsme pověděli, lze i jinými důvody prokázati, jmény rodinnými, 
jmény polí a luk a obzvláště také důležitým studováním „dědin" slo- 
vanských, než prvnějších se nám nedostávalo a poslednější v literatuře 
naší ani známo není. 



Krátký přehled dějin řeči české v Opavsku. 

I. Doba od nejstarších časův až do vyzdvižení Opavska, t. j. až 

do r. 1270. 

První zmínka o naší krajině učiněna jest již v 9. století; slovet 
tehda Opavsko rodovým jménem G o 1 e n s i c i (C. d. M. T. 68), v ty 
časy ovšem v jazyce českém byla ještě n o s o v k a, kteráž se do poz- 
dějších dob i ve jmeílě Zvrentibold (Svatopluk) udržela. Než ve 
století 11. a 12. pozorujeme již porůzná slova svědčící o formě rozhodně 
české. — 

Konec 12. a počátek 13. století objevují se nám již některá slova 
8 úplnou formou slovanskou: 1183 Grobeniky, Glubčice (akkus.); 
Wern harticzi (nom.); 1224 Lubomirici, 1236 Koberici; 1183. 
,,ad pontem virgis íáctum, qui dicitur Bezstrecoua hat^ (G. d. M. 
308); 1203 Cirmena (Cermná;, Tyzowa hora, Bohumil 
p 1 a w i e, M o r a v i c a (C. d. M. 11. 15) ; 1224 Zlawicowa wes, 
D r a h u 1 (Krabují), Napsdicari (patrně : n a v s i (Radiky ?) (C. 
d. M. II. 155); 1238 Brezaw, Gedlaw. Z právnických terminů 
prosvítá tolikéž podoba řeči naší: narez, nochlegh (nocleh), po- 
w o z, s w o d (těch břemen zbaveni Johanité r. 1213) ; cisthotne 
(čistotné), narok, noczleh, obuznici, holoti (holoty) k r. 
1238 ; meznivol, louchi (lovci), h a i n i (hajní) k r. 1250. 

Mnoho míst lokálem položeno jest v listinách : 1198 Oldrizo ue 
(OldřiSově), 1218 Bogdanowe, 1247 Benesoue, 1250 Cle- 
b i c z 8 1 o w e (Chlebičově), Turkowe (Turkové^, 1255 Slawecowe 
(Slavkově), 1256 Dirsizlawe, Vgezde. Z forem lokálních vy- 
ložíme lehko jména místní: Hotzenpiotz, vOséblozč (Oso- 
blaha), Cukmantel přesmykem ze Suchomlat ě.^) 

Z těchto několika náčrtků soudný znalec řeči české poznává jasné 
rysy její. 

Kdyžbychom se rozhlédli po tom, jakou měrou řeč ta rozšířena 
byla po Opavsku, tož nebude pochybeno, když řekneme, že převládala, 

') Laubias (Hlabojaty) nebudeme podle znamenité rozpravy Jirečkovy na 
•tarý lokal vykládati, neboC naskytuje se to jméno 1377 ve formě Lubad zz. Li- 
bat; tadii jest konečné % zástupcem hlásky t. 



13 

avšak záhy objevují se nám vedle českých jmen osobních (křestných), 
(D r ž i s 1 a v, Vítek, Diviš) jména i německá : Herman (syn 
R a t i b o r ů v) 1198, E k a r t (Jakart), O t o 1222 atd. 

Důležitějším podnětem do rozšiřování němčiny bylo zakládání osad 
na německém právě. 

Tak čteme, že kněz Vladislav, markrabí Moravský, r. 1204 
Johanitům dovolil osady na německém právě osazovati. 

A r. 1213 dostalo se městu B r u u t a 1 i práva německého („q uod 
hactenus in terris Bohemiae et Moraviae inconsue- 
tum et inusitatum exstitera t") (C. d. M. 11. 69). 

R. 1224 nabyla i Opava mílového práva. 

K r. 1234 zřejmě se praví že L e v i c e byly od Němců obydleny 
(„villa mealicencia et favorabili consensu demum Teutonicis habita.^)*) 

V ony časy sluší také pokládati založeni osad německých při 
H 1 u'b č i c í c h a Krnově. Osadám také zajisté německým svědčí 
německá jména H oe n d o r f (Buchvalovy 1240), Lobenstein 1247 
(Úvalno). 

Mimo jednotlivé osady německé na statcích klášterských a kníže- 
cích založené poznáváme ze závětu biskupa Brunona^), kterak on ob- 
zvláště hromadně osazoval Němce ze své vlasti přivolané na statcích 
kostela Olomuckého. Pravit Bruno, že mezi osadami staršími: Wiz- 
togh (Vysoká), Paulowiz minus et majus (Povelice 
M. iV.), Zadik ^Sádek), Deuziz (Device), Glynik (Hlinka) 
založil nové : Peterswaíde, Janestorph, Heurikesdorf, 
Arnoldestorph, Bertoldestorph, Leuendal, Reufri- 
d e s t o r p h^) Osady B i t e r n e (Pitámo) a Pizkersdorf (Pisko- 
řov) ačli slovanské byly, koloniemi též německými rozmnožil. 

Mezi těmito německými všemi sluší pokládati i Godeurisdorf 
(1255), kterýž později nabyl jména Fůlstein, i Německé Pavlo- 
vice a j. 

Takto se věci měly v ty časy, když král Přemysl Otakar II. syna 
svému levobočkovi, Mikulášovi, Opavsko z Moravy vyzdvihl, aby 
později samostatným knížetstvím zůstalo. Mikuláš jmenuje se r. 1269 
po prvé pánem Opavským, proto položili jsme r. 1270 za roz- 
hraní v dějinách řeči naši velmi důležité. 

11. Doba od vyzdvižení Opavska z Moravy až do dělení nového, 

po rok 1377. 

První změna důležitá po vyzdvižení Opavska z Moravy nastala, že 
z kraje Opavského nakolik bylo majetkem kostela Olomuckého, při Moravě 
zůstalo a dosud pode jménem enkláv Moravských trvá (jakož na 
mapě prof. Šembery dobře naznačeno jest).*) 

') Viz dic BesitzuDgenmáhrischer Klóster im Oppalande von Josef Zakal sír. 20. 
^^) C. d. M. III. 403. 

•) Nyní slofoa nómecky: Peterswa] d, Johannesthal, Hennersdorf, 
Arnsdorf, Bartelsdorť, Liebenthal (prvotně Lówenthal. kterouž osada 
kdosi v katolog. dieces. na Milovný D&I!! pokřtil), Bóweradorf (č. Třeniešná). 

^J K enklávám náleželo i Kečersko v Pr. Slezska s městem Ke třem, a 
se všemi: Tlustomosty, V. Petrovici, Kněžpolem, Kozlůvky, Herbor- 
kem, Laguovem a Kratvolí. 



'^š 



u 

Druhá zména politická nastala tím, že panstvo Opavské domá- 
halo se týchž výsad a svobod, jaké t č. mělo panstvo v Čechách a na 
Moravě, t. j. že se zřídil zvláštní soud zemský. A. r. 1283 zřejmo 
mluví se již o čudě („coram czuda") odbývané na hradě Cvilíně 
(C. d. M. IV. 276) aVokzKravař od r. 1281—83 jmenuje se 
komořím, podobněž i c u d a ř (zuderius a vice-zuderius) se připomínají 
k letům pozdějším. 

L. 1288 mluví se i o sněme na Hradci odbývaném. Jedním slovem : 
zřízení tak znamenité, jako soud zemský jest, dostalo se zemi Opavské 
a tím přirozeně i řeč Česká stala se částečně jednací řečí tak, jako na 
Moravě. Nedát so totiž mysliti, aby soud byl se stranami latinsky jednal, 
jakkoli po latinsku zapisovalo se do desk zemských. 

Ostatek nelze o této době mnoho pověděti, což by se k češtině 
odnášelo; že se jmen osobních více naskytuje a že tolikéž osady pozne- 
náhlu vynořují se na dějiště hojuějším počtem, aby konečně r. 1377. 
takořka všecky, kolik jich do těch časů bylo, vypočteny byly, totě tuším 
nápadného nic. 

Proti tomu pozorujeme, že měštanstvo znamenitě se zmáhá a 
mnohými jmény k původu německému ukazuje. Kníže Mikuláš dav 
se v šlépěje otcovy měšťanstvu nadržuje a hojnými výsadami a svobo- 
dami i statky zvelebuje. Vybavování z břemen zemských a z práva zem- 
ského, se množí ve prospěch klášterů a měst. Vzniká tudíž dvojí právo, 
dvojí soud a podle toho i vedle řeči české nabývá i německá platnosti 
prozatím souliomé. Ale němčina i vo veřejnosti jeví své účinky; vždyf 
i vesnice s přívěškem dorf husto se vyskutují, ačkoli mnohé z nich 
nyní jen slov. formou mají Jeskeudorf (Jaescbkowitz), M 1 a- 
dotsdorf Mladecko), Darkendort (Darkowitz) aj. Páni z Kravař 
zakládají osady se jmény německými: (Vitekstein) = Wigstein, Vítkov 
= Wigstadt, Milotndorf, Wokendorf, Vokenstadt =i 
Wagstadt a j. Jakkoli ta věc nepatrná jest, nelze jí za lhostejnou po- 
kládati, nebot ukaziye se zřejmo, že do r. 1377 nabyla němčina vrch nad 
řečí domácí, vždyC n. p. listy dílčí o knížctství Opavské jsou německé, ačkoli 
je pořizovali páni Beneš z Kravař, Mikuláš z Maleno vic, komoří 
cúdy Opavské, Otík Stoš (z Kounic) a Alšík z Heraltic, Drslav 
z Kravař, Jindřich z Fulštejna, Vjítek z Vítkova, Bohuš 
z Drahotuš. 

Opavsko tedy dělením zpomenutým, jakkoli rozerváno již enklávami 
což z mapy prof. Šembery pozorovati, na tři kusy roztrženo jest. 

Nejstarší syn Mikuláše II., Hanuš, uvázal se v Ratibořsko po 
matce jemu příslušící a v Krnovsko s Bruntálem; Mikuláš III. 
obdržel Suchomlatsko, Hlubčicko a Novocerekvicko; ost^itek 
se městy Opavou, Hlučínem, Fulnekem, Odrami a se sídlem 
na Hradci dostalo se nejmladším bratřím Václavovi a Přemkovi, 
jenž v nedílnosti zůstávati mínili. 

Za nedlouho když kníže Mikuláš III. bez potomků zemřel, ostalo 
knížetství Krnovské vedle Opavského a tím také 2 cúdy potrvaly. 

m. Doba od r. 1377—1430. 

Do konce 14. a počátku 15. století znamenitě se súžila oblaC 
jazyka českého; na prvním místě sluší jmenovati Suchomlatsko 



15 

jednak s Nisskcm v těch krajinách záhy poněmčeným, jednak s osa* 
dami za časů Brunovovych osazenými sousedící. K tomu poněmčeni při- 
spívalo nemálo, že na jílováni tamto kvetouci, cizinci přivoláváni jsou, 
Takéž i Bruntálsko svými jmeuy Sel fy, Gruby a Stolly k hornictví 
od Némců pést ovánému ukazuje. O Suchomlatsku vůbec ani zpráv 
nemáme, z nichž by obyvatelstvo slovanské pozuáuo býú mohlo. O Brun- 
talsku můžeme xiíhec souditi, že tam řídké obyvatelstvo slovanské záhy 
zaniklo, nebot po listu dílčím z r. 1405 zachovaném, prosvitám že ném- 
čina znamenité již ovládala. Takto z neuáhlu německého obyvatelstva na 
západních hranicích ke knížetství Nisskému ode Sněžky až po Suchomlat 
přibývalo a na sever od knížetství Opolskčho osady staré slovanské 
dlouhým pruhem osad německých biskupských rozryty tonuly více a více. 
Neméně působila města Hlubčice a Krnov se svým obyvatelstvem 
německým a Hrobnické osady na právě německém osazené: svíraltč 
se polokruh uemeckých osad: BruntaL Suchomlat, Osoblaha, 
Hlubčice těsněji a těsněji. V ty doby začínají sv^ ráz německý uka- 
zovati i města Vítkov (Wigitadt), Fulnek a Bílovec i Opava. 

A jak se má čeština? 

Národní hnutí na vysokých školách Pražských, od zlaté buUy po- 
čínajíc způsobené, jeví se poznenáhlu; začíná so česky psáti. Za těch 
ča^ů již rodák z Opavska, mistr Kun rat z Benešova, píše česky.') 
Důležitější v té příčině pro Opavsko jest okolnost jiná. 

Na Moravě začíná se jeviti nechuf k latině. V knihách půhonfi a 
uálezův cúdy Olomucké, proskakují již nejen slova, ale celé české věty 
mezi latinou. Na př. k r. 1405 : quia tenet sibi suum dothalicium ipsa 
invita wlganter mocí bez buoha i bez práva i také z hospo* 
dářství et illa estimat atd. (Brandl půh. str. 110). 

Řekne někdo, jakým obyčejem nechuf k latině na Moravě zjevná 
může působiti na Opavsko? Ta věc není lhostejná; ta věc jest po- 
liticky důležitá i pro Opavsko. 

Stavové totiž země Opavské nezapomenuli na to, že Opavsko vy- 
zdviženo bylo ze země Moravské (r. 12t>0) a proto domáhají se týchž 
práv, jakým se těšili páni a zemane v Čechách i na Moravé. Za tou 
iiříčinou zvláštní c ů d a v Opavsku zřízena jest a ta brala v d&ležitých 
příčinách naučení u pánů Moravských (JM*^-) 

Proto měl s nimi první kníže Mikuláš nemalý kříž až i knížetství 
pozbyl. Avšak druhý kníže M i k ul á š II., jsa ještě v Brně. (kdež na 
vyhnanství skonal otec Mikuláš I. i druhý jeho syn a tamtéž pohřbeni byU 
u 00. minoritu) r. 1318. pánům a zemanům Opavským ohlašuje, že jich 
při týchž pravíc h, zvycích a obyčejích, jaké páni království 
Českého a markrabství Moravského zachovávají, zůstavovati ráčí. 

Tato tudíž příčina, že panstvo země Opavské táhnouc se až daleko 
do 17. století k bývalému ze země Moravské vyzdvižení na všem všudy 
se spravovalo pořádkem i zřízením Moravským, padá ne lehko na váhu 
i co do užívání češtiny, jakož později ještě zřejměji se ukáže. 

Co tudíž při dskách cúdy Olomucké pozorovati, jedno a též zna- 
menáme i při dskách Krnovských (o dskách Opavských nelze mluviti, 
poněvadž r. 1430 uhořely), nebol r. již 1419 první vklad poločeský se 
nám dochoval : „Ad quatuor tempera Lucie 1419. — Item Nicolao judici 

O Viz Jirečkova Ruko vět k dějinám lit české. 



16 

in Bleischicz przysuzeno deset hrzywen na Násile, ze Wilem 
nestal k sudu.^ 

Prvním „starostou^ Krnovským (nakolik zprávy se nám zacho- 
valy) byl Hanuš Kuchmaistcr čili Kuchinraaistr,*) jak se podobá 
bývaly měštan Hlubčický, kterýž nabyl nčkde u Hlubčic statku po- 
zemského. 

Desky Krnovské, týmž Hanušem spořádané, (nikoli markrabím 
Joštem založené,') ač JoSt t. č. Krnovská nabyl) ukazují nám samy 
sebou, že némčina v Krnovsku valně se byla rozšířila, nebot vedle 
vkladův latinských viděti i německé, později jen latinské. Avšak r. 142(5, 
když v úřadování zasedli Hanuš Košíř zžibotic a Bartoš z Drž- 
ko v i c, vklad první učiněn po česku, aby odtud napořáde až daleko do 
17. století čeština ostala samojedinou řečí zemskou v kníž. Krnovském. 
Zajímavé při tom jest, že týž vklad, kterýž písař po latinsku učinil, 
přetržen jest a na novo po česku vepsán. 

Při témž čase i v kníž. Opavském, když r. 1431 nové dsky za- 
kládány jsou (jelikož staré byly uhořely), hned první pamět o tom založení 
po česku a tak napořáde i ostatní zápisy až do polovice 18. století po 
česku se vkládají. 

Na tomto místě budiž hned zpomenuto věci nad míru důležité, 
kteráž sama sebou ničí ony liché a jalové důminky, jakoby do Opavska 
užívání češtiny teprvá z Čech se bylo dostalo: V Opavsku r. již 1426. 
česky vkládati začali, kdežto v Čechách r. teprve 1495. 
k návrhu pana Puty Risenburka^) latina z desk jest vy- 
tlačena; ba podobá se k pravdě, že sami páni Moravští češtiny méně 
dbali, když teprve k r. 1480 (jakož v knize Tovačovské stojí) pánem 
Václavem z Boskovic a p. Vilémem z Pernštejna do šetření 
češtiny se pobízeti dávali. 

Divná věc, že právě páni z Opavska a Krnovská, češtinu zanášejí 
do sousedních knížetstev Slezských. Pánové Jiřík Stoš (z Kounic) a 
p. Mikuláš z Rohová jakožto přátelé připrošeúí r. 1430 rozhodují 
o spor mezi knězem Bernatem, knížetem Opolským, a p. Janem 
Ná vojem — po česku. (C. d. Sil. 6. 52.) 

R. 1437 v Ratiboři panstvo z Krnovská, Ratibořská a Ryb- 
níčka pořizuje dílčí list o Krnovsko, Ratiborko i Rybnicko též po česku. 
(C. d. Sil. 6. 59.) 

Jedním slovem: čeština stala se řečí zemskou v Opavsku 
dříve než v Čechách samých amohla se jí přirozeně státi 
proto, že panstvo samo mluvilo — „moravsky." 

') Jaký spor tento Hanaš Eochmaistr měl s panem Pavlíkem Stoáem 
z Kounic na PoŠiticích (z: Posuticích), viz v knih. půh. Brandlových II. 678 a 
II. 61i, což tuto také za tím úmyslem připomín&mc, aby hned pro tyto starší časy, 
jak jsme již řekli, zjištěno bylo, že panstvo z kníž. Op. a Krnovského v pHčin&ch 
těžkých naučení oralo u pánův Moravských JM*«-, a nepřestávajíc vždy na nálezich 
cúd Opavské a Krnovské. 

») Dvě léta po rozdělení kníž. Op., tedy 1279 jmenuje se p. AI šik z Her alt i c, 
komořím cúdy Krnovské. 

>) Viz pojednání prof. Šembery v C. Č. M. 1846, 713. 



I 

1 



17 



IV. Doba od r. 1430 až do bitvy Bělohorské (1620). 

Jakou měrou čeština v Opavsku zavládla, nejlépe snad poznati 
po křestných jménech šlechtických: Aleš, Alšík, Alina, Baleár, 
Beneš, Bohuš, Bohunka, Bořivoj, Budivoj, Ctibor, Čeněk, 
Diviš, Dětoch^ Elška, Fryduša, Hanuš, Hanušek, Hynek, 
Hyncik, Jaroslav, Ješek, Jetřich, Jindřich, Jindřiška, 
Jiřík, Juta, L a cek (Ladislav), Ludmila, Machna = Man dálena, 
Maruše, Mikšík, Mikuš, Mladota, Ofka, Ojíř, Oldřich, 
Oneš = Ondřej, Smil, Stanislav, Šebor zz Všebor, Tas, 
Václav = Vaněk, Vítek, Vok, Zbyslav, Zdeněk, Žibřid a j. 
"^ Co ze jmen křestných, šlechtických, patrno jest, to zjevnější nám 
bude po příjmenech a přídomcích naší šlechty, kteráž po vesnicích svých 
se psáti jala: Bílovští z Fulštejna, Bítovští z Bítova, rytíři 
z Bobolusk, Bohdanovští ze Slimákova, Stošové (z Kounic) z Brá- 
nice, Bruntálští z Vrbna, Bravanští z Chobřan, rytíři z Déhy- 
lova, Hatští z Drahotuš, Vlčkové z Dobré Zemice a z Hlučí na, Za- 
jíčkové zHoštálkovic, Kokořové zKamence, Rotumberkové z Ke t ř e 
a z Drslavě, Kobylkové z Kobylího, páni z Kravař, TvorkovStí 
z Tvorkova a z Kravař, KravarStí ze Šlevic, Kyjovci z Lukavce, 
Lichnovští z Voštic, Bzencové z Markvartovíc, Moravičtí z 
Roudnice, Birkové z Násile, Oderští z Lideřova, Dobešové a 
Loutkové z Olbramic, Donátové z V. Polome, Zvěřinové z Rakova, 
Tunklové z Rovného, Studenkové ze Slatiny, Šamařovští z Ro- 
bova, Štablovští z Kovalovic, Vysočtí z Vysoké, Bítovští 
z Vysoké, Bítovští z Vladěnína, Bílovští z Vladěnína, Žo- 
povští z Žopov a j. m. 

Šlechta z polských krajin přibylá počeštila též svá jména: Še li- 
hové z Ruchová, Laryšové ze Lhoty, Rejzvicové z Kadeřína, Ro- 
gojští z RohožDÍka; jména německá připodobijyí se k češtině: Ro- 
tumberkové z Ketře, Folkenhonové z Glošku, Čletrysové zKyn- 
šperku, Frokštejnové z Načeslavic, Šofkočové z Tisovic a i. 

A kdožby konečně v pánech z Fulštejna a jejich jménech : Bí- 
lovský z Vladěnína a Sup z Fulštejna a Fulšten ze Slav- 
kova hledal potomky přistěhovalcův ze severních Němec, jenž za biskupa 
Brunona k nám přibylí? 

A tak vedle domácí šlechty uhostíla se mezi námi šlechta ze sou« 
sednícb krajin přibylá a na prosto zdomácněla : (z polských) Lichnov- 
ští, Mošové z Bitndorfu, Mošovští z Moravčína Kotulínští, Or- 
líkové z Laziska, Jašinští z Jaši na; (z Moravy): Oderští z Li- 
deřova, Pražmové, Skrbenšti, MitrovŠtí, z Drahotuš, Houg- 
vicové z Biskupic, Zvolští ze Zvole, Žerotínové, Sedlničtf 
z Choltic a j. Tito poslední nalezU mezi námi potomky svých před- 
kův Benešoviců, přede dávnými časy k nám přibylých, to pány Tvor- 
kovské z kravař. 

Tato šlechta jest národní; na své náhrobky pořizuje české ná- 
pisy, jakýchž se nám dosud zachovalo hojnost : po Bzencích, Rotum- 
bercích, po Vlcích z Konecchlumu, po Zvolských, po Boh- 
danovských ze Slimákova, po Lichnovských, po Šelihách, 
po Bítovských, Sedlnických, po Bruntálských z Vrbna, 

2 



18 

po FulStejnech, po Tvorkovských z Kravař, po Kobylkách 
z Kobylího a j. 

Listů, pamětí, zápisů a p. všecko po česku zdělaných dalo by se do 
tisíce načísti. A po šlechtě vede si také měšfanstvo a řeč českou obli- 
buje takovou měrou, jakož sám Biermann ve svých spisech^) praví, 
Že v 15. a počátek 16. století při městě Opavě čeština převládá. Po- 
dobněž i literatura česká má z rodákův zdejších reprsBsentanty: 
knéz Martin z Ú valná, Matěj Opavský, kazatel, Amand Polán 
z Polansdorfu, Opavan, Akanthido Mitis (Štětínský) zV. Po- 
lome, Weykhart Petr z Krnova*) a Fialdelfa Zámrského po- 
sUlla přičiněním panstva^) zdejšího vydána a tištěna v Jezd kov i cích. 

Zřízení zemské Opavské taktéž tiskem v Olomouci 1562 
vydáno po česku, jakož stavové knížetství Opavského r. IGIO nechtějíce 
přijímati německých spisův prohlásili: Toto knížetství neužívá 
žádné jiné řeči kromě české. 

A jako jinde šlechtici pořádky pro své poddané česky sepisovali, 
tak i zde bylo, jakož doklad máme na knize sirotčí pro poddané 
v Deštném od p. Otíka Stoše z K o u n i C*) konec 16. stol. pořízené 
a nyní v archive Kroměřížském chované.^) 

Co tuto vykládáme, bližšího dotvrzení nabývá z ústavních bojův 
v knížetství Krnovském vedených. 

Když totiž kněžna Krnovská Barbora, z rodu Přemyslova, 
svou dceru provdala za Jiříka Šelonberka, tento r. 1525 s volí 
krále Č. Ludvíka knížetství Krnovské prodal markrabímu Braniborskému, 
Jiříkovi Pobožnému. Markrabí tepi*vé po pěti letech pp. stavům 
potvrdil svobody a výsady, ale když po jeho smrti (154o) syn Jiřík 
Frydrych r. 1557 k letům svým přirozi;nvm přišel, zamýšlel ihned 
zříditi vládu absolutní. Místo hejtmana zemského, kterýž se zřizoval 
v těch zemích, kde kníže nebo král sám nebýval, učinil hejtmanem 
knížecím cizince a obmýšlel vůbec všecky úřady zemské nahraditi 
svými nařízenými radami „veleučcnými.^ Jedním slovem, nebylo 
uznaných úředníků zemských (hejtmana a soudce) a tudíž práva 
a soudy neměly průchodu. 

Po mnohém o to psaní a scházení panstva Krnovského přibyl r. 1564 
prostředník. Tomu zemane poslali pamět, z níž odstavec pátý nejdůležitější 
pro naši věc: Co se pak dotýče žádosti knížecí J.L. aby s kní- 
žetem J.L. o věci a potřeby zemské ajiné německy jednati 
měli, toho se nám učiniti nevidí, nebot toto knížetství 
užívá řeči j^moravské^ a spravuje se od časů nepamětných 
právem a zvyky Moravskými. Nás je velmi mnoho, kdož 
německy neumíme, jiní umějí a rozumějí málo, ale není 
mezi námi nikoho, kdožby se opovážil, ve věci tak vážné 

') NeidůležitéjSi pro néis spíB jest: Geschichte der IlerzogthUmer Troppau 
and Jágernaorf, Troppau 1872. 

'T Viz Jirečkovu Rukovčf k déjin&m lit. české. 

') Burian Sobek z Korní c, překladatel kroniky Karionovy, z téže pošel 
rodiny, kteráž u nás dosud trvá. 

*) Stodo z Kounic, jejichž předkové se psali zkrátka: Stoš z Bránice, z 
PoStic a j. slušf rAzniti od p. z Kounic. 

') Viz DadikŮT spis f. b. Archiv io Kremsier. 



19 

a obecné mluviti německy. Proto žádají, aby při starém 
pořádku zůstavení byli.*) 

Věci konečně dospěly v násilí. Nařízené rady knížecí ke dni 4. června 
r. 1565 obeslali komorníka cůdy Krnovské, p. Beneše z DrahotuS 
a na Benešově, „svého milého pána a laskavého přítele." Tento 
přijda, nemálo překvapen jest rozkazem knížecím, aby desky zemské 
otevřel. Pan Beneš toho neučiniv zašel k radě Krnovské, kdež na 
radnici desky se přechovávaly, a pohrozil purkmistru, „že vojua z toho 
bude, opováží-li se desek vydati," ale na darmo. Městské brány jsou 
pozavírány a p. Beneš uvržen do vězení, načež desky násilně otevřeny. 
— Na tom nebylo dosti; táž nařízená rada knížecí p. Jiříka Vysoc- 
kého z Vysoké na pokojné cestě jíti dala a jej donutila, propadlý 
dluh platiti — nemohltě dskami ukázati. 

Zemanstvo obrátilo se k císaři, opakujíc stížnosti své. Učinil tolikéž 
i markrabí, odvolávaje se k tomu, že prý Krnovsko patří ke Slezsku 
a tudíž se spravovati má právem Saským! Co se řeči „moravské" 
dotýče, leží prý knížetství Krnovské v kraji úplně německém, že 
tam prý málo českých obyvatel, mimo ty, jež stavové, vy- 
hnavše osadníky Němce, Čechův a Polákův („Polaken"), kde- 
koliv jích nabrati mohli do Krnovská navodili. 

Tato slova od nařízených rad pošlá zřejmo ukaziyí, že obyvatel- 
stva německého značné přibylo, což se srovnává s tím, co jsme již dříve 
řekli; zároveň ale zjevují, že panstvo slovanskému živlu tak přálo, 
jako markrabí německému, nebo markrabí Braniborští, skupujíce 
statky pozemské kde mohli s protestantismem i osadníky ně- 
mecké do nich uvodili jakož ktomu ukazují všecky okolnosti při všech 
knížecích Brumovicích a Úvalně i j.*) 

Jakkoli císař Maximilian JM. stavům Krnovským všecky svobody 
r. 1567 potvrdil, kníže a nařízená rada neustáli od násilných jiných 
skutkův, až konečně dne 17. února r. 1570 dvorská královská kancelář 
návrh prostřed kující učinila, jak pravíme my: rovnoprávnost co do 
řeči i při soudě zemském i při městských radách navrhujíc. Ale páni na to 
nestoupili, dovodíce, že článek ten, aby se při soudě moravsky 
jednalo, je v. zřízení zemském Moravském nejpřednější, 
a by se tento článek změnil, s obavou jest, aby se nepo- 
rušilo celé zřízení. — A kdyžby páni Moravští, JM. zvěděli, 
kterak jsme si tento článek dali proměniti, vzali by nás 
právem v ošklivost a naučení nám více nedávali atd. 

Konečně upustilo se tolik, aby „do vůle" aneb česky aneb 
německy jednáno bylo. — Posléze tedy r. 1571 zasedl opět soud a 
jednalo se — česky i na dále. 

Zpomenouti sluší toho muže, který všecek ten dlouholetý spor řídil 
a k šťastnému konci přivedl: Jiříka Bernata Tvorkovského 
z K r a v a ř, t. č. pána na velikém zboží Lenhartovském (GOppersdorf ,) 

Na statcích manských biskupských, t. j. v enklávách všech 
sedělo toho času panstvo jmen a rodin českých; proto rozumí se 

') Viz TillerinAbhandlungen der Mahr. Hchles. Ackerbaagesellschaft mBrQnn 
a „Op. T.« na r. 1876. 

^) Že také ▼ ty časy rozeryanosti náboženské mnoho podlých lidí bylo, jenž 
svou řeč zahazovali, vychází najevo i z toho, že knížecí písař Řehoř Nesměj sa^ 
své jméno poněmčil na „Lachnita**. (Ze správy spolehlivé.) 

2* 



30 

samo sebou, jakož na Moravě čím dále tím více řeč česká samojedinou 
zemskou se stávala, že tolikéž i při právě manském, biskupském 
v Kroměříži, Seská řeč, poněvadž na Moravě, ovládla.^) 

Pro ty příčiny držitelé panství manských bez řťči české neobstáli. 
V knihách manských v Kroměříži, kteréž od r. 1888—1397 na části i 
německy') psány jsou, naskytují se první české vklady, střídavě 
s latinou r. 1399, to za biskupa Jana Mráza (1394—1401). — V druhé 
polovici 15. století počínají biskupové Olomučtí i „listy posýlací," nechat 
jest komukoliV; a£ osobám panským, světským, knčžím, poddaným, 
at městům i za hranice po česku dávati. Zasedalit tehda na stolci biskup- 
ském mužové domácí, aneb z rodů Moravských panských. Pro nás jest 
poučno, což pozorovati z listů posýlacích kněze biskupa Viléma P r u- 
sinovského (1565 — 1572), kterak do enkláv Moravských 
všech, nechat bylo komukoliv, jen České listy dával, ačkoliv 
z mnohých věcí zjevno jest, že němčina v Osoblazsku již 
značné převládala^ nebot jména osob v těch listech zpomínaných 
— nemluvíc o panstvu, kteréž všecko napořáde česká jména má — jsou 
z veliké většiny německá. 

V té příčině nastal obrat již za kardinála DitrichStejna 
(1600—1636), kterýž s duchovenstvem, což dříve řídko bylo, latinsky 
jednati začíná. 

V. Doba od r. 1620— do ukončení války 301eté (1648). 

První veliká změna způsobena po bitvě Bělohorské trestáním pánů 
odbojných; pozbylit šlechtici domácí svých statků a na jich místo na- 
stoupili cizinci. Dříve bylo cizinci za téžko přijatu býti „za obyvatele" 
té které země, nebof šlechta bedlivě bděla nad statky, aby se v cizí 
ruce nedostávaly, a když někoho za čas přijali, tento zdomácněl tím 
jistěji, čím volněji panstvo ze zemí jedné koruny v zemích přísluš- 
ných zakupovati se mohlo. A nastala byla zatím i v zemanstvu změna 
taková, že drobného zemanstva, kteréž předce mělo stejný s velikým 
pánem hlas, velice ubylo a tak vznikala místo mnohých malých statků 
veliká panství a zemane dřívější „zchlapěli^. 

Čím více šlechty drobné ubylo, tím tížejí padlo na váhu, že iK)- 
trestáním počet její se zmenšil. Ta věc ukazuje se nám obzvláště 
v Krnovsku, že nezbylo všeho všudy ani tolik šlechty, aby soud za- 
sedati mohl. Proto stavové r. 1632 knížete Karla Eusebia z Lich- 
tenštejna, kterýž tehdáž oboje knížetsvi již držel, žádali, aby pánův z kní- 
žetství Opavského připrošovati směli na doplnění potřebných 12 přísedníků. 

K tomu přidala se věc i druhá, že právě knížetství Krnovské a 
části knížetství Opavského s ním sousedící hrůza války 30Ieté měrou 

') Nebode snad zbjteěno připomenonti,! že biskup Olomncký, jsa ostatek jen 
pánem jako každý jiný y zemi Moravské, V Kroměříži býval knížetc^m, kdož 
soud manský pr&vé tal zasedal, jako jiný který zemský, a že tudíž i tam desky 
mansko byly; sudí toho práva slově „bofirychtár." 

') Za biskupování MikuláSe z Kostnice, kterýž jako známo, namísto bink. 
Sobeslávka, daného za patriarchu do Akvileje, bratra markr. Joštova, do Olo- 
mouce poslán jest. Proto byla také k n«mu, jakož k cizinci, veliká nechuť a pod- 
daní na statcích biskupských jak na Moravo tak v enklávách pi-emnoho vystáli — 
nájesdy nekonečnými. 



21 

nepřekonanou zastihla. Po smrti totiž Jiříka Bedřicha (1603) mělo 
knížetství to spravedlivým nápadem přijíti jakožto léno koruny české 
na krále Českého, av§ak nestalo se, nýbrž uvázal se v né Jáchym 
Bedřich a po něm od r. 1607—1621 Jan Jiří. Tento ůfiastniv se 
znamenitě v odboji proti Ferdinandovi, zbaven měl býti svého kní- 
žetství, ale jsa vůdcem a hlavou protestantů Slezských ne suchou 
rukou pustil od svého majetku a tak hroznému pustošení vydáno jest 
knížetství to i s Opavskem. Když konečně zemřel (1624), nemělo to 
knížetství ještě pokoje, ale na dobro zkaženo a zničeno jest od Dánův 
a Švťdův. A koho postihlo toto neštěstí? Obyvatelstvo rolnické — to 
lid český. 

Dlouhá řada pustých a zaniklých vsí českých o tom nás poučuje: 
Zátor hrad a ves téhož jména, Jakubčovice, Bartultovice, 
Loučka, Matyášovy aj. Vůbec víme, co z porůzných a nahodile 
jen naskytujících se zpráv prosvítá, že všecky vsi v okolí Krnovském po- 
pustly a že žádná z nynějších nestojí na místě bývalém. 

Takto vojnami, hladem a morem doraženo jest obyvatelstvo české 
v knížetství Krnovském na ten způsob, jako i jindy se dalo. Obyvatelstvo 
mostské zdmi a horské německé nepřístupnější krajnou chráněno zůstalo. 

Následek toho byl docela přirozený. Stavové r. 1662 poslali knížeti 
pamiH, že moravské řeči vícevícvKrnovskuubýváa 
při takové i časů i lidí změně, že pánům soudcům za 
těžko a stranám nebezpečno jest, moravsky j ednati, 
aby tudíž ke změně ústavy svoliti ráčil, tak aby se 
odtud jen německy jednalo a vkladové té^ po němečku 
zapisovali. 

Poněvadž t. č. zároveň kostely protestantské pozavírány, přifařeny 
jsou osady, v nichž se nepochybně české obyvatelstvo bylo ještě udrželo, 
ke kostelům německým, jako na př. Úval no ke Krnovu, Lichtnov') 
k Brumovicům aj. 

Jakou měrou němectvo v Krnově^) ovládlo do konce 16. století 
odtud poznáno býti může, že ves Rozum i ce záhy poněmčena se jeví, 
když ji po r. 1520 město Krnov bylo koupilo. Také nejbližší okolí 
Krnovské: Bližčice, Ghomýž, Chařova, Trmantice k pravdě po- 
dobno, že stály v majetku města řečeného a tudíž také u soudů měst- 
ských jejich pořádky šly, brzo němčily se. 

Trochu lépe stály věci v Opavsku. Nebylo arci beze hrozných 
účinků válečných; vždyt zpomenutý markrabí Jan Jiří nájezdy 
do Opavska činil na KyleSovice, Raduň, Hradec a j. osady; i v 
Opavsku máme mnoho vesnic zaniklých: Krabují, Kosířice, Že- 
brákov, Vyškovice, Držkovic, aneb pustých: Hrábí (nyní Hrab- 
ství), druhé Vyškovice, Mladotice (nyní Mladecko); v enklávách: 
Slavkov mnoho utrpěl. Jedním slovem i Opavsko vzalo velikou škodu 
na svém obyvatelstvu rolnickém. 

Panstvo ovšem drželo se řeči české. 



>) Bývalé sídlo Lichnovských, odkudž se také píší. 

') Charakteristické jest, co Volný v cirk. topografii vykládá, že brao po bitvé 
Bělohorské faráře nové tam ustuuoveného takořka vyhnali, že — neuměl dobře 
německy. 



23 



Ví. Doba od válek 30letých do r. 1742. 



Co se Šlechty tkne, ta nedržela již řečí České z nějakého vlaste- 
nectví, nýbrž z příčin politických. Tak se dalo v Opavsku; 
v Krnovsku odpadla již i tato politická příčina, pročež šlechta, 
drahdy slovanská, počala jména svá na německo překládati. Z 6 o h- 
danovských ze Slimákova stali se Badewitzer von 
Schneckenhaus, z Trachů z Březí ho uděláno D r a c h v. 
Birkenfeld; Frokštejny z Nace slavic psali se po němečku: 
Fragstein vonNimbsdorf, Varkočové zDoběrtic psali 
se von Wilmesdorf, Návové z Obišova psali se již Naef e 
v. Obischauatd. — Kdož jsou mezi šlechtu přijímáni, ti pří- 
domky německé sobě vyvolují: Macákové z „Ottenburku,'' Pinové 
z „Friedenthalu, ze „Schlagenf el du'' a j. 

Výminkou známe toliko Řeplinského z Berečka, kterýž 
ale ke konci již 17. století do stavu rytířského v knížetství Opavském 
povýšen jest. 

Jednání stavovské děje se ovšem po česku z politických příčin, 
nebot stavové obávají se čím dále, tím více každičké sebe nepatrnější 
změny ústavní.^) 

Co do náboženství, netřeba tuším dokládati že celkem rovnoprávnost 
panovala. Tak na př. kníže Lichtenštejn ke kostelu Jezovitskému v Opavě 
fundace založil, aby služby Boží pro lid obojí se odbývaly.^ Jinde zase 
daly se přechmaty, že se nedbalo o lid slovanský. V Kunčicích 
na Moravě, kamž osada L u b 1 i c e přifařena byla, faráře Němce měli, 
kterýž tudíž česky kázati nemohl. 

R. 1682 p. Karel Vilím Semoradský zeSemoradě žádal 
biskupa Olomuckého, aby do Posutic farář dán byl, který by uměl 
česky, nebot Vladěnský farář neumí nic a tudíž lidu učiti nemůže. 

J e z o v i t é, kteříž zatím byli v Opavě pořídili latinské školy a 
tím 00. dominikánftm u sv. Václava v Opavě učení vyšší, na němž 
šlechta domácí se vzdělávala a jejichž kostel ode dávna až do zrušení 
za český kostel pokládán byl, přejali na sebe důležité tehda missio- 
nářství, při čemž jednak knihy akatolické lidu sbírali a v náhradu dávali 
knihu Jezovity Sculteta „liber controversiarum^ na německo, česko 
i polsko přeloženou. 

Na tomto místě můžeme přirozeným způsobem zmíniti se o lite- 
ratuře české, jakáž na světlo denní vydávána jest v Opavsku. 
Spisovatele domácí : Brhel Jan ze Zbyslavic vydal kázáni české ; 
Vojtěch Martínek z Raduně, professor a rektor koleje Jezo- 
vitské v Opavě, vydal Uzdu duchovní; Bílovský Bohumír 
z Hlučina (1672 — 1725) proslavil se přemnohými spisy náboženskými, 
z nichž veliká část v Opavě samé vydána jest; Laštůvka Tomáš 
též z Hlučina, též náboženský spisek český vydal. 

A z tiskárny Opavské Václava Šindlera od r. 1716—1719, 
potom u jeho vdovy Kvy a syna Jana Václava, kterýž dostal pri- 
vilej na český i německý kalefadář, vydáno jest spisů hojno. Z těch 

') ObnoYené ziízeni zemské, kteréž r. 1673 došlo potvrzeDÍ u JCKM., sepsali 
česky páni Václav Valerian hr. Bruntálský /. Vrboa, Karel Maxm. 
Lichnovský a Jiřík Frydrych Jokvek z Krelkova. 



23 

zpomeneme některé: Pláč otcův svatých (1718). Vidění se- 
dláčka sprostného (vypsání obyčejňv a mravů lidských) r. 1719. 
Bílovského kázaní 1724. Hlas volajícího (kancionál pro 
mládež) 1734 atd. 

Vn. Doba od r. 1742—1876. 

Nejdůležitější změna nastala tím, že Opavsko bývalé na dvé části 
roztrženo a po polovici, jak knížetství Krnovského, tak Opavského i 
s enklávou Moravskou Kečerskem*) ke královskému Pruskému 
Slezsku odtrženo jest, ač pod biskupstvím Olomuckým zůstalo. Osudy 
této části obyvatelstva moravského jsou pochopitelný. Z počátku zasedal 
sice knížecí Lichtenštejnský úřad, hejtmanství knížetství Krnovského a 
Opavského v Hlubčicích, ale záhy tuším jest zrušen. Lidu moravskému 
zasýlali také později „edykty^ polské, ale ani to nebylo na dlouho. 

Za to ale knížetství Opavské v Rakousku na novo za samostatné 
knížetství se zkonstituovalo a císařovna Maria Terezia, JM., naposledy 
r. 1747 dne 22. června stavům Opavským potvrdila zřízení zemské po 
česku : ^pokud proti našim nynějším a budoucím usta- 
novením necelí.^ Druhá změna vzešla odtud že úřadové zemští 
knížetství Krnovského i Opavského na jedny osoby dáni jsou. Tím nastala 
sama sebou změna i ta, že zapisování české (ač do různých desk se dalo) 
i v dskách Opavských přestati mohlo. Tak se konečně stalo r. 1755, 
kdyžté komoří František Karel svob. p. Viplar z USic byl 
oznámil, že vkladové do desk zemských jakoukoli řečí zapiso- 
vati se mohou. Takto řeč česká konečně, byvší první zemskou 
v Opavsku, stala se takořka po půl čtvrtu stu let řečí druhou. 

Němčina pak i z druhé okolnosti těžila ; utvořenot jest z knížetstev 
a částí různých z Bilska, z Těšínská, z poloviček knížetstev 
Opavského a Krnovského, a z části knížetství N i s s k é h o 
nové vévodství Slezské, Rakouské. Tyto části, čím různěji v dě- 
jinách k sobě stály, dostaly nyní společný konvent Slezský v němž 
se jednalo o společné záležitosti. 

K tomu ke všemu přidaly se ještě i snahy germanisační, jež nej- 
lépe charakterisovati lze nařízením v letech osmdesátých daným, aby 
nevěsty pod r. 17. a ženichové pod 21. nesměli se ženiti 
a vdávati, nevykáží-li se vysvědčením, že umějí ně- 
mecky!*) 

Jak známo, jest to patent téhož obsahu, který u 2idů v Čechách 
a na Moravě platnost měl. 

Proto ale předce lze za obzvláštní zjev pokládati, že právě rodáci 
dva, Josef Pop ze Štemplovce (později do stavu šlechtickďio 
povýšený) a Josef Novák z V. Polome knihy české vydali ; 
první knížku lékařskou, druhý gramatické spisy česko^německé a ně- 
mecko- české. ^) Podobně i tiskaři Opavští až do 19. století některé spisy, 
ač méně důležité po česku vydali. 

') Podle podmínek při délení položených nemělo vlastně ani pídě země Mo- 
ravské ko království Pruskem u přijíti a předce se stalo; ovSem jest KoČer^ko 
iiianstNÍai biskupským. 

■^) Viz Kiiciííovu toi)Ojnrrnfii Slezskou z r. 1804. 

^) Viz Jirei^kovu Ruku vět. 



24 

Co 86 z&koimfkův a patentů? týie, ty všecky až po tuto dobu i pro 
Slezské obyvatelstvo po česku se vydávaly a vydávají. 



Co se nejnovějších £asů týče, od r. 1848 počínajíc, nenabyla řeč 
česká ani v Opavsku Rakouském ani v Pruském žádné veřejné platnosti, 
kromě některých hodin řeči té věnovaných na gymnasiích v Opavě, 
T ě 9 í n ě a druhdy též v Hlubčicícb (v Prusku) : skládat se oby- 
vatelstvo české toliko z rolníkův, Z té příčiny lid obecný ani rovno- 
právnosti řeči své, zákonem zaručené, při úřadech nevymohl. 

Literatura česká ovšem skrovněji se pěstuje než jinde. N á b o« 
ženské spisy, z nichž některé i několika vydání se dočkaly ne- 
ustávají tiskaři vydávati. Z jiných zpomeneme „Slabikář^ pro 
Pruské školy v Ratiboři vydaný a od slovutného spisovatele P. Cy- 
priana Lelka sestavený. Týž zasloužilý muž vydal také „Popis 
Slezska^ av letech 40. již první český časopis v Prusku pro lid založil. 

V Rakouském Slezsku vydáván v letech šedesátých týdenník po- 
litický „Opavský Besední k", kterýž po 5 let značného rozšíření 
došel mezi lidem „moravským" jak v Rakouském tak Pruském Opavsku, 
avšak pro churavost vydavatelovu, nikoli z nedostatku odběratelstva^ 
zanikl. — Na jeho místo založen jest „Opavský Týdenník^, který 
list na osmý rok jíž trvá, maje značný počet čtenářstva jak v Rak. 
tak i v Pruském Moravsku. 

♦ * 

Že za okolností všech těch, jak jsme je vyjmenovali, oblast řeči 
české v Opavsku znamenitě se súžila, to tuším netřeba připomínati; 
ůčinkovaloC sto příčin jiných, jež by bylo lze udati toliko při každé 
osadě zvláště, jedno však budiž vytčeno, že právě v bývalém knížetství 
Opavském lid slovanský nejdéle odporoval odnárodněni, tak že ho dosud 
v obou částech Pruské i Rakouské do 120 tisíc zbylo. Jaké jsou ny- 
n^ší hranice ethnografické, to z mapy prof. Šembery dobře p#znáno 
býti může. 

Lid tento nazývá řeč svou „moravskou'^ a sám sebe „Moravcem". 
Ten název patrno sám sebou jest historický, jakož ze všeho, což jsme 
pověděli, na jevo vyšlo. Zbývá nám pověděti, jaká jest nynější řeč toho 
lidu. V té příčině chceme* se obmeziti na toliký abychom ukázali, že 
rozhodně českou formu máatudíž michaniuou nijakou není. 



ITářeči Opavské, jak se má k řeči polské a k české 

spisovné. 

Samohlásky. 

1. a. Největší různost jazykův slovanských zakládá se, jak známo, 
na skupeninách souhláskových těch, v nichž hlásky 1 a r se naskytují. 

Staroslovanské klobása zní česky klobása, puliiky kielbasa, 
rusky kolbasa, jiboslovanský kobasa; starosl. pl'BU'&, čebky plný, 



25 

t 

polsky pelny, rusky polnyj, jihoslovansky pan. V té příčině vede 
si každý jazyk svým způsobem. 

V mnohých takových slovech klade čeStína a, kdež polStina o 
oblibi^e: hlas, klas, vlas, mlád, dláto, brada, prach, drahý 
král atd. Polsky: wlos, klos atd. V té příčině OpavStina má formu 
rozhodně českou. 

2. Opak toho Polák ve skupeniny s hláskou r klade a, kdež nám 
r samohláskou: bardo, bardzo, barlog, dam, garb, gardžíč, 
gardlo, garáč, garniec, chart, karmia, marchew, marzn^č, 
parskač, smard, smark, sarkač, sarna, warstwa atd. 

Při nářečí Opavském však jakož i ve spisovné řeči české takové 
polské a nikdy nestojí, nýbrž mluví lid opavský: brdco, brzo, 
brloh, drn, hrb, hrbolec, hrdý, hrdlo, hrst, hrnek, 
chrt, krmit, mrkva, mrznut, prskat, Smrduch (!), smrk 
= švrk, srkat, srna, vrstva atd. 

3. Hláska I ve kmenových slabikách i v koncovkách tak jako v 
češtině naskytuje se vyjímajíc ty příčiny, kdež české I z přehlásky 
vzniklo. 

4. V nářečí Opavském jest opět jako v češtině hláska 1 samo- 
hláskou, kdež Polák vsouvá I: milkn^, piláf, wil.ga, wilgnii, 
w i 1 k, w i 1 n a a j. m 1 k n u, plst, v 1 h a*) vlhnu, vlk, vlna a j. 

V té příčině budiž obzvláště vytčeno, kterak v nářečí tom odpor 
vůbec proti každému i nastupuje, kdyžby následovati měla po hláskách 
1, r souhláska jiná : silný, pilný, sirka a j. vyslovují se : siný, 
p 1 n ý, s r k a, což samo sebou ukazuje, že nářečí to plným proudem 
k řeči české tíhne. 

5. Měkké e (zástupce hlásky e aneb &) má o dva případy 
větší platnost, než v češtině, to před příponou & e & = ec, když 
se udá hlásce nad státi, nebot tehda obměknou tyto hlásky: hrnec, 
Hradec, avšak ostatek nemá s polštinou nic podobného, což by cha- 
rakteristickým nt^váno býti mohlo: nikdo neřekne lowlec, gluplec, 
nýbrž lovec, hlupec. 

Polské měkké e nabývá též dvojí obměny, anož přechází v le a io. 

Hláska le naskytuje se: 

a) ve skupeninách s hláskou r] pierwszy, pierá, 
pierácieň, ciernie, cierpieč a j. m. příkladech. Opav- 
ština klade r za samohlásku : prvSi prš, prsten, trní trpět; 

b) zástupcem hlásky e, kteráž druhdy z prvotného 
a vznikla: blesiada, dzlewi^č, zlelen, zlele, 
z lem i a, kmieč, miedza, plekarzaj. Opavština má 
čisté české e: beseda, devět, zelen, žele, zem, kmet, meza, 
pekař atd. 

6. Hláska lonaskytuje se tolikéž v polštině zá- 
stupcem hlásky e: biodro, blor§, gnlot^,, gniotka, koádol, 
mlotQ, popiol, plot^, slostra, wrzeclono, wiewlorka. Při opavštině 
toho čeho ani památťčky nepozorovati, nýbrž mluví se: bedro, beru, 
hňetu,* hňetka, kostel, metu, popel, pietu, sestra, vřeteno, veverka atd, 

*) Tak lioYe i pták i lana řečený. 



26 

7. HláskaS = ^Y polštině dvojí změna připouští, změnu cha- 
rakteristickou : 

a) přechází v lo^ což k měkkému e (riz 6.) podobno se udává : 
brzost, brzoza, miotač, piosnka; opavsky i česky: břest, březa, 
zametat, pěsnička atd. 

&> střídá se s hláskou la: biesiada, miarka, las, rzadki, 
bialy atd. Opavsky: beseda, mčrka, les, řidky, bily. 

Hláska u rovnajíc se staroslovanskému „y^ stojí rozumí se samo 
sebou vždy tam, kde v češtině; důležitější jest nám tato hláska, kdež 
zastupuje nosovku %. . 

8. Místo nosovky stojí u: 

a) ve slabikách kmenových: uhel, uhoř, blud, hná atd.; 
polština ovšem drží nosovku. 

h) na koncovkách vždy: haluz, prvňaska atd. Slova odkad, 
všudy, střídají se se slovy odkad a všady, ač v nich kdysi % bylo. 

c) v deklinaci akk. feminini singularis: rybu, ta, ju, 
moja. 

ď) v konjugaci znak první osoby: beru, vedu, řežu. 

e) znak přechodu ík a, jakož se naskytuje ve slově ; vtuci t. j. 
chflicí; 

/) znak třetí osoby plur. v konjugaci: beru (berou), 
vedu (vedou) atd. 

9) instrumental feminini sing. drží náhradou za no- 
sovku: um ; což zajisté pamétihodno jest ; tum dluhům 
cestum. Než o nosovce té něco povíme, předešleme ještě hlásku 
Q, jaké ona zástupce má. 

9. Zástupcové hlásky q. 

a) ve kmenových slabikách vždy hrazena jest hlás- 
kami la, a, é, I, jako v češtině: piata, piast = pěst, píď 
atd. Výminkou : „jančí" = ječí v lese ; 

V) na příponách §t, ^tko, ^do, §z, qc, qs: hřibia^ hřibftko, ho- 
vado, peníz, měsic, Pavlán a j. 

c) na akkus. náměstek osobných: mé, tČ, se (vedle : mla, 
trn, sa). 

ď) znak třetí osoby plur. (po měkkých souhl.): choďa, hoňa, 

chvála ; 
e) znak přechodníka přítomného: kleča, stoja, sedá atd. 

Patrno tudíž, že Opavština co do nosovky q, rozhodně českým ná- 
řečím jest, nebot nikdy vyjma slova Jančí" nenechává nosovky, za to 
však Poláci vypustivše nosovku ve slově toliko Wadaw, netoliko nic 
nevypouštějí, ale nad to ještě přičinují vyslovujíce nosovku tam, kde jí 
býti nemá: s^dziwy (sědivý), mi^dzy (mezi) a j. 

Když tudíž rozhlédneme se po nosovkách, znamenáme ovšem mezi 
12 funkcemi jednu zachovánu, na koncovce toliko, nikdy na kmeni 
anebo příponách. Mohli bychom tudíž tnké povMěti, že snad toto 
znakem polAtiuy jest, než není turau tak: polská nosovka od opavské 
um nuprosto se různí. 



27 



Když uvážíme, že v č^tině druhdy beze nosovky nebylo a Že no< 
sovka Q v a ^ v u přechází, nelze nám věřiti, aby tyto nosovky bez- 
prostředně byly v zástupcích svých nahrazovány, nýbrž třeba nám za to 
míti, že hlásky a, a z en, em; on, on jakýmsi dloužením posičním: 
pent — pant, onsěnica — h-unšenica vznikly. K tomu vedou nás 
zbytky řeči dřevanské: ,,w-iiiigsaneitz*', ,,chraiist^ a jsou nám 
také ukázkou, jakou podobu asi české nosovky nabyly dříve, než vzaly 
za své. Zároveň podobá se k pravdě, že nejdříve zahynuly na kmenových 
slabikách, nebot právě proto, že po nich následovaly souhlásky, vznikaly 
skupeniny souhlásek Slovanům nepřirozené a proto se umořovaly; nej- 
posléze hynuly v koncovkách : na to máme důkazy také při slovenčině, 
kteráž do dneška drží: nesem^ vědem m. nesu, veda. 

Když tudíž nosovce slovenské na první osobě se nedivíme, nebudeme 
se ani nosovce na instrumentale ženských slov v opavštině diviti ; mohlaf 
se ona přirozenějším způsobem tam déle zachovati • pro nekonečné 
s polštinou styky, avšak nikdo nemůže říci, aby ona koncovka, co do 
podoby, polskou byla. 

Proto pokládáme opavská slova s nosovkou an (m. ^) : v — antroba 
n j^.tra, jančí, Trmautice a dotčené am (m. s\.) za ukázku, kterým 
mediem nosovka česká umořena jest. 



Souhlásky. 

10. Hláska h. Zbytcčno tuším bude připomínati, že běží nám 
toliko o hlásku h, kteráž se rovná polskému a staroslovanskému g, 
Opavština má ovšem li jako čeština : hora, hrb, hlas, haslo 
(zz heslo) atd. 

11. Hlásky á, ž, že se v nářečí Opavském dochovati 
mohly, nebude nikomu divno, kdož na sousedství polské pomyslí. 
Když by ale někdo tyto hlásky za polský majetek pokládati mínil 
proto, že jich snad nyní v řeči spisovné není, ten by jistotně velice po- 
chybil. Bylyt i ony druhdy majetkeip řeči české, jakož ze všech mluvnic 
českých na jevo vychází. Kdož by tomu věřiti nechtěl z holého přehledu 
proměn souhláskových, na př. přede hláskou q, přesvědčiti se může, že 
bez nich nebylo. MěnlloC se 

vitgz-B — vífaz — vítěz. 

hada — hádě. 

jagn^, jahňa (op.) — jehno. 

pr^dq, — pradu — předu. 

kozel — kozla — kůzle. 

m^ — mja — mjerzmě. 

golqsb^ — holubja (op.) — holoubě t j. holoubje. 

VQz — vjazeň — vězeň t. j. vjezeň. 

p^st — pjast (op.) — pěst t. j. pješf. 

s^g — šahat (op,) — šlehati (stč.) — dosfci. 

z^be -T žabí (op.) — zebe. 

uboliQtko — ubožatko. 

vlk^ — vlča (op.) — vlče. 

bruchy — brusli (op.) bříse. 



t 





t 


d 





d 


n 





v 

n 


r 





ř 


1 





1 


m 





mj 


b 





bj 


v 




vj 


P 




PJ 


8 





á 


Z 





z 


h 


. 


. ž 


k 




č 


ch 


.— 


š 



28 



Tento přehled sám sebou lépe než cokoli jiného, ukazuje hlásek 
á, ž, nezbytnost ve zvukosloví českém 
Časem rozrodily se ty hlásky: 

á i 

s š z ž 

a) Tvrdé «, m ve spisovné řeči nemohlo však vždy 
tvrdým bývati, když tolik příkladův se nám za- 
chovalo, kdež po něm přehláska nastoupila, jakož 
na některých příkladech pozorovati lze : deset, desítka ; měsfc, sfha 
(vedle sáhá) dosf ci ; 

z op. žabí, z a f — snadno uhodne se přehláska českého zebe, 
zet (dialekticky v Čechách i zít.) 

Podobněž pochopíme přehlásku na českých slovech deklinace 
souhláskové v ent: op. huáa, praáa — house, prase atd. a 
tolikéž na slově se (místo sa), které/i jak známo vždy se psávalo : sie. 

b) Měkkéhlásky iaž, vzniklézáaž, naskytují se nám 
dosti husto, což tuto po prvé, jakož víme, sestavujeme : 

a) přede hláskou q: siehati dialekticky: šáhati, šáha, 
dosáhli; ze slova s^tati^ k němuž opavské šata ti, (unaviti) 
u Vys. Mýta') sáto ni ti ukazují, vzniklo opavské šativá mor. 
šatná řepa (Holzriibe). Téhož tuším původu jest slovenské š e t a 
(stařec), pošetilý, pošetilec nechceš -li raději ze starosl. seta 
(truchlivosf) vykládati, ale v obou případech ukazuje hláska š 
k starému é. 

Taktéž forma líše zz lis^, lisgte sem hledí, jakož i slovo 
všady.- 

Na skupenině st: Gost^tici vzniklo přípodobou Hoš<aticc 
HoŠtětíce aj. v. 

/}) Přede hláskou é: 

Starosl. sědina — šediny šedý; starosl. sěri — šerý. 
Srovnej také starosl. seta se slovy seta (stařec) a pošetilec. 

V deklinaci a konjugaci prochází hláska ch, kteráž původem 
svým^ jak Šafařík již ukázal, jest s, ve hlásku š m. á : o sv. duS e atd. 

y) Přede hláskou b: 

Ve slovech: veškeren, všecek, všechno proti slovu ves 
a vesmír. Sem hledí i slovo : bližně. 

Na skupeninách: vest — věštec, pryskýř — a pryšt. Opavská 
slova štebeLa áklo vznikla ze starosl,: stBblo a stbklo. 

ó) Přede hláskou I: 

Ze starosl. blizna (rána) vzniklo naše ublížiti. 

V deklinaci přechází hláska ch v hlásku & (m. á) : Valaši, Polaái ^) 
— Valaši, Polaši. ^ 

e) Na skupenině st velmi husto: U Štítného: chytroitiem 
kacierským, mudroitie, dvomoitie, pomStieno bude, ziitiech ; slova 
houitf, poui<, náměití; slovanStí, čeití a j. 

') ŠemberoTA dialdktol. 29 
*) SemberoYa dialekt. 70. 



29 

C)Před praejerovanými samohláskami lze po- 
dobněž obměnu faládek ó, ž v ž, i vysvětliti: vozím — odvážeti 
(odvaziati), nosím — odnášeti; nositi, voziti — obnošený, vožený 
a ]\; nosia — nň&e, pasu, paáe a j. ; staré: muií = moSu (musím); 
myslím — sm jSlím, poslati — poSlu ; spustím — spouStím : hyz- 
diti — hyžděn, hvízdati — hvizd, Bolehošt, Radhošt, Éedhošfaj. 

Na tom přestanouce s dostatek tuším ukázali jsme^ že Opavské 
hlásky ó a ž, jakkoli pro blízké s polštinou sousedství dotud se 
zachovati mohly, polskými hláskami nejsou. Nasky tujít 
se ony toliko v těch případech, kde v češtině po s, z aneb pře- 
hláska nastoupila, aneb kde se nám tyto hlásky jakožto š a i vy- 
škytají t. j. před hláskami praejerovanými, před q, č, I a b a na 
skupenině st, nikdy však toho nebývá, aby jako v pol* 
štině, s a z přeze hlásky měkké: m, ň, 1, p, b, v přechá- 
zely připodo);)ou v ó až. Proto nemluví se nikdy š m i c h, 
šlimak, šuidat, zpěvák, zvěřina atd., nýbrž smich, 
slimák, snidat, zpěvák, zvěřina. 

12. Hlásky 4l a < vy slovují seměkčeji než české 
t. j. jsouce složenými hláskami nesou se jako d + ž a t -f- š. 

Podle toho řekl by někdo, že hlásky ty opět json polskými ; než 
tento zjev zvukoslovný není toliko polský, nýbrž pozoruje se i u jiných 
Slovanů a obzvláště také ve staré češtině patrné po něm jsou stopy a 
v dialektu slovenském dosud trvá. 

Když uvážíme, kterak v řeči lužické, kteráž jistotné bližší jest 
češtiny než polština, obměkčování hlásek t a d udává se tak, že v bomí 
přechází: t na tš, d na dž; a v dolní: f. na é, d na ž, lehko a při- 
rozně všechny ty proměny z hlásek 

tá = (t)š a dž — (d)ž - dž 
vysvětlíme. Pro odpadení hlásky t a d máme zřejmou analogii při 
češtině, kdež <1 přechází v z : roditi — rozen ačkoli potiti — pocen 
t. j. potsen ; očekávalit jsme zrovna tak rodzen. 

Z toho tuším patruo jest, že obměkčovati hlásky t a d v f é a dž 
bylo zpftsobem i u Srbů Lužických obecným. 

Než nelze nám spokojiti se poukázáním na srbsko-lužickou řeč, 
nýbrž připatřiti nám jest k češtině samé. 

V nynějších dialektech českých, v bělohorském, horno- 
trenčauském, pohronském, (viz Šemberovu dialektologii) patrné 
zbytky takového hlásek dat obměkčování se nám zachovaly, nebot 
mluví se tam : dzedzina, vidzen, kedz, idzem, prijdze, 
cesto, uvidzice, ščascu, zajisce, radosců, liscim, 
d z e l o m atd. 

Tukové formy pochopíme snadno řkouce, že jakož kdysi v těch 
dialektech hlásky á a ž ztvrdly, že ihned také složené hlásky té adž 
přešly v ts zz e a dz. Tomu tím spíše dáme za pravdu, poněvadž 
v některých krajinách slovenských tš n é dosud se zachovalo, kdežto 
dz tvrdo jest: dziéa, chodzié t. j. dzitša, chodzitš atd.; z toho 
zároveň na jevo vychází, že hláska ts déle než dz se udržela. 

Na tom však není dosti, nebof i spisovný jazyk něco nám zbytků 
bývalého vyslovování ukazuje. Šafařík již v mluvnici staroč. na str. 25. 
něm. vydání píše: „Das weiche í geht gem in c iiber, besonders in 



1 



tTW 



30 

t 

der ersten Halíte des 14. Jahrhundertes : vícez, víceziti, tociž, lecal, 
ujiseil, eěsto, aucikrist, uslyšeci, stáci, vzhodicí, poskýsei, čci, eje, 
hoseje u s. w."* V též knize Šafaříkové čteme : „Der Bohemarius vom 
Jahre 1409 bat auch dzěd, dzěkan, dxěcje!" 

Kdyžbycliom k tomu přičinili i způsob, jak se v listinách latinských 
obzvláště í píše, mohlibychom lehko počet takových příkladův znamenité 
zvětšiti. Zpomeneme jen jediného jména, Břetislava, jak toto je psáno: 
Brecizlaus, Brecyslaus, Brechizslaus, Breschislaus 
a j. Viz C. d. M. I. a V. Mohl-liž kdo nejistotu néjakou jeviti při 
psaní, kdyby se bylo vyslovovalo jednoduché €? Jedním slovem: všecko 
to nese se k tomu, že čeština vůbec nic jinak než polština i lužičina, 
obmčkčovala t a d v tó a dž, a oné doměnce, jakkoby bylo přecházelo 
měkké í v c třeba tak rozuměti, že nynější měkké i vyslovovali před- 
kové naši docela jinak, než my. 

Kde psali e, slyšeli zřetelně tá (proto také píše Blahoslav slovo 
cesta: těsta) nikoli tj. Z toho stanoviska pocliopíme všecky ny- 
nější odrůdy těchto hlásek, jak se naskytují v dialektech českých. 

tš dž 

f, ts zi c, tš zz č d, dz, dž 

Doklady pro hlásky té, dž máme ve starých spisech českých, jakž 
Šafařík k tomu poukázal a jako dosud gramatikáři naši hláskou é se 
trudí; f a tf ovládalo v Čechách a na díle též v^ Moravě; e a ds vy- 
skytuje se pravidelně v dialektech slovenských. V řeči české spisovné 
mimo porůzná slova jako epati z= tópat op. z tepati, macecha z 
mat — eř a j. nejpatrněji takovou věc pozorujeme na proměnách zubnic 
před prajerovanými ; vedle forem chycen = chyt«en, hoaen, sáxea 
(jindy rodzen, sádzán) naskytují se nám < a df: ctěn, cífen, katfen, 
de4ien a j. O slovo setfeuí a sezení v Brně dosud je spor, jakož druhdy 
neb. Žák tamtéž „osvobodtený*' Jerusalem jiným gramatikařům na vzdory 
napsal. Podobněž máme formy labutí vedle hraběcí a opět prase éí m. 
prasecí. 

Ano i formy neobyčqné viz, věz, jez takto vysvětlíme. 

Na hlásky konečně ts =: £ i dž máme doklady z dialektů českých, 
nebot mluví se také daé, ješé, chodžič, džediina. (Viz Šemb. dialekt. 
77.) A v řeči spisovné na slově shromáždění znamenáme přesmyk 
(shromadiení) svědčící tomu, což jsme pověděli. A nejpatrnější zbytek 
starého obměkčování viděti při nom. plur. jmen přídavných v ský a cký: 
vedle opavského česci, katolicci, máme moravské čeSéí, katoliééí a České 
ieÁtíy katoličtí. 

To tuším dostačí na důkaz, že ani opavské hlásky tá a dž nejsou 
polskými. 

Proměny isamolilásek. 

13. Z těch přestaneme na dvou. Jakož se přede hlásky a, e^ n 
předsovkou J, v, k předkládá, kdyžby tyto samohlásky náslovně státi 
měly, tož v opavštině jedna a táž věc se udává, jen hláska i jako v staré 
češtině beze předsovky zůstává: iskat, ich, im atd. 

14. O přehlásce. Z obyčeje rozeznává se dvojí přehláska: 
postupná a zpátečná; my však znamenáme při opavštině ještě 



\ 



^ 



31 

třetí způsob přehláskový, totiž z v r a t n ý. Když v staré češtině se mlu- 
vívalo i psalo : meče v, muže v, mečem, a když my nyní veskrze 
máme mečov=:mečův, mužův, mečům, toté nejsou formy n e- 
přehlasované, alebrž zvratuě z mečev, mečem přehla- 
sované. 

Nejlepším důkazem, že taková přehláska skutečně trvá dosud, máme 
ze slov prulich a prulíš zvratně ze slova příliš přehlasovaných. 
Potom lze také op. v deklinaci i konjugaci porozuměti, n. p. proč slova 
po vzore pole skloňovaná proměněna jsou na formu pólo a j. 

15. Tím zároveň přecházíme k deklinaci a konjugaci. Oboje je 
tak české, že netřeba jen přehlásce postupné dáti na- 
stoupiti, adostaneme formu, jakáž se nám jeví ve 
středníčeštině. 

Rozpravou touto ukázali jsme, že za nejdávnějších časů již v Opavsku 
mluvili česky, že v Opavsku dříve a déle než v Čechách samých 
úřadovali česky a že nynější dialekt opavský ve třech toliko příčinách 
a to zdánlivou jen podobu s polštinou jeví, jsa ostatek naprosto nářečím 
českým starožitným. 



I 

^ I 

r 



f V 




tĚĚm 



Fříspévky 



k nauce o tvoření kmenův 



ve 8lovanšllii£ a zvlSštč v ícStluč. 



ěské1 



I. 



František Prusik, 



^aí^^&G^SaBiaCS 



T FftlBBÁni. 

NaklMlom vlartnim. — V komisi F, A, Urljiiita, knibbipee wwd. literatury 
a uč. pomficelt v IVa^-. Fíliaiita y Kolmé a. L, 



■tUkm AI. Mi. Ortjtit - (UHnJím ir»"V» ,^""'l PaKI-tW 



Tiskem Jas. KadeCky v Příbrami. 



Nauka o tvoření kmenův, která jest predfiležita ba nevyhiiij- 
telna k dokonalému po2náDÍ jazyka, h nás poniěraé málo se pésiu- 
vala, lia nechybím se pravdy, reknu-li, že ležela po Dobrovském, 
Sataríku a Jungmannon přílohem, an každý, kdo 3 naukou tou 
měl co délati. čerpal z nich, něčím novým po skrovnu přispívaje. 
Leč od dob téchto učencův véda jazykozpytná tou mérou pokro- 
čila, že výsledky jejich hádání ovšem na velikém díle se nesrov- 
návají s jejími zásadami. Nutno ziyisté v té příčině bráti na potaz 
nejen ostatní slovanské jazyky, jmenovité starosiověnStinii,*) ale 
i nejbližší příbuzné jiných vétvf, z^iáSté litevštinn a sanskrt i zend- 
štinu, které hei odporu nejtěsnéji přiléhají k sobě, ani Litvo- 
Slované v souBedstvf Indo-Erancflv nejdéle žili a od nich se nej- 
později odloučili (viz mou „Studii o dative" §. 3): jak chabá jest 
theorie o rozštěpení Indoevrojmnův ua kmen evropský a asijský, 
není třeba zevrubněji dovozovati, jazykozpyt iiepřcdpojatý mluví 
o tom nejzřetelněji. 

*) Tot jediné správný Miklošičem navržený náicev jazyka, 
jejž pisatelé, kteří jím skládali pn'nf po vécS:né církevní památky 
písemné, sami nazývají j^zyk slověnbskx (CLrabr: slovénbska rěčh). 
Výraz sám neliší se sice od tvaru *slovjauhski (srv. efesěnini. a 
.efešanini, nazarénint a nazaijanini a pod.), ale vyznačuje toliko 
jazyk těch Slovanův, kteří Sloveny se nazývajíce a dávno před ÍX. 
stoletím rozděleni jsouce, obývali v Pannonii (i po levém hřebu 
Dnnaje až na Moravu a Slovensko), v Karantanii, v Dacií, a v Bul- 
harsku, mluvíce tedy už podřečími prvotné slovenštiny. A o určení 
vzájemného poměru tří z těchto podřečí, pannonského, karantan- 
ského (slovínštiny) a bulharského, jde právě, když se rczhodige 
o otázce, jakým jazykem jsou psány první církevní písemné pa- 
mátky slovanské. Dokud otázka ta náležité vyřízena není, nelze 
v češtině jiného názvu užívali, než staroslověnština, ač by i pouhé 
slovenština vystačilo, nematouc se nikterak s názvem slovenština 
neb slovmština(8rov. vědět dial. — pov/dat); leč přídavek „atarý" 
II názvu toho určitějĚího iiízu nm dodává, srovnej slaropruština. 
Naprosto však sluší zamítnouti název „staroslověnština", jenž se 
u nás před nedávném chtěl zavésti; ten jest nezdařenV překlad 







|«|« HA € tf&mM$i t ttHi. ti naů. 

aOmeí lU. fl. dát: «tó— vtió. vtee— «- 

amm. VMítít M te4j M přftU Ovrt, ay.< a. jnt<e^ k^.^ 

mM— 'fc^tb f ^MMlUiAvTé rtnifcvfcBMa jh. joi pcř jot 
rwr«*. K.ii~táíL aMpcfc svMA sfi^ «t < f i^uT -^ -fc 
yvnrtal* z i. Metu toiké e pMcMié nr^ m lUL «. )ež «nikl» 
< 4. s |ii«ftt<tí zaf : z^fiu-tt »- j t rt i— . ht. fat. ^ fa. t^oi 
Mnt »-»«««. — f^éMmt mtňmá, hfA ■£ m lan přestal, 
■ ttfwmiii0 tmmptrntiwm tpíee. wéeií, *( jtjA JipfiiM t ^loTkíoe 
a. v. rfMký •4v«z«>c o4 /d^, což iQak te Bertiiiiiije le st^ ■»- 

«m4mi *C vfUr, Tféttta.. 

HMwc wt t«dr M *tc j^ bMaie. bOuIo aelnfe Bp^nti. 
|«k iMI«íit« « Ncvrhoalebw zaáli pM«TaÍai atJUwIověBština pH 
tt:Air\frti tddánfcli ▼ ob«n il**uiké filolog Hwtn nonkci 
/ ' ' '^knoBiáfáiiJn jft^ka tobo. leé tákomti m tu t t>k4 

j::i)u> Wůůotííon, je»t teprr polwžil [X!'VDy základ 
rak áMetíiimn, otíútiv fao od piimf*k&r oářeó- 
I, , -líkéfao ia A u ntoto f ■ 4, ui jichž pravoa p^J 

tÁUu i< 'Autúu oí Vmítokor bjrl ponkázsl. aršak popíráním Ko[4i 
'tor4fVýiu KŮftUla v6c ia suspraso. až Mikloěic r^ [locbfhj Trrrá ' 
• exwb-iu-j ootrjvťk (. i) ▼ ''líímlnvcnMinř doká/ď. 

Mikliršič wliral ni (■" ' ' : *i fUroslMTén^tinn Twlle" 

títísUttích itliivaoíkyrb ju . hltil i v príčioě hlásko- 

ulovné i kiiHrnolviinié 1 laktickč. nepouštťjť pK 

U/m m: /.b-Urh [iříltuznj I : I ^ ,. ; 1 !i relcif. hlavně sanskrtu 

a litvvíitinr. NVjrfce kv Ui jt^vi v iicjnuvcjšíni jeho spise, jimi celé 
Vflt^x&HlužliÉ ilHu uitonlvtny, toti^ v Miure o tvořeni hmenňv.") 
K dílu btiRU kuual itUviiy blavuia Wce než po dvacvt let přípravné 

ntoiitckéliii nJuloreiiiMtlt, inata itAxvy rozličných jszyk&v, zuačit 
zujlitlí v ťťilitié Klovi-nsk^ to, c<í néin. glovakisch ; jest tedy staro- 
fltivKuňlirm jii/>l.iii> ^ť,lryl■ll Slovákftv! OkIuIuÚ liy i v néin. lylo 
vjIii»diH| I j, 1; ■,.; I ■li.vóiiiMtij, ano altslovenisch ziiačí vlastně 

Jiutyk l'i' I .'M''i < I' MiLiiirk. 

*i /' '' ■ , ' '" '. » olkMlv vífii nebo rfiUi, ukúal jsem t berlia- 
■ ibdrn AkIii.' iH< .1... . !..■ niil<,l<.i{i. 11(1877). ďj:! -fi, 

••) Vpr)fli>lih I" •tiiiiiuiliiliJiiiigiiktiri) iler nliiviseheu řpmclien, Wíeii 



pr»ce a nahromadil v něm takové množstvi látky ze všsech slovan- 
Bkých jazykftv, že — nehletlé k něklBrýiii jazykuzjjytným pokleskdni, 
jaké au jeví jiuonavité v Htanavení přípon, Brv. na pr. co tečeao 
o příponé slova máti k str. Itió a 174 — příštím batlatelílm v tom 
oboru zbjrá toliko ji doplňovati a pooprnvovati, a v&bet builpvati 
na základě, jejž položil Mikinšíé. Pokíúilajo tedy KnAinosí tolioto 
ilila za nutnou každému, kdo se choe védecky obírati naukou 
o tvoření kmenův v některém ze slovauskýcli jazykův, podám své 
příspěvky, aí doplňky, at opravy, jak se mi při probírání díla nama- 
nuly, pro snazší prelile<l v lom pořádku, v jakém je sestaveno 
dílo MikloĚiťovo, přičemž ovsem zhusta je. nutno hleděti na slitvn 
se stránky etymologické. Tíia véak nemíním opět nakresliti zevrubný 
a ve váech odstínech snad úplný obraz tvoření kmenův v ja^jii' 
českém, nýbrž prispéti něčím U doplnéní látky už dosti hnjiic 
z níž by se svým časem mohlo vytvořiti důkladné toho drubii 
dílo jazyku Českému. 

Především však jest podotknouti. Že Miklošič nevšímal si 
češtiny, jak liy byla zasluhovala, což snad sluší dáti na vrub ne- 
dostatku přípravných prací vědeckých u nati v té příčině, o črm^ 
jsem výše pověděl ; leč s politováním jest konstatovati, že Miklošič 
nespustil se předpojatosti proti IIK. a KZ. ani v této nauce, 
z níž — jak právě tikého znalce slovanského jazykozpytu, jako 
jest Miklošič, tajuo bytí nemňže — nad jiné vyavftii starobylost 
básní obou sbírek, jak prQběbem práce se ukáže: nubylE do r"kii 
1818 nikdo schopen ani náležitě posnucliti a vysvétlUi mni>li< 
kmeny, neřku-li snad sám je utvořili I Nejlepší tehdáž znalec sln- 
vanštiny, Dobrovský, až r. 1H22. vydal své Instilntiones, jež nejsou, 
jak známo, bez hojných vad. Tepné srovnávací jazykověda oi'ji*s- 
nila niuohé záhady v té příčině; na jejliu základě podařilo se 
r. 1847 Žafaříkovi yysvčtliti jnimo jiné aor. I. (u uého II.) id, 
itioni, idú, kdežto jeěté r. 1845 tvaru tonui nerozuměl (Poč. str, 
108) on. nad to kdo jiný z Čechův! 

Kdyby byl slavný slavista Miklošič čerpal z RK. a RZ. a 
mimo ně i ■/. některých jiných apisftv jako MV. a pod., hylo by to 
zajisté 8 nemalým prospěchem učenému dílu jeho. Jakou ujmu 
trpí věda jazykozpytná opposicf jeho proti oněm památkám éeskýin, 
nejpatrněji vysvítá z jeho skladby (Vergleidiende syntax der slavi- 
seben spraclien) a slovníka (Lexicon palaeoslovcnicum), V nichž 
mnohdy i u tikových slov a vazeb, k nimž z jiných slovanských 
jazykĎv bud naprosto není dokladQv neb jen poskrovnu, nečerpal 
z oněch památek staročeských. Bych se o tom dlouho nešířil, 
poukáži toliko k DČkterýra věcem. V lexiconu s. v. prbvěuBCb hylo 
by velmi výhodno bývalo, aby byl uvedl pnéncu IIZ. páchati — 
pašu fíZ. poltza— przně-dlě RZ. pVzno, nnprzněji. RK. 14. 18. 
otknt — oten (loc. v otní sedlé) RZ. ideie — idcžc RZ. proki, 
pročh— prokní RZ. KK. (4krát). ae— se (ejhle). HZ. RK. lisij— lisími 



•eskí 



skoky (2krátl, lisíma. zrakoiii!i. UK. skovrada, skvrftda — skrai-aí 
MV. přijati— )iríje MV. ita i tam, kde ziiifněiiii památky české vy- 
nikají /achovalýiu korennýiii slovem nad staroslovénštíuu, neu/iial 
Miklošíč za hodno, odvolávali se na ně; praví na př., že otbcb je 
zdrohnélé k slovu *otb, iia důkaz čeho dokládá se spíše albangtíuy 
a kcltštiny než RZ, I'odobiié si vede u baština, kdež se spíše 
odvolává n» madai-štiuu a nimunštiiiii, než by se byl zde a u ad- 
jectiva baštini. /mínil vedle bulli. Iiašta o ziianiemtéiu voc. bátíol 
(nnm. bátia, báía) v RK., jemuž loveň jest mor. -slovenské báča 
(vrchní ovčák) a ms. batja, a hypokoristické batbka, batcnbka, 
ba^uška. 

Toliko v nauce o tvoření slov (2. vyd.) ueliýfil se Miklošid 
čiistečně od svého návyku a cituje někde též RK., jako str. i!49. 
Neklanin. 3f>7. gen. sg. vsja, jenž přes vše jebo pochyby je zcol* 
apráiiiiě, ovšem ale nominálně tvořen, 371. srubené sté ruce. 
397. jáz seui lovec, ty si paroh, sií dobří ludjé. Leč dfisledué 
toho neprovedl, utikíije se raději k pozdějším pramenům i tam, 
kde je dosti citelný nedostatek dokladův, na př. na str. 343. uvádí 
při dat. pinr. (dle kinenův M-ových) na ovóin jediné dédovóm ze 
XIV. století, kdežto už v BK. nalézáme bohovóm (Záb.), Tata- 
rovóni (Jar.) 

Leč vraťme už se k véci samé. 

Tvoření kiuenův jmenných děje se příponami, jež dle toho, 
pnpínají-li se k pouhým kořenům neb k utvořeným od nichkme-1 
nflut, nazývají se prvotné neb podružné. Takových přípon nvádfl 
MikloĚié 185, jimiž se tvoří jmenné kmeny a je'ž Mikl. dělí buár 
ni siimohláskové t. j. sestávaji-U z pouhých samohlásek, neb D» 
Ěouhhísliové t. J. skláil^í-li se ze souhlásek í samohlásek. Mimo toL 
pojednal Mikl. o tvoření složených kmeuňv jmenných a na konecl 
připojil nauku o tvoření kmenňv slovesných. " T 

Samohláskových přípon čítá Mikl. 10: i {= a), i (~ u), i, 
y, ijx*), ji, éji,, ejT,. oji, uji. 

Souhláskové délí dle toho, jaký živel v nich jest obsažen 
nebo převládá, na přípony 1) s plynnou: r, I, n fóíít, y) se zubnicí 
ř. d (44), 3) 8 retnicíí», i, v, m (14), 4lshrdelnicí k. g, ch (28), 
5) se sykavkou prostou c,í,s (17), 6) se sykavkou hustou ř, i, á (20). 



Na str. 4. xykládá Mikl., jak může fjoj znamenati i pax 
i medicína slovy: „ilie begriíle pax und medicina werden durch dle 
vorstellung leben, ruhiges leben vemiittelt". Výklad to velmi 
strojený, jako by v kořeni ži, škrt. dži leželo totéž ponětí jako 
v kořeni živ, škrt džtv. Možná ovšem, že kořeny ty vyšly ze 



*) Správné ne má psáti po j b: 
stupně v Jv, ;c-, jb. 



iJL. ano jVf-s oslabí se po- 



Bpolečnébo základu, leč ékuiioiuie jazyka rozštěpila hned z počátku 
jidi původní ponětí, přidělivši kořeni dii, stov. ži, lit. gy dle 
lítého iníiiénf pi-votně význam .okřáti, zotaviti se", od čehož k „ví- 
těziti" {:^ škrt. dži) není daleko ; z prvotného toho výziiaum snadno 
vyplynul význam „saaarí, aanum neri, hojiti se, ozdravěti", jenž 
6e jeví dosud v lit gýti (iieileu, gesund werden. Ncsselin.) a Iiluž. 
2tč (runa žije:= rána se hojí) a dluž. žyé. Z kořene ži lu. gi padlo 
goj, jež vydalo factitivné gojiti = a) sanare, sanum fijddere, b) v sřb. 
pěstovati, vychovávati, živiti, kniiiti (— alerej, part. perf. pass. 
gojan fvypéstěný), stsl. ^njui, hojný, cf. iinjné ovoce, stč. hoj -= 
hojnost (Jung. s. v,). Zn dle toho snadno lze sprostředkov;iii 
v subst, goj pojmy pax a medicína, jest na bfle dni, neb z invnt 
něho výše udaného významu samy sebou vyplývají ostatní :i i 
v tomto pořádku: 

goj 
L «) okřáni, zotavení se, klid, II. faítitivně: 
pokoj, pas. «) hojení, hoj (v. Jung; cf. 

/í) v srb. pocit z toho vyplý- svélahoj us. na Pláště = všehoj), 
Tající: radosC, rozkoš, gaudium. medicina, škrt. džajus. 

ff) sedatio, utišení v stsl. goilo= 
hojidlo; cf. rum.ogoesk^rsedare. 

SI,™ (pax) souvisí Nestorovo izgoj = psanec, jež se rovná 
stnord. fridhlos, švéd. fredlos (friedlos). Mám za to, že téhož 
kořene jest interj. kej (s přehláskou místo hoj), jež prvotně zn.iči 
radosC (I, /í), blaho: tobě je bej (= blazf)! váui je boj tak min 
viti f= blaze, dobře, snadno); o to je hej (— o to uení zlit! 
Potom ovšem na iimozc smysl ten se oslabil. Sem patří též po- 
zdrav 7. iiár. poesie ruské: goj esi ty! kde ovšem užito slova goj 
adjecttvné s výsnamem zdráv, salvus (Ií,<i): salvus sis (salvě). 

Na téže stránce neuvádí Mikl. mezi čes. slovy ani jednoho 
dokladu na — iv (i\Ti), ač v té příčině čelit. Jiení chudší ostatních 
slov, jazykav. na př. záliv, odliv, příliv, vliv, sllv-ky, siv-ý atd., 
polsky: siwy atd. — Sluj prý jest méné dobré než sloj; ovšem, 
nebot sluší psáti slftj, jako lAj, jež na Phiště a Plzeňště ani jinak 
neuslyšíš vyslovovati než loj, kde se zase vyslovuje vždy jen 
chvui (:= ciivňj), dem. chvojka. Ostitně ncmél uvésti Mikl. chvoj 
zde, ano jewt femin., nýbrž na druhé stránce (.'i), vznikloí z chvoje, 
chvoja; lamže dodej z češtiny: zmije (zmija), pHjc MV. šije, 
zbroj, sojka, jež odvozeno od sója, sóje (mor.). 

Str. ň — 7. Etymologie slov rjuint, říjen a zari.vT,, září od 
říje jťlcuí jest už přežilá a právem ukázal Erben v Mús. 1849. 
na její nemístnost. 

tí, č. splav, sov-ok (sypeki: su-ji. 

7. č. prorva. otava. pomyje pl. 

8. č. důl. kel mase. nial-ý. 

II. č. odr. otvor. dvůr. tvor. útor. var. svár. požár, vypař. 



eské 



12. i. pára. škvára, rozpoika, 

13. pléva iiepalH sem, nýbrž jsouc M-ovým kmciicin, jfik 
nejpatrnéji vysvítá z nis. dial. pely, inélo se všemi po spise roz- 
troušenými u-ovými kinetiy nu sir. 53. neb 5H. souborné vzato 
býti do úvaby. Kmeny trto končily se dle dalekosáhlé hypothese 
prof. Lndwignvy prvotné na ui, ui, jež se pak zase rozmanité 
utvářely dle tolio, udrželo-li se koncové i čili nic, neb dostaÍ«-Ií 
jedna z obou hlásek převahu. fSrv. o toin též pilnou i'uzpravu 
Oeitterovu zbudovanou na základů prof. Ludwigových hypotheaf 
ve Filolog, listech II. III.) Z Ijubni vzniká ledy Ijnhůrt, Ijubovh, 
IjnblVK, neb Ijubůl, Ijiiby, Ijubi; nednhí-e vykládá ňkaz ten zpft- 
sobera právě opačným Mikl. 5y. Podobné povstává z kotui, ku- 
ropitoi: *kotbVh, *kuropitovip, Č. kotev, kuroptev; oslabené kotui, 
kuropitui pak po ztrátě i bud se stane iiiasi;. koti, č. kot LKat., 
neb přejde v á-oce kmeny: kotv-a, *kuropT,tva, malorus. kuropatva, 
č. kuroptva(korotva Pia. ilz.). Sem patří též na pr. ostrev (*oslrLVi,), 
Uestev, ploiiti-v, ploulva, plýtvá, želva a j. — Dle toho posou- 
díme také pléva: w-ový kmen pahii (lat. palca. koř. pl: pálati 
obilí, Opálka, honí. itáXio, ale náílm r. anXFjro, amlFiin, nni-ui-iu) 
oslabil se s jedné strany v pglui (srv. lot. pl. pelus), s druhé pak 
v polui; z ouoho pak vzniká pely (nis. dial.) nebo, otře-li se i, 
přechodem v á-ové kmeny praslovan. pelva (atpnis, pelwo) přesmy- 
kem pléva; z tohoto pak praslovan. polva (dluž., mad. polyva), 
lusky polovo, Č. *pláva ; tvar pléva : rus. polova = vřeteno : rus. 
vorotá (od koř. vart: vert-vort), Rozštépí-li se pelui v pelu, 
vznikne mase. *peli, dle něhož pak analogií jiných (rabi— raba) 
povstane i'us. feni. pěla, s čímž srv. zapa m. zapva ze zapfl-a 
(mase. ZK[fb), kolita v. kolitva; vedle *zapva nalézá se též zapiva, 
jež vzniklo ze za-puii)-^, zapilv-a odsutfm i a přechodem do ó-ové 
deklinace. Vsimnemc-li si vedle zap'Lva i tvani mlíva z niln(i)-á, 
mlňv-a (škrt. brú, zend. mni, ř. /ípilu), nabudeme jistoty, že subst. 
na -tva (tu[i]-á) mají pobočná na -tiva (tri[i]-á, tův-a), 
jež se od subst. na -ťbvb {tci, tfivi) lili pouze tfni, že ztrativše 
», přešla do kmenfiv ú-ových. V náhledu tom utvrzuje mé s jedné 
strany litevětina, jež má vedle subst. na -tuvis (tivi.). -tuvě (*fbvi, 
•tivlja, srv. dclivi, stč. koruhvja — stsl, 'i-horagi-vija) i pobočná 
na -luvas (tirL), -tuva (tiva), s druhé pak slovanština sama, nébot 
v gen. pl. jako Intev neb v ai^. jako bitev-ní není e vždy pouze 
vsuvným zbytečným živlem, jenž by měl původ toliko eúfonický, 
nýbrž zastupuje zhusta t,: *bitivi. od *biťhva, bitfiv-á, bitu{i)-á; 
srv. gen. pl. slovfn. břitev, srb. britavii od břitva, kdež stojí pravé 
tytéž „vsuvné" hlásky, jakými se nahrazuje i, což zajisté není 
nahodilo. Náhled teuto se nejlépe tu^fm v stslověuĚtiné potvrdí, 
až budou staré te.^ty \ěrné prozkoumány, neboí ie tvary jako 
molitxva vedle nioliťbvb so v nich nalézají, jest nejen možno, ale 
víi^e než pravdě podobno.— Na konec sluší podotknouti, že zvláště 



I 
I 



I 



~ 9 — 

rizi Blftva přecházejíce iloslovaiiítiny ráda se řídí analofril ti-ových 
kmciiAv : č, cirateT — dratva, lištva vedle lista, pihva z licu-s Rozli. 
130. kurvA, kunva tuším souvisíš rec.«npř'ij, xoií^t/, iicbo(;!nadf jako 
toto vlastué dívku, děvře (na KolíuŠté a tuSítii i TAboršté); pravé 
t« Btřfdání významu vidli vsloven. iuerliyDé(iDereti'Íx) a lít. mcrga 
(dívka), brukev (kohimbi). štomlisv, štoudva (•stjfdivb, stande). 

14. (ióva. závéj, véjička (*véja, véjicet, vývěva. Je-li etymo- 
logie slova uzfia pravá, patři sem i pavuzila (pa-uzda, wiesbaum, 
ťí. pftvťik 111. paiik) US. na Pláště a P\t.. 

16. poklad, ziipad. maz, plaz. obraz. jed. lad. — kláda, vlidii. 
žábo. nákaza a j. 

17. mih. Hh (síugultiii;) MV. svit a j. 

22. ryd (singultiis) MV. záhyb. — otká prý má zníti vlasluť 
ot-tka. Lef tomu není tak, nebut o, obi, má nezřídka vynnam 
předpony si, jen že jeáté urditÉjáí, znadíc nad to výkon ,d() kolu 
kolem": oški-abalt (do kolkola seškrábati), oškubati, očcRiUtlovucLi, 
oloupati, OBtřfhati, odrípati, otrhati, otlouci, odřiti ^ovuce, kuřin, 
otřásti, sluvíu. srb. otreati, bulb. odra. 

23. ies. kytka, ostuda, moucha, otlía. mase. nemluva. 
26. vedle rok nalézá m prostořťký. 

28. uvádí 80 č. oblok „offuung" z LKat. Ve -filovenštiiu- 
znamená ovšem jako v srb. oblok „okno", leč v rkp. LKat. luin 
nic takého, a Mikl. sledoval tedy v čtení tflin Erbena, jenž počí- 
naje 8Í u vydávání starých textftv vůbec nehrubč kriticky*) líiil 

*í Stůj zde malá ukázka z LKat. na důkaz, jak mnohá jasiu^ 
rukopisná Čtení Krbcn nesprávné vydal, ba i místy porušil, čím/. 
zhuí^ta setřel starobylejší ráz jazyka. Ve y. 68. čte: jim e taho 
podčkova, místo pamětiliodného: jim tuho podékova. 77: i sedů 
v lom m. j sedů na tom. l]9:by]íi.vosmitiásti letech m. v-uosmi- 
Báste. SO"}; komnatM dveří (neutr, sg., srv. gloBsář) m. dveři if. 
pl., t-uvy kmen). 1553: s pétiil^át m. b pétí dsát (a pětidsát). 
J7I9: dějinného ra. jediného. 1836: viete m. vieste. 1953 — 4: 
inhedž í>é v to řÍHté télo vložil Bóh skrz jejie ucho m. inhedž 
tie Buoh v to čisté (čatť') tělo vložil skrze jejie ucho. 201*6: 
vzklánéli místo vslánéli {sloniti ±z kloniti). 2679: ot nikakého m. 
od uikohého (srv. Šaf. poč. §. 76). 2><1HJ—'2l: lekuiiti — řeknúti 
m. leknúci — řekniki; a tak i .SW). 1035 a j. 2905: Čtyři dni m. 
básničtéjSího : s čtyřmi dny. 29HÍ!: péfie m, pece — už k vflli 
rymu_ B vece; ostatně slovo správně tvořeno příponou tb jako 
pec, i, toliko že přešlo do ó-ových kmenSv jako stsl. pešta vedle 
pťštb; pece pak významem (=^ péče z pek-ji) dobře přiléhá k slo- 
vesu péci se, stsl. pešti sf, pe^iiipáť, i.vftBiTO«i, ftiif.iv. 'dÚT2: po- 
choval tu, véz, královu m. pochoval, to věz (totiž, scilicet), králová. 
— 1 dialektických zvlá-štností, jichž v rkp. hojně, nehrubé dovcill 
šetřiti Erben, nahrazuje je šmahem tvary jazyka písemného, cu/. 



— ÍO — 

a vydiil ve v. 3490 oinavdu oblok „otvor" i přes znění rukoiiisa, 
v némž stojí správné iez cbielia = bez obvleka (od vleku), johož 
význam dostatučné jt:st určeu výi-azy sousedndiii; zníf celé místo 
(a4Sí(— 9U.) takto: 

ití z jujie svatého lirobw 

plove olej v ktižilii dobu 

bez obleka, vsd;/ ustavně. 
Jest tedy ,bez obleka" syuonyniem slov „v každú dobu" 
a „vždy ustavně", značíc „neustále, nsítavičuě, pořád, bez přestávky", 
nač už v Rozp. J. Jireček poukázal. Výklad ten potvrzuje LKat. 
sama na jiných místedi, itiát zujisté; odvléci I27UU,; 3á37) = od- 
kládati, otáleti; odvlaka (yi4S. 32m = odklad; v neodvlači (600) 
== neotálejíc, neiueskajfc, beii odkladu. 



svědci ovšem málo o kiitičnosti vydavatelově, an se tím kazí 
povšediný jazykový ráz biísné. To platí — bycb jiného pominul — 
nejvíce o tak zvané heteroklisi substantiv; tou se totiž rozumí 
přechod z tvrdýcb vzorcův do| měkkých v některých pádecli, na 
př. v mnozi (dle pole) m. v mnoze (Alex. 150, 21), pí. slze (dle 
růže) m. slzy, na Moravě sg. gen. koze, kose, dat. kozí, kosíatd. 
Ncjčastqi pak se jeví heterokiise v sg. loc, kdeí ale nezřídka 
od vydavatelův písemných, památek bývá propasena a patřičný 
tvar na -í obyčejné nahrazován vynucenými noutry na -í neb vy- 
mydlenými kmeny i-ovými: Dr. Gebaucr v Nové radé v. 1331: 
v skali, v hoťiich, ne u poli (s rýmem: voli) m. v skali... u pdi. 
Erb. pÍ5. 194a: na buku v lesí m. v lesi; UUa: chodila po Icsi 
m. po Iťsi. V LKat. pak jsou místa, na niťliž takového p{)klesku 
Erben se dopustil, tatiň v. 89. v tom úměstí (s rýmem: ve cti) 
m. vtom mésti; 112: v čase m. v čaši; 375 — 6: v takej 
včhlasi (prý od věhlas, i, f., ač 3576 : má věhlasa), tak učený, 
takej krásy m, v takej véhlaši... v takej kráši; 404: na 
pustém lesí m. leši; 2654 — 5: ve váie knísě ... v tom ČAsé m. 
ve vsie kráši... v tom čaší (tak žádá rým, ač písaři proklouzlo 
obyčejnější éasé, srv. 89 — 90); v jiných pudech: pod hróží (prý 
od hróž, i, f.) m. pod hró^í (srv. ŽOíití mistři svému). Zmíněnou 
heteroklisi už poznal Dobrovský, uváděje ze středověku sg. loc. 
hrftzi od hrůza ; Sušil pak dobře vydal v mor. pfs. č. 147 ve vozi, 
č, 321. v lesí. Zvláště v zápailnich Čechách často přichází hete- 
rokiise, jmenovitě na Příbramftté, Berounstě, Rokycanšté, kdež 
slýchati na př. na prkni, na okni, v strni (stmo =: strniště. Prb.). 
y Btádi, na lom místi, na železi. na stmhadli : po trávi ; v Suchém 
Doli. v kožiďi (Mojžíši, v roztrhaném kožisi) a pod. Tak hojná 
užíváni heterokiise v LKat. (a bylo by ještě hojnějším, kdyby 
písař nebyl zhusta, opravoval, jak patrno z v. 89. 2ii.^5) jest jedním 
z četných dftvodflv jazykových, z nichž soudím, že skladatel té 
básně imcliá/fl ze západních Oech. 



N'a téže sir. pHtlej: zlob ni. (iiiali^itttusi Ituzb, 120. lilior. 
pokon sloven, zákon. cbod. bok. Uoď. ctivost. kos. mozk (mozcif). 
)>ot. parob. ploský, roh. tikrop „aqua fervida". snop. 

ÍÍ9. zloba, potopa, pílda, póda (stsl, pOfH, slovín. pod m.). 

38. balanmt. tr^s: třas. v^z — vqz: motovúz, motouz. 

39. dřiezha RK. tříska. — 40. sup. troud, vous. — 41. duha. 
nda (udice). 

48. pošiva: č, pošfvaj ípošívaČ). — 49. budn-ati: č. budoTS. 

Stť. 50. „Auch iu rabova, servi, von rabi sclieinl i als suffix 
eingetreten zu sein vor dem i in ov iibergieng. Ahnlich scheint 
voluj neben volon>, bo\is,zu sein: man vgl. pluti und plovq. Auch 
moj, tvoj, svoj .... díirften hieher gehoren." — Tedy rabova dle 
Mikl. povstalo z rabi-i; avšak není dokilzáno, že se -b (= a) 
stupňuje v oi\ ačkoliv, jak se zdá, to má Mikl. za axiom, neb na 
straně 73. luluví „o rozpuštění" i v ou jako o věci zcela přiro- 
zené, chtě dokázati že sj-novlb povstala 7.e gyiiii-i'b, kdežto zaso 
na sir. 64. a 74. zcela jinak, a sice spráně, věc tu vykládá. 
Podobně ua str. 229 sunií se dovoditi^ že otběeví nepovstalo 
z otbčb-ovi, nýbrž prý z otbcti-ovi (sic), jež by dle rabovi = 
rabi-'b muselo zase vzniknouti z otbcbx-i-i. Stejně nesprávné 
odvozuje se voluj a volovi od voH-'t, kde prý % stupňuje se 
jednou do u a podruhé do ov. — 

Takovými hypothescmi ovsem věda rc nespokojí. A věc ae 
má zcela jinak. Tvary: voluj, vo1o%"l, rabo%"L, vračeví, konjevb, 
moj, tvoj, svoj jsou jednoho a téhož pQvodu, povstávajíce z dat. 
sg. volu, rabu, vračii, konju, mi *tvi, *8vi, ano se před přívlast- 
kovým přibylým i k zaiiiezení liiátu a) bud vsouvá j, b) neb se 
u a ( stupňuji do ov a oj: volu-j-b*), volov-i; rabu-j-b, rabov-i; 

*) Zde jest mi se zmíniti o námitce, která byla učiněna 
proti mému výkladu adjectiv poss. na -uj a -ovi, a vrcholí se 
v téchto slovech: „Co do tvarii „synuj, otcuj" a pod. bylo by třeba 
pomýšleti i na tvary podřečního dativu „tatiukoj, synoj, clilapcoj" 
a pod. v podřečí Týchodnfch Cech, pak na patronymické „strejd- 
kojc, bratrojc" a pod, v podřečí jihozápadních Čech. Nepochybu- 
jeme, že všecky tyto tvaiy vespolek souvisejí a že tudíž jeden 
bez druhého vysvětliti se nedá." Leč námitka taková netkne se 
pranic jádra rozpravy, míchajíc véci k sobe nijak nepatřící. Za- 
jisté že k ní dán podnět zdánlivým a klamnýni stejnozvukem kon- 
covek -uj a -oj, sotva jakým vědeckým důvodem. Vytklť jsem přece 
dosti dftrazně v §. 3. své rozpravy, že obojím tvarům adjectiv 
poss., jež nelze nijak od sebe děliti, jest základem jedině negit- 
novan^ dativ sg. na -m, kdežto dialektické dativy na -oj vznikly 
bez odporu z ffunovnného dativu sg, na -ort, ana u pohodlně vý- 
slovnosti retnice v se vysula: bratrovi, bratroi (Šemb, dial. 21, 
25), z čehož bratroj jako loj z loi-T.; podobné se vi-souvá v: mo- 



íské 



vraču-j-i, viačev-i m. vraíov-i ; konju-j-b, konjev-i m. konjov-i; 

toiíilo (Šemb. diiil, ií(Jl, poiilat, pojiiat, líyce (kviče; 2á>; srovnej 
pajiiiáuia z itunK voi r. voui, pojženč z ponížené (21), sekajna ze 
seknuina, nti(líva.jiia z nadívanina. '/a teily v ilativecb na -oj rct- 
nice v vysuU, o tom uelze ováem pochybovati; kdož by ale mohl 
tvrditi, že i v adj. poss. na -uj táli se stalo V Zajisté iiíkilo, kdo 
bedlivé vezme na zřetel i příbuzné jazyky, jež klamu nedají, ně- 
mčíce podobných proinéii; odkud ae tedy berou stsi. vnluj, srb. 
ovniy, orluj a j., když mají souviseti s podrcčnýni dat. na -oj, 
jehož přece v jazycích těeb vůbec ncaíV A také ruské a lužické 
doloj, dnmoj ( = lit. nauié), nevzniklo, jnk jsem ukázal v §. 4. zmí- 
Béné rozpravy své, z uijukého dolovi, doinovi, aby se mohlo sta- 
véti po bok českému dativu sg. bratroj. Ostatně ani zvukoslovné 
zákony jazykův těchto nedopouštéji změny -oj v -uj. — Podobně 
se to má b patťonymickými tvary Boudojc, sounodojc a pod.; ty 
tůtiž vznikly týuiž vysutím retnice v z líoudovic, sousedovic, jež 
zase aania utvořena jsou příponou -ic z adj. poss. Boudoví, bou- 
sedovi, znamenajíce „syna neb potomka Boudová, sonsedova", 
T pl. Boudovici, Eousedovici ndéti, rodinu neb potomky Boudový, 
sousedovy" ; z tohoto pl. životného povstaly názvy místné dle ano- 
logie neživotných ma&c, kdež nom. pl. nahrazuje ae pl. accusa- 
tívcm : z Královici, Mirovici tedy Královice, Mirovice, jež se mají 
k sobě jako hadi: duby, jako muži: meče. Genitivu pí, životných 
patronymik užívá se s platností pnssessivnou v tvaru starém, ne- 
rozšířeném: -ovil', nikoliv -ovicův; na př. potkal jsem Vácslava 
(Annu) Jiondovir., poháihtl se s Ludmilou Suudavic^ pQjčil peníze 
Anně Bomiovic atd., kdež Boudovie při určeném jméně je tolik 
jako „potomkův Boudových, rodiny Boudový (Boudovské)" ; též 
„ellipticky" ni&že státi takové patronymicum: hněvají se s Bou- 
dovie (lidmi, rodinou), došel až k Boudovie (statku, domu, erv. 
iť,' °^idov, h "AiSov, apud Veneris, angl. at the bookselleťs =: 
v knihkupcově krámě, at St. ťaiiVs ^^ v kostele sv. Pavla), byli 
tu Boudovie (lidé, ua Jiodiicbohradečté: Boudu), což snad spíée 
sluší mftí za nom. a otřelým ť (na Chvudímště: byli tu Boudovi) 
jako vedouc m. vedoucí. S tvary těmito objevujícímí-sc ve vgech 
slovanských jazyiích (stsl. silovištb íilius Seth, slovín. kraljeviČ, 
srb. kraýovié, malorus. Pctrovyč, rus. carevici., pol. krolewic. hluž. 
Brunovic, dluž. Domuškojc) srovnati lze co do významu lit. Szu- 
caí , Střelci =: Střelcovi, řittelcovicti), gen. u Střelců atd.; tedy: 
a.<tz oiuii i 8zuciis:=jdu k Střelcům (v záp. Čechách k Střelcom} ; 
od téliož pak odvozeno Szuctyis = Střckovic (sg. srv, §, 3 mé 
rozj)ravy). — Změny pak, jaké podstoupily tvary Boudovie. sou- 
Ecdovic, Mirovice u výslovuostí. jsou dvojí: a) buď se též vysulo 
v : Boudoic, Miroíce ina 1'lzcíiBté, srv. Filol. listy II, 2it2), z Čehož 
zusc zamozcuím hiátu mohla vzniknouti bud Buudojic, Mirojice(též 



1 



moj-b, Ivoj-i., svoj-b. ObÉírnéji jsem o vid tk pojťdnal ve zvláštní 



na PIz, piik n.T Mirovičtí, oic dvojslabiúiič jako njic; imdolmř sly- 
šeti iiékdy bratiojii avho Uoudoji', Mirojcc (na I']íištť, M.inifíiišii^, 
PHbmiiištéa časem i na riz.:8rv. dlui. donia^línjc, šejcajc, Miinknjc, 
kovaJ'ejc]; ncli su vysulo t, a z Bouilovť, Mirnvcc v^^túklu tuiliió 
Boudouc, Mtrnucu (na Manět., Mirovičtě, U<ixinit., Prarhťňstě) a 
tilažcním iJuiidtic (ii Knišíovii}. Co do přcchndu oc-ott srv. k vc- 
čer««, áomou (§, 4. mé roapravir, k čeinui doktiidúni, že dle Dalja 
také v ništině ne Hká domou). [)ěli'j co délcj ni>lze tudíž nM-- 
dati mezi tvarem -nj (adj. poss.i a -oj (dialt^kt (iat. sg. iiia-. ■, 

-oje pražádné vnitrní souvislosti, leda — thieiiie-li už ineruKu 

nějakou roiti — že oboje tvary vznikly pn*otné z dativův -l 
mase, ale cesty, po nicliž se utvářely, jsou naprosto na sohč tit- 
závislé a rozdílné. — V nejnov4jáf dobé pak vznikla jestó jimi n:i- 
mitka proti mému vykladu poss, adj. na -nj a ovi a zájincn nni). 
tvůj, svoj, která se ale ui sama roiUiijí o hláskovou stránku /a- 
stávaného tvaru -ftj; tun zajisté předpokládá v OBtatnfch slovuii- 
skýťh jazycích -oj, jež se vSak nenalézá, nýbrž, jak jsem ve s\c 
rozpravé ukázal, konči se vždy ta která adj. poss. na -itj, co/. i<' 
v češtině zasu — nj, nikdy ůj. Ježto však zmíněná námitka \>v\]'-- 
íiye proti mému výkladu i pochyby syntaktické, jakkoliv j-.nii 
v §. 3. rozpravy výslovné poiikiizal k nékterým ttifgt&m v >likl. 
syntaxi, kde se najde přemnožství vazeb toho dativu, jejž bycli im- 
zval tar ťfoz>> slovanským přisvojovacím pádem, uvedu zde z Mikl. 
IV. 605 si. nékulik př(padnéj^íd) dokbulAv vazhy attributivnébn 
dativu posB., přípoje zároveň patřičný tvar adjectiva poss., by bylo 
patmo, jak snadno a přirozené mohlo toto vzniknouti z dativu 
sÍDg.; patrno zajisté, že se neublížilo nic duchu slovim^iny, řeklu-li 
86 místo: syn bratru n. mí zemřel — syn hrairiij (brairáe) n. mťij 
zemřel; neb místo: díté brairu n. mi zemřelo, dcera bratřím, mi 
zemřela — díté *brairuje (tjratrovoj n. maje zemřelo, dcera Vtralrujn 
(bratrova) n. moja zemřeU. Uvedeme doklady i z jiných slovan- 
ských jazykQv, v nichž jiítté stávalo uékdy obojích utj. nominálně 
skláněných, by byla pravda tím zřejniějšf: stsl. znanienic T^roro^ 
(roD íTpDqíroi): prorokuje, prorokovo. bIovÍu. vino zveseli srče ílo' 
veku : člověkuje, človékovo. arb. to začule bcgu sluge : begiije, be- 
gove. uilrus. pes pm brat: psuj, peov. rus. razěibe stavu Jaroslavu 
(Igor 9.): Jaroslavuju, Jaroslavovu, sloven, tu som váe ako otcovi 
dohrjeho prjateťa navštívil: otcuja, otcova (otcovho), — stsl. ne by 
umnli mi brati: moj. icéli mi dxitere: moj^. ražtltzi Jstesé moi 
i siidLce mi: moje. kxde Aveli, brati í*: tvoj. proslaví si syna: 
evojego. srb. svému mi je radu omiljela : niojcniu. dao sam ti 
pinu: tvojemu. mlrus, naj iy tuju hoíos: tvij. rus. ne znaemi tcbé 
(=(•) imont: tvoego. slov. pánovi si Škody nerob: svojemu. moniv. 
debech béla sobě {=sí) paní Suě. 30^: svoja. 



!^lBr^^^^^Hs^fffi!(!!Eír7Bp5ť>!ř tíftS 



_ 14 — 

rozprftvč v Sitjtungsber. vídeňské cín. akademie nauk sv. 83. str. 
407 — 418, kamž v té iinčině odkazuji, dokládaje toliko, že adj. 
na -uj slýchati i severné od Příbmmé až iia Zebráčté, pak dle 
Semb. dial. iJíl- i v záp. Moraví a lUe SI. naiií. až na Haně. 
Ovšem pak při tvaiecli těcli. jako při dat. sg. vilbecvzat počátek 
bez pochyby od u-ových kmeiittv. Že jseiu kc pak u výkladu adj. 
na -aj a -ovT> pravdy daleko nechybil, tomn svčdčí mimo jiné velmi 
vhodné sanskrt, kdež od hotovélio loc. sg. na -avi (při u-ových 
kmenech) tvoří se podobná adj. poss. příponou a: vasii — vasavi — 
vasavjk, váju— vájavjá, pašu — piišaíjá, šaru — šaravji, hanu — lianavjá, 
madhu — madbavjá (Ludw, Inf. lU), išu — išavjá, Kuru — Kuravjá, 
Kauravja. 

Stran zjnínéného výše otiičen> podotýkám, /e tvořeno pravé 
tak jako Pavljev^ neb v obníceněra pořádku synovlb dvěma 
příponama -jh a -ovi., o čemž srv. §. ů. dotčené mé rozpravy. 
Podobně tvořeno i svinb dvéma příponama -in'b a jb : svini-ji; 
svint pak samo neviíniklo ovšem, jukMikl. 50. Boudí, ze svin[ija]i, 
nýbrž zcela správné od ncuchovanébo v sluvanštinčkmeno i-ového: 
jaem totiž úplné přesvédčen, že aiij. jtosn. na -iwi prvotní se tvo- 
řila od hnejiův \-orých (gol^biuii, materini, osbl^tini, č. knížetin 
Čel. dod.) jfko adj. imss. na -uj, -ovb prvotné od a-ovýck, a teprv 
háyi tuto vnikly do sf. dat. kmeniv Si~ových, také od těchto: o jeden 
důkaz mé hypothesi více. 

Kmen í-ový pak, na némž vzniklo adj. poss. svini in. sivini, 
jest sni (rtig, lat. sus. goth. svein. stbnéni. síi, swin, ags. stnuril. 
Mvinl, z néhož se mohlo vyvinouti v sg. uoui. n) *By, j9) sůví, 
*ťb\b, gen. sT-ve. 

Str. »2. Temným zdá se býti Miklošičovi srh. rovo =: od 
nedtovic zďobaný, itdiibkaný, zďubkaný, zdrápanj, zháťkaný (us. 
ťříbr.l. Kořen zajisté jest ru — oslabené ty: ruji, routi, cf. svině 
vyroula (m, vyrula) zem (us. na Plašte), srv. i srb. rov, rovaš, 
roviř z^ ďubka, jamka. V čes. zdiibkaný (Plz., Plas.) jest tedy 
patrn pojem, ležící v srb. rovo. Zde dodej sloven, jašo = třeětidlo, 
wildfang iHatt. zvuk. §. 28.). Ďuro =: Jiří. ficko (lehkomyslný 
člověk), lilko (lilek) a j. Masciil. na -o tak oblíbená v mnohých 
slov. jazycích, hlavně v srb,, kde se jeví zhusta hypokonstickými, 
stojí ua starším stupni vývoje než mase. na 1. Prvotné totiž -aa 
kmenův íí-o\'ých oslabilo se na prvém stupni v o; a uatom stupni 
stanulo neutr., řfdčcjt pak mase. (srv. ^64 si.), jež se oslabilo 
úbyčejué až do i. 

58. I, aj. Zde zcela zanedbáno stčeštiny : zvěř plachý RK. 
a j, srv. Mikl, gr. IIP, 354. V b) přidej: opus, opyš, t?g; tíž. 
závlaě. nav, i. méí. žerď. veš. ves. ozrač. vrv MV. „vnitř" sem 
nepatří, nýbrž k příponě -tar. 

64. Pozoriy jehněčí vedle jehněčí, jako prasečí, kozlcčf, oslcčf. 
bu^í. krysí, kozí, vyzí ncmékfí s, s. 



i 



I 



— ir. — 

69. Vedle vésti iQá r. pHští, zášti- — (trnídij^ spoffvá na 
kmeni drwKc, siov. dvíizgaf. 

7U. Že by byli Slované pHpoiiu -ija. přímo x němčiny si \y- 
p&jčili, není pravďč podobno vQči lomu, že se nalézá dosti hojné 
o vécch Slovanův. 

72. Ve slově brairija, braťija, bratr* není příponou -ija, ný- 
brž pouze -a, či s hiatickým j; -j-a; vzniklť kmen jeUo-bratrí 
2 prvotného bratrui (dle hypothese prof. Liidwigovy), jež se roz- 
štěpilo buJ v bratiH (bratro, bratn,) — proíež mají jména tak 
tvořená v log, sg. vždy m : bratru, větru — neb v bratři, bratra, 
braiř, i (vilu bratr. RK. 21 fotogi\ srovnej mater, dcer, v-nitř 
2 v-n-j-utr*), kdež n předsuto**) po předložce, srv. v néiu, j pak 
odstraňuje náslovué u : jutř (svv. juž, již), jež se stalo frm. ana- 
logií >-ových kmenův: mater, dceř, neteř; ostatně nedělil se prvotně 
přísné rod při sklonbé, jak nejlépe vysvítá ze slov. sg. gen. acc. 
matera, jež má koncovku jako mase. pochodíc z kmene materQ 
(mátarvi, srv, škrt, bhrátrvj-a, pitrvj-n, fititpvi-á, niatru-elis, patrii- 
U8, -elis), *niaterL. Kmen í-ový bratr, t přešel jako fem. zhusta 



*) V RZ, nutno čísli k vftli počtu atftbik utr (dvojsl.), v němž 
převahu dostalo ů: antarui, antarft. ^tit (tak v cod. supr. ; iltro-ba, 
nitro), utr, Loc, Vyňegradě místo nynějšího gen. dosti do očí 
bije, svědče, že tebdáž utr nemělo ještě platnosti předložky; ve- 
škerá nesrovnalost při tom odstraní se, čteme-li v Vyšegradě, 
ježto v rukoptslch predloSky stejné 8 náslovnou souhláskou násle- 
dujícího slova zhusta se vynechávají, Srv. stblh. béša qtrb vh dvore, 
vi oblace ijtrt bqdij, v trbclii dbnech'b íjtrb. Na pouhý loc. bez 
předložky (srv. Praze Alex.) sotva lze zde mysliti, ježto v básni 
předložka v se nevynechává, o čemž zvláště svědčí v, 4o, kdež 
zřejmě stojí uuÍ8egiade:=u Vyšehradě, sít. též v 21. ulubusine . . 
sedle = v Lubušině , . sedlé. 35. uLubusine duore = v Lubušiné 
dvoře, 

**) Podobně se vsouvá n před d jako v nandati, zandati a 
pod,, kde se to stalo k v6li rozlišení významu od nadati, zadati 
{dídmut), nesluší-li snad v n shledávati kmenový živci, asi andhíl, 
"^nda, což ováem potřebuje ještě zevrubnějšího prozkoumání; prvý 
náhled zdá se mi pi-avým, ježto při déti, déjati se « nevsouvá, 
ježto zde rozlišení není třeba, O dáti (r/ffij^i*) pak mám njiii za to, 
že Ticniklo kratší cestou, než jak jsem v i^tudii o dative §. 4, vy- 
ložil: z kořene dhá, zend. dá vzniklo totiž přímo da jako ze stfift 
sta a pod. a netřeba bráti na pomoc druhý z dhíi vzniklý tvar 
dé, děja, čímž unikneme též neshodě stmuy délky. Tvar dali žiji' 
hojné v slovanštině a litev, jako v poA-dati sub-dcíc, podt-dani. 
sub-ďtVus, lit. pa-cřoHií; stál. na-dati; uz-da-jati si^ iviz-) = n;i- 
dé-jati 8?; srv. těž az-da, pavuz-da (Pls.l, sib. m-dn (na-d(\jfl, 
nis, prina-ďa (pH-dějek, ad-ďí-tamentuui) a j. 



eské] 



L Edv. Orfp*. — KjUdadem ipólka 



— 16 - 

ke kmoniini á-ovýin: bratri-á, bratrh-j-a, z čehož vzniklo buá a) 
bratr-ja, bratr-je, brnlie, gen, e, neb bratr (gen. e), odsuje-ii se 
e (srv. zář, skrýš, mest, díž a j.): pro iini bratři (ai.-hi). Štít. ob. 
v. 89, 23.; neb ^) bratii-j-a, stáž, hratříft (ř na česko pfldé), 
bratřit, bratři (srv. laní, loflf, paní, siiilí, hrábí a j.). 

Slova hralřie, bralři užívalo setedy piTotné priiuřřenč jeho 
původu v sing., na př. milá biatříe ! Ctít ob. v. 5, 3. všecka bratHe, 
tvá bratří a pod. Leč an se s ním jako s hromadnými jmény 
zhusta pojil přísudek *ma civtan v plur. (a to také, milá bratiie, 
pilné znatiw.najtf. btít. ob. v. ó, 3. bratřie po svatém Prokopá I 
osíavie. Výb. I, 20tí, "M. Srv, a též svěj bratří radieše, Um, ježto 1 
l)échu v tu dobu. 199, 21), počalo se ponětí eingiilároé ^7tráceti, 1 
až je plui'á]né docela vytlačilo fa na vie bratřie, jeito a mm bécha. ' 
Výb. I, 207, 34i, při čumž i rod se ziuénil, tak že bratří (pl.) 
jako audí, hrábí (sing.j a pod. cítí se co mase. — Jako hostie 
(stsl, gostije) v hoHté, tak se může bratřie zúžiti v bratře: Ne- 
roďme bratře (rkp. bratrse) spéti v pahubu. RK. 12 fot., ač hy i 
jide bratree též mohlo čísti hrutie co voc. sg. od bratřf, e, f^ 1 
k némiiž pl, neroďte položen Jtorá i7i'vecir. Vhodnou analogii k toiiiul 
poskytuje téi moravské rybaře, e f, ^ pl. rybáři. Viz u Sušila f 
(mor. nár. písně) č. 183: 

Ityhaky na pomoc po vodzé volala. 

Rybaře, ryhaře, pro Dolia živého, 

či scě névidzěli Jasonka raojcho i ... 

Ryhaře, rybaře, na čluny seiiajcé . , . 

A hnedkíy rybaře čluny zarušali. 
Číslo 187: 

K Dunajů béžela, ryba/i liledaU. 

OJ ryhnře, rybaře, ulovte mi i-jLiu. 
Str, 73. Hláska i v cangradi nepovstala ni z loc. ni vsutím, 
nýbrž jest pn'otní kmenové i, jako v konipas, konif-tm^, kouitrud, 1 
koniklec, ohníval, ohnižil a pod,, ježto pfivodně patřila k i-ovým f 
kuien&m (proto gen. plur, koní) a teprv později přešla do a-ových 1 
kmen&v. Neliší se tedy toto i nic od onoho, jež se jeví v lioeti- ' 
vary, pecivál, kostiviU, myšťlov (I, e) a pod. Právě tak patří o 
v složeninách ke kmeni, o nějaké sponč ovšem nemůže býti řeči: 
hrdlořezy (-am, o), větroplach, netopýr (tlí, ů' o: uaktů), krkonoše 
(as, o), Žabokliky (á, a, o; stsl. kbcati = křičeti, skřehotati, srv. 
Zabovřesky, srb. žabokrek ranuuculus). Tyto kmeny na -o měly 
zhusta vliv i na i-ové : kost^mlaty, krvotok, mysolov, pecop:vlka a j. 
75. Srb. nevesilj, dcvcsilj =: devétsil, u (petasites tussilago). 
Slovo nevesilj Jest vlastně spřcžka, patří tedy na str, 3;í2. Kmen 
neve,") devc =: *ncv^, *dev? jest tím znamonit, že se nám v něm 

•) n je zde původním, jak patrno ze škrt., latinského a r«- 
ťkého tvai-u, též stará pruština mánevints (devátý), litevátina však 



— 17 — 

jeví číslovka jak prvotné vypadala, než se stala aubstňntivem pří- 
ponou -tt (nikoliv b, Mikl. Itil); kmen ten, jenž se uchoval též 
v rus. devjasilb, č. ilevadesát (m. -te. jako dvacet m. dva desi;te 
n. -til, pol. dziewi^sif, rovná se tedy zcela akrt. naván, lat. 
novem a řec. FMf]«a. jež přišlo o koncovou souhlásku jako 
íúitt proti škrt. dašan, lat decein, slov, desf-U. V slovanštině 
t«dy kmen dev^, nev^ dosud žije cist, čímž se vyvrací, co Mikl. 
161 praví o nedoložitelných kmenech číselných v slovanštině; 
ostatně se v ní nalézá více takových znamenitých zbytkftv, o nichž 
promluvím na jiném místě. V rus. devjanosto jen zdánlivé je 
devja =z (Iev§ ; ale pak by byla celá druhá část číslovky nevysvě- 
tlitelná: jak se to s tím slovem vlastně má, vyložím Jinde obšírněji. 

76. ř. lU. přidej: stráž, e m. Alex. 153, 17 (Výb.). bol puk 
vymaž, ježto I jest tvrdé. 

77. r. 13. dodej: líce, moře, plece, pole a j. 

II. Přípona -je jest též podružnou: hoře (stsl. gorjc) nd 
gorb-kx. Touž příponou je tvořeno slovo koáté od adj. kostb, jc/'ii 
zase odvozeno jest od sultsl. kostb a znamená tudíž „koatliw, 
ossosus", jako stb. okošt, kdežto stsl. koštb má už přencsiny 
význam „gracilis, o-ffítcdť, hubený, suchý" : vhst sédi, těloaib ko-ii. 
A tento význam adjectiva koštb je základem substantivu kn^ii'. 
jož značí tedy něco „hubeného, suchého t. j. stihlého, teukélhi" 
S významem tím srv. pořekadlo, že ten ehubne, koho uhodíš koilim. 
Grammatický pňvod slova koště určuje zároveň jeho sklonbu, 
patří tedy k měkkým n-ovým kmenQm středního rodu, (v/ur; 
pole) a má v gen. koště, dat. loc. kosti, instr, koštem, pl. mitn 
acc. voc. koště, gen. kostí, dat koštím, loc. koštích, lustr, ko^ti. 
Tím zároveň vysvitne nesprávnost sklonby dle kmenův na 1 1 
(koště, -éte atd.) jakož i tvarův koštiáté, chvoste (jež si utvdiiíii 
národní etymologie od chvostu, nn jí kmen v slově koště nniu 
je srozumitelen), chvoštišté. 

78. topolja, topolb (lil) souvisí, jak už Šaf. v Rozb. liM, 
poznamenat, s adj. topielý, tepielý, tepelý = directus, rovny, 
štíhlý (tcpilý. ztepilý). Nespočívají však slova ta na onom kořeni 
ÍM^-ati, z něhož vzniklo toport, jež neuí odnikud vypůjčeno, juk 
Mikl. (91.) soudí (sloven, porisko, na Pláště porístě s měkkým 
r m. pořišté odvozeno zase od koř. per-iij. 

81. světlonoše (-ša) mase. (lucifer). MV. dupe, doupě, v. t 
(•riupja, stsl. ♦dupljat odvozeno bud od subst dupn, y, ncli imI 
atlj. 'dupi: stsl. rluplb, lit. dubus (dutý), dubti (dutiti). Srv. U/. 
doupě, Éte, n. u přípony -^t. 



už devyni jako debesis proti slov. nebe, akrt. nabhas, mi 
nebula, nubes; naopak zase má lit uámas proti škrt. damas, 
lat domns, slov. domi. 



* TtikM dra. Elit, Orégnu — ym»ifan gpnllui 



seské 




— 18 — 

83. t. 9. pniíej I. \ivieh ni. (koř. per), nístěj, in, II, kolej 
(m.) (irbíta, kdežto st»l. kulija, fovea liJíí) s čvs. skula LKtit., 
skula MV., Bkiilina (ni. bÍíoííii»i odvozeno od kořene skar (koljii, 
kláti). — ř. i;7. I, nutno psáti Kť^žej (stsl. *aT.t?Ž!yi od koř. teg, 
tieli, těb ; tak i stéíefi. Přiiltý: I. stupéje (Rozb. 120, ly. Vvb. 
281, 2.) 11. BřcK^ja iKulda I, 17). 

-uj. O této příponě v čest. srv. zmíněnou rozpravu mou 
o adj. poss. na -uj a -ovh. Dodej suhst. krabuj, je/ pncházi už 
v RK. třikrát (21. 2á extr. 2ó fotogr.) vfdle kraliujec ^třikrát 
Qa str. 25, pak 27 ustr.) a v MV. krahiyi faciipitres 1- 

85. inéri v liceraéii není „itintans (niéux), nýbrž „metiens" 
t j. kdo niérf líce (tváře) neb osoby a dle toho se k nim t-bová 
(srv. Deutev. 1, 17,). — Kyprt neznačí pňvodně huuiidus, nýbrž 
v souvislosti s kypěti : kypící, uakyprely, nabubřely, — bystrt 
není nic jinébo než bid-rt [srv. slovín. beštrati, buditi), v uémž 
před r vsuta zubníce jako zhusta (srv. ns-t-rt, ps-t-rt m:j-d-rb); 
prvá zubnice pak rozlišila se pravidelné v s: hid-t-ri,, bi.s-t^i"b; 
to pak se má k bystrt jako nixk, bt!) k amykati, ogybati. Co 
do významu není obtíží, ueb od bodrj^, čilý je malý kruk k bystrý, 
rychlý. 

813. -ra: kudra (-vý, kudrna; srv. kudla 103), něm. baarzotte. 

87, U přípony -ri. připoj čes, debř MV ; u -rjb : vepř, kiider 
= *kiidri>; u -ari: uiočár (Kulila I, 3 li, košař (id. 11, 3i'|, suchar, 
kočiir (z něm.), komár, sloven, konár ivétev); sem patří: kožár 
[as. uft Pla^těi, lebky Iniavošedý mráček, jenž za vedra vystupuje 
véště buuřué mraky; jméno pak vzal vzduánf zjev ten od podoby 
s kuii roztaženou. AI>y ki>i'ir sbilo místo jinde užívaného pniár 
v toin smysbi, nelze připustiti, ano k se na 1'Iaěté s p zvláště 
nestřídá. Příponu -jarb má ovčár (ovčáróin Výb. íÍH9, 7.). 

88. Že by přípona -arj-b byla veskrz německá, nelze pri- 
pust'ti, oblížíme-li se na starobylost mnohých »lov. K ní přdej 
ua str. IH). I. téžar. tťsuř. II. řezbár. kotlář, mlyniiř; a co z\lášt- 
néJBÍ: svinar (porcanus) MV. ; co do významu, jenž je slovflin 
8 tou příponou obyčejuý, liší se pečcndř (us. na Plzeftšté a Prí- 
bramátéi =^ prase asi roční, jež se hodí na pečení. 

90. U přípony -en> piidej: večer, sever, pucher (koř. p'í.ch : 
zkaženec, liborekj; -er-o: jezero; -eni; kučera (kadeř). 

91. Zde schází přípona -ěr%, již uiá bažír, u, m. (bliíto. 
babno, biižiua). us. na Príbramšté. K příponě -éijx pak patří 
kosíř, jež mimo jiné značí na Plaété želeituý kroužek na kosišti, 
<la něhož se zasazuje kosa, něm. sensenring. 

91. četvon., Četven nestojí místo četvrorb, éctvrert,k jehož 
stanovení dal se Miki, svésti jednak tvarem četyryje (íe by v 
zastupovalo y, nebylo by nic divného) jednak Analogií číslovek 
pi;turb, pijtUTTi, sestoili, áestcrt a pod., maje za to, že i druhové 



i 
I 



I 



I 



— 19 — 

čftvnn. četvurt musí hýti tvořeno příponou on.. LeČ nejen Ža 
z čelvron, četvrei-fc by liylo vzniklo četi-oif., fetrerb, ale Mikl. 
pHstil i Be zřiHele piTotný tvar té číslovky. Zni^lať zajisté pAvodňé 
katrar-ui (škrt, v téžkýeli pádech čatvir, zend. čalliwar, řec. Tťíraeítf 
2 TřTfiípí,' 111, xřiFnpí,'. lat. quatuor. flotil, tidvor), jež se v slo- 
vanštině oslabilo buď v ketvoiU, kelverfl: řetvon,, řeímn,, neb 
v ketvori, ketverl : *íeivorv, Četverh, éeivbrb (stsl. čelVLTegrani, fietve- 
redbnevbnt, četvereuog*, čctverenoáina, četverenožbni, četvbrb- 
Dožiiia, čťtvbrhtoiles?ti.nXj ; lít. ketveň); nch sklesl onen prvotný 
tvar v /;'fť(írMÍ(va=u*l; škrt. v lehkých pádech čiilur. zend. čahir. 
řac. aiol. a hoiii. nlm-Qfi z tríavQn, lít. Itetnril, z čehox v slov. 
vzniklo zase bud a] kťtvrň: řeivrh (čctvi^ittj, četvn.thí a ketvrl: 
ietvrb (ěetvibtlij v Saviné knize I43krát, kdežto četvn.tij 14';ikTál. 
Airhiv U, 2<iM; četvrbtodbiibiii Bupr.í, s čímž se shoduji! řec. 
t(r;i(( n TtrFijit {mnáynoi Od. TtTtidyoiro,; Her. Ttlllk. PÍ. rttfid^VIfi^í 
V\. fwpKřTtíí Her. I't. iKpdityo,' Eur. ttTQK»ů.i/irni Hoin, tw(i<íxn 
0(1. sL TttijaxAuini Her. si. ininafi.^, Tprprtjtn fttil.) 0. lat. quadrů 
(i|iiadni[H'S, rniadiuplexl, neutr, quadra (qiiailraginta Corsseu krit. 
bcitr. fonii. ."«"*) mase, qiiadrí [quadringenti, v néinií n vsuto 
vlivem luUleilujíťího n a předchozího *; Renti =^ ccut) xůtnm) a 
quaild (kmi;n ua -turl:quadtienninm, quatlrifídtis atd. /!) Na druhé 
straně mnhln zase vzniknouti z katurui v slovanátiné ketui-ů: 
éetyn a keturi: éeti/rb. Kmene četyrb užívá se ve všech púdecli: 
nom, mase. četyrije, čes. čtyříe, zúžené čtyř/ ftak slnšť psáti při 
t-ovém kmeni jako tři, srv, Koinen. líJTH, c. 29), jež se sklání 
dle gostijť, hosté; tedy gen. čtyři {RK. 17: zástup Sien bé iHpřie 
hlukúv četný) nikoliv čtyř, což je oeaprávno a vzniklo, jak níže 
nkáži, ze čtyř snahou, aby se uchovalo mékké ř, srv, též tř(; 
dat. Čiyřeni ntd., při čemž se jako u tří r měkčí v ř i před b 
(čtyřmi jako třmi RK. 1 1) a jeho střídnicí e (čtyřech: třech). Nom. 
neutr, a fem. jest čtyři (dle kosti). V příéiné kmene čelyn, pak 
jest ovšem pravda. íq nad ním převahu dostal druhý kmen četyrh 
ve všech slovanských jazycích, při čemž asi tří, tři nemálo pftso- 
bilo; leč did nékíerveb zbytk&v, pak dle dokázaného zde kmene 
Mí-ového (čťtvorfc. či-tveii, četvrt) uelze upírati, že i u-ovýknien 
četyrb kdysi ii\ aspoň potud, pokud se střídal se sousedofoi 
kiuouuia *-ovým, asi jako je to u pl. gen. krb\"b a krbvij (zof;r. 
ostrotu, éii). Ježto pak se v novější ilobč v čeát. zcela upirává 

*) Podobný poměr jest v příponě part. perf. act. mezi -v* 
a -"b: prvotný tvar jest -váti (-vat), z čuhož -vaši (-vas), visi 
(v%sl-á — višit, vbs, vTi: vidé-vt; pak skleslo -váti do -uti, nsi, 
T.si(bsl-a=%éi). -bs. !>: pftd-x; kupT-isi. kupb-i, kupb-j-b. kup-jb. 
kuptb. Nemožno tedy nijak mjsliti při vl na vsuvku hiátického 
vzniklo v řečt. For, m: 'lA/VH-Fnr-m; z -uti, -Q8Í pak 



: 'ukvx- 



Obsfniéji u rom pruiuluvím při str. ^28. 



— 20 — 

pmvosť temene četyrj,, doložím ho, uveda ještě některé' uchované 
zbytky jelio: I) gen. pl. četyrt, jež se má ke fityří v RK. jako 
kri-vi ke krbvij. 2> v složeninách, v nichž se vedle kmene é(yř 
a-spoti v češtině častěji objevnje čti/r (čtyr-letnf, -liberka, -liberiif, 
-loketní, -nohv, -zuhka, -inetítma Ben. bibl. Vel, Pláč. atd,), aniž 
hy se mohlo říci, že by zde ř bylo ztvrdlo v r, vždyt se Čeština 
tak lizkostlivé nevyhýbá zvukům sykavýni, vyslovujet Da př. vždy 
štyi'í, nikdy styrí, neb uštědřit, šlénai", třelně, áeřit se, ba i sveřep 
m. sveřep a pod. A) Nade vše pak 7.£važnějřií dflvod podávA 
ěeština, v níž se nalézti ve všech rodech tvary kmene četyrB, 
jmenovité v obecné mluvě, která toliko v nom. nmsc, užívá i-ového 
kmene (čtyři), ač to nelze zcela rozhodnouti, nebot vlivem tako- 
vých i-ovýcli knipnňv v-ysloviije se také každý nom. pl, mase. a-ových 
kuieuiH dlouze: chlapi, hoši a pod. (srv, čosie, Uhřie RK.); jinto 
tedy, že se v Čtyřf suiísily oba tvary i Čtyři i ětyří n výslovnosti 
obecné, že nelze jeden od druhého rozeznati. Ale dle všeho, co 
už uvedeno, pochybovati o tom nelze, ze kmen četyit skutečné 
žije, a skutečně ho nalézáme u mnohých spisovatelňv, zvlášté 
u Vel. asi v těchto tvarech: Mase, noui. čtyn obličejové. Vel. Ben. 
dat. Čtyřem prorokům. Vel. acc. ve čtyry uhly. Vel. neutr. nom. 
acc. čtyry sta. Kom. Vel. čtyry ze sta. Vel. fem. uom. acc, Čtyry 
oči (barvy. Číšky, uncíe) Vel. čtyiycet =: *cetyry (í-ový kmen: 
četyrij des^til-te). loc. na čtyřech ' nohách. Vel. Sklání se tedy 
kmen ietyii, dle w-ových knu-nflv úplně tak jak se uchoval v mluve 
lidu (kromě nom. mase, jak dotčeno): nom. m. čtyři, n. f, ťíj/ry; 
gen. čtyř (stsl, Četyii); dat. čtyřem; acc. čtyry; loc. Čtyřech; 
instr. čtyřmi, Při tom podotýkáni, že jest zde e střídnicf za i, 
o, fl, pročež se před nf nemékčí r jako bratrem, bratrech, srv.J 
klukem; nom. m. čtyři, (si^v. syni) a gen. dtyr vznikly pak z če- 
tyrvi. četyiTL. Četyrft-ai, Éetyril-im. — Odchýliv se troclm dálej 
ježto jsem chtěl objasniti a obhájili zavrhovaný teí «-ový kmed 
éetyiTi, vracím se zpét k Éetvnrt, četven. Jazyk tedy z jednoh^ 
pi-votněho tvaru naiiyl dvou samostatných číslovek : četvorb, četverrí 
a četyrii, Čeiyrb, jichž ovšem původně užíval libovolně ve výzmimtfl 
quatuor tíaaa(in;, srv, do četvera rtětij áxpt ttnnďjatv naidaif. četvory ■ 
sijťb vbs^ o tonih različii nami sikazaj^štf rfnaaiid tiniv ni ti&iim. 
rus. Éetvery mužičiny, četvero synovej vedle četyre syna a j. 
(Mikl, gr. IV, (Í3-IÍ7), Ostatně pH pluralifch, značících celek 
z dvou neb více částí, má Éetvon. vlastně též význam základní 
číslovky, jen že se jím vyznačí lépe souvislý celek {pár atd.): 
čtverý dveře, vrata, hodiny, punčochy, boty a pod., kdežto by 
čtyry punčochy značilo jen dva páry. Podobně je ta v lat, a v litev- 
ŠtJHé: quaternae literae, kvetveries replés {Čtverý klestě) vedle 
keturius replés (čtyry kleště), jakož se i v jiných jazycích nékdy 
též pouhých základních číslovek v tomto případě užívá. — Avšak 
ékimomie ja/.yku jako jinde rozlišila dva tvary, jež ]irvotné vy/na- 



I 



I 



— 21 — 

čovaly jeiien pojem, přidělujíc každému z nich jiný výnnain : kmen 
četyiT., četyib podržel platnost číslovky základné, kmen četvoi-b 
paic ďostarvýznam číslovky druhové, jako lit ketverl vedle základ, 
keturi. A tejirv dle této obdoby stítlo se totéž u ostiitnfch číslo- 
vek od péti začínaje: p^th aM. podrželo vyznnm číslovky základné, 
kdežto pojem číslovky řadové vyjádřen dle četvť«-i., četvřrb tvarem 
p^teii, seateiTi, sednierb, osmerb, dev^ttjrb, des^tert neb prilnuLím 
k četvorfc : p^ton, šestorh, sedniorb, OBinovb. devetorb, des^torb. 
v nichž ovsem jest -orb, -en, piíponoii, kdežto v cetvorb, četverb 
patří úzce ke kmeni. Tyto dmhové číslovky tedy tvořeny už 
jsoH od tvarův subst. p^tf. atd. (Brv. k sfr. 75), nad něž litevské 
vynikají starobylostí: penkeri od penki, STiesKcri od szeszl, sejity- 
neri od scptyul, aBztůneri od asztůiii, íievyneri od devynl, jež 
jsou tvořeny též dle ketveri (zákl. keturi). V ostatních indoevrop- 
ských jazTcícIi nenalézá se číslovek (iriibovýcl! takto tvořených. 

if2. -orb: I. topor od tep-u (v. 17), bouchor (zkažener). 
U. bachor, javor. 

-ora: žáchora (žába, fvatu, fiietsch, stovín. žabura). Slovo to 
tvořeno od *žáchn, jako báchora od *bách;i, jež zaae vznikla /.e 
žába, báje oblíbenou příponmi -cha, jež se připojiye k prvé slabice 
slova (v. 2HG): Vácha (Vácslav), Mácha (Matěj), brácha (dem, 
brá&ka, ua. v Praze: bratr). Mícha (>filíulášt. Jícha (Jindřich), 
Zicha (Sígmund) vedle Vach (dem. Vašek), Mach (dem. Mašek), 
brach, Mich, Zich, Bech (dem. Bešek: Hedricb neb Beneš), Hadi 
(dem. Hašek: Hanuá), Pech (dem. Pešek: Přtr), Stach (dem. Sta- 
tek: Stanislav), tedy i hoch (hošek, hošík) vykládám za trikovou 
skratku r. holek, holec (chlapec) a manio v néms Dobrovským 
hledati nový nějaký kořen. 

-orj't: I. Irhtíř m. dchoř od dich (pedere). bouchor (v C, 
Brodě r^ bouchor). 11. úhoř. 

í';j. K příp. -un.: I. prilour (prJoch, arv. pol. bzdura) iis. 
Plz. 11. dédoui', néměour, kačour us. na Plušté (zavilé sukovaté 

folínko, srv. srh. kotur). kaňour (kanec) us. na Pl/eiišté a u^ 
lašté. niacour (-ek, macek, kocouři us, Plz. -ura: faíiura (Pis. 
Prb.l, faňoura (Plz.) = tacka. Prvotué jest štékura (šlékule) 
PlB. Plz. 

94- K příponé -yrj'b I. puchýř (koř. pich), -yra sekyra RK. 
— rakno souvisí asi s (iúxn,'. 

%. Pass. význam má též okázalý. — Čeština má velikou sílu 
subst. utvořených z part., perf. act. Mnohá z nich jsou vlastní jm.: 
Budil, Navrátil, Klácel, Krotil, liibyl, Stejskal; bouřit,- plácal, 
tlachal, spal (spáč. Rozbor I2IJ). ssal (s.-íáč, kojenec. Rozb. 120). 

97. Žev slovích jako: máslo, veslo, v^alo čes, obáslo, povrě- 
slo. čislo, prošlo, rus. krtsio. Čes. křeslo a pod. není přípona -lo, 
před níž prý zubnice přechází v a, nýbrž -tla, ukázal Schmidt 



— 2-2 - 

(v Kuhnovýcli Beitr. VU.) Před -tlo pak zubnice rozlišila se jakoj 
vždy v s, v uéž »e i sykavka z d&vodův eufouických spodobita;) 
tuas-tlo, ves-tlo, ves-tlo, obás-tlo, povrés-tlo; čis-tlo, pr§8-tla, kresí] 
tlo a fod. z maz-tlo, vez-tlo, v^z-tlo, povréz-tlo (srv. povraz, prO'* 
voz), cít-tlo, pred-tlo, kret-tlo (lit. kiěn-lait od krésti z krět-ti, 
nasypati). Podobné nesou se (103): gííslb, jasli, iiiyslb od koř. 
g![d, jad, nifld k příponě -tib, a přešla v ph;slice nd pr^d k přť- 
poné -tla. V tvarech zmfnénych pak zubnice t vypadla mezi s i\ I 
jako v čes. sloup proti stsl. střhpb a sloveu, stlp, v čes. sklo, 
zblo (vedle stéblo) proti stsl. stbklo a stčes. stbio v MV., »rv. 
spouznouti (US. ua Plašte) ni. spoustuoiiti. — Přípona -tlo pr«6la 
také někdy v -slo, jako í nezřídka v a, ne však k vůli /, srv. rec. 
rte«^' z Ttpaí a pod. -slo pak připíná se obyčejně na otevřené 
kmeny: nis.rutdo (řečiště) z koř. ru, oslabeného ze sni e^ (a-t-ru-ha 
o-s-t-rnv), 8 nimi! i riicalbka (bohyně vod) ve spojení uvádím, 
slovan. remti-slo, *remb-slo (v. níže), ku-zlo foneticky m. ku-slo, 
z koř. ku. Srv. i lit. uiók-slaa (náení, véda), paveík-slas (příklad); 

11)0. Jako v slovťu., srb., maloniát. a ruštině jaou i v Čest. 
mnohá slova na -dlo nomina agentis; letadlo (letoun, pták) RK. 
7. hemzadlo (lazuk, lazuka, plaz) Rozb. I3i), verš 2b třeštidlo. 
(třeštil, slov. jašo). bručidlo (= bručil). bečidlo (bečil, bečáu). 
vrridlo (vi-óil). fuíidlo (fučík). zlobidlo, zlobítko (kdo zlobí i kdo 
se zlobí), buřidlo (buřič, bouřil), břechadlo (tlučhuba), panidlo us. 
na Plzeňště (kdo se paní, pan&tí, zvláště v šatech), čánidlu (čahoun, 
rf. Éánn). čuřidlo (ohyzda), jež jest moravismus dle Blahoslav a 
(grauiui. dib). — Podobné v polštině: nirucy;ydlo, brzíjkalo (břin- 
kal) a j. — 

lOO-IOl. mexlo je místo méslo od koř. mas, més jměs-^ci.), 
tvořeno příponou -tlo : luěstlo, méslo jako máslo z mastlo {maz-tlo; 
srv.kfl?); pročež vyznám jťho „měřítko, míra": odraéreny kus pole 
neb kůže (u jireháře), v Llíat. 231)2. znak, znamení (Erb,). Co du 
« m, f srv. rumenci RK. I>í. mesiei-, ŽKl. vedet us. Pis. Ptz. slo- 
venský m. slovensky a j. Touž příponou tvořeno heslo od kořene - 
gad (hádati, srv. !»»): gad-tlo, gas-tlo, gí^loírus.), hasío (malorus. 
pni,), v češtině pak s přehláskou e: heslo (srv. bahno — běhno; ba ' 
v střed. čest. i není, vem, bez mále: Šaf. poč. 13; podobné o-e: 
tebd, sebti vedle tí>bé, sohél. Co do významu (slovo n. znak, dle 
něhož lze hádati, usuzovati: losung, parole; týž význam má lieslo 
i v LKat. 1270, nikoliv jméno, jak Erben chce) srv. srb. poguslo 
(cognomen) od koř. gijd, jež spočívá na podobném mízoru stojíc 
v stejné řadě s lat vati-dnor. jehož druhá Čásť (cano, čino) má 
podobný význam. — Slovo řemeslo, *remb8lo vzniklo z reinl-Mlo 
(srv, ru-slo k ii7); kmen jelio iťuit povstal •/. armi {ca do e srv, 
vart— vrpteno). jež patří ke kořeni nrbh lakr. iirabh agere. áramblia 
počíminf); aridi se rozštěpilo a vzniklo ■/. nřhn re| známým přu- 
plvchodem hh dti m: ariii, erm, nim, nebo fíi iirb, rab (též roh: 



I 

I 



robota, roliitj, robic a j. srv. iadija — loď a poil.). ZAkliiflny vy- 
ztiaiii kořene arbli, jenž dostatťčDč jent mřen oilvozi-iiinamí i. ilru- 
hélio rozštépenébo tvaru : mbote, lat. labor, ptotli. arbaitlis, stbnéin. 
ampeil a j., jest tedy „délati, konati, činiti, hotoviti, vyráběti, 
strojiti"; s ním se shoduje v rečt. jak zminr) korep áiq ; ňiiT-rfini 
(honí. aor. imt*\ tedy = vydélati (komu), zjednati, vy/.ískali. utržili 
(si: (jrflihw Eur. Mud.), honí. áíqiaifiiim Tiafittimi, jež zjednají, 
vydělají, vyzískají, „přinesou" otci nuoho hovad ; tedy hoin. ák- 
qtivrai áviijn jsuu Udě délnf, éinnf, přičinliví, snaživý, podnikaví 
řemeslni Iv. nížel; ákij ijTt mrdlmjYu (Hes.) řnuitnihkwé, rohitruh- 
horé. řrtitfslnici neb mhiH Inih. Posoudímp-li dle všeho toho tvar 
rť»), značí *renii-ti právě to, co robÍ-ti, a ja/yk každému z nich 
přidělil svňj úkon, užívaje prvého o robení více umělém, 
k němuž jest nějaké už umélosti, zručnosti potřebí. Značí tedy 
řemeslo «) Kručnost n. umělost, kterou se něco dělá, koná, hotoví. 
vt/rúlii {rohi), strojí, přenes, provozuje (na př, provokovati hndhu 
= dčlatt hudbu, muziku us.): srv, kuzlo. (3) nástroj, jímž se něi-o 
dělá, koná, provozuje, j) nomen agentis (srv, k str, I0()). VW toho 
řadí se významy, jež má do sehe řemeslo s odvozeninami, takto: 
a) Slovan, řemeslo ars, professio (handwcrk), čemuž přiměřené 
čes. řemeslný značí , umělý" (řUqiřffriísi; mimo to má čes. řemeslo 
ještě významy: lest, uskok (co do přechodu významu v špat.ny 
smysl srv. pletichy, skutek, kiizlo); stslov. remestvo, rembsfvo, 
jež se pouze příponou lisí od renieslo, značí: ars ré^rri, fiix"'-^' 
ííiurti^fiij scientia, professio ÍnitfjStvit« (řemeslo. zaniéHtnání, liaud- 
werk); nis. remestvo, remstvo v spatném smyslu; nmlitia, invidia 
(srv. čes. řemeslo); malorus. remstvovaty: ii'asci. |S) čes, řemeslo ; 
nástroj, na př. Zťdnické, ševcovské atd. řemeslo us. na Príbramštó. 
Mirov., Rožm.; Jgm. uvádí řemeslo conástrojinučicí, hudební; v tonitn 
zajisté význame užito sl«va toho v LKat. 1173, kdež ,ře»ics]y" 
neznačí, jak Erben soudí, umění, nýbrž „nástroj hudební", čemuž 
sousední výrazy zcela nasvědčují. ■/) čes, řemeslu: umělec aMifť\, 
řemeslník (liandwerker), zvláště se tím rozumí sladovnický chasník 
pocestný (wandemder brauergesell), pří či-mž se slova toho užívá 
i v rodě středním i mužském (aspoň v Plz.): dnes tu bylo nějaké 
(byl nějaký) řemeslo. — K vftU úplnosti podotýkám ještě, že ob- 
jevující se jednou (v pozdní památce) remezbstvo je chybné psáno 
místo remestvo, při čemž bez pochyby měla vliv sulist. na -tslvo : 
božbstvo, rodbBtvo (i rozbstvo) a pod. V rušt. pak nalézá se ještě 
dialekticky rukomeslo, rukomesleniiiki, což zase vzalo si původ 
v národní etymologii, která prvou Částí chtěla srozumitelně vy- 
jádřiti pojem, jaký se klade do výrazu řemeslo, totiž umělý výkon 
r«ř'«í, což ostatně i ném. fcnnrfwerk zřetelné vyznačuje. 

103. ř. ló. přidej: tesla, žíla, jehla, kudla (:= kosma), hrále 
m. hrála (lancea) MV. mase. ospala (us. Přfbr.) i= ospalec ; cf. 
spal k 06. ožrala (-lec). 



?ské 



107. -aH: čes. močál, nosál, a, (v. 108). -ala: korala, y, 
(koralkár, piják kořalky, us. v Praze). 



l\0. 



čti str. 55. metele m. mýtel (liX), 20. udiillo 



udUo); ř. 33: jetel, e, f. (na Plz.). 

lil. -oH: brkol (hlupák), 'pachol v pachol-e, -ek (přípona 
-oIti střídá 8c 8 -oljb = -arjh: rus. pachari., pacliolek, oráč), mrdol 
(ocas), rosol (roz-sol). koukol, u, m. (na Plašte a Plzefiíté). topol, 
u, ni. (us. na Plašte a I^říbnimšté). tratol (us. na l^říbramátě =; 
tiátor). -Ola: Caiiola (Kulda I. 17.). 

-oljt přidej: fiea. koukol, e, m. -olja: koukol, e, f. topol, e, 
r. (na Plašte i Plzeři.). mozol, e, f. (Pis. — mase. Pia. Plz.) O drtkoh, , 
drbkolb už Jung. dobře soudí, že je složeno z tlvou slov, z nichž 
prvým udává diT, necliybiv se daleko pravdy, ana skutečně pfvá 
čásí vznikla dle liypotbese prof. Ludwigovy z drui (škrt. daivi- 
dá), jež Bc rozštěpilo buď v di-ů (škrt, dáni, drus diinv, í»i',-), 
z čehož oslabením dri., neb v dri (*<"'«), z Čehož drh. jak Ostrom. 
píše. Druhá čásť kolu (kolt) odvozena nd koř. ki-átí; v JIV. 3, 
v. fustis nalézáme drkole (dircole) co Um, (jako prokole, slovín. 
prakol), od čeliož prostředkem adj. *drkoíuý odvozeno mfstuf 
jméno Drhdnov (dfll jz. od Příbramě u v4 Zdaboře), což jo tedy 
významem = Kyjov. 

111. Zde achází liplně přípona -uli: I. Drbal, a (vla.sfaí 
jméno). II. *meduH: mfdulňk(medulet us. l*řb. pol. chochul (riiSKcl- 
raaus). Adj. béhudlný Štít.: 'běhul-i>ii'ii. 

-lila: medula, y (medule) us. Prb. •mamu!;!, y (mfiter): dein, 
mamulička, mamulenka (Suš, 15t*. 19^. 3.18), Amiula lAnda, Anna), 
dem. Andulka, Andulenka (Suš. 114). Matuín, y, ni. (Matěj ; hlupák) 
US. Plz. Sivnla, Čennila, Ilřeziila, Kvétula, Věncuia, Kevula (kav-ka), 
Hodula, Pecula, Bystrula, Hvějidula (Kulda I, 16—17). sloven, 
myksula (nejiosuda, neposedná ženská) předpokláilá tvar myksa 
(Myksa nom. propr. v 1'rb.) od koř. můk, uiyk-ati. 

112, 7. čes. kraliul: krahulec, krahiilík (Pis.) vedle krabuj, 
arv. slovín. kragulj, — ř. :!. zd. module, bobuli.', křivule. krhule 
(na Plaálé = blumentopf) od kmene krigí (nádoba lílinéná, srv. 
sthn. krung), od něhož odvozeno též krhla sloven., krhanice; nii- 
stoupí-li za X «tr(dnice n (žlxťt, ml'bva: žlut, mluva a j.) vznikne 
knihule; kmen kn.g-t niA též pobočný tvar krtki (stliněm. chruoc, 
Btřbném. kruoc), z něhož vzniklo zase kn.Čag"h, kn>čaga (Merf/uoi-) 
B j. Oba kmeny ovšeui jsou tvořeny od těhož kořene kr =; cur- 
vare, ohýbati, tu příponou -gi. tu xase -ki, timí se vysvětlí pravý 
jejich význam; srv. krtčiti = contorquere, kn>čb tinrray faber a j. 

J 13. yla: čes. kobyla. 

1 14. blb: čes. orel. osel. kozel, kotel a j. 

115, 8 zd. ogon a razgon odvozená jsou od kořene gu-ati. 



, (tbháréti, vyháněti; místo rozhon užívá dťšliiia 
- (h zamezuje hiát); srv. i hun (nitra podélnií neb 



srv. fies, záhon 
rozlioť z roz-oi 
ploáná). 

llfi, 3 z(l. věno Jung. dobře odvozuje s Dobr, od koř. vi-ti; 
co do věci viz Jir. slov. právo II, 281 : „Slovo vhio odvozuje se 
od viti, v čemž souMreí se slovem vázané, jež pochodí od slovesa 
vázati. Xejstnrší forma dam bylo vázání, vití t. j. obvití darované 
věci buí okolo hlavy neb okolo hrdlo, okolo ruky, okolo těla, 
odkudž tíífřcc, vineh t. j. prvotně véc okolo hlavy otočená. Podnes 
a Slovanft na jihu za obyčej jest, že panny nosí bud na hlavě 
neb na hrdle věnec z peněz zlatých neb stříbrných. Podle toho 
jo vtno dar vůbec, jmenovité pak dar dceři nevěstě daný. Za 
věno byly zprvu věci toliko movité; dcery z rodiny za ženichem 
odcházející nedostaly dílu z dědictva." (Srv. I, 157.) Jest tedy 
véno = ndíUtk, jak nutno čísti místo nemístného ndbytck v Krb, 
pfs. 286, 818: „a kdokoli za mnou prérie, návitek mu všechen 
dám", neb jest řeč i o peřinách a penězích ; ostntné pokládám 
celou druhou část písně té od v. 9. za príltpek a za nemotorný 
výklad slova tnibytríc, jemuž ustoupilo méně srozumitelné návitrk. 
Dle Koll. zpěv I, 139, 11: „Tráva na poli odkvitá, já som eátě 
níe savitá, žito na poli zožali a mAa eště nepýtali', chtělo by se 
nám odvo/ovHti ud téhož kořene i ncvřsla {st by nebylo obtižno 
vysvětliti), čemuž svéilčí velmi hezky i rus. dial. nevénja „neviiá, 
nezavitá, nevénénú", kdyby se k tomu lépe nehodil lit. koř. ved: 
vcdís = naudouvač, ženich; neíedza =ncženatee; rus, difd. veslisi. 
=:: iiiiéth diiižbusi kémi (sti'. 102), tedy nevěsta =^ nenamluvena, 
nevdauá. 

117, 19: stino {us. na li^íbr. = strniště srv. slovín-Strn 119. 
iiialorus. sterna 122) od koř. ar (čníti; s-t-rom, s-t-rmý, s-t-řem- 
hla^, malonis. stromhofov; rozšířené srs, srcli: sršeti, sráás, s-t-rach 
jako prachb z kořene pr: prs, prcli: prštli), — Vesno = vesna. 
Rozbor 120. 

^ llH. Sem patří čes, na -na, -ovna, -arna. líma, -írna (\23). 
jichžto -na jest tvrdé naproti jiným slov. jazykftni (.i siovenSliné). 
K tém, ktorá jsou uvedena na sfr. 123, přidej: I. lina us. na 
Ploště ilijavec}. II. kiiřalna. vinopalna, cibetua. pazderna, ratajna 
(ratejna). Strelovna us. v Příbrami (střelnice), rasovna, katovna, 
židovna (židovská škola, synagóga), sokolovna i sokolna (v Vviv/.e 
= tělocvična), ovčárna (na Pláště ovčama jako kovárna), močírna 
US. Pis. (koryto na máčení řezanky). miičírna. — Na str. 123. 
pak patří sloven, tvary těchto slov, mající místo čes. -na příponu 
-ňa (nia): sušárna, mučírňa. Tadovňa (tednicej, rabovůa (vezení). 

120: kuzň (kuzeíiV) MV. (macbinas), kuzeíi mor. a slov. = 
kovárna, od koř. ku, srv, ktizlo, líázeů z hojaznh. přízeň na Itíhr. 
a Plzcii, = příbuzenství, mor. collect. := příbuzní (Kulda I, 131). 
povodeň patří na str. 154. 



^ské< 



— 2*5 - 

121. kriínja (pěsiC) spočlv;^ nu kn>r1n., tedy jaksi „Tialcnialá,^ 
zkomoleDá ruka." — O glavhnja dobře se Mikl. riukláilá v Lex^. 
s. v., ze patří ke kořeni ghr (gr); rozáíří-li se tento stupňovaný, 
kořen o -uí, vzniká gď.rui: goi-QI (gor-éti) praslovau. golvb, stsi. 
gl&vb, z Čehož pak příponou -nja povstává gluvsiija ;= uéco hoří- 
cího, páleného, tudy též uhel (rus. glavnja, sib. glavujica — urcdOi^ 
suéf, medová rosa na obílí). Shoduje se tedy cu do vý/nainu (jlavbnjd' 
zcela se siovem potihio od koř, pr, par: poletí xait/rOat uri. 

123. hlavně (titio). povotinia RK. 10. — U prťp. -ny srv. co 
řeteno k str. 13. o kmenech ňi-ových; tedy žn>nQj: a) žrinlil, 
žrbtiy. ^> árbitůvl, žri,nivb. Předindoui do kmenfiv a-ovýcÍi po 
ztrátě koncového i:masc. žnnQ-as, žri.núv-T., žrbutv t ; fem. zn.nn-a,.j 
žpbnův-a, žrbm.va. 

125: I. čahán (vedle čahoun), sršán. bečán (bečoun). burían 
i bunán (búri-ti; bouřil), vraný, havran, hltan i chřtán ni. hrtán 
(Btsl. grfctanb m.) slaný. Kulhánek (vlastní juieuo). II. kvasan (Štít 
nauč. kr.) Tiíž přípona substautivisuje adj. jako -jain. či -ěiii, -ak* 
í -jaki : dlouhán. velikán, suchán (na PJaátě). bosán (bosý človék, 
US. na Plašte). Sloven, zván (i u Jung. tak) je tuším chybnŠ' 
psáno m. zván, zdrobněle žvanec od zváti. Přidej neutr. příp. -ano, 
již má čes. plur. hrana (stsl. grani i grano, grancse =: versusl 
od kořene gr, gra-ti „pěti, zvučeti, zvoniti" a pod,; srv. uAranouti 
^= uř^outi. -ana: Strojana, KHžana, Bujana, Chovaná {Kulda I, 
1tí — 17.). — Ostatné sluší znamenati, že se -ani. střídá často saki 
(bosán, bosák, husák srb. gusan) jako -ěnii, -jant s -jakt (méšCan, 
měšták), při čemž pozoru hodno, že přípona -atťb činí výraz 
trochu uhlazenějším a slušnéjžim než -aki,. 

126. U příp. -anji přidej: sopláň (Usmrkanec), Při -anja: 
des. Šmuraňa (kráva se šmoury sivými jako tygr, Kulda I, lii). 
Při -eno: lupeno, předeno. *srdeno: srdenko (Suš. Iiííi, srdeňko 124). 

127. Při enb: řemen, lupen. mor. prsteíi. kameíi. kořeii. 
řemeb atd. 

128. Pří -éni dodej: kostěný, měděný, lýčený le libro factťls). 
drátěný, lněný, olověný, tměný vošténý. ržený, dubéuý v dubén-ka 
a Dubiany (Suš. 318). neběn [Žalt. kapitolnf 103, 12: ptáci ncběni 
=: p. nebescí. Žalt. KJem.). jabdeu (jab-l-kovy. Rozbor 120) vddle 
jablaný '(jabljani v místním jméně Jablaniá na I^íbr.). růžený 
= růžový, odkud rňženec. ovsaný (slov. pov. 126_), skleněný jest 
od slovesa skloniti (^ sklíti), jež zase odvozeno od adj. škleuý. 
— Také subst. tvoří se příponou -éna: brodéna (vodní drůbež). 
Kropena, Holuhčna, Byběna, Čmelcna, Stračena (Kulda I, 16—17). 

129 (srv. i 132 a 139). Živá mluva národní vyvinula velikou 
sílu slov 8 příponou -éni, užívi^íc jich po věcšiné zdrobnélých; 
uvedeme jich zde několik ze Sušilových mor. nár. písni; 

-én^: bodenek (od boki. Suš. 173. 



1 



I 



— 27 — 

-éno: slovénko 181. »r<lénku (Suš. 124: srdPŮko. 169 h 191: 
srdeiikoi. 

-étia: iiianiéiika 147. itiainulenka 338. košulenka 104. kra- 
vatenka (kruvarku) 1^6. frajerenka m. frajereuka 124. ručenka 
129. vodénka ttJ4 (vodinka 13S). travěnlífl 104. hlavěnka 112. 
střeáenka 112. hubčuka 114 Iv Čech. htibtnka). Andulenka 114. 
ěalilenka 124. liolutfěnka lili (v Čech. holubinka). noženka (noha) 
158. laštovéiika 378. oatniženka 173. chůvěnka I7(i. 

Pozoru hodno, že i ndj. tak tvořená a zdrobnélá nalézají so 
v mluve lidu: bltdušenká fbledá) SuS. 19tí. raao raňusénkn 
(acc. siiig. neutr. = adv.) 212. 453. tišenko (= adv.) 177, 

13u — !. Bulh. nejdxia (m. nedzin) a srb. i slovín. njezio 
není utvořeno z uéjakého njezi = (jejjfzi, sice by nebylo lze 
vysvětliti příponu «; luimo to pak jest *i přívěsná částice, v níž 
nemňže spočívati pojem rodový. Tvary zmíněné povstaly spíše na 
základe botového mase. bulh. negov, sfb njegov^ jehož koncové 
ov nahradí se dle analogie jiných podobných adj. k utvoření feini- 
aina koncovkou in : njeg-in, njez-in (co do z srv. množina, mnozinjal. 

132, 10. Příponou -éni, -jam (obyiejné bez -iui) vznikají 
tvary od jmen místných, znaéíef obyvatele: Pražan, Budějovičan, 
Příbi-aman z -injun, srv. Hořijany (již od Příbramě) a j- Táá 
přípona substantivisuje i adj.: Bušán, brubián (srv. -ani., -aki, 
-jiikii. Dvéma příponama utvořeno ohuišceniu MV. (libertus) jako 
měštěnín a fiod. Co do přípony -ini- dodej: našin-ec, vašin-ec, 
svujin-ec; Sem patří též veliká síla vlastních jmen místních, jež 
jsou vlastně přisvojovací adj. od jmen na -a (fem. i mase): Tetín, 
Jitčfu, Uadotín, Kojetín, Bohutín a j. (ca do i m. t srv. Listy 
filolog. II, 231). 

Co do prvotného tvořeni adj. poss. příponou -ini pronesl 
už jsem na str. 14. svflj náhled o tom, od kterých kmenňv se 
prvotné tvořila; u/ná-li se tedy — a uznati se ve vědé musí — 
prof. Ludwigova hypolhesc o vbcáhié povaze kinonilv, které se 
zasffiralym a ve véiíé nevyBtačujícíin slangem zavřenými jraenovávají, 
pak zmizí všechn.! zdánlivá neshoda mezi adj. stsl. o8iil^tin'b, čes. 
kuížutin (.Cel. dod.) a jinými jako gol^bin-b, zvérini. Ostatně je 
s podivem, že zrovna v tvarech jako osi>l?tinx se chce viděti 
néjaká „odchylka", kdežto v materini, diěterin% se nic takového 
nehledá a přece patří tato též k , zavřeným" kmenlm! Či má 
rod dělati obtf/eV To snad přece se nebude tvrditi. 

131Í. Dodej: I. dřina (dřenice, lopotná pníce) us. v Praze, 
chtina (ilmf do čchoi. Přb. vydrbfna (ineretrix) us. na Plzeň, 
rozvaliny, ostružiny, skončina (skonání) Výb, U, 17, 16. skupina, 
hobliny <hobi.'s|)ánel mizina, znlifiia iženiíká, která se pořád zubí 
či sméjei us. na Pláště, 11, a) krtiny, psina, dělina. bahi>ii«. litina 
(lijivec) US. na Pláště, skulina [skula MV. runa m. škola, Brv, 



esk( 



— 28 — 

18). hrusina, bruslina (na Plz.)- olšina, emrčina. Biičinrt. Bukovii 
dtilji-avina RZ. konina Vyb. '^24, 26. býkovina ib. '2h. gkopcovii 
skopcevina ib. 27. vlčina, liovězina, bovědina Výb. 224, 29. i 
konina (na Plaáté též jízda či jezdci neb panád v kartách), s.^ 
Čina = stsl. *svetičina. mydliny, slatina, slalvina Kulda 1, i 
piistotina id. 133. soncbotiuy. soanovina (dh'vf sosnové), vráina 
RK. It) extr. židovina (židovka, arv. stsl, židuvyni, židovbna; na 
I'lz. též svÍKcl, nepořádek), /.vérinečka (zvířátko) Suš. 182. — 
b) chudina, rostlina, inrlina Rozb. 120 (mrcha, mrtvola), slanina, 
sknpcnina. písanina. inazanina, kropenina, pruhatJna (látka kroi 
natá, pruhovatá). Výb. 255, 27. 28. ženština, dálina, šířina. VýSi 
niiina. ližiniL vécšina. menšina, slovanština, slovenština, francii 
i franétina,*) angličina. Utevština. biilharstiua. tnrčina i turučtn 
a podobné. 

14(). U přfp. -oni: čes. jabloň, u, m. (us. na Pnbrainátfc) 
PH -onJT.: jabloň, ě, m. smikoň lusmrkanec). sivou, brebtoíi. 'žadof 
žadon-iti, -ivý, -il, a, m. *žebron: -ívý, -il, iti. *blaboi\: binbon-' 
a, m. sloven, stríguoň (-ób, slov. pov, 170: čarodějník). Kv 
SeiUoň (vlastní jména). 

141. Při -onja.: čes. jabloně i jabloň, é, f. 

142. -unb: čes. I. pelun, -ek. brebtoun. péstoun (dodej téi 
při stsl. rus. péstun'b, pol. piastun, hluž. péston, jež dle Míkl. 
od pitati odvozenu, ph čemž st tak do učl bije, jako v nevésta, 
srv. 115.). II. prdloun. hrboun. rohoun. bez pochyby cizí kalni 
[= tkanice). 

Přípona -unk, -uók, -unek, -nnék povíitala z něm. -ung, k(lv| 
se převádějí německá slova zhruba do češtiny: vénlunk. trunky 
trnůk, trunek, trunék (VeL Kom. Br.). fasunek Pis., fa.suíik, faaU' 
nék (Vel. Kom.), fedruůk a j. Taková slova inéht vliv i při kinfr 
ucch slovanských: sklizuuk, -nůk (sklizeň), podaniuck Suš. 31ft 
To ierozšfreno zvliíšté v polštině a jejím zajisté vlivem i v nialo- 
ruštině. Ostatnč svědčí tťuňk, fedruňk, tasuíik a pod., že výklad 
Potebňlv, dle néboi hnlelníce niÉkOí předchozí piívoilnf hv (Iri: 
rus. dial, veri,ch, pol. wiei^zch, zniierzch, pier^ga, wier/gač á j., 
rozšířiti lze v dialektech i na jiné měkčiteliié souhlásky. 

-una: čes. pěsttina Vyb. I, řSOíí, 13. beruu-ka, srv. Veriins 
z Veronika. 

-uiyi: stal. ;>ésluab. čes. peluů, -ek. -unja: čes. pehiní 
pelufi, é, poluu, ě, f. 

*) Jména tato tvoři se buď od subst. neb od jejich adjectiv 
Néraec: němčina; český: čeština: Frank: frančina; francky; frančtina 
(prašpatno tedy franština a zcela zbytečno nelieitké francouzština, 
správné -žština n. -žtina); litevský: litevštiua (ne tedy litevčinai; 
angličina tedy odvozeno od subst. Anglik. jež jt^st základem ail- 
jectivu anglirky (anglik-bsky). 



!í 



— 29 — 

143. -yni: pclyn-ek, |»)lyn-ek. 

-ytia: i. uiékyua iMiič, echrott in der miilile) Bmndl glnsti. ; 
sre. srb. luckitije furfiir. Hodyna (ves na Plašte) od koř. god ; 
nesprávné se jiiše Hodina, čemuž svédčf i lid, jenž vždy Hká 
Hodyná (a jako v Bukovina, arv. téá Jitč/n, Tet/n a j.) i listiny, 
jako list. z r. IÍÍ29 (Erb. re^. Boh.), kdei se ves ta nazývá Na- 
hoditie, což je palrné loc sg. od Hodyna (od HodyTié'by bylo 
Nahodiof), jako v lat. INtinách zhuíila locálftv se iiéívá, na př. 
list. asi z r. 12^8 (taiožei „in villa Bozeli" =r Bozéch, Bozicli 
od Boby. 

-ynjb scliAzí docela; *polyň: polynék, pelynek. 

145. I. nierliyně sloven, (meiotiix), srv. lit. inerga (srv. siv 
9). lenncbyné (ua. na Plašte, srv. nár. písné „SUvie" IV. 62, S.íi 
brakynč. zubkyué (ovcel. Od mase. (noin. agentis) na -ec neb -ii' 
(vorí se zhnsta fem. na -kyne; pěvkyně, umétkyné, jezdkyné; 
vĎdkyné, průvodkyně, obhájkyně a pod. II. Plod ínaČÍ jako v srb- 
Ětiné: bJoliyiič. l>rekyné. hreskyně (broskev), bukyně (bukríce). 
jeskyné ni. jaskyné [pol. jaskinija) souvisí se stsi. aski, jaski 
ttipárin* area, — Zde při češtiné zcela opominulo fein. na -yni 
z -yfia. -ynjft, jež v stčešt. tak oblíbtína byla jako v stsI. a pol., 
o čemž srv. Ěaf. poč. §. 39; kuie'iyni pak se rádo staliovalo 
v kniéui, knfui (nikoliv kniem), iiž v UK. lii, jako v hluž. kiiem 
a poL ksieni. 

146. ov v ovt.ni nevzniklo, jak i jinde tomu není, z i (srv. 
str. II), nýbrž prvotně z «, jsme a\ "buď téhož pávodu jako 
ovx n pHsvojovacícli. ad,)., srv. ovbski, ovib (z ovjb), jb-ovT. (pivl- 
jevil; |3) neb se při fi-ovýth kmenech nejprve tvary podobno 
vyvinuly, dle niihž pak se to stnlo i při jiných: jako dubový 
i březový a pud. 

Adj. na -hni prostá či mimo složeninu mají mnohdy activni 
význam jako stsI. ofmiI arans též v jinýcli slovan. jazycích jako 
v slovin., srb., če^t., pol. — ř. 13. přidťj stsl. 'léšbuii (čes. líšný, 
nikoliv 1'šný), na némž se zakládá subst. Léšbnikb, čes. Lísnfk, 
sr?. Lfšniie; adj. 'iéšbni. (lískový^ pak ztise odvozeno od *lěsa, 
řes. Ifsa. dem. léska, č. líska (corj'lus), — ř. 14. vedle „von da 
atiRgehend" dolož: ,oder dadurcli vemrKacht", na pr. gladbui: 
gladbna mifka, čes. hladina smrt (hiingertod). — ř. II. dodej: „das 
niit sich bringend, enthalteud, verursachend" : gladbui goďb, hladný 
rok, hladué léto; gladi.no vrěm^, hladný Čas, též o následku: 
tempus avarítiae (srv. čes. hladný, hladový =^ lakomý, lačný). — 
ř. 22. přidej: gladbux, hladný, hladový, lačný. 

161. I, h) březen, kveten. Čenen (-ec). srpen. 

II, a) orný. kopný, sečný, jedny. act. dovedný, act. chopný, 
rhapný. chvalný. act. zlítný (Erb. pís. 22()6) = stsl. vbzlétbub. 
dáruýmá act. i pasa. význam: štědrý LKat, 292; darovaný sloven. 



«ské '[ 



1 



i. 



piitrný. act, opatniv. V slnžtíninách 9 nrt. vý/iiaiiiorn (str. 14«]M 
íliilajný. blahuilárný. hrózoncmny RK. 7. hlasoiiosuy fíK. 12. Bvětft^ 
horný a j. — iádp.n, iádui) přišlo prý k významu „nullus" tak, 
že bud 8 ním udala se tJiková změna ve významu jako 8 fíc. 
Hiicun, neb že vypušténo iii z nižáden, nižádný, neb konečné — 
a tak vykiáiifýí národní etymologové, kteří se na hláskoslovnou 
povaliu málo ohlížejí, — prý je staženo z „ni že jediu" ! Avšak 
véc se má zcela prosté takto : adjectiva Žáden, žádny (desideratua, 
ullus, cf. ruB. bažonyj, uniciis) užívalo ae v xiiporuč větě nido s t 
(= ani), jak se to jmenovité v starší češtině velmi zhusta děje 
u veliké části slov (srv. Hlul. listy II, 22H); na př. modlám oi)ětJ 
wcchliecc dáti i iddmi odolí. LKat. 1202— íÍ. jeho moci i vlasti 
smysl i Ěddný sie wechopí. 1843 — 4. však téťh i iááný u přété 
nikdy nesměl noniysliti na to. 2157 — 8. Jiné doklady najdeš 
u Jung. B. v, žádný. Mimo to srv. ještě z Lliat. a tej panny ne- 
dávala- i žiidúcieimi živému. 200 — 1. a tak ještě (s i » záporem 
tic) 517. 1804. 2239. 2879. pak: neumře t jeden. 490. podobně 
1370. 1825. 1831. 2168. 2(549. 3317. 3372. I'oněVBdž puk „i žádný" 
úzce k sobe patří, vyslovovalo se jako jediné slovo „ižádny", 
v němž zase k zame/ení liiátu větového neb k odstranění ii:^!iÍOvná 
samohlásky znělo i co j, jako v ihrati — ^jhráti. iiiiěti— jméti, idu 
— jdn, ihra— jhra, sr\-. j (= i) sedii na tom jistém hradě LKat. 
77 a j., tedy také: iSddný — jííWhjÍ: ježto ji'St wtslfbťnaza/iííďrtéAo 
irkp. zayzadnebo). Jung. s. v. žádný. K vftii pohodlnější výslovnosti 
pak se ,j zhusta zcela ztrácí, tak že říkáme pouze: hráti, hra. míti, 
příď, pod (vedle přijdiž, pojdi), dial. d«, přidit. pudu (m. pťldui; 
ho, mu (m. jhn, jeho, jmu, jemu) a j., tudy tnké jiádn^ vyslovuje 
a piše se žádný, iúden, shodujíc se náhodou co do znění s klad- 
ným žádný, když bylo proběhlo všechna stadia nazmičená: i žáilny, 
jžádný, žádný; smysl záporný v něm bez odporu jinak nevznikl, 
než tou přirozenou cestou, již jsem zde vyzmičil, ovšom že Častým 
užíváním se v něm pojem „nullus" tak zakořenil, že kladné žádný 
= ullus skoro zcela jeat nyní zatlačeno. 

b, ]) Od subst. hojný, výnosný, vodný (vodnntv, rozvodnénvi 
Výb. 250, 24. zpylJičný (spáhend) Rozb. I3!» hlndný (hladtivy. 
lačný, lakomý; z hladu, od hladu: smrC; hlad přináSejiéf. pňsnbďí: 
hladný čas, hladné léto. srv. 29). žimý Ipascuosusi. KZ. ohcrny. 
věhlasný, pevný: piva. líšný (lískový, srv. 29| us. I'ríbr., Klal. 
obratný, nemocen, pomočen, radon, máselný. venknvny i-siiv : 
dveře), líchotný (M\'. malitiosus). blekotný (SiV. loquax). nchntny. 
chvalitebný: *ehvftlitba z chvalitva. hanebný, prosebný, dobytelný: 
rtobytel, viditelný, zřetelný, spasitelný, pochopitelný, srozumitelný, 
smrtelný a pod. dobytný: stsl. do1)ýtt>. pravdodatny R/.: stsl. dari. 
(mám za to, že přes vši nerozhodnost Miklošičovu v této příčině 
mysliti jest na subst.. nikoliv na vsuvku; co do t v čest. srv. 
kosíka od kost, stsl, koslhka). Bct. obezřetný (ubeířelyi. pitný. 



i 



i 4r 



■ir 



• ■ '■ , 

I ■ 1 IV 



— 31 — 

i, 2.) Od adj. upřímný, bujný: stsl. buj. běhudlný f24). 
vojivny RK. 17: *vojiv'i» (str. 223); sem patří též bojovný, duševny 
a pod. líbeifný. yelikrzný (velikrznánecký) us. Pis. Plz. z velikerzný : 
*velikerý, velikerný (Jung.), neb raději místo velikezný, srv. malo- 
nis. velyčoznyj, šyřocoznyj, vysočoznyj; dotžeznyj, stareznyj, zdo- 
roveznyj. Sem nepatří všecken, vešken, veškeren, ano jejich -en 
nevzniklo z -bn^, nýbrž jako u mnohých jiných zájmen (sloven, 
pol. ktoren, pol. každen, hluž. všón, všitkón, nichtón, samón, dluž. 
sen. syken, nichten a j.) analogií zájmeně ten (sen), jež zase samo 
nevzniklo z tbni nýbrž z tím, o čemž promluvím jindy zevrubněji. 

6, 3.) Též od příéestí perf. act. na -li: zředlný m. zřelný 
(zřetelný) Rozb. 139. vidědlný m. vidělný z= pol. widzialny (vidi- 
telný) /uDg. pol. przywiedlny (anfíihrbar). 

6, 4.) Z celých syntaktických vazeb, pak z adverbií lze utvo- 
řiti adj.: přítomen (patří v tento oddíl): při tom. kbožný (nábožný): 
k bohu. klíčen (způsobilý): k líci. dožívotný, dočasný, bezbožný, 
nábožný a m. j. (srv. str. 402 si.), tajemný :tajerabn'badv. z tajemb, 
což jest vlastně instr. od taj. 

O tvoření adj. jako viditelný, zřetelný soudí neprávem Mikl. 
(str. 152), že jsou tvořena vesměs od příčestí perf. act., jemuž 
určuje (153. 94) koncovku -tli m. -1t», opíraje se o pol. tvary 
jako wierzytelný, jež by prý muselo zníti wierzycielny, kdy by 
bylo odvozeno od subst. na -telb. 

Leč mám za to, že této hypotbesi o příponě -tib v příčestí 
perf. act. odporují dvě hlavně věci: 

1) V příčině hUískoslovité bije do očí, proč by západní slo- 
vanština nebyla aspoň u otevřených kmenův uchovala té přípony, 
kdežto přece se neštítí této skupiny hláskové, užívajíc vždy : pletí, 
vcdí a pod., ale bi-tí;zdvihnu-tt,džwign4-tt (pol.), zbéhnu-tl (hluž), 
zvignu-tl (dluž.); umě-tí, bola-tí, mé-tí (měl), humé-tí, chváli-tt; 
bra-tí, kupova-tl; neb snad mře-tí, mar-tl, mře-tt, humar-tly ; pia-t?, 
pi^-tt, pa-tl, veze-tt (vzal); nes-tí, niós-tl, nes-tí, nas-tt a pod. 
neobjevují se nikdy, ač by proti pletí, vedl nebyla o nic méně 
libozvučnější. Mimo to by obecná mluva česká, která odsouvá 
v tomto tvaru I u zavřených kmenftv říkajíc plet, ved, pek, nes, 
ba i zap, sep (zap-1 m. zapi-al, od zapnu dle zdvih-1 od zdvihnu) 
a pod., byla jistě uvykla říkati v přič. perf. act. bit, zdvihnut, 
umět, chválit, brat, kupovat, kdy by v něm někdy bylo stávalo 
tvarův na -tlt: to však se v ní nikde neobjevuje. — Mikl. (ir>2, 
1 zd.) považuje dH v adj. jako čes. vidědlný za zbytek příčestného 
svého tli, dli, z něhož se tedy pobočný tvar vidělný mohl vy- 
vyvinouti jen dle zásady jazykův jihovýchodních, v nichž neobstojí 
zubnice před 1: pa-li, ple-li m. pad-li, ple-tli. Leč vysouvání 
takové nalézá se v západních jazycích slovanských zpravidla jen 
u kmene šbd: šel, šlo, šla (v dluž. v nár. písn. také psét předl. 











i - 



«-.-J^ 



i-- 



■'■■■ ' ■•' -^t-í 

1 JÉrf.V_:.^:v•.l&d 







n 
> 









• ^A! m ■ ' • •• * . 



i* 



% 



■ 



* • * i m 



*•• 






— 32 — 

ťnsl rostl), pH či-mž ale v poI. v mase. sg. vžily s^edt se udrželo I 
a po rílzuu i jinde: wszc^eďta m. wszedfa (stsl, *viŘtbl« se vsutím I 
t III. visbla) Matg. ítzeilliámy, szedlyšmy (Mikl. 111^ 4óll:v tvaraJ 
je-I nouf d vysuto, nýbrž přfčeatí je zde tvořeno od kmene ja, je. ^ 
Kdyliy vsak opravdu bylo příponou zmíoéného přídesti -tli, bylo 
by se u slovese šbd bezpochyby spíAe vyvinulo ses-U (siv,*šiis-třfc: 
šestie, příštfl než šel. — Avšak véc se má s vidédlný pravé na- 
opak než Boudí MikloŠíči v čest. se d před ř, r velmi zřídka a 
nerado vysouvá: ale prerádo vsouvá: támdle, tendle Uen-le: le- 
hle, hleil; lele Pis. — hlclile), bcrdla, berdle, perdli-. perdlička, 
rozkod lučiti, vykodlnčiti iŠaf. poč. 8tí), umrdlý. iievrdlý. otrdlý ; 
zvláště před r vsouvá ae éasto rf. / (dle povahy předchozí soii" 
hlásky, kti'rá se čaRvni /ase sama méní dle vsuvky) a to nejen 
v ícát, ale i v jiuych slovanských jazycích; podříti m. pož-rt-Hti 
{ttsl. ždrélo, zdraly stsl. zdréli, iitázdra stsi. m^zdra. nozdry stfil. J 
nozdri, pondrava, zdrovna (sev. od ['říbraině), Jindřich, stsI. ždréhjk 
(tes. iiřflié — péliie uchovalo starší g) rozdruaiti. rozdréšaty 
viizdrastii čes. dint. odrostu, izdrailh stc. izdrahelsky a m. ,). ; 
vsuvným í se to iná pnívé tak: pestrý st.-^l. pbslrb. osttorb atd/_ 
Dle toho je zcela pocliopitelnn, že ve vidédlný je d vsuto a prvotný 
tvar že jest vidělný, právě jako v zřetedlny,*) vtditi'illný, spasí- * 
tedlný, smrtedlný, řitedlný a m, j,, kde přece se nebude hledati 
v dl zase liypnth etická přípona príčestná tli,, nebo fím liy pak 
bylo ie v -tedlný? Váochny obtíže, které se nainanují při výkladu 
tomto, kdyá se přidržujeme hypothese Miklošičovy, zmizejí, uzná- 
uie-li, ie přiřfítné -li, uetHuhlo vzniknouti z -/h. n ie telrpřipímf- 
-tdný (ťe/b«T>) nevznikla e hyjmthetické přípony -H% v přiřesti }"^rf. 
ad., nýlirz ze sulMantivné připony -telb, prvotně tarvi. vedle nii 
i -It, jesi tiiklaili-m aéj. nu -Ibm,. To tím spíše pravdo se podobá, 
ježto by príéestné tvnry: viditelný, srozumitelný byly nesprávný, 
ano pHíestf perf. act. tvoří se od kmene inf. a znéio by tedy 
dle hypothese Miklošičovy *vidě-tli, srozumMIi. a od toho adj. 
'vidě-tibnt (-tlný, -telný), *3rozumé-tlhni (-tlný, -telnýl. Ale i v pří- 
čině jazykozpytné léjie se shodují tvary na -teltnb (-lelný) snaSím j 
výkladem, tajfC se v b původní 1 knieoe í-ového na -fidi. f-tarvii 
lári-nas, srv. T^gi-m, tori-us), tak že jest vlastně dfilili telb-nb^ 
dle té obdoby pnk i od přfčestf na It tvořila se adj. na -Ibnlď 
což by se asi sotva l>yhi stalo, kdyby tel v -teluý bylo příponojj 
přlčestnoH -U%; tii iiy se asi bylo vyvinulo spíše -tiiii-b {-tlnýn 
a -Itiii (-Iný), srv. pískuý ('pésikbin. ), prokní (•prokinb), vrchnr 
(vrbchinb). 

*) K témto koncovkám prispňsobeno zase nepravou analogií 
řpravedný (stsI. 'síp ravbdbnx) a úřadník (stsl. •qr?dhnik'H: spm- 
vedliiý. úhtdlník; ze spravedlný pak zasu vzniklo spravelní, ano | 
se stftvélo v jednu radu se zřetedlný, zřetelný. 



— m — 

Cn pak se tVče polštiny, ta tvary j;iko wim/vtuliiy nic neiul- 
poi^e mému vyklailu, nebut všeslavanská gubstaiitivná ptípoiit 
-telb zajisté teprv v poměrné pozdní dohi zniékčena v -iii'l vli- 
vem koHcoviiho r (Ib) jako stejuopflvodové -tert (tarl) v -cifra 
(inacierzl vlivem r (ťbl ; kde však un konci nebylo iněkkč lil^i^ky, 
taui zfistaio í, jako v bratr, wíatr, p^tel a pod., ku-rá jsou Mořena 
seKterskou příponou -tn., -ten. (tai-ů). Adj. na -telny pak jsou 
najisté starší než toto zuiékčené -ciel, neboť se objeviyí nejen 
v češtiué a polštině, ale i v slovínštinó a ruštině, ba i v .sL-l . 
jak níže ukáii ; v nich tedy -tel, nestojíc iirínin na konci a itjii 
néuo pnponou -ny, uchovalo se před měkčením, ana mékku-t 
hlásky / před n v -telny byla bez odpom méně patnia a motii.i, 
než nu konci. 

2) Ale i 86 stanoviska jozykozpytnélio nevím, proč by !iyli> 
stanoviti novou príčestnon přtponn -til proti Schleicherovi, jtn/ 
z dobi-ých dťivodftv (Compend. g. 220i o (iříponé -H ukazuje. ■/.<' 
jest roven pi^íponé -ra, jimiž oběma se tvoH veliké množství (nlj 
a i subst. B významem podobným, jaký leží v příčestí na -li, nu \<ť. 
škrt. šnk-la (bílý), zend. áukli-ra (Červený) od koř. šuČ, jenž oude 
značí svítiti, zde hořeti, tec. Xofiit-QÓí (světlý) od i<i/<ír-o> (svitnu). 
mt-pór, zemí. pta-ra: nh-ojtai. td-Qit Be<l-lo. Tiyrj-íá^ : nifát. ofi//-/.i; 
mitg-la. arfi-hi: <na a j. Srovnáme-li pak ^a-rus, zna-1'h (■n;iiyi 
sezna-teli.. neb česká vlastní jména Budi-1, Kmti-1, Kvapil, ťospi-il. 
Chvátal, Stýskal a pod. s bndi-tel. kroti-tcl atd . pozorujeme. /'■ 
ne ve význaniecli od sebe neliší, leila suad — neuí-li to siibjír- 
tivní klam — v tom odstínu, ži; tvai-y na -li proti tvarftm ni 
•telb mají do sebe pojem jaksi stálejšího trvání. 

Tedy i s této stránky vysvítil, že ani ojsnnin základiiflm 
tvaru nepříčí se mému vfklaiín o tvaru -telMib, nebot iiiíiži -li 
pMCestí |ieif. act. na -h. liýti základem zmínénýin adjectivům ii.i 
-tni, mohou jím býti také stejnovýznamná aubst. ua -telí). 

Podotknouti sluší, že ač věcšina técli adj. má passivný vv- 
žaam (viditelný, visibilis), přece mnohá z nich mají activný. pn- 
8ol)ivý, což se zcela shoduje s významem substantiv na -telh, i>i| 
ijíchž jsou odvozena. A s takovýmto významem má'i stsl. iidj, ri:i 
-teli-nx. Na příklad: stsl. Ěes. rus. sípasitelfcui (salularis). snirtdiM 
rána (letifer). slovín. neumětelen (amusus). pol. list wier/ytelny 
(beglaubiguugs-) a j. 

Upírati tedy ovšem nelze, že adj. na -bn'b, h nichž piávc 
teč, tvoří se bmf a) od subst. na -tdb (-telbui.) nebo b) od pií- 
čestf perf, act. na -li (-tbni). 

Některá na -Ibui, jež ovšem spočívají vždy na kiiirni intiiLi- 
tivném. uvedl jscin při h, S): o onéch však jest piipiimeiioDii, 
že se Ivoří «) též od kmene inf., a to m-jčaatěji; ,■!) ;iii' iiékdy 
také, ač říilčeji, od kmene praesentuího (Herozšířeného), kmii 



eské! 



I 



~ M — 

ne nii -'. ciiž pi-ilTrK^lii MikInMée k tomu, iv o uicli učí, jako b]r' 
g;iiaheiiiliyla |)uvslala analogii slov ];iko goni-telb, která od kirieii&tf 
iiif. na t utvořena jsiMiCť, uejčastfrji se objevují, y) Časem nrd 
také analogie pňsobí, že v/nikajf zcela nepravidelné tvary. Co 
řečeno, dold/ítii riékuiika příklurly: 

rt) Z čftnýcli II Mikl. uvedených vyjímám jen něku-ré zvlášt- 
něj^: vlnstelb: vlail. sivěstelb: véd. bljustolb: liljiirt. ž^telb: žbn 
i žhin. uničtelb: mně, Brv. ées, Neiiniťtcly (příji. -teH : tnrO; 
pHponou -tclb titvdřeno zniAo by Noiiiiiěti'le) zrételb: zré íčes. 
zřete), Argiis Uoxk.t. *nin.telb (sloviti, mitelen, čcs. smrtelný): 
iiirL. čhtitidb, lé|ii! řtttelb (v. čistitelb) odvozeno od čtí-ti =: čbsti-ti, 
kile -s mohlo se vjsouti jen po č, ne po b, srv, stije ze gbstiji 
srv. ée^. ftíti, pr[-šl(, 

/í) Ibiitelb: Ixgi (V, 21. viditelb: vidi (III, 2). zríteU : i 
lIII, 2).'i iti-bíiitelb: di-bži iIII. 2). podaditelb: dadi. srv. da<l^> 
z dadi-nt%, jako védští, jad^ti z védi-nťb, jadi-iiťt, zhditelfc^ 
zižditi-li. : *zbdi, ziždi (V. 2|. čes. trpitul: trpi iIlí, 2). pol ' 
okaziciel: okiui (V, 2). posiedíidel: posiedzi (III, 2). 

j) čes. Brozumitcl-ný, dohli/itel. stsl. žritelh, žn.Udb, Míst* 
-telil pHvěšeuo -ítelb v čilitelb; ve slovírli li!jiistiti'lh í vedle 
Wjiistelb) a vla.';titelb (vedle vlastelbl pHvi-šeno tiž relé -it Ib, 
při éeniž ale jeStě se udržela skupina st / prvotných tvarňv 
l>\ju8t-elb, Tlast-clt; srv. rast-^ vlivem inf. rast-i z rad-ti alo-nttm; 
ni'b tr^s-q vlivam inf. tr?s-ti z tram-s-tí, trem-s-ti (trein-»ru) 
jako z?h-s-ti. V příčině pogrebitelb, s-bpasitelb. čes. střežitel 
sluší uznati, že slovesa, která jsou záklaď.-ui tédito snbst., pr*^- 
skočila dn IV. tridy, což na př. v éeát u poiirliiti, spasiti, 
v Bti. a slovíu. u vršiti (MV. triturare, stóroslov. vrésti. vrich^) 
zcela platí, takže prvých tří se v jazycích těch ani «ž nikdy dle 
I. ti', neužívá (mimo part. perf. pass. spasen, nikoliv spasen, 
a pohřben); není ttidyž proč zuby nelity se vzpírati proti střaéiti, 
jež zastupuje obsolťtní střehu, slřfii, nijak ostattié do lítvarii se 
nidiáíc od předeálých. Jazyk vůbec kráčí v príčiné té volnou 
cestou, ncdada se másti předpisy grammatickymi, a to nikoliv 
teprv snad v nové době; už Blahoslav 172, praví: „Moravci říkíijí 
místy: zabíni^zabiji" ; slnve.so zabiti totiž v skloQÍiě také prošlo 
dli IV. tř.: ziibfrii, xjtbíš, zabf atd., iinpcr. zai), zabnie, zabte atd. 
(US. na ria^té u 1'1-í.. kde zasH zabiju, zab^j značí tolik co zatlouci, 
' nu př. hřeb). Osttitnč takovýto přechod sloves z I. do IV. tř. 
není v celé slovamiliné ničiiu neobyčejným, jen že se v IV. tř. 

*) Part. pracs. paas. stsl. zréemi (zréjemil, Écs. zřejem 
fzřcjem-ný Cel. dod.) utvořeno dle III, 1 ; když pale se v feět. 
objeví na konci samoiiláska, vypadne c mezi j a m : zřejmo, zh-jnia, 
zřejmý atd., srv. hoilfn, liodno, hodná, hodný. Dle I!I. 2. vzniklo 
pak stsl. zrlnib, čes. zřím, o, a. 



4 

t- 

<n 

i; 
s. 

|: 
ti, 

'4 
% 

Htm 



1 



MliíU 



— 35 — 

obyčejně stupňuje knieuová hláska: ved — voditi, sed — choditi, 
nes — nositi, střeh — strážiti (sloven.), vlek — vláčiti, mel — moliti 
(stsl.) a j. U oněch tedy toliko stupňování zanedbáno, jinak se 
od sebe neliší. 

Dle toho, co výše řečeno o adj. na -tnt, lze snadno posouditi, 
jak nesprávno jest čitelný = lesbar, leserlich. Není tvořeno ani 
dle a) ani dle 6^, neboí by dle a) muselo zníti (a, «): čistelný 
z čbt-telb-ni (b obživne v i jako v inf. a sup. čísti, cist), dle 
h) pak čeťlný. O prvém tvaru nelze tvrditi, že by znél zvláště 
libé, za to však druhý se i libozvukem i správností zcela vyznačuje 
a budiž ho tedy užíváno za čitehiý, jež značí empfiudbar, odvozeno 
jsouc od čí-ti. Vedle cetlný může se, pokud se hodí, užívati též 
tvarův, pochodících od opétovacího čítati: čítatelný, čítalný neb 
synonyma zřetelný. 

153. Dodej: plátno, vápno, drveno (drvisko) Kulda I, 62. 

154. -bna: vojna, nožná (pochva) RK. 5. -bnb fem: dveřen 
(thurflugel). studen v. studné, studna, hlaveň, pochodeň, povodeň, 
plzeu RZ., jež se mi k stsl. polbza, plbza jako žiezeň k žieza. 
stížeň (stížnost) Kulda I, 189. sypáreň (sýpka) slov. pov. 92. otržeň 
(vogelfang). Výb. 2ii9, 17. 719, 13. 

159. I. učeň. II, 6: domicný (heimisch. srv. 156). vysní (V. 
Brod), tamní, venkovní (dveře). Pozoruhodno, že v čest. v této 
příčině zhusta je příp. -^nb, ježto předchozí hláska nejeví se ni 
změkčenou ni rozlišenou; mnohé takové zjevy sáhají do velmi 
staré doby, jako prokní RZ. RK., jež by znělo stsl *prokinb, *) 
srv. pískný, písknatý us. Pis., vrchní, střední, horní a j. Přípona 
-bUb zhusta vytlačena příponou -bnt jako v oten RZ. (stsl. otbub) 
neb otné sedlé 4v. 21. 22) nemdže býii od oteň, jež by muselo 
míti v loc. otnj. — Zde sluší poopraviti, že uhelní (-ný) trh není 
kohlmarkt, nýbrž kohlenmarkt, kdežto kohlmarkt je česky ;^c/n2/ trh. 



*) Ze všech míst v RK. a RZ. vysvítá, že slovo prokní nemá 
prvotně významu „reliquus": prokní cválá se vsiem se svým Tudem. 
RK. 5. extr. prokní teče ruče koněm svojím. 9. idii po jednom 
oružie nesúce; prokní ida kol oběti bohóm slávu hlásáše. 17. za 
přédlúhé stoly siedii prokní rozenie-dle svého. 18. prokní stúpi 
rozenia-dle svégo. RZ. 40. Nejlépe jeví se význam jeho z RK. 1 7, 
kde předchází synonymné „po jednom** : po každé přední, (srv. 
primus quisque), jeden za druhým, po řadě, 6 é^fjg sequens jako stsl. 
pročb, rus. pročij ; to konečně přejde zcela přirozeně u význam : 
každý (ostatní), pí. všichni ostatní, nebo pouze : ostatní, reíiqui. 



»: ) -.'1 



MY. 



I r 



■^1 



3 



;-f^^> 




•'. • "' 



.■^fvr 



!^? 



m: 



>ř -.•,•• 



^y^ 

^V^ 









r. v 



V. 



.i^- 



}^%. 



></«f 






\ '*■ ti 



V' i 



'V^Í 



*■•' 



>:• 






'. -"->J 



^' 



w 






.*•/. 



■ <• , *i f. 



m 



.'^^' 



: ^(ířu 






'^:^ 






w^' 



ift v 



»/•■> 



1* <*- 



ic^ 



r-^-» 



-«i 






w 



yr 



^^i' 



m 












M 



m 



i\Jr 



iS*»* 



■y^> 



mí 



^'^> -f 



■^;* 



,*>»'-r 



■'.^- 



rv .' 



.**^. 



.K' 



*í 



m^' 








iSoznam dfiležit^jších slov a věcí. 1 


^^^^^^^^^fe luaíf r^^^l 


^^^^^^^^^H a -ani. 


^^^^1 


^^^^^^^^^H And-ula, -úlku, -ulenka 24. 




^^^^^^^^^H -ano 


^^^H 


^^^^^^^^^^H -an-b a 


čahán ^^^^M 


^^^^^^^^^^^^^1 


^^^H 


^^^^^^^^^^H -avjá škrt. adj. 


čaši loc. sg. 10 p. ^^^^H 


^^^^^^^^^^H -OVl 


četlný 3b. ^M 




četvort, četven. I H 


^^^^^^^H babizna 


četvorb, četvort, četVi.rh ' , o , ■ 


^^^^^^^H bažfr 


četvrb, čelvrt ( '^ ^l. ■ 


^^^^^^^H bečáii 


četyrb, četyrb ' H 


^^^^^^H bečidlo 


čítalný, čítatelDý 35. ■ 


^^^^^^^^^M bébuillný 


čitelaý 36. ■ 


^^^^^^^H Bech 


čtiteU lépe než čhtiteis 34. 1 


^^^^^^^^^1 berunka 


čtyn, čtyry 19. ■ 


^^^^^^^^^1 


eundlo 22. ..^^M 


^^^^^^^H bledušenký 




^^^^^^^H blekotný 


.'.d^^^l 


^^^^^^^H bočenek 


dárný 29. "^I^^l 


^^^^^^^^^B 


dáti T/ff,;^, 15 p. •^^B 


^^^^^^^^^^H 


riebř 18. V 


^^^^^^^H bouřil, a 


iléiloiir 21. ■ 


^^^^^^^^^H brach, brácha 


devesilj srb., devjaaili riis., ilzic- H 


^^^^^^^^^1 brakyně 


wi^sU pol. etym. IIJ. ■ 


^^^^^^^■1 bratrija, hratHe, bratří, 


dev^, deva-desát etym. 17. ■ 


^^^^^^^^■1 brati-b, 


-dlo čoii. noniina aguntis 22. H 


^^^^^^^■1 e 


dlouliiíii 2i;. H 




brebtou, brcbtoun 28. 


doljytt^liiy, iloliytný 30. ^Ě 




břechadlo 22. 


dohii^JId .34. ■ 




břekyné 29. 


doupě, é, dupč, ě f. 17. .^^^H 




breskyué 29. 


drattiv, dratva 9. ^^^^H 




brk()l 24. 


Drbul '^^^H 




brodéna 26. 


,|^^^H 




bručidlo 22. 


Drkolnov ^^^H 




Bi^aoa 26. 


^^^^^1 


^^^^^^^H ! bukyoé 


drveno ^^^^^| 


^^^^^^^m 


drbkoli, -^^^H 


^^^^^^H 


dnžitelb -^^^H 


^^^^^^^H 


diihény. riubiany 2(3. i^^^^H 




bystn 18. 


dtibraviua 2ti. ^^^^H 







^^^^Bi . . ^ 


I^IE 


1^ 


- 3 




■■■ 


dupe. é, douiié. é f. 17. 


-ín čťs. luísluí jména 27. 


^^^^^^1 


dvereň 35. 


inliuitiv zhusta vniká do sklonby 
a tvorby slov 34. 


^^^^^H 


-ebný 30. 


-ini ailj. poBS. 14. 27. 


^^^^^^^^^H 


-elný íki. 


-ínia 25. 


^^^^^^^^^^^H 


-éiik>- ailj. Ti. 


ižáduý 30. 


^^^^^^^^^H 


-ětiT,, -éuo, -énii 2tí. '21. 




^l^^^^^^^^^l 


-en. čísl. základné 21. 


jahčeu. jablaný, Jablaná 2fi. 


eskél 


-eziiy 31. 


jabloň, u, jabloň, ě ni. jabloně r.2ří. 
-jakb, -jan-fc 26. 


faůura, fanoura 21. 


jašo m. 14. 


^H 


ficko ra. 14. 


jedny 29. 


^1 


fiUfo rit. 14. 


jehi>ácí a jeiiněčí 14. 


^H 


fraJL-renka 27. 


jeskyně 2St. 


^^1 


fraiiťtiiial-čiuiii lu- friinštiiiit2.'íp. 


jetel, L-, f. 24. 


i^^^^^^^^^^^H 


fiičidlo 22. 


kačotir 21. 


^^^^H 


glavnbja 2li. 


kadeř IH. 


^^^^^^^^^H 


goj ftyiii. 7. 


kat onu 2H. 


^^^^^^^^^H 


gol^bini 14. 


kníi.mr 21. 

kňždcn slovun. iiol. 31. 


^^^^^H 


liej interj. etviii. 7. 


kbnžnj- 31, 


^^^^^^^^^B 


hemzudlo 22. 


klestu^- ř<. 


^^1 


heslo etyijt, 22. 


klimi 3i. 


^H 


beteroklita v čest. 10 p. 


kniéni, kníid 29. 


A^ ^H 


hladný 29. 


knfžetin 14. 27. 


^^^^^^^^^^^H 


hlaveň 35. 


kolej ui. IB. 


^^^^^^^^^H 


hlavně 20. 


kolijft 18. 


^^^^^^^^^H 


hlohyné 29. 


kolita, kolitva 8. 


^^^^^^^^^H 


Huilyna 2S). 


komir ly. 


^^^^^^^^^H 


hoch etyni. 21. 


konina 2H. 


^^^^^^^^^^^H 


hoj, hojný etvm. 7 . 


korala m. 23. 


^^^^^^^^^H 


holiiliénkii, holiiliiiika 27. 


kurotva dial, «. 


^^^^^^^^^^^H 


htívědina, hovězina 2S. 


konilivjíi K. 


^^^^^^^^^H 


hrál« 23. 


kosíř IS. 


^^^^^^^^^^^H 


hrana 2ti. 


košař \A. 


^^^^^^^^^H 


hrboun 2.s. 


kuští, é, (ityiii. 17. 


^^^^^^^^^H 


hrubián 27. 


k.išnÍL"ika 27. 


^^^^^^^^^^^H 


huběnku, Imbinka 27. 


kotťv. kiitva, koťfc 8. 
koukol, i f. 24. 


^^^^H 


-cha: Vácha, Mju-Iiíi 21, 


kiizina á.^í. 


^^^^^^^^^^^H 


chtina 27. 


ko;íilr IK, 


^^^^^^^^^H 


chftvénka 27. 


krabuj 18. 


^^^^^^^^^H 


chvalitebný 30. 


krahulec, krahnlfk 24. 


^^^^^^^^^^^H 


chvostě 17. 


kiavařinka 27. 


^^^^^^^^^1 


-chb: Vaťh, Mach 21. 


krhulc ťtym. 24. 


■ 


h^^H 


Bj^H 









H 




Křížftna 20. 


meslo etyin. 22. ^^^^H 




kruiieniiia 2R. 


^^^1 




kiuliiilf elytii. L'4. 


.^^^1 




krtŠDJa '2ú. 


močfrna 25. J^^^M 




ktoren pol. 31. 


inoliti stsl. ~ iidéti 35. ■ 




kučera 18. 


mozol ni. f. 24. fl 




kulila (koania) 23. 


inrdol 24. M 




kiidra 18. 


nirliua 28. --^^^^M 




kuvoptev, kuroptvu 8. 


^H 




kurva, kurbvit !'. 


^^H 




kiizlo 22. 


^^^H 




kiizeň, kuzĎ 2.-). 


nebén ^^^H 




kvasan 26. 


nejdziu bnlh. 27. ^^^^H 




Kvčtoň 28. 


númčonr 21. ' I^^^^Ě 




-kyué feiri. k mase. na -cc, -ve 2P. 


Neumětely 34. -^^ 




kypn. 18. 


nev? = dev^tb 16. 
nevesilj srb. etym. Ifi. 




TadovTia sloven. 25. 


nevěsta 25. 




kStovénka 27. 


nichteu dluž, niclKon bluž. 31. 




lenochyné 2ít. 


nístéj m. IH. 




lesbar, les(;rliih = ři^tiiiy 3.^. 


iijezin srb. slovili. 27. 




ieši loc. sing. lo ii. 


nosál 24. 




letadlo 22. 


noženka 27. 




liceiiién. 18. 


nožná 35. 




lichotný 30. 


-ny, -ii-bvb, -niiVb, -m.va 26. 




Hna 25. 






Hsný (lískovvi 29. 30. 


-0 mase. 14. 




liĎtev, líštvft '.(. 


obc/r tný 30. 




lirina 27. 


oblek LKat. 10. 




Iju-bovh, -bivb, -liv, -h-b H. 


ugoti 24. 




-H v prfé. perf. act 31. siiliNt. 21. 


ohmšóenln 27. 




Ilžitell. 34. 


-oi, -oj, -oji, -oic, -oje, -ojio 12 p. 




yčený 2tí. 


l.^ip. 
okázalý paRS. 21. 




macour, -ek 21. 


okaziřiid pol. 'M. 




Mach, Máclia 21. 


opálka 8. 




maménka, raaniulenka, mamu- 


opus, opvš 14. 




lička 24. 27. 


-orb čísl. dniliové 21. 




*iliaterB. gen. ace. wloveu. iiiii- 


ospala ni. 2.1. 




tera 15. 


ostrev ^^^^1 




raatriieliíi 15. 


c)stnii!etikA 27. ^^^^^M 




Matula 24. 


14. 27. ^^^^M 




Hiediila, mctliilák 24. 


oten Ho. ^^^^M 




niťdule 24. 


otká ^^^^M 




mékv-na 2!l. 


-otný 30. -i^^^H 




merhyiié si. 2\>. 


^^^H 






^^■^■^^■fl 



^^^^^^^^^^^^c^^^^^^^^^^^^^^^H^I^V^^^^H 


■■ 


^^^^ 


— m - 


^^H 


othčevt II. liroknf S5. 


^^^H 


ovčár 18, I)roatoK'ký 9. 


^H 


ovČArna 25. pruliatina 2K. 


^H 


-oviia "Jó. 


przywiedlny pid. 31. 


^^^^H 


ovsaný 2(i. 


pttda 11. 


^^^^^^H 


-ovi a(ij. poss. 11. 


pucher 18. 


^^^^^1 


-ovhiiT, 2!t. 


pustotina 28. 


'^^^^^^H 


ožrala m. :í3. 




^^^^^^H 




quaditt, quadrf, ipiailrů, i|iuiili.ii 


álkCíŘT'^ ^1 


pálati H. 


geiiti, qiiadil VJ. 


t^hilt? ■ 


]jalea lat. 8. 






pan id i '22. 


raboviia 2ó. 


^H 


patiuflis, palmiis la 


rakno 21. 


^H 


PaWjevx 14. 


raňusěnk" 27. 


,^^| 


pavu/.(la !l. 


rastQ 34 


^^^^^^^^^H 


pece — péče 9 p. 


razgou 24. 


^^^^^^^^^^^H 


iieéenář IH, 


řemeslo, rembslo etym, 22. 


^^^^^^^^^^^H 


Pech 21. 


řemeslo z^řiíiiieslník 2;V 


^^^^^^^^^H 


pťta nis. 8. 


reiiiestvo, retiiLStvo, reiiiLv.i.slvo 


^^^^^^^^^^^H 


pelun, -ek, pulnů, -tk, pelmié, 


ctjm. 2ři, 


^^^^^^^^^H 


peluň, é, f. áM. 


řih !i. 


^^^^^^^^^H 


pelwii stpniP. s. 


roboun 28. 


^^^^^^^^^H 


pely nis, diiil. s. 


routi, niji 14. 


^^^^^^^^^^^H 


pelynek, peiyiiék L'!1. 


rovo m. srl), 14, 


^^^^^^^^^H 


peřej m. IK. 


rozlior 2.'i, 


^^^^^^^^^^^H 


pĚstunii, pěstmi b 28. 


riičcnka 27. 


^^^^^^^^^H 


péstúua 2t<. 


iTiji, routi !4. 


^^^^^^^^^^^H 


piliva ifiius) 9. 


rukomeslo nis. dial. 23. 


^^^^^^^^^^^H 


pilný 30. 


nisaibka etym 22, 


^^^^^^^^^H 


pléva etyiii. H 


ni^lo ru8 étyiii. 22. 


^^^^^^^^^H 


pluutev. ploiitva, plytvu 8. 


rňžený, rňž.ncr 2'i 


^^^^^^^^^H 


plzeň :iň. 


rvhaře. e f. = rybiiii lii. 


^^^^^^^^^^^H 


po.ljuiitelh :t4. 


rVd 9. 


^^^^^^^^^H 


ptijířliili ;í4. 


-r/,ný 31. 


^^^^^^^^^H 


polnm l'ii. 






polova nis. 8, 


saiiióii liluK. 31. 


^^^^^^^^^H 


poliiň, é f. 28. 


Scdloii 2K. 


^^^^^^^^^H 


p.tlyů, -ék 211. 


sekyi-a 21 


^^^^^^^^^H 


polynek 21í, 


-sf lit, -šf v adj. 14. 


^^^^^^^^^H 


porisko sldv. pniišté Pis. 17. 


sivoři 28 


^^^^^^^^^H 


pošfvai M- 


skali loc, Kíiig. 10 p._ 


^^^^^^^^^H 


povodnia 2i>. 


skknj" ft BlcKiiřiiy 2(i, 


^^^^^^^^^^^H 


prdloun 28. 


škola, skulina Ih. 27. 


^^^^^^^^^H 


prrfoiir 21, 


skonaná 27 


^^^^^^^^^H 


přfzvň = přílmzenstM'; iiřílmziii 


8kiipi'ovinii ■2'<. 


^^^^^^^^^H 


2o. 


skul«, skulina 27. 


^H 


^H^^^^V Tlakou dra. - KUladcm tpulku^BM^^^^ 


^^^^^^1 




^^1 







fll 




Hkii|jina L'7. 


-tiiivi, -tnií lá. ;í2. .^H 




Blstviiia 28, 


-telb 3.^, 




-alo. -slb 22. 


-telbnt (pol. -telny nu -ddiiy): 




siovCnko 27. 


tvar; vvznain pass. i ait. 33. 




slúj 7. 


ten etyin.'31. 




siurkofi 28 


-tev (pun. pl ;, -teviii = -ibYt, 




■ Bokitlna, sokolovu;! 2.'). 


-tivtiii. 8. 




aiiplAň 26. 


tišenko 27. 




sovek 7. 


-tbi 22. 




spiil siilist. 21. 


-tlo -J-J. 




spasiti U. 


-tlx ntíiií iiríponou v přič. pmf. 




Bpouziioiiti 22. 


EL-t. 31. 




siimvtídluý il2 p. 


-tib 22. 




snl.nko. snk^íiko 2(t. 


-tný, -tbiii 3(1. 




m-[iéiiko 27. 


tiipol III. f. 24. 




Krozuuiitcliiv 34. 


tojmlja, topolb 17. 24. 




íršán 26. 


toporb 17. 21. 




Fsal subst. 21. 


tialol 24. 




s(i-ŽL'j, stežfíi etviii. 1». 


třeštidlo 22. 




>l\M'ň .'i.'). 


trpitul 34. 




sto/iír olyiit. 1-H. 


-tnii, -tdivi I.'). 32. 


^^^^^^^^^^^* 


r^tiJ/ iii.'l7 


-ti-h, tib 15. 




stražiti slov. :iij. 


tr?84 34. 




StK-loviiH 25, 


-tva, -tbva, -fbvb 8. 




střeScDka 27. 


-tb. nikoliv -h příponou čísl. 




střežiti ;í4. 


základiiýdi 1 7. Bulist, ua -tb zá- 




strigóíi slov. 28. 


kladem *ailj. na -tný (-Ibni) yt'- 




sliiileři 35. 


uliraiiuuti 3(5, 




stiijiéio 18. 


-uj. -iivb adj. poss, U. 




siuli.ín 2tí. 


likrop 11. 




shMu 27. 


-uH, -ula 24. 




světlonoše iii. 17. 


-nuk, -uíik, -uiiek, -uiiék 28. 




srinař IH. 


úřaillnfk 32 p. 




sriui, sviiib 14. 


utr v Vyňegi-adé líi p. 




syiiovlb 14. 






Bj-ifárcň 3ií. 


Vacli. Váťhii 21. 




sableiika 27. 
šťii dluž. ;!1. 
šířina 28. 
Šimiraiia '2ti. 


vulikiin 2(j. 
velikrzny 31. 
véno 25. 
Veruna 28. 
VL-sno tžh. 

vcškeu, vťškercn 31. 
Tiiiélny (vidéíllny) 31. 
viditelný 30. 34. 




štékuia 21. 
štouilev, štoiidva ti. 
šyktíu dluž. 31. 




t^^mnny 31, 


viditelb 3(). 




^BH 


bhhi 



^^^m 


^^^^^^^V i 


' 1 


^H^^^^^ 


.r' 


.7 i 










- 41 - 


[ 


vlřiiia 2S, 


ziíIiOt. žU. 




viiilř ló. 


! zuliína 27. 




vnděiika, voíli(ik;i -21. 




ziilikyrié 29. 




vociiiý ;mj. 




zván slov. 2ti. 




vojiviiý 31. 




zvéř ra. 14- 




vrfiíllo 22. 




zvÉřiDečkft 2«. 




vršina 28. 




zbilitelb 34 




vršit!, stsi. viéšii 04. 








vrv 14. 

všťcken, hiuž. všitkóii, 


všón ;n. 


žátlun, žá<iiiv (iiulliLs) .m 
žailoň 2K. 


eské 


vydrl.fna 27. 


žácliotu 21- 




vysní 35. 




želiroň 2H. 
želva 8. 




-vna 29. 




židovina 28. 




-yné (plo(i) i*í). 




židovna 2ii. 




-yni = -vňa, -vnja 29. 




žiniý 30. 




-ynjb 29. 




žrittílh, žrh(-'!i. 34- 




-yni 2i>. 




-mt 35. 




zabiti (IV, tř.i ;i4. 








záhon 2.-.. 




-hni 29. 35. 




zapa {zapvai, impna 8 








zbáíkaný i;í 




(U(i-«'ro> /rem-iti" 23. 




•zí m. ží v a<lj, 14. 




ák^fci^owi 23. 




zi/tlitelb :f4 




aíff-tioTÓí „řeni-eslný" 23. 


la 


ztítiiv 29- 




áXrjy^TotTáXníyYfi „řtíiuitrubkovť 


■ 1 


zIdIi 11. 




„robitrubkové" 23. 


{i 


zhtltidin, zloliítkd 2-2. 




xoierj 9. 


/^ 


zpytačný ÍK). 




nr^rpvt-á 15. 


I 


zřujiiiy ;i4 p.. 




fftíJJlo. 8. 




zrolný (zřeillnj) 31. 




mVtpí.- 19. 


',1 


zřetelný 3U. 




rřVe« 19. 


d 




Skratky. 


Erb. : Erbeiiory če»ké uiírodní pí«né (íislo ítránky). 




Kulda: mor: 


Tíké niir. ]Kiháilhy (óislo Btráiikí). 




Smí.: Sl.íSÍIí.» 


iiiorHVíká iianufiii pisnS (íiald pUiií). 




}'l>. = uijvn 


e iiK Pliiští (scvťrné od flzní). 




/*Ií. - „ 


, , PliefiaUv 




iVfc, = , 


, ťribrtiiistš. 




^■^K^ ^ 


EdY. Orégra. — NikUdem spolku .C. 
1871. 


k 



) r rt A \' Y: 



4. vyiiech: „[Uitm) — st.é;žeň' b místo tolio vlož vélu 
tlilo: stežej i stežefí (I5;i|, Rt.sl. srh. hulli. stěžen., 
srb, sfožerb (90), čes. btilh. stožír jest. odvozeiio 
0(1 kořene stap (xlmoiiti, trčeti. slntiĎti; srovnej 
Firk L 247. II, 683). k němuž [liilh i istog-i., stoli. 

10. jihs-t-rt místo ps-t-rt.. 

2i. tioflfj: Ktožár (stsl. stíwii). 




ř« 



TiAen dra. Kdt. Orfgrji. — NiklOflcm spnl 
1S74. 



"A 




n 




\ 



J 



/ 



o příčinách 

ixpadku literatury české 



pft bittré bšltxbojíaté. 



Přednesl 



V „Besedě Učitelské" dne 30. května 



prof. V. Ot Slavik. 



OtiAtdzio SE „Besedy U6itelslcé«'. 



|í'yR.A.UIlBÁNEK 



Tiakem dnu Edr. Orégn. — Nákladem gpolkn ^Besed; Užitřlské". 
/ 1874. 



m 



!**■* w 



"ni 



; 



\ 



\ 



1 



„ílenf následku bez příčiny," praví logika; my pak všickni přesvédčeni jsme 
o pravdě výroku toho až do té míry, že vidouce v pHrodé nějaký zjev, takřka mimoděk 
ohlížíme se po jeho původu, po jeho příěině, a podivení nás j&ná, jestliže nespatírujem 
neb aspoň netušíme příčinu tu. Žádný srjev ve světě není však osamělý, od jiných 
odloučen naprosto, nýbrž každý následek stává se opět podnětem a příčinou následku 
jiného, z něhož opět jiné následky se vyvinigí dále až do nekonečna. Tak v přírodě 
tvoří vše jeden jedmý lepý celek, jehož článkové jeden ze druhého vyplývají — „pří- 
roda nezná skoků**. 

Zákony tuto vytčené platí v životě fysickém i duševním jak u jednotlivce, 
tak též u celých národů. Člověk, svět to v malém, narodiv se co slabý, křehký 
tvor, dříve tělesně, pak i duševně se vyvíjí, až dosáhne vrcholu svého; jakmile pře- 
kročena tato míra nejvyšší, nastává Uesání sil, až posléze ten, jenž dříve světem 
ovládaje takřka divy činil, objeví se zase v takém stavu, že ani sama sebe nemůže 
obsloužiti. Podobně má se věc i u celých národů. Ješto však doba jednoho lidského 
života nestačí, bychom přesvědčili se o tom očitě, třeba nám stopovati pravdivost 
zásad vyřčených tím, že obrátíme zřetel svfij k nejvěrnějšímu obrazu duševního života 
národního, k literatuře národa toho neb onoho: v ní jeví se celý rozvoj a postup 
činnosti duševní, její stoupání i klesání. Nejlépe k takovému pozorování hodí pak se 
nám v první řadě národové vzdálenější, jako jsou Římané neb Řekové, jichž literatury 
došly již ocenění a uznání všeobecného. 

U Římanů jeví se nám patrné stoupání a klesání literatury. První stopy 
literami činnosti nacházíme teprv na počátku 6. stol. po zal. Říma v zápiskách anna- 
listů, vedle nichž jeví se zároveň počátky básnictví epického; znenáhla zmáhá se 
literatura, až dosáhne zlatého věku svého, z něhož zachována jsou nehynoucí díla 
Yarronova, Giceronova, Caesarova, a v němžto skládají básnické plody své Ovid, 
Yergil, Horac a j. Y tak zvaném stříbrném věku (Tacitus-— Quintilian) zračí se 
již se^upov^ až do smrtí Marka Aurelia, odtud pak úplné zanikání ducha římského^ 
jenž končí, vykonav nenáhlý koloběh, úpadkem západní říše římské. 

Něco podobného znamenati lze u vývoji literatury řecké; jenom že místo 
pouhého kruhu: stoupání, vrcholu a úpadku máme tu jakési vlnění nenáhlého stoupání 
a klesání života duševního. Z počátku vyvQÍ se tu epika a historie, později básnictví 
lyrické, to zase ustupuje básnictví dramatickému, řečnictví a filosofii. Yšude opět 
znenáhlý postup, nikde však skoku žádného. 

Obraz naší české literatury podobá se spjfSe takovémuto vlnění řeckému^ než 
v kruh uzavřenému vývoji literatury římské. 

Obracíme-li zřetel svůj k prvním památkám písemnictví česktilio, vidíme tu 
stav, o němž nemůžeme tvrditi, že by to byl prvotní slav literajbuy české, že nejstarší 
památky nám zachované jsou prvními pokuay ducha českého. Básně takové étokona^ 



I 



v 



loati jako Záboj, Čestmír, Jelen, nemohly býti prvními plody ducha českďio. Dle 
psychologických zákonů za to míti sluší, že dobu^ ve které básně tyto původ vzaly, 
předcházeti musela doba jiná, doba to rozvoje, nám ovšem neznámá. Vysvítá to z po- 
vahy řečených básní, jakož i z jiných nepřímých dokladů historických. Jestit i Rukopis 
Zelenohorský — jak patmo z kusých 9 veršů na počátku '-:- toliko část celku většího 
pro nás bohužel ztraceného; zvláště pak Rukopis Královédvorský tvořil druhdy jen 
malou část sbírky vebni hojné, kapitoly totiž 26.-28. knihy IIL Tu pak 
slušně domnívati se možno, že aspoň některá Čísla hojné sbírky té byla původu 
staršího nežli zpěvy nám zachované, jež tvoří snad přímo vrchol ryze národního básni* 
ctví staročeského. 

04^d básnictví české již klesám ; wHi duch ijz/e český co zápasiti se živlem 
novým — s křestanstvím (v IX. a X* v^u) -«- kterýž otíral svěžest plodů lyze ná- 
rodních. Další rozvoj jest tedy Ii;le8án^ jtiké pí^tmě znamenáme v Alexandreidy po- 
zději v legendách a básnásh satirických, l^ecaě v Dalimilově kronioe, která nenese 
již ipimo rým žádné ^ámli;^ básiiické, a ve kteréž jest jiz názor staročeský úpln$ 
překonán živlem křesCanským. Doba pak od Husa až do bitvy bělohorské vykaan^e 
skoro jen překlady a napodobování poesie východní, zejména hebrejské (jaHo překlady 
žalmů od Streyce, Benediktiho, Komenského), kteréž mají cenu více formalnou, tvoříc^ 
základy prosodie čoisoměmé. 

Tak jeví se nýp postup, vrcholení a klesání básnictví českého. 

Nejinak má se věc s prosou. Z doby nejstarší nezachovaly se památky jiádné ; 
nejstarší sáhají do počátků křest^nství a jsou to zejména překlt^dy písem svatých. 
Tyto se množí, zdokoajialují se co (jU> s|oliové stránky, později vyviní se sloh historický 
(Pulkava) a satiricko-humoristicls^ (Smil fiaska) a v Xiy. stol. vrcholí literatura n^áe 
ve filosofických dílech Tomáše ze Štítného, ^ešto války literatuře nikdy nebyvší pří- 
znivý, nastává na počátku XY. věku v rozvoj^ literatury naší jakési zastavení. Avšak 
h^ed za Jiřího z Poděbrad objevige scf zelenající se luh české prosy, která nijak 
neklesá, ale rozvíjí se dále, až za doby Rudolfovy dosáhnei svého ^zlatého věku*". 

To jest tedy znex^hlý postup a vrcholení České p(osy. 

Přehlédneme-li utěšený stav literatury naší ve věku XYI. a první části sto- 
letí XVH., a srovnáme-li pak hojnost doby oné a chudobou a pustotou věku následu- 
jícího až do polovice věku ]$^YIIL ; heziékj tn. pe tážeme, pl^ití-li i o našem duševním 
vývoji zákon, že příroda, nezná. žádný^Ji ^ol^? 4J^ebo, co tak náhlého skoku jest 

příčinou ? ^ 

„Byla to bitva bělohor^k^*' odpAvídý se nám. Touto, odpovědí však sotva 

spokojí se dueh si^íušený. Y^dyC i ]^e)ipv^ m6l\ velmi kruté a z^hubné boje 9 Peršany, 
a právě po těchto trpkých dobáo^ nastává^ stovoá doba Perikleoval A což po 
válce peloponéské, tricítíleté to válce i^eki), v níž i^ešetřeno ani umělce api učence — 
a pl^c po ní vystHpuje DemosthiBnea I I v Uten^tuře římské podobné zjevy nejsou 
řídké. &mané nebyli Mrod kl^d;^ a měli i^a př» strašný zápas občanský, k^ierý tpraX 
od Sully až da Augustem; a^ právě tato dobia jest :?latou dobou pros; t^ b4^<^tv( 
římského 1 

Jak tedy srovnat tyto úkazy se zjevem v Mtorf^tuře naší? Proč ta naskytiýí 

se po stejných příčinách tak různé násleclky? Což nebyl národ n4š 4osti tuhý? 
Neměl s dostatek duševní síly? 

Chcem^U ti^ dopíditi se opravdového sák^adu, sezbývá n^ proUMnouti to, 
co přímo y zápětí byto bitviě bělpborak^ Nebyla to zmalátnělost. neb choroba národu 
českého, která zaMl w\i^»»ti vií^r-^tiirv, j^ to bifcya bělohorská^ al^ nikoli pouhá 



f 

— 6 — 

. než její n&^Udky, ktetft 9^ aibou táhla, vM^^t j«ké I79 mami U^tii) po 
OQidi bojfeb ĚtíA i ^soaiifl. 

Ta pak pí^ní rton liter^toN mší «a3a4ilQ hesehledné hubeni mrtvých 
Biče ale trvalých rQprmQOtantftv Uten^tfny *^ kněfau Jak; mám>t hýly pohuátlqr 
lifBMíL hělohorakého v ptmí UM néboimaké^ a přivé ty tam vedly, í» káji národ 
Bái byl poražen, atima vítésgii se avého Uediste pohliž^íe na titevatnrn naáii spař 
třovala t ní veliké neheapečenetví a viechy knihy z cokn 14}4r<-163o -*- tedy též 
zlatého veka — nidrkla z kacfistvíf což v tehdejší dobé byla ráiu veliká. I zorgan^ 
Bováaa jeat jemi^ ae vteeh ko»^ svétii do Ce^ se sbéfalýnu p^d záštitou státu, jehož 
politika lad tento též úplné ovládaly YelikA hpnh^ na knihy a íipisy j^eské. Do kr^je 
vysláni jsou miasíonsdNi^ kteM podpotováni jiQwe hrabou ooldatefikooi ode ¥ai ke yú 
chodili^ vSedmy knihy, mnohdy dra)^ m^otd^ to po otcfaib adédéný^ {laásetl si divali 
na hromadu, kterou pak zapálili a drahé pokUdy wi^ Oeuda takovému nšly jeii 
knihy p£kn^)áího aevcn^fika noh oiámé dUežitosíli ; ty nachovány j^a d^ knihoven 
UáitfimídL 

Jak jednotliKi vydatné v té jfHimi ptoohili) pos^nati bo 21 toho, že Eoniái 
ve shittnaždčttí otel honosil 9e» kterak pi$ powe jeho přižením spáleno €OuQOO kaéb; 
lin to, j&u důsto^é řadí ae ¥sdle hí^inirafcibo vypáten^ nádhc»?ného dtoáma Bianína 
v Efesa, kterým pověstný Herostrat zachoval budoucnosti jméno své, jenž vsak 
a plíony více m^ jedné poahývi -^ d(ky Bohu — ^tesmoteé váhy své. Počet spá- 
leaýdi kněh jeal totiž zs^fňÁ přehnán, jeSti^ udání to učiněno mezi bratřími, z nichž 
každý nad jiné cbt3 hýli činn^íQU PálO: tireba věděti, že ^ Indexu^ v n^nž uvadlí 
ne jména knéh eensiarou aapov&senýc^ nalézá se^ vahiá část pouhých pcyednánl a 
polemik náhožeaakých, osobních pamflete a p., jic^ spálenina sotva asi stala salit^nAi^e 
Škoda valná. Třetí moment polehčovaoí jost, že n»ezi témí 60.000 bjla celá vydání 
jednotUvých kněh, čítající az do tjeitt výti$kl, i^mž též umeušiye se zá^luba ^eniááova. 
Avšak, kdyby jwom atá kniha vždy byhi bývala dflležitá, stala se pi^ce ohronmá 
ftoda, škoda v době tehdejší, k4y umdni tjďM^ké nyn^ší d^onalosti ještě, velice 
bylo vadáleno> tAnéř aenabradHďná^ 

Jak vůbec honba tato a hubení knéh se pf(iv44Sl0), patino a výroku pomocníka 
JezHiitti, stovátnóho kapoty Yaloriaaa Magna, ktevý na i[y<ďilotthaní jezuitův 
11 přítomností; papežové iMd: »8vatý otč^, d^j mí takové vojákiy^ jaké něli jezuité, 
a iá celý avét na katoUohou viru obrátím.'' Vl^istní pak spolulmtr jqieh, Bohuslav 
Balbín^ mlavé o ^oaftl jejich v době tétOt ífX^éM^ a^H^té významně : ^Chválím sice 
horlivost u víře^ co však příliš^ to přOii'' 

Fanatický dnch^ ktevý {Nronásledo^atelo tyto ovládal, jev( se i t&n, že půso- 
bením J. Fera svrsona % vě^e týnské socha Jiiříhft a ]^oděhi!ad, jakož i velký kalich, 
a aamčněny sodiou Ptaný Marie a {"tejdinanda. H; AJ^s nejen; pomnílqr, nýbrž ani mi(tví 
T hrobe neměli pok^i^e : kosti Bolgrcanovy jakož, i bi^kii^ pod cjiiojí Ang. Lnciana 
jsou z hrobu vyňaty a spáleny. Z toho souditi Ize^ kterak asi vedli sobě Udá tak 
fimatičtí, jazyka českého zhusta rmn^t když jim Uteratura ▼ plen byla vydána. 

A jak nakládáno a knihami uloženými v klášteřích? Balbín vypra^ige, že 
v jistém kúátoře ndél draka, na jehqž zhotoveni spotřebováno 30 balíků pergameno- 
vých kněh. Takovým.neroKttmnýmpe(^ianán.mniohft vOyšem.n^ohá drahocenná památka, 
iwhi za své. 

Dxnfaá z příčin^ ktcirá; i^latné pomáhala úpadku litiemtury, bylo v.ypuzování 
a utlačováni živoucieK ^sástupeftv jejíchž tptiž sj[)isovatelů» Mjif zmařeni jsou. 
mrtví repr»sentanti literatury, nemoldti^q^ovšem l^;véMi ^vým,.tóeří by snad hýli 



V 



mohli zmařené knihy opět nahraditi. Tak museli uCitelé karoUnští ve třech dnech 
opustiti zemi; přední historikové doby své Pavel Skála a Pav. Stránský co psanci 
potulovali se v cizině; Bratří čeští co kadři ovšem nebyli trpěni a museli prchati. 
A co byli Bratří literatuře naší, víme všicknL Taková pak l^la proti nim zášt, že 
ani spisům Komenského ve Švédsku, v Anglii, v Uhrách a jinde uznaným, nedovolen 
přístup do vlasti, pro niž přec v první řadě byly sepsány. Za velké exekuce 21. června 
1621 padli též nmozí znamenití spisovatelé a učenci jako: Yádav Budovec z Budova, 
Harant z Polžic, Jan Jessenius. 

Sám slavný pán Karel st. ze Žerotína, slovutný právník a příznivec Bratří 
českých, jenž pro trvalé hájení práv Ferdinanda IL r. 1819 od stavů moravských 
byl uvězněn, poněvadž nemohl schvalovati příliánost kruhů tehdy vládnoucích, upadl 
v nemilost a musel vystěhovati se ze země, v níž nejvyšší úřady byl zastával stoje 
až do smrti své k domu rakouskému. — 

Co nevykonalo hubení kněh, co^ nespůsobilo pronásledování spisovatelův, to 
měla doplniti censura, ústav, který sice již dříve býval, ale nikdy tou měrou 
ostrý, jako tehdy, tak že naprosto nemožno bylo vydati nějaké dílo, jež jenom v nej- 
menším nebylo za jedno s vládnoucími tehdy výstřednostmi* Přísnost ta šla ták 
daleko, že vůbec i latinské v duchu katolickém o českých poměrech sepsané knihy 
prohlašovány za závadné. 

Tak stihána censurou kronika Česká v latině sepsaná Aen. Silviem, který co 
posel papežův v Čechách historii svou se stanoviska zcela nezávadného byl složil, 
později pak co Pius IL vstoupil na stolec papežský. Balbín byl člen řádu jezuitského 
— tedy nikoli kac£^ — a přece musel svQj výňatek z historie České „Epitome rerum 
bohem.'' sedmkrát předložiti censuře a tolikéž sedmkrát na něm měniti, než byl k vy- 
dání povolen, a pak musel ještě mnohých ústrků za to snášetL 

Přímý následek takové censury byl, že lid od literatury se odvracel a 
spisovatelům zašla na dlouho chutk práci, ješto ani tou nadějí kojiti se nemohli, 
že by dílo jejich aspoň potomstvu zachováno bylo. E takovémuto odvrácení myslí 
od literatury, jež nezbytně vedlo k úpadku jejímu, podstatně přičinilo též neslýchané 
až dotud v Čechách poddanství lidu obecného. 

Po vypuzení staré české Šlechty přibyli totiž ze všech konců světa do Čech 
lidé, jimž rozdány jsou zabavené statky. Tak ztratil Čech svou šlechtu a stal se 
poddaným všelijakých dobrodruhů, kteří zavedli na své statky úřednictvo většinou 
německé, jež uvalilo na lid venkovský takových platů a robot, že každý takový chuďas 
pořade jen musel pracovati buď pro pány své, buď pro sebe, tak že po celodenní 
namáhavé práci neměl ani síly ani chuti sháněti se po plodech literárních. Zbylo-li 
však někomu přece ještě tolik čilosti duševní, tu se mu poskytovaly pouze polemiky 
náboženské, které uštvanou mysl rolníka nebo dělníka aspoň v srdci přejícího vyznání 
pod obojí, k dalšímu čtení věru nevybízely. Tím pochopitelné,' že lid sám od literatury 
se odvracel. 

Y té době jeví se dále značné zmenšování počtu škol. Školství české 
dodělalo se v XYL věku výše, jakou nemohlo se vykázati školství v celé snad Evropě; 
nebot nespočívalo v rukou nějakého byrokrata, leč v rukou profesorů vysokých škol 
v Praze. Bylit pak za učitele do škol vesnických posíláni lidé z vysokého učení 
a postupovali z těchto do škol vyšších, tak že profesory universitními byli muži, 
kteti — jak sě říká — od piky v službě školské pobyvše, dosti znali všeliké téměř 
pofteby školství domácího. Vzdělanost lidu byla pak taková, že mnohý rolník za 
Dluhem četl latinské zpévy Viiigiliovy o rolnictví I 



_ 7 — . / 

Po biivé bélohOTské nastal obrat velmi smutný. Školy odevzdány jsou do 
rukou jezuitA, a jak ti o věci smýšleli, známo z toho, jaký duch v jejích školách 
panoval. Záleželo jim aspoň tehdy spíše na obmezení obecného vědění a osvěty než 
na jich rozšfireni, proěež na Školy dosazovali své ředitele, neb aspoň dohlížitele, a kam 
nemohli poslati někoho ze svých, školu zavřeli. Školy bratrské, které tak chvalné 
povésti se těšily, naprosto jsou zavřeny. Tím připraven byl národ o velký počet škol 
a ponechán jest aspoň v jednotlivých osadách takřka zdivočení. Jako školy národní, 
zmenšovány jsou i školy vyšší ; dne 30. dubna r. 1622 zavřeno i Karolinum na rozkaz 
nejvyšš. purkrabí Adama z WaldštejnAv a universita odevzdána jezuitům. 

Zmenšení počtu škol nebylo však zajisté na prospěch literatuře. 

Ale ani ve školách, které zůstaly, nedostalo se žákům náležitého vzděláni, 
ano všemožným spůsobem obmezováno vzdělávaní jich, ješto bylo zásadou jezuitů, 
že širší rozhled lidu obecnému jest jenom na škodu. Proto mimo náboženství a vadné 
latině neučeno téměř ničemu. Knihy české, jichž před tím ve školách užíváno, za- 
kázány a vydány všelijaké plody chorobného fanatismu nálíoženskébo, v nichž vedle 
chatrné latiny obsaženy byly zvláště vymyšlené životopisy svatých a fantastická vypsání 
pekelného žaláře. 

Nelze 80 diviti, že za takových okolností vzdělanců téměř nebylo a že, jak Pelcl 
tvrdí, v celé oné době nevyskytle se v Čechách muž, který by byl učeností vynikal. 

Další příčinou úpadku Uterámiho po bitvě bělohorské jest obmezování, 
pozd^i pak vyloučení Češtiny ze škol a úřadův. Hi vysokém učení neuží- 
váno odtud jazyka českého, jen jezuité učili se tam česky, aby mohli pd vlasti naší 
zastávati úřad misionářský a kazatekký. Ze škol městských vyloučen jazyk český 
podobné, ba i na venkovských školách mělo se vyučovati německy; ješto však ani 
učitelé ani žáci jazyka toho mocni nebyli, zůstalo přání takové pouhým přáním, a 
mamě o provedení jeho s hůry usilováno. 

Podivno! y Čechách protegována tak němčina právě v době, kdy literatura 
německá v domově svém velmi byla klesla a kde v Německu samém rozhodně držela 
vrch frančinal 

Jinou příčinou úpadku literatury bylo neobyčejné zchuzení země ne- 
blahými osudy třicetileté války. Hned po bitvě bělohorské odvezl Maxmilián na 1500 
vozech klenoty v Praze a na Karlštejně sebrané do Bavor ; po bitvě u Lipska r. 1630 
Sasíci na hojných vozech a lodích odváželi skvosty české do Drážďan; r. 1640 na- 
vštívili vlast naši Švédové pod Bannerem a vyplenili v krajině kolem Mostu as 400 vsí; 
r 1647 vidíme tu Wrangla, který kraj žatecký vydrancoval; r. 1645 zase Švédové 
pod Konigsmarkem z Malé strany sebrali co zbylo, jako knihovny a podob. 

Tak řádili dzinci. Ale i vůdcové domácí, rakouští nepočínali si o mnoho 
šetrněji a dávali svému vojsku v plen, co cizí byli ještě zanechali. A tak ta kvetoucí 
země česká podobala se po válce poušti, spáleništi, velké hromadě ssutin. Že takové 
zchudnutí země nebylo příznivé rozvoji literatury, netřeba zvláště dokládati, jelikož 
nelze nadíti se podpory pro literaturu do lidí, kteří nemají čím opatřiti denní 
potřeby své. 

Go další příčinu úpadků literatury vytknouti sluší zúmyslné neb nezúmyslné 
vyhubování českého obyvatelstva. Hned po zrušení majestátu Rudolfova 
opustilo 36000 rodin vlast, mezi nimi 1088 panských a rytflrských. Kojily se ovšem 
nad^í na štastté do vlasti navrácení a skutečně některé s cizími vojsky do vlasti 
přišly; ale jak inile nepřítel ze země vytrhl, musely opět utéci a byly-li dopadeny, 
zanlatilv to smrtí. Počínaní dzácké šlechtv nak valně k tomu ni^snělo. že ani Tohďk 



— 8 — 

v. 

vfce neliboval 8i tt& hťoůdě, H ktélDu byl yftmÚ. iámňit lidé tito velké ploidiy země 
vzdělávati pro pfinjr své ^^ i znediátilo se jim tó ták, žé množí iitr^efti a umořeni 
tajně a zúlnyslně OpotiM^ dtatkjr šv6. Obyvatelé tnéM p^ hon&é ae títéhOvali : v Lysé 
na zprávu, £e ae blffií tójtííó cfsařfiké, toptíili obyvatelé mteto a utekli do cmny; 
v řraze pdc po nešfaatné bitvě bělohotaké čo den čO^tO rodin se vydávalo ná oeatu 
do širého světa. TÍA ztetiěil Se po2dt Obyvatelstva Čech na 800.000^ kdežto pfBd 
bitvou tu žilo píes 3,000.000 Iid(. 

Poál^ní břeb tím ubití Uterátuty ěei^é jeví se v kouíiiém stěhování s& 
Němců do ktajin éeškýeb, otednfty ^eškýšií opuStěnýeb* Do té doby spadá* 
osazení Lípy, Bt!idéjovÍc, OuSlf , MoStu, DuďitOva) ^plioe, Kadaně a Jiných měst 
osadníky německýíni. Kěiú^ectVí pak díHlo sé 1 ňa venkově a celé krajiny, kde jindy 
hlahol český se ťOzléhlEd, prtoiěnily se V krajiny německém A že noví tito obyvatelé 
dzojazyěiií literatuře naší neprospívali^ kdož by O tom dit^ pochybovati!^ ^ 

Yylfčénf toto s dOstntek dokažUje, že nebyla to Mtva bělohorská^ kteiá proti 
pravidlům přirozeným {yfívodila ten velký úpadek litetutuíy á ukákáno^ jak Ucha jest 
Výčitka, že národ náš nébýl tak statečný, áby dóvedl přestáti jedteou vichřici válečnou. 
Byli to zlí, neblazí následkové oné bitvy, jinde aspoň v takové mffe nevídaní, kttífi 
přivedli národ náš v zoufalství a v záhubu bď^ovou^ žě již vyskytl se proroci, kteří 
hrdě pravili, že pó pěti létech na pražském moStě nebude viděti (kátíL -^ 

Káróá nás viák jHiízvedl Se společnýth úsilím mulů čistým lidstvím a účinnou 

láskou k vlasti nkdšénýth a pozvedne sé bohdá jéšté výše, budeine»-li paáéOivi lAov 

KoUátovýeh t ! 

^ . IhMůj bnSAý I chutí dftUOvnoii 

{Db idkreda i^li flědičaíS) 
Qbs ty mohou hýti ro<ti4né, 
Jenom vůli m^me vaickni rovnoal 



-*♦ 



( • 



• • f 



» v 



• 



/z. 



•"í 



SPOMENIOI 



STARÉ 



JDGOSLAVEKSKE KNJiŽEVNOSTI. 



VYŠŠÍ š:;gl^ ,>:ai.né 

8L0ZENI 



P O 



Dra. J. 80ll8TI8i< 




Velja 18 kr. novca konv. 



■«•• 



tMI 



U Beév 1853 

Troikom c. k. aprave sa rasprodaju ftkoUki knji|;fah kod 

8v. Aone. 



. /'■ 






J 
H«! neliboval M 




"n 




1 


ňdeUmti pro pi 






UjDí a ziini^slní 




1 


M iprivn, fe s 




^J 


» Pi»2i! pak po 






lo širtho svítil 




^^^1 


Utřou ta íllo F 




^^^H 


PoíWnl 




^ 


NSmc4 do 11 




1 


osazeni Lípy, I 




..^M 


osadníky nřined 




m 


hlahol ícítj «c 




dMjazyční liter 






Vyllden 






pravidlům piiro 






týíitlai, íe nin 






Byli to zlí, neb 






pHvedli nArod 






hrdě pravili, li 






Mn)4 






liškou k vUsH 






KolUnivíth: 

■1 
ji 











m v e L 



1. 



PÍSMO KULMA BAŇA BOSABiSKOO 



od 29. kolop. 1 1 89. 



Oy HM€ «>Tbl|A H CUNA H CB6TArO f,OyW. % BANb 
BOCANliCKN KOYAHHb nflHC€3AI0 T6Bft KN63K6 K|lbBAUIOY 
N BbCKMIi r|IA^AHOMb AOlfBpOBbYANOMb , n|IABU n|IHft- 
T€Ab BUTN BAMb (d^b CGAft H Ji,0 BftKA , H n|IABb FONb 
^l^bSKATH Cb BAMN H n|IABOV Bt^Oy A^KOAft CbMb »HBb. 
■ BbCH A0YB|>0Bb7AN6 , KNfl6 X0J^6 HO MOGMCy BAAftA- 
HNK) T|lbrOYIOK€, rbA« €N KTO X0K6 , K|lftBATN , Tb^ft 
CH KTO MHHe, n|IABOBb BtpOBb H n|IABUMb €pbAbl|6Mb 
Al^bXAtH 6 663b BbCAKOe 3A6AN , |IA3Bft l|10 MH KTO ^A 
CBO€Bb BOAOBb nOKAOHb. H p HMb N€BOYAe lOftb 
MOieXIb YbeTbHltKOBb CNAe. N J^OKOAft 0^ MNe BOlfA^i 
I^ATH HMb CbBftTb H HOMOKb , KAK0|I6 H CeBft , KOAH- 

1* 




■tTce nelibofal si 

Itzdď&ntti pro p& 

■ tajné a zúmrsluS 

•na íprívu, že s( 

1t Praze pak po i 

Edo feirého w*ta. 

I- bKvou tu íllo pí" 

I Poslední 

I ifímcA <lo kr 

( osazení Lípy, B 

osaínflof nĚmetli 

Haho! český bc 

citojazyčni literř 

VyUÉení 

: pravitUflm pKro! 

, týfiltka, ře nAro 

i Byli to zlí, Bebl 

I přivedli nítrod i 

' hrdí pravili, že 

Národ 

líaVon k xTssti 

KolliroTíth: 



Kope MorovKe, £63b KbcerA stAora npHMUCAA. tíiro 
Mil Guxe iioMarAH h ch6 cketo esaHbrEAHC. « paA*>c 

AlltíKb BAHI. ilHCAXh GHH) KHIirOy nOSCAOBfa KAHOBb, 
títf,t, flU»ihCTKA XftHCTORA THCOVKA H ChTO H fitCMhAG* 
CRTh H ;^CKCTI. A-tTb MtCCIjA ABbrOVCTA Oy AťBAA^' 
CeTb H A^lt^TU AI>HI>, OVCtYCHMC TAAlse HtúBAHA Kpt.- 

cTHTeftia. 



DAROVnO ViHMO SmBO\A NBMAiVJK MA- 
NASTIRU CHlI.AHDAHt. 

OoJ. I i 98— i 199, 

HCKOHH ťbTBOflH bUfb HEKO H 3eMAK> H VAOBftKU 
HA HEII, n bAArOCAOKH K , H }^\Í1\, HMb KAACTb HA 
KCbH TBApH CUOeil. II IIUCTAKH (illtH l|Apť , APOV^"^ 
KHESť, HHH BAAAHKU, H KUMOVKA*^ \M.1'k HACTH CTAAU 
CKOt H ChKAOVA^TH C WTh HCAKOfA 3kAA , HAXOACIflAru 
HA He. T«Mb »i£, EpATHE, BOTh nptMHAOCTIIBU (»V' 
TKpbAH rpiiKE l|ApbMH H VyrpC KpAAbUH, H KUrOSA*^ 
ťďlIKA pA3A«AIIKb H 3>\K0Hh A'^<t>> >■ H^ABU OyCTABU H 
KAAAHKU llilA'b HHMH IIU llpABUV " "*> 3AK0H0Y pACTA- 
KAh CKUeK) lipiMt>VAPi)CTHK>. TUMk X8 HU MH03tH eru 
II Ht:il3M'bpbHtll MHAUCTH H YAOKtKUAtOEHIO All(>OH<^ HA- 
UIHMI,; AI^A^Mb (i>BAAAATH GHMBk ďCMAOBk Cphbk- 
CKUBb. H BbCAKUftKU bOrb CTpOe HA OVHkUlA YAOBtKOMk 
lle\OTť yAUB«Yll niE«AH. H IlUCTABH Mb BEAltEFA V.Q\- 



5 
MNA, m^eTcmro sh cnnub Kfhi|ieiiN cTe^ANA Ne- 

UANOYi H OENOKHXk CBOIO A^^^HNOY, H BOAklUe 0^- 
TK|lhAH^I» BOKNIOKh nOMONHIO H CK06I0 MOYA|^OCTNIO, 
AAHOKk Un OTh BOrA. H Bk3ABHrOXb norHBIilUOYlO 
CBOIO A^ANNOY, N n|IHOB|l«TOXIi &^^ MOpliCKe 36MA6 
SerOY ti Ck r|IAAOBU, a O^b A|lliBANACb nNAOTb, A 

tiftb rfii?iiBe 3euA6 aac^ cik AbnAKiNeub, rAbso- 

YHI|OY, I^^Ke, 3ArflbAAT0Y, AtBbVe, BKAHIIOY, AcneNH- 
i|OY. N BOlBHlOBb nOMOKHiO H CBONMb T|IOYAOMb TA 

BCA n|iNOBf«Tb, nocntnieNNCMb Boasneub unph h 

TnXOCTb BbCbnflHeMbiUOY RAA^HYbCTBOY MOeUOY OAb 
BbCOYAA 3AYeXb IlOOljIfABATH MUCAb €8010 H nOOY* 
YABATH ÓYMb CBOH BbBSA€A«BATH N n€i|IH €€ O A^YIUH 
CBOeN, Bb K0T0|I06 YHCAO BbYbT€Nb BOYAY ^^ ^^^^ 
CTf AlUbRArO COYAA 9 H KABO BN MOipbNO KbCn(^N6TH MN 
AlireAbCKN N AHOCTOAbCBH filB|IA3b, H nOCAftAOBATH 
BAAAHYbNBMb ÍAArOAOMb : Bb3M1lTe NrO M06 NA Ce, N 
NAOYYNTB C€ OTb UBNC , «B0 B|IOTbBb eCMb H €bM«- 

^€Nb ci^bAbifeub. nro eo uoe baaío h np%ut uoe 

AbBO €€Tb. MNNOYBUIOY BSe B|I«M€HH MNOrOY BAAAHBA 
MON n(l«MHAO€THBU Hen|l1l3b|IB MOA€NH« CbnA«CKAHN« 
€BO«rO, Nb MO qiBAf U T^OYAOnOAOBSbNNrb H Mb3A0Bb3- 
AATBAb, RBSB feYC NeCBB|lbNHMH CBOHMH OYCTN t N€- 
H^HAOXb NfHSbBATN n^AB6AbNNBb , Hb rjlBliibNNKb Bb 
nOBAtRNC. N MbNt NO MNAOCbjlAHN) ero BbNedANOY 
llfHBAOYYbniOY C€ BjItUeNH BCŇO, N BCA MNjlA CCFO 
YbCTb H CAABA NH Bb YT0SB6 MN BbMBNeNA BUCTb , N 
BbCOY Bf ACOTOY »NTH« CCrO H ANBbNO BbSbjItHHe «B0 
R AUMb MN BUeib BNANMO, A XfNCTOBA AN>BU NAYG 
n|INBe30BAIU€ Ce Bb MbNt, AI|I6 H Bb NCAONCTONNOY* 
R BbNeSANOY OCTABNXb BAAANYbCTBO M0€ N BbCA MOB, 
|IA3ANYbNA« MOB, X^NCTOY N3bB0AblU0Y TABO N HfB- 
CB6TBN rOCnOBKAH BOrO|IOANI|N , N CR0A0BNM6 r|l«- 






■u 



-ř* 



■ I ■ *• , 







<-««^< 




i." <^ 

." »■ • ^ r 
■,- • 

f 1990078 

•^•■'■- :,'•■ vdSs 

Hdmcft d<k' 
osažeaí Lípyť. 

Bf li to zU^ nel 






.-» •• 



• '^ . 1 • i ■ 



I, 






\ 



/ 01 <•.: ' 

. • • • 

« . • • • 

^^ •* • 



-'j 



ff 



. • ' 



i 






;j 



ř 



1 
ř 



< 






■ I" ('i 



6 



uiiiNAro cseTAro Hru ero CAAraro, h #giki|ikNHKa uc 

ChTBOjIN YkCTbHArO H ANreAkCKAFO N MOCTOAbCNAre 
6í>S|IA3A , MAAArO H K6ANKarO. C6M0Y Ke KOHkYAKUUOV 

ce o MiiHt , OYCT|ioio ireMOV BusaeMov, <ocTABHXk na 

n|IMTOAft MO6MI1 H Bb XI^NCTOftApOBAHUMIi MN BAA* 
AHYbCTBt AOyBbBliHArO MN CUNA, CTft^ANA B6AN6rA 
KOVNANA N CCBACTOKpATOpA , 36TN &f,'h BOfA 8«NbYA« 
NAfO KN|lb AAe^H«' 1|A(^A FpbYbKOrA. N Al|ie N Ne^O- 
CTONNb flABb XI^HCTOY NApeiflN Ce , CHMeONb MNHXb^ 
BAArOCAOBHXb H BCAKHMb BAArOCAOBAeNNeUb , «KO»e 
EAArOCAOBH HCAKb HftKOBA , CMNA CBOerO , «SK6 NOCIi* 
ntUlbCTBOBATN 6M0Y <» BbCAKOMb f,XA% 6AA3« Oy BAA- 
AHYbCTBU CBOSMb, H BAArOC|lbAOV KUTN NA MH|lb 
K|lb€TN«Nb€KU , N Id l|(^bKBAXb nCIflH €6 H O CA0YX6* 
IflNXb Bb NHXb, H NHKAK0X6 BUTN 3A30)lbN«Y 4dAI> 
BCtXb TBO|lbl|A N rOCnO^A. NO €6Mb ase N3bBeA€IHteMb 
BAAftNKU MOerO, NCCyC Xf^HCTA, «ROaR€ B^lflABAeTb 
HNCANHe : NHKOTO^H »€ H(KipOKb Bb <dTbYbCTB« eB6€Mb 
n|IN6Tb eCTb, NAY6Tb nOABHSATN €6 MUCAb M0«, H3HTN 
MN tOftb 3HANN« M06r0 H A^^TN , N NOCTHrNOVYH N«K06 
MtCTO, N TOY nOAOYYNTH CNACCNNe. H N€CdCTABH M6Ne 
BAAANNA MOH H MOerO aseAANNt , RAYe CO flAAOY€Tb €6 
O r|ltUlbNNl|« KAmiflH C6. HSNftOXb N3b filTbYbCTBA 
CBOerO Bb CB6T0YIO rOflOY) H (dB(^«TOXb MONACTHflb 
N«KOAH BUBbUlH , 30B0MU XHAANAA|lb v BbB6A6NNe €86* 
Tbie N n|l«CAABbHH6 BAAJ^NYH1|6 HAUI6 BOrO)IOANI|e, NA«- 
K6 N6B« KAM6Nb OCTAAb NA KAMeNH , NOY (^A3BAAeNb 
(lilAbNOYAi>- H ROTfIOYAHBb CTApOCTb CBOK), nocb* 
n«Ulb€TBOYIOI|IOY MN CMNOY MH, B6AN6MOY SROYRANOY 
CTt^ANOYi CbOOAOBN M6 BAA^NKA MOH BUTN 6M0Y 
KbTNTO|IOY. H Y6CTN 6rO norUBbUI66 Bb3NCKAXb , N 
lOBNOBNXb H no NSBOACNHK) BAAAMYHI|e EOrO)IOAHIf«. H 
AA, 6|l€ HCbnpOCNXb HAjINKe OY 1|A)IA ^Y n)IN3b)l«N«, 



l-l 



AA f^mh HAb nWKk MAHACTHf OY Oy CieTOH rOjIt , €K€« 

TOH corofoxNi|H, oy UNAcnxk ceAA HenfOBHi|ia, 

MtMOyiUOY)' CAAMOAfAKU, ^eTHKAOY, T(lliNN€, ^6- 
TMÍil|IHqá , T|lliNOm|l» , koya h aI^oy^a ^o^a \ " ^l^^*'!' 

TOYiirCi H f,hM BNHorfAAA TOYHre HACAAHXfc, H oy- 
ANtNHKC A. eAkNK oy Tf iine3«xii, A^oym oy AABkuio^«, 

Tf 6TH oy rOANUICRt , yeTK|lkTN oy nAf HI|«Xli , A 8A 
K0HMbaCA6 OyAHtlINKOMIi nO A^BA YAOB«KA, H nAANfl- 

Noy BorAYoy , a OAk baaxi> |iaaobo cďyactbo n voy^k- 
reBo, A Bkeerc raax^. p. o. h aaxl &f,h butiiRA, ykTo 
More, H oy sert bobvac n coah. a. ebnoyAOBb. n Axe 

RbTO Wfih MAHACTHfbCRHXIi AOyAN BtXH, HAH BAAXb, 

noAb BBAiierA xsoynAHA han noAb NHorA xorA , aa ct 

Bf AKAIO 01116Tb. AKO AH OA^ XOyilANNXb AOyAH nfH- 

XOA€«)Oy MANACTIf^bCBB AOyAH , AA €€ BfABAlO OnCTb. N 

.liCA , 6AHKO A^Xb MANACTU^BBN Oy CBCTOy rOjlOy , A^ 

nuL T^tBt NH uoeuoy A^TCTesH , nh uoeuoy oyNoy- 

TCT6BII, NN UO€MOy (^OANMOy , NN HNOMOy NHBO- 
MOy^e. AM AN BbTO CHC nf «TBO^N , AA Moy corb €oy- 
AH, H AA MOy € €Oyn|lbNNl|A CBeTA BOrO|IOAHI|A HA 
CTfAIMbHOMb COyAH^IH «»HOMb, H ft3b r|lftUJHHRb €H- 



3. 

LETOPIS DALMATI58KI IZ XII. VEKA. 

Oy HMc Bor A CBeuoroytierA, TBOf i|a h6Ba h 3€MAie. 

KflAANNOliH l|€€A|lb Oy TjlAAH BACHAÍH, l|6CA|l€TBA Oy 
BfNIM, oy BO C6 BUXy HjlOCBHTAHAH RAASSettH MOyKH 




.*-• 






■•'v-ř •, 



NémcČ doclki 
osazeoí Ii]^|« ' ^ 







• - - * ' 

« 



;.ri. 



I 

1 .:»j1> hl 




8 

K^M&Nb SHCNOrnE H n|l1ICT01ll IMHTOYAMOfA H nfHI- 
CTOAU «aMH»HI6 CHI|HANH INCNOVRb, N TOANKOM VOYTO* 
B2INUU H KAaaR6HMN MOfXb B6HCAHNb, BAII30Y rOp€ ^IĚ^IĚ^ 
AHANCKe n|IHBUBAUI6, HA AHTb rOCnOANIIblIXIi TpNCTA N 

ne^eceTb n ce^AMb. h ta^a h3ha6 hhbh novKk « mho- 

CTBO AIOAH ú^fiflt HCTOKA, NH C6 3OBHX0V fOTH , AIOAM 
TBA|IAH H rOAeUO AIOTH, n|l6Sb 3AB0IIA, MAKO ANSIN* 

KHUb Aio^eub Buxoy rocnoAA ipn b|iathhi|h, kn syxov 

eyN0B6 K|IAAn CBHXOAAAA, NHMb Bf^ATHHI|6Mli KyUI€ 

nue : HAf^BOuov 6|iHCb , AfiovroMov tothaa, TpeTOMOV 

CT|IOHAb. E|IHČb, KOH EUdie HAHCTAf^lH (rMA|IUIN iOTaifb 
NbHXb) , Bf^HCb Ce^e NA nf^HCTOA« n MNCrO <0TY6BO 9 N 
nOY6 rOCnOftOBATH. TOTHAA H CT(IOHAA W^A O^dfOBO- 

pnme <dBH aba: noMUCAHMO, kako cb noMofcio b(iata 

KpAAlA Bf^HCA MU ftA EUICMO rOClIOACTBO H BUCONO NM€ 
AOBUAII. H TABO CA CBHTOMb H Cb BOAbOMb KpAAM 
Bf^HCA B|^ATA CBOrA CKOynHCTA BOHCBOy H TO BeAHBOV N 

noHAOCTA idAb CBOie AHAttNe. h ionii ha^^bo n|^iiAOCTi 

KA BpAAieBCTBO OYrA(ICBO, H B|^AAn nOBHttie H OTNimie 
B|^AAieBCTBO. H nOTOMb TOFA HOHAOIIIC HAII^ItAA , N 

npNAOuie oy tai^hobhhov cb unoctbom^ BMhouk bon* 

CK€. H 3BHAHBI1IH TO B|IAAb AAAM^THHCBMH, BON ll^NKU- 

BAuie oy YoyftNOMb h bcahbomi rfiA^oy coAHHoy, nocAA 

nOCAe H AHCTOBC BpAAN) HCTpYANCBOMOy ^A BU CBOyflTo Oy 
nOCHHXb CBOy MOlíb CBOIO, H AA BUCTA <OBA nouiAA n|io- 
THBA THMb SrOpA peYCNUMb , H CHAAMb NbNXb 3AI6ANO 
<dATHMATH €6. H TABOH IdNA OIEA (leYCNA B|IAAn CBOyHH- 
1116 BeAHB€ BOHCBC, H IdBA SACj^NO Cb BOHCBAMH CTAdlC 
€6 H nOHAOIll6COyn|IOTHBACHANUMbBOHCBAMb rOT<OMb, 
H CpHTÓCTA Ce H CTAII16 BAH30y H COyn|IOTHBb NbHMb. CBA- 
BVH f^ikHh no dCAMb AAKk MCOy COEOMb CBA|IBMOyTAXOy 
Cb BCANRHMb 16^116 H A|IOyr8 CTfAHC BIIT€XHHX^A6|IUMH 
AIOAH MANbHCHIIA , SAUITO C6 MNOrO TBA|lj!(0 H UCUNAO- 




o 



l« 



nwh Muxoy. n tamo ocmun aaiiii KAficliaiie n pn$Mn no- 
rANe ii(iorsAiiie ce h onf^AiHuie m |i€YeNOY ai^baiiio, h 
noveiue bon ocmun ^ANk ueor cobome, nonah ee cta- 
iu€ cwTf^A n|iTn mpt ji^^n no B6Y€|iniiON , bnuic ct 

TBAflAOMk H N€MHAOCTHBOMh Af^BANliOUk e^HANUMi 
tOeMk Ueor COBOMb , Cb UNOCTBOUb MA|lTAI|b Hfflie N 
A|IOrr€ CT(^AN6, Ne3NAMl1lNCe ^0 TOfAH K(INII€NA9 BOMOf 
BU C€ MOrAO B6li6 BOATH, 3AUIT0 HH W^NA Oftb CT^Hi 
NeOVCTOVNAHie , H BUUie BHAHTH , ftA COy BON nOTCAN, 
3AUÍT0 KAHUXb H Af^Y^HXb «NBH ftOXAnXOV NA MNCTO 

OYBienuxh. 

f^a AH OY WAANk TACb TOMOY NHTBO|lb HecYifNtlie 
N€^ no kOAbH OHOrAH, ROUOY NHTRO|lb Ne UOft (IsliN, 
SAttlTO TAKOH OYYHHH , ONH rOTH HeUHAOCTHBH ftO* 

Buwie, it^Acn Rfosb nhkh r|inxb, roh ta^a y RAficfca* 

NtXb N|INBUKAUIC H n|^e3k N3MA BU nOfiTCNA CT|IANA 
RAflcIiANCRA, N YBTeNb BU Rf^AAb NCT|INNCRUH , N MNOrO 
TMÍCOYkb RA|l€liANH HO ^OBHIiY BU nOftb MAYb IíIC|IA1íCN0^ 
H B€AC XAflBATb BU HOBYeNO , ftA K^Ab ^AAMAI^O Cb 
MAAO BNTC3H CMAfTNOUb (lANOUb (lANMNk, Y^NCC, N 
BU n|IHN6C6Nb OY CABRNUH N YOY^MUN TflA^b COANNb, Of 
KOMb rfA^OY KU 'A ^^^ AAM^ ClBfiCNUN HAAYb N TOYVA 
HCHS^TCNA. nOTOMb TOfA CBARb YACb (ICCTNUt Mtfeb 
N BOHCRA ffOTHAC N B(IAYA MOY CTf^HAA H nOYRb NbNXb 
yOYAWUMl' 3AH0N0Mb, CKANUN YACb |l€CYHinC MOfcb N RON<- 

en: n to bnahriuh aa buoic Belie o^b (ibaa mnoctbo 

N KONCRb, 8A3BAUI6 BAflOYHe H nOfAABHlfe, N Rb TOMOY 
C€ j!(OrOBO|INniC, N CBHTb KASCttlC J^A BU CC HMHAe BON* 
CMC |IA3AHANTH. H SieAHHHUie NA TO ORAMO CBC, TA 

BUXY RA36AN NorAHN, (lAccYUc H noxrAme, ^A ne- 

MOrOY AIOAH NH A06UT KUN OY3|IORb Y CBOIB BflATHTH CO. N 
BA3C TOTHAA BOHCROY CROIO , N nOH^C N |IAC€Y ICT||TNI 



l» , 




»- 






fZ 






/• 



• J 








TftwÍíP*f>lÍ 

osazeni I^Pfi? 

eAíBttrt 

ómtídlftiá pifrol 
l^tt to zlf ,, nebi 

ÍÍoUá»»tt<^i > ' 






1 

» 

■ *^ v •• ' í . \ * 

(..:! í'/ r •• .1 

^ ■ 

li Jíl * ví ř 

* *• • • í * ř 



N usHAeio, II nottA^ n^o moynm nAtefcif h rfMjii6S€ 
{iftseiHiAiolíii, II npn^e oy htaaViq na lutrb rociioAiiNikiixi» 

T|IHCfA1ie6AAMA6€eTii H MHldO, YHIiefce Y0YAN6 H TBAfA^ 
A|«ANi€ Cli AATHNH. ftA , ll}tlUTA(^J4ANI6 ttNIUTAfli MOy C€ 
HiMOrAllie COYR^OTHBHTH, l€(^e B0»^ ROAM fiUUi€^ KOMOY 
SUUI6. H n|^0MA6 Kk €HI|HAYh , <OBNiAUIUH Oy HTAAIH H 

noafABiUH H |iA3A€AnuiH MNore ri^AAe, h ovahi|€ oy 

IdTdBfc CNlfMAlIlCBUH, H nO TOMk MAAO B|IHM61IA SKHBH 
H (dNA€ CBOH KOIIAI|h OVYNNH, KAKO MOlf EUUI6 (ICNAO 
CAt>VfA B02RYh 6€HeAHKk. Olf TOMb CTf^OHAb^ B^Tb, NK* 
rOBhi Cb BOIlCBOMb CBOtOMb BA36 KpAAKBCTBQ &f^h HAfl- 
pie, A TO l€CTb CBA 36MAIA, YA l€CTb Cb ONOlf' €T|^AH0Y 
BAAft6MÍf6 JS^epn AO HOAONie; H a>Nb T86|^AHMH A|^BAHnMH 
H db N6MHA0CTHIUily|H BOH €B€ «>BHiA,J6(ie HHf KOf^b COV* 
nf^OTHHHTH C6 HeMOrAUi€. H íipnj^e OY EQCIIY^ H CANSe 

OY AAAiyiAi)teY9 h (iaccy ii|^HMopCK€ rf^Afte: aaÁuqy? na^ 

f^OYNb H BOrATMH H AHRyU COAMNb, H ff^Aftb CKA^AOYNb. 
N MNOrC TAABHe ff^A^e nOJlOSBH NA SéMAlO, H N6Bfcl MOY 

3AAOkOAbNO, nacAAcyNA cBérA, kofa n»^ nMitiiie,n Buuie 

HMAAb H Cb NbHlIb KOHCKC^ A^ KU filBNIAAb H f^OOH^ 36* 
MAJd, N tArOf^CKOY) A T#MOY CblHOY BbfiUB HMe CBIOAAAb* 
N 40Ail|^ABII CUNA Cb MNOCTBOMb BOHCKC, H ll€OY THMB 
{IA30YIAHBIUe l|eCA|^b H3b Tf^AAA t|eCAflCTBA, A^ ^ CT^* 
JHM nOCAAAb CUHA Cb liHOCTBOMb BMICB6 OY A^NIO N Oy 
f Of CROY 3€MAI0, A ONb AA i€ <dCTAO OY n|IANIINTYC, A TO 
le OY BÓCANCN6 CTpAN€ : H NOCAA If 6CA(lb HSBNAiMTtt, N 
«TAAb e* CTfIOflAb |IA3AHAItTH B0HCB6. HCTNHO n3BHANB* 
We , nOBHAHIHe I|6CA|I0Y^ H IfeCApb CABf^ABb BOnCN€ N 
II0HA6 NA CT|IOHAA, KH Cf^OHAb BHAHBb B0HCB6, CBOYRN 

CBOie, H noNAC Kb Af^BAHbH, ie|ie BUUie CAABNA CApAlfA 

H THAOMb nKUN , H COrNKMb lONAKb, KN 1I€|I6 KÁNO Ca^-> 
AItTb AABb OOCetie Ce. H BU fi>Ab BClíe |IANb <dB|IANieNli^ 
Pd.HCKAMlIie,^ A^ ^A'^ BAf^BN IM^CTANAAieHb A OAb ^Nb 



Su,'' 









-; 



JI 

iCn|i€»CHb , Mffi cb RONi^, ÓYTgli NSMorovlie, H AOCnHx 
uie ovcHTH m. a imroiH bhahruic to , oy SHrb ob|iA'- 

TNUie , H tmorO OAh HbNXh CKOYRHKlilll Ce H IIOY€llt€ 
CC T8a(IAHTH, H <0fi(lilNHII16 C6, H IfeCAfMA BOliasa 
flOBN 36UÍII0 H K|^ATH Ce BOrATA Oy l|6CA|irf^Aj(b , Cb M- 
AHKOMb CAABOMb BeCCAA. HOTOUb TOrA CAUIOARIUII 
CBTOAAftb CnNb CTf^OHAOBb 3ABHSRe €6 Cb BOHCKAIMI UITO 
BA|iaR6 MOSKC , 3A OCBeTHTH CMApk CdTIf A CBOFA , ffi 
IO(^b 16 l|eCA|^b , lUTO KTVo BUIUB , OYYHHÍO , H nOlHAO. 
H ONli BHAHBUie A^ ffiCTb pYYHNICNO, H ^A NC MOfC 

on|MiBHTH , sACc^e acMAio , H nove na cotyhno mncto 
rocnoAOBATH. n rocnoAOYiotiH n mn cuna , h hoctabn 

MOy HUe CttAHMHpb, H EU B|^AAieBCTBO KICrOBO BOCHA N 

baaacmVa A^fN f,o noAONíe^ tabo npnuopCKO babo n 

3ArO|^CBO K(^BAI€BCTB0. 



xm. ?ét 

J- .•.■.... 

IZ ŽIVOTA 8V. SMMEONA OD KRALJA 8TBFAKA 

PRVOVfiNČANOG. 
(iz rukop, XIIL v.) 

• 

VIL IIO CttXb 3iSe BbCHXb BbCTA Bb BOCT^bTUHa 
rpAA^ NNb IfAfb AI07U H Bl^bBOHpOAHRITCAb y H pAN- 
AI^OVUIHH MH(lb Cb ni^tnOAOBbHblMb H CBCTUMb. ABO- 
»6 (^A3ABIirb OyCTA CBOn MUUlIrAKlUlC ROfAbTHTH N 
HHUXb BAAAUYbCTBA , l€Xe llCBbMtCTH BC30YM4NH HH 
nOCYH^Re TABOSACO H€n|IABAI€NHIA , Nb KOTC (dSAOBHTH 
NCaAOBHBArO II CSGTArO , NAN6C€ NA €€ N N3krHB«Ab 
CBOH> H XOyAOY HA IfAf^bCTBO CB0I6 , H ^NOYCTINKIA 
NA SeUbAlO CBOIO. llfmiUbAb BO nf«nOA0BbllH CB.6T>I 



I 



.'B 



vrče netibOTftl si 

vzdřUvati pro pí 

tajné a zúmyslné 

na ípríivu, že s< 

v Praze palt po i 

do Sirého světa.. 

bitvou tu žilo pl 

íoslední 

Němců do I**" 

osazení Lípy, E 

osadnflcy něiaecl 

hlahol íesJtý se 

cizojazyĚflí Kteří 

■vyučení 

prayidlfim píiroi 

■ tíčitkft, že íii'^ 

Byli to zlf, neb- 

pHvcdli nírcd l 

brdé ptaTiU; ie 

Národ 1 

KoUirOTÍtlíl' I 




12 

cvuEttHi. » oyriiftbCKUUb KfiAAEUb, H AOHAE rfiAXA" o 
c|ttjki|s (teROunro, h sb chKpoYuicHHie hoctakh wro 
H Rii anoycTtHHK KOHkVhHow. Kb3bB|iai|i(iiuov me ce 

|tK3t OYrbfbCKOMOy Bb CXOie KUOY 8AA,'^UYbCTR0, <ůHb 
se C8€TU iaTB|tll|lb CE (dTb HErO, HAE Cb CHjlom CRO- 
KW HS rftAj^b ncphHHKb, H Tbb CKpOYUlHKb CHAOIO 
GIOKW H Kb CitnOYCTtHHK CbTROpH H, H Tp^J^t, CTOEb, 
H rpAAb SEUAbHb. H TpA^b BGKbEAOYXftb , H rftAftb 
XHTOMHTbCRb, H PpA^b CKbHbAb, If Tftllj^b AtUlbCRb OY 

;^OAbHeuk noA03-k, h rftaj^b r)taAbi(h , h rpn^b nftrt- 

.IptHb, K rpHAb CAAKHM HUlUb , H rpA^b CB^hAHrb , H 

rp&A^ paBbHUH, II rftaAi> ROSbAb. rtxb rpnj^oBb cb- 

RpOYUIb H f,0 KOHbl|S aCKORSHHn HXb HCKOfttHHH, HG 
raCTa GO RAUH HA KÍIMCHH . HfllG HGCbKfOYltlHlUC CG. 
Hxe H HC Rb3;^KHrOUie ce H AO ^^■'O AbHG. H SEUbAlG 
HKb H EOrflTI.CTBHa HXk H CAaBOy HXb nftUAOIKH Rh 
EOrATbCTSO H Bb CAAROY raTbYbCTRHlIt CBOKrO , H Bb 
CAABOY RGAbUOKb H AIOACH CBOH^b. npHAOXH 9Ke Rh 
3GMbAHG)TbYbCTRHn CKOKrO (AEÍlACTh HUlllbRbCKOyiO ^O 
ROHbl|A, AURAElHb XC H UOpABOY ■< rHArOAKMU RpílHH, 
npH3p«HbCR0Y K€ CftKAilCTb H nOAOrS UGA AO RONbl|íl 
Cb UerilUH CBOHMH. H nptBUBAlUE Bb EAArOAllpeNH 
SOKHH n Bb MOiIHTBAXb ^hH^, H Il01)lb. nOEt^H Rpíirhl 
CROK, RRO MOHCH nMlAKRA , RpbCTh XpHCTOBb HCCil- 
CASEbHO nptAb OVHMA HOC£ , H TtUb nOEtJ^OV R03ABn- 
3aK HS npOTHHHUK BSpbRAfkH. AHfilKAHTniO 3KG H ASAb- 
MAIiniO, fitTbVbCTBO H pOXA^NHK CROK, HCTOROYM 
AtAHHOY CBDH), HACHAEHOy GURkUIOV OitTb pO^S rpb- 

Thcuro , n CbSHASHH rpaA" ^X *^** ^''*' ^OY'"'^ >*Xb, 

HRO npOrAKrOJIKTb CG rpbVbCRRn . IKAtICTb , NMb- 
XC NUCHR CHH COYTb: A^^"^ rpKAb, CKpbAOlICRHN 

rfAAb, A^HSOCTb, pocA^b rpHAh pGRSUun cihAbpb, 
rf Mh <HTh 1 'f^ AkifKn , rfftxk cAAikiiu Kup b. ro- 



CBM n HWME , «M 16 N AO CCáft. nfOYCM Xe rf AA€ 

aifkaii onavcTftNim , r^nciioie iim« HCTf«ciitk , aa 

ll€NM6IIOYI6Tli CC RM6 HJEL mrnoyfijk Kh OBAACTN TOH, 
A AWAH CMíe, nXC n NnXk, II6B|I«AHM0 CkXfMNH, 
CAOyXHTH BAAAUYkCTBOY »rO tt *CT(iaKOMk Ck 0Y^« 
YCNMMIi A^^OMk OTk CBeYArO. 



Xm. ll|IMUBaiU6 SB BAJUBCIIUH CYU6I»H%, B€8li« 
IIAkBliCTBOYM Ck A^THipeUk CBOHMk CABOM. H BB3kilAk« 
BkCTBOVIOI|UI Bk MOHACTHflI CB«l6Mk, Eh KfAMIi ll(l«* 
CB6TMHÍB BOrO|ieAMI|€ 9 Kk CBCTtN H RNaYkCTBOYIOI|ÍAA 
rOf «, Bk BkCABOMk nf ABIIA« Vf kHkYkCBATO Oy^VMA AkHk 
N HOlflk H€n(»CTAIOI|IIIIIH OY^^^) N60YMAkl|AI0ltlHIMk 

nikMHieMk, nfitoYCBUN, ii ymbhmh noYTk tckoyi|iaa, 

N AO BOHkl| A SAEUBkUlAA SBUkAkHAA , N tA«NNIHXk llf k« 
CTkHimcIi CdWkAUlAA) H HA NeBCCA OYMk Bkne|ll|Bk« 
WAA TlkAOMk «A aOJAH CYOiei|IAA, OYM^Mk Be H A^Y' 
HI6I0 Bk N€£6€llŮHXk llf lL6UBAiei|IAA , J^M% BSB RBO 
CAMOrO KfHCTA llflkAk COBOIO 3|I€I|IA, fopik »6 Ck 
AlirBAU BkAkBAfAMUAA y II HCnf ABHBkHlAA XHTim CBOM 
H SRH3Hk IIOAOBkHO AH*^">UIUk CBCTyHMk HflABNAA 
CCrO NAYCAklHlBOUk , Y|U»MklfeMk nftn^AOBkNUMMk , H 

cuoTfcqiAA Bk3AAium TfOYAMik HXk n^A^ noABih 

3ACTA Ce NA OYNkUieie, mBOXB N li^n^YH nfOYHXk. 
N CBONkYABklUAA B(l«ll€ MHOrO Bk U%C1% CBOlBUk 

CBBvuiB Borof OAHife H nimcnoAtBu MAfiim, A^NkA«« 

SBC HBBOAN CB CkSAABklUOYMOY TMCCA VADB^YkCBAtt 
N CB^A^YM^^MCY YAMIAII YAMIkYkCBAK, IBUOY«B Bk 
(lOYBOY BCABQ A^XMMIt KHBOTkNOIB, M CBOmik MW- 
AOCfkANIBIIk CBMYk BONkYNBOY B«rOSA^, H X4»fB NA 











I ■ 
, ■■ 

I 



V. v.iitďdMbil #oJ 
ft to 2tf|,iieli] 





i ' 






• ^ • 



■ • ~ ■ 



'■.•■í»..ři'f.f 



■* *► 



*'. 



S— ■• • • 




II 
t 

i 



V 



syMMieie af^MecTii TfíMAAScMro .trafMdf a , 8ii3AaTH 
mu9\ X0T6 i^nfUkAAmin lero 3a t|ioyai» i^ro, h sa 

MCTAlINHie TtAA H 3A OYMHOXeHHie CAk3liHarO HCTOYb- 
NIIKA N 3A IkCANOM IICn|IAKAI€Hn» A^MS^Hie A^TeAll, 
n|lll3BATH N Kk TMH^H T(IAII68t) H NAHONTH NCTOYh- 
HNIA fieCMflkTkHArO , H. OVAKOf^HTH HA U%C1% ^AA^Nt 
nAflBHTU CíNÍOK CkOYJ^KA|IAI6IIA Kb Ji^^QpH CBOie Ck 

OYroasAhuiHMH lero, seceAHTH ce H6B|iikCTAHbHO cb 
AHreAU lero. kto bo i€CTb, peve, vAOBiKk, Hxe no- 

XHB6TI1 H NeOY3|IHTh CkMf^hTH? H CerO X0T6 lABHTN 
N6B6CkMArO YAOBftAA A 3eMAI»IIArO ANrčAA^ nOTbl|IA 
CSOIO N«H3p€Y€NbM0YI0 MHAOCTb, H AlLCXilll|OV aVi*0- 
TOBA BbCXOAOy a|^«0OAOBbHArO , lOXe CAUb CN npQ* 
OVrOTQBA nfl^AH) ni^tAftBi" BAAAUlfft CBOI6MOV9 8b 
YA€b HCXOAA lerO ll(ULAb€TABIITII 10 Kliy, I02K€ flfO- 
(ilB(»A30Yie KAHUANbCb WANh, rAArOAAHie: BbCXOAHTG, 
|^MTHI1 H ilTblfH. NA NtOSKe TblflAUie ^ů CB6TU H6« 
nOCTUAbHO BbCTOyflHBb UlbCTBOBATH Kb SOBOVípOV* 
MOV H4 8b CHie BO B|I«IJ6 NAY6Tb BOAMN n|l«nOA0Eb- 
MUH. H ||(lll3BABb. CMNA CBOI€rO CABOy NAYeib ÍAA- 
rOAATH I6M0Y, nOAU0AI€ CAb3AUH TftAO CB0I6 : íú AIO- 
6NMHY6 MOH , n|IH€nt Bf «M€ (dUlbČTBHtl . MOlOrO. C6 
nilftA^^^T^HTb X|MICTOCb NeBHAHMO H SOBCTb Ue* H^H- 

HecH UH,rveAO, MAT€|^b recflOAH uoiero icovcxpit- 
CTA, AA nvoace iiBCi|iAKb ce, f,\ nf^AAUb Bb povi|« 

Hl» ftOyXb MOH. n(IH30BH Ml, Y6A0, ll|^0TA H Bf ATHIO 
BbCOy, AA BHA^Tb HCXOAb MON. 10X6 BO nf^USAHXA- 

lOTb ce CAoyru rocnoAH BorA uoiera h boh Kf^^nb- 

IfHH ) N TAACb HXb H RtCNb HXb CAVUIHTA OYIUH MON.' 
nOCntUIH) AlOBHUHYe. H fl^HNeCCNt BUKblUH nfMBC- 
TtH, n BbC«Mb CbE|IANOMb 3BAIIUMb nONOn pAAN Tf b- 

BAAxeNAro, npocT^ |ioro3HNOY C80I0 n|itAi» cbctoio. 

H AeXAttie, YAie n^UUIbCTBHlA ANreAbCBA. N CHMb €1 




w 



AeqiHHMb <OK|ihcn TeAece lero, sk oynunn coyqiHn 
HMh HMh , sRAAeqie CB6TArO , rAAroAATcoy leuoY Cb pH- 

AAHHieMk MHoroiMi: H6e>cTABH 'RACk cn|ibfc, nptno- 

A0BbN6. NeAHUlH HACli OVYMHU CBOiCrO. BTO BO NA- 
CTABHTb NU N Kb BOMOY Hf HBtTNeMU ? H BbHAb MbNOrb 
HCnAbNbUieMb »AAOCTbNO (^Uj^AXY- *^ NHXbSBe H CABA, 
npHeNOI)BbTU |^A3AHYbNUHMb l|B1lT6Mb AlšBbCTBA CBO- 

lero , nAAY6 xAAocTbNO , rAAroAAiue : co n|i«naAOBbNe, 
BNaB^oy, RiKO C6AeNHi6 TBOf^HuiH Kb racnoftof. Nb RQ« 

3ÁBHBAH H HACb Bb MOAHTBAXb CBOHXb , H MNAOCTb 
HCnpOCH NU OV Xf^HCTA BOPA. KAKO BO n03RHB0y B63b 
CB«TAArO TH*AHI|A? KAKb BO fOBHYAH n|^HMOY , NéNA^ 

čHqiAie c€ AOB|iAro nACTU|iA CBOiero? kuh ah ohsh- 
ÝAH ni^HMOY 6€c«;^t ;^0Yiii6BN«H ? OY Řoro noAOYYoy 

OyTtXOY MOfO ? KTO HI|%AHTb MH AOYIU^BNUH Bf^ILj^b ? 

oyuoAH BAAftUROY cBoiero , AA n(^iM€iiJH ue Cb co^ 

BOIO Bb BtYNUie K|^0BH. NeitOrey EO T|lbmTH (IA3A0Y' 
YCNIHA, CBtT€ MOff CAA^KUH. H BbCň lAKO MAHN^IlH 

oycTH |i«ifi6 : noueNH nu, nf^tnoftOBNe, Bb BAAsneNUH 

TBOH nOKOn. 6>Nb 3K6 BbCKAONb Ce, (^€76: YYCO IDBI^ 
WTN tecte neYAAHIO ? NAYNtre NAAbr|IDEbHAIA nUNNKI. 

N BbHeaAnoy Bucib luoyMb, iako no^BrnBATN ce ui^ 

CTOY9 NA NeUbSKC BtXOy. H ce ntCbNb ANrCAbCKAIA Ne- 
Bflj^HMO: CAABA Bb BUHlNHHXb EOFOy M NA SCMbAN 
MNf^b , Bb YAOBUtllXb EAArOBOAeHHie. Y|lbBAA3KeNUn 

«e noiAiiie Cb nhmh Bbceub speifieub. h tako ni^t^AA 

AOyXb CBON Bb pOyifK rOCnOAbHH CAABbNO. H Etiiie 
AHt|e lerO (dCKAABACNO, 6>B|^A3A HM«ie NA CCBlL NCNS- 
ptYCNbNA. N AHBAdXOy Ce BbCH SpClflC CHXb. H Cb- 
KOyTABblUe T«AÓ BAASRCNArO Cb NCAAbMH ft OtCbNbUH, 

H noAoxHiue n Bb r|i0Bis. n |^A3HA0iue ce KbKs^^o Kb 
CBon CH, CAABeqie fi> cHXb aiTbi|A fi cuha h cseTAro 

^I^OyXA, NUNIA H RflHCNO H Bb B«KU BMOMb. AMItNb, 



' 



•; 



i 



I 



,Wce neliboval s- 

^zdtl&vati pro i 

tajné a zamrzl u 

n iptávu, ie ' 

• Praie pálí po 
■ďo Itiréhú svétii 

[IHvou tu &\o { 

Posledn 

|.K4mca do fc 

1 osazení Lípy, I 

osadníky němec 

hlalio) českj- se 

dzojazyínl Utei 

VylKen 

^ praridlftm pHrc 

] přitká, it ttAr 

[ Byli to zlí, oel 

I brd* ptaTÍU, Si 
r Národ 

I lAskoa k vlastí 

* KollároTÍch: 



2. 

IZ ;ÍIVOTA SV. SIHEOHA OD SV- 8AVK 

CUniedju IS06 i I8l5 g;od.) 

íis rH*flp XVU.eJ 

i. KaUIL CBeTUH MOHACTIftb CUH , KKO Bt^^T" 
BAUh, UKO nOVCTOY UtCTOV C£UOY EUBUIOV, AOBH- 

ipi SBtpeub EtxoY. nftHiiibAbuiov kg bi. aobhtboy 
rocno^^KHOY N&iueMOY ■< CAMOA(>i>iKbi|OY, i|Jk|ii.cTBOYio- 
i|iov Bhcee c(ii>BbCKue 3CMAe ctc4>ahoy mcuanh, aokc- 

qiOY CHOY 3j^6, H H3K0AH CC €MOY Bl noycTiMh CCMk 
ďAt UftCTC ÚYCTBOpHTH MOHdCTIftt. CUH HA nOKOH H HA 
0YUH(dX6HIC eAHHOKUKb VHHA. CePO E(i> TpkKAAXEHHArO 
no HCTHH& rOCnOAHHA HU H ÚTI>l|a, A> K«AOMO K^V' 
AGTb BbCtMb NdMb Xe H HHtUb , UKO COrb TB0p6H 
HaCOAbUlA YAOBtKUUb HeXOTC VAOBlVbCKOH rUBlAH, 

iiocTAKH cero CAMOAfthXbHAro rocnoAHHA i{a(ibCTBO- 

KATH KbCeiO CphEbCKUK) 3CUAKK> , HApeveHKArO ClZ' 
(tlAHA HeUAHW. H (AKHOBHBbUIOY WTbYHHOy AlAHH^lV 
H E0AUI6 UY''B(**>A'<HUltíV KOXICHt nOMOqillO H CBOeiO 
UOVAPflCTIK), A<1HH0M CUOY (ATb BOfA, H Bb^A^HiKe 

noruBluúYK) ckoio a^AHHOV, h nftHOGfttTe o)Tb no- 
uoftbCKue 3euAie sctuv ■< cb rpAAWBU, a <dTb ^akha 

HHAOTA (ÚEA, A lúTb rpbYbCKUE SCMAK nATbKUKO, 
XBOCTHO BhCe H nOApHMie, KOCTpklfb, AI>'>i*il>KOEHH0Y, 
CHTHHI|0Y, AAEb, AHnAKHb , rAhEOYHI(0V, ptKť , 0\- 
UlbKOY H noUOpABie, SArpbAATOY, A'tBbYe, EtAHtJH). TAA 
KbCA MOYA(tOCT'lH) H TpOYA*dU)> CBOHMb CIA KbCA H^H- 

OEptTC, noruEtiiOYio HCKorAA WTb hachaTa CBoee euoY 

A«AHHU, AOCTOHHAA CMOlf CpbECKUe 3EMAK. K nOCni- 
lU£HI6Mb EOXKUb MHpk H THUIHHOV RUnpieMbUlOV 
BAAAUyi>(=TBOY CrO (>>Tb BbCOYAOYi K(> HCTHHOV BO 



I 



17 

CUH AHKLNL " CT^AUlk SUCH IkCtUk XHIOiri|lirHUh 
OKfkCTh CCEC, K&ílAUVkCTIOir EO €rO BMKUIOV -AS. 
AtTk CkKfHHfGHOY H IftAOV H HH MTh ROrOXXe ■€- 
B^IXAEHOV- YTO CO CCrO HA^CTCUk? BMAUII«V AH 
fllYC H OYYHTEAM? OYTB^kAil EO H Bk^ZO^UH BkCtKk 
Cf kAkl|A, II HKCTUK NU BUO nO^OSAETk Of JlBOBtf HUUk 
XftHCTlAMlUk A^kXSTH O^KBOYW BtpOY Kk BOrO^. CO- 
^OH) fl|tkBt6 EAArOBtpÍE ROBASA, nOTOMk XC H HHiLXk 
HACTAIH. MfkKRH ttGB£TH , UOHaCTIfC CbS^A, CK6TH- 
T6AK Bb CAACTk nOCAOVUlHE , NE^CE YkTE , Kk UHH- 
X0U XS BE&HKO CUtpEHVe H AWEOBk HMiie, HEHAA** 
ID1|IMM CE HAAEXA>) OfEOrUMk SUCTOVflHlIKh, HHIflHUk 
BftkUHTCAk, HSrUC Bk f,OUk CIOH BkBOfte H O^tBA- 
U£, CHpUe BKQHTA, BkAOBHt|E OOftARAA, CSinUUk 
H xpttUUUk H H6M«»l|inUUb H rAOYXUMk H HtUUMk 
Bk HCTHHOY MATH EUCTk, H H^OCTO ^E1|1H BkCe CIOE 
HUtHÍe Bk 3AHUb na^A. srOfy SO AB^ASUk EUCTk 
CTpAHHOHfT£Mkl|k , SCMAbMUH ArrCAk , HCBCCHU 1M 
B«Kb. TftU Xfi H EOrb n^tBkSHECE H, H ^A^OBA eUOy 
HUC, €X€ nAYE BbCAKOFfit HUEHH, HMENH CrO SkCH 
e3UI(H nOKXOKHUlE CE. CAUb X£ CkS^A UttHACTU^E. H 
HfbBO OV TOnAHIfH.CBETArO (ÚTkl|A HHKOAU. H ^fOy- 

ru TAUOXAE CBETOv Eoro^OAKifOY oy tohahiih. no- 

TOU-XJIE RABU CbS^A UOKACTI^k CBETArO rettftrVA Bk 
pACt. H RbCVUb TtUk MttHACTUpeUk CkTSOfH OVlIflA- 

Roy, nxoxE noAOBAeik. nocAtXH >£ Ttxk cuH HAUib 

CBETUH UOHACTUfk CbS^A , CrOXE H HApCYE Rk HUE 
n^lCRETUC SAAAUYlflfE HAUIE EOrO(tOAHI|£ EftArOftUTfiA- 
HH1|£. CbS^ABk (ůJh UAAA H f,0 BeAHKA , H CCAA H^t- 
AABk H Ck HHIUH nflARAAUH UOHSCTUfK), HKttHH H 
CbCOICAU YkCTkHUUH H KHHfU H |tH3U H 3ABtCU H nx£ 
COlfTk nHCBKA Bk SAATODEYATkH^U HOBEAH EFO, HÁVE 
XE H Rk l(pbBRH HAnnCAHO HA CTtHft, H Ck KA6TB0I0 
Jakost. ČlUntrn la vifi. gimn. fiiv. I. { 



:-.i; 



. • '.i 



■ I 







ť t 



VÍMKx taíM 

Némců' d«rTti 

osazeni lipf , 1 
«8ÍBuÍji(^ lifaiied 

džbjazJiSAÍ^i 
^tidniá 1^^ 
"Ějh to ztf „ nelj 
Ittdé ifairi^ M 

/ ' "■ 'íříiítíA'' 

« • 

■. ..-it ■ ai ■ .-'I 



\\ .. . . 


4 


i ■ -í 1..' í . 






:': ./ » '* í^: 'U 


* 


..' -J. 


r.?i>r,íi «í ' 1 


■■»::■')♦.: : fi 


:Vři.J,.í ' \ . • 






1 

■ • 1 

• 1 .t 




' • jíj* ť A W^i 



18 

n ck 3IIOV30IO, niNO ^a iiiirto NenoTsofiHTii erosa 

n|^«AAHTA, KIK0X6 CAUUINTe H Kb KHHfAXk CHXk NA n|kft- 
AN O TOUk CilOKO. 

in. HcflAkKHsniOY »e ce euoy a3. momoy a^- 

TOy Kb A|^b«AK« €rO, RAAAUKA X6 nj^tUnAOCTlIRUH 

N6n|it3|i« uoAenTA ero, esRe 113 rAovRNNu c|ibAbqA 
Kb3AUXAeMoe, lib rko ipexi^b h T|iOYAon|^TeMbqb n 

Mb3AOnOAAT6Ab RbC«Mb X0T6 COACTH C€. RfHRAlOYb- 

inoy Ko ce R|^«MeNH ncNO cun cuoT|^bAHRyii cuh 

MOYSRb RbCOY MHf^A CerO CAAROY H YbCTb HH Rb YTO 
RC6 RbUUNII , H KpACOTA aRH3HH C66 lARO H ^blMb MOY 
RHAHMA BUCTb, Xf^HCTORA RSe AIOBU |^ACT«AUI6 Kb 

NiCMb, H |^A3brA|kAAiiie c|^bAif€ ero nRO.x|MiMmiA euoY 
OYroTORANA H CbcoYAb n(i«YHCTb AOYXORH ero cRe- 

TOMOY, NtKOTOpNMb Hf HA0»6NT6Mb Rb OYMb erO n(IN- 
AORSHRUIOY XI^NCTOY « NACTARAbUlOMOY H. H TAKO flO- 
CAARb CbRbKOYHH CAAfOflOANpYlO CH ^'kTklfOY H RbC€ 
H3K|IAIiy6 CN BOAnpe, MAAU6 H B6ANRUe. H CbRb- 

KOYHHRb IRe Kb ceBt HAven HMb OYve rAAroAATH: 

VeftA MOA Rb3AI0CAieHAA H RbCUlinHAA MNOIO, C6 OY* 
RNA«NO CUCTb RbC«MH RAMII, KAKO KOPb CKOffMb n|kO- 
MUniANSUTeUb HOCTARH Uene RAAAUYbCTRORATH HAJIb 
RAMH, H Rb NAVCAU KAROROY HfHIdBp^TOXb Hf^KldRH- 

AtNOYio 3eMAN) NAUiOY, N nOMoqiTlo BOKsTeio h nf«- 
CReTue RAAAuyHife uAiue RorofOAHi|e, rahkoy MOipb 
HM«e, Ne<dBA«NHX ce NH HOKOA A<^Xb cesiL, AO^AeKse 

KbCA NAHI^ARAIO. H EOfOY nOCntnibCTROYNM|IOY MH n(IH- 
AOaSHXb Kb RAMb ftl^AHNOY H UIHpHNOY , esse RbCI&Ub 
R«AOMO KUCTb. RbCtXb Xe RACb RIKO H CROIO ft^Tb 

RbcnHTtxb, AAKse h ao ceA«, n uAOYVHXb rm, kako 

ApbSRATN ce ni^ARORtpNUe R«fU. MNIOSH SKC HHIdnAC- 
•ICNNNtlH RbCTAIUe RA MC H OKHAIdllie lie lARO N nY€- 

Au cbTb, Nb NueneMb rocnoAbHHUb npoTHRAnx ce 



10 



HUk N OAOAtXk HUfc. T«Uk »6 H BU , Ve^A MOA Bk3- 

áiocAieHU, N6 3AKUKAHT« o^vevlTA CBoero N ni^ABO- 

B«|IIIArO 3AK0HA MHOIO OYCTABAieHAfO. cVc BO A|li>»6- 
1|I6 NMtTU 9Ceqi0T€ SOfA IIOtlOI|illH«A CeB« N ll|l«CB6- 

TOYio rocnoxAOY Boro(ioAiiiK^V 9 n moio Aifie h r(it- 
umoY MOAHTBOY- u6He me rhnu aTbnoYCTHTe , baa- 
AUKOY CBoero, cb uHfOMk, f^i bnant« oyh mon cra- 

CCNÍe, 62Re 6€Tk OYrOTOBAAk íí^líl^h Alll|€llk BkCftXb 
CB«TA Bb ttTkK|lbB€lrite 63UR€mk II Bk CAABOY BAUb, 
nA€TB« UMII. BNSRAOY BO , RIKO BkCC C0Y6TH YAt>- 
B«Yk€RO, eAHRO MeifflBIlYA^A "O CkMflkTH. Heil|^«- 
EOYACTk EOrATkCTBO «N €kNttA6Tk CAABA, ll|lNllikAkinH 
CO CkM|lkTk RkCA CN liOrOYMTk. Mltk Bk coYe ife- 
T€M €€. flOYTk B^TkKk €€Tk, HUMt T€Y6Ub , J^Ut»h 
€CTk RtNTfe nAHie, HAfA, flf^bCYk H n|^AXk. Bk MAAt 
«IBARI€T C€ A Bk CKOf « IlOrifBACTk. Y«Mk Bk HCYNNI^ 
C0Y6TA BkCAYkCBA. XIITfe BO €6 C«Nk N CkRk , H BO im 
Vk YTO»€ M6T6T C€ BkCABk 3€MAkNU, IARO»€ |k«ill6 BNH- 

fu: erAA h BkCk Mtt^k n(iHCM:|i«qi6Uk , yofaa n Bk 
r|ioBk BkceANM C6, NAexe noYnHO if Af re h oyboisn. t«u 

S6, Y€AA MOA ANHSNMAA, IlOYCTHTe Ue CBOflO , AA 
1IA0Y BHA^TII 0YY1&KU HCf^AHABBU. H CHMU OYBUYU Oy- 

BcipABk HXk f^otphĚ rocnoAintk n BAAru iiACYU|ik, cnuk 
ase BkcuMk MHoro f^uAAioi|inMk h rAAroAioipNUk enoY*. 

lie<»€TABH MACk CH|lk , f OCnOAH , TOSOIO BO OCBeipeilNH 
^yXttMk , H YOBOiO NA0YY6NNII BkIXOMk , n YOBOIO n(IO- 
CB«niX«>M Ce, RACYUplO A<^fi^) nOAAfABH AOY^IOY 
CBOIO 3A «>Blf€. N NIIROAHXe BO Bk YB06 A^^NH BkCXy- 
1|I6N0 BUCTk «IBY6 BAkBOMk IdYk BOrAflf^tAAHNAfO TH 
CYAAA HACTBe. H Bk Bk€6 AN. A«Yk YBONXk CkBAIOAe«H 
BUX<»Mk M BkCmiTBNH , H HROfO fOCROAA H (OTkl|A H€- 
flOSHAXOUk |^A3B« Y€66 , BAAAI4B0 HAUlk, 



2* 



I 

í 



tfce neliboval f 
fzdřlánti pro ] 
i^jnS A zátnfsb 
Ba zprávu, £e 
V Praze pak po 
Bo Sirého svéti 

(StTOU tu tilů ] 
Posledi 
KČmcfl do k 
osazení Lípy, 
osadníky uí^me* 
hlahol íesl-ý Bt 
dtojuzytní lite 
Vyliiet 
pmvidlftin pHr( 
týčilka, íe nit 
Byli to zlf, nel 
přivedli níxoi 
hrdé pravili, ř' 
NérOd 
liškou k tUsI: 
KoliároTtchi 




IZ 1>AH0V. ťlKlUA MTErAAA PHVOVKMJAl^Otí 
MAN. ŽIČl. 

gud. I22Í— i«e. 

Ch xt citťTU H nfiEuctteifieiiH xpíMh cn.xcA iix- 
iiiero icovCA :((tHCT,i. .\:th mhaocthio RoniHieio biíhi.- 

YAHH KpA.1l> CTe(|>JHh . H C lltt«|{|.3AI0fiAt:llHM'K CHIIOMb 

CBOiiub pa^ocAAROMb npiiK«i)bi|eMb , ier()»:e ii kalIfo- 

CAOKMCMO EHTII CMOY KpaAK) KhCe CHtC AP^^^Kť • Kk 

ceMiKť KftAMii cnacA iijtiiiero 3A^ i^^ nocTi\KA>\iOTh 

ce KhCri KflAAlIK , XOTei|ie RUTH AP>>^-'tK'K CfcH . H 
ApMIKnHCKOVnilK II llllťKOVnHK H HrovMeiiiiK 3^* 
i,\ nOCTJBAAlOT ce H GHI€ .TOlfnC lipHAUXHNOUh Hfl- 
(rt^b KAJCTk CHKIt l|phKltH: KpUVIIIH'^hllHI|UY , MO- 
paSUV. KUpbVb, AeiieHMI|H tilKt., Kt;AHI|A. AHItUYh , 
AUVruMlipj, pACIIHA , H KAACH KCH CIIK Kp.tAeKh- 
CKG .VPb'T''^Ke. II CIIK 1I;UVII<:< VbTO lipiIAOiliHNOMh 
llphKKtl cnXCX Hlllicro , Ch CHUh í.\ llťlIMAHt npoTii- 

iioiie AXupcKe HiiKupc URAacTH. \ i(iu AOKUA" <>>ti> 

IlunuKh HAII (ůTh KAlNb HAII ďťMAhCKH Am^H , VTO ť 

iiuriuitCKA eiiph, VTO ce ay^CMAe iia Aio^exb, f^x ce 

Til KCA dyjCMAH) CtH l|phKltH. \ HH«Mh llHCKOVniinMh 

KC cov AOiiiJ^s xovne, \!k oysnux npoTononA ^KopcKH 

IIOAOBHHOV bHpK IlunOKbCKe , X ICpC K Kpb.KOKHHA 110- 

iiuub. XX (ůf,h TorA iicoyjCMAC iipoTanun.A ycctu , iib 
Kbcc TO nHCKuvnh \x o\if.UM, X CH£. f,. xoviic: leAh- 

lllAIIHI|a, IIHOYKA, UEA HKpA, (tíf.h HCnpbKA NtOVAJtďHAb 

iipoTononA. .\x H Kipe aa coy wTb iipoTunoiib ckueuah^ 

H. A- HAMACTHpH KpAAeKCI|ll : CKCTA liUrOpOAHI|a CTOV 



j 



ti 

ACHNYbCKA. H CRCTU rEaprHK OV (met, H GRCTOrOflh- 
CKH HAHACTIIpb. ti CRETa EOrOftOAXI)'^ rftaAkVCICA. TtUH 
A- UH HH CaUtMH HUN, H;\H TAt HMI. COy CĚM nOAh 
KOHUH nHCKOVnHKlMH, ^\ HCHUAlOTb H3L^h HHMH HHKOftG 
MEASCTH nHCKOynHte. a U nonOKbCl|«Mb nOCTClBAEHH 
CH?C(. MAHACTHftCKHXh fitCASCTH , H ů) KCSKOMh AOV^O"- 

HOMi. HcnftARACHii, nfttAA^raeui. Ta bi.ca ha AftxKnit- 

nHCKOVnA. A (ů nOCTAKAEHH RrO^MEKIiCKOMI. , KrOXE 
110 npAKAt H3K0AH KpaAERhCTKO . ČETO AftXHEnHCKOVntk 
CAArOCAARA^ETh EOXkCTRhHfl . A KjtaAb A^^AETh eMOy 
;i;h3Ah. H (JEAOKh Kro nOETAKAACTb EFO HroyMEHA. H 
no TOMOV BflXkCTBbHM Cb 3AK0Hh NaOVVHBblIIE HO l|(>k- 
KORHOMOV OyCTlROV H npHAANH 



lTr.0VOH IVAKA UAMIOLA KTiĚZA nUBROVAČkOG 
SA KRAI..IEM VLAniNLAVOM. 



sod. 12. 



Kb HME (ÚTIJA H CUHA H CBCTarO AOV^CA. 13h XIAHN 
AAHhAOAh KHESb AOV^f^l^-^C"", Cb HCIlUH EOAnpH H Eh 
REOKb UnKHHOKb rpAAhCKORb, KAbHEUO C£ TEGt, rocno- 
AHHOY KpAAK) KCtXb pAUIKH\h Sl^MhAE H nOUOfthCKHTCb. 
RAAAHCAAROV , Oy rOEnOAK ROrs HAlUErO HCOVC XpHCTl 

H oy nptcRETOY EOropoAHijOy , oy vbCTHy h niiiROTKO- 

peiflH KpKETb H oy CRETA EOXHV EBAHkrCAHt II Oy RbCE 
CRET6, OyrOAHBbUlEEOroy (OTbBtKa, BES KCAKe HOV^A^^ 
Hb CROHUb XTVHHEUb II CHOOEb ROAORb, VHCTtMb CpbA- 



22 

l|EUI> H nftJIROKIi BipOBb, E€3 XCHKOfA npOnAACTKil ti 
jhm MUCAU, RKOfte tůTl. AbNbltlHerA A>>>l£ AA TH CMO 
nftbl^TEAH nftAKU, H ^\ CMO C TUGOBb e^HOKb MUCAHIO H 
e^HlIlMh CpbAI|CUb HCfta^AOVYHU \0 XHKOTil HilllI8rA H 

TKoera. H KTO e tkoh nfii>i:T€At>, x^ ""V *=mo npbtre- 

AHG, A KTO TKOH KpAFh nftHBtrHe uy HAUlh PftitAh Kh 
HUMb, AA TH HEHCnaKOCTH HHl^lAftC Uy HlCb KOVA^- ^^tO 
,\H YhTO HCnAKOCTH, \A E UU HAATHUD , AKO AH TA HC' 
HAATHUO, A<1 (úHOrA CAMOPA A^ TH A^MO. AK6 AH TOrA 
HeoyVHHHMO, Í,X E HA HACh KACTKA CH«. H AKO TH C£ 

;iroAH Koc hachau6, h nftHEtrHEUiH oy rpn\h HAiuh Kb 

HAMb. AA T£ npHHEMO lAKO roCHOAHHA, Gh KCAKORh 
nOYhCTHK) H Ch RCAKKMh npbnHHEUh, Ch KGUMH TBUHMH 
BOAnpH, H C MHUMH KCRMH TKOHMH , KOH GE C TOROKb 
SrOAE. H XOAHKO Kh3AK)KHHIH nptlRUTH Oy HACh, A<^ CH 
npUROyA^tHK Ch KGAXOKb nOYhCTHHI, A 3AA A^ TH Heoy- 
VHHHMO HHKorAfte, HH lenu CAMOMoy rocnoAHHoy, hh 
rocnorH XGHt troeh, hh Att|H trogh, hh AORUTKuy tro- 

EMOy KCAROMOy, hh ROAnpOMb TKOHMb, H HH KGAKOMOy 

HHKOMoype TKoeMoy, hh aocutkomk hul: Hh haye a^ 

HMAUlh nOYbCTb H XflAHOy npOTHROy MOKH HAHIGH, lAKO 

h rocnoAHH). h KbrA ch Kb cjcOKeuiH hohth hhamo otAb 

HACh. A^ CH HOreHIH GROBOAHO Ch RCAKOH) nOYhCTHM, 
H Ch RCtMH TROHMH, H Gh AORblTKOMb HCAKUMh TKOHMb, 
H (úH«Xb.AOChlTKOMh RCAKUMb, A MU A^ TE HCnpATHMO. 
H JEMbAH TROCH H rpSAOMb TKOHMh J^i HCnAKOCTHMO. 
HH HAtHOMb, HH rOyCORh , HH (dYHR«CTh Hh TACMh, Hh 
HAYE A^ HMk nph-RMO nKO K CAMlMh HAMh. H A't CTOHMO 

oy GTApnxk MerAKh, a nptc to ao hehocexemo khka- 

KOpe. A AOGUTKb Epe CMO pCKAH A^TH , A^ TH A^MO 
THCOyKH) ncpbnepb H nCTh A^CeTb AARhTh CKpbAATA YH- 

GTOrA H YphAeHora, KorApe th CAMh rocnoAHHh cúbaw- 

SHHtH. TO nOAOBHHOy Aa TH ADUO CbFA, nCTh CbTh 




ncf bncf k, H 0NOY3H ncTb Accerk itnikn. cnf kMTa, ioe- 
^e TCEi oirroANO eova^, i Afovroif ncTk ckTk nef knc^k 

AA Ttt AAUO AO EOXMKA. H CiTk TOFA A^ TH HCOYA^^KH- 

. uo iccra hh uAAa, Hk aa th noAAUO SkCE h onAkncNO. 

M l|KfnKkHHK TBOH A^ CTOH Oy HACk NEB^trEHb tě>,k 
NACk HHKAIOfe. N YTO 6 IBOt Hf ABHHA, AA TH tO HOAA- 

cuo Rbcov cBpkuieMOif. H Kkra (»a>> HACk ovcTftBOYeuiH 
nouoRH no uo^o^, h noACuo th ha nouoik , aa hu 

nfOCTHUlk TOTA iItTA BkCe, YTO HUAUO 3AI0Hk AABATH, 
H B0Vnkl|l6Uk NAUlHUk, lOH BkCXOAC nO TB06H SCUkAH, 

i|ApHHOv, nKO H rocnoAHHb CBCTonoynBkKiH \%f,h 

TH H rOCnOAHHk CEeTOnOVHBniH MTkqkTH, KbrA HMA 

cu» nouArAAH, afai|iau hu cta. arc ah hcovsuoxc- 

UO HTH MA HOUORk TH , TO AA CH OYMUAUlk BC6, RARO 
TN C SAROHk. H TAROrC TH CC H UU RAkNCUO , KAKO TH 
CC COY H Ty EOABfe, nOCAH HAIOH, RA6AH, UA*ftH 
WYAI^YHRk H RpkBAUlk UAHkrspCBKRk H HeT^k CftBHRk. 
■ NHRONU^ OyafOROUk AA H6|IA8ApOiraHiMO CHC lACTBC 
C TMOSk, Nk A<^ >0 AfkXHUO TRftbAO. It ARO CC ROt 
RfAMOSA OYYNHHH MCfOV HAUH, AA C6 COlTAOUk HCnpA- 
UA, A NACTBeY KyHOlf AA AH'*!'"") ■■ T<Et HenOUkYHO. 

H RARe xoteue che bcg x^ahhtm, yto ce hhuic oy 

UKH RAETBl, TARO A* "ACk EOrk CkTCfAHH HA CEUk CB«- 
T« H Oy EOVAOYK^Ub. ANO RH H^CTOVnHUO H EANO af.k 
CirA, YTO CMO OYrOIOfHSH C TOEOIk H OVRHCAAH 8A«, 
AA HU EOf k CkRkHe H CB6TA EOrOfOAHqA H RCII CBETH, 
MM Ct HMNOY Oy CH«H RACTBt, NA CCUk Cl»« H HA 
(0)H0Uk. 



jHce neliboval si 
ířdélAvati pro p 
'*jné a zúmyslní 
Ja tprávu, *e i 
Jíl Praze pak po 
Ho Sirého s\éta 

Posleán) 

-ilémci do ki 

• OBUzeni Upy, I 

' osadufíty nĚmec! 

Wahol čcfifeý se- 

dzojazjíní Uter 

Yylíieiil 

i- pTRTÍdldm pHro. 

I tíčltka, řtt nárí 

[ Byli to zlí, neb 

I přivedli uárod '. 

I hrdě pratili, ití 

1 Nirod 

KollirOTýth: 



IZ ŽIVOTA SV. SAVÉ 01) DOMETIAKA. 



(li riiHofi- 'Ivirske bibliolebe iz Xí I. r.) 

H tAKo HJi MHoro H\ seycftH SAKbCHtKiiieMh , no- 

KťAtKAťTh irOVMCMI. OVA^f>HTH EttAO , NGACAn GO Et 
(dTbAbHlH. KbCTACTb irUlfMeUb H Cb HHMk lOHOlll J , H 
irOXUA^TbKb l|phKOKb HAMOAHTKOV- KbCT>\ETh H KOeROA^ 
H COVI||Vh Cb HHMh, CTOnTH Rh l|flbKKH , Hť BO CM«1- 

NoiftaTh OYiio cBoeio lAThnovcTHTM efo. nnHiio xe nfo- 
AAhxeHHOv covi|iov, h ytehiio iiaku ha MHOSt npo- 

YHTACMOV KbC-tMh CtA^<|t<^Ub KbKOvnil. H (DHtMb SOH- 
IIOMh CTfttr0VI{IHMb CrO Ch CT(>.\THA.lTOMb , TpoyA^i íkc 
PA^H IIOVTHirO , H 0VTtlll6HÍ€Mb n»p\ OVCHOlfRUieMb 
KhCKMb HX MHOSH. H nitO V""!^^ **^*' OVCHOyRIIIItXb 
KU»hCT8HUII lOHOirM , EI.A(>OE QKU, BhCTAETb (OTb HHXh 
H nOKAAHner Ce npHAb CKCTMUb XpbTbBHHKOM Kk3- 
AAETb OG-GTIJ CKOK TOCnOAbKH. GAArOCAOBHK CC (0Tb 
iroifMCHA nOKMh e,VIHt)ro CTi\(tl|:t nOYTCHHA CAHOMk 
CRei|ieHCTRJ, H RbC:(OAHTb H.\ REAHKhlH KKe Rh MOHl' 

cTHpH nnpbrb , h o cerií cero 3ATRopb RAsroAApnBb 
Rura peY€ : Rh3Hecoy re rocROAH . ano noAKTh uc. 

ChTROp ne C(iei|l€HHHKb MOAHTKOY IdTKUAKTb KAACU 

rAARH ero, h Rh pHsoy OBAiYHTb ero ArrcAbCKiro 

0R(»A3A, piCTkKO IIMe CAKOMb H3M«HHBb. CAb3AMH XC 
MIIUrUMH OKponHRh SEMAH), BAArOAApHUe H noXRAA- 

HME FAACU Kb Eoroy it«i(iae. EVKO íkgaahYe cpbAi|:t 
MOCrO HCnAbHll MH rAarOAK H CbRpbUlH. t\KO H oycTH- 



25 

AUTH €C CTAflfOY CKeipCMNOMOY CdTb MNOfArO 6rO 
MAVA. N CHMb TAKO ByBIU6Mb YTCNViO CKOHYAIIUieY €€ 
H KM«Ub KbCTAIUI€Ub ftbSUCIBAWe CTfUrOYiP^H rOCHO- 

ANNA CBoero , h C6 N€b« rA6 khautn ero. no BbcoNxc 

Iff bKBN H MONACTHf N^ NI|IOYI|ie H UAbBei|l€ N Ne 0S|l1lT- 

Nie ero, NAveuie a<^€a*AATh irorucNor h bhth 

UNNXU* 

KoeSOAA X€ OYCTABNBb MAbBOy , r AAFOAA Bb irOY" 
M€NOY ** *^ UNNXi^Mb C YTO CIA N6Nf ABftA N S€3ybCTI€ 
NAMb>dTb BACb, « OTbl|H YbCTNIN ! MyN OYBO <0B|IA3A, 

erose NOCNTe, CTyAeipe ce , banioy saoboy n|iii3|iiiB- 

Hie, Bf0TI|N N YAOBUBOAIOKNBN ByXliUb BAMb. Ne- 
nfbBHe AH liTb BACb NfNNIbAbAA^ HfOCNTH CbN AbCTH- 
BbM AOCTONNyH CbUfbTN, OAHNOrO NOBASABb, j^CYC ; 
N AAf k AKO NHYTO XC Hjl^OBNAHBb , ^Tb <»Tbl|A CUNA 
BbCXyXNBb nOBiLSe. l»Tbl|A OYBO N MATCf b Bb CbMf b- 
TNy N NAAYb , N NACb Bb Tf OYA^ MNOryN BbAOXHCTe , H 
HyNA NABy NAMb NjINUIbAUlNMb (0Tb fOYBb NAIIIHXb 

cbB^ycie rocnoAHNA NAHiero. n Neipe CBOCBOACTBOMb 
BOANTe ce. yto CNi|e BAUb moya^i^ctboba ce? uko 

nOfOYrATH ce NAUb? AA NAN BAUb UHNTb ce, BbCOYC 

Tf OYAHXiiMb ce , N BbSAOYXb roNeipe , a ne rocnoANNA 
NAuiero Ni|ioYi|i€? NyNn NNSHAAOYTb rAABy baiuc. 
f i|iLTe , rAe cbBf ycTC tocnoanna NAuiero ? 

CiA xe OYCAyuiABUie (OTb ctjiathaata lONOuie, 

UMO Bb fATN COYI|ie rOTOBH , AWTH NAYCttie MNHXy 
6NTN NeUHAOCTNBNO. N ABO CIA OYCAUNIA NCKOMÚN, O 
NKM xe TOANBA MAbBA TBOf UNIČ CC , OYBOA CC , A^ NC 
BABO 3A0BA OYBINCTBOMb CBONYACT CC, NftNNBb Cb 

NH^rA rAoroAieib, coyi|in NoipH neifie n m|iaboy. h 
ABO OYCAyuiANie rAACA ero, (maoctn uN^ry NCNAb- 

NHUie ce, H BCH Bb CTAbNOY n^NTCBUie Bb BUCOTK 
3f «X0Y9 Al|ie BH MOipNO TlIlL ttTCTOY^NTN, N BNAUBNIN 






I 




fce nfeliboval 
ízdíUwli pro p- 
tigné a zúinrsluS 
BA íprťivn, íc sf 
r Praze pak po 1 
ďo iirého svétA- 
bitvoa tu žilo pí 
PoSlcaiiť 
„Émců do kr 
OBOzení Lfpy, E 
osadníky němecT' 
hlahol český se 
dzojazyčnf literl 
Vylíčení 
pia»idlftm pKro) 
týřitka, fe náro 
Bjli to zlí, nebi 
píiTedU národ i 
hrfi prsTill, íe 
Národ 
liskwi k vUbU 
KftUároTjth: 





ero ovT«iueHYe nftíKAH. h nfiíieub caoko ki. ctp&th* 
A^iToif rAiroAci; UHOroMovApb cuh (tAsoyMOMb , 

lOHyHKh pASOVUOV HH3K0j\HlUH €6. nAI>l(h TUAHKMH 
AIOXIH HMUK Cb COBOIO KL CTpAHAXh TOV^A'tXh KUCO- 
KW MOVAP>>CTKOV£UIH. II Kk GAArupOAHhlHMh lOHOUiaMl. 
(teVS: UEpASA HčOyCTUAtCTC CC , HOrA K.tKO HeOYBO- 
nCTC ce? TAKU AH K.lMb AtHO KCTh HX TAKU(SOI£ ar* 
TAKCKOe CTAAO Kb IjpbKKH KfaOpOyir.ATH C6. YTO CIH 
KAMb 3A0 CbTUOpHUie? AlflE OVBO MCHE Hlfl€TA. CG ASb 

r;Vť ecMh. Hutm hcmo!ket£ Meiie kii;^iith, SAOvtpA x£ 

UV^pHTC ME, CHXb xe (dCTARHTE. Clil XE OyCAUmAK- 
llie CTpAXIAMb H CTOVAUMh MKhKTH EUKbUlE HCAOOy- 
MHAKOV YTO UTK^IflATH. H TAKII OVMAkVAA^Olf, H OEb- 

CToynAbUie CTp«»:Axov CTAhiib. ii ^hiiio xe ogkhtaw- 

l)IOV HAKU npHHHKb Cb CTAbHA npHSUKAeTb KnCROAOy H 

GAAropoAiiMHXb (oiiouiex, H nKAnei ce KhCT.Mb ArrAk- 

CKMHMI. OBpA:)UMI, HHOYbCKblMh OyKpAUlCHb. UHHXC TK- 
KOK-I OlfitptKblIie CrU H ki. TAKOK«Mb OfipA31i, He^OOV' 
MtAMiy, VTO (I) ceR« CbTKOpHTH Kt.3M0rAII Ghilll€. 
nAAVCMb xe ll pM;iAHIEMb UKIiKTH GhIKhrilG n\ 3eUAI0 
n^A^XOV' ChHXG BH,|tKb H!Cb Kb TAKUKUH nOCAtAHKH 

rupccTH cpbAi|A, Khcnpieub HXb caokecm ckohmh uhiů- 
ruMH, H oifT-ftiiiH cpbAi|a HXb, TAiiroAie: evKO nxe o 

MHl: CHIIťKA TAKO BOrOy II3KUAII CE , ttXE RO (dTb OTh- 

i|A uoero 40 ■ií.G npoKOAH m6 rauh HEnocTMrHoyTJi, 

TbH H (■)Tb pOyKh KAIIIHXh llďRdKH ME. KU RO X0T-KCT6 

«)Tb RAAraro noyTH (dtkpathth me, ii uhoio rocnoAH- 
iiny cKoeuoy, nito oyruAHiA CMoy ChTKOpHCiE, no- 
XKiiAHTH ce; Hb rocnoAb uoh, HAHh ne oynoKAK H3U' 

,\OXb, nOMOlfJHHKb MH BUCTb, HKO XC C6E KH^HTe. 
Tbb H HAnpnAb HSREACTb XHKOTb MOH HO CKOEH TOFO 
KOAH. KACb xe MOHXh Aloeb3HUXb O C6Mb HECKpbBtTH 
MOAK), HH MAAOAOylIlbCTBOBATH, IIAYEXC Cb MHOM BOrA 



I 



( 



J 



27 

noxBAiiHTe , cnoAOKAbumro ue cero , hx6 OTb nhycaa 
0B|iA3a KbSA^AiLBiuAro. Bb3bMiue se OyBO MOlO 3HAe- 

MOVIO |IH30Y , H BAACU FAABU M06ie Bb3B|IATHT6 C6 Cb 
MH^OMb Bb CBOA CH. H CI6 OBf A3U nOAAAHTC f 0AHT6- 
AieUA MOHMA, H BJIATTH, UKO BlLfOBATH BAMb, KIKO SRN- 
BA Ue OBf HAN 6(T6. H BAArOAbTÍlO KOXTCIO HNOKA, CABA 
HM6 MOe. 

€lA TO f eib CbBf bS6 Cb CTAbHA f H30Y ^^N) H 
MNIOCTNyie YIKTOTHMie BAACM rAABM CBOei€) Cb NHUN 

SBC N nocAonie narncanno Rb f OAHTeAieuA , ovniiicnTA 

0R^A3b INIOYI|ill* o IMHl HH ROCXC CRfbBU HMtTII, 
U0A6, HN ARO ROTUBUIA rAArOAllRb, HAVC rOCIMAA 
liOANTN UOAW, 6AbHA IMANTRAUN BAIO, NA HS€ N3U- 

AOiKb , AOB|^« leyeNie uoe cbRf biííHTH. RAMbftc canra 

CHAA o CROeH AOVUtN nOCR(lbS«H , non€Y€Nfe SOYAN. 
NNRBC RARy NAYUNANTe TAMO U€He Rb XHROT% RAUlRMb 
RHAIlTH. A1|I6 OYBO BOFb RbCKOqteTb , 3A1l Bb CR6T%H 

rep% AOSA^Y ^ bnríAOY rocnoARNA h oni|A Moero, 

H CBRTyie N Yu:TNyw CTA|^0CTH racaaxa^V ^^y ^ 

CAAAKyie H NeBbM«CTNyyi6 AlORbBe ero NA€yi|IOY ^^* 
BbCHOMtNOYR SR HMb N MHlOrAA RVArrAbCRAA CAORRCA 
o Rf ABA« H URAOCTyRN N O OCTNHl H O COYA^y H IRSO 
C6R1L HeOYrOANAA HNUMb NRTROf HTH. Rf HAO»HBb »6 N €66 
f eY6 : AI|I6 RTO OCTARHTb AOMb , HAN Rf ATViO NAR RSR- 
NOY H Y6AA, ROrATbCTBO H C6AA H RfOYAA, Rb RtRy 
l|A^CTRO H6R6CN06 NACAHAOYCTb. 



t 
•I 

I 
•| 

* 




1 



Kce neliboval bI! 

>tdili'rati pro pi 

bóni a íůrojslul 

fgí tpriyM, íc a 

_Ť Pni2c pak po 

1^0 Sirího svfeto- 

kitrou tu áilo p" 

Podcdttí 

pNémci do b í 

loBazení Lipy, ^ 

T osadotlty nimecT 

I hlahol čestý se 

1 dzojaz:rčnf liter 

^ YyUčeal 

k pravldlftm pHro 

\ ^tka, ře níH 

I Byli uj zlí, ne^ 

1 ^vedli nArod 

r hnié pratili, že 

íiárod 

liškou k vlMti 

KoU&roTýcli: 



(í. 

IZ ZAKO^A MfliODOI.SKOr. 

uU 1280 ^•»i 

f/s rtikii/i. matiřniiíf.') 

§. 33. (úifje novA'ipiA to ccti. ct(»a»:a k\\\^ RHHorft:)- 

AOMh H (ú,^li SGMJtAI. H iň\l, rOVM.\HI> H (<>,\h HNU^b (IHYH 
3KepX0V KH\h nUY,^l|tll nOAOilieHA, RCftORlIlO. HCReltC 

ví\\x BOYAe HHKJ iuKO,\A nfie;^h HUMt> yhhhth cc. 
KanHH tx^\ noMArsHTe . ro.i^H ako hcrasmc HHKorx 

»HAMEHt 04b IIIKOAHHKA UHOrď , II TA^^^H ^tKO nOKdXie 

HĚftoKAHUMi. CKe,^OKOMh ROAA npcAi< A*ioftk Meo;^Hecc 
(diiorj 3tiaueHt. npiA Heficc ey-A^ ta KfiHBi\i|t. ToyxHAi, 

n(t6||h AKOpOMh , ROA^t 3K0 HenOH^e Cb THMh HCTUMk 

KftHRi)eMi. TJiA^ic npe^b AROfíh. 

§. 27. (ÚIJIE AKO EM MOV^I. ffiCHH 3K6f»rAi\h XOKG^AH- 
IfOV HAH nOKftHRAYOV ^KrAARC RA 3AH KOAH. T£f»t. KU CC 
MOrAO nftHKXSaTH TftHMH AOfiftUUH MOyXH ROAn iReHAUH. 
HAATH AHGAflk .50. AKO ť TOV^BA Gk TOrA ; fúAb KHXh 

rocnoAHHb KHťSb hmhh coa^hnh .40. <itH:i, krh e ba- 

qiHHa OVVIIHeHA .4. H.H. ARft. \\MtiO KGHA XEHII CRCfliKe 
nOKpKAYOy KUllie pCYťHOV. HAAhA .2. AHEftG JVKOpOV. A 
(i>HOH .2. 6)HI(II. AKO OVBO fAH^e HHCOY CBeAOI)H .\OEpH. 

npHce:iH, km tah, a^ >"■> to ovviiHHAk. rvA" n|»ocTk. 
§. 32. fi)i|ie \hepe, kg cy uct^xac no cueprii myhhh 

H UATeftHIIH, HAH CMHH 3K0 HHCOY (ACTAAH RpATH TMMh 
?ct>e|tAMI. . HMAIO C£ Ape^HTATH HAH WCTASHTII TMUb 
X^ep.^UI. RAArO lATYHHO H UATepHHO , YHHehH RCOV 

CAOYXEoy (OHOVi KOV ^(^oy tíMKAH cAoyxHTH AKopoy 
a>Ti|u H Mjrepe hhxi>. h tako g ako eu cuhh uctaah h 

OVHepAH BpC3h pcA^- 



I 



29 

§. 33* <Oi|ie AKO sy kn a^saa^ iíhiactmo, to 6« fmh 
NNKOY, i^AKU "H^"^ BUAA9 HHUA Mi Aso^ey HjiHTH ni^esk 

3M0BNAH AB<^f^K^ B^^^ nfOI|l€lllL, TCfli fiU €€ MOrAO 
NANTH OAk rOCnOANNA, MAA ^f^h N€fA O^I|IIAAA, 
A^UXAHb e HAATHTb KN6S0V 3A RfHXOAAKb ^f^h e^NOrA 
.7. 3A BCAKO A6T0, iO Ky AfSAAb TO IICTO BAAfO 
«|UIA€TIIO, T€^b «1. »CO\fJb^ COA^HHN AO. NA BCAKO ACTO, 
A «»N0 IdUlACTHO. UMA C€ <»fi^ATHTH ROftb A>Of b KNeSA. 



XIV. Vet 
1. 

a AAZVODA 18TRIANSK0a 

ud goá. 1325. 
(7« rukap. XVI. 9,y 

III. H BUBUIH Bb lOTfO HOAH MAttlH CeAOUieBb l|H- 
MNT€|IH CBCTOrA nCTf A , leAHH nOAb CMOKBOY Yf IWI|OY, 

A I6AHN noAb Ef ecTb, N Toy AA rocnoANHb KNe3b Hf 6AA 
Bcoy TOY rocnoAoy ahcth ncT^oy CAOBeNANHHov 3b 

r|IAYHl|IA NA itferA GA0BOI|IHN0Y, KOy MOV AA9 N CBeÍiAUl€ 

rocnoAHNb KNesb h rocnoAfiNb uAf xesb, n bca tocroaa 

N A€»eAANH. N TAKO NA0UI6 , A N^^Ab NlfUN CTAf If N 3b 

roAe ro|iHi{€ h cb xfiBovHb nan^ NAb , N AOCTN Af oy- 
rexb AOBfexb*AioAH 3b Af^^yre^b uecTb, kh 3NÁiixoy 

Rf ABAOy N ^A3B0AH H T6(IMHNH M6N> NNMH , KOyAA COy 
NAHHjlBO Cb l|efOBAANH. N H|INA0UI6 NA KO»AAIi» BfCrb, 
H filNAH n^HAC SBOVRANb, H BACb KOUOVHb Cb l|C^OftAAb, 
H TOY C€ H^erOBAf AXOy IfHfíA NHBCXb fOYBCBBH OA>» M^* 
f OBAAHb , |I€K0UI6 ICAHA H AI^^^Y"'^ CTf ANb , 'AA 16 lOHAH 



I 



jni a zůmrsli? 

•TrMo p"* P" 1 

, éiríli" wttá 

(tvou ta »» H 

T»oalcdrf 

Bímcí <1» 1=' 
usazení Upy. 
oadnM "'""^ 

hrdč praxVli, ží 
íJárod 
Uskou It vltótí 
KoUťiTOTítb'. 



nfKlfMH NHXh TeflMEHh iů^t. KOVH(|>HNH , H TIKO lOHAH 
UKflCAHtlIE, AA HMA HftH TOMb IdCTSTH , KlKO K (0A>> 

CTa^exh npiiiiiAO. t\ et^h rov rocnoAHHb MeiiapTh til- 

apn,\\ teSAEtiH . H CTApiflI KilXOVt^H . It nflARUH AHCTb 
Kh (tOYI|lf HIICetiH YTOlf-hH FH, KH KUIIIE nHCJHt. Hl p>13- 
ROAeKb nftK€Xh HA ASTh GOXHXh 1170. Bh KOHMh CC 
OYApiRAXOV 3anHCAHH KCH (XISKOAH HTepUHHlIOlAhKOVII- 
lltnHII roně ropHi|€ h xpiiOVHh. (ůf,*, tov haouig Ch tofa 
Epera ^aoaoy Hit KHAAUh cKCTorA nerpa , <i>Ab Toy ha 
REflyH r^HYh , H TiKo p3RHo 3A0A0V noAb Eperk CRe- 
Tora Kogiaua, h hj sporpHHb MHf.Ah, Rb Koub hah- 
Aome CTdpa SASMCHn. u^b Toy haoiuc no crapexk 

SAUMCHnXb, H TAKO HA OpeXh ni3ApOBb. (dAb TOV "(> 

3AauEHnxb a\ poiCAHe AOAije h ha auhhyhi|ov. ha kr^ 

TOnOAA. IAA>> TOV 10 CTApeXb SAAMeHnXh HA KAHTOHh 
CSeTOrA MHKOVAH, H TOy npHAe XOVnAHb lOpH. H RACh 
KOMOVHli nOAOVHCKH, H TOV nOKASAIIIC CKOK npARHI|C. 

H TOV ^^ cieAiiNHiiie, a^ k úihah npARUH lepMCHb . h 

pASKOAb h>Ab KOVH(t>t<HH rOAG ropHI|e H EOAOVHCKhlH. 
(dA>> TOV HAOHIC HA R6A0 l|£pK, KO K HA cperOV 3A CRC- 
TUH MHKOyAA, H TOy HAHAOIIIE CTA^A SAAMCUn. (úAli 
TOV **'^ KSHTOHb CRCTOrb MHXOBHAA, (ůí,h TOV H"* OUOA- 
HQ epAO. 6>A>> TOy KAKO APirOIIICKIIIIA CTOH. lůHh TOV 
HA MOV^'^OV NOTOYHHOy, H TOy RpK^OIirC KACh KD- 
MOyHb RHtiAHCKblH, K Ulh HHMH nOynAHb AHXOVAb . H 
TOV nOKnSAIIie RpROVKljU HOAH AHCTH aRAHHCMK AMAH, 
KH CUV f^>*^** pHTOV MKApXAAH . A^ HHFAApC HHCOV HA- 
CAH nnhaHIIH HH HA rOpCTHHb nf»€3b ŘOAe KOMOVHA 
KpROVHCKOrA , H CReTMH EApTOAOMCH EMHie RACb KA 
RpROVHCKOMb, H XOVnAHIi MHACIIIA OViKHrAme KAHACAK 
H (ACRelieKAHie. H TOy HAAb CMOKRHhb HUHnie CKOH 
AROph. II TOy 3A CK6TUH RApTOAOUEH TA TOcnOAA HO- 
CTHHlIie KAAHI> KAMHKh SAKVRAMb; UETeCAHb HA TpH 



pOX^n , N NA RCIIKOlilk fOVSN K^AM «f ll»b BHCCYeilk, 
II TARO OAb TOra KAttMM If^OMe pMM IM^eiili , sn 

rf€ Mb csetoMOY an^^io noTMomi na coNon , 9f,h 

TOy NA CTf €AAÝb MAAb , H TAKO H^ONie é»A>» TO^ f ASNO 
NO T€f UMNXb NA <»CeiN6Nll« fi^AO , #A^ VO^ NA CNOYC 
BpfP NA nOAb CT^ANN, ^ftb TO^ MUNIN f ANNO NOTONOMb 
HA Kf IATIÍN6 CTA3H, é^ftb Mf BACNCTb NO T6f MNNCKb NA 
KOMAAb E^erb, N TOY €^ CB|^INOVW TCfMCNN éšj^h |^A3- 
NOAb H MOTN^HN &f,h rOA€ rOf Nl|6 N Nf KO^Nb. 



2. 
IZ DAEOV. POVBLJB STéPANA UB06a IIL DB- 

Canskoo man. DBCANIMA DANB. 

«od. 133a 



<OTb NNKb X€ NAeiltNt H A3b rf «HlbNy N NC^O- 
CTONHy f ABb Kf NCTOV CTO^ANb Mf AAb N Cb BOrOlfb €A- 
UOA|^bSbl|b Bbe%Xb CfbBbCBNXb N NOttOf CKNXb 36MbAb, 
Nf ABNO^Kb CBCTArO CNMOANA NCMANM , N BNOyBb CT€- 
^ANA n|lbBOB«NbYANbNArO RjlAAA , N CMNb CB6TArO H 

K|^«nbBAro N ni^tByooKAro r^ah Bbctxb cfbBbCMfXb n 

flOMOfCRIilXb 96UbAb, Cre^NA OVI^OUIA, CUNb N NA- 
CAtA^NNKb CB€TArO BOfM€ HXb, BUTbNb N é^TfACAb 
te^NNOflOANA fOXNTBANI MOltUOV CBeTOMOY, BbSAM- 

CAieNb Bb €f b^qn Mro havc Bbcero »nbota Kro, Ho^b- 

NOfb H Bf «nOCTb CTA|H)CTH I6r0. 3AAII UOA , ttSC NO- 
CTfMAAKb , Bb 6f b3« NSbf €BOY , N€ UOK f A^N BOAMNN, 
lOXt Nf NMTtb , Nb CAABU (lAJlH 60SHI6 , A^ BCN CAMNie- 




Ifce noliboval i ^ 
^d«Uv&ti pro d 

ja íprilvu, i» i 

1^ Praze pak po 

( Sirého svéto 

lítTOU tu íllo p 

"Poalcdri 

JUÍmcl do k 

Jesazení Lipy, 1 

Eisadníky nřmec 

ihlahol íeslíÝ se 

f tizojnzyíní lite* 

Vylíčen 

pravidlftm príro 

Týiitka, že ^^ 

I Byli to zlf, net 

I hrdé pratlll, 2( 
1 národ 

[ liakon k Tlfcstí 
r KolUroTýeht 



32 

ipe nochceMb HiovveThce amehth rocnoAA, h eokith 

C€CbCTp&XOMb. etKO KOra RCCMOrOVIflAa. Ti\KO oyEO Xl!- 
KUVIPOV "<■ X>> AWGhKH (lOANTCAhCKOH H Bfa Cili1K« 
JCMAbHOH R£C6Aei|IOV MH Ce BCCrAít , Hh 3l.AU ú)KSMMH 
AHnitOAfa HCnflhBA HENAKHAeH po^A VAOBHYhCKiirO Rh3- 
R«CHRU EpATlO nfto;VATH nft«K|tACHAro HtDCll<tt.:i RflATa 

CKOKFO. H KhAOiKHxu np^^ATCAio nm\% l{h cpkAifc 
np*AiTii rocnoAA CROiero ni nponcTMre, 3AGURb Uhca 

KAAFAn OVYeHHrV H HACAAXIJ^eHHn , HX^RC HACAftA" ^^ 
(>>Th OVYXTCAa CKMCro Ch CRCTMUH AnoCTOAH. ThXA£ 
H ií.C RbCCAH ce Rb 3A0H(titKHK H lAOMUCAkHMK YA08«- 
KUH. IIXiKE RbCnHTtUlC CRETU po^HTCAKK KpaACRhCTBl 
MH H CAMO KftlACRbCTBO MH Ch AIOGORHÍO GpbAI|il lAKO 
RplTHIO H ve^X. Hitie UGTaRAblIie ROrAHRCAHKOVtO AHI- 
eORh HMUm 3AEhlRllie. HAYCIUe no MdAOV CEiaTH .tAUK 

(ibAtBeAU ueaiAOv mhow h poAiTčAeMb KpaAettbCTsaMH, 

HAMb pa3AHybH0R1i(thHM Ch AhCTHK) nKAniOI|ie C6. 
rOphIIIH H (i)KAIIhHT.H lICRtpilMXb lARHIIIC Cť , HW^C UO- 
peRbHORflKhlIie MOKMOV ^ORpOMOV niHTIliO . ChKCipa- 
HHKMb :iAMMb K Hf.nOAOKHUMh ll(lRťAU)ll€ (€rO Hil TAKO- 

KOf. A-BAO CTp&iiihHoe H tienoAORHOť , rxKo hc ovAOEb 

CAMIItATH HH Kh CtyMh YAORT.KOMb RbMCHHTH, CTROpHUie 
(ů MHt. KSCe CTHOpHIIie. II nOCAOytlIARh llXb Rb CKOftt 
CR«TA (dVIIO MOKK) AHIIIH MC lienOTphnUKh HH HCIIU- 
TAKh HCTHIIbl n HH pACOVA>IRI> MCHUTbHO COVA^ « UKO 
COlfAb KliXU leCTh. H Klfle Kh CeMOV « Kh 3AT0yeHHK 
KbAACTb M£ H Cb VCAU MOHMH . npt.AATH MC AP^^ATH 
Rh KOHCTAHTHIIt rp.^A* l|ApOV iltHApOHHitOV , peKIII€, 
UKO no CCMh lienRMTH ce HMCHH MOKMOy , HH VC^OMk 
MOHMb. HH RHA'hTH 3CMAK btTbVbCTRHn MOKÍO. GAlrH 
X€ Rltrh HCnpkKil KC.\ Rt.VMH. H HCnUTARH Chp,\>><|A. 
OVKptlIHKU nflOA^HHAro llftliKpACbHArO H(>>CH<}lil, H 
CTSOpHBU Kro l|fipa MHOrHMk leSblKOUb, H HS^k 




93 



r' 



cioiew BfATieio, TbssAe ci«aun AWSkBb n ni^ABiiAOY 
c|iiiAMA MOiero Kb MOieuov fOAHTeAio, hbn & uh% 

BCilNKOie MAAOCjlbAUlB CBOK CBUTb «YHIO MONIO Bb3B^a- 
THBb nf OCBILTN , H ABO <0Tb CAMHXb OyCTbb €Mf bTO- 

nocbNAro AAA iiCT|ib2Re m€, h H3BeAb nocA^H Me na 

nflLCTOAH €B6TUXb fO^HTeAb H R^A^OANTCAb Bf AA6Bb- 
CTBAMH , H ABO l|Af A N B^A^yBOy HOCTABH Me rOCHO- 

Ahna BbC€MOY CTexAHNio «»Tbi|A Moiero, ABO H6 oy- 
TAUAO ce lecTb CNie cTf AiubHoie AMO BMMb A^oyroMb 

BjlAAeBbCTBA MH , IfA^eUb N Bf AAAMb OB^bCTb NACb »N- 
BOVl|IHIIb, H BbCHMb CT^ANAMb CAyUlABbUlNMb. N BO- 
rOMb AAf OBANNHMb B1lHbl|€Mb B|^AA6fibCTBA CfbHbCBArO 
BlLHVAlIb BUXb HA B|IAA€Bb€TBO Bb KAHHb A^Nb Cb €U- 
NOMb MOHMb Bb A«TO ^ S. & B. ♦. MM€I|A rCHAf A S. 
AbNb HNANBTA ۥ Bb Hf A3ANHBb BOrOABAI6NH A , BAAfO- 

CAOB€NNieMb H foyBOio nftO€B6i|ieNNAro AfbynienH- 

CBOVnA NHBOAHMA, H BCHXb lenHCBOynb H BbCerO CbBO^A 
CfbBCBArO, ABO 3bBATHC€ CTC^AHb BOrOMb ROMHAO- 
BAUy H BOrOMb nfO€BlLl|l6Hy BfAAb OyfOUIb T^BTHN 
A3b »e B6C6A6 €€ AOyUieiO H TtAOMb tí BOSbCTBb- 
NKMb AAf^9 l^*€ MH AACTb BAAAVBO MOH XfNCT6, H Cb 
Bb3AI0BAieNNyMb CUNOMb B|IAA6Bb€TBA MH MAAAHMb 
B|^AA6Mb CTe^AHOMb. YTO TH Bb3AAMb BAAAHBO MOH 
XfHCT6 3A BCA, ASB€ MH Bb3AACTb. ABO nAAUlA Me 
BbSABHSBe H OYT|lbl{lbBeHA Me ttXHBH H Bb OyMb BbC- 
n^HieMb €T|IAUIHy YACb CM^THM. 



í 

I 

I 



i 



Jugosl. čítanka sa Mé* g^imn. Sv. I. 



edftlirati pro p 
jně » zúmrsliaí 
uA iprávu, Ée * 
jíjpraze pak PO 
Ido širého sTétA 
PiUtou tu iťo r^ 

Sémců lio Ici 

-OBHzeni Upy, 5 

ř osadníky němec 

T hlahol čcsVí se 

■ dzojaíyčai liter 

Vylíčen' 

pravi(U&m pHro 

I týíitlca. ie ^i&vi 

Byli to íU, ne^ 

\ přivedli nirod 

hrdé pratiU, fe 

Národ 

Uakou k TlisU 

KoUfirottcli: 




IZ BODOSLOVA ILI CABOSTAYNIKA OD ABCDISKCPA 

DAMJLA. 

(iz rukop. XV. stoléL) 

Ce KO KOlfloy BeXHKOe H AHBKOCHCTPIUIHOC HCHft- 
HtA^^TH RAUk YIOACCa EFO BAUICMOV XpHCTOAlOGIW. CJIU- 
IIIHTC npURH H HCTHHbHh COlfA GOXIH U CeUh BASrO- 
CAOBCHfitUh R()aAH) CTC^^AHOV Dlj-ftOlllOY. UROXC Jift- 

RAK npH iCYCY HARiHNv KpxTh SHAis CG CHUk nor^EAn- 

GUt> UHAOCTHMMMH H RhCAKhlMH AORpOAtTCAKUH KtO. R 
UHt CC O NTlUli HCKOYCb npiCTH RKO O npaR£AHtMk IM- 

R€ H eoKieub nonovi|ieHieui. o mE% HCKOvcb npicTk, 
H w CROTtxk trne h & ve^cxh, h ciuoub tvagch ere 
CTpovnk HAMtce, a CEUovxe gaaxghhomoy hh o cro- 
TtK cro HH npte raacth, hi> buhy Hcacrae ce saoed 

CROe XRAACM CS H HCHaBHAt XpiICTlAHCTRA. Rl.fi>^OYXH 

ECSGOXHUxk nepcH n AraptHuxb ha pu^ xpHcťnKCRun, 
nKO lYA^ic "'t rocnOAA. h Rt>3AB)truiece o 3EUA« nxk 

UHUrO HHOXIíCTRO. H RbHHAOUIG Rk XCAHKOYIO pO- 
UAHViO. H rOY(!CI|IG XpHCTiaHe EiKO RAbl|H HC qiCA^V^ 
CTAAA XpnCTORll CXC CTCXA YbCTHOW CH RpbRIH). H f,0 
CAMOrO rpAAA ROCTAHTIHAnOAU RaCAlOlflH CC H XR&- 
AeiJIG CC aKO HH eAHHOMOY gCtpCTBOY He nOCTOUTH 
nptA CHAOIO KptnOCTH HAllien. H CTAUIC Kb RCAHROH 
ftOUAKIH AO K. AtT. CkH XC EAAXeHHUH RpAAb CTC- 

4>aHb OYpouik, E(KO i|aph no hcthhh gapt sk Rctxk 
npieuAia, h npHSRa HCKOTOpoH) vecTb UTk rtxk sesco 
XHUXb ncpcb 8b EoraAApoBANHOYio CH ApkSAROY HS no- 

XRAaoy H HA YbCTb H HA 3aRHCTb CBOeUOY BCAHYkCTKOY 



i 



u 

ttioimyRXh ifA^h. H fifHWfcjtiaHm iim n aeuAM cfhi- 

CROYH», H IHKIRDIS CJIIIIOV H leARnCTKO H KOrRTCTKO 
AAHMO CUOV Of,W EOril SUlieTR K AkCTn WIIHHMIi«- 
C€ H HAVCHie UUCJtNTR RK RCCThCTROYW «rO FAUOV- 
Ch ME HRO R^OTRIH ffltmXk l|«fCTIOVe Ifc ROrtAA^O- 

MHRtH euoY AM*'*"*' " ***"* "** HCTimR* scasMRin 
ne^cK nAOVMie XAtsk ere rckrtraxov rar^ Mn iMt- 

Ifie XOTtRIC CH OYAOrVHTR « CCUh SA(IK«ÍH£Uh CTC- 

^AHc OY^ouioY. H O ApkxsRt ero h <» crctuhx i|(ik' 

■BAKk H€R«AOri|IC 0RA1HIH EOXIC CHAU H n0U0l|iy H 
SACTOlfRACHIl CEUk EOrOEAASEHRCUb. Hb rAHrOAlOipC 

n(tiHA«Te H ovsTeuk r, h hauig edya^t^ aoctoahTc cro 
CbR XC BRO ECSAOEHBy H RflOTRU rASCIi rAiroAc: 
AlpC H RO RAC EOrii RTO HA MH , RC HA AO^Rk EO ÚOII 

OYnoBAN>, HO nouoifik uon »Tk rocnoAA coTSofiuiAro 

HCEO H SeUAW. ORHxe E€3B0XRTR XRO 3AEURU1S H H3- 

roYEHBuie oYUb cRon nooYrAWi|jnu cc ThqiCTRHUk ha 

RkCcrecTHOVH) TAABOY ero, H AAIDt|l6 URO fH RA RHTA- 
IOI|ie e. A CIH HAAtAUlECe RA nOUOlflk KOXIH), H RC« 
C^kACVHOG OYnORAHie RUte RL RAAAHIft XfNCTOY, R 
n|tOCTR|tA6 RE UAAH UHAOCTRHk Kk CBCTUUk If^kRRAUk R 
Rk OYCOrUMk H Rk HHIflHUk. CRXk UCAErTa RR li YTOXC 
RkU«HR, HO BkCCrAA 3A MTEYECTRO CH, RR T«AECH CBO- 
firO UHAOVC t»Tk TtXk AAAHTa TRfLAHMk rfAAOUk HAH 
U«£TOUk, HO BtKO REBOnSflHlH OftkAk ROC^tA* "Xk Rpi- 
XOAE nRAKRIECE BICHO. OHHXE AO KORI|a ROryStAN 
CBOe HAHARHRUieEC Ck OCT^Uk CROHlIk OftOYXTcUl, 
HAHXC HAAMtXOYCE, RAUXABUIERA EAAXEHRArO CCrO^Mk 

HSjtRuie noruE«Au cboe. oRk xe HSk tadyrhrm cputv- 

MTE RkSknURk Rk KCAUOroyillOUOV RAaAHIft- BkRkMH 
R OYCAUBIR U« R RHXAk HACRATa BOWRIipnXk RCRfAREA- 
HO, n|IH3pH Cfc HEECCC H ROCtTH R CORpkUR HKC HACAAR 
AeCRHIfA TROtt. R RfORRA* ROXTu nOUOipk t» CESt H 
8* 



.1 



'i 

■frícB lielílJť'''*' ■ 

Tzdílávftti pro 1 

tajně a rúmrslii 

na zprávu, ře 

7 Praze pak PO 

do iirého svěU 

Htvůu tu íHo I 

Poíleáf 

N6mcft do Ic 

osazení Lípy, I 

OEadnfty n^itie* 

hlahol íestý s< 

dzojazyÉflf lit®* 

Vylítcil 

pnividlftiQ prlrc 

■výčitka, řo n&í 

Byli to zlí, nel 

pHvcdli národ 

hrdé praTlU, ži 

Národ 

láskou k \1mU 

KollároTjth; 



ChX^aHCNte, acie nooifYiiKb ciocro OTevcCTiai Bce yi>ct- 

Hie SMCTCAH H MCUXAO CBOCrO C^DJ^CTKS , K URAbYHR- 

uiece Hi TÍ6 sc3coxHTe ncftcii. ci> cbohmh xpahkhhuh 

H OAOAtRknoetJ^H, H 0^0YXÍ'>1 HXI> BHHAOUie Rk CftbA- 
l\3í HKh, H AOVKU míti COK]IOVIIIHUlCCe, K HH niUCTH 

EUCTk ceacoxHAro hxii rHtBi. OKtxb cu^IiTh nfttA^cTb, 
Aftvru Rk 33TOYeHie ocoyAH, a npoviHXb h HeuaAO Rk 

^OECTKO C|tk£CKTe SCUAC npCAaCTb. CC RHAtTH EO- 

xiio nouoifik noK|tosb h sicTifnAiíHie cemov eausch- 

HOMOV- BHAHTC H OYAHRHTC CC HKO YADR«I(H OVnO- 
ADEHUle CE COrOMk. H CE CAUlUARk t|Apk CAMOApi^- 
SABHVh REANKie ftOUAHie aHApOHHKb nAAetlAOTk cíto 

xeAHKVMi nouoifih ccuoif BAíixcHHOMOv, EKc euoy 
nocuKCTOBA KAAAbiKA xpHCTOcb HA ciE noriHVe. H oy- 

AHBHKUICCC n^OCAABH GOrS, H HCUIAH MOAEa H UOACHIA 
nOCAARb Kb CEUOV REAHKOUIf KpAAlO CT£<I>AHOV OVflO- 

iiiov TAAroAE: AiOEOXHÍH cuNoy AP>>XABHaro UH i|a(i- 

CTKÍA. CAMIIIHXk KEAHKOV TM nOHO[}lh UTb BAIAK^^ 
XflHCTA KCAHKOUOV TH HftAAERCTROV HA norAHÍe BkCE 

esuRU, Hb niiBy ovg*Au RucoYaHCTRO cec h Eorouh 

AAHHOYH) TH A(»>XAROV HA OCTARIIIOVK) YECTb norSHHXb 

ciHXb. OHbxe lAKO MOYApi> H xoyAorb uDY^ib nORAXA'^^ 
ncTfttEH Hi Ecxeijieii CBOcro cpoACTRA xpaHHCHic no- 

OYYHBh CAATKUUH rAArOAU. H TAKO nocAa EoxTio nouD- 
l|IIK> BbCEfAA npH3URAC, OHUȣ lAKO ROKOpHBy CUHCi)- 
Be CA0YUIAH)1|IE CROEfO VEAOAlOEHArO Ut|A H rOCHO- 
AHHA. Bb TOY (tOUaHÍH) HAUIIIE H CCfO EAAXEHHArO 
YHCTH XOTeqiE, H TÍIMO XOTIHIE CROC OYAOYYHIUE 
U nOrUHHXb OHtXh nHO HM AOV<"H (ilHHXb H3EARHTH 
8b CBOEOAOVi H rpAAH HXb A^ OCHOEAHIA HCKOp«HH- 
IIIC , A HenpABEAHOe HXb EOrATCTBO GCEE (lACXUTHUlE, 
lAKO AHBHTHCe H 3AU0(tCKKMh CTftAHaub H IfapeUb O 
UOUOlflH tt CAiXBy CEUOy EAAXCHHOUOy, AKO He3a- 



37 
EucTb Borh cero BAnxeiiiMro , n^ «R«Aiiíiro , h uii»ro 

HftHHOUieirfA CKCfyUb llfbKRIlUh H UIIAOUOl|IIIUMk. H 

TbH nfHHOuiENTíi H6 UAAH nfocAASHuie cro. aie niH- 
THce B^arotr cTfMUHOY i ihccuk AHiNoif: h He no uno- 
3% b^-kuenTh nuKU BAdraa h HorooifroAHAA uuCAb iwi- 

AE HX CpbAl|£ CeUOlf CRETOUOV H BI.CfiA€HCIOMY l|JI- 
fO^BV^b aHApOHHlOY. KbAbXHOlfBb BO GOrb Kb O^Uh 
ero BBHTH TAKOBOY TflHKHOV qUfCKOY CCUOV BAlFOVb- 
CTHBOUOV BfAilW CTCt^ANOY Olf^OiUOY, fAMftAE tUOy. 
CAUTKIH H AlOBnUIH nAVCXE BbCeCfbAeTIIIH CUMOV 

AfbXABHuro un BoroMb t|ifCTBTíi, A^bSHOYXb » ceub 

XpHCTOAlOEHBOUOV TH KpAAtKTBOY CneUtNIfTH. OIHI 

SAOMUcAhMm ne^cH noBixAewH toboio. Bb cero- 

AlfOBAHtn TH ApbXSB* H Rb HHUXb CT^AHaXb EAIKO 
CKOHTBUIC Ce t»Tb AIII|A K^tlMCTH TBOC. ei|ie MUOTO^ 
HXh ttTbpUCAb OCTABUlHn 3«A0 BCAIIKU TOVrU TBOfET 
UH ApbSílRlI I|A^CTBVi1 MH, R UNMrO njtOTHRKUlE CC NB- 
MOrOXOUb OAOAtTH HUb ; A^ Hlfie IftUe RbSUOVTb TO 
BEAHKA HXb 3A0EÍI KRHT CE AO C^UE rAASC UOE. Hb Bt- 

A«xb BBo nouqi|iTio n nocoECTROUh amehteau tbocfo 

XpHCTA IftlKb CCH CHAOIO TBOIO norOYEHTN HAUCTU 

HXb ; UOAIO OYBO n OYElX^aiO EAarOTbCTHRO h x^cto- 

. AtOEHRO HUE Kf AAEBCTBIl TH. ROTblflH C6 UIO AA RbCROf« 

rmsoub uf ocTH tboe cucteuii e h bcahbos xe HXb coy- 

£UOYApi>HO nOHOUlEHfE OTbHUCUJH «Tb HACb, A^^ MH Bb 
TTO XE IbUMCT C6. H cTe rAATOAM CAUWARb nf«BUCO- 
RU K^KAb CbH OTb TbCTA CBOCrO l|Afll TftbRMUb H 31 
TOAHKOY BS3Mt^H0YI0 AlOSORb, EXE HinCTA UEXAOY CO- 
EOK), HE SARbCHOY HH UAAO H Kb TACb fCve COEfAHiHJb 
BUTH ROCROABUb RhClH AfťKAU CROC. H TOUOV EUR- 
UIOY H HSEfARb BEAHRO HMEHHTfe, BAUtTCHH CROC, 
eAHI|H C^bA0HI0Cb3HIH EUOY- OYBftHHRb CfbAlfU HXb 
CAOieCH CAATRUUN II ^SYUMIUH UI ybCTVW MNOrOIO 



Nj 




YbCTH HXb, H ItbCa, íi,IXfHt CAHKO NA HOTpt EOY HUL, 
nOIfCTH HXb Cl> CHAOIO MHOFOK) HTIH TtlpHO HA HOrA- 
HIG nCfCH. H nOCAA Bb UtCTO CECC KCAHKOra S06- 
BOAOV HUh HOKAKA (leitOMArO rptCpOCT|ltKOV. H Tk 

HHKOjiHxe Henp«cAoviuAuie takobh sAnostAH rocao- 
AKHA CBoero h nHTAxeAa. UKOxe npbBoe nocAoyuiAB- 
uie H^oiiie HA noBtAOV takobic eftecH. n tako haoiuc 

SCCEACHA HOrAUA, nOUOlph BAAAMKOy XflHCTll n^HSU- 
KAIOlfie GCBE. H n(tHIU6AUIHUb HUh Bb APbiKAKOY l|ft^- 
CTBA rpbYbCKAro AO ffi^AA rAAroAeuAro HftaKAÍ'H. H 
TOV OCTABHIUC BOe CKOC. tt nftJHAOUie Kb CKCT0HU6- 
HOTOMOV IfAftOY KVpb AHApOHHKOV- H CAUUlARh l|A(th 
TAKOBH UlbCTKie HXb Bh nOMOlflb eUOy 3«A0 K03(tAA0' 
BA Ce H ReAHRO B€C€AÍe CbTBOflK (t> npHIUbCTBIH HXb, H 
AKIB63H0 OyYfKAHBb HXb H (ATbnoifCTH HXb Cb UH- 
pOUb. H TAKO KbAt3Uie Bb ApUKO, H nAOKtXOV Y(tft3k 

YfíhHOE uiůpe. H nouoi|iTK> Eoxieio nftHKftbuniue H 

H€B(l«AHMO n|ttLHIbAIUE noVYHHOy HSbUlbAHie UTb UO^A 
K BbHHAOUie Kb CAUOV TOlf AHATOAIOV Bb AP^XAKOV 
GE3G0XHUXb. H BeAHIfkH (tlTbl KUBIIIOV M€X.\OV ■<*''i " 
NG KAHHOIO HAH ABAl|llt nOC(úGCTBOM XC EAArArO GOTA. 
H BbC€ nOE«AH<ll£ CbC£KAtOI|l6 RAOTH HXb HEYCCTHRÍE, 
lAKO H TflABOV nOAbCKOVK) , H A<> ROHItH nAMGTU HXb 
nOFOVGHBUie H BbCe EOrAICIBO H%h H CAABOy Bb3GHIG H 
KhCe XOTtKlE HCHAbHHlUG rOCnOAMHOlf CKOEMOV nf%- 
KUCb>KOMV> H Gb BEAHKOK) YbETIM ll03KpATIIHie Bb 
ApbXAKOV EBOM. H EAUHlABb BCEACHCKYh l|Aflb rpb- 
XfóUb AHAflOHHRb TAKOBOy OOKtAOV Ha BftArA ETO , 
nOCAA Bb CptTGHie HXb BCAHKOVM) VCCTb , H n|IHlUfaA- 
UIHUb HMb Kb l|A|)OV BCAHKOy flAAOCTb CbTBOpH H H^H- 
OlbETKlIO HXb. H AH>SG3H0 nOBEEEAHKb EG Eb HHUb H 

jLAfiu MHoruuH nOYbTc (úTbnovCTH H. AOuibAuiHu xe 
HUb roEnoAHH4 CKoero npMUCOKAro vpAAa , n Bb3Bft- 



89 

CTiMic CMV ^ u€«u, Mít necAOvwHut eu«r- « 
Tov cín rocMAPíM MM Mauriit xmah •v^Mian n 
rMOOAOV Korov cimmov, n ciiiuk AA^miim YMn 



4. 

UGOVOR BAŇA B08AIV8K0O TVRTKA 8A OBČINOM 

PUBROVAČKOM. 

Ek NUe UTklIA H CNNA H CICTOfA f^OXU AUHNk 
«Tk aO|^0€HH« BOSH« AMk Y. T. X- 3. A«TO H MlUeilOV 

rocnoAiiCTBOY Ai- a«to MMei|A hioha no knh3« a» 

AiiNk : MH TB^kTKO MHAOCTHIO BOXNilMIi BAHIi BOCNIíCBH 

H^HAOCMO OY HAÚiOY BOY^OY OY r^AAi" A^YB^^bnnbii, 

H nOTB|^liAH€MO B«^€ Ck NAUlOMIi Bf^ATHilMIi H €k NA- 
UIHMH n^NMCAliMH Ck BAACTCAN Cli AOYBf^OBIiyBHMH , Of 
KOHUH e B«^« BHAk Cli HHMH HAUlk CT|HII|b fOCnOANNk 
BANb CnnAHb, ilNeH3H B«^e nOTB^bAHCMO MH BAHb^ 
TB^bTBO H HAUIH BAACTCAC , OY HM€ BN€3b BAAH A^B^O- 
BOCBMkb , H TCnTNt CAAAOC , H BNCSb BbABOTA n|^HBN- 
NNtib^ n^NCerOCMO na MOfceXb N ha CBCTOMb CBANfcCAHH 
KAbNOY^C Ce, BABO A^ ^ HAU>A BOYtiA Cb AOYBf^OBbHH- 
BOMb CAHA BOYfalf A® B^KA, BABO € CAHA BOY^A BHAA Cb 
NAHIHMb CT|^HI|€Mb 3b rOCHOAHNOMb 3b BAHOMb CKHA- 
NOMb, TAB03M fjk €CTb Cb NAMN AOYB^OBbNMSb CAHA 
BOV^A AO BtBA BtBOMb , AO KOA« C NACb C«MC N NNKb, 
AA Ce nSN f^% BOVÍíH N€|^A$AMNTA NNBbAA^ AM«BA 
BWNCrA, HCrO AH AA CCTA OBOČ tANA BO^IÍa, N BON 



_te neUboTíiI ' 
RdMivati pro . 

W jpTávu, í« "• 

tpiaze pak po ■ 

^D fiirfeho ffv&tfl 

i^TOU tu a\o P 

Posleda 

^ěmcft do l£ 

I osazení Lípy, ^ 

osadníky němec 

hlahol český ?e 

rfřojíLzjíní Jitce 

Yyliica 

[■ pravidlfltn pHrO 

í Týčltk*, že nfit^ 

[ Byli to zlf, net 

I pfivcťtli národ 

T hrdě praiíiU, í« 

Károd 

' ijíkw It VUsU 

' KolUrOTÍch; 



40 



COV 3AK0Hh HM>\AH Ch HAUlHMb CT|IHI|eMb Cb rOCnOAH' 
HOMb »b GANOMb CTtniKHOMb , H K06 nHC:1MHG lúHtX3H 
:UKOHOKb H UHtXb KHHrh nOTRpbAHCMO NAUlOMb HpH- 
CCTOMh H llllllHUb HHCAHtlCMb K HAlIlHMh nevaTOUh, 
KAKO ,\i € MeiO HJIMH eAHHbCTKO OV KUKe KIlKOMh , H ^3 
HexOI|IEMO A^^Y^^OKhHHKA b)CTi\RHTH, H HH?íh EpATbCTBA 
AO KliKA HIIKbA^pe, AOKOAti C HJCh CtMC H HHKb . Ge3h 
HHNb 3A0rA ITOYeTHt, UTbAOXHRbtlie . 1|I0 GH NE EHAO 

HA HeBt|tov rocnoAHHOY Kpanov ovrpbCKOMOv. n ce 

nHCA Af>A^eCASKb AHV^b CKOHCOMI. pOVKOMk HAAOKO- 
pHCTHOMb, pO^OMk fiOHbb. 3eMAA MH € MATH IX (úTb- 
YbCTBO MH e rpOGb. UTb 3eMAť 6CM0, H Oy 3EMA0Y 
»YHHAeMO. H KbCť 3AK0He H nOB€AC H nHCaHHt, K0€ C 
KUJtAb AO V ^f> '''""""■ *^'> <:T>\pilMb rOCnOAlIHOMb Cb H\- 
llllIMb CTpHIlEMb 3b GAHOMb CT«nAHOMb H Cb HerOBHMH 
pOAHT£AH H Cb npApOAHTeAH KbCEfA T0rA3H HOTBphJlH- 
CMO Mtt roCno;\IIHh GAHb TSphTKO. 



OAH- ■ 

tX3H f 



IZ Z/VKO»MK.A^ CAHA 8TCPA?iA OUHAKA 

f/« riiAophtt vil god. 1390.') 
CkX6 3aK0HbHHKh nOCTABAnCMb UTh np^ROCAflB- 

iiaro CbCopA HAiiicro, cb npicacBCipEHHUMb nATpíi\p- 

KhlHb Ki-ph lUAHHKieMli. H BbCCMH ApxTepCH H ItpbKOBHH- 
KU, UlAHUH H BCAHKUUH, H MHOHI EA&rORtpHUMb CTC- 



<]>AHldMI. , H KhCeMH KiiaCTCAM l(api.CTKA UH . UlAHMH 
XC H BeAHItUHn. 



k. H CR€THTCVÍ€ A* Hen(kOKAI1M4IOTI. XpHCTIlHh 31 

ci.r(ttiueiric AOVXORHo. ai nocHAACTb AKai(iH hah tph- 
I|IH Kh ctrptuiHRiiioMOV , ^^ wKAHVHTb cro ; H Aqic 
iicnocAOv"''^«'''h , H M£Ki.cxoi|icTb HcnpaBMTH ce 3ano- 
Rt.AÍH) AOVOBHOio. noTwub Aa wTaovYHTii ce. 



2U. H AHIAH, KOe Ch KAbXOKhCTKfAUk HSHMAMTh H3 
rflOROKIi, T3 llXk CbXiHaiOVTh. T03H CEAO A'^ HAATHTb 

BjmaíAOV' "oe tosh ovymhhti.. h nijie fioVA^Th noni. 
M^ TO nfkHiiiAii. ^^ Moy cc itbSMCTh nonoBbCTSo. 



28. H no Kbc«icb i)pi.KRixb f,i\ xftiHCTk ce oy-Bosu. 

KlKO CCTk a^nHCetHO (OTb XTHTUpb. RTO AH HXb HC- 
0Y3bX(>AHIITb (tfTh MHTponOAHTh, HAH lúTh HrOVMGHb 

\X (úTAOVYHTb ce (úTb CAHA. 



57. OTpoifH H HcponcH , KOH c«A€ 3AeAH0 oy CA- 

HCúMb CeAOV, HCAKAA nAATA, KOIA HflHXOjVH, \\ nAAXnm 
BbCH 3AEAH0 Hd AHIAH. KAKO nAATOlf nAAKIAlO, H pA- 
KOTOV pABOTAM, TAK03H H 3eUAI0 A* Afrl-iKeTb. 



03. CcAO Ch ceAUMb aa nAce, KoyAC ^AHO ccao 

TOVA^ H Al^flVrO- pASKK 3AK«Ab SAKOHHTHXb H AHXAA<> 
AA HenACETb HHKTO. 



66. lloTbKA ueníA^V ccaiiHh h. nepnepb. a BAAXcúMb 

H ApBANACUUb p. ncpnepb. H TC3H nOTbKC i|Apov nOAO- 
RHHA A rOCnOAApOV nOAOBHHA. VIG EOVA^ CCAO. 




ídíUrail pro P' 

>jD* a zťiliirslní 

Jk tpTivii, ie « 

ipraic pa^ pt> 

|én Sirého svéta^ 

trou t« íilo E»^ 

PosMttí 

^émců do k í 

■ osazení Lípy, * 

I osadníky němed 

p bkhol íMký s" 

ňzojazjínl Wlen 

Vyliteal 

pavldUm pHio: 

1 ^{itka, že «'"■< 

1 Bjli W z". "'*" 

I píneilli nároí i 

I briiS prarill, že 

I Národ 

ISsltoií k »la»t» 

KoMtoTÍth: 



87. Aqie RTO ovxeKCTk novRW hah rovuNO 
CAauoy HjiH ctHO no hhsuc kouoy, Aa CkxerovTk 

MrHKUh. 



VTI, Cfd ■ 



lUJ. T^iirOKi|H, ROH rpeA€ no i|AftcsoH scmah, aa 

HC KOitHb HHKflH BAACT6AHHh. KHKOH AIOEO VAORKRb 3a- 
BABHTH no CHAt, HAH SArftXEHTH KOynAK), A AHHAfte MOV 
CHA(úMt> HAKpbKÍ. RTO C£ (ORplTE CHACAMI. (laCTOBaflHlIh 

HAH pASEAAiKh, A^* [lASTH. 4>- neftncpii. 

104. CliphASTll H MaAE H REAMKC KOVRAK nOT^tEHt 

T(ti.roBi|n AA rpcAov EC3k ssESBe no 3euah i|a|tesi, \\ 
nftOAAio H KovnovH) , haho uoy Tphri. aohoch. 



109. n TAC ce rpAAb (úGO|tHTb, hah hovaa, f,x n 
HsnpAKC rpAXAdHe Toro t^aa^^i h xovn^i Vio ccTk 
npcAtAi. Toro r|taA>- 



112. Hi:i ROHCi|« CKAA« ^^ hicti.. Ai^e ah ce cba- 

AHTA AKA, A'* ce eYcTA. a HHh HtIKTO b>Tb KOHHHKb AA 

HMb HenouoxcTb Hi noftbBHi|ov. Ai|ie ah kto noTevc. 
H nouoxeTi. ha nophBHi|oir, a^ ce xAxoyTb, |tovi|« A'* 

HUt. ce (úTClROyTb. 

(h rukapisa oJ tfOO god.) 
138. H KTO HfttAA CUHA HAH Ep^TA Oy ABOpb l(A(ieBb, 

H ovnpocH TA i|apb: cah KtftbHb? h peve XkH: B^pcyn, 

KOAHKO UeHC ARO ROC 3A0 OyVHHH , A<1 HAATHUI. n, 
KOH CAMb TA A^U. AKO AH TAKO HMA TKOpHTH, KÁRO ABO- 
pe 0\ nOAATC l|ApCKt. YTO CbrptUIH, A^ HAATH ClUk 



163 A ^10 ce Tf.t cxovvH ,iouoy hah rocTOif, hah 
T^broBi|Ov KAH «AAOYrie|tov , ako hul yto ovshuc 

rOVCBfb HAH TllTk HAH KOUrOAC 3A0B(I , í^\ HAOY CGy 
Al&Uh H KHCSCMb HAH Kb l|a^OV, A<^ "U^ HASTC COVAÍC 
H ltH€30KH HAH t|ít|tb, YTO EOyAC H3rOYEHAh. A l(a(lb A^^ 
Hl|ie KM^AAlfi H KAACTCAC , KOHUb SOyf,C noyTb fí^t- 
AAHb H CT^AJie AAHC. 



UOUVOa VUKA BRANKOVIČA H DUBUOVČAHl. 

okclo 1387. 

6b HMe (ilTbl|« H CUHA H CSCTArO AOV^l «»Eftl|lA- 
BAMO C€ MH KAACTeAG rflSA^ AOV^C^l^HHltA KH£3b AH- 
A^£a EHHbYVAHKb , HHKOAA ueHhy£THKb, MATGH XOVP' 
rOBHKb, HHKOAA rOYHAOVAHKb , AOVKA EOVHHKb , RCTflb 
CAftAKORHRb, XOVHb C0|IK0V6BHKb , KAHUE rOVYCTHItb, 
KAKh BOfiAACBHKb, AHAfltU KAt.YCRHKb, AAUbHpe Y(lt- 

KHKb, rocnoAHHOY bakov cpAHKORHKio H rocnom MApt 
H HHXb CHHOBOMb r|tbrOY|tov H mftrio K AASAftOy H 

ApOVrOH A^MH^ KOHXb T€ HUATH Kb TOCnOAA EOrA 
RCCAt>l>*H'l'£All H nftlYHCTOY CfO UAT6pk BOfOpOAHIJOY 
H Bb CHAY VbCTHArO H XHBOrBO(tei|lArD R^bCTA XpHCTORA 
H Bl. BpbXOBHHXb AnOCTOAb H BCEXb CBCTHXb, HXC UTb 
BtBA EOrOY OYrOAHRlUHXb, no TOUb H Kb AOYI"^ HAUie 
KHlueflEYEHHXh BAACreAk, KAXO ^,^ CH nOGTABH rOCHO- 
AUHb BAKk H rOCnOrA MAftA H HHXh CHNOBC nOKAAAb, 
KOAHRO HUb AC^rO BDYA^i Oy HACb, H A^ GOY HHUb 
KOAHH OY BCAKO KfttUC OyseTH TA IdTb HACb, H AA HeCb- 



j^y^i^ 



Ttce neliboval s 

tídéliTali pro i 

tajní a zůinfslu 

m iprávn, i« 

v Praie pak po 

do Sirého svéW 

fcitvou tu illo I 

Poslcdc 

Némcfl do b 

osazeni Upy, 

Oíadnflty nfemet 

Uabol íesfeý se 

c320jiwjíní litei 

YjHčdt 

praTidlflm pHrc 

íjčitku, že nir 

Byli to zlf, ne) 

I^vedli nirod 

hrdé pratiU, h 

Národ 

liškou k Tlástí 

KoUAroTých: 



TKOpHHO (dBKKOKOV nOKAAAOY HH exnOTX AOVKAKCTRA. 
HH AA rjl AAMO HHOMOV KOMOV, TUKMO rocnOAHHOy «A- 
KOV H rOCnoril MApU H HHXb CHHOKOMI., HAH tOHH KO- 
MOV ptKOy. AKO AH RH jl^OIIIAO ^O JOTXH RflUMCHa . I|IA 

Eorb He^-^H , Tcpe Heoyauoaic rocnoAHHb RAKh Af»>- 
xATii aeMAH) cpbncKOY, Hoy ta híkaehoy ovrpii hah 

TOVfll|H. HAH TKO IIHH , íi,i\ HH nflHUGMO rOCnOAHMA 
KAKÁ H rOCnoriO UUpOy ll HH^b A):i|OV H HHXb pH3HHt|0V 

oy Haiiih rpa^b ha iijiiioh Rtpe GE3b bciIKC covmhc, 

KOAHKO KOra T0\£ (ú^b HAIIIHXb HAeMťHHTHXb rpArni|b, 
n ll,\ HEChTEIOpHMO HHKOť AOVKAUCTKO HAH ReSAKOHHC 

(O rocnoA"><0V kakov n rocnorn MAft« h b> HHxb A^t^ 

H &> HHXl. f>H3HHI|ll H ú) HHXb KUpHHXb , TKO III HHMH 

fiOVAVi ■■ ^ Hl^^ HUAHHHI, H HHKhAH H.\ HCCbTBOpHMO 

MH, 1)10 e np«3b KOAio rocnoAHHA raka, h rocnore 

MAAfte, n HHXb A^M^- to HHXb TAAKAXb, H (O HHXb 
HMAHHH). H AKO EH AOIIIAA HtKOn CKAA HA rpAAb HAlUb. 

qiA Rorb iicA^Mi, nfttUA veub hckhcuo mofah ehth. 

HAH OvrftH. HAH TOVpl|lt, HAH TKO HHH, H OVCnpOCe HH 
rOCnOAHH.I SAKA H rOCflOrK) MApY H HH?(b A^M^^V' " 
HH:iíb HMAHHť. A'1 "Xb HCA>^MO "" EAHOMOY YAOBtKOY 
HA CReTb^ AKO RHCMO AOEHAH HHMH RbCb CKfeTh. AKO 
AH HH KOYA^ A" TOAHKE QYCHAOCTH , KAKO HERHCMO 
UOrAH OyYHHHTH. ^í\ CMO CROROAHH MH , H (Ů»H Cb 

HAMH , ^ MH nftbKO TOFA í,\ (úTnpiTHMO rocnoAHHA 

KAKÁ H rocnoriO MApOy ■< XHXb A£i|*>V ■■ ""'^h HMANHC, 
H TKO Itl HHMH EOyAYi KAMO pEY€ rocnOAHHh RAKb CA0< 
EOAHO. H l|IO UOT.eMO, A^t HXb (OTHpATHMO. H HHKbAH 
AA HenOMIICAHMO HtKOe 3A0 HAH HfeKOC ACyKARCTRO O 

rocnoAHHOV rakoy » rocnoni MAApt. h to hhxi> A'^M>*- 

H (d HHXb HMAHHW , HH HO, CbTROpHUO KOE 3A0 (ů HHXb. 
H 1)10 Ht HHMh X0T6HHe, W HHXb TAAKAXb , H tů HHXb 
HUAHHIO HHKbAH ftA HE CLTBOpHMO , AKO EH HH BbCk 






CBtTI. rOKOpHAk, AA OVYHHHUO HCIOE JIOYRARCTBO H 
HenpilBAOV HAH EE3ďK0HHe & TMK rOCnOAHKA KAKlI H 

rocnore u&i^e n HHXk Aei|e, h hhxi> huanhio, aa hc* 

nfMUGMO NHKOUOV HA CReTb 3\ T03H , l|IO KC GtlTH NA 
HHXk 3A0, Hh AA HXh TAK03H ChGAK>AeU0 , KOAHKO 

CAUH cese h ckoh rpAAb, toahko rocnoAHHa raka h 
rocnorio usapov h hhtci. a^IOY " ""Xb HUAHtie, h 

T-kX3H, TBO Ul HHUH EOyAOV 7 KCAKOUk njtlBAOUb, H 
HCTHHOUh EeSb RCAKOra AHUSOACrA OrUHUlACHHlA H 
AtAA. H ARO OlfCXOKC A^ CH CbTRO^H g^KLRI. nO CKOUH 
Rt^e, CROBOAHO. H KKO Keuo UH BHUie nHCAHH RAACTC- 
AC H HAIllH nOGACAHN RfttCTOVnHTH 1(10 <i>Tb KACT86 

Mftb RHUie nncAHHXb rocnoAHHov bakov " rocnorH 

UMp% H HHXh f,%l\H H HHXh HUAHHH) H HHXb RtftHHUb, 
AA HH OVEHH) KHUie RHCAHe KAeTBH 3\C H Bb BOVAY' 
IflHUt. Btl|£, H AA CUO UTbAOVYCHH TI1AA rOCROANA , H 
AA CMO n(IHV€IIH Kb HIOAE H ApH H Kb TeUh , KOH ^AC- 

neiue rocnoAA, h (iCKOUie, KpbKb ero ha KACb h ni 

VeA^Xb HAIIIHXb AUHHh. 

H CHK03H nflHC nOCbAHKKb rOCnOAHHA RAKA KAKO 
qiOeSAHHCAAb rOCnOAHHh KAKh KAaGT£AOMIi rpAAA AOV 
BpOBHHKA, Ai^ T03H KflhlIIH rOCnOAHHb RAhRb , AKO 

sHiiie HEOv3uoxe. 



XV Vek. 



POKLADNO P18UO OBČINB DUBROVAČKB. 
od 1403. god. 

Kb HUe <i>Tbl|A H CHHA H CRCTOfA AO^^ AUHHb 
UH KHe3b BAACTeAC H BbCA unKHHA fftAAA AOyKpORHHKA 



fedaivati pro 
^né ft zůmysl 
W iprávn, ie 
ň Praíc v^ V^ 
|Ao Žirtho 8v6t 
Ktvou tu Í-Uo 
Posled 
-.Nfimcft do Ti 
f osazení Lípy, 
osadnncy ní** 
hlahol tesfeý » 

VyllMl 
^ pavldlfttB pHr 
I tíeitka, i« nfe 
I BjU "> i^l*' °* 
1 pHveáU nArod 
I trdé ptivřlll. 2 
^ - Národ 

liškou ^c 'rtaat 
KoUárOTýth; 



j^AKMO Kk CBNAtHhieiICailOUOlC MIAOUOV H rOAtMOUOV 

no C6UI. HAuieuk OYnHcaHto a noAk haiuíduii saxon- 
HOMb ncYbTHio, KAKO n^H^oiue Kk HSAUk oy A*)VM<**' 
HHKh rocnoAHHk CTaftaifk AU"Ta|th h f»í\AOH« npnn- 
YHKh H EpauHi. AHtAK>> nocAAHkieuk CAJKHS rocnorK 
KAtHe rocnoAHHA bokroa^ CAHAAAn a Kte^e caakhom 
noueHOYThn rocnoAHHA kh€3a AAsafta, Cb ahctmui> 

HK BtftOBNkMk, H tt^k KK CTftlHC H HA HMC fteVGHe 
rocnorie ICAtHC Kiepe KHBSa AA3ApA nOCTASHUlC Olf 
HAlUk KOMOYHk Oy nORAAAk ftEt THCOVKK AO^KATb 3AK- 

TiXk, A noAk <i>BH ovBtTb: A^ 1^ BOAHA pereHA ro- 
cnorn kauha oy rcako Kptue csuA cxouMk rAAROUk, 

AAH CXOttHH CAOyrAMH flOCAARk CHOK AHCTORC A nOA^ 
CBOUUk neVATHIO 3AK0HHfi)Uh OVSGTH Bk^AA , KAA£ MH 

GOVAC ovroAHO, a íi,i\ an ce kcmofoy oyAI^i-kath hah hc- 

AATH 3A HtAllHh DyspORb , ROH RH MOrSAk HA CKUTOV 

EHTH, nAAve raetTovKuo cc A^^TH HXk percHOH ro- 
cnorH, HAH Kouov CH (únopoYYHAA peYCNa rocnorn 

KAtlIA. AKO GH fúH Ce CMpTb 3rOAHAA , (i)Ab IflA GOrk 
OyRAOHH, ROMOY EK HO CROKMk AHCTOY MnopOVYHA.l* 
(úEtTOYKMO ce }i.\7H E63h HtAHOfA OYSkApkXAHbR. H 
3A BCRH) YKCTOTOY H BtpORAHbK EpAnHb XHaHh MHA 

KHrie AHCTb CKOtůMk pyRtúHk OYnHCA. H XMTt rocnoru 

KAtHA RktfIH rOCnOAHHA KHe3A AA3ApA KMIIie peYCHA 

RkA£ rOAH EOVAC nocAATb oyseth pevehe aovrí^te . A" 

nOlllAK (ÚRb KAlllk AHCTk, KOH HMb CMO H,\M\ nOAb HA- 
lllfOMb neYATHM HCnHCAHk tt3h WROrAH. ARO AH RH ra 
H3krOYEHAa, A tOHA A^ nOlUAK CROie AHCTORe noAb 
CBOHUH nSYATkMH HO CBOHXk A^Ep^Xk AK>A«Xk . KAKO 
HK HAAMb 3AA0R0AH0 EHTH, H (úYHTO CRtTOV , Kp- 
UNA 0Y3HUAie TCH AOYR^TC. nHCA ce OY HSeGpAHOH RtKb 

RHi|« EOrov AioBHUAro rpAAA NAiuero aoyePOB>>hhra. 
»T0 ^OXAkCTKA KpHCTORA THC0Y1|IH0 H YeiHpH CTI H- 



T^eniE AtTO utcei)a ^fMpa 31. ;it>iik. 

CBO AOrO^ETb BOXC DDUHAOVH TA. 



47 



HAVBZNO P18H0 UBVOJA DUKA SPLKTMKOU I 

OBČINK DUBKOVAČKE PBOTI KBALJU BOHANMKOM 

08T0JI. 

od god. tWl 

Ba HM6 t»gb H CHHb H CKeTOrii AOYKii. MH rocno- 
AHHk xftABOe, no mhaocih kokheh CAiKMit AOV"> cna- 

AJIÍ|KH H BeUUOJRHH KEAHKH 80£B0;iA KpiAťBACTABb 
EOCHACKOrb, H Nd TOMOy, H MH KNESh RA3CT6A£ H KM\ 
ttnitíHNhBOrOV AOVBHUArO rfll^^ ;iOVBpOBAHHKh, tdBH- 
EHTOIfCMO e^AHA CTS^IHA ACV^" < " TAKOH CTABHCUO 
H CAOXHCUO BACH SAe^SHO EHTH COVnftOTHBA K^lAOlf 

ucTOH NA NeroBoy norHBKo) h picovTHe h nporAHAHHť 

BAHA KpAAeBACTAKA BABACHNA , n^ARO npHSBABÉ. HUC 
rOCnOAHHA HCOyCA XPHCTA. H 3AT0 MH raCHO.^HHb X(II>- 
BOe (ůl|CAH (ÚEHTOVW ^BIlrHOVTH ROHCK£ HAIIIE K no- 
CAATH € npHSh HCpCTAROV Oy XOVMACKV SeUAAOy, H 
TOyH BA HMe XpHCTOBO npoUBHTH H npOrAACHTH Focno- 
SHHA HARAA pA^HlUHlit KpAAlA EOCHACKOfA , H HAI|JOUI. 

uohHio oy BAceuh ovsaP^^kath ta, h nouArTH ra ha 

KACOV HAIUOY CHAOV- H MH TpA^^I. ADV^pO RAHHKb TAKOC 
«BKTOY£UO 3ACAAH0 Ch rOCAHOAHHOMt. XpAROEMb KA- 
Sace OlfYHHHTH, 1)10 UOpCUO COVnpOTHRh KpAAOY 
MCTOH OV noUOhb pCYCHOMOV rOCnO/tHHOY OARAOy ^A- 

AHiiHfcov no uopoy h no coyxov noRHXk mhcthxii 

ttt0itO NACk Ck NAUIHUH AOyAI^UN H Ck KHHUN , KOC 




EOVA^uo uohH HarHovTH ha to. a ha nace rhiiis nnCMo 
(dEHTOve rocnoAHHh xftAKOe rp^AOif AOYEfkOKAHHKOr. 

H TAKOe rpiX^h AOVEPOKAHHKh rocnOAHHOY XpAKOHI 
IlUCSTaHHKb pOYI|H H\ CBCTOMb eftAlinreAHIO ^ H HA 
VaCHOUh KftbCTH ^ftHCTeXH BACC BHUie nHCHO , t)IO CUU 
UGHTOBAAH UeiO COEOUk , /^\ K(II.II1HM0 II j^it O^YH- 
HHMO, H HH KAKOKl. HH TAKO HilCh CSMOVN (dGHTOY HC- 

noAHnacTH, \ tako c€ noTKOpH HAH nofteve, ao ^ 

llftOKACTI. tiiH,h rOCnOAHHb ROrk H <i)TI> nftHVHCTC MA- 
TCpe RO»!HR H UTk BACHXb CRCTHXh IňHh RHKb EOrOlf 
OVro;^>IKAIIiH?CI>. H útllIAtie UEHTOVe AOV^POXIlHHKk 
rOCnOAHHOV XflAROIO IIAIIIHMH nOGAAABHHAMH H HA 

HAiiie TftAliCHne hcaath h uoahth HAUierb rocno- 

AHHA nflHRHCOKOrh ttpAAlA XiHrMOV**'*'''!. ^ KAKO f^tk fb 
CTARHMO HA KACy HAillOy Hohb Oy MHAOCTh 0\ (IC- 

vcHorfa rocnOAHHA k^aaia , efie Rehe Hcpe KftAAh 

(OCTOH UOhH he KIITH RflHAAMk H KOpKCTAHh pCYCHO- 
MOV HAUICMOV rOCnOAHHOV. RHCAHO Oy 3ReYAH AHTk 
(lOIHCTRA xpHCTORA THCOyhHO H YCTHpH CTA H YGT- 
KApTO AHTO UHG€I|A TCHAKpA neTHHAfteCETe AHb. Oy- 
nnCA UHAHROH AH^AKb. 



DAKOVSO PI8M0 TVKTKA TVHTKOVICa KKAUA 
BOt^AKNKOG DUBROVNIKU DANO. 

••J ^oJ. U20. 
no HeHxpeYeHOMOV unnocpAHio h VAOSHKOAoy- 

BHH) RAA^HKH UOCrO CAATKArO UH XpKGTA . H HO HeH3- 
pCYCHOUOy H RCeUHAOCTHBOMOy eru npH3pHHHK» Hxe 
HA KpAAGCTBO UH tAKOse H HA npKHXb MOHXb npHpO- 



49 



, 



AHKAIi rOCnOAk K)^AA6BIi BOCAnhCI|HKk TAKOXA^ EAArO- 

AHTii n|^HCB€TAro cKoera aoyxa na k^aackctro mh 

H3AHSA H nOCTAKH Ue rOCnOAHNA RC6M0Y CTeaSANHIO 
MOHXh n^1l|^0AHTeAk rOCnOAk K|^AA€Bk BOCAHkCI|HXk, 
«AKO BHTH MH Bk Xf^HCTA BOrA BAArOBHf^HOMOV H BO- 
rOMk nOCTAA6HOMOY B|IAAOY TBf^TBOY TB^TBOBhIíOY MH- 
AOCTHIO BOaSHOMk Bf^AAk BOCNH H K TOMY- H NAY6Xk 3h 
EOrOMk Bf AAeBATH H nf^ABHTH nf^HCTOAk MOHXk n^H^O- 
ANT6Ab AHA6 MHAOCTH , YHN6 3AnHCAHHM r|IAAOBOMb 
H MNCTOMk, BCABOMOY Se HO AOCTOMNHIO 6r0 , H 
TOYH H3NA0UI6 Rf^HAk B^AAeBCTBO MH BC6 nOYT6HH 
BAACTeAe H QOKAHCAfHe CAABHOfA ff^AAA AOYB|^^K"">^A) 
OY HM€ BH63k A0B|I6 B6HY0YAHlik , H BH63k nH|IO AOY" 
K&|^6BHlib, H <OÁk B|^AA€BCTBA MH MHOrO 0YMHA6H0 
nf^OCHUie HCBAUI6, A^ BHCMO HMH HO OBHYAHI NHMb 
nOTB|lkAHAH H OYCTAHOBHTHAH , l|IO CH COY OHH HO- 
YT6H0Mk ABO|^l|illHOMk H3AB0|IHAH , l|IO 6 HHMb A^NHO 
BO€BOAOMk CAHAAA6Mk H%rOBb HOAk ANAA aSOYfie KO- 
HABAAkCBB, H TAB0li6, ipO HMk 6 |I€Y6HH BOeBOAA 

CANAAAb A^Ak H AI^OYroY noAk asoYne kohabah h 

r^AAk COBOAk OY NOH , ipO € BHAO Hf^BO n6T|IA RABAO- 
BUliA. U B|IAA6BCT80 MH BHANBk HOAOBHO 0YMHA6NO 
H BC6 nOYTeNO n|IOtU€HH6 HMABkU16 l|HAk CBHTb H 
3rOBO^k Ck BAACTeAH H BCAkMOSAMH B|IAA€BCTBA MH, 
BOH C€ n^H B|^AA6BCTB0Y MH 0B^HT0UI6, OBHAHAOCMO, 
AA 6 HHKk n|IBO BAI|IHHHO BHAO , . n|IH3BABk HM6 X|^H- 
CTOBO BHCMO MHAOCTHBH TjlAAOY AOY^I^OBHHBOY H 

Nero BAAcreAeMb no c6Mk HAuieMk ahctoy hotbi^an^i^^^ 

H OYCTAHOBHTHCMO ba BHBk H BHBOMk AOBOAH CBHTb 
CTOH , r|IAAOY AOYE^OBHHBOY TOY BHUI6 ^CYCNOY »0Y- 
nOY BONABAAkCBOY H OY NOH r|IAAk COBOAk CA BCHMH 
C6AH H 3ACeOI|H , Ck AOYAlt'" Ck BOAAMH Cb HAIUAMH 3k 
AfiBMH, 3k r|^kMH€Mk H CA BCAI|HMk AOCTOtAHHCMk H 
JugoflL Čitanka sa viA gimn. Sv, I. 4 





(c8 neliboval f 
zd&l&Tati pro : 

n řpTávn, Éa 

ř Praze pak pO 

jo Širého m-W 

Mtvou tu žita ] 

KémcA ilo 1 
■osazeni Upy, 
osadníky nhav 
Wahol íesfeý si 
cizojcizjíní lité 
Vylíčit 
pravidlftm pHrt 

Byli to jU, nel 
plivcdli národ 
hniž praTiU, h 
NárOť 
liakou k tlftstt 



npAKHMH KOTApn BHIUC (tEVCHC nOVne KOHAKAAbCKť H 

rfta;\A coKons ca RCHUb, kako nuh cc 3a to ovApxH 
ov AHCTitXK KOeKO^e caH;^jtj\a , í.í ch cov koahh ro- 
cnoAOSATn e ApXATH h ov^"''^i'h "^ khkh bhkuma. 

OHH K ;\HTI|a II OVHOyVHC H npAUVHOVVHe HHXk, KAKO 
nftAKA H nACM8MHTa rOCnO,\A H HA KCe KH1UE nHCAHHO 
ASh rOCnOAHHb KftAAh TKftTKO TKflTKUKHtib H Ck KAft- 
CTCAH II Ch KCAbMOXaMH Kp^AGRCTKA MH Cb KOČKO- 
AOMt. KOVKMHflOMh 3h ^tíOVniAHOMb AP>^rHlUOMb . Cb 
KHe3£Uh lOptlCMk KOHCIAItbeMb Cb KNCSOMb npilBHlieMb 
Ch KH630Mh (tA,\IIYCUb fia)VU6KHk6Mh, Cb HHCSOMb RATH- 
fiCMb MHpbKOKHheUb Ch KNCSOMh lOpHeMh J^pArH^CBIt- 
hCMh Ch KHCaOMh nGTpOMb KACUlHtieMh . Ch ROfiBO- 
AOMh HKhKOMl. Ch BOCKOAOMh nAKAOMh MpKCBHhetfb 
pOTHCMO Ce HA CRCTOMb eKANtiCAHIO rOCROAlIHN H HA 
YACHOMh KpCTH XpiICTOKH . HAKO CHC RHIlie HHCAHO H 
HJMH nUTItplieHO \0 Í,HH H H,0 UHRA HCEOVA^ HAMH 
IIOTROpCHO HH HOKOAHRHMO H HAIIIHMH nOCAHAHHMH. 
HAVe Oy KCeUb HpHHKO H CTAHOKHTO HA BHKH BHKOUA. 
llHCACe oy nOAKHCOKOMh MHCCip ARTOVCTA IIICCTHHA- 
ACCTC AANh oy nCTARb KA AHTO pOXACTBA XpHCTORA TH- 
COyiflHO H VCTHpH CTA H JI^HA A£C6T0 AHTO. A OynHCA 

KpAAeRCTBA MH Atíroi^crh AOV^AKi-- 




IZ KOPRIVNIČKOO KUK0PI8A. 

<.d gad. tW3. 

Cb XC RTOpUH OypoUlh nftUEMAKTh KpAAKBCTSO, 
MHOrb CH Kb MHAOCTHHH, lAKOXC ttHh (dTb KpiAk H 
l)Api> HHKTO HH npbRtC HHXC HO CHXh. T\£ R<Ů HGCAU- 
UiaUiC CG erOBA UHAOCTHHIA H lipABAS no RbC^Xh C3U- 



61 

i|«xi>? ;(0CTU3aeT xe h klctovnÍg CTftiHU, rAnroAFO 
xe icpocsAHMb H CHHaio I crYnTkCROVio seuAio, H na 

KbCOH r^bVbCKOn H CAOSCHCKOH SGUAH, A^XE H MCTpORH 

noMUftcKUE, H 3au(i>|tcRue,Tauo Rhcov^b eroBA mhaocth- 

HR A0CTHÍK6, H f>ERH(úCTb H AlOGUKh, 11X6 tň E05«, AlEnRH 
CC. H l||tl>KBH CbSy^AIUE Ce , H BOAHHl|e ChVHHHUie C€, 
BlKOXe TAMO XHBOVI|IIHUh EUTH Bb OVAHBAKHÍH, RO- 
Hiexe H BOrb OYUHOXH lIApCTRO GrO, liapCTRORIl E« 
A«Ta UK. Cb3HAa Xe Bb (aTbVbCTB* CBOKMb l|(tbKBN 
K6AHKU6 H VbCTHUe, H CHXb OYK|t&CH , HKOIKe H H,0 
HUHn BHAHMO KCTb , rAdrOAlO xe. Bb CBETOH rOffk RE- 
AHKOYIO AlBpOV, AOUb nptYlfCTUG EOrOf>OAHl|e XHAIN- 
AapCKUe, H CBCTSrO nflbBOUOVVEHHKA X^nCTOBS CT6- 
^\Hi npH rpHAOV SBEVAHN , EXG KCTb EAHCKA, Hf,ext 

H cseruK cro hoijih AexETb, n Bbce gtinh SAHiToub 

OyKftACH, mtOKC UH«TH C£ nOAHTE HAH n03Ani|IEIIH« 

EUTH. eqie me h i|^bKBb cnHCKonYio rftAA^YAHCKOvio. h 

OY n(tH3p«HE MHT^OnOAllO H CB€TAro CTC4>3HA , H Q^ 

CKonVw T|ioepOYVHi|OY, h cBETAro riEttpm ha ctfiAK*, 

H Kb HAropHYHH6 CBGTArO rK(ú(iría H Bk COAOYHG CKE- 
TOV>0 T(IOHI)0Y Cb3HAA8b H OYKftACHBb , H nOAATC Rb3- 
ARHrb, H xpiCOBOYAb OYTRftbAHRb OYMApb rpbYbCKUHXk, 
MKO AA KCTb Bb IdEAACTb AOUOV nplLCBeTUC BOropo- 
AHI)G XHAAMAApCKUe. Cb3HAa XC H Rb EOrOCb3AAHH«Ub 
KOHCTAHTHHC rp^3,t l||tbKBH, H BOAHHI|e RkSARH^E. H 
KTO MOXGTb CHXk Bk RpATI|« H3pei|IH , CAHRA CbaH^A H 
IdEHORH no HHUHXk SEUAHXk , YTO XE AH, KCTb Bh 
CHXk KbCHtTH? IdEAYC EAArOYkCTHO H EOFOOYrOAHO 
noXHRb, EAAXEHHU KOHbl)k nOCTHSlCTk Bk AtTO ^Sfi>K«. 

(6829=1331) poAH xe h cuha aba, ct€(}iaha k^aaii 

AEYAHCKSrO OYftOIUA TpETIArO, H KOHCTAHTHHA , HXE Sk 

sievAHH rpsAOY JteiccTb crctuc uoi|ih cro. 



Pfce nelibov&I ' 

fzdélirati pra 

"uJDé & zúmrsl 

_i zprávu, že 

JjfVnzc pale p^ 

|Ad Sirého HVéí 

trou tu aio** 

Podca 

ííémcíl do 1 

l<08azcu Upy, ' 

l.(isíián(ky nim* 

flilahDl český n 

I rižojazyťní li« 

i Vyllfié 

ipraTídlQm pHi 

I íýíitka, ž« n* 

I Byli to zlí, ne 

I pHícdli aitoá 

I hrdé pravili, I 

T Nároa 

[ Ušitou V iíIíibI 



PI8IH0 8KEi\L)BRBBGA DUBROvCANOM. 

Kb Hue cí)I|l\ h ckha h aovxa cseTora AHHHb. mh 
rociio;iHiih riopbrb KACTftHUTb pevcHH CKeHhA(ti>Eerh 

A^HMO U.\ KH^ieHHeC KCSKOMOV, ROMOlf GE ftOCTOHTh , H 
apCXh KOrj Ce H3HCCeTh UBH HAlUk AHCTh (OTKOftCHH n 

noAb ncYiTbio nphCTeHi uoKra 3HAM€HoR3Horíi Merio 

HAMH Ch KOMOVHOUh )lOVC(tOKIiYI|HM>> 33 a>8l>3rf nOCbAb 
nOCTCtKť HAUie, 1(10 nOCTSRH OV KOMOVIIk AOBpORbVKlI 
HAlUb VeAHHKb pnaHh H TOCnOAHHb n.IKCAb rAsoyAk n 

no HADÍCH ssnoBeAH^ Kpc nftnuHxov ujib UHoro no- 

YTCHOrj KHCSS H KASCTCAb H BCť (onbKHHK RAACTCAb 
AOVEftORbVCKHXb A no HAUlEMb AHRKOV nO HnHbl|OV 
KOVKOCAAHKH) A Cb HAIlIHMb AHCTOUh RCftOKAHCMh l|. 
AOyKATb SAATHXb. H SA REKIC RCflORANK n AHI^Kb 

HHHbijb Cb MO(i>Mb povKOUb RHCA^b OV rpA^oy A^V" 

RftOKHHKOy A HO 3AnOKeAH rOCnOAHHA MH CKeHbAftbEErA 
ilHCA C€ HA AtTb ftOXAhCTBA XftHCTOKA THCOlfRIO H A- 
CTA H H«. HA AHH 21. HIHHn. A EHAO K BCErAÍKp HOCTA- 
KE i^R- H M. AOV^''''' '> "'^"Q ^^ "V ntlCMG oyYHHHAO. 



LlNT BILSE HEBCEGA OD. HV. NAVĚ. 
ud ^od. 1497. 

Mh rocnoAHHb icAAbiiiA xepqerb cHETAro cabe 
CHHb rAACHTArO CnOMEHOyTHt rocnoAHHA \€pi(ErA KAA- 
AHCAABA npHUHXb UAb rocnOAHNA KHESA H BAACTCAA 



53 

AOVG^OKaviiHXk neftnepk fixs. n AKHUfta h. AOV^posav- 
i\tnih. n ce mh ^Aiiie c\i.\ oy satut aobpoboaho a 
OAxe Aa eovAč h aa hma ehth (oíih hgth 3A«Mh 3a noy- 

HOy RAATOY nflAKHXfllOHA 3A rOAHt|ie , KOC XOAH CAAA. 
d HMA Ce CABpbUlHTH 0\ AHeTHXh XftHGTOBHXh YU^^H. 
NA r. AHH ArOCTA H1lCei{A. H nSKO H 3A pCYCHO roANifie 

UBO ce nAACTHCMO HA HOVNO H3A H nptAOftHio Reke 

KtftORAHkC (dKli HAlUb AHCTL (OTBOfieHH neVATHCMO HA- 
IHOMIi BItpOBAHOMt. nEYATHH). HHCAHO Oy AOV^pORKH- 
KOV HA I. AHH UKTOVCpA MUCeijA AUTO X(>HCTOBO YUSS. 

H «A ce HOTnHCAXii rocHOAHHb RiiuiiiA xepijeri. cRCTAro 

CAKC H 3A BStiE CBHAHTeACTBO MO(>>HI> pOVKOUb AATHH- 
CKH OyHHCAHO. KAKO HHnlC OyApbiRH. 



XVI. Vék. 



IZUUK0P18A 8EČBNIČK0G. 
tikolu 1501 goá. 

Kb A«To ^s4;k3. (6727 = 1219) nocTiBAncT ce 
CAHA apxYenHCKonb cpbccKun, cxonub xe poyKonoAO- 
xeHieub nocTABAiveTh .a. enncKona Bb XAbucKOH seu- 
AH, oy cTOHe Bb :i;ftAMe np^cBCTUie EoropoAHi|e. b. 

CHHCKOnA oy CT0H6 AHiitKAHTHCKOUOy nOMOpílO , KA 
XpAM« ApbXiCTpATHrA MHXAHAA. r. eHKCKOHA Rb A*>E|>** 
XpAM« CRCTAro HHKOAH. -A- TO CnHCKOnA Oy BOyAHUAH 

xpAMoy cBCTAroretúpriA .e. ro cnKncKonA Rh páce, xpA- 
Moy CBeiuuxb AHOCTOAb .S' ro enHCKOOHA oy cToyAe- 
nHi|H, xftAMoy nphcBeTue EoropoAHi)e .3. ro oy npH- 



Ikt neliboval* 
fciitlifati ptO^ 
fajni a xůroyíf 
Jpa zptivii. i^ 
■v Praxe pak ] 

Ibttroa tu &\é 
I Toůé 

I KéincA iLal 
I QB&ZCDÍ Lfpď 

osadu flíy nřifl 

cizojazvOní lit* 

I tíEUta, íc lifr 
Byli to ilí. n* 



3f«H0V. x^auov npccKCTue EOro^OAHitc. k. ro oy r^«- 
YAHiHtH .#. r« oy TonAHi|H. x^aub cucTiro mhkojih. 
.1. ro oy c^MHYeior. ai. ro bl sejVbr^Ajior. jt^AUoy 

n^tCKETUK EOfO»OAHI|e. .Kl. Oy UO^&KHt|SXb. XpSMI. 
CICTarO A^iXHAIO. IIOKCtt KVpk CUd A^iXATH TSfkAO 
H MCIOKOACiflUO CI€TOVtO K^V- 



IZ RtKOPlSA KAHLUVAČKOU 
okolo 1503 gu<J. 



H 



CuHk »e ero ftKYCHHU CTei^SHb . hxíc h ^evahciiu 

HUtHOVťUb. TpeTIH OVpOlUb. H Cb CbS^A qpbKOBb Rflt- 
R(»ACHOY CHCTArO KhSHeCeHia HA ptlt« GUCTpHI|H HA A^' 
YAHlXb . H^taie YbCTHy ero MOI|ttt A6X6Tb l|«AH H HE- 
K|ttAHUM. H CA:iAKUe ROHK HďAHRAIOTb ^0 A>>HbCb, HXe 
RCAKOV MyCAb nfltKbCXOAMTb AOG|>OTOIO. IffkbKOK TKE 

ero. mxe 3J .si. Attb chS^A ce upAuoftíeub n ReAHVb- 

CTKOUb H HSKJIHYAMH (IďJAHYHUXb BHAUBh HCTOYKANNUXb, 
niKe H6A0BAtCTh AtTO Kb IIOR«A^HIIO. Rb3op XC t||tb- 
KBt. BC«Xb 8HA«H£ H (dVH 3pEl|IH!Cb TpOYPCAilCTb UTh 
S«AHUC CR«Ti10CTH upiUOpa. KtROXe HtKSA SRtSAA A^M- 
HHI|A H»b OlfT^ft CiniOI)IIH. CbRHCA KC CADyKCOV CFO H 

KHTie rpirupit: t|<iubEAAKb. rAaroAiOTt> eo, utiioy ero uh- 
AOYTHHOvocA«nHRHiOY ftAAH XACTRC HAqicxH cro, EPOXe 
n^«CAAHHo ROrk niKy apiTH oycrpoH REnHRUMb yioao- 
TKopi|eub ApjcVepeiúub xpHETORiub MHKOAUAiub. H npt- 

EMHHKb Kf AAKBCTBA EUKb nO OYEB* CKOHYAHH. H OyCHRb 
GAbrApEHArO l|ApA UHX1HAA HJ REABOYXAIII . H l|pbKOBb 
CICTArO IbSHECEHIA CkSAATH TOlf , HA«XC TtHbTd CtO 



J 



Et , HKC H ftO HUHa CTONTh , SkCCH SCUAM TOH SptHIC 
AOEf OTU nOAABACTh. ChKC (lOJlH A«A CUHA : KOHCTAH- 
THHfl H AOVIUAKA. Ch xe ftOVlUlHl. BUCTk npXXt,. H KpA- 
AieRhCTBA RtHYaHk BUCTb HA l|A(tGTBO CphRAIťUi. H rflh- 
KlOUb H AAAHHMIi CTpaHAMh. CbTBOpH KE H l|pliKORI> npt- 
CAABHOr CBGTHMh apXICTflATirOUI. Oy fiHCTftHI|H, KUUie 

nftH3()eHA, CHxe tkyho noAi> cai.hi|6ui> hemkk> ruth 

HHYTOxe, H TAKOXa AOBftOTA rfttTCI. ftAAH UOHXb EAH3I> 

ecTb (>a30fi€HVa. AOKpOTOio xe h xoYAOK>>CTBOMb nftť 

RhCXOAHTh A^VaHCKOV l|()hKOKI> , KpOM« UpAMOpA , H 
RCAHYbCTBÍúMh AOVYAIIIA ACYAHCKAA. TtM XE H TAlfO- 
AWTh XHT€AI€ CTpaHH TOE , HKO npKSpt.HCNIl l|pbKB1l 

nATidCb, H A€Y<iH<^*'AJi iipbKRH, H ncKbCKAA npnnpATb 

H EANGKO 3AAT0, H pCClRCKO nHCAHie HEíARptTAGTb CC 

HHrAExe. i)iipb xE CTe4>A>ii. poAH cuha ovpomi i|ApA, 
RUCTh -A- tíh ovpniiib. 



IZ HUKOPISA CHILAÍNDAHNK.OQ. 



ukolo gud. 1532. 
Bb AtTO ;Si|Yr. (6993 ±: I4M5) nptCTABH cc 

KOVKb ACCnOTb, BASAtRb .KS. AtTb. TO A«TO 6)TI> XEpA^- 
AA AOHAOllie CUHOBH CT6<f>IlH0BH Oy CpCMb , fcoVpAti H 
lOAHb A^cnoTk. 

Eb AtTO íSijrA. (GW-l=lk86) nocrpHXE C€ hov 

pafc H HapCYEHb BUCTb UASHUb. H TO AtTO npEHECOUie 

uoi|jH cte4>iina uti|A ua^HUORa H lOANOBA Rk hov- 

nHHNHKb. 



■•ŤtdtíiTiti pr 

Bujní ft íil 

Idn tirého 
ÍUtToa tu i 
7 Poíl* 

NimcA do; 
1 owucttí Upř 

1 díojazjíní t 
Yylfi 
praYidlflm pí 
tjčilln, ít 1 
Bjli to zl'i 
pHT«dIi Dáli 
WS praíllt 
Nárt 
Hjkmi k »!«» 
KolUroTfth -' 



IZ mVOPMA DAVIDOVItlTOG. 
•ikd« 1554. 



n 



Cum. xe KtAmiro xovniii kuuc, iauurl, >t- 
iNKyn ■■«» . sfSTk n^kKORtHYiaouov K^im cie- 

^IKOir n CKCTOMOV ClKl. CL ZC ClbKlNL ^OJIH CURI 
ANUHT^l XOirlIlHl, NXe CUCTI. HNOKk Hl^CVelIN X\- 

RHAk. CKiu;(Jize xfiufc CBCTori KoronKAKNiic m .in 

UOV. Ck XC JtNUHTfk ^OAlt cum l^lThSl. HXe KUCTk 
KCilHKUN IHlSk. Ck XC R^3TklO ^OAK CURI K^JTHCIKI. 
HXe KUCTk TkCTk HNtSOy AJXlfOir. CbXe RplTNClIk 
^OAH AI>l|>Cfl> UHAHI|0|f , MXC KUCTk U0MXI1. CTl xe 
UHAHI|1 CUCTI. WTk (lAtUCHe EA3r071.CTHKUO CVUEttHJl 
HťUlMC. KkA^MJ eUCTk Kh XCNOy KH1L30V A13I(I0V- Ck 
xe KHt:ik AlSX^h XOAH Kk KpOCl.tHUh H Kh CKETOVW fO- 
^llir. EUCTk XC UTt.YkCTRO Cro TpiXh n(tHA«nhl|b. &>Tkt)b 

xe ero npHE3i|k. cksu^^i xe h rcahruh xpiub (tiskiiH- 
i|ov , HAG xe uoifiH ero AvxcTh. ct.H xe Ai3:iph puAH 
.R. cuHi H A>>ipf.|>c •€. npkRii CMHk ero cTe(t>JtMb, Hxe 

KUCTb RCAHKUH A^CHOTI. CpkECROH SCMAH , aCTbCKOHi 
ROCbHCkOH H DVrfthCXOH. .K. CMHk ero RAkKb, (IXC 
KUCTh ACKI.CTt.RHMKI., HCMUeie KCIIH. nftkK.I A(>I(1H em 

uafta, iixc x%na, KkicTh RAhNoy Gp^tHkKOBHhio .r. Aki|iH 
Aam oy scTov ^a hiuiiiov .r. i|:i|>ov ihhuiuahov eai>- 
rA(tcK<iu<iv .X. NA ovrft« aa raptkn i|tAHiiiA .e. a^- 

HA RUCTk IjapOV nARSHTOY- 



i 



XVII. Věk. 
1. 

IZ KUKOPISA VaHAJEBREZniČKOG. 
ukulo 1650 god. 

1|a(»E> ne KOlICTďlITHHh KťAHKUH nOCTARAUeTb SETA 
CBOero AHKHHÍA i\!\f\ Kb HHBOMHAU, n|»HTK3|>JIIOI(ia CC 
XpHGTHaHCTBOKATH. AHKHHÍC TRB Kl. TOMb l)AflCTKU H6- 
n^tEUCTb Bb EAAronOKOfItHÍH, Hb nftUBpATII ce H\ HAO- 
AOCAOVXCHÍe, H HAVeTb MOyYHTH XflHGTÍAHU. KOHCTAH- 
THA Xe, CeCTfIA KOHCTJHTHHOKA, XEHA AHKHHieBA , pOAH 
AHKHHIIO CUH3 , eUDlfaie KAAACH TA\&t etO EUIIIC RtAH, 

H HApeKoiiie Hue cmov ctAa ovpouib. (»o;^h kuhctah- 

Tia H AblflCflb HUeKeUl. ^HAOHIIO , Kb CSCT'KMb KftblJIE- 
NTH HAfteVElIHOVK) HftHHOY , K>»ie H MOV^H XftHCTl (13^11 

nocA«»:Ac. CIA ;ne YiOAUA'KHCTKORaBuiÍH MHorAx^H, h 

npHBEA« Kb XflIICTOY .pA. TbHb YAORliRIi. 



IZ KUKOPISA MAGAHAŠBVIČGVOO. 
okolo 16í»9 gud. 
Bb A»to #3K*. (7039 = 1521.) na^e covatahi. 

"COYAHUaBl. HA pCKOV ClKDy ca UHOaiaCTROHl. H3U11HA- 

TciHA. H npe^o.'ti;\A?(OY ptKov cixtíoy nKO no covxoMk 

CHpnVI. no MUCTOV HA b>Hb cpťMA HHiKe EAAAAHAX (?) 
MKO H£U01flH0 HH fttKAMb TUMb IICMAHATEHH OyApbXl- 
TH. EXE Cyrpil HMtnxOV IIAACX^OV HI THXb GHAHHXb 
ptKAICb , (dnOYCTHUlE tdTh BACOyAOY CAaKHH rpA^b BC- 
Jugual. ČiUtika za viŠ. gimii.Sv. I. 5 



■ více nclibotaA 
Indélivati prO 
1 tajné a xůinf » 
lna tprávH, 36^ 
lyPrazo pafc B 
li do Sirého irv< 
bttrou tu iilo; 

[ osazeBÍ Lípy^ 
osaioíky uřM*^ 

I hlahol Ěcsltí- J 
áíoiazyín! li* 

prariíUfim pí^ 

Tjčitlta, ře r 
Bjli to zl*» 

Ijrdé praTlll] 

láskou k via* 
Kollárorých i1 



58 

AHrpAAt>i HHH »6 (i>K(tbCTH6 rftnAOKC. H ACTHaxOV RKO 

!K€ ojiAie K|>HAATH. CCJIA H r(taAOKe naflnxov- (AAC 

YOVAO TAKOBOe ! TUr;lA CKflKGh »eMAH TOH, CAIOl|ia 
Cpeuti. j^HKH<l MCCTJ (AllOyCTHIIIC , l|(tliRK6 II rp3|^0Re 

pasopHiiic. a ojKdBHH ECAHrpA^b HEKOAHti) ovrpH npe- 

AAAutiie . H BAHHAuiii£ asrapcHH u£G6I|a avrovcTS .kh. 

\ rocnoxj\it £Aenn eukiiih AecnoTOf(Hi|it NeitOAHti) 

0CT.1RH CAIBHH Tpíí\h KOylIHHHHKb. H \H CC EerCTKOy 

■ipeKD pcKC A0V"^B3 . 3.\ ovTpeHOH) oy ropoy. a 

CAABHOV H AHRHOV 3eUAI0 ACCnOTOBOV TOVpl|H HOnAC- 

HHuie, A AGnn rp&f,h KovnHHHHKb pasopnuiE, cenTEU- 
K|tía .«. 

Bb AtTO ^spva (7191 = 1683) noHAe i|ap(> uoy- 

XAUCAť Ch HOHCKCaMh BCAHRiaMI. H AOliE Oy 3K0 rpnAti 
HA tioyptieBh !(c\nh. h iiogaa sesiipA ha rpA^b geyi.' 
Aohe KcaHpi. uoai> nH&tKb. noCAA i|apA TirApxaKA npEKO 

pSEG BO^C , AA nAEHH SCMAIO HtMAYKOy. nOHAEKNIIIG H 

nopoEHiiiE, H MHoro CEAA H rpiA^Kc ůinoycTituie. ao 

hE B£3lipb CA MHOrú>M CHAHOMb BOHCKCúMh. H BH GEYb 

v. A^H\. HHifiA ce HEnuAoyYH. cTnroiiie h«mi|u . pas- 

GHUIE MOy, (OCTAAO OyTEYE C BE3ll(»0Mh HtCCIJA AVroy- 

cTA .Kr. AAHb. Be3Hpb AUtiť oy GGiorpAA>>. nocAa i|Aph. 
TE ra oyMOpHiiie . NoeMKpÍA .r3. A^Hb. 

Bb AGTO I6íi7 H3HAE i|Apb MoycTA^A oy SAauiKoy, 

H IIAAe HA THCOy . H HAYMHH MOCTk (úHAE. H npEtiE BE- 

.tHph oy GAYKoy, le oyseiUE TOTEAh , h iiaehh cenioy, 
uMoro xpHCTTAHbCKoro poA" nopAsn . noHAC n ao꒣ 

NA CErEAHHh. CTHXe npHHl)A AOyH C KCMI|H. pA3GH 

Moy BOHCKoy , H HATepA HA THCoy , beIíe ce camo no- 

AABH. l)Apb GHKUIH ItA WHb flOAb THCE . RHAE TAKOBO 
YOVAO, lACTARH CKE IIIATOpE H TOnOKC , UAC Oy GC- 
AHfpBA>> U£Cei|A aRroyCTA .K3. A3Hh. 



w*l», . . . 



PEWOTINY 



SPISOWATELSKÉ 



ALOISA W. SIMBERT. 



z DOBY STUDU R. 1823 — 1830. 



WE WJDNI. 
NÁKLADEM SPISOWATELOWÝM. 



.1 






/Í77. uí^hím^^ 



Vi 




Básničky složené r. 1823. 



-AfWVt^Mr^ 



Djkůčiněnj otci. ) 

Otče! z kterých hlubia srdce djky prýštit magj 

Tobě, geDŽ'^ mě w autlém ruládj láskau ukogil; 

Přegi, by ses za Twau péči těšil w blahém rági, 

Tyi na wěky paněť d/rahau w srdce moge^^vryl. 

W potu pracowal^aj, ji^ysA^.wíSil moge Stčstj, 

Nedbals w stiKj*^:^ť»(H'^iPtj,>|OdporowaIs giin, 

Když Slo o to, k dobrému a uměaj mě wésti; 
Začež Tebe djkozpěwem wraucně welebjm. 

Kýž by láska otcowskau Ti w nebi vděčně ^^ 

Odrafaili Mdělé rozkoSnýnP^^JJtrar x*'^''^^ ^ 
^^^«^w«^fS^e^ Božské kochal w^^ 
!^<- Ay! giž zřjni Tě w počtu blažených, ac okem mdlým. 



Nápisy. 

Ika spolužáka Smoljka, genz dilal wodnalé werSe^ 

Nenj šwec, 
Smolj přec, 
Smolj werSů tolik, 
Nenj-li to Sraoljk? 



*) Tato básnička složena gest w Litomyšli nedlaubo po smrti otco 
skladatelowa, genž zemřel dne 7. duboa 1823. 

1 • 



Aa zrzáiiLa. 

Zdáá se wnitřnj horkost injti, 
Když se ti tak hlawa swjtj; 
Snad se ti giž chytá; neprospjwá nic, 
PogJte honem strjkat, ať neshořj wjc. 



Hrobnj nápis neustupnéniu Čechu. 

W tomto hrobě ležj wehni twrdý Cech; 
Proto sobě zase do twrdého leh. 



Werše přeložené. 

Patř na ptactwo k nebi wýš, 
Na zwěř w skalách, kde má skrýš; 
Ryba w moři, srnka w lese, 
Hled, gak sobě pokrm nese! 
Byl by tedy člowěk jen 
Z Božské péče wylaucen? 
Plyfite djky z srdce mého 
Twurci za ochranu geho. 



-íi>-.£>- 



Wýgimek 

z 

„luda Julia Flora Epitome remm Eomanarum'^, 
přeloženélio (z části) r. 1827. 



Uwod. 

Národ Řjmský od krále Romula až do Caesara Áugasta 
po sedm set let tolik činfi w mjru a wálce wykonal, že kdoby 
welikost wladařenj s léty srownal, wěk že přewyšagj by se 
dom^fšlel. Tak široko zbraň po oboru swěta nosil, že ti, kdož 
o geho činech 6tau, osudy ne gednoho národu, nýbrž celého po- 
kolenj lidského poznáwagj. Nebot tolika nesnázemi a nebez- 
pečenstwjmí byl zmjtán, gakoby o ustálenj geho panstwj udat- 
nost a štěstj byly zápasily. Pročež ačkoli w zwlástě práce 
hodno gest, poznati geg po Částkách, přece poněwadž welikost 
sama sobě překážj a rozmanitost wěcj ostrowtip a pozorliwost 
oslabuge, učinjm, co činjwagj ti, kteřj položenj země wypodob- 
ňugj, umjstjm na malé gako desce celý geho obraz, doufage, že 
něčjm k obdiwenj neypředněgsjho národu přispěgo, gestliže 
zaroweň gako w něm samém weškeru welikost geho ukážu. 



-o©- 



Wěk druhý 

cíli 

národu Ejmského mláďenectwj. 

Wálky 8 gednotliwými národy o swobodu. — Wálka etrurská 

8 králem Porsenau. 

Národ Řjmský, wyhnaw z města krále, neyprw pro swo- 
bodu zbraně se chopil. Neboť Porsena, král Etrurský, s ná- 
ramnými pluky přišed Tarquiny brannau mocj zpět wedl. Tohoť 
wSak, ačkoli zbranj i hladem dorážel a dobyw Janikulum na 



6 

samé bráuy města doléhal, zadrželi, zahnali a ka konci tako- 
wým podiwenjm překwapili, že onen dobro woluě se skoro 
přemoženými w přátelskau úmluwu wesel. Tenkráte byli tito 
řjmštj zázrakowé a diwotworci: lloratiiis, Mueias aKloelia, kteřj 
kdyby w letopisech nebyli zaznamenáni, nynj bágkau býti se 
zdáli. Nebo když Horatius Kokles nepřátele odewsad se hrnaucj 
sám gediný odrazili nemohl, po rozbitj mostu přeplawal 
Tiberu, aniž zbraň pustil. Mucius Scaevola krále aukladně w 
stanu geho přepadl, ale když omylem geho tagemnjka pro- 
bodl a zadržán gest, na plápolagjcj ohniště wrhl ruku a strach 
chytroslj zdwogil. Abyswěděl, dj, komu uSels. Totéž tři 
sta nás přisahalo. Takto mužoi^é. Ale aby nižádné pohlawj 
o chwálu nepřišlo, patř i na panenskau udatnost Eloelia, 
gedna z osob králi w zástawu daných, uklau/nuwSi stráži, 
wlastenskau řeku na koni přegela. A král tolika a takowymi 
diwy udatnosti uleknutý s nimi se rozešel a swobodné ge býti 
kázal. Tarquinowé tak dlauho zápasili, až Brutus Arunta, syna 
králowa, wlastnj rukau zabil a nad njm obapolnau ranau wy- 
pustil ducha. 



Nápisy. 

1. TiStioé Y fasopise Musegnjm na rok 1829. III, 80. 
Sjdlo wlastenectwj. 

Wlastenstwj w toho gen ňadráeh muž rozbiti byt swfig, 
Kdo s spanilau ctnostj k národu lásku pogj. 

Ginde mu mjsta nenj; kdekoliw se whnjzdilo sobstwj, 
Tam netopýrstwo genom w larwě plazj se geho. 

Čistá a zprzněná čeština. 

Gak potoka wlny nezkaloné oko rozmile zagmau, 
Poškwrněné bahnem pohled i chuf zapadj; 

Tak naše řeč čistá ucho wábj, rtjky okauzlj. 

Než cizotau spletená sluch tepe, ústa mate. 



Wzácný děgepis. 

Kdy Prahy ruznowžké rozgjmám stawby památky, 
Wešken lós tu gegj gak na obrázku widjm. 

Zwrhlost. 

Máli tě wlastenceiD národ powděčně nazýwat, 
Národu gen powždy psáti a žjti musjš. 

Pakli pro poctu či zisk zaneseS plod péra cizincfim, 
Ze přewrhlosti kragan bolně winit tě bude. 

1 Tiaíné w (lechosiawn na r. 1830, 1, S7. 
Na KarIJn. 

Plň se garé město, blahonosným plfi se obydljm; 

Gen se i wlastenstwjm wSem w tobě srdce naplň. *) 

Dobromyslnost česká. 

» Dobré mysli ge Čech, neškodný od pacholetstwj, 

Ba snad ode křtu s sebau dobrotu giž si nese.« 
Toť přepiatého nenj Čechomilce wýchluba prázdná, 

Důkazů dost pražské zahrady poskytugj; 
Gest tu počet tabulek walný, genž ptactwu i kwjtj 

Ubližowat přjsným zakazugj prawidlem; 
Než po němečku to wše, Čechowi tu wýstrahy žádné; 

Tak weliké zjskal důwěry Čech do sebe. 

Proměna chuti. 

K obloze někdy Pražan měst Pražských báně wyháněl, 
Wšecka by blankytnau swau hlawu zjrala wlasi; ') 

Chuť se měnj, wěže ted řidnau, za to půda hladj se, 
Gen aby tjm hladěnjm nezhladilo se nebe! 



*) W Karljno u Prahy r. 1816 Ealoženém stawěly se r. 1830 zne* 
náhlá některé domy po rAzna, k nimž se tento nápis wztahage. 

*) Narážj se tu na rozkazy, dáwané ok. r. 1830, aby se bořily 
wože a brány a dláždily se ulice. 



8 



3. Kikleré gine nápisy. Die Scliilíera. 

Naděge a wyplněnj. 

Hlučně do moře ginoch se tisjci se plachtami pauštj, 
Stjcha 8 lodj gedinau k přjstawa přistane děd. 

Pohnutky. 

Otroka ať berlau žene hrfiza powždy železnaa; 

Oeu Ty mě na kwetném wed na wodjtka radosti 

Kruh w přjrodě. 

WSecko tichá máti! w twé řjSi we kruh se zawjrá; 
Tak i do let dětských kmet se dětinsky wraej. 

Učenost. 

Dceru nebes wznešenau wzýwá w Tobě tento; onen pak 
Má Tě za kráwu genom, dosti co másla nos}. 

■ 

NyněgSJ pokolenj. 

Býwalo powždy to tak? pochopit rod tento mi nelze; 
Mládci honem stárnau, starci pak omladugj. 



Hádanka. 

W zemi krásné přebýwám, 

W zemi přeurodné, 
Sausedy wšak kolem mám 

Wtjrawé a škodné; 
W mjru mjrný, w bogi lew, 

Rád mám hudbu, ples i zpěw, 
Po nowém wždy taožjm, 

Pro neswornost slaužjm. 

(qoan) 



u 



Drobnosti z historie wlastenské. 

Wjli^né w fasopise Gindj a N)nj na r. i 830, t ii. 



vu. 

Kechte cizjch, piite irlastnj řečj, 
Ona libým z^rukem mnohé předčj. 

KoUár. 

Že Čechowé rozličným gazykům rádi a snadno se učj, 
swědčj negen o zwláátnjch gegich schopnostech, ale i o tom, 
že bedliwě wšeho, i oo cizjho gest, sobě wšjmagj a šetřegj, 
byf gim to mnohokráte i na škodu bylo; naproti tomu, že 
Němci, Francauzi a Angličané obyčegně gen swau řečj se 
spokogugj, patrným gest důkazem gakési newSjmawé hrdosti 
gegich. Nikdy Čechowi nenapadlo, aby do Němec, do Anglicka 
nebo do Francauz po česku psal. Němci MŠak/ Francauzi a 
Angličané i do neymenšjch mjsteček českých we swém gazyku 
pjšj. Musj tam předce někdo býti (myslegj sobě), kdoby wzácné 
řeři naSj ix)zuměl. Kdožby se ponjžíl a psal by nářečjm země, 
která nenj ani Anglickem ani Francauzskem? 

Tohof arci prozatjm změniti nemůžeme; nicméně přjliš 
zagisté se snižugem, gestliže i wlastnj gména přemudrugeme 
podlé gazykňw cizjch. Před sto léty a dřjwe, když Němci z 
přepiaté pokornosti každý gazyk cizj drželi za lepSj a pěk- 
něgšj nad swůg wlastnj a za swau řeč se styděli, děláwali 
se swýmí gmény tak gako nmozj z Cechů dělagj nynj ; kdo 
seu nich Schwarzhaar aneb Schwarzerde gmenowal, proměnil 
se w řeckého Melantricha neb Melanchtona, nebo zawčsil na 
konec přjgměnj swého učené latinské us neb ius, třeba i s 
nějakau změnau, a stal se ze Schulze Scultetus, ze Schoppa 



10 

neb Schopfa Schoppius. Teí ale sotwa by se toho Němci 
dopastili, aby z pauhé poujženosti k cizozomcům swé německé 
gméno zprznili, gakož ani Shakespeare ani Bourdaloue Něm- 
c&m k wůli Schekspir neb Burdalu se nepsali. Kdo chce cizo- 
gazyčné gméno žjsti, u6 se ge wyslowowati. 

Chybugeme tedy welmi a zapomjnagjce na krásn řeěi 
swé a na wýborný prawopis český w posměch u rozumných 
lidj uwádjme se, když proto, abychom se snad zachowali 
Němcům, gednoduché přjgměnj české dlauhau řadaa liter 
německých wyobrazugeme ! Prawého wyslowenj gmen tjm 
nensnadnjme, leč pomáháme gen k wětšjmii překraucenj gich. 
Pj9e-li se něgaký Měřička po němečku Mierschitschka, Němec 
ne: Měřička, ale »Mýršička« čjsti bude; z Bozhoně se stane 
Roszhohn, z Wlčického Wildschdtzki, z Čapka Tschappeck 
a t. d. A mnoho gest giných gmen, gako na př. Cjsař, Řjzek, 
Řičan, Čjžek a g., která, gsauco gediné gazyku slowanskému 
wlastnj, w gine řeči pro nedostatek liter ten zwuk znamenagjcjch 
ani wypodobniti se nedagj. ProspěSno tedy bude, když budeme 
wlastnj gména česká gen českými pjsmenami wyznačowati, 
neb tjm zp&sobem negen gméno neporušené zachowáme, ale i 
toho wymůžeme, Že Nečeši nuceni bud au aneb učiti so česky 
čjsti, aneb gména česká nečtená přeskakowati. 



Tiskem Leopolda Sommcra. 1877 



. ^ 5 



O počátku a ^ 



r • 



) ( 

• ••! 



■ oaalogicU od Iratrské posa-wiW tójwaní ' • 
ORTHOGRAFIE 

8c roz.UluBe. tljlieznémii a ncstraimému uwážmij 

p, p. wlastencCm 

i» kióitoíil podáno. 









W PiDze, 1838. 
Tliknm Kujincj ArtibUlinpíkě knibtiiUimy. 




Dnoha nenhálegte — wle zpj^tngjes dobrého 
■ a dilte. Sw. Fawel kTheu. 5, ií. 21. 



V-ie w Ořlhogrofickém paanj zpňsolm unynSgJíjcll 
spisowatelů čeakých iiřgaký rozdjl panui;e, o lom 
inilo\siijci Literatury naSj, ano i nuiozj z técli, 
kterým ostatní* ueznýma gest, nfgakau vědomost 
magj. Gsau, kdož sobě rozdjl len gako nCco 
(líiležitého pledsta^Tug], a uewédauce , vr čem on 
slastně ziíležj, mnoliem -VYětš) geg, nežU wprawtlÉ 
gest, hýli se" domnjwagj. 

K odslrauřnj tohoto české Literatuíe ponektid 
Skoíhiého předsudku podáwiS se laskawým a uprj- 
mným PF. Wastencům nisledugjcj kratičký pře- 
' liled toho, kterak ortbografie . naSe wíJ)ec powstala, 
kterak časem měuéua , od českých hralřj ustano- 
■wena, a za našeho wGku maličko pooprawena 
I»yla, aby každý nyúc ucstramiě rozwážili, a oiij 
ewúg wlastnj saud wj-uésti mohl. 



ííeystaršj pamiílky pjsma českého latinskau 
literau, gežto až wgedeiiiíctý wěk saha^ , magj 
na sobě ráz dětinstwa swého, gak lotiž pjšjcjmu 
latinské pjsmo k ffytrádíenj českých z>vukú po- 
dobati se zdálo. Gim platilo czaCjC, izak; gznh 
zprNvu, a h za ch ; slowa, w nichž prichizj few ; 
' psáwali qtt, měkké ř, kteréž pozděgi rs a rz 




n 



jlf prošlým r; s gim Lylo za í a za í, 
je Sí, a z wStŇjm djlem za J i za z bralL 
psaná slowa iiíilfiza^ se w neystarSjch pj- 
— <enmostech : oí/i(Kf;ie(o(lcliO(liié), utr oce (oiroce), 
gostine (hosliímí), Jiř/ie (žitné), (ííiJ-Jíiíc((Iu.'íu)k), 
scepan (StPpaii), sviiiar (Swinař) &c. Wjce la- 
kowym způsobem psaných slow iiviz w Časopisu 
Mna. SVÍ. 4. str. 69 z nedúwno iialezciiého Sluwnj- 
ka od 1. 1103, w Doljrgwského a Jungmaimowč 
Historii Lileraliiry České, a w Starobylých SUá- 
danjch. W těclilo wJíak ueystar.sjch painátkiích 
welmi po rjdku y se užjwalo, kteréžto čjm dál tjiii 
wjce panstwj swé roziiiřowalo, tak že we XIV. 
wSku celé knihy se nachúzegj, w uicliž opět i 
welmi zřjílka k spatřenj gest, W patnáclúni wíku 
počali se nCkteíj řjdili sluchem dle dobié ivý- 
slownosli , a m;íme z toho času utklcré rukopisy 
tak "wěrHé a důsledné, že se netoliko w kladonj 
spoluz^wniček , ale i ^w protahowánj sanioItl:ísek s 
analogickým pravopisem sro^Aiiáwag) , ■wiz k. p. 
Dcerka ancli ])Ozn;ínie česly prayé k spasení, 
kteráž gest beze změny 1825 iLsíňia. 

škoda že naSi pr\ynj tiskaři toho se iieucho- 
pUi, gegich rozmnožugjcjnii plody mohla tato 
SíastnS počatá cesta -wiJjcc mvedena býti. Oni 
ale tiskli opít bez důslednost', gak gim kassy 
gich stačowaly , neohljžcgjce se na hrubost ueb 
gemoost y neb í, n nawriítili zbytečné cz a rz 
a negisíé bez zuilmky z, za s a za ž opřt, túdjž 
nezaljwané kwjlko čistého prawopisu swadlo a 



í 




Sí^y-!f;' 



— 5 - 



ué -»*»°^'^ „i či«'- ,";,,. (V"''" 



-.1 



•> »vcoi»y J 



r 



■n 



j 



j 




— 6 — 



"áu], nad gine Cieská Knihy 
,w-ft*iiěgi, pěkněgi, a piln&gi wyti— 
'8t€na byla, Způsob gegjho Pjsma 
nemůže se ne£ nad mjru chwáliti, a 
ten tuto se wykládá, a hoden gest, aby 
"vrSickni Skolnj Mistro'wé poručili 
swým Včedlnjkůni gey mjti, bedliwě 
éjsti, a podlé ného psáti se Tčiti. 
WytiSténý w Praze &c. 1668." Též Ko- 
menský w nSkterých wécech op^t , ačkoli český 
bratr, od této orthografie se uchylowal, gako£ 
■w půwodnjm wydánj mdéti gest. 

Potom giž klesala orthografie naše -wždycky 
hlaoba hlaub, až i némecký způsob, statná gména 
welikými pjsmeny psáti, na se přigala. Ge»t5 
Pelzelowo wydáaj Přjhod 'Wáclawa 'Wralislawa 
z Mitrowic tu známku na sobS nese. Sám Pelzel, 
Frodiázka, Kramerinš, Thámowé a Tomsa swau 
.pilnost) bratrskau orthografii Cechům opět nSwrá- 
tili, a tento poslednj wymezenjm giuý^íiNvuk n 
iiTJech (fruhých národů magjcjho g, jotau opra\\-iti 
Be snažd, ale nepodařilo -se mu neškodnost tn 
naprawiti. Zpotwořená Pra'vropisno8t gazyk^ijrúg 
zapomnělého Pohla zde zmjnky nezasluhnge, ne- 
bol žádného k následowánj newábila. Ne bez 
flůwodú ale řáš{ spisovatelů českých analogickau 
orthografii sobě nynj oblibuge. 

Neb máli prawopis swého gména zasluhovati, 
•loSno gest , aby prawidla geho dle , vlastnosti 
gazyka wSeobecná byla , a Žádné .obogetnosti w 



slowjVh nepripauStrb. Tiilc narwaná liralrská 
orthografiu sro^niáwá se a analo^jickaii we ivšem 
giaéin, kroini ze po z, s, c gakož i spodku ct, 
etiam, ■wžily y, na začátku p:ik slowa zameué 
v klade, Zpylngme tctly základy roziljliiosti té 
nestranně bez předpogatosti geit pro wřc samu. 
M^šeoLecnému prawuUu, tak gako wšeoljccnému 
zákonu, wšecko Itez wýmjuky po<Íro]jiti se miisj 
negeu wtworeuj, odwozowánj, sklouowánj a Ča- 
fiowánj slow, ale ani twar iieyinenij spodky a 
žástcčky tak psán byli ncsinj , aby se důkladné 
přjČiny proč tak a ne ginak, udati nemohlo. Pro- 
gdúm tiídy noydúležitěgíj wýše gmenowané gram- 
niatické zmřuy, a zregiuá oČitá patrnost uáa sama 
pro to neb ono uslanowj. 

Orthografie 

Anniogjckú. BralrBki. 

Prawidla odwozowánj ; 

a, mleziwa. 



Uia : maliuu, (iiiLiiia, bíeziua, 

wyviua, Tysiun. 
idlo : kailidli), prawiillo, nosidln. 
j ; geleiij main, hmlj kůže, kozj 

mléku, psj huba, telecj hU' 



kopfiwa, lěliiva, nilůzywn. 
nuliiin, dubina, hiexyua, vfyxy- 

kadidlo, pravidlo, nosydla. 
gelenj maso , hndj y.úí.ii , knxý 
mlťko, psý buba, lelecý hla- 



iU : hoti 






íiti, prt 



bo 



, wodiii, hrozyií, pTosyli. 



Prawidla sklOuowánj; 

líných gmeuech I. aklon 



JI): 



lom. ranili, i: cFita[>i, piíui, 
koieliiKi, ptj, wogácj. 

• oc, — jch 1 chliipjcli, pn- 
ujch. kožaluzjch, pajch, wo- 



cblapi , páai , koieliuty , piy, 

chlapjch , pánjcb . kofeliiEjc^, 
psých, wogácých. 



W atatBých gmanach IL aklonSaj. 

Dat. Loc. Voc. getlnotoého a Nom. a Soc. 
nmožaého počta: 

l : hrářl, koul, zeU, wjtěz], bi- hrUi, koni, z«ti, wjtbj, hulcy. 



Loc. mnot. jch: hiifjch, 
koujch, zeijch, vjílxjch, bi- 
Ticjch. 



biái^ch , koDJch , xaijch, wjil- 
sýdi , blf icých. 



W tiaťných gmenach V. ikloMenJ: 

Acc. Dat. Loc. getlnotného počtu. 

I: senit, itiulní , hiázi, wsl, xemt, (tadnl, hiizf, ynj, 
owcl. awqr, 

Soc. gednotného a Genit. Dat. a Loc. 
množného pocta: 

j ; leni} , itadn) , hiá«j , vr>j, x«nij , ainJnj , hiixý , mý, 

owc}, owcý. 

jm : Kemjm, aiadnjni , hiázjm, zemjm , ttndn]m , htitým) 

wíjni, owcjm. wiým, owcým. 

}ch : zenijch,«lu<]iijcli, biázjch, aemjch , ituddjch , hcá^d), 

Wíjch, owcjch. wíých, ow<^di* 

V ftatnych gmenech VI. aktoneaj: 
Dat. Loc. gednotného a L o c. množiiého 
počtu: 
i: poli, poledni, ndci. poli , poledni , trAcy. 

Gen. Dat. a Loc. množného počtu : 

J : polj , polednj , *rdcj. polj, polednj, trdcý. 

fm : poljm , poleánjm; trdejm. poljm, polednjm, itdcýin. 

jch: poljdi, potednjch, iritcjch. poijch, polednjch, erdcých. 

• W itatných gmenech IX. ekloninj: 

we wSech pádech vrSého pohIa'wi : 

j': snamenf , pometjm , ráko- uMmeui, pomesýin , rikoiých, 
»)ch , oracjnii. oracýinl. 



■^ 







^^^H 




} — 


^^^1 


W píjdiiwnyeli 


^^^^^^^^^^^^H 


Nom. množný 


pohinwj: ^^^^^^^^^^^^^^H 


A. I: králowl, teiiui, nozi. 


Dury , bo97, ^^^^^^^^^^^^^^^^^^M 


bofi. ktoicl. 


kratcy. ^^^^^^^^^^^^^^^^^^H 


B. j : prawj, ^iku}, draj. kmy. 


, we- ^^^^^^^^^^^^^^^H 


mlicj. 


^^^^^^^^^^M 


W obrazci C we wšech páilech : 


^^^^^^^^^^1 


C. j: loij. řlowěřj, kochnj, 


boij, ťlowřf) , kachuj , kozy, 


^^^^^^^^^^^1 


kozj, husj, lekej. 


hutý, lElecý. 


^^^^^^^^^^^^^^^H 


W slowesech: 


^^^^^^^^^^^H 


1. jm : hledjm , honjm , wo- 


Medjm, huiijm, wozýra, noiýoi, 


^^^^^^^^^^^^^1 


zjm , noijm, kúcjm. 


kicým. 


^^^^^^^^^^^^^^^H 


a. ji:Wed)Í, houji, wokJI, 


hledjí , honji , yroxýi , nasýi, 


^^^^^^^^^^^^^^^^^^H 


no.jl , kicji. 


Uryí. 


^^^^^^^^^^^^^^^H 


1 3. j ! Hedj. houj, wo«j, no»], 

1 ki-j. 

1 1. i: ndi, koli, Umi, bIo>I, 


hledj, hoiij, wozř, nolý, káqr 


^^^^^^^^^^^H 


mcli, koll , linii, Mozy, mecy, 


^^^^^^^^^^^1 


1 meči. chci. 


chcy. 


^^^^^^^^^^^^^^^H 


2. i: láliiil, budií, re], ItmcI, 


tďini, bndli, rcy, treMy, po- 


^^^^^^^^^^^^^^^^^^H 


poniOEií, ncsia. 


mozyi, nciy£. 


^^^^^^^^^^^^^^^H 


U : koliJ, houll, wozil. nosil. 


kolil, honil, wozyl, nosyl. 


^^^^^^^^^^1 



mně, mi; tobě, li; sobě, >j, mué, mi; xahř, ti i sobf, ly. 

Zde patrnC -wiilíli se může, která ztéch <lwaa 
orlliografij ze ZHkhuIú ^ammaliky důslediiřgi 
'n^ata gest, a kteril Lrini poiiřktiil oilponige. Co 
se sgrammnfirkými z:íkl;uly srowiuíwií , srowná- 
■wati se mns) také s cToÍ»rau wýslownoslj, tak 
gako co gim otlporiige , též prawé wýsloMiiosti 
mjti neiiuiže. Wííeohectié prawidlo gpst, že každé 
dlaiihé Ý ■^'^ sprostém mluwenjse ■\vy.ilo\nige ga- 
ko ey: pýcha - p e y c h a , I» ý I i - h e y t i, 
8 1 ý c h a t i - s I e y c li a t i , d o 1j r ý - d o h r e y, 
d r z ý - (1 r z c y^ kusý- k ii s e y a t. d . Zkusme 



f 



toho ale na wýSe nweileiiých přikladcch bratrské 
orthofrralie , geslli to jirohu ^^'}■^IržJ, múželi se 
řjci, kozey mljka, psey huba, telecey 
hlawa, při tlobreych koželuzeych, o 
tausaweych pseych a biřiceych, při 
udatneych wogáceych a wjtĚzeych; 
strhalo se mnoho hrúzey, -n-yhořelo 
dewĚt wacy, utopilo se pft owcey; 
nechoď k tSm hrázeym, wacyrn, 
owceym; při hráze ych, wseych, 
owceych; ze srdcey, tóm pleceym, we 
■vregceych; byl na pomezeych, se dél 
w rákosey, posláuchal óracey; diwo- 
cey lidé chatlj nazey, kusey psy; gá 
noseym, ty wozeyS, strom se kácey&c. 
Kdo medle řekne, ie to gest česky ? nehudeli to 
každý Cech za négaký neznámý dialekt (bíeti? 
W analogické orthografii ale celá kniha I)ez přjlrži 
po sprostu- čjsti se může, a gediné slowo českého 
ucha nenrazj.' Dále geStě mnohá slowa we swéni 
půwodu i^ozdjlné wýsloTíraoali dle wýznamu swého 
pDžadugj, gako k. p. sjh a syn , sjrnÝ ze sjry 
a syrný ze seyroy sji na ryby a syi od sytiti^ 
nasytiti , sipéti , sjpati a sypati a t. d. Potom 
napjiiili psy, drzý, kutý a t. d. w bratrské ortho— ■ 
grafii newjm gestli priviij Nom, či Accusativ, a 
druhé Nom. geduotný ci množný , kdežto w ana- 
logické w okamženj psi za Nom. a piy za Acc. ; 
drzý y kusý za Nom. gednotný a drzjy^usj za 
Nom, mnoiaý poznáwáni. ' 






]!íen)Ii swětlefp psáno; „Psi psy zahnali; Sjrtt 
5^7'íí pFuIal; chodj bosi ahosy; a t. ti. nežrli : 
Psy psy — sýru sýru, at. d. Litera i ze wíipcll 
celé abecedy gest neygemnřgSj, tak že píiložeua 
ku které koH spoluzwTicce, gi lak zgeninj, že se 
s nj tak íjkage slige, a které ta^owélio slH j schopny 
negsau , ■«" giiié proměnj, k. p. >i, <í, t se slige w 
Til, di, ti, a twTdé r, h,chyk w ři, zi, ř/, cí, gakž 
tohowwlwozowánjch, skloiiowánjchačasowánjch 
nesřjslné pijklady nuíme. Alty se ale takowéspo- 
luzwiičky npíiljwaly a swúg piiwodnj nezmrkčený 
z^^Tuk podržely, potřeLa gest před i něco vloiiiti, 
aby k UL-mu zrowiia neliitdy. Budiž ka prjkl. | 
(ftlowanské Tí) znamenjm zarážky, t. g, pmvodnjho 
nezmřkčeného proue.Šenj spoluzwiičky, ponjž sto- 
gj; tedyuATyslowenjuilsledugjcjchsyllal): nýi,d^i, 
t^i ; rft, hfi, chji, k^i aneb nTii, dlji, ťbi, a t. d. to i 
aučinkii swého wjce nijti nemůže, a při wyslo- 
■wowáuj rly trochu k piedii se stidj , čjniž spolu- 
zwucka we swéra zwuku zuslúwiS, / wSak trochu 
temněgi zuj. ňfjslo fi mb IjÍ piedkiim na-sim y 
přjhodnĚgJíj se zdiSlo, kteréhož y i my posud 
HŽJwáme ; a to tedy gen tam kladeno l)ýti musj, 
kde I aučinku swého zgemuugjqho zbaweno býti 
má. Spogka í (et, unb) pročby gako fi * y psiína byli 
mřla , neiij prjciny, ano gemui- znj. Kdo dobrý 
sluch niil, rozhodni, \%'yslow-ngcmli : vre gméno 
olce i syna i ducha sw. , aneb y syna y 
ducha 8w. Awpra-wdĚ^vsieknioslalai Mowaué 
toliko i klatlau. 




Co se zawTeiiého v dotýče, ponewadž weTTy- 
sloweiij žádm^lin rozcljlii s otcwrenýni lí nedělíí, 
zbyteřnoliy Ijylo wí; ps:iiijroz(ljIcÍiiÍti. Nawyldost 
ta gest zl^tiiiy- pros tře (Injch wSků wzala , negeo 
0(1 Čechů, ale oilow,sech latínskť^ho pjsma užj- 
■vragjcjch nároilú, o čemž se kažilý wezma starau 
knihu francauzskan , ni^meckau, anglíckau a t. d. 
hned pTeswřdČili může. Když pak i Latina, e 
kteréžto poJílo, i wSecky osfalnj reci nepotrehnost 
tu ze sebe wyivrhly, pročbychom ae my toho 
drželi niěli? snad aby cizinec, naldédua do české 
knihy předhazo^wali udni mohl; Cechowé gsau 
■wewzdĚláuj ge.stě na počálkusedinnáctího wěku! 
Zwhlšř když bratrská orthogralie ne navcenj ale 
naučen} psiili welj , vr čemž gedinétiiby se to 
potřebno býti zd;í]o, ale i tomu se snndničkau 
Čďrkau přjcnau, buď nad « neb podlé něho a.— : 
nttučcnj neb nn-učenj wyhowíti múie. , 

Konečnú o wlastnjch gmenpcb něco powěděli 
zbý^vá. Tak gnko niís od cizinců chybní psaná 
gména uaSe urážegj, ku přjkl, Hortzmiriz mjsto 
Hořimjř, 'Rothwurst mjsto Ratiboř, Drelamschel 
mjsto Drohamyšle, Kohlenhraiit m^&io Kiilntvrat 
a t. d. tak též »;im newhod Itýti musj, když w na- 
šich spisjch samy sebe požnuli nemohaii. Deynie 
my gim w tom píiklad a jii-ime půwodiiě cj^j 
gméiia, gak ge oni pj**/, ku prjkl. Golhc, Schiller, 
Montesquicu, mathematika, historie, kritika a t. d. 
Prawjm púwodnÉ ciz), nej>0 Dráídany, Lipshn^ 
Wjdeři at. d. půwodu alowanského gsau, a Řjm 



I 



\ 



mJBto RoTítrt giž u vjiecli Slovanů tuk ztiiim gest- ' 
Gestli kile -welik^í roziljinost wc wyslo-wonj, pH- 
pogme gednsiu iv) sloMiiost w zinvorkiích. Naproti 
tomu kiiídííujlíj" í»ylo, al)y pínvodně česká gméua 
ka£(1ý i ■wcizj řeči též ]io Česku jisal, k. p. čapek 
nehCzapeh^neTschapech^J^éínjk neb Ifieinjk^ 
ne VFUschnick j Žjbrák ne Schebrack a t. (1. 
€Tii(jue siium. 

Tak geet analogickii ortJiogrnfie mezi -wíemi 
latins-kčiio pjsma w Europú nfj-jjrawidelnĚgiíj , a 
k(l yby ge«té g za yauua a ;' za íotk ponechiíuo bylo, 
tak gako ý za ťv též li za uti (nu) , a pro c, J, ž 
a cli geilnoiluclié tahy byly , mohlaby se té ney- 
(lokonalegsj mezi wŇemigazyky po boku postawiti. 
Ale my, zústanauce píi léto malé oprawé, pone- 
cK;i>v;mie iiweileuj takowých gednoduchých tahň 
časům bmlaucini. 

Z toho rozwíížliwý čleuiiř snadno nsaud), že 

1. o<l neystaršjho wěltu swého orlhografie 
ceskíi ■wždytky se manila, a to tjrn -vYÍce, čjm 
Literatura česká se wzdřMwala, 

2. Že ty zmřny w pra-wdu k dokouLiIosli gegj 
sméřowaly, gakož i iiase oprawa gi opřt k doko- 
nalosti možné ogeden lo-ok bljže pfiwodj. 

3. Že orthografie analogická giuá nenj, nftž 
bratrská wúbecpíigatá, a.wšak malinko zlepiSena, 
ponřwadž ona rozdjl mezi mřkkým i a twrdým 
y také tammvodj, kde Itratrská geg dle analogie 
Činiti mála, ale činili zanedbala. 




4. Že talo oprawená orthografie sice doko- 
ntílcyřij gest bratrské , ale geště dokonalá neni , a 
0(1 potomiiých vrckii , clogileli gich gínak pSkný " 
nás gazyk, wždy zdokonalegšena Lýti miiže. 

5. /e oprawa gťgj uowá ■welmi snadiio k po- 
chopen]" gest: ponúwadž se zakládá na analogii 
gazjka, a toliko wj-niinky oilslrauuge lam, kde 
ge bratrská bez poti-eby klade. 

6. Že zména ta yelmi nepatrná gest ; Čehož 
důwodem , ponéwaclž celé periody mnohokráte 
čtenář probShne, než gedinau literku i neb u tam 
položenau nagde , kde zwyklé oko geho litery y 
neb v očekáwalo. Ku potwrzenj wezměme n6- 
gakau knihu, k. p. Komenského Rág sťdce, a ČtSme 
Kap. I. bčkteré periody, gakož následuge : 

„a. Když sem w tom wéku byl , w kterémž 
se lidskému rozumu rozdjl mezy (mezí) dobrým 
a zlým Tkazowali {ukazowati) začjná, wida gá 
rozdjlné mezy {mezí) lidmi stawy, řády, powo- 
lánj, práce a předsewzetj, gimiž se zanásegj, zdála 
mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, 
k kterémubych se hauffu (hnufu?) lidj připogiťi, 
a wgakých wěcech žiwot tráwiti mél, rozmyslil.** 

„b. Na kterauž "wéc mnoho a Často pomý— 
Slege , a s rozumem swým pilně se radé , na tom 
mi se TStanowowala {ústa n ótvotvňlfi) mysl, abych 
Robž takowý žiwota způsob, yr klerémžby co ney— 
ménž starost] a kwaltowánj , co neywjc pak po- 
hodl), ppkoge a dobré mysli bylo, obljbil." 




f 



c. Než In mi se o^jl-I nesnadní zdálo, které 
a giikéby to takowé po^oliín) bylo, poznati: a 
s kým se o to dostalečnP poruUti newuiU-l sem; 
anii mi se lirubĚ chlílo sníkým se radili, mysle, 
že mi kaiwlý swau wřc clnvillili bude. Sám také 
kwupué knĚčemu sáhoauti, abych nepíeliral boge 
se , nesměl sem." 

"VV těchto znamenité welikých periodách toliko 
tři slowce přicbázj-íii, yf klerjchž i za y , u za v 
analogicky piSjcj- by položil, totiž: mezi, uka^ 
zouoi/, ustanou otvnla. Rozd)lt:ikmaly,žekdo 
ho schwalnĚ nehletlú, ztěžka ho pozorujme. 

7. Že nicméaé změna ta nepotřebná nenj', 
poněwadi neloUko k gednoducliosti a prostoté 
prawidel, ale i k s^véllosli gazyka swým mjstem 
pomáh:! . 

8. Koneřně, že, gakož -vršecky ty změny "W 
!)Phu wřkii předešlých s těžkostmi z^\7ku a giných 
překážek válrily, posléze ^vždy přece se ugaly, 
l;ik očekáwali gest, že i tato nijilirká změna nynj 
s podobnými překážkami bogugjcj, na konec se 
jninie ii ly-seobecně uwedena bmle. 

NeyduleSiíěgSj uámjtka (oz\T)-kn, kterýž i zlý 
I)ý-ti může, mlcjme.) oprawené orthogrolii posud 
činěná zdá se býti tn, že u^YOzo■w;ínjm gidoi^kol 
niládeJi se meylj. To poněkud pravda býti může, 
nenjli utitel wsta-\Tugjrozdjl tenmalý >vyswětliti: 
a -wSak lakowý učitel zngislé anigedné aui druhé 
orlhografie (lůkladuž nenmj. Hic haeretatpia! — 
Miiedlc , kterakž pak bratrská orthograíie do škol 



■ 



ťí I 



( 

i i 

1 ; 



• t 



i' i 

■ ) 

\ : 



áweclena byla, aT>ý se nJádež i téhdííž stařSj kujžky 
magjcj nemýlila? Netnáli se kwůli okamžité ge- 
dnostegnosti nižádné zmfiny we .školách u>voílih, 
tu giz ničehož oprawili nelze , a zle gest o wy- 
cliowánj pokoleu) lidského. .Ca gest wSecka snaž- 
nost clowSka po dokonalosti, níž stálá proměna ? 
Ustrnulost gest forma smrtil Ale odstup wííecko. 
Bíáéilj, zachowána hudiž We^skoLích posawaduj 
ordv)gra]ie, ažby se učitelé OMpwené poučili ; ú 
potom Všecko snadno bude. 

Tyto důwody zagisj^^ dostatečný gsau k wy- 
mluwenj t^ch, ktcř j sobě analogický psáiij způsob, 
, gakožto lepsj obl^bUi ,;dobi e ztrpjce ony, kterým 
se při pauze brati^ské zůstá wáti Ijbj ; každý práwo 
to óM^sera má, aliy we wřci tak newinnéa ^^patmié 
od-swých kraganů odměnné wljchiosti a laskawého* 
snásenj očekáwal. > 



li 



G 



>» i 





h • 



: I 



t « 
. I 



I * 

' \ 

t 

A 
1' 




* 

4 



afefiitMHlÉ 




ť 



\ 



■»•.«•*' 



■■t 



1 




1' 



' 



} 



r. 



úwedena byla, aTi ý se mládež i téhciáž slarSj kujžky 
magjcj nemýlila? Nemáli se kwullokunižité ge- 
dnostcgnosti nižíkliié zmřny we iíkolácli uwodiťi, 
tu giž ničehož opra>\ili nelze , a zle gest o wy- 
chowánj pokoleiij lidského. .Co gest wšecka snaž- 
nost i:lowi5ka po dokonalosti, nť!ž stálá proměna ? 
Ustrnulost gest forma smrtii Ále odstup wsecko, 
náiilj , žachowána budiž we iikolách posawaduj 
ortlvograJie ^ ažby se učitelé og|pweué poučili ; á 
potom wsecko snadno bude; 

Tyto důwody zagisji^ dostatečný gsau k wy- 
mluwenj tich, kteřj sobe analogický psánj způsob, 
gakožto lepsj obljbili ,; dobře ztrpjce ony, kterým 
se připaruze brati^ské zůstáwáti Ijbj ; každý práwo 
to owiíera má, aby we wřci tak iicwinn^a^řcpataié 
od-swých kraganů odmenné wlj(biosti a laskawého* 
snásenj očekawal. ^ ^ 




f ( 



i) 








.^ 




y 



i 





MM^k^M^ 



•«MAl 



Mtarf* 



mamm 



■Éb^ 



i 



1 

1 



PQ4W8.P3 ci 

''MpMMon (^Mh and oilMr 8 

.pani 

! 3 6105 038 609 330